Správa ekonomických záležitostí

Evropská unie (EU) zavedla soubor pravidel, jejichž cílem je odhalovat a korigovat problematické hospodářské trendy a předcházet jim. Jedná se například o nadměrné schodky veřejných financí nebo úrovně veřejného dluhu, které mohou zbrzdit růst a ohrozit hospodářství.

Hlavním předmětem zaměření správy ekonomických záležitostí EU je evropský semestr a systém EU pro koordinaci hospodářské politiky. Evropský semestr umožňuje zemím EU diskutovat o svých hospodářských a rozpočtových plánech a monitorovat vývoj v určitých obdobích během roku. Jeho cílem je zajistit, že:

• budou existovat jasnější pravidla,
• vnitrostátní politiky budou celoročně lépe koordinované,
• probíhá pravidelné monitorování,
• může být vznik potenciálně škodlivých makroekonomických nerovnováh identifikován hned v počátku a
• budou v situaci, kdy země tato pravidla nedodrží, prosazovány sankce.

Po hospodářské, finanční a dluhové krizi mezi lety 2008 a 2010 EU zpřísnila své předpisy týkající se správy ekonomických záležitostí s cílem posílit Pakt o stabilitě a růstu pomocí:

• šestice návrhů (systém pro sledování širších hospodářských politik, aby bylo možné detekovat problémy, jako byly dříve realitní bubliny nebo ztráta konkurenceschopnosti – postup při makroekonomické nerovnováze),
• dvojice návrhů (země eurozóny – kromě zemí s makroekonomickým ozdravným programem – musí každý rok do 15. října předložit návrh svých rozpočtových plánů a Evropská komise vydá své stanovisko do konce listopadu),
• smluv o stabilitě, koordinaci a správě (rozpočtový pakt).

Komise také začala do Evropského semestru začleňovat cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů jako součást své strategie postavit do středu hospodářských politik udržitelný rozvoj.

Na začátku roku 2020 zveřejnila Komise přezkum účinnosti správy ekonomických záležitostí EU a zahájila debatu o své budoucnosti s ohledem na vyvíjející se priority EU. Přezkum hodnotí, jak účinný byl rámec hospodářského dohledu při dosahování tří klíčových cílů:

• zajištění udržitelných státních financí a hospodářského růstu a vyhýbání se makroekonomickým nerovnováhám,
• umožnění užší koordinace hospodářských politik a
• podpora konvergence v oblasti hospodářské výkonnosti zemí EU.