EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52009SC1397
Commission staff working document - Executive - Summary of the impact assessment Accompanying the Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions Solidarity in health: Reducing health inequalities in the EU {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396}
Commission staff working document - Executive - Summary of the impact assessment Accompanying the Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions Solidarity in health: Reducing health inequalities in the EU {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396}
Commission staff working document - Executive - Summary of the impact assessment Accompanying the Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions Solidarity in health: Reducing health inequalities in the EU {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396}
/* SEC/2009/1397 final */
52009SC1397
SV (...PICT...)|EUROPEISKA GEMENSKAPERNAS KOMMISSION| Bryssel den 20.10.2009 SEK(2009) 1397 ARBETSDOKUMENT FRÅN KOMMISSIONENS AVDELNINGAR SAMMANFATTNING AV KONSEKVENSANALYSEN som åtföljer MEDDELANDET FRÅN KOMMISSIONEN TILL EUROPAPARLAMENTET, RÅDET, EUROPEISKA EKONOMISKA OCH SOCIALA KOMMITTÉN SAMT REGIONKOMMITTÉN Solidaritet i hälsa: att minska ojämlikhet i hälsa i EU {KOM(2009) 567 slutlig} {SEK(2009) 1396} 1. Inledning Detta är en sammanfattning av den konsekvensanalys av olika politiska alternativ för EU-initiativet ”Solidaritet i hälsa: att minska ojämlikhet i hälsa i EU”. Kommissionen kartlade behovet av åtgärder i EU:s hälsostrategi KOM(2007) 630. och aviserade ett EU-initiativ om ojämlikhet i hälsa i den förnyade sociala agendan 2008 KOM(2008) 412. . I detta dokument ingår konsekvensbedömningsnämndens kommentarer om målen och användningen av begreppen ojämlikhet och skillnader, proportionalitet, subsidiaritet och kostnader. Endast de kommissionsavdelningar som har medverkat i utarbetandet av denna rapport är ansvariga för dess innehåll, och den avgör inte den slutliga formen på beslut som kan komma att fattas av kommissionen.[1][2] KOM(2007) 630. KOM(2008) 412. Medlemsstaterna bär huvudansvaret för att ta itu med ojämlikhet i hälsa, men EU:s politik kan ha en indirekt verkan på hälsa och kan bidra till att undanröja hinder för konkreta åtgärder. Rapporten värderar EU:s åtgärder som stöder och kompletterar medlemsstaternas och berörda parters ansträngningar och mobiliserar EU:s politik för minskad ojämlikhet i hälsa med full respekt för subsidiaritetsprincipen. EU:s insatser bör stödja förbättringar i hälsa för hela befolkningen, men med tonvikten på minskning av orättvisa skillnader i hälsa som går att undvika mellan socialgrupper och EU:s regioner, dvs. målsättningen är en jämnare fördelning av hälsa. En rad relevanta åtgärder har redan vidtagits både på EU-nivå och på nationell nivå. De nuvarande åtgärderna begränsas dock av nivån på medvetenhet och prioritering, bristande intresse från berörda parters sida, informations- och kunskapsklyftor, otillräckligt utbyte av god praxis och svårigheter med att skapa en intersektoriell politisk strategi. I detta dokument vill man därför överväga vilka åtgärder som kan vidtas för att ta itu med dessa frågor. 2. Problemdefinition För närvarande råder det en skillnad på 8 år i förväntad livslängd vid födseln för kvinnor och på 14 år för män mellan EU:s medlemsstater. Det finns också stora skillnader i dödlighet, funktionsnedsättning och sjuklighet mellan medlemsstaterna och EU:s regioner. I vissa länder har hälsoklyftorna i förhållande till EU-genomsnittet och de bästa resultaten vidgats under de två senaste årtiondena. Det finns i alla medlemsstater stora skillnader i hälsa mellan olika socialgrupper beroende på inkomst, yrke, utbildningsnivå eller etnisk grupp Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation. Europeiska kommissionen, 2008. . Människor med lägre utbildning och inkomst eller sämre yrkesställning lever kortare liv och lider längre av svag hälsa. Skillnader i förväntad livslängd vid födseln mellan socioekonomiska grupper är 4–10 år för män och 2–6 år för kvinnor. Samma mönster återspeglas i många mätningar av fysisk och psykisk hälsa. I vissa länder har klyftorna vidgats under de senaste årtiondena. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation. Europeiska kommissionen, 2008. Ojämlikhet i hälsa är förknippad med ojämlikhet i de sociala bestämningsfaktorerna för hälsa, dvs. levnadsförhållanden (boende, miljö), hälsorelaterat beteende (kost, rökning, motion), sysselsättning och arbetsförhållanden, utbildning, tillgång till social trygghet, inbegripet tillgång till hälsovård av god kvalitet. En påtaglig del av ojämlikheten i hälsa kan undvikas och ändras till politik som kan påverkas av EU:s politik. Tre områden har fastställts där man konstaterat svagheter som utgör hinder för effektiva åtgärder mot ojämlikhet i hälsa. På följande områden kan EU stödja och komplettera medlemsstaternas åtgärder: Brist på medvetenhet och otillräcklig prioritering och otillräckliga åtaganden från medlemsstaternas och andra berörda parters sida. Brist på jämförbara och reguljära data, övervakning och rapportering. Brist på kunskap om bestämningsfaktorerna och vilken effektiv politik som kan tillämpas. Otillräcklig samordning av EU-strategier för att motverka ojämlikhet i hälsa (avsaknad av ett integrerat synsätt på EU-nivå). Medlemsstaterna tillämpar vissa politiska linjer, men övergripande strategier saknas. Mer än hälften av medlemsstaterna prioriterar inte en minskning av ojämlikhet i hälsa i sin politik. Dessutom saknas utvärderingar av politiken och spridning av dess resultat. Även om man redan har tillförlitliga uppgifter på flera områden, behövs fler utförliga uppgifter om effekt (orsakssamband) och betydelse av vissa bestämningsfaktorer för hälsa för att medlemsstaterna ska kunna vidta effektiva åtgärder för särskilda befolkningsgrupper och bestämningsfaktorer. Dessutom behövs jämförbara, rutinmässigt tillgängliga EU-omfattande data om hälsoresultat och bestämningsfaktorer för ojämlikhet i hälsa uppdelade efter socioekonomiska grupper. Brist på EU-data och forskningskunskap utgör ett hinder för utveckling av politiken. Om man lyckas ta fram bättre evidens som man kan dela och presentera en motivering för åtgärderna kan man komma fram till ett åtagande från flera berörda parters sida – något som för närvarande saknas. På EU-nivå har ojämlikhet i hälsa fått högre prioritet, och många EU-strategier har fått positiva konsekvenser. Dessa är dock svåra att kvantifiera och man har inte i tillräcklig utsträckning integrerat ojämlikhet i hälsa i all annan relevant EU-politik. 3. Mål EU-åtgärder för ojämlikhet i hälsa syftar till att stödja och komplettera medlemsstaternas och andra berörda parters åtgärder och se till att EU:s politik och verksamhet garanterar en hög hälsoskyddsnivå i enlighet med vad som föreskrivs i fördraget. Så långt det är möjligt bör det hälsoskydd som föreskrivs i EU:s politik gälla alla medborgare oavsett var de bor eller vilken social bakgrund de har. Genom att uppfylla dessa mål kan EU:s åtgärder bidra till en minskning av ojämlikhet i hälsa i EU. 3.1. Allmänna mål Det allmänna målet för detta initiativ är att stödja och komplettera medlemsstaternas och de berörda parternas ansträngningar och mobilisera EU-politik för att motverka ojämlikhet i hälsa. 3.2. Särskilda mål De särskilda målen är följande: Öka medvetenheten, främja information, utbyte av god praxis och samordning av politiken och att plädera för att motverka ojämlikhet i hälsa blir ett prioriterat område i politiken både på gemenskapsnivå och i medlemsstaterna och från andra berörda parters sida. Förbättra tillgången till data och mekanismerna för att mäta, övervaka och rapportera om ojämlikhet i hälsa överallt i EU och förbättra kunskapsbasen om orsakerna till ojämlikhet i hälsa och evidensbasen för åtgärder. Utveckla satsningar i relevant EU-politik för att minska ojämlikhet i hälsa, bl.a. bättre stöd till medlemsstaternas och berörda parters ansträngningar att motverka ojämlikhet i hälsa med särskild fokus på utsatta grupper och tredjeländer. 4. Subsidiaritetsanalys: Är EU:s roll befogad? Även om medlemsstaterna bär huvudansvaret för att ta itu med ojämlikhet i hälsa är problemet en politisk angelägenhet för EU av flera orsaker. För det första tyder det faktum att ojämlikhet i hälsa är ett så allmänt och bestående problem på en motsättning mellan det rådande läget och vissa av EU:s övergripande mål, t.ex. att stärka den ekonomiska och sociala sammanhållningen, garantera lika möjligheter, främja en minskning av ojämlikhet samt främjande av jämställdhet mellan kvinnor och män och solidaritet mellan medlemsstaterna (artikel 2 i fördraget om Europeiska unionen och artikel 2 i fördraget om upprättandet av Europeiska gemenskapen). För det andra orsakar svag hälsa hos vissa befolkningsgrupper i EU betydande alternativkostnader för unionen, vilket är ett ekonomiskt skäl till att främja åtgärder för att ta sig an problemet. Det är viktigt med hög hälsonivå hos befolkningen då den åldras så att människor kan arbeta längre och därigenom bidra till ökad produktivitet, konkurrenskraft och sysselsättning. Svag hälsa som kan undvikas orsakar också höga kostnader för hälsovårdssystemen och utsätter den offentliga budgeten för onödigt tryck. En minskning av onödiga förluster på grund av svag hälsa och för tidig död kan bidra till att Lissabonstrategins mål kan uppnås och EU kan fylla sin fulla potential för att skapa välstånd. Det finns en rättslig grund för åtgärder enligt flera artiklar i fördraget, bl.a. följande: Artiklarna 12 och 13 (bestämmelser mot diskriminering), artikel 125 (främja sysselsättning och en kvalificerad, utbildad och anpassningsbar arbetskraft), artiklarna 136 och 137 (förbättra levnads- och arbetsförhållandena, social omsorg och kampen mot social utslagning), artikel 152 (säkerställa en hög skyddsnivå för människors hälsa vid utformningen av all gemenskapspolitik), artiklarna 158 och 159 (stärka den ekonomiska och sociala sammanhållningen). Dessa artiklar utgör grunden för gemenskapens stöd och kompletterar medlemsstaternas insatser. EU:s åtgärder kan anses vara nödvändiga på följande grunder: 1) Vad gäller behovet av insamling av EU-omfattande data och övervakning, eftersom EU är bättre lämpad att säkerställa tillförlitliga och jämförbara data än enskilda medlemsstater. 2) Genom sammanhållningspolitiken kan EU ge finansiellt stöd till medlemsstaterna, särskilt till mindre gynnade regioner, vilket kan investeras i centrala bestämningsfaktorer för ojämlikhet i hälsa, såsom levnadsförhållanden, utbildnings- och arbetsförmedling och hälsovård (främjande, förebyggande och vård). EU kan också erbjuda ett mervärde genom att höja medvetenheten och förstärka fokus på ojämlikhet i hälsa, förbättra övervakningsmekanismerna, främja insamling av forskningsresultat och kunskap, öka relevanta åtgärders synlighet genom bättre utbyte av erfarenheter, god praxis och kapacitetsuppbyggnad och bättre kopplingar mellan olika EU-politikområden. Allt detta har föreslagits i de svar som inkom i samrådet eller i andra forskningsgenomgångar. 5. Politiska alternativ Tre alternativ har analyserats för att uppnå målen. Alternativ I är att fortsätta med nuvarande praxis (oförändrad politik). Alternativ II ”Nuläget +” bygger på nuvarande arbete som kan föras vidare på kort sikt utan ytterligare eller grundläggande ändringar i nuvarande gemenskapsinstrument. Alternativet kan presenteras i ett meddelande. Alternativ III ”Långtgående ändringar” förutsätter en längre tidsrymd, ändringar i nuvarande EU-instrument och en rådsrekommendation. Alternativen är kumulativa (alternativ III bygger på alternativ II som i sin tur bygger på alternativ I – se tabellen). 5.1. Alternativ I: Oförändrad politik I alternativ I fortsätter arbetet för att stödja minskning av ojämlikhet i hälsa inom ramen för den öppna samordningsmetoden för socialt skydd och social integration och EU:s hälsostrategi. Jämlikhet i hälsa är en av de ledande principerna i hälsostrategin och minskning av ojämlikhet i tillgång till hälsovård och hälsoresultat är ett gemensamt mål enligt den öppna samordningsmetoden. Genom utbyte av erfarenheter bistår EU medlemsstaterna med att omsätta detta mål i de nationella strategierna. Sådana mekanismer är de nationella strategirapporterna och den gemensamma rapporten om social trygghet och social integration, sakkunnigbedömningar och möten i kommittén för socialt skydd och EU:s expertgrupp för sociala bestämningsfaktorer för hälsa och ojämlikhet i hälsa samt rådets arbetsgrupp för folkhälsa på högre tjänstemannanivå. Finansiellt stöd ges via Progress och hälsoprogrammet 2008–2013. Dessutom ges stöd via sammanhållningspolitiken, den gemensamma jordbrukspolitiken och fonderna för jordbruk och landsbygdsutveckling. Andra EU-insatser skulle fortsätta även om man inte skulle fokusera på ojämlikhet i hälsa. 5.2. Alternativ II: Nuläget + I alternativ II antar kommissionen ett meddelande för att höja medvetenheten om ojämlikhet i hälsa och lyfta fram frågans ekonomiska, politiska och etiska betydelse. I alternativ II bekräftar man minskningen av ojämlikhet i hälsa som ett prioriterat politikområde, ökar dialogen med berörda parter och strävar efter bättre användning av befintliga informations- och utbytesmekanismer och befintligt finansiellt stöd. I detta alternativ stöder man åtgärder för att bygga upp kunskap för effektiva åtgärder och strävar efter att förbättra systemet för mätning av skillnader i hälsa mellan medlemsstaterna, EU:s regioner och grupper. Det uppmuntrar till en första reflektion bland dem som verkar på relevanta politikområden om deras möjligheter till åtgärder på detta område (enligt förslag från vissa nationella myndigheter under samrådet). Det aviserar en rad särskilda åtgärder som syftar till att förstärka verksamheter utan att kräva omfattande utveckling av ny politik. Medlemsstaterna bär fortfarande huvudansvaret för att utforma konkreta strategier. 5.3. Alternativ III: Långtgående ändringar I alternativ III föreslår kommissionen förutom ovan nämnda även följande: En rekommendation från rådet om ojämlikhet i hälsa, mål för minskning av ojämlikhet i hälsa i hela EU som helhet, en interinstitutionell rådgivande kommitté på hög nivå, en granskning av en rad politikområden i vilka man uttryckligen skulle kunna uppta ojämlikhet i hälsa som ett prioriterat område, och medel skulle omfördelas eller ökas i motsvarande grad under perioden efter 2013. En översyn av gemenskapsåtgärder som bidrar till att garantera tillgång till grundläggande hälsobehov (hälsovård, boende, mat, vatten, utbildning) Och ett större internationellt initiativ för att angripa den globala ojämlikheten i hälsa. 6. Konsekvensanalys Detta är ett icke-rättsligt initiativ i syfte att stärka åtgärder som stöder och kompletterar medlemsstaternas och andra berörda parters ansträngningar att minska ojämlikhet i hälsa. Åtgärder som föreslås i alternativen I, II och III förutsätter följande: 1) Ökade ansträngningar för att förbättra samordning och underlätta hantering av dessa frågor på EU-nivå. 2) Ökade ansträngningar för att höja medvetenheten bland medlemsstaterna och andra berörda parter om vikten av att ta hänsyn till hälso- och sociala frågor, särskilt under den rådande ekonomiska krisen. Den viktigaste faktorn för fastställande av förslagets konsekvenser är i vilken grad åtgärderna stöder medlemsstaternas och andra berörda parters insatser för att minska ojämlikhet i hälsa. 6.1. Sociala konsekvenser Åtgärderna i de tre alternativen väntas ha positiva sociala konsekvenser, och ingen av dem väntas ha negativa sociala konsekvenser. Jämfört med alternativ I har alternativen II och III sannolikt större positiva sociala konsekvenser. En viktig synpunkt är att den rådande ekonomiska krisen kan öka ojämlikheten i hälsa eftersom vissa bestämningsfaktorer för hälsa blir sämre. Genom verksamhet för att höja medvetenheten kan alternativen II och III bidra till att se till att medlemsstaterna inte, under en tid av prioritering, försummar detta politikområde, vilket skulle kunna leda till negativa ekonomiska och sociala konsekvenser i framtiden. 6.2. Ekonomiska konsekvenser De indirekta ekonomiska kostnaderna av stor ojämlikhet i hälsa kan bli betydande, Även om man inte kan göra en exakt bedömning. I en studie har man uppskattat att den potentiella ekonomiska nyttan av att höja hela befolkningens hälsa till samma nivå som hos den befolkningsdel som har högre utbildning skulle kunna uppgå till 1,2–9 % av BNP. Det är svårt att kartlägga kostnaderna för åtgärder för att förbättra tillgången till jämförbara data, bl.a. på grundval av socioekonomisk status. Allmänt sett är det sannolikt att framsteg i fråga om bestämningsfaktorer för hälsa och ojämlikhet i hälsa skulle ha positiva ekonomiska konsekvenser. På lång sikt kan hälsovinster och minskade förluster av friska levnadsår vara kostnadsneutrala eller ge samlade ekonomiska fördelar. 7. Bedömning av alternativen Alla tre alternativen skulle bidra till att de allmänna målen kan uppnås, men alternativ III skulle förmodligen ge det bästa resultatet. Alternativ III medför dock tilläggskostnader och det finns vissa hinder för genomförandet. Utifrån genomförbarhet (bl.a. förmågan att agera under den nuvarande krisen) och ifrågavarande kostnader är alternativ II det bästa alternativet. Alternativ II kan tjäna som avstamp för kommande arbete på EU-nivå om ojämlikhet i hälsa, och respekterar fullt ut subsidiaritetsprincipen. 8. Övervakning och utvärdering De åtgärder som bedömts omfattar förslag till bättre information, övervakning och rapportering om framsteg vad gäller ojämlikhet i hälsa och de bestämningsfaktorer som kan användas för övervakning och utvärdering. Kommissionen kommer också att använda stöd av experter för regelbundna analyser av EU-politiken via den europeiska observationsgruppen för den sociala situationen och det europeiska observationsorganet för hälso- och sjukvård. En annan övervakningsmekanism är en kommissionsrapport 2012 om tillämpningen av detta initiativ och de framsteg som gjorts för att motverka ojämlikhet i hälsa. Även andra rapporter planeras. Alternativ I – Oförändrad politik|Alternativ II – Nuläget +|Alternativ III – Långtgående ändringar| ||| [1] KOM(2007) 630. [2] KOM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation. Europeiska kommissionen, 2008. ES (...PICT...)|COMISIÓN DE LAS COMUNIDADES EUROPEAS| Bruselas, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN RESUMEN DE LA EVALUACIÓN DE IMPACTO que acompaña a la COMUNICACIÓN DE LA COMISIÓN AL PARLAMENTO EUROPEO, AL CONSEJO, AL COMITÉ ECONÓMICO Y SOCIAL EUROPEO Y AL COMITÉ DE LAS REGIONES Solidaridad en materia de salud: Reducción de las desigualdades en salud en la UE {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396} 1. Introducción El presente documento resume la evaluación de impacto en la que se examinan las distintas opciones en el ámbito de las políticas para una iniciativa de la UE sobre «Solidaridad en materia de salud: Reducción de las desigualdades en salud en la UE». La Comisión determinó la necesidad de actuar en este ámbito en el marco de la Estrategia de Salud de la UE COM(2007) 630. y anunció una iniciativa de la UE en relación con las desigualdades en salud en la Agenda Social Renovada de 2008 COM(2008) 412. . En el presente documento se incluyen comentarios del Comité de Evaluación del Impacto en relación con los objetivos, la utilización de los términos «desigualdades» e «injusticias», la proporcionalidad, la subsidiariedad y los costes. El informe únicamente compromete a los servicios de la Comisión implicados en su elaboración y no prejuzga la decisión final de la Comisión.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. La principal responsabilidad en la lucha contra las desigualdades en salud sigue correspondiendo a los Estados miembros, pero las políticas de la UE pueden tener un impacto indirecto en la salud y pueden contribuir a superar los actuales obstáculos a la actuación a este respecto. El informe evalúa las actuaciones de la UE destinadas a apoyar y complementar los esfuerzos de los Estados miembros y los interesados y movilizar las políticas de la UE en favor de la reducción de las desigualdades en salud, respetando plenamente la subsidiariedad. La actuación de la UE debería apoyar mejoras en la salud de toda la población, pero haciendo hincapié en la reducción de la injusta y evitable gradación en materia de salud que existe entre los grupos sociales y las regiones de la UE, es decir, un planteamiento de «nivelación». Ya se han tomado una serie de medidas relevantes tanto a nivel nacional como de la UE. No obstante, las acciones actuales están limitadas por el nivel de concienciación y la prioridad que se les ha concedido, la falta de implicación de los interesados, las carencias de información y conocimientos, el intercambio insuficiente de buenas prácticas y las dificultades para crear un planteamiento intersectorial de las políticas. Por consiguiente, en el presente documento se examinan las medidas para abordar estas cuestiones. 2. Definición del problema Existe en la actualidad una diferencia en la esperanza de vida al nacer entre los diferentes Estados miembros de la UE de ocho años para las mujeres y de catorce años para los hombres. También existen grandes diferencias en lo que respecta a los fallecimientos, las discapacidades y las enfermedades entre los Estados miembros y las regiones de la UE. En algunos países, las diferencias en materia de salud con respecto a la media de la UE y los países que obtienen los mejores resultados se han incrementado en las dos últimas décadas. Existen grandes diferencias de salud entre los diversos grupos sociales definidos en función de la renta, la profesión, el nivel educativo o el grupo étnico en todos los Estados miembros «Health Status & Living Conditions». Informe de seguimiento elaborado por el Observatorio Europeo de la Situación Social. Comisión Europea, 2008. . Las personas que han recibido menos formación, tienen una renta menor o ejercen una profesión menos valorada viven menos años y sufren durante más tiempo de mala salud. Las diferencias de esperanza de vida al nacer entre los diferentes grupos socioeconómicos oscilan entre los cuatro y los diez años para los hombres y los dos y los seis años para las mujeres. Esta pauta se refleja en muchas medidas de salud física y mental. En algunos países, estas diferencias se han incrementado en las últimas décadas. [3] «Health Status & Living Conditions». Informe de seguimiento elaborado por el Observatorio Europeo de la Situación Social. Comisión Europea, 2008. Las desigualdades en salud están relacionadas con las desigualdades en lo que respecta a los determinantes sociales de la salud, incluidas las condiciones de vida (vivienda y medio ambiente), los comportamientos que afectan a la salud (alimentación, consumo de tabaco y ejercicio físico), el empleo y las condiciones de trabajo, la educación y el acceso a la protección social, incluido el acceso a una atención sanitaria de calidad. Un porcentaje importante de las desigualdades en salud son evitables y se les pueden aplicar políticas que pueden verse influidas por la política de la UE. Se han determinado tres ámbitos en los que se observan carencias que representan obstáculos para una actuación eficaz destinada a combatir las desigualdades en salud. Se trata de ámbitos en los que la UE puede apoyar y complementar la actuación de los Estados miembros: Los Estados miembros y otros interesados no están sensibilizados, no dan la suficiente prioridad a este asunto en sus políticas y tienen un compromiso insuficiente al respecto. Inexistencia de datos comparables y regulares, así como de seguimiento e informes. Falta de conocimientos sobre los factores determinantes y las políticas eficaces que deben aplicarse. Insuficiente planteamiento concertado de la UE en relación con las desigualdades en salud (falta de integración de este asunto en las políticas a nivel de la UE). Los Estados miembros están aplicando algunas políticas, pero faltan estrategias globales. Más de la mitad de los Estados miembros no tienen en cuenta en sus políticas la reducción de las desigualdades en salud. Además, no se evalúan ni divulgan las políticas. A pesar de que existan pruebas sólidas, se precisa más información sobre las repercusiones (causalidad) y la importancia de algunos factores determinantes de la salud a fin de que los Estados miembros actúen de manera eficaz en relación con grupos de población y factores determinantes específicos. También se precisan datos comparables y habitualmente disponibles a escala de la UE sobre los resultados de la salud y los determinantes de las desigualdades en salud, desglosados por grupo socioeconómico. La falta de datos y conocimientos procedentes de investigaciones a escala de la UE es un obstáculo para el desarrollo de políticas. Unas pruebas mejores y compartidas, así como una exposición razonada de la necesidad de actuar, pueden hacer que una serie de interesados que, en la actualidad, no están comprometidos con este problema, pasen a estarlo. A nivel de la UE, se ha concedido una mayor prioridad política a las desigualdades en salud y existe una serie de políticas de la UE que están teniendo un efecto positivo. Sin embargo, esto es difícil de cuantificar y no se ha producido ninguna integración significativa del problema de las desigualdades en salud en todas las políticas pertinentes de la UE. 3. Objetivos La actuación de la UE para hacer frente a las desigualdades en salud tiene como objetivo apoyar y complementar las actuaciones de los Estados miembros y otros interesados así como garantizar que las políticas y las actividades de la UE proporcionen un elevado nivel de protección de la salud, tal como se prevé en el Tratado. En la medida de lo posible, la protección de la salud que contemplan las políticas de la UE debería ampliarse a todos los ciudadanos, con independencia del lugar en el que vivan o de su procedencia social. Para conseguir estos objetivos, la actuación de la UE puede aportar una contribución a la reducción de las desigualdades en salud en la UE. 3.1. Objetivos generales El objetivo general de esta iniciativa es apoyar y complementar los esfuerzos de los Estados miembros y los interesados y movilizar las políticas de la UE en favor de la reducción de las desigualdades en salud. 3.2. Objetivos específicos Los objetivos específicos consisten en lo siguiente: Incrementar la concienciación, promover la información, el intercambio de las mejores prácticas y la coordinación de las políticas así como propugnar que se considere la lucha contra las desigualdades en salud una prioridad de las políticas; y ello tanto a nivel de la Comunidad y los Estados miembros como por parte de los otros interesados. Mejorar la disponibilidad de los datos y los mecanismos para medir, supervisar y elaborar informes sobre las desigualdades en salud en toda la UE, así como mejorar la base de conocimientos sobre las causas de las desigualdades en este ámbito y la base de pruebas para poder actuar. Desarrollar la contribución de las políticas relevantes de la UE a la reducción de las desigualdades en salud, incluido un mejor apoyo a los esfuerzos de los Estados miembros y los interesados para combatir estas desigualdades y un especial hincapié en los grupos vulnerables y los terceros países. 4. Análisis de la subsidiariedad: ¿está justificada una actuación de la UE? Si bien la principal responsabilidad de la lucha contra las desigualdades en salud sigue correspondiendo a los Estados miembros, este problema es una preocupación política para la UE por una serie de motivos. En primer lugar, la omnipresencia y la persistencia de las desigualdades en salud apuntan a la existencia de una discrepancia entre la situación existente y algunos de los objetivos globales de la UE, tales como el refuerzo de la cohesión económica y social, la garantía de la igualdad de oportunidades, la promoción de la reducción de las desigualdades y de la igualdad entre las mujeres y los hombres, así como la solidaridad entre los Estados miembros (artículo 2 del Tratado UE y artículo 2 del Tratado CE). En segundo lugar, los elevados niveles de mala salud en parte de la población de la UE representan unos costes importantes en concepto de pérdida de oportunidades para la Unión y aportan una motivación económica para promover las medidas para solucionar este problema. La consecución de unos elevados niveles de salud entre la población es importante en un contexto de envejecimiento de la población a fin de permitir una vida laboral más prolongada y apoyar mayores niveles de productividad, competitividad y empleo. La mala salud evitable también representa unos mayores costes para los sistemas de atención sanitaria y ejerce una presión innecesaria en los presupuestos públicos. La reducción de las pérdidas innecesarias debido a la mala salud y la muerte prematura puede contribuir a la consecución de los objetivos de Lisboa y a lograr el pleno potencial de prosperidad de Europa. En varios artículos del Tratado CE existe una base jurídica para la actuación en este ámbito, entre los que se incluyen: los artículos 12 y 13 (contra la discriminación), el artículo 125 (promoción del empleo y de una mano de obra cualificada, formada y adaptable), los artículos 136 y 137 (mejora de las condiciones de vida y de trabajo y protección social y lucha contra la exclusión), el artículo 152 (garantía de un alto nivel de protección de la salud en todas las políticas de la Comunidad) y los artículos 158 y 159 (refuerzo de la cohesión económica y social). Estos artículos constituyen la base para que la Comunidad apoye y complemente las actuaciones de los Estados miembros. Los argumentos en favor de la actuación de la UE se basan en: 1) la necesidad de una recogida y una supervisión de los datos a escala de la UE, ya que esta se encuentra en mejor posición que los Estados miembros por sí solos para garantizar unos datos fiables y comparables, y 2) la Política de Cohesión, a través de la cual la UE proporciona apoyo financiero a los Estados miembros, especialmente a las regiones menos ricas, que puede invertirse en factores clave determinantes de las desigualdades en salud tales como las condiciones de vida, la formación y los servicios de empleo, y la atención sanitaria (promoción, prevención y tratamiento). La UE también puede proporcionar un valor añadido incrementando la concienciación y haciendo más hincapié en las desigualdades en salud, mejorando los mecanismos de supervisión, reforzando la recogida de investigaciones y conocimientos, dando visibilidad a las acciones pertinentes mediante la mejora de la puesta en común de las experiencias y las buenas prácticas y el desarrollo de las capacidades, y mejorando los vínculos entre las políticas de la UE. Estas actividades han sido propuestas en las respuestas a las consultas realizadas y en otras investigaciones. 5. Opciones políticas Se analizan tres opciones para la consecución de los objetivos. La opción I consiste en la continuación de las actividades actuales («mantenimiento de la situación actual»). La opción II, «situación actual con mejoras», toma como base las actuaciones existentes para hacer que progresen en un corto período de tiempo sin introducir cambios adicionales o fundamentales en los actuales instrumentos comunitarios, y formularlo en una Comunicación. La opción III, «cambios de gran alcance», necesita un período de tiempo más largo e implica cambios en los instrumentos existentes de la UE, e incluye asimismo una Recomendación del Consejo. Estas opciones son acumulativas (la opción III se basa en la opción II, que, a su vez, se basa en la opción I, véase el cuadro). 5.1. Opción I: Mantenimiento de la situación actual En la opción I, las actuaciones en apoyo de la reducción de las desigualdades en salud se siguen realizando en el marco del MAC social y la Estrategia de Salud. La equidad en la salud es un principio rector de la Estrategia de Salud y la reducción de las injusticias en materia de atención sanitaria y resultados en materia de salud es un objetivo común en el marco del MAC social. A través del intercambio de experiencias, la UE asiste a los Estados miembros para traducir este objetivo en estrategias nacionales. Entre los mecanismos se encuentran los informes nacionales de estrategia y el Informe conjunto sobre protección social e inclusión social, las evaluaciones inter pares y las reuniones del Comité de Protección Social, así como las reuniones del Grupo de expertos sobre los determinantes sociales de la salud y las desigualdades en salud de la UE y las reuniones de alto nivel del Grupo «Salud Pública» del Consejo. También existen ayudas financieras a través del Programa PROGRESS y el Programa de Salud 2008-2013. Igualmente, la Política de Cohesión, la Política Agrícola Común y los fondos de agricultura y desarrollo rural apoyan algunas actividades relacionadas con los determinantes clave de la salud. Sin embargo, en otras actividades de la UE seguiría sin prestarse atención a las desigualdades en salud. 5.2. Opción II: Situación actual mejorada En la opción II, la Comisión adopta una Comunicación en la que se incrementa la concienciación sobre las desigualdades en salud y se subraya su magnitud económica, política y ética. En esta opción se confirma la reducción de las desigualdades en salud como una prioridad de las políticas, se incrementa el diálogo con los interesados y se hace un esfuerzo a fin de utilizar mejor la información y los mecanismos de intercambio existentes y el apoyo financiero actual. Asimismo, se apoyan las acciones destinadas a obtener conocimientos para una actuación eficaz y se procura mejorar el sistema de medición de las desigualdades en salud entre los Estados miembros y las regiones y los grupos sociales de la UE. También se alienta el inicio de una reflexión por ámbitos políticos pertinentes sobre su potencial de actuación en este ámbito (tal como proponían algunas autoridades nacionales en la consulta). Se anuncian diversas acciones específicas destinadas a reforzar las actividades sin que sea preciso tomar nuevas medidas políticas importantes. El desarrollo de políticas concretas sigue siendo responsabilidad de los Estados miembros. 5.3. Opción III: Cambios de gran alcance En la opción III la Comisión propone añadir lo siguiente: una Recomendación del Consejo sobre las desigualdades en salud; objetivos para reducir las desigualdades en salud en toda la UE; un comité consultivo interinstitucional de alto nivel; un reexamen de una serie de ámbitos políticos a fin de incluir la reducción de las desigualdades en salud como una prioridad explícita, con lo cual se reasignarían o añadirían los recursos correspondientes para el período posterior a 2013; un reexamen de las medidas comunitarias que contribuyen a garantizar el acceso a las necesidades básicas en relación con la salud (atención sanitaria, alojamiento, alimentos, agua y educación); y una iniciativa internacional más amplia para hacer frente a las desigualdades en salud globales. 6. Análisis de los impactos Se trata de una iniciativa no legislativa que tiene como objetivo reforzar las actuaciones destinadas a apoyar y complementar los esfuerzos de los Estados miembros y otros interesados a fin de reducir las desigualdades en salud. Las acciones propuestas en las opciones I, II y III implican lo siguiente: 1) hacer un mayor esfuerzo para mejorar la coordinación de los diferentes temas a nivel de la UE y para que sean más fáciles de abordar y 2) hacer un mayor esfuerzo con el objetivo de incrementar la concienciación entre los Estados miembros y otros interesados sobre la importancia de tener en cuenta las cuestiones sociales y sanitarias, especialmente en el actual contexto de crisis económica. El principal factor determinante del impacto de las propuestas es el grado en el que las actividades asisten a las acciones de los Estados miembros y otros interesados destinadas a reducir las desigualdades en salud. 6.1. Impactos sociales Se espera que las acciones previstas en las tres opciones tengan impactos sociales positivos y no se espera que ninguna tenga un impacto social negativo. En comparación con la opción I, es probable que las opciones II y III tengan un mayor impacto social positivo. Un problema importante es que la actual crisis económica puede incrementar las desigualdades en salud a través del deterioro de algunos factores determinantes de la salud. Las opciones II y III, mediante unas actividades más intensas de incremento de la concienciación, podrían contribuir a garantizar que, en el momento de establecer prioridades, los Estados miembros no desatiendan este ámbito político y que se produzcan consecuencias económicas y sociales negativas en el futuro. 6.2. Impactos económicos Los costes económicos indirectos de unas grandes desigualdades en salud son potencialmente considerables. No pueden estimarse con precisión. Un estudio ha estimado que el beneficio económico potencial de elevar el nivel de salud de toda la población hasta el nivel que disfrutan las personas con estudios superiores se encuentra entre el 1,2 % y el 9 % del PIB. Es difícil determinar los costes de las acciones destinadas a mejorar la disponibilidad y comparabilidad de los datos, especialmente en función del estatus socioeconómico. En general, se considera que la obtención de progresos en relación con los factores determinantes de la salud y las desigualdades en salud tendría un impacto económico positivo. A largo plazo, la mejora de la salud y la menor reducción de los años de vida con buena salud podría no representar ningún coste, o bien resultar en un beneficio económico global. 7. Valoración de las opciones Las tres opciones contribuirían a la consecución de los objetivos generales, mientras que la opción III sería probablemente la que tendría una mayor repercusión. Sin embargo, esta opción implica unos costes adicionales y su aplicación se enfrenta a algunas barreras. Con arreglo a los criterios de viabilidad (en especial la capacidad de actuar en relación con la crisis actual) y los costes correspondientes, la opción II es la opción preferida. Esta opción puede considerarse una base para otras actuaciones a nivel de la UE en relación con las desigualdades en salud, y respeta plenamente el principio de subsidiariedad. 8. Seguimiento y evaluación Las acciones evaluadas incluyen propuestas destinadas a mejorar la información, el seguimiento y la elaboración de informes sobre la evolución de las desigualdades en salud y sus factores determinantes, que pueden utilizarse para seguimiento y evaluación. La Comisión también recurrirá al apoyo de expertos para que realicen análisis periódicos de la evolución de las políticas de la UE a través del Observatorio Europeo de la Situación Social y el Observatorio Europeo de Sistemas y Políticas de Asistencia Sanitaria. Otro mecanismo de seguimiento es un informe de la Comisión en 2012 sobre la puesta en práctica de la presente iniciativa y los avances conseguidos en la lucha contra las desigualdades en salud, con la previsión de que se elaboren otros informes. Opción I – Mantenimiento de la situación actual|Opción II – Situación actual mejorada|Opción III – Cambios de gran alcance| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] «Health Status & Living Conditions». Informe de seguimiento elaborado por el Observatorio Europeo de la Situación Social. Comisión Europea, 2008. ET (...PICT...)|EUROOPA ÜHENDUSTE KOMISJON| Brüssel 20.10.2009 SEK(2009) 1397 KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT MÕJU HINDAMISE KOMMENTEERITUD KOKKUVÕTE Lisatud dokumendile: KOMISJONI TEATIS EUROOPA PARLAMENDILE, NÕUKOGULE, EUROOPA MAJANDUS- JA SOTSIAALKOMITEELE NING REGIOONIDE KOMITEELE Solidaarsus ja tervishoid: tervisealase ebavõrdsuse vähendamine Euroopa Liidus {KOM(2009) 567 lõplik} {SEK(2009) 1396} 1. Sissejuhatus Käesolevas dokumendis võetakse kokku mõju hindamise aruanne, mis käsitleb Euroopa Liidu algatuse „Solidaarsus ja tervishoid: tervisealase ebavõrdsuse vähendamine Euroopa Liidus” võimalikke tegevusvariante. Komisjon jõudis ELi tervishoiustrateegias KOM (2007) 630. järeldusele, et on vaja tegutseda, ja kuulutas 2008. aasta uuendatud sotsiaalmeetmete kavas KOM (2008) 412. välja ELi algatuse tervisealase ebavõrdsuse valdkonnas. Käesolevasse dokumenti on kaasatud mõju hindamise komitee kommentaarid järgitud eesmärkide kohta, mõistete ebavõrdsus ja ebaõiglus kasutamise kohta ning proportsionaalsuse, subsidiaarsuse ja kulude kohta. Aruanne on siduv ainult komisjoni talitustele, kes osalesid selle ettevalmistamises ning see ei mõjuta komisjoni lõplikku otsust.[1][2] KOM (2007) 630. KOM (2008) 412. Peamiselt vastutavad tervisealase ebavõrdsuse probleemide lahendamise eest liikmesriigid, kuid ELi poliitikal võib olla kaudne mõju tervishoiule ja see võib aidata ületada praegu tegevusel ette tulevaid takistusi. Aruandes hinnatakse ELi meetmeid liikmesriikide ja sidusrühmade pingutuste toetamiseks ja täiendamiseks ning ELi strateegiate kasutamiseks tervisealase ebavõrdsuse vähendamiseks, järgides täielikult subsidiaarsuse põhimõtet. ELi meetmed peaksid toetama kogu elanikkonna tervise parandamist, kuid põhirõhk peaks olema välditavate ja ebaõiglaste erinevuste vähendamisel sotsiaalsete rühmade ja ELi piirkondade vahel, st võrdsele tasemele tõstmisel. Nii ELi kui ka liikmesriikide tasandil on juba võetud hulk asjakohaseid meetmeid. Praegused meetmed on siiski piiratud teadlikkuse taseme ja valdkonnale omistatud tähtsuse, sidusrühmade kaasatuse puudumise, teabes ja teadmistes esinevate lünkade, puuduliku heade tavade vahetuse ja sektoritevahelise poliitilise lähenemise loomise keerukuse tõttu. Seega käsitletakse käesolevas dokumendis meetmeid nende probleemide lahendamiseks. 2. Probleemi määratlemine Euroopa Liidu liikmesriikides erineb praegu eeldatav eluiga sünnihetkel naiste puhul 8 aasta võrra ja meeste puhul 14 aasta võrra. Samuti on liikmesriikide ja ELi piirkondade vahel suured erinevused suremuse, puuete ja haiguste osas. Mõnes riigis on tervisealane erinevus võrreldes ELi keskmisega ja parimate tulemustega riikidega kahe viimase aastakümne jooksul suurenenud. Kõigis liikmesriikides on suured erinevused sotsiaalsete rühmade vahel sõltuvalt sissetulekust, elukutsest, haridustasemest ja etnilisest rühmast Health Status & Living Conditions. Sotsiaalse olukorra Euroopa vaatluskeskuse koostatud seirearuanne. Euroopa Komisjon 2008. . Madalama hariduse, sissetuleku ja töökohaga inimestel on lühem eluiga ja halvem tervislik seisund. Eri sotsiaalmajandusliku staatusega rühmade eeldatav eluiga sünnihetkel erineb meeste puhul 4 kuni 10 aasta ja naiste puhul 2 kuni 6 aasta võrra. See mudel kajastub paljudes füüsilise ja vaimse tervise näitajates. Mõnes riigis on lõhe viimastel aastakümnetel suurenenud. [3] Health Status & Living Conditions. Sotsiaalse olukorra Euroopa vaatluskeskuse koostatud seirearuanne. Euroopa Komisjon 2008. Tervisealane ebavõrdsus on seotud ebavõrdsusega sotsiaalsete tervist mõjutavate tegurite osas, sealhulgas elutingimused (elukoht, keskkond), tervisekäitumine (toitumine, suitsetamine, liikumine), tööhõive ja töötingimused, haridus, juurdepääs sotsiaalkaitsele, sealhulgas kvaliteetsetele tervishoiuteenustele. Suur osa tervisealasest ebavõrdsusest on välditav ja seda saab mõjutada ELi strateegiatega. Välja on selgitatud kolm valdkonda, kus esineb probleeme, mis takistavad tõhusat toimetulekut tervisealase ebavõrdsusega. Need on valdkonnad, kus EL saab liikmesriikide meetmeid toetada ja täiendada: teadlikkuse puudumine ning liikmesriikide ja muude sidusrühmade puudulik poliitiliste prioriteetide seadmine ja pühendumine; võrreldavate ja korrapäraste andmete, järelevalve ja aruandluse puudumine. Puudulikud teadmised määravate tegurite ja tõhusate meetmete kohta; Puudulik ELi kooskõlastatud lähenemisviis tervisealasele ebavõrdsusele (puudub probleemide arvestamine ELi tasandil). Liikmesriigid rakendavad mõningaid strateegiaid, kuid puudub kõikehõlmav poliitika. Üle poole liikmesriikidest ei aseta tervisealase ebavõrdsuse vähendamisele mingit rõhku. Lisaks on puudulik strateegiate hindamine ja levitamine. Kuigi usaldusväärsed tõendid on olemas, on mitmesuguste tervist mõjutavate tegurite mõju (põhjuslikkus) ja olulisuse kohta vaja rohkem teavet, et liikmesriigid saaksid rakendada teatavate elanikerühmade ja tegurite suhtes tõhusaid meetmeid. Samuti on vaja võrreldavaid ja korrapäraselt kättesaadavaid ELi tasandi andmeid tervisenäitajate ja tervisealast ebavõrdsust mõjutavate tegurite kohta sotsiaalmajanduslike rühmade kaupa. ELi tasandi andmete ja uurimistulemuste puudumine takistab poliitikastrateegiate edasiarendamist. Paremad ja jagatud teadmised ja meetmete parem põhjendamine võivad anda hulgale sidusrühmadele tahtmise osaleda, mis neil praegu puudub. ELi tasandil käsitletakse tervisealast ebavõrdsust suurema poliitilise prioriteedina ja hulgal ELi strateegiatel on positiivne mõju. Siiski on selle mõju suurust keeruline hinnata ja kõigis asjakohastes ELi poliitikavaldkondades tervisealast ebavõrdsust veel märkimisväärselt ei arvestata. 3. Eesmärgid ELi meetmed tervisealase ebavõrdsuse valdkonnas peavad toetama ja täiendama liikmesriikide ja muude sidusrühmade meetmeid ja tagama, et ELi strateegiad ja tegevused pakuvad kõrgetasemelist tervisekaitset, nagu on sätestatud asutamislepingus. Kui vähegi võimalik, peaks ELi strateegiatega pakutav tervisekaitse hõlmama kõiki kodanikke sõltumata sellest, kus nad elavad või milline on nende sotsiaalne taust. Nende eesmärkide täitmisega võivad ELi meetmed aidata kaasa tervisealase ebavõrdsuse vähendamisele ELis. 3.1. Üldeesmärgid Algatuse üldeesmärk on toetada ja täiendada liikmesriikide ja sidusrühmade pingutusi ja rakendada tööle ELi poliitikastrateegiad tervisealase ebavõrdsuse vähendamiseks. 3.2. Konkreetsed eesmärgid Konkreetsed eesmärgid on järgmised: Tõsta teadlikkust, edendada teavitamist, parimate tavade vahetust ja poliitika koordineerimist ning edendada tervisealase ebavõrdsuse probleemide lahendamist poliitilise prioriteedina; seda nii ühenduse kui ka liikmesriikide tasandil ja muude sidusrühmade poolt. Parandada andmete kättesaadavust ja vahendeid tervisealase ebavõrdsuse mõõtmiseks ja jälgimiseks kogu ELis ning selle kohta aruannete esitamiseks; parandada teadmisi tervisealase ebavõrdsuse põhjuste kohta ja pakkuda tegevuseks vajalikke tõendeid. Arendada asjakohaste ELi poliitikastrateegiate panust tervisealase ebavõrdsuse vähendamiseks, sealhulgas toetada tõhusamalt liikmesriikide ja sidusrühmade jõupingutusi tervisealase ebavõrdsuse probleemide lahendamisel ning pöörata erilist tähelepanu haavatavatele rühmadele ja kolmandatele riikidele. 4. Subsidiaarsuse analüüs: kas ELi roll on õigustatud? Kuigi peamiselt vastutavad tervisealase ebavõrdsuse probleemide lahendamise eest liikmesriigid, on küsimus ELi jaoks mitmel põhjusel poliitilise tähtsusega. Esiteks võib tervisealase ebavõrdsuse laiast levikust ja püsivusest järeldada, et on lahknevus praeguse olukorra ja mõnede ELi üldiste eesmärkide vahel, nagu majanduse ja sotsiaalse ühtekuuluvuse tugevdamine, võrdsete võimaluste tagamine, ebavõrdsuse vähendamise edendamine ning meeste ja naiste vahelise võrdõiguslikkuse ja liikmesriikidevahelise solidaarsuse edendamine (ELi asutamislepingu artikkel 2 ja EÜ asutamislepingu artikkel 2). Teiseks toob halva tervisliku seisundi lai levik ELi teatavates elanikerühmades liidu jaoks kaasa olulisi alternatiivkulusid ning seega on olemas majanduslik põhjendus probleemi lahendamise toetamiseks. Arvestades elanikkonna vananemist on rahva tervise kõrge tase oluline, et võimaldada pikemat tööiga ja toetada tootlikkuse, konkurentsivõime ja tööhõive kõrgemat taset. Välditavad terviseprobleemid põhjustavad ka suuri kulutusi tervishoiusüsteemile ja panevad riigieelarve liigse surve alla. Välditavate haiguste ja enneaegse surmaga seotud ebavajalike kadude vähendamine võib aidata kaasa Lissaboni eesmärkide täitmisele ja Euroopa jõukuse täieliku potentsiaali saavutamisele. Tegevuse õiguslik alus tuleneb mitmest EÜ asutamislepingu artiklist, sealhulgas: artiklid 12 ja 13 (diskrimineerimise vältimine), artikkel 125 (tööhõive ning kvalifitseeritud, koolitatud ja kohanemisvõimelise tööjõu edendamine), artiklid 136 ja 137 (elu- ja töötingimuste ja sotsiaalkaitse parandamine ning võitlus tõrjutusega), artikkel 152 (kõrgetasemelise tervisekaitse tagamine kõigis ühenduse poliitikates), artiklid 158 ja 159 (majandusliku ja sotsiaalse ühtekuuluvuse tugevdamine). Need artiklid on aluseks, mis võimaldab ühendusel toetada ja täiendada liikmesriikide meetmeid. ELi tasandi meetmete vajalikkust saab põhjendada järgmiselt: 1) vaja on kogu ELi hõlmavat andmete kogumist ja seiret, kuna EL on paremas positsioonis kui liikmesriigid, et tagada usaldusväärsed ja võrreldavad andmed, ja 2) ühtekuuluvuspoliitika kaudu annab EL liikmesriikidele, eriti halvemas olukorras olevatele piirkondadele, rahalist toetust, mida saab investeerida tervisealast ebavõrdsust mõjutavatesse teguritesse, nagu elutingimused, koolitus ja tööhõiveteenused ning tervishoid (edendamine, ennetamine ja ravi). EL saab anda lisandväärtust , tõstes teadlikkust ja tugevdades keskendumist tervisealasele ebavõrdsusele, parandades seiremehhanisme, tõhustades teadusuuringuid ja teadmiste kogumist, muutes asjakohased meetmed nähtavaks, parandades kogemuste vahetamist ja heade tavade jagamist ning arendades suutlikkust ja parandades ELi poliitikastrateegiatevahelist seotust. Need vastused tulid välja konsultatsioonitulemustest ja muudest uuringutest. 5. Võimalikud tegevusvariandid Eesmärkide saavutamiseks analüüsitakse kolme tegevusvarianti. I variant on praeguste tegevuste jätkamine („tavapärane tegevus”). II variant („praeguse olukorra säilitamine parandustega”) toetub olemasolevatele meetmetele, mida saab lühikese ajaga edasi arendada ilma praeguste ühenduse vahendite põhjalike muudatusteta, selle variandi puhul oleks väljundiks teatis. III variant („kaugeleulatuvad muudatused”) nõuab pikemat ajavahemikku, hõlmab olemasolevate ELi vahendite muutmist ja sisaldab nõukogu soovitust. Tegevusvariandid on kumulatiivsed (III variant toetub II variandile, mis omakorda toetub I variandile, vt tabel). 5.1. I variant: tavapärane tegevus I variandi puhul jätkub tegevus tervisealase ebavõrdsuse vähendamise toetuseks sotsiaalvaldkonna avatud koordinatsiooni meetodi ja tervisestrateegia raames. Õiglane tervishoid on tervisestrateegia juhtpõhimõte ja ebavõrdsuse vähendamine juurdepääsul tervishoiuteenustele ja tervisenäitajates on sotsiaalvaldkonna avatud koordinatsiooni meetodi üldine eesmärk. Kogemuste vahetamise kaudu aitab EL liikmesriikidel seda eesmärki riiklikesse strateegiatesse sisse viia. Kasutatud mehhanismide hulka kuuluvad sotsiaalset kaitset ja kaasatust käsitlevad liikmesriikide strateegiaaruanded ja ühisaruanded, eksperthinnangud ja sotsiaalkaitsekomitee koosolekud, samuti sotsiaalsete tervist ja tervisealast ebavõrdsust mõjutavate tegurite ELi ekspertrühma ja nõukogu kõrgetasemelise rahvatervise töörühma koosolekud. Terviseprogrammi 2008 2013 ja programmi PROGRESS kaudu antakse rahalist toetust. Teatavaid tervisealast ebavõrdsust mõjutavate teguritega seotud tegevusi toetatakse ka ühtekuuluvuspoliitika, ühise põllumajanduspoliitika ja Maaelu Arengu Euroopa Põllumajandusfondi kaudu. Muud ELi meetmed jätkuksid, kui ei keskenduks tervisealasele ebavõrdsusele. 5.2. II variant: praeguse olukorra säilitamine parandustega II variandi puhul võtab komisjon vastu teatise, millega tõstetakse teadlikkust tervisealase ebavõrdsuse kohta ja rõhutatakse selle majanduslikku, poliitilist ja eetilist ulatust. II variandiga kinnitatakse, et tervisealase ebavõrdsuse vähendamine on poliitiline prioriteet, suurendatakse dialoogi sidusrühmadega ja püütakse parandada olemasolevaid teavitamise ja teabevahetuse mehhanisme ja rahalist toetust. Sellega toetatakse tegevust tõhusate meetmete võtmiseks vajalike teadmiste kogumiseks ja püütakse parandada liikmesriikide, ELi piirkondade ja sotsiaalsete rühmade vahelise tervisealase ebavõrdsuse mõõtmise süsteemi. Julgustatakse asjaomaste poliitikavaldkondade esimesi arutelusid selle üle, kuidas nad saavad selles valdkonnas tegutseda (nagu pakkusid välja mõned riiklikud ametiasutused konsultatsioonide käigus). Sellega tehakse teatavaks rida konkreetseid meetmeid tegevuse tugevdamiseks, kuid märkimisväärses ulatuses uut poliitikat välja töötama ei pea. Konkreetsete poliitikastrateegiate väljatöötamine jääb liikmesriikide vastutusalasse. 5.3. III variant: kaugeleulatuvad muudatused III variandi puhul pakub komisjon lisaks välja: nõukogu soovituse tervisealase ebavõrdsuse kohta; sihtmärgid tervisealase ebavõrdsuse vähendamiseks ELis tervikuna; kõrgetasemelise institutsioonidevahelise nõuandekomitee loomise; rea poliitikavaldkondade läbivaatamise, et lisada tervisealase ebavõrdsuse vähendamine sõnaselgelt nende prioriteetide hulka, koos vahendite ümberjaotamise või lisamisega ajavahemikuks pärast aastat 2013; selliste ühenduse meetmete läbivaatamine, mis aitavad tagada tervisealaste põhivajaduste (tervishoid, peavari, toit, vesi, haridus) rahuldamist; laiem rahvusvaheline algatus üleilmse tervisealase ebavõrdsuse vähendamiseks. 6. Mõju analüüs See on õigusloomega mitteseotud algatus, mille eesmärk on tugevdada meetmeid liikmesriikide ja muude sidusrühmade pingutuste toetamiseks ja täiendamiseks tervisealase ebavõrdsuse vähendamisel. I, II ja III variandis välja pakutud meetmed eeldavad: 1) jõupingutuste suurendamist küsimuste ELi tasandil koordineerimise ja lihtsustamise parandamiseks ja 2) jõupingutuste suurendamist liikmesriikide ja muude sidusrühmade teadlikkuse tõstmiseks sellest, kui oluline on eelkõige praegusel majanduskriisi ajal tegeleda tervise- ja sotsiaalprobleemidega. See, millises ulatuses aitavad meetmed liikmesriikidel ja muudel sidusrühmadel tervisealast ebavõrdsust vähendada, on ettepanekute mõju põhitegur. 6.1. Sotsiaalne mõju Kolmes tegevusvariandis kirjeldatud meetmetel peaks olema positiivne sotsiaalne mõju ja negatiivne sotsiaalne mõju peaks puuduma. Võrreldes I variandiga on II ja III variandil tõenäoliselt suurem positiivne sotsiaalne mõju. Oluline probleem on see, et praegune majanduskriis võib suurendada tervisealast ebavõrdsust, halvendades mõningaid tervist mõjutavaid tegureid. Tugevamate teadlikkuse tõstmise meetmete kaudu võivad II ja III variant aidata tagada seda, et prioriteetide seadmise ajal ei jäta liikmesriigid seda poliitikavaldkonda tähelepanuta ega põhjusta tulevikus negatiivseid majanduslikke ja sotsiaalseid tagajärgi. 6.2. Majanduslik mõju Suure tervisealase ebavõrdsuse kaudne majanduslik kulu võib olla märkimisväärne. Seda ei saa täpselt kindlaks määrata. Ühe uurimuse kohaselt võib majanduslik kasu, mis saadakse kogu elanikkonna tervise tõstmisest samale tasemele kui on kõrgema haridustasemega elanikerühmal, olla vahemikus 1,2 % kuni 9 % SKPst. On keeruline määrata kindlaks meetmete maksumust, mis on võetud selleks, et parandada andmete kättesaadavust ja võrreldavust, eriti sotsiaalmajandusliku staatuse lõikes. Üldiselt on tõenäoline, et edusammudel tervist mõjutavate tegurite ja tervisealase ebavõrdsuse valdkonnas on positiivne majanduslik mõju. Pikemas perspektiivis võib tervisliku seisundi paranemine ja halva tervisega elatud aastate vähenemine olla kulutasuvuse osas neutraalne või positiivse üldise majandusliku mõjuga. 7. tegevusvariantide hindamine Kõik kolm varianti aitaksid üldeesmärke saavutada, kõige laiem mõju oleks tõenäoliselt III variandil. Siiski hõlmab III variant lisakulusid ja võib ette tulla mõningaid rakendustakistusi. Arvestades teostatavuse kriteeriumi (eelkõige võimet tegutseda seoses praeguse kriisiga) ja kaasnevaid kulusid on eelistatuim II variant. II varianti võib vaadelda kui vahelüli enne edasist ELi tasandi tegevust tervisealase ebavõrdsuse valdkonnas ja see järgib täielikult subsidiaarsuse põhimõtet. 8. Seire ja hindamine Hinnatud meetmed sisaldavad ettepanekuid teavitamise, jälgimise ja aruandluse parandamiseks seoses tervisealase ebavõrdsuse valdkonnas saavutatud edusammudega ja teguritega, mida saab kasutada jälgimiseks ja hindamiseks. Komisjoni toetab ELi poliitikaarengute korrapärasel analüüsimisel ka sotsiaalse olukorra Euroopa vaatluskeskus ja Tervishoiusüsteemide ja Tervishoiupoliitika Vaatluskeskus. Üks täiendav seiremehhanism on 2012. aastal esitatav komisjoni aruanne käesoleva algatuse rakendamise kohta ja edusammude kohta tervisealase ebavõrdsuse probleemi lahendamisel, tõenäoliselt järgneb sellele veel aruandeid. I variant – tavapärane tegevus|II variant– praeguse olukorra säilitamine parandustega|III variant– kaugeleulatuvad muudatused| ||| [1] KOM (2007) 630. [2] KOM (2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Sotsiaalse olukorra Euroopa vaatluskeskuse koostatud seirearuanne. Euroopa Komisjon 2008. FR (...PICT...)|COMMISSION DES COMMUNAUTÉS EUROPÉENNES| Bruxelles, le 20.10.2009 SEC(2009) 1397 final DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION RÉSUMÉ DE L'ANALYSE D'IMPACT accompagnant la COMMUNICATION DE LA COMMISSION AU PARLEMENT EUROPÉEN, AU CONSEIL, AU COMITÉ ÉCONOMIQUE ET SOCIAL EUROPÉEN ET AU COMITÉ DES RÉGIONS Solidarité en matière de santé: réduction des inégalités de santé dans l’Union européenne {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396} 1. Introduction Le présent document résume l’analyse d’impact portant sur les options stratégiques d’une initiative de l’Union européenne (UE) intitulée «Solidarité en matière de santé: réduction des inégalités en matière de santé dans l’UE». La Commission a fait état de la nécessité d’agir pour réduire les inégalités dans le livre blanc définissant une stratégie pour l’UE dans le domaine de la santé COM(2007) 630. et elle a annoncé une initiative de l’UE dans ce domaine dans sa communication de 2008 sur un agenda social renouvelé COM(2008) 412. . Le présent document contient les observations du Comité d’analyses d’impact sur les objectifs poursuivis, l’utilisation des termes inégalités et injustices, la proportionnalité, la subsidiarité et le coût. Le rapport n’engage que les services de la Commission qui ont participé à son élaboration et ne préjuge en rien de la décision finale de la Commission.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. La lutte contre les inégalités de santé incombe principalement aux États membres, mais les politiques de l’UE peuvent avoir une incidence indirecte sur la santé et peuvent contribuer à surmonter les obstacles qui entravent actuellement l’action dans ce domaine. Le rapport présente une évaluation de l’action menée par l’UE pour appuyer et compléter les efforts accomplis par les États membres et les acteurs et pour utiliser les politiques européennes en faveur de la réduction des inégalités de santé, dans le strict respect du principe de subsidiarité. L’action de l’UE devrait soutenir l’amélioration de la santé de l’ensemble de la population, en veillant en particulier à atténuer les différences évitables et injustes entre les différents groupes sociaux et les régions de l’UE; il s’agit d’un nivellement par le haut. Un certain nombre d’actions appropriées sont d’ores et déjà menées aux niveaux européen et national. Les actions actuelles sont toutefois limitées par le faible niveau de sensibilisation et de priorité, le manque d’engagement des parties concernées, les lacunes en matière d’informations et de connaissances, l’insuffisance des échanges de pratiques exemplaires et les difficultés de mise sur pied d’une stratégie politique intersectorielle. Le présent document passe dès lors en revue les mesures envisagées pour résoudre ces problèmes. 2. D É finition du probl È me Actuellement, l’écart maximal entre États membres atteint respectivement huit et quatorze ans pour ce qui concerne l’espérance de vie à la naissance des femmes et des hommes. Il existe également de grandes différences entre États membres et régions de l’UE en ce qui concerne la mortalité, le handicap et la maladie. Dans certains pays, l’écart existant en matière de santé par rapport à la moyenne européenne et aux pays obtenant les meilleurs résultats s’est creusé au cours des deux dernières décennies. Il existe, dans tous les États membres, de grandes différences de santé entre les groupes sociaux définis sur la base du revenu, de l’activité professionnelle, du niveau d’éducation ou de l’appartenance ethnique Health Status & Living Conditions (État de santé et conditions de vie). Rapport de suivi élaboré par l’Observatoire européen de la situation sociale. Commission européenne, 2008. . Les personnes ayant un niveau d’éducation, un poste ou un revenu peu élevé meurent plus jeunes et vivent en mauvaise santé pendant un plus grand nombre d’années. La différence d’espérance de vie à la naissance entre les catégories socioéconomiques atteint de quatre à dix ans pour les hommes et de deux à six ans pour les femmes. Ce phénomène est confirmé par de nombreuses mesures relatives à la santé physique et mentale. Dans certains pays, l’écart s’est creusé au cours des dernières décennies.[3] Health Status & Living Conditions (État de santé et conditions de vie). Rapport de suivi élaboré par l’Observatoire européen de la situation sociale. Commission européenne, 2008. Les inégalités de santé sont à rapprocher des inégalités existant en matière de déterminants sociaux de la santé tels que les conditions de vie (logement, environnement), les comportements agissant sur la santé (régime alimentaire, tabagisme, exercice physique), l’emploi et les conditions de travail, l’éducation, l’accès à la protection sociale (y compris l’accès à des soins de santé de qualité). Une proportion importante des inégalités de santé est évitable et dépend de politiques qui peuvent être influencées par la politique européenne. Il est difficile de mener une action efficace de lutte contre les inégalités de santé en raison des faiblesses constatées dans trois domaines. Il s’agit de domaines dans lesquels l’UE peut appuyer et compléter les actions des États membres: - prise de conscience et priorité politique insuffisantes, faible niveau d’engagement des États membres et des autres acteurs; - absence de données comparables et régulières, de suivi et d’établissement de rapports, manque de connaissances sur les déterminants et les politiques efficaces à appliquer; - insuffisance de la concertation au niveau européen sur la stratégie à appliquer dans le domaine des inégalités de santé (absence de prise en considération au niveau de l’UE). Les États membres appliquent certes quelques politiques, mais les stratégies globales font défaut. La réduction des inégalités de santé ne figure pas au nombre des priorités politiques dans plus de la moitié des États membres. De surcroît, les politiques appliquées font l’objet d’une évaluation et d’une publicité insuffisantes. Même s’il existe des données probantes, il est nécessaire de disposer de davantage d’informations sur l’effet (causalité) et l’importance de certains déterminants de la santé pour permettre aux États membres de mener une action efficace à l’égard de groupes de la population et de déterminants précis. Il importe également de disposer, à l’échelle de l’UE, de données régulières et comparables sur les résultats obtenus en matière de santé et sur les déterminants des inégalités de santé, ventilés par catégories socioéconomiques. Le manque de données et de connaissances issues de la recherche à l’échelle de l’UE est un frein à l’élaboration de politiques. L’amélioration et le partage des données et une justification de l’action peuvent insuffler à une série d’acteurs la volonté de s’engager qui leur fait défaut actuellement. Au niveau de l’UE, les inégalités de santé bénéficient d’un degré de priorité plus élevé et un certain nombre de politiques de l’UE ont une incidence positive. Néanmoins, il est difficile de quantifier ces progrès et la question des inégalités de santé ne fait pas l’objet d’une prise en compte notable dans toutes les politiques pertinentes de l’UE. 3. Objectifs L’initiative de l’UE dans le domaine des inégalités de santé vise à appuyer et à compléter les actions menées par les États membres et d’autres acteurs et à garantir que les politiques et actions de l’UE contribuent à un niveau élevé de protection de la santé, comme le prévoit le traité CE. Les politiques de l’UE doivent, dans toute la mesure du possible, assurer la protection de la santé de tous les citoyens, quel que soit l’endroit où ils vivent ou le contexte social dans lequel ils évoluent. En permettant la concrétisation de ces objectifs, l’action engagée par l’UE peut contribuer à réduire les inégalités de santé dans l’Union. 3.1. Objectifs généraux Cette initiative a pour objectif général d’appuyer et de compléter les efforts accomplis par les États membres et les autres acteurs et de faire intervenir les politiques européennes en faveur de la réduction des inégalités de santé. 3.2. Objectifs spécifiques Les objectifs spécifiques de l’action sont énumérés ci-après. Faire mieux connaître le problème, favoriser l’information, l’échange des pratiques exemplaires et la coordination des politiques et préconiser que la lutte contre les inégalités de santé soit érigée en priorité politique, tant au niveau de la Communauté et des États membres qu’à celui des autres acteurs. Améliorer la disponibilité des données et les mécanismes de mesure, de suivi et de notification des inégalités de santé dans l’UE et améliorer les connaissances disponibles concernant les causes des inégalités de santé et l’ensemble des données nécessaires à l’action. Renforcer la contribution des politiques de l’UE pertinentes à la réduction des inégalités de santé, ce qui implique d’appuyer davantage les efforts accomplis par les États membres et les autres acteurs pour lutter contre les inégalités de santé et d’accorder une attention particulière aux groupes vulnérables et aux pays tiers. 4. Respect du principe de subsidiarit É : une initiative europ É enne est-elle justifi É e? Bien que la lutte contre les inégalités de santé incombe principalement aux États membres, le problème revêt une dimension politique européenne pour un certain nombre de raisons. Primo, le fait que les inégalités de santé soient courantes et persistantes donne à penser qu’il y a une discordance entre la situation existante et certains objectifs généraux de l’UE tels que le renforcement de la cohésion économique et sociale, le respect du principe d’égalité des chances, et l’incitation à la réduction des inégalités, à l’égalité entre les hommes et les femmes et à la solidarité entre les États membres (art. 2 du traité UE et art. 2 du traité CE). Secundo, les niveaux élevés de santé médiocre dans certaines catégories de la population européenne impliquent des coûts d’opportunité considérables pour l’Union et fournissent une justification économique à une action correctrice ciblée. Il est essentiel que la population ait un niveau de santé élevé dans le contexte de son vieillissement, et cela pour permettre un allongement de la vie professionnelle et favoriser l’amélioration de la productivité, de la compétitivité et des taux d’emploi. Les problèmes de santé évitables entraînent également des coûts considérables pour les systèmes de santé et grèvent inutilement les budgets publics. La réduction des pertes inutiles dues aux problèmes de santé évitables et aux décès prématurés peut contribuer à la réalisation des objectifs de Lisbonne et à l’exploitation optimale du potentiel de prospérité de l’Europe. Plusieurs articles du traité CE offrent la base juridique nécessaire à l’action, à savoir les articles 12 et 13 (non-discrimination), l’article 125 (promouvoir l’emploi et, en particulier, une main-d’œuvre qualifiée, formée et susceptible de s’adapter), les articles 136 et 137 (amélioration des conditions de vie et de travail, protection sociale et lutte contre les exclusions), l’article 152 (assurer un niveau élevé de protection de la santé lors de la définition et de la mise en œuvre de toutes les politiques de la Communauté), les articles 158 et 159 (renforcement de la cohésion économique et sociale). Ces articles sont la base qui permet à la Communauté d’appuyer et de compléter les actions menées par les États membres. L’action de l’UE trouve sa justification: 1) dans la nécessité d’assurer la collecte de données et leur contrôle au niveau de l’UE, celle-ci étant mieux placée que les États membres pour garantir la fiabilité et la comparabilité des données, et 2) dans la politique de cohésion, par l’intermédiaire de laquelle l’UE apporte aux États membres, en particulier aux régions en difficulté, un soutien financier qui peut être investi dans l’amélioration des principaux déterminants des inégalités de santé tels que les conditions de vie, les services de formation et de l’emploi, et les soins de santé (promotion, prévention et traitement). L’UE peut également apporter une valeur ajoutée en faisant mieux connaître le problème des inégalités de santé et en y accordant davantage d’attention, en améliorant les mécanismes de suivi, en encourageant la recherche et le rassemblement de connaissances, en mettant en évidence les actions pertinentes grâce à l’amélioration de l’échange d’expériences et de pratiques exemplaires et au renforcement des capacités, et en améliorant les liens entre les politiques de l’UE. Ces éléments ressortent des réponses reçues dans le cadre de la consultation et d’autres enquêtes. 5. Moyens d’action possibles Trois manières d’atteindre les objectifs sont analysées. La première option consiste à poursuivre les actions actuelles (maintien du statu quo). La deuxième option (statu quo amélioré) consiste à prendre appui sur les actions existantes et à les faire progresser dans un délai rapproché sans apporter de modifications approfondies ou fondamentales aux instruments communautaires actuels; cette option devrait faire l’objet d’une communication. La troisième option (mesures radicales) nécessite davantage de temps pour être mise en œuvre, implique une modification des instruments européens existants et une recommandation du Conseil. Ces options peuvent être cumulées (l’option III s’appuie sur l’option II et cette dernière s’appuie sur l’option I – voir tableau). 5.1. Option I: maintien du statu quo Dans l’option I, les actions visant à favoriser la réduction des inégalités de santé continuent à relever de la MOC sociale et de la stratégie dans le domaine de la santé. L’équité en matière de santé est un principe directeur de la stratégie dans le domaine de la santé, alors que la réduction des injustices dans les domaines de l’accès aux soins et des conséquences pour la santé est un objectif commun défini dans le contexte de la MOC sociale. Grâce à l’échange d’expériences, l’UE aide les États membres à traduire cet objectif dans leurs stratégies nationales. Les mécanismes et instruments utilisés comprennent les rapports sur la stratégie nationale et le rapport conjoint sur la protection sociale et l’inclusion sociale, les évaluations par les pairs et les réunions du comité de la protection sociale, ainsi que les réunions du groupe d’experts UE sur les déterminants sociaux de la santé et les inégalités de santé et celles du groupe «Santé publique» du Conseil au niveau des hauts fonctionnaires. Le programme PROGRESS et le programme de santé 2008-2013 contribuent au financement de l’effort. Parallèlement, la politique de cohésion, la politique agricole commune et le Fonds européen agricole pour le développement rural soutiennent certaines actions axées sur des déterminants de la santé importants. D’autres actions menées par l’UE seraient poursuivies, bien qu’elles ne ciblent pas les inégalités de santé. 5.2. Option II: statu quo amélioré Dans l’option II, la Commission adopte une communication attirant l’attention sur les inégalités de santé et mettant en évidence leur importance économique, politique et éthique. L’option II implique le maintien de la réduction des inégalités de santé au nombre des priorités politiques, le renforcement du dialogue avec les différents acteurs ainsi qu'un effort d’optimisation de l’utilisation des mécanismes d’information et d’échange et du soutien financier existant. Dans ce scénario, un soutien est accordé aux actions d’acquisition de connaissances permettant d’agir efficacement et des efforts sont accomplis pour améliorer le système de mesure des inégalités de santé entre les États membres, les régions de l’UE et les groupes sociaux. Les acteurs des différents domaines d’action concernés sont encouragés à avoir une première réflexion sur la manière dont ils pourraient intervenir dans ce contexte (comme l’ont proposé certaines autorités nationales lors de la consultation). Cette option prévoit un certain nombre d’actions spécifiques visant à renforcer les activités sans qu’il soit nécessaire d’apporter des modifications majeures sur le plan des politiques appliquées. Il demeure de la responsabilité des États membres d’élaborer des politiques concrètes. 5.3. Option III: mesures radicales Dans l’option III, la Commission propose en outre: une recommandation du Conseil sur les inégalités de santé; des objectifs de réduction des inégalités de santé à l’échelle de l’Union tout entière; la création d’un comité consultatif interinstitutionnel de haut niveau; la révision d’un certain nombre de politiques dans le but de faire figurer la réduction des inégalités de santé parmi leurs priorités explicites, accompagnée d’une adaptation appropriée (réaffectation ou augmentation) des ressources pour la période postérieure à 2013; un réexamen des mesures communautaires contribuant à assurer la satisfaction des besoins de base en matière de santé (soins de santé, logement, nourriture, eau, éducation); une initiative internationale de plus grande ampleur visant à lutter contre les inégalités de santé à l’échelle de la planète. 6. Analyse des incidences Il s’agit en l’occurrence d’une initiative non législative destinée à renforcer l’action menée par les États membres et d’autres acteurs pour réduire les inégalités de santé, ainsi qu’à appuyer et à compléter les efforts qu’ils accomplissent en ce sens. Les actions proposées dans les options I, II et III impliquent: 1) un accroissement des efforts d’amélioration de la coordination et de la facilitation des dossiers au niveau de l’UE; 2) un accroissement des efforts de sensibilisation des États membres et des autres acteurs à l’importance de se pencher sur les problèmes de santé et les problèmes sociaux dans le contexte de la crise économique actuelle. La mesure dans laquelle les activités appuient l’action menée par les États membres et les autres acteurs pour réduire les inégalités de santé est le principal élément qui détermine l’incidence des propositions. 6.1. Incidences sociales Les actions prévues dans les trois options sont censées avoir des effets sociaux positifs et aucune ne devrait avoir d’incidence sociale négative. Par rapport à l’option I, les options II et III devraient avoir une incidence sociale positive plus grande. La crise économique que nous traversons peut – c’est un élément important à prendre en considération – entraîner une aggravation des inégalités de santé en provoquant la détérioration de certains déterminants de la santé. Les options II et III pourraient, par le renforcement des actions de sensibilisation, contribuer à ce que, lorsqu’ils définissent leurs priorités, les États membres ne négligent pas ce domaine d’action et évitent ainsi de s’exposer ultérieurement à des difficultés économiques et sociales. 6.2. Incidences économiques Le coût économique indirect de grandes inégalités de santé peut se révéler considérable. Il ne peut être estimé avec précision. Selon une étude, le relèvement de l’état de santé de l’ensemble de la population jusqu’au niveau des personnes les plus éduquées entraînerait un bénéfice économique potentiel compris entre 1,2 % et 9 % du PIB. Il est difficile de déterminer le coût des actions nécessaires pour améliorer la disponibilité et la comparabilité des données, en particulier des données ventilées par catégories socioéconomiques. Globalement, une amélioration des déterminants de la santé et une réduction des inégalités de santé auraient probablement une incidence économique positive. À long terme, l’amélioration de la santé et la diminution des années de vie en mauvaise santé pourraient être neutres sur le plan du coût ou avoir un effet économique général positif. 7. Évaluation des options Les trois options contribueraient à la réalisation des objectifs généraux poursuivis, mais l’option III devrait être la plus efficace. Néanmoins, l’option III implique des frais supplémentaires et sa mise en œuvre se heurte à des obstacles. Sur la base du critère de faisabilité (sous l’angle, en particulier, de la possibilité d’agir dans le contexte de la crise actuelle) et du coût, l’option II est la solution préférée. L’option II peut être considérée comme une étape dans la lutte contre les inégalités de santé au niveau de l’UE et elle respecte pleinement le principe de subsidiarité. 8. Suivi et É valuation Les actions évaluées comprennent des propositions d’amélioration des informations, du suivi et de l’établissement de rapports en ce qui concerne l’évolution des inégalités de santé et de leurs déterminants susceptibles d’être utilisés pour le suivi et l’évaluation. La Commission s’appuiera également sur l’expertise de l’Observatoire européen de la situation sociale et de l’Observatoire européen des systèmes et des politiques de santé pour analyser régulièrement l’évolution des politiques de l’UE. Un autre mécanisme de suivi est prévu: la Commission publiera, en 2012, un rapport sur la mise en œuvre de cette initiative et les progrès qu’elle aura permis de réaliser dans le domaine de la lutte contre les inégalités de santé. Il est vraisemblable que d’autres rapports suivront. Option I– Maintien du statu quo|Option II– Statu quo amélioré|Option III– Mesures radicales| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions (État de santé et conditions de vie). Rapport de suivi élaboré par l’Observatoire européen de la situation sociale. Commission européenne, 2008. HU (...PICT...)|AZ EURÓPAI KÖZÖSSÉGEK BIZOTTSÁGA| Brüsszel, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM A HATÁSVIZSGÁLAT ÖSSZEFOGLALÁSA amely a következő dokumentumot kíséri: A BIZOTTSÁG KÖZLEMÉNYE AZ EURÓPAI PARLAMENTNEK, A TANÁCSNAK, AZ EURÓPAI GAZDASÁGI ÉS SZOCIÁLIS BIZOTTSÁGNAK ÉS A RÉGIÓK BIZOTTSÁGÁNAK Szolidaritás az egészségügyben: az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentése az Európai Unióban {COM(2009) 567 végleges} {SEC(2009) 1396} 1. Bevezetés E dokumentum összefoglalja azt a hatásvizsgálatot, mely a „Szolidaritás az egészségügyben: az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentése az Európai Unióban” elnevezésű uniós kezdeményezésre vonatkozó politikai lehetőségeket vizsgálja. A Bizottság az EU egészségügyi stratégiájában COM(2007) 630 megállapította a fellépés szükségességét és a 2008-as megújított szociális menetrendben COM(2008) 412 bejelentette, hogy az EU kezdeményezést indít az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek megszüntetésére. E dokumentum tartalmazza a hatásvizsgálati testület következőkkel kapcsolatos észrevételeit: célkitűzések, az egyenlőtlenségek és méltánytalanságok fogalma, arányosság, szubszidiaritás és költségek. Ez a jelentés csak az összeállításában részt vevő bizottsági szolgálatokat köti, és nem kötelezi el a Bizottságot későbbi határozatainak végleges formája tekintetében.[1][2] COM(2007) 630 COM(2008) 412 Az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kezelése továbbra is elsődlegesen a tagállamok hatáskörében marad, az uniós politikák azonban közvetlen hatást gyakorolhatnak az egészségre, és segíthetnek elhárítani az intézkedések útjában álló jelenlegi akadályokat. A jelentés értékeli az uniós fellépést, melynek célja – a szubszidiaritás elvének teljes mértékű tiszteletben tartása mellett – a tagállamok és az érdekelt felek erőfeszítéseinek támogatása és kiegészítése, valamint az uniós politikák mozgósítása az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentése érdekében. Az uniós fellépésnek a teljes lakosság egészségi állapotának javítását kell támogatnia, kiemelve azonban az elkerülhető és nem méltányos egészségügyi grádiensek csökkentését a társadalmi csoportok és az EU régiói között; „szintemelő” megközelítésre törekedve. Számos releváns intézkedés már bevezetésre került mind uniós, mind nemzeti szinten. A jelenlegi intézkedéseket azonban a következők korlátozzák: a tudatosság nem kielégítő szintje, a nem megfelelő prioritási sorrend, az érdekelt felek bevonásának hiánya, információs és tudásbeli hiányosságok, a helyes gyakorlatok cseréjének nem elegendő gyakorisága, valamint nehézségek egy ágazatközi politikai megközelítés kidolgozásában. Emiatt ez a dokumentum az említett kérdésekkel foglalkozó intézkedéseket vizsgálja. 2. A probléma meghatározása Jelenleg 8 év a különbség az uniós tagállamok között a nők születéskor várható élettartamában, a férfiak esetében pedig 14 évre tehető ez az eltérés. Nagy különbségek mutatkoznak tagállamok és az uniós régiók között a halálozást, a fogyatékosságot és a betegségeket illetően is. Az elmúlt két évtizedben néhány országban tovább nőttek az egészségi állapotbeli különbségek az uniós átlaghoz és a legjobban teljesítő országokhoz képest. Valamennyi tagállamban nagy különbségek tapasztalhatók a jövedelem, a foglalkozási kategória, az iskolázottsági szint vagy az etnikai hovatartozás alapján meghatározott társadalmi csoportok egészségi állapotában Egészségi állapot és életkörülmények. A Szociális Helyzet Európai Megfigyelőközpontja által készített ellenőrző jelentés. Európai Bizottság, 2008. . Az alacsonyabb iskolázottságú, szerényebb jövedelmű vagy alacsonyabb foglalkozási kategóriába tartozó emberek hamarabb halnak meg és hosszabb ideig rosszabb az egészségi állapotuk. Ha összehasonlítjuk a születéskor várható élettartamot a társadalmi-gazdasági csoportok között, az eltérés férfiak esetében eléri a 4-10 évet, nők esetében pedig a 2-6 évet. Ez a jelenség tükröződik a fizikai és mentális egészségre vonatkozó számos mérésben. Egyes országokban tovább nőttek az eltérések az elmúlt évtizedekben. [3] Egészségi állapot és életkörülmények. A Szociális Helyzet Európai Megfigyelőközpontja által készített ellenőrző jelentés. Európai Bizottság, 2008. Az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek az egészséget meghatározó olyan szociális tényezőkhöz kapcsolódnak, mint az életkörülmények (lakás, környezet), az egészségre kiható magatartásformák (étrend, dohányzás, sport), a foglalkoztatási és munkafeltételek, az oktatás, a szociális védelemhez való hozzáférés (beleértve a minőségi egészségügyi ellátáshoz való hozzáférést). Az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek nagy része elkerülhető és megszüntethető az uniós politikák által befolyásolható intézkedésekkel. Három területen tapasztalhatók olyan hiányosságok, melyek akadályozzák az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kezelését célzó hatékony fellépést. A következő területekről van szó, melyeken az EU támogathatja és kiegészítheti a tagállamok intézkedéseit: A tudatosság hiánya, nem elégséges politikai prioritás, valamint nem kielégítő mértékű elkötelezettség a tagállamok és egyéb érdekelt felek részéről. Összehasonlítható és rendszeres adatok, ellenőrzés és jelentéstétel hiánya. A meghatározó tényezők és a végrehajtáshoz szükséges hatékony politikák ismeretének hiánya. Az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek nem megfelelően összehangolt uniós megközelítése (az érvényesítés hiánya EU-szinten). A tagállamok végrehajtanak ugyan egyes politikákat, de hiányoznak az átfogó stratégiák. A tagállamok több mint fele nem helyez politikai hangsúlyt az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentésére. Ezenkívül hiányzik a politikák értékelése és terjesztése. Bár döntő bizonyítékok léteznek, még több információra van szükség az egészséget meghatározó egyes tényezők hatásáról (okozati összefüggések) és fontosságáról annak érdekében, hogy a tagállamok hatékony intézkedéseket hozhassanak adott lakossági csoportok és meghatározó tényezők vonatkozásában. Szükség van továbbá összehasonlítható, rutinszerűen rendelkezésre álló, az egészségi eredményekre és az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségeket meghatározó tényezőkre vonatkozó uniós adatokra, társadalmi-gazdasági csoportok szerinti bontásban. Az uniós adatok és kutatási eredmények hiánya akadályozza a politika kidolgozását. Jobb és megosztott bizonyítékok és a fellépés indoklása kötelezettségvállalásra ösztönözhet, ami jelenleg számos érdekelt fél esetében hiányzik. Uniós szinten az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kérdése nagyobb politikai prioritást kapott és több uniós politika is kedvező hatást mutatott. Nehéz azonban a számszerűsítés, és nem történt meg az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kérdésének lényeges mértékű beemelése valamennyi vonatkozó uniós politikába. 3. Célkitűzések Az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kezelésére irányuló uniós fellépés célja a tagállamok és más érdekelt felek intézkedéseinek támogatása és kiegészítése, valamint annak biztosítása, hogy az uniós politikák és tevékenységek a Szerződésben előírtaknak megfelelően magas szintű egészségvédelmet nyújtsanak. Amennyiben lehetséges, az uniós politikák által biztosított egészségvédelemnek ki kell terjednie valamennyi polgárra, lakóhelyüktől és szociális hátterüktől függetlenül. E célok végrehajtásával az uniós fellépés hozzájárulhat az EU-n belül az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentéséhez. 3.1. Általános célkitűzések E kezdeményezés általános célkitűzése a tagállamok és az érdekelt felek erőfeszítéseinek támogatása és kiegészítése, valamint az uniós politikák mozgósítása az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentése érdekében. 3.2. Konkrét célkitűzések A konkrét célkitűzések a következők: Közösségi és tagállami szinten, valamint egyéb érdekelt felek esetében: figyelemfelkeltés, az információk és a bevált gyakorlatok cseréjének ösztönzése, politikai koordináció és az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek megszüntetésének politikai prioritásként való támogatása. Az adatok elérhetőségének és azon mechanizmusoknak a javítása, melyek célja az EU-ban az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek mérése, ellenőrzése és az azokról való jelentéstétel, valamint az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek okaira és a fellépést indokló tényekre vonatkozó ismeretek bővítése. A vonatkozó uniós politikák hozzájárulásának növelése az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentése tekintetében – beleértve a tagállamok és az érdekelt felek azon erőfeszítéseinek jelentősebb támogatását, melyek célja az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek megszüntetése – , valamint kiemelt figyelem fordítása a sebezhető csoportokra és harmadik országokra. 4. A szubszidiaritás elemzése: Indokolt-e az EU szerepvállalása? Bár az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kezelése továbbra is elsődlegesen a tagállamok hatáskörében marad, e probléma több okból kifolyólag is politikai aggályokat vet fel az EU számára. Először is az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek elterjedtsége és fennmaradása arra utal, hogy ellentmondás van a fennálló helyzet és az EU egyes olyan általános céljai között, mint a gazdasági és társadalmi kohézió erősítése, az esélyegyenlőség biztosítása, az egyenlőtlenségek csökkentésének támogatása, a férfiak és nők közötti egyenlőség ösztönzése és a tagállamok közötti szolidaritás (az EU-Szerződés 2. cikke és az EK-Szerződés 2. cikke). Másodszor az uniós lakosság egyes csoportjaiban a nem megfelelő egészségi állapot tetemes alternatívköltségeket jelent az Unió számára. és gazdaságilag indokolttá teszi a probléma kezelésére irányuló fellépés támogatását. Az idősödő népességet tekintve fontos a lakosság jó egészsége a munkában töltött évek meghosszabbítása, a nagyobb termelékenység, a versenyképesség és a jelentősebb mértékű foglalkoztatás támogatása céljából. Az elkerülhető rossz egészségi állapot szintén jelentős költségeket ró az egészségügyi rendszerekre, és felesleges nyomást gyakorol az állami költségvetésre. A rossz egészségi állapot miatti szükségtelen veszteségek csökkentése és a korai halálozások számának visszaszorítása hozzájárulhat a lisszaboni célok teljesítéséhez és a jólét megteremtéséhez szükséges teljes európai potenciál eléréséhez. Az EK-Szerződés több cikke is jogalapot teremt a fellépéshez, beleértve a következőket: a 12. és a 13. cikk (a megkülönböztetés tilalmáról), a 125. cikk (a foglalkoztatás és a szakképzett, képzett és alkalmazkodásra képes munkaerő fejlesztéséről), a 136. és 137. cikk (az élet- és munkakörülmények javításáról, a szociális védelemről és a kirekesztés elleni küzdelemről), a 152. cikk (valamennyi közösségi politika meghatározása és végrehajtása során biztosítani kell az emberi egészségvédelem magas szintjét), a 158. és 159. cikk (a gazdasági és társadalmi kohézió erősítéséről). E cikkek alapján a Közösség támogatja és kiegészíti a tagállamok intézkedéseit. Az uniós fellépést a következők teszik szükségessé: 1) uniós szintű adatgyűjtés és ellenőrzés szükségessége, mivel az EU az egyes tagállamokhoz képest alkalmasabb a megbízható és összehasonlítható adatok biztosítására; 2) a kohéziós politika – melyen keresztül az EU pénzügyi támogatást nyújt a tagállamoknak és különösen a szegényebb régióknak – keretében az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségeket meghatározó olyan tényezőkbe lehet befektetni, mint az életkörülmények, a képzési és foglalkoztatási szolgáltatások és az egészségügyi ellátás (az egészség elősegítése, megelőzés és kezelés). Az EU ezenkívül hozzáadott értéket biztosíthat a következők révén: figyelemfelhívás és az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségekre való fokozottabb összpontosítás, az ellenőrzési mechanizmusok javítása, a kutatás és az ismeretgyűjtés erősítése, a vonatkozó intézkedések bemutatása tapasztalatok és bevált gyakorlatok cseréjén és kapacitásépítésen keresztül, valamint az uniós politikák közötti kapcsolatok javítása. A fenti javaslatok a konzultáció során elhangzott válaszok és egyéb kutatások nyomán születtek. 5. Szakpolitikai lehetőségek Három olyan lehetőséget elemeztek, melyekkel elérhetők a célok. I. lehetőség: a jelenlegi tevékenységek folytatása („a jelenlegi politika folytatása”). II. lehetőség: „A jelenlegi politika javított formában”; ez az opció a meglévő munkából indul ki, mellyel rövid időn belül további vagy alapvető változtatások nélkül módosíthatók a jelenlegi közösségi eszközök. Ezt a lehetőséget közleményben lehet ismertetni. III. lehetőség: „Átfogó változások”. Ez az opció hosszú távon valósítható meg, magában foglalja a meglévő uniós eszközök módosítását és tanácsi ajánlást vonna maga után. Az említett lehetőségek kumulatív jellegűek (a III. lehetőség a II.-ra épül, mely az I. lehetőségből indul ki – lásd a táblázatot). 5.1. I. lehetőség: A jelenlegi politika folytatása Az I. lehetőség esetében az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentésének támogatása tovább folytatódik a szociális nyitott koordinációs módszer és az egészségügyi stratégia keretében. Az egészségügyi stratégia egyik vezérelve a méltányosság az egészségügyben; a szociális nyitott koordinációs módszeren belül pedig az egyik közös cél az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentése az egészségügyi ellátáshoz és az egészségügyi eredményekhez való hozzáférés területén. Az EU tapasztalatcserén keresztül támogatja a tagállamokat abban, hogy e célkitűzést beépítsék a nemzeti stratégiákba. A mechanizmusok a következőket foglalják magukban: nemzeti stratégiai jelentések, a szociális védelemről és társadalmi integrációról szóló közös jelentés, szakértői értékelések, a szociális védelmi bizottság ülései, az egészséget és az egészségben mutatkozó egyenlőtlenségeket befolyásoló társadalmi tényezőkkel foglalkozó EU-s szakértői csoport ülései, valamint a Tanács magas szintű közegészségügyi munkacsoportjának ülései. A PROGRESS program és az egészségügyi program (2008-2013) pénzügyi támogatást biztosít. Hasonlóképpen a kohéziós politika, a közös agrárpolitika, valamint a mezőgazdasági és vidékfejlesztési alapok is támogatnak az egészséget meghatározó tényezőkre irányuló egyes tevékenységeket. Egyéb uniós intézkedések továbbra is fennállnának, viszont nem összpontosítanának az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségekre. 5.2. II. lehetőség: A jelenlegi politika javított formában A II. lehetőség esetében a Bizottság közleményt fogad el, melynek célja a figyelemnek az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségekre való ráirányítása és az egyenlőtlenségek gazdasági, politikai és etnikai kiterjedésének kiemelése. A II. lehetőség megerősíti, hogy politikai prioritásként kell kezelni az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentését, javítja a párbeszédet az érdekelt felekkel, valamint a meglévő információk és cseremechanizmusok és a meglévő pénzügyi támogatás hatékonyabb kihasználására törekszik. Ez az opció támogatja azokat az intézkedéseket, melyek célja a hatékony fellépéshez szükséges tudás megteremtése, valamint a tagállamok, uniós régiók és társadalmi csoportok között az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségekre vonatkozó mérőrendszer javítása. Ösztönzi, hogy a vonatkozó politikai területek kezdjék fontolóra venni, hogy milyen intézkedési potenciállal rendelkeznek ezen a területen (mint azt egyes nemzeti szakértők javasolták a konzultáció során). Számos konkrét intézkedést jelent be, melyek célja az intézkedések megerősítése anélkül, hogy a politikák jelentős átdolgozására lenne szükség. A konkrét politikák kidolgozása továbbra is a tagállamok hatáskörében marad. 5.3. III. lehetőség: Átfogó változások A III. lehetőség esetében a Bizottság a következőket javasolja az eddigieken kívül: egy, az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségekről szóló tanácsi ajánlás; az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségeknek az Unió egészén belüli csökkentésére irányuló célok; magas szintű intézményközi tanácsadó bizottság; számos politikai terület áttekintése annak érdekében, hogy az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentését kiemelt prioritásként tudják beépíteni a politikákba, és ennek során a forrásokat újra elosztanák vagy növelnék a 2013 utáni időszakban; azon közösségi intézkedések felülvizsgálata, melyek hozzájárulnak az egészséget befolyásoló alapvető szükségletek (egészségügyi ellátás, lakás, élelem, víz, oktatás) kielégítésének biztosításához, valamint egy nagyobb volumenű nemzetközi kezdeményezés az egészség terén mutatkozó globális egyenlőtlenségek kezelésére. 6. Hatáselemzés Ez egy azon fellépést megerősíteni szándékozó, nem jogalkotási kezdeményezés, melynek célja, hogy támogassa és kiegészítse a tagállamoknak és más érdekelt feleknek az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentésére irányuló erőfeszítéseit. Az I., II. és III. lehetőség esetében javasolt intézkedések a következőket vonják maguk után: 1) a kérdéshez kapcsolódó koordináció és problémakezelés javítását célzó erőfeszítések növelése uniós szinten; 2) azon erőfeszítések fokozása, melyek célja, hogy ráirányítsák a tagállamok és már érdekelt felek figyelmét arra, hogy fontos figyelembe venni az egészségügyi és szociális kérdéseket, különösen a jelenlegi gazdasági válságban. A javaslatok hatását főleg az határozza meg, hogy a tevékenységek milyen mértékben segítik a tagállamoknak és más érdekelt feleknek az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek csökkentésére irányuló intézkedéseit. 6.1. Társadalmi hatások A három lehetőségben vázolt intézkedésektől kedvező társadalmi hatásokat várnak, sőt, egyik opció esetében sem számítanak negatív társadalmi hatásra. Az I. lehetőséghez képest a II. és III. lehetőséggel valószínűleg kedvezőbb társadalmi hatás érhető el. Fontos szempont, hogy a jelenlegi gazdasági válság növelheti az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségeket az egészséget meghatározó egyes tényezők romlása miatt. A II. és III. lehetőség erőteljesebb figyelemfelkeltő tevékenységeken keresztül segíthet annak biztosításában, hogy a prioritások meghatározásakor a tagállamok ne hanyagolják el ezt a politikai területet, és ezáltal ne kockáztassák, hogy a jövőben kedvezőtlen gazdasági és társadalmi hatások jelentkezzenek. 6.2. Gazdasági hatások Az egészség terén mutatkozó nagy egyenlőtlenségek közvetlen gazdasági költségei jelentősek lehetnek. A költségek nagysága nem becsülhető meg pontosan. Az egyik tanulmány becslése szerint a GDP 1,2–9 %-ára tehető annak az esetleges gazdasági haszna, hogy a teljes lakosság egészségi állapotát a magasabban képzettek egészségi szintjére emelik. Nehéz meghatározni az adatok rendelkezésre állásának és összehasonlíthatóságának a javítását célzó intézkedések költségeit, különös tekintettel a társadalmi-gazdasági státuszra vonatkozó adatokra. Általánosságban az egészséget és az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségeket meghatározó tényezők javulása valószínűleg kedvező gazdasági hatást fejtene ki. Hosszú távon az egészség javulása és az egészségben eltöltött életévek csökkenésének visszaszorítása költségsemleges lenne vagy összességében gazdasági előnyökkel járna. 7. A lehetőségek értékelése Mindhárom lehetőség segítené az általános célkitűzések elérését; de a III. lehetőség lenne leghatékonyabb. Mindazonáltal a III. lehetőség többletköltségekkel jár és megvalósítása útjában néhány akadály áll. A megvalósíthatóság (különösen a jelenlegi válságra való reagálási képesség szempontjából) és a felmerülő költségek alapján a II. lehetőség az előnyben részesített megoldás. A II. lehetőség kiindulópontnak tekinthető az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségekre vonatkozó további uniós szintű munka szempontjából, és ez az opció teljes mértékben tiszteletben tartja a szubszidiaritás elvét. 8. Ellenőrzés és értékelés A vizsgált intézkedések magukban foglalják az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek és az azokat meghatározó tényezők – melyek felhasználhatók ellenőrzés és értékelés céljából – tekintetében történő előrelépésre vonatkozó tájékoztatás, ellenőrzés és jelentéstétel javítására irányuló javaslatokat. A Bizottság a Szociális Helyzet Európai Megfigyelőközpontja és a Politikák Európai Megfigyelőközpontja szakértőinek segítségét is igénybe fogja venni az uniós politikák alakulásának rendszeres elemzéséhez. További ellenőrzési mechanizmust jelent majd a Bizottság 2012. évi jelentése e kezdeményezés végrehajtásáról és az egészség terén mutatkozó egyenlőtlenségek kezelése terén elért haladásról; ezenkívül pedig további jelentések is várhatók. I. lehetőség – A jelenlegi politika folytatása|II. lehetőség – A jelenlegi politika javított formában|III. lehetőség – Átfogó változások| ||| [1] COM(2007) 630 [2] COM(2008) 412 [3] Egészségi állapot és életkörülmények. A Szociális Helyzet Európai Megfigyelőközpontja által készített ellenőrző jelentés. Európai Bizottság, 2008. IT (...PICT...)|COMMISSIONE DELLE COMUNITÀ EUROPEE| Bruxelles, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE SINTESI DELLA VALUTAZIONE D'IMPATTO che accompagna la COMUNICAZIONE DELLA COMMISSIONE AL PARLAMENTO EUROPEO, AL CONSIGLIO, AL COMITATO ECONOMICO E SOCIAL EUROPEO E AL COMITATO DELLE REGIONI Solidarietà in materia di salute: riduzione delle disuguaglianze sanitarie nell'UE {COM(2009) 567 definitivo} {SEC(2009) 1396} 1. Introduzione Il presente documento riassume la valutazione d'impatto che prende in considerazione le opzioni politiche per una iniziativa europea "Solidarietà in materia di salute: riduzione delle disuguaglianze sanitarie nell'UE". La Commissione ha identificato le necessità di azione nella strategia europea in materia di salute COM(2007) 630 ed ha annunciato una iniziativa sulle disuguaglianze in materia di salute nell'Agenda sociale rinnovata 2008 COM(2008) 412 . Il presente documento incorpora i commenti del comitato per la valutazione d'impatto in relazione agli obiettivi, all'utilizzazione dei termini disuguaglianze e iniquità, alla proporzionalità, alla sussidiarietà e ai costi. La relazione impegna solo i servizi della Commissione coinvolti nella sua preparazione e non pregiudica la decisione finale della Commissione.[1][2] COM(2007) 630 COM(2008) 412 La responsabilità principale per affrontare il problema delle disuguaglianze sanitarie incombe agli Stati membri, ma le politiche comunitarie possono avere un impatto indiretto sulla salute e possono aiutare a superare gli attuali ostacoli all'azione. La relazione valuta l'azione comunitaria volta a sostenere e a integrare gli sforzi degli Stati membri e delle parti interessate e a mobilitare le politiche comunitarie nel senso di una riduzione delle disuguaglianze in materia di salute, nel pieno rispetto della sussidiarietà. L'azione comunitaria dovrebbe appoggiare i miglioramenti della salute dell'intera popolazione, ponendo tuttavia l'accento sulla riduzione dei gradienti evitabili ed iniqui nelle condizioni sanitarie tra i gruppi sociali e le regioni dell'Unione europea (ciò corrisponde ad un approccio di 'livellamento verso l'alto'). Un certo numero di azioni pertinenti sono già state avviate a livello comunitario e a livello nazionale. Le attuali azioni sono tuttavia limitate dai livelli di consapevolezza e di priorità attribuite, dalla mancanza di coinvolgimento delle parti interessate, dalle carenze di informazione e di conoscenze, dall'insufficiente scambio di buone prassi e dalla difficoltà di creare un approccio politico intersettoriale. Il presente documento prende pertanto in considerazione le misure necessarie per affrontare questo insieme di problemi. 2. Definizione del problema Vi è attualmente una differenza di speranza di vita alla nascita di 8 anni per le donne e di 14 anni per gli uomini tra i vari Stati membri dell'Unione. Vi sono inoltre importanti differenze nei tassi di mortalità, di disabilità e di morbilità tra gli Stati membri e le regioni dell'UE. In alcuni paesi lo svantaggio nelle condizioni di salute rispetto alla media comunitaria dei paesi e zone con situazioni migliori è aumentato negli ultimi vent'anni. Vi sono grandi differenze sanitarie tra i gruppi sociali definiti sulla base del reddito, dell'occupazione, del livello di istruzione o del gruppo etnico in tutti gli Stati membri Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. . Le persone con livelli inferiori di istruzione, di reddito o di occupazione vivono meno a lungo e sono in condizioni sanitarie peggiori per un maggior numero di anni. Le differenze nella speranza di vita alla nascita tra i gruppi socio-economici vanno da 4 a 10 anni per gli uomini e da 2 a 6 anni per le donne. Questo schema è evidenziato da numerose misurazioni della salute fisica e mentale. In alcuni paesi le differenze sono aumentate negli ultimi decenni.[3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. Le disuguaglianze in materia di salute sono correlate alle disuguaglianze dei determinanti sociali della salute, tra cui le condizioni di vita (alloggi, ambiente), i comportamenti che influenzano la salute (dieta, tabagismo, attività fisiche), l'occupazione e le condizioni di lavoro, l'istruzione, l'accesso alla protezione sociale e l'accesso a cure sanitarie di qualità. Molte disuguaglianze sanitarie sono evitabili e possono essere corrette da adeguate politiche comunitarie. Sono stati identificati tre settori nei quali sono state osservate carenze che ostacolano l'adozione di azioni efficaci volte a diminuire le disuguaglianze sanitarie. Si tratta di settori nei quali l'Unione europea può sostenere e integrare l'azione degli Stati membri: Carenze di consapevolezza dei problemi, insufficienti priorità politiche loro attribuite e scarso impegno da parte degli Stati membri e delle altre parti interessate. Mancanza di dati regolarmente raccolti e comparabili, carenze nei controlli e nelle informazioni trasmesse. Scarse conoscenze dei determinanti e delle politiche più efficaci da attuare. Approccio comunitario scarsamente concertato in materia di disuguaglianze sanitarie (mancata integrazione in tutte le politiche a livello comunitario). Gli Stati membri stanno attuando alcune politiche ma mancano strategie globali in materia. Più della metà degli Stati membri non attribuiscono particolare priorità al tema della riduzione delle disuguaglianze in materia di salute. Mancano inoltre valutazioni delle politiche attuate e un'efficace diffusione dei risultati ottenuti. Pur esistendo numerose prove in proposito, è necessario acquisire maggiori informazioni sull'effetto (causalità) e sull'importanza di alcuni determinanti della salute per far sì che gli Stati membri possano intraprendere azioni efficaci in rapporto a particolari gruppi di popolazione e specifici determinanti. È inoltre necessario disporre di dati comparabili e costantemente disponibili a livello comunitario sui risultati ottenuti in materia di salute e sui determinanti delle disuguaglianze sanitarie disaggregati per gruppi socio-economici. Le carenze nella conoscenza di dati e di ricerche comunitarie costituisce un ostacolo all'elaborazione delle politiche. Elementi di prova più precisi e condivisi e chiari obiettivi di azione possono favorire l'impegno che attualmente manca da parte di numerosi soggetti interessati. A livello comunitario, alle disuguaglianze in materia di salute è stata attribuita un'elevata priorità politica e vi sono numerose politiche dell'UE che stanno avendo un impatto positivo. È tuttavia difficile quantificare gli effetti e il tema non è stato significativamente integrato in tutte le politiche dell'Unione europea. 3. Obiettivi L'azione comunitaria relativa alle disuguaglianze in materia di salute si propone di sostenere e di integrare le azioni degli Stati membri e delle altre parti interessate e di garantire che le politiche e le attività dell'Unione consentano di ottenere un elevato livello di protezione della salute, così come stabilito nel trattato. Nella misura del possibile, la tutela della salute garantita dalle politiche comunitarie dovrebbe essere estesa a tutti i cittadini ovunque essi vivano e qualunque sia il loro livello sociale. Nel perseguire tali obiettivi, l'azione comunitaria può contribuire a ridurre le disuguaglianze sanitarie nell'Unione europea. 3.1. Obiettivi generali L'obiettivo generale di questa iniziativa è di sostenere e integrare gli sforzi degli Stati membri e delle parti interessate e di mobilitare le politiche comunitarie nel senso di una riduzione delle disuguaglianze in materia di salute. 3.2. Obiettivi specifici Gli obiettivi specifici sono i seguenti: Aumentare la consapevolezza, promuovere le informazioni, lo scambio di migliori prassi e il coordinamento politico, attribuendo al tema della riduzione delle disuguaglianze sociali un'elevata priorità politica, sia a livello comunitario che a livello degli Stati membri, coinvolgendo tutte le altre parti interessate. Migliorare la disponibilità dei dati e i meccanismi di misurazione, di controllo e di informazione sulle disuguaglianze sanitarie in tutta l'Unione europea e migliorare le conoscenze fondamentali sulle cause di tali disuguaglianze, con precisi riscontri empirici per le azioni intraprese. Sviluppare il contributo delle pertinenti politiche comunitarie volte a ridurre le disuguaglianze in materia di salute, sostenendo al meglio gli sforzi degli Stati membri e delle parti interessate in materia e concentrandosi in particolare sui gruppi vulnerabili e sui paesi terzi. 4. Analisi della sussidiarietà: È giustificato l'intervento dell'Unione europea? Anche se la principale responsabilità nell'affrontare le disuguaglianze in materia di salute incombe agli Stati membri, il problema riveste, per una serie di motivi, una rilevanza politica per l'UE. In primo luogo, la pervasività e la persistenza delle disuguaglianze sanitarie suggerisce una discrepanza tra la situazione attuale e alcune delle principali finalità dell'Unione, come il rafforzamento della coesione economica e sociale, la garanzia di pari opportunità, la promozione e la riduzione delle disuguaglianze, la promozione dell'uguaglianza tra uomini e donne e la solidarietà tra gli Stati membri (Articolo 2 del trattato UE e articolo 2 del trattato CE). In secondo luogo, livelli elevati di salute precaria in vari strati della popolazione europea implicano importanti costi per l'Unione e giustificano economicamente la promozione di azioni volte a risolvere il problema. Garantire livelli elevati di salute per la popolazione è importante nel contesto del generale invecchiamento, in modo tale da consentire vite lavorative più lunghe e sostenere un elevato grado di produttività, di competitività e di occupazione. Condizioni evitabili di salute precaria generano inoltre notevoli costi per i sistemi di assistenza sanitaria ed evitabili pressioni sui bilanci pubblici. Ridurre le inutili perdite provocate da condizioni precarie di salute e da morti premature può essere un contributo per il perseguimento degli obiettivi di Lisbona e per il pieno sviluppo del potenziale europeo di prosperità. La base giuridica di azione comprende alcuni articoli del trattato CE, tra cui: gli articoli 12 e 13 (contro la discriminazione), l'articolo 125 (promuovere l'occupazione e una forza lavoro competente, qualificata e adattabile), gli articoli 136 e 137 (migliorare le condizioni di vita e di lavoro e la protezione sociale, lottare contro l'esclusione sociale), l'articolo 152 (garantire un elevato livello di protezione della salute umana in tutte le politiche comunitarie), gli articoli 158 e 159 (rafforzare la coesione economica e sociale). Questi articoli costituiscono la base per il sostegno e l'integrazione dell'azione degli Stati membri da parte della Comunità. I motivi per cui è necessaria un'azione comunitaria sono i seguenti: 1) la necessità di raccogliere e controllare i dati a livello dell'UE, dal momento che quest'ultima può garantire meglio dei singoli Stati membri la disponibilità di dati affidabili e comparabili e 2) la politica di coesione mediante la quale l'UE fornisce un sostegno finanziario agli Stati membri, in particolare alle regioni meno sviluppate, che può essere investito in determinanti fondamentali delle disuguaglianze sanitarie come le condizioni di vita, i servizi di formazione e di occupazione e l'assistenza sanitaria (promozione, prevenzione e cura). L'UE può inoltre fornire un valore aggiunto sviluppando la consapevolezza e rafforzando la concentrazione delle azioni sulle disuguaglianze in materia di salute, migliorando i meccanismi di controllo, sviluppando la ricerca e la raccolta delle conoscenze disponibili, dando visibilità alle azioni pertinenti, migliorando la condivisione delle esperienze e delle buone prassi, sviluppando le capacità e perfezionando ulteriormente i collegamenti tra le politiche comunitarie. Tali elementi sono stati oggetto di raccomandazioni nel quadro di consultazioni e di altre analisi e ricerche. 5. Opzioni politiche Vengono analizzate tre opzioni al fine di perseguire tali obiettivi. L'opzione I consiste nella continuazione delle attuali attività ("business as usual"). L'opzione II "Situazione attuale migliorata" si basa sulla parte delle attuali misure che può essere migliorata nel breve periodo senza cambi ulteriori o fondamentali degli attuali strumenti comunitari, il tutto formulato in una comunicazione. L'opzione III "Cambi di grande portata" richiede un periodo di tempo maggiore, implica cambi negli strumenti esistenti dell'UE e comprende inoltre una raccomandazione del Consiglio. Queste opzioni sono cumulative (l'opzione III si basa sull'opzione II che, a sua volta, si basa sull'opzione I – si veda la tabella). 5.1. Opzione I: Mantenimento della situazione attuale Nell'opzione I, le azioni a sostegno della riduzione delle disuguaglianze in materia di salute continuano ad essere realizzate nel quadro del MAC sociale e della strategia di salute. L'equità nel settore della salute è un principio fondamentale di tale strategia e la riduzione delle ingiustizie in materia di cure sanitarie e di risultati in materia di salute è un obiettivo comune nel contesto del MAC sociale. Mediante lo scambio di esperienze, l'UE assiste gli Stati membri nel tradurre tale obiettivo in strategie nazionali. Tra i vari meccanismi troviamo le relazioni nazionali di strategia e la relazione congiunta sulla protezione sociale e l'inclusione sociale, le valutazioni inter pares e le riunioni del comitato di protezione sociale, nonché le riunioni del gruppo di esperti sui determinanti sociali della salute e le disuguaglianze in materia di salute dell'UE e le riunioni di alto livello del gruppo "Salute pubblica" del Consiglio. Esistono inoltre aiuti finanziari attraverso il programma PROGRESS e il programma Salute 2008-2013. Anche la politica di coesione, la Politica agricola comune e i Fondi di agricoltura e sviluppo rurale appoggiano alcune attività relative ai determinanti fondamentali della salute. In altre attività dell'UE, tuttavia, le azioni continuerebbero senza concentrarsi particolarmente sulle disuguaglianze in materia di salute. 5.2. Opzione II: Situazione attuale migliorata Nell'opzione II, la Commissione adotta una comunicazione nella quale si sviluppa la sensibilizzazione sulle disuguaglianze in materia di salute e si sottolinea la loro dimensione economica, politica ed etica. Nell'opzione II si conferma la riduzione delle disuguaglianze in materia di salute come una priorità delle varie politiche, viene sviluppato il dialogo con le parti interessate e si compie uno sforzo per utilizzare al meglio le informazioni e i meccanismi di interscambio esistenti e l'attuale sostegno finanziario. Vengono inoltre appoggiate le azioni destinate ad ottenere conoscenze sull'efficacia delle azioni stesse e si tende a migliorare il sistema di misurazione delle disuguaglianze in materia di salute tra gli Stati membri e le regioni e i gruppi sociali dell'UE. Si avvia inoltre una riflessione nei vari ambiti politici pertinenti sul loro potenziale di azione in questo ambito (come hanno proposto durante la consultazione alcune autorità nazionali). Si annunciano diverse azioni specifiche destinate a rafforzare le attività senza che sia necessario adottare nuovi importanti strumenti politici. Lo sviluppo di politiche concrete continua ad essere responsabilità degli Stati membri. 5.3. Opzione III: Cambi di grande portata Nell'opzione III, la Commissione propone inoltre: una raccomandazione del Consiglio sulle disuguaglianze in materia di salute; obiettivi di riduzione delle disuguaglianze in materia di salute nell'UE considerata globalmente; la creazione di un comitato consultivo interistituzionale di alto livello; la revisione di un certo numero di politiche al fine di far figurare la riduzione delle disuguaglianze tra le priorità esplicite, accompagnata da un adeguato adattamento (riattribuzione o aumento) delle risorse per il periodo successivo al 2013; un esame delle misure comunitarie volte a garantire la soddisfazione delle necessità essenziali per la salute (cure sanitarie, alloggio, cibo, acqua, istruzione); un'iniziativa internazionale di maggiore portata volta a lottare contro le disuguaglianze sanitarie globali. 6. Analisi degli impatti Si tratta nella fattispecie di un'iniziativa non legislativa destinata a rafforzare l'azione realizzata dagli Stati membri e da altri soggetti per ridurre le disuguaglianze in materia di salute, nonché a sostenere e integrare gli sforzi compiuti in questa direzione. Le azioni proposte nelle opzioni I, II e III implicano: 1) un aumento degli sforzi volti a migliorare il coordinamento e il trattamento dei vari temi a livello comunitario e 2) un aumento degli sforzi di sensibilizzazione degli Stati membri e degli altri soggetti in merito all'importanza di affrontare i problemi di salute e i problemi sociali nel contesto dell'attuale crisi economica. La misura in cui le attività sostengono l'azione realizzata dagli Stati membri e dagli altri soggetti per ridurre le disuguaglianze in materia di salute costituisce il principale determinante dell'impatto delle proposte. 6.1. Impatti sociali Si ritiene che le azioni previste dalle tre opzioni abbiano effetti sociali positivi e nessuna di esse dovrebbe avere un impatto sociale negativo. Rispetto all'opzione I, le opzioni II e III dovrebbero avere un impatto sociale positivo maggiore. La crisi economica che attraversiamo può comportare – si tratta di un importante elemento da prendere in considerazione – un aggravamento delle disuguaglianze in materia di salute, provocando il deterioramento di alcuni determinanti della salute. Le opzioni II e III potrebbero, mediante il rafforzamento delle azioni di sensibilizzazione, contribuire a fare in modo che gli Stati membri, quando definiscono le loro priorità, non trascurino questo settore d'azione ed evitino in tal modo di esporsi ulteriormente a difficoltà economiche e sociali. 6.2. Impatti economici Il costo economico indiretto delle disuguaglianze in materia di salute può risultare considerevole. Non è possibile stimarlo con precisione. Uno studio ha stimato tra l'1,2% e il 9% del PIL il beneficio economico che deriverebbe dal fatto di elevare il livello di salute dell'insieme della popolazione al livello delle persone più istruite. È difficile determinare il costo delle azioni necessarie per migliorare la disponibilità e la comparabilità dei dati, in particolare dei dati disaggregati per categorie socio-economiche. Globalmente, un miglioramento dei determinanti della salute e una riduzione delle disuguaglianze in materia di salute avrebbero probabilmente un impatto economico positivo. A lungo termine, il miglioramento della salute e la diminuzione degli anni di vita in cattiva salute potrebbero essere neutri dal punto di vista del costo o avere un effetto economico generale positivo. 7. Valutazione delle opzioni Le tre opzioni contribuirebbero alla realizzazione degli obiettivi generali perseguiti, ma l'opzione III dovrebbe essere la più efficace. Tuttavia, l'opzione III implica spese supplementari e la sua attuazione incontra alcuni ostacoli. Sulla base del criterio di fattibilità (in particolare dal punto di vista della possibilità di agire nel contesto della crisi attuale) e dei costi, l'opzione II è la soluzione preferita. L'opzione II può essere considerata come una tappa nella lotta contro le disuguaglianze in materia di salute a livello dell'UE e rispetta pienamente il principio di sussidiarietà. 8. Controllo e valutazione Le azioni valutate comprendono proposte di miglioramento delle informazioni, del controllo e dell'elaborazione di relazioni per quanto riguarda l'evoluzione delle disuguaglianze in materia di salute e dei loro determinanti suscettibili di essere utilizzati per il controllo e la valutazione. La Commissione si baserà inoltre sul contributo tecnico dell'Osservatorio europeo della Situazione sociale e dell'Osservatorio europeo sui Sistemi sanitari e sulle Politiche sanitarie per analizzare regolarmente l'evoluzione delle politiche dell'UE. È previsto un altro meccanismo di controllo: la Commissione pubblicherà nel 2 012 una relazione sull'attuazione della presente iniziativa e sui progressi che essa avrà consentito di realizzare nel settore della lotta contro le disuguaglianze in materia di salute; prevede inoltre di pubblicare ulteriori relazioni complementari. Opzione I – Mantenimento della situazione attuale|Opzione II – Situazione attuale migliorata|Opzione III – Misure radicali | ||| [1] COM(2007) 630 [2] COM(2008) 412 [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. NL (...PICT...)|COMMISSIE VAN DE EUROPESE GEMEENSCHAPPEN| Brussel, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE SAMENVATTING VAN DE EFFECTBEOORDELING Begeleidend document bij de MEDEDELING VAN DE COMMISSIE AAN HET EUROPEES PARLEMENT, DE RAAD, HET EUROPEES ECONOMISCH EN SOCIAAL COMITÉ EN HET COMITÉ VAN DE REGIO'S Solidariteit in de gezondheidszorg: verkleining van de ongelijkheid op gezondheidsgebied in de EU {COM(2009) 567 definitief} {SEC(2009) 1396} 1. Inleiding Dit document is een samenvatting van de effectbeoordeling waarin de beleidsopties voor een EU-initiatief "Solidariteit in de gezondheidszorg: verkleining van de ongelijkheid op gezondheidsgebied in de EU" worden geanalyseerd. De Commissie constateerde in de EU-gezondheidsstrategie dat er behoefte was aan maatregelen COM(2007) 630. en kondigde in de vernieuwde sociale agenda 2008 een EU-initiatief inzake ongelijkheid op gezondheidsgebied aan COM(2008) 412. . Dit document bevat opmerkingen van de Raad voor effectbeoordelingen over de doelen, het gebruik van de termen "ongelijkheden" (inequalities) en "ongelijke kansen" (inequities), en evenredigheid, subsidiariteit en kosten. Het verslag bindt uitsluitend de diensten van de Commissie die bij de opstelling ervan betrokken waren en loopt niet vooruit op de definitieve beslissing van de Commissie.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. De verantwoordelijkheid voor de aanpak van ongelijkheid op gezondheidsgebied ligt primair bij de lidstaten, maar EU-beleid kan een indirect effect op de gezondheid hebben en ertoe bijdragen dat bestaande belemmeringen voor maatregelen worden weggenomen. Het verslag pleit voor EU-maatregelen om de inspanningen van de lidstaten en belanghebbenden te ondersteunen en aan te vullen en om het EU-beleid in te zetten voor de verkleining van de ongelijkheid op gezondheidsgebied, waarbij de subsidiariteit volledig in acht wordt genomen. De maatregelen van de EU moeten de verbetering van de gezondheid van de gehele bevolking ondersteunen, maar met nadruk op de verkleining van vermijdbare en onrechtvaardige gradiënten in gezondheid tussen sociale groepen en regio's in de EU – waarbij de gezondheid op een hoger niveau wordt gebracht ("levelling-up"). Zowel op EU- als op nationaal niveau zijn al verscheidene maatregelen genomen. De huidige maatregelen worden echter beperkt door een gering bewustzijn en een lage prioriteit, gebrek aan engagement van de belanghebbenden, hiaten in de informatie of kennis, onvoldoende uitwisseling van goede praktijken en problemen bij het formuleren van een intersectorale beleidsaanpak. Daarom worden in dit document maatregelen voorgesteld om deze kwesties op te lossen. 2. Probleemstelling Thans bedraagt het verschil in levensverwachting bij geboorte tussen de verschillende EU-lidstaten acht jaar bij vrouwen en veertien jaar bij mannen. Ook zijn er grote verschillen in sterfte, functiebeperkingen en ziekten tussen de lidstaten en de regio's van de EU. In sommige landen is het verschil in gezondheid in vergelijking met het EU-gemiddelde en de best presterende landen de afgelopen 20 jaar toegenomen. In alle lidstaten zijn er grote verschillen in gezondheid tussen sociale groepen, gedefinieerd op basis van inkomen, beroep, opleidingsniveau of etnische groepering Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation. Europese Commissie, 2008. . Mensen met een lagere opleiding, inkomen of beroep leven korter en brengen meer tijd in slechte gezondheid door. De verschillen in levensverwachting bij geboorte tussen de sociaaleconomische groepen variëren van vier tot tien jaar bij mannen en van twee tot zes jaar bij vrouwen. Hiertegen zijn veel maatregelen op het gebied van fysieke en mentale gezondheid genomen. In sommige landen is de kloof de laatste decennia toegenomen. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation. Europese Commissie, 2008. Ongelijkheid op gezondheidsgebied hangt samen met ongelijkheid in sociale gezondheidsdeterminanten, zoals levensomstandigheden (huisvesting, omgeving), gezondheidsgerelateerd gedrag (eetgewoonten, roken, lichaamsbeweging), arbeidsvoorwaarden en omstandigheden, opleiding, toegang tot sociale zekerheid, waaronder toegang tot goede gezondheidszorg. Een groot deel van de ongelijkheid op gezondheidsgebied is vermijdbaar en vatbaar voor beleid dat door EU-beleid kan worden beïnvloed. Op drie gebieden zijn zwakke punten vastgesteld die een belemmering vormen voor doeltreffende maatregelen om de ongelijkheid op gezondheidsgebied aan te pakken. Op de volgende gebieden kan de EU maatregelen van de lidstaten ondersteunen en aanvullen: Gering bewustzijn en onvoldoende beleidsprioriteit en engagement bij de lidstaten en andere belanghebbenden. Gebrek aan vergelijkbare en periodieke gegevens, monitoring en rapportage. Onvoldoende kennis over de determinanten en over doeltreffend uitvoeringsbeleid. De aanpak van de ongelijkheid op gezondheidsgebied is op EU-niveau onvoldoende onderling afgestemd. De lidstaten voeren wel enige beleidsmaatregelen uit, maar een algemene strategie ontbreekt. Meer dan de helft van de lidstaten legt geen beleidsmatige accenten op de verkleining van de ongelijkheid op gezondheidsgebied. Bovendien wordt het beleid niet voldoende geëvalueerd en verspreid. Hoewel op veel gebieden degelijk feitenmateriaal bestaat, is er meer gedetailleerde informatie nodig over het effect (causaliteit) en het belang van enkele gezondheidsdeterminanten om doeltreffende maatregelen voor specifieke bevolkingsgroepen en determinanten uit te voeren. Ook is er behoefte aan vergelijkbare, routinematig beschikbare, gegevens van de hele EU over gezondheidsresultaten en determinanten van de ongelijkheid op gezondheidsgebied, uitgesplitst naar sociaaleconomische groep. De ontwikkeling van beleid wordt belemmerd door een tekort aan EU-gegevens en kennis uit onderzoek. Betere en gedeelde inzichten en een goede motivatie kunnen zorgen voor het engagement dat nu bij veel belanghebbenden ontbreekt. Op EU-niveau heeft de ongelijkheid op gezondheidsgebied een hogere prioriteit gekregen in het beleid en verscheidene EU-beleidsonderdelen hebben een positief effect. Dit is echter moeilijk te kwantificeren en de aanpak van ongelijkheid op gezondheidsgebied is niet noemenswaardig geïntegreerd in de relevante onderdelen van het EU-beleid. 3. Doelen De EU-maatregelen tegen ongelijkheid op gezondheidsgebied moeten de maatregelen van de lidstaten en andere belanghebbenden ondersteunen en aanvullen en ertoe leiden dat het beleid en de activiteiten van de EU een hoogwaardige gezondheidsbescherming verschaffen, zoals vastgelegd in het Verdrag. Voor zover mogelijk moet de door het EU-beleid verschafte gezondheidsbescherming gelden voor alle burgers, ongeacht hun woonplaats of sociale achtergrond. Door deze doelen te bereiken, kunnen de EU-maatregelen een bijdrage leveren aan de verkleining van de ongelijkheid op gezondheidsgebied in de EU. 3.1. Algemeen doel Het algemene doel van dit initiatief is de inspanningen van de lidstaten en belanghebbenden te ondersteunen en aan te vullen en het EU-beleid in te zetten voor de verkleining van de ongelijkheid op gezondheidsgebied. 3.2. Specifieke doelen Specifieke doelen zijn: Bewustmaking, uitwisseling van informatie en van beste praktijken, beleidscoördinatie en bevordering van de aanpak van ongelijkheid op gezondheidsgebied als beleidsprioriteit; dit zowel op EU- en nationaal niveau als door andere belanghebbenden. Verbetering van de beschikbaarheid van gegevens en de metings-, monitoring-, en rapportagemechanismen voor de ongelijkheid op gezondheidsgebied in de hele EU en verbetering van de kennisbasis over de oorzaken van de ongelijkheid op gezondheidsgebied en de wetenschappelijke onderbouwing voor maatregelen. Afstemming van de bijdrage van relevant EU-beleid op de vermindering van de ongelijkheid op gezondheidsgebied, onder meer door het ondersteunen van de inspanningen van de lidstaten en de belanghebbenden om de ongelijkheid op gezondheidsgebied aan te pakken, met bijzondere aandacht voor kwetsbare groepen en derde landen. 4. Analyse van subsidiariteit : is bemoeienis van de EU gerechtvaardigd? Hoewel de grootste verantwoordelijkheid voor de aanpak van de ongelijkheid op gezondheidsgebied bij de lidstaten ligt, is het probleem van belang voor het beleid van de EU, en wel om de volgende redenen: In de eerste plaats blijkt uit de verspreiding en de persistentie van de ongelijkheid op gezondheidsgebied dat er een discrepantie bestaat tussen de bestaande situatie en enkele van de algemene doelstellingen van de EU, zoals versterking van de economische en sociale samenhang, garanderen van gelijke kansen, bevordering van de verkleining van de ongelijkheden, en de bevordering van de gelijkheid tussen mannen en vrouwen en de solidariteit tussen de lidstaten (artikel 2 van het EG-verdrag en artikel 2 van het EG-Verdrag). In de tweede plaats brengt de slechte gezondheid bij delen van de EU-bevolking hoge alternatieve kosten ("opportunity costs") voor de Unie met zich mee. Dit is een economische reden om maatregelen te nemen. Een hoog volksgezondheidsniveau is van belang in de context van een vergrijzende bevolking, omdat dit een langer actief leven mogelijk maakt en voor meer productiviteit, concurrentiekracht en werkgelegenheid zorgt. Een vermijdbare slechte gezondheid leidt ook tot hoge kosten voor de volksgezondheidsstelsels en legt een onnodig beslag op de publieke middelen. De vermindering van onnodige verliezen door een slechte gezondheid en vroegtijdige sterfte kan bijdragen aan het bereiken van de Lissabon-doelstellingen en aan een volledige benutting van het Europese welvaartspotentieel. Verscheidene artikelen van het EG-Verdrag bieden een rechtsbasis voor maatregelen, waaronder: de artikelen 12 en 13 (antidiscriminatie), 125 (bevordering van werkgelegenheid, met goed opgeleide werknemers en een flexibele arbeidsmarkt), 136 en 137 (verbetering van de levensomstandigheden en de arbeidsvoorwaarden, sociale bescherming en bestrijding van uitsluiting), 152 (hoog niveau van gezondheidbescherming bij elk beleid van de Gemeenschap) en 158 en 159 (versterking van de economische en sociale samenhang). Op basis van deze artikelen kan de Gemeenschap de maatregelen van de lidstaten ondersteunen en aanvullen. De noodzaak van EU-maatregelen blijkt: 1) uit de behoefte aan een EU-brede verzameling van gegevens en monitoring, aangezien de EU beter dan de individuele lidstaten in staat is om voor betrouwbare en vergelijkbare gegevens te zorgen en 2) uit het cohesiebeleid, waarmee de EU aan de lidstaten – en vooral aan de minder welvarende regio's – financiële steun verleent, die kan worden geïnvesteerd in de belangrijke factoren van ongelijkheid op gezondheidsgebied, zoals levensomstandigheden, opleiding, arbeidsbemiddeling en gezondheidszorg (bevordering, preventie en behandeling). De EU kan ook toegevoegde waarde verschaffen door het bewustzijn te vergroten en de aandacht op de ongelijkheid op gezondheidsgebied te vestigen, de monitoringmechanismen te verbeteren, onderzoek en kennisvergaring te bevorderen, de zichtbaarheid van de relevante maatregelen te vergroten door een betere uitwisseling van ervaringen en goede praktijken en door de capaciteit uit te bouwen, en door de verbanden tussen de verschillende EU- beleidsgebieden te versterken. Deze voorstellen zijn naar voren gekomen in de antwoorden op de raadpleging en andere onderzoeken. 5. Beleidsopties Er zijn drie opties geanalyseerd waarmee de doelen bereikt kunnen worden. Optie I is de voortzetting van de huidige maatregelen ("status quo"). Optie II ("uitbreiding van de bestaande maatregelen") is gebaseerd op de bestaande werkzaamheden die binnen korte tijd zonder verdere of fundamentele veranderingen met de bestaande instrumenten van de Gemeenschap kunnen worden uitgebreid. Deze optie kan in een mededeling worden vastgelegd. Optie III ("ingrijpende veranderingen") neemt meer tijd in beslag en omvat veranderingen aan de bestaande EU instrumenten. Hiervoor is een aanbeveling van de Raad noodzakelijk. De opties zijn cumulatief (optie III bouwt voort op optie II, die voortbouwt op optie I - zie tabel). 5.1. Optie I: Status quo Optie I houdt in dat de werkzaamheden om de verkleining van de ongelijkheden op gezondheidsgebied te ondersteunen worden voortgezet in het kader van de sociale OCM en de gezondheidsstrategie. Gelijkheid van kansen op gezondheidsgebied is een hoofdbeginsel van de gezondheidsstrategie en de vermindering van ongelijkheid in toegang tot gezondheidszorg en in gezondheid is een gemeenschappelijk doel van de sociale OCM. Door de uitwisseling van ervaringen helpt de EU de lidstaten om dit doel om te zetten in nationale strategieën. De mechanismen omvatten nationale strategische verslagen en het gemeenschappelijke verslag over sociale bescherming en sociale integratie, intercollegiale toetsingen en vergaderingen van het Comité voor sociale bescherming, alsmede vergaderingen van de Deskundigengroep voor sociale gezondheidsdeterminanten en ongelijkheid op gezondheidsgebied van de EU en de Groep volksgezondheid op het niveau van hoge ambtenaren. Er is financiële ondersteuning via Progress en het gezondheidsprogramma 2008-2013. Ook het cohesiebeleid, het gemeenschappelijk landbouwbeleid en het Landbouwfonds voor Plattelandsontwikkeling ondersteunen enkele activiteiten die de belangrijkste factoren van de gezondheid betreffen. Andere maatregelen van de EU zouden worden voortgezet, zij het niet toegespitst op de ongelijkheid op gezondheidsgebied. 5.2. Optie II: Uitbreiding van de bestaande maatregelen Optie II houdt in dat de Commissie een mededeling vaststelt waarin de ongelijkheid gezondheidsgebied onder de aandacht wordt gebracht, met nadruk op de economische, politieke en ethische dimensie ervan. Met optie II wordt de verkleining van ongelijkheid op gezondheidsgebied als beleidsprioriteit aangeduid, de dialoog met belanghebbenden versterkt en gestreefd naar een beter gebruik van bestaande informatie- en uitwisselingsmechanismen en bestaande financiële ondersteuning. Deze optie ondersteunt maatregelen om kennis voor doeltreffende maatregelen op te bouwen en streeft naar een beter systeem voor de meting van ongelijkheden op gezondheidsgebied tussen de lidstaten, regio's in de EU en bevolkingsgroepen. In de relevante beleidsgebieden worden een eerste debat over mogelijke maatregelen op dit gebied aangemoedigd (zoals bij de raadpleging door verscheidene nationale autoriteiten is voorgesteld). Er wordt een reeks specifieke maatregelen aangekondigd, die op de uitbouw van de bestaande maatregelen gericht zijn, maar waarvoor geen ingrijpende nieuwe ontwikkeling van beleid noodzakelijk is. De ontwikkeling van concreet beleid blijft de verantwoordelijkheid van de lidstaten. 5.3. Optie III: Ingrijpende veranderingen In het kader van optie III stelt de Commissie bovendien het volgende voor: een aanbeveling van de Raad over ongelijkheid op gezondheidsgebied; doelstellingen om de ongelijkheid op gezondheidsgebied in de hele EU te verkleinen; een interinstitutioneel adviescomité op hoog niveau; een evaluatie van een aantal beleidsgebieden om de verkleining van ongelijkheid op gezondheidsgebied daarin op te nemen als expliciete prioriteit, met een herverdeling of toevoeging van middelen voor de periode na 2013; een evaluatie van communautaire maatregelen die bijdragen aan de toegankelijkheid van de basisbehoeften voor de gezondheid (gezondheidszorg, huisvesting, voedsel, water en opleiding), en een breder internationaal initiatief om de wereldwijde ongelijkheid op gezondheidsgebied aan te pakken. 6. Effectanalyse Dit is een niet-wetgevend initiatief, gericht op meer ondersteuning en aanvulling van de inspanningen van lidstaten en andere belanghebbenden om de ongelijkheid op gezondheidsgebied te verkleinen. De maatregelen die in de opties I, II en III worden voorgesteld, omvatten: 1) verhoogde inspanningen om de coördinatie en de opvolging van de kwesties op EU-niveau te verbeteren en 2) verhoogde inspanningen om de lidstaten en andere belanghebbenden juist in de huidige economische crisis bewust te maken van gezondheids- en sociale kwesties. De doorslaggevende factor voor het effect van de voorstellen is de mate van ondersteuning die de lidstaten en andere belanghebbenden ondervinden bij hun inspanningen om de ongelijkheid op gezondheidsgebied te verkleinen. 6.1. Sociale effecten Naar verwachting hebben de maatregelen in de drie opties positieve sociale effecten. Van geen van de maatregelen is een negatief sociaal effect te verwachten. In vergelijking met optie I hebben de opties II en III naar verwachting een groter positief sociaal effect. Een belangrijk punt is de huidige economische crisis, omdat een verslechtering van enkele gezondheidsfactoren tot meer ongelijkheid op gezondheidsgebied kan leiden. De opties II en III kunnen door de verhoogde bewustmakingsactiviteiten ertoe bijdragen dat de lidstaten dit beleidsgebied niet verwaarlozen bij het vaststellen van hun prioriteiten en dat daardoor in de toekomst geen negatieve economische en sociale consequenties zijn te verwachten. 6.2. Economische effecten De indirecte economische kosten van grote ongelijkheden op gezondheidsgebied zijn potentieel aanzienlijk. Zij zijn echter niet nauwkeurig te schatten. Volgens een studie zou de potentiële economische winst uit de verbetering van de gezondheid van de hele bevolking tot het niveau van de hoger opgeleiden naar schatting tussen 1,2% en 9% van het bnp bedragen. Het is moeilijk de kosten te bepalen van maatregelen om de beschikbaarheid en de vergelijkbaarheid van gegevens – met name naar sociaaleconomische status – te verbeteren. In algemene termen zou een verbetering in de factoren van de gezondheid en ongelijkheid op gezondheidsgebied een positief economisch effect hebben. Op lange termijn zou de winst in gezondheid en de verminderingen bij het verlies van gezonde levensjaren kostenneutraal zijn of tot een algemene economische winst leiden. 7. Beoordeling van de opties Alle drie opties zouden bijdragen aan het bereiken van de algemene doelstellingen, waarbij optie III waarschijnlijk het grootste effect zou hebben. Optie III brengt echter extra kosten en omzettingsproblemen met zich mee. Op basis van de haalbaarheid (vooral het vermogen om op te treden tegen de achtergrond van de huidige crisis) en de daarmee samenhangende kosten, gaat de voorkeur uit naar optie II. Optie II is te beschouwen als een uitgangspunt voor verdere maatregelen op EU-niveau tegen ongelijkheid op gezondheidsgebied en is volledig in overeenstemming met het subsidiariteitsbeginsel. 8. Monitoring en evaluatie De beoordeelde maatregelen omvatten voorstellen ter verbetering van de informatie, monitoring en rapportage over de geboekte vooruitgang bij de aanpak van de ongelijkheid op gezondheidsgebied en de determinanten ervan, die voor monitoring en evaluatie kunnen worden gebruikt. Ook zal de Commissie hulp van deskundigen inroepen voor regelmatige analyses van de ontwikkelingen in het EU beleid door middel van de Europese waarnemingspost voor de sociale situatie en de Europese waarnemingspost voor stelsels en beleid voor gezondheidszorg. Een extra monitoringmechanisme is een in 2012 uit te brengen verslag van de Commissie over de uitvoering van dit initiatief en de geboekte vooruitgang bij de aanpak van ongelijkheid op gezondheidsgebied. Verdere verslagen zijn gepland. Optie I – Status quo|Optie II – Uitbreiding van de bestaande maatregelen|Optie III – Ingrijpende veranderingen| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation. Europese Commissie, 2008. DA (...PICT...)|KOMMISSIONEN FOR DE EUROPÆISKE FÆLLESSKABER| Bruxelles, den 20.10.2009 SEK(2009) 1397 ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE RESUMÉ AF KONSEKVENSANALYSEN Ledsagedokument til MEDDELELSE FRA KOMMISSIONEN TIL EUROPA-PARLAMENTET, RÅDET, DET EUROPÆISKE ØKONOMISKE OG SOCIALE UDVALG OG REGIONSUