Dit document is overgenomen van EUR-Lex
Rozhodčí doložka
Rozhodčí řízení je forma řešení sporů, při níž se smluvní strany dohodnou, že jejich spor bude řešit třetí strana, která rozhoduje, a nikoli soudní řízení, a dohodnou se, že rozhodnutí této třetí strany pro ně bude závazné.
Smlouva vymezuje rozhodné právo nebo práva zvolená stranami (což jsou v zásadě vnitrostátní právní předpisy) a podmínky, za nichž lze podat žalobu.
V rámci práva Evropské unie (EU) by mohla být u Soudního dvora nebo Tribunálu podána žaloba na základě rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené EU nebo jménem EU, ať už se řídí veřejným nebo soukromým právem, která výslovně stanoví (odchylně od pravidel obecného práva, podle nichž spory vyplývající z těchto smluv podléhají pravomoci soudů členských států EU), že pravomoc vykonává některý ze soudů tvořících Soudní dvůr Evropské unie.
Podle článku 272 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) tak může Soudní dvůr Evropské unie rozhodovat na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené EU nebo jejím jménem.
Pokud existuje spor mezi členskými státy, který souvisí s předmětem smluv EU, a tento spor je předložen Soudnímu dvoru na základě rozhodčí smlouvy mezi stranami, je Soudní dvůr příslušný podle článku 273 SFEU.
Spory, v nichž je EU stranou, nesmí být z tohoto důvodu vyňaty z pravomoci vnitrostátních soudů, s výjimkou případů, kdy je pravomoc soudů EU přiznána smlouvami (podle článku 274 SFEU).
Podle článku 340 odst. 1 SFEU se smluvní odpovědnost EU řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.
K návrhu na zahájení řízení na základě rozhodčí doložky, který mohou podat pouze smluvní strany (protože třetí osoby nemohou na základě takové doložky zahájit řízení před soudy EU), musí být přiložena kopie příslušné smlouvy (článek 78 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu).
Pokud rozhodčí doložka nestanoví žádné omezení v tomto směru, má soud, u něhož byl podán návrh na zahájení řízení, jako smluvní soud rozsáhlé pravomoci k tomu, aby věcně a právně přezkoumal všechny aspekty sporu, které mu strany předložily, a případně nařídil všechna nezbytná opatření, která strany požadují.
Soud může:
- vykládat některá ustanovení smlouvy s ohledem na rozhodné právo;
- dohlížet na řádné plnění smluvních povinností stranami a jako takový je může přimět k plnění smluvních povinností nebo k náhradě škody poškozené straně tím, že jí nařídí zaplatit náhradu škody, pokud neplnění těchto povinností vedlo ke vzniku škody;
- požadovat, aby strany zaplatily za další služby, které nebyly původně stanoveny ve smlouvě;
- nařídit soudní ukončení smlouvy v případě neplnění s uvedením důsledků takového ukončení.
Soudy EU mohou být rovněž vyzvány, aby rozhodly o platnosti smlouvy, a mohou ji pak prohlásit za neplatnou.
VIZ TAKÉ