Rozšíření

Evropské hospodářské společenství, založené v 50. letech 20. století a dnes známé jako Evropská unie (EU), mělo původně 6 členů: Belgii, Francii, Itálii, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Od té doby se k EU připojilo dalších 22 zemí, včetně historického rozšíření v roce 2004, které znamenalo znovusjednocení Evropy po desetiletích rozdělení. Od 1. února 2020 není součástí Evropské unie Spojené království.

Politika rozšíření EU v současné době zahrnuje Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Kosovo*, Severní Makedonii, Srbsko a Turecko.

Smlouva o Evropské unii (článek 49) stanoví, že o vstup do EU mohou požádat pouze ty evropské státy, které uznávají hodnoty EU a zavazují se k jejich podpoře. Proces podávání žádostí může být zahájen pouze na výslovné přání těchto států a se souhlasem všech stávajících členských států EU.

Aby byl tento proces objektivní a transparentní, stanovily členské státy řadu pravidel a kritérií, která jim pomohou rozhodnout, kdy je kandidátská země připravena vstoupit do EU a stát se jejím členem. Tato kritéria zahrnují:

• stabilitu institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a ochranu menšin (politická kritéria), 
• existenci fungujícího tržního hospodářství a schopnost vyrovnat se s hospodářskou soutěží a tržními silami v rámci EU (ekonomická kritéria),
• schopnost převzít závazky vyplývající z členství (např. uplatňování právních předpisů EU).

Kromě toho musí být EU schopna integrovat nové členy, takže si vyhrazuje právo rozhodnout, kdy je připravena je přijmout.

Pro západní Balkán platí další podmínky, které se většinou týkají regionální spolupráce a dobrých sousedských vztahů („proces stabilizace a přidružení“).

* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.