8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/8

Zpravodajové:

Carmelo CEDRONE a Joost VAN IERSEL

1.1.

Po šesti letech finanční a ekonomické krize se zdá, že je obtížnější než kdy jindy předvídat hospodářskou a sociální budoucnost. Vzhledem ke geopolitickým a ekonomickým problémům pouze pevná HMU bude schopna zajistit stabilitu do budoucna.

1.2.

HMU je i nadále křehká – viz dále zjištění a analýza SWOT. EHSV je toho názoru, že přetrvávající nerovnováhy a také vytvoření atmosféry důvěry v Evropě si žádají účinnější a demokratičtější správu ekonomických záležitostí, a to zejména v eurozóně.

1.3.

EHSV si je vědom skutečnosti, že rozhodné kroky nelze přijmout v krátkém horizontu, ale je třeba vzít náležitě v potaz dvě okolnosti: a. Evropa si nemůže dovolit svá rozhodnutí dlouze odkládat a b. prvním předpokladem je dohoda eurozóny na zásadách nezbytných hospodářských politik, jež bude provádět efektivní správa.

1.4.

Souběžně s hospodářskou konvergencí je nutná demokratická legitimita, pevný politický rámec a sdílený pocit „společného osudu“. V této souvislosti lze přijmout konkrétní opatření v rámci stávající Smlouvy a právních předpisů. Ve střednědobém horizontu by revize Smlouvy měla přinést institucionální ustanovení korespondující s nezbytnými požadavky skutečné hospodářské a politické unie.

1.5.

Potřebujeme ucelenou strukturu Evropské rady, vlád členských států, Evropského parlamentu, vnitrostátních parlamentů a Evropské komise odrážející demokratickou legitimitu, odpovědnost a transparentnost, jenž bude moci účinně jednat v zájmu občanů a hospodářských subjektů.

1.6.

Již nyní je zřejmé, že stávající systém pravidel, který je základem EU a zejména eurozóny, způsobil nejasnosti právní, institucionální a demokratické. V důsledku toho je třeba změnit metodu. Vzhledem k politické a hospodářské dynamice si EU již nemůže uchovat stávající institucionální uspořádání. EHSV proto zastává názor, že prohloubení procesu integrace v eurozóně je nezbytné.

1.7.

V tomto duchu EHSV předkládá plán s těmito kroky:

2.1.

K hospodářské a měnové unii se již nyní vztahuje rozsáhlé „acquis“. HMU má společnou měnu a centrální banku; do určité míry zajišťuje koordinaci fiskálních a hospodářských politik; vydává pro země závazná rozhodnutí, která v zásadě omezují jejich hospodářskou a fiskální autonomii, ukládají podmínky v případě jakéhokoli expanzivního opatření v členských státech a zavazují je k provádění ekonomických a sociálních reforem.

2.2.

To znamená, že HMU je federací „ve vývoji“, která v tuto chvíli funguje jako „strážce“, ale dosud nevystupuje společně. Je poměrně výrazně odhodlána plnit vytyčené cíle a pomohla vytvořit „veřejný prostor“ k diskusi. Členské státy se ve prospěch HMU vzdávají větší části své suverenity, i když její řízení zůstává primárně v rukou technokratické struktury.

2.3.

Tuto unii je třeba dobudovat, a to vytvořením nezbytných podmínek, jež zajistí, že země, které jsou její součástí nebo které se k ní chtějí připojit, dosáhnou nejen stability, ale také rozvoje a prosperity. Mělo by pro ně být výhodnější se k eurozóně připojit než zůstat mimo.

2.4.

Vypuknutí finanční krize v roce 2008 a následné události, společně s katastrofálními důsledky pro reálnou ekonomiku a evropskou společnost, byly varovným signálem pro všechny, kdo až do té doby věřili, že struktura HMU bude i nadále fungovat více či méně uspokojivě a že efekty přelévání budou harmonicky přispívat ke sbližování členských států.

2.5.

Krátce po úvodních šocích začaly evropské instituce hledat krátkodobá řešení pro nejnaléhavější problémy. Skutečnost, že byly vytvořeny mechanismy, které uchovaly HMU, euro a eurozónu nedotčeny, byla velkým úspěchem, i když došlo také k prodlením a závažným opomenutím, jako je absence společného plánu na podporu růstu a zaměstnanosti.

