Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Politika rozšíření EU

Politika rozšíření EU se týká zemí, které se v současnosti chtějí stát členy EU. Jejím cílem je rozšíření unijní zóny míru, stability a prosperity a poskytování politických, ekonomických a sociálních výhod těmto zemím stejně jako EU. Základ pro proces rozšíření tvoří článek 49 Smlouvy o Evropské unii.

Po prvních šesti zemích – Belgii, Francii, Německu, Itálii, Lucembursku a Nizozemsku – přistoupilo k EU dalších 22 zemí:

  • 1973: Dánsko, Irsko a Spojené království (1),
  • 1981: Řecko,
  • 1986: Španělsko a Portugalsko,
  • 1995: Rakousko, Finsko a Švédsko,
  • 2004: Kypr, Česká republika (nyní Česko), Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko,
  • 2007: Bulharsko a Rumunsko,
  • 2013: Chorvatsko.

Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Turecko mají status kandidátské země.

V červenci 2010 byla zahájena přístupová jednání s Islandem, ale v květnu 2013 pak byla islandskou vládou pozastavena. V březnu 2015 Island požádal, aby již nebyl považován za kandidátskou zemi pro členství v EU.

Bosna a Hercegovina a Kosovo* jsou potenciálními kandidátskými zeměmi.

(1) Po referendu v roce 2016 se Spojené království rozhodlo z EU vystoupit, a to v souladu s článkem 50 Smlouvy o Evropské unii, přechodné období skončilo dne .

* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.

VIZ TAKÉ

Top