2.6.

Ohromným úspěchem rovněž je, že za mimořádně obtížných okolností byly podniknuty produktivní kroky, přinejmenším částečné, pro vytvoření pevnějších základů HMU. EHSV ocenil všechna tato opatření, ale také kritizoval jejich omezení a prezentoval další myšlenky, které jsou vhodnější pro řešení krize.

2.7.

Finanční a hospodářská krize přešla do přetrvávajícího hospodářského útlumu s velkými ekonomickými nerovnováhami mezi ekonomikami členských zemí. O šest let později je značná část EU v nezáviděníhodné situaci, kdy se potýká s nízkým růstem a snižující se zaměstnaností. Ekonomické a sociální dopady mluví samy za sebe.

2.8.

I přes dosažený pokrok zůstává HMU neúplná. Situace je velmi složitá. Navzdory nadějným známkám oživení panuje v řadě zemí ekonomická stagnace, nedostatek pracovních míst a chudoba způsobené povětšinou nejrůznějšími hluboce zakořeněnými příčinami, které krize ještě více zviditelnila a zvýraznila: historií, tradicemi správy (nebo její absencí), odlišným vývojem růstu, rozdílnými ekonomickými a sociálními systémy a rozdílnými vnějšími politikami.

2.9.

V eurozóně přetrvávají neshody mezi představiteli stabilní unie, jež by byla tažena hospodářským sbližováním a reformami v členských státech, a zastánci okamžitého vytvoření fiskální unie. Tyto rozpory vedou rovněž k rozdílným názorům na to, jaká hospodářská politika by měla být na úrovni členských států i na úrovni EU tou hlavní, a to jak mezi politiky, tak mezi sociálními partnery.

2.10.

Odlišné názory a postupy vyostřily atmosféru nedůvěry nejen na politické úrovni, ale také mezi veřejností v různých zemích, jakkoli povrchní se může vzájemná kritika zdát. Tento vývoj se proměnil v sebenaplňující proroctví; omezuje potenciální manévrovací prostor pro tvůrce politik a mezi občany způsobuje vlny strachu z EU.

2.11.

Protože v HMU převládá především rozhodování na mezivládní úrovni a technokratické řízení, působí tento nedostatek demokratické legitimity a důvěryhodnosti vážné problémy, které rovněž zvyšují rozdíly mezi partnerskými zeměmi.

2.12.

EU není výjimkou. Jiné velké státy, jako jsou USA, Čína, Rusko, Indie, Brazílie, a celá řada menších zemí také trpí srovnatelnými potížemi. Avšak ve srovnání s USA a asijským kontinentem („asijskou továrnou“) má EU, a zejména eurozóna, nesporně velké potíže, aby překážky překonala.

2.13.

EHSV v zásadě věří, že navzdory tomu, že skutečný stav evropské ekonomiky ovlivňuje mnoho odlišných a komplexních aspektů, účinnější politické řízení HMU by mělo výrazně pomoci vytvořit stabilnější prostředí pro řešení současných i budoucích problémů. V každém případě bude silnější HMU nezbytná pro ochranu některých klíčových evropských zájmů ve světě.

2.14.

EHSV si je vědom toho, že konečné řešení není v současné době na dosah. Rovněž si uvědomuje, že dnešní dynamika, složitost a dilemata jsou překážkami podrobného plánu. Na druhou stranu se stávající institucionální a správní nedostatky nemohou již déle projevovat, aniž by dlouhodobě poškodily důvěru a hospodářské výsledky. EHSV proto považuje za nepřijatelné, aby plán pro budoucnost vznikl opožděně, bylo na něj rezignováno nebo zcela chyběl.

2.15.

Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že je nevyhnutelná vážná diskuse o náležité struktuře HMU, z níž vyplyne shoda ohledně hospodářských a sociálních cílů i dohodnuté správy ekonomických záležitostí.

2.16.

Od vzniku HMU se debata o vyšší nebo nižší míře evropské integrace točí kolem suverenity států. EHSV zdůrazňuje, že se jedná o nesprávné paradigma, protože suverenita jednotlivých států se zvolna vytrácí. Ve stávajícím pojetí globalizace a s ní souvisejících problémů se zdá, že není jiné schůdné možnosti, jak lépe ukotvit společnou nebo sdílenou svrchovanost v EU, a zejména v eurozóně. To bude vyžadovat řádně sdílenou správu ekonomických záležitostí nebo ekonomickou vládu. Budoucí podoba HMU je tedy podobně úzce svázána s dalšími klíčovými „suverénními“ politikami, jako je společná bezpečnostní a obranná politika a energetická unie a jejich další vývoj.

4.1.1.

Zásadní výzvy v rámci hospodářské a měnové unie, která je spojena se značným převodem pravomocí členských států na Evropskou unii, jsou spjaty s jejím demokratickým rozměrem a zejména jejím parlamentním rozměrem, účinností systému rozhodování, dodržováním zásad odpovědnosti a loajální spolupráce a také s transparentností (se zviditelněním) způsobu jejího fungování. EHSV se domnívá, že tyto problémy vyžadují politickou unii, která obnoví a zajistí účast občanů a aktivní zapojení všech zúčastněných stran do procesu evropské integrace.

4.1.2.

Dosažení politické unie je proces, který se musí uskutečnit postupně. Některé podmínky a opatření by mohly být zavedeny beze změny Smluv EU. Existují však další, které změnu Smluv nezbytně vyžadují.

4.1.3.

EHSV doporučuje, aby v zájmu vzájemné odpovědnosti a spolupráce byly způsoby účasti, které existují na vnitrostátní úrovni, řádně uplatňovány rovněž na úrovni Unie, zejména:

4.1.4.

Ve všech státech a v celé EU představuje otázka demokracie velmi závažné slabé místo (stačí připomenout úlohu trojky v rámci nové správy ekonomických záležitostí). Krize odhalila, že vztah mezi volenými zástupci a těmi, jež zastupují, se stále více vytrácí. Z toho plyne, že je nutné se touto otázkou naléhavě zabývat v rámci procesu dokončení hospodářské a měnové unie a jejích čtyř částí nebo pilířů integrace – bankovní unie, fiskální unie, hospodářské unie (ta by podle Výboru měla zahrnovat i sociální unii) a konečně politické unie.

4.1.5.

K dosažení této politické unie z počátku v zemích, které si ji přejí, a za použití zásady diferencované integrace EHSV navrhuje, aby byla zavčasu použita forma konventu, který bude pověřen nalezením řešení nad rámec Lisabonské smlouvy. EHSV se zavazuje vypracovat návrhy pro efektivní zapojení občanské společnosti do činnosti tohoto konventu.

4.2.1.

Primární prostor pro zastupitelskou demokracii v rámci hospodářské a měnové unie je v Evropském parlamentu, v němž zasedají poslanci ze zemí, které přistoupily k jednotné měně nebo se na tento krok připravují.

4.2.2.

Zastupitelská demokracie by v rámci HMU nebyla úplná, pokud by způsob rozhodování opomíjel dvojí legitimitu – na vnitrostátní i evropské úrovni – jež je v systému sui generis, kterým evropský model je, zásadní.

4.2.3.

V tomto politickém kontextu bude existovat lepší základ pro užší spolupráci a konzultace mezi eurosummitem a/nebo Euroskupinou – a v tomto případě rovněž mezi zeměmi připravujícími se na vstup do eurozóny – a EP a vnitrostátními parlamenty. V souladu s logikou předcházejícího bodu by ministři zemí eurozóny a zemí, které chtějí vstoupit do eurozóny, mohli vykonávat zákonodárnou pravomoc v záležitostech týkajících se HMU společně s EP.

4.2.4.

Činnost Rady by měla být posílena snahou orgánů veřejné správy jednotlivých členských států, které musí jít ruku v ruce s tímto vývojem, zejména prostřednictvím vzájemné výměny úředníků a prohloubení dvoustranných vztahů.

4.2.5.

EHSV zdůrazňuje, že rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou a v určitém okamžiku zrušení jednomyslného hlasování usnadní prohloubení integrace v rámci politické unie.

4.2.6.

Lépe strukturovaná spolupráce a konzultace tak v rámci politické unie posílí účinnost politik v klíčových oblastech HMU. Unie jako celek z toho bude těžit.

4.2.7.

Jak je naznačeno v tabulce v bodě 5, lze učinit mnohé, aniž by se musela měnit Smlouva. Většina politik týkajících se HMU by se mohla uskutečňovat přímo mezi jednotlivými zeměmi na základě posílené spolupráce; bylo by výhodnější, aby HMU fungovala v rámci stálé posílené spolupráce, což by rovněž umožnilo poslancům EP ze zemí eurozóny a kandidátských zemí jednat efektivněji.

4.2.8.

EHSV navrhuje obnovení tzv. jumbo zasedání Rady v rámci Euroskupiny, čímž by byl umožněn pravidelný dialog mezi ministry financí, hospodářství a sociálních věcí na jedné straně a sociálními partnery a občanskou společností na straně druhé.

4.3.1.

Po uplynutí přechodného období vedoucího nakonec ke změně Smlouvy se začne formovat řídicí orgán HMU. Jeho předseda by měl ve všech ohledech vystupovat jako ministr pro ekonomiku a finance eurozóny a jako místopředseda Komise, podobně jako vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

4.3.2.

V evropském modelu sui generis bude Evropská komise (menší a efektivnější) i nadále sehrávat zásadní úlohu. „Metoda Společenství“ a stávající právo iniciativy Komise budou pro prohlubování HMU také velmi důležité. V rámci politické unie by jí tato role měla být zajištěna.

4.3.3.

Evropská komise by měla i nadále hrát „dvojí roli“ a být prostředníkem mezi EU a HMU do té doby, než bude zřízen samostatný výkonný orgán pro HMU. Aniž by bylo dotčeno stávající právo iniciativy Komise, měly by být nalezeny způsoby a prostředky, jak do procesu řádně zapojit Evropský parlament, aby byla zachována legitimita nového legislativního návrhu.

4.3.4.

EHSV navrhuje jmenovat trvalého předsedu Euroskupiny, který může přímo v Bruselu lépe spolupracovat s Komisí, Parlamentem, vládami a vnitrostátními parlamenty. V souladu s postupem použitým předsedou Junckerem by místopředseda Komise mohl předsedat zasedáním Euroskupiny. Mohl by také zastupovat HMU v mezinárodních orgánech.

4.4.1.

To vše znamená, že bychom měli být odhodlanější než kdykoli dříve, abychom vybudovali pevnější, konstruktivnější vztahy s občany Evropy a našli cesty, jak je zapojit do veřejného života. Měly by být zaručeny jasné formy konzultací o konkrétních otázkách se zapojením sociálních partnerů a občanské společnosti, zejména v eurozóně, protože tyto organizace hrají důležitou úlohu v oblastech politik, které HMU přímo ovlivňuje. Často také ovlivňují výsledek politik na vnitrostátní úrovni. Na evropské úrovni může EHSV působit jako prostředník vůči občanské společnosti, odpovědný za účast organizované občanské společnosti v rozhodovacím procesu EU, aniž by byla dotčena role sociálních partnerů v rámci sociálního dialogu, a to prostřednictvím:

5.1.

Aby bylo dosaženo čtyř unií v souladu se zprávou čtyř předsedů a ve shodě se čtyřmi pilíři EHSV (2), řadu opatření či politik lze uskutečnit v rámci platné Smlouvy (první sloupec v tabulce níže). O jiných však musí být rozhodnuto společně na evropské úrovni (v eurozóně) na základě nové rozhodovací metody a nových nástrojů a za použití posílené spolupráce stanovené ve stávající Smlouvě (druhý sloupec tabulky) nebo prostřednictvím změn ve Smlouvě nebo, je-li to nezbytné, s pomocí nové smlouvy o HMU (třetí sloupec tabulky). Závěrem tabulka shrnuje tyto fáze a předkládá institucionální návrhy a přípravné iniciativy týkající se politického pilíře HMU (čtvrtý sloupec).

5.2.

Rámcová analýza možných variant k dokončení HMU (3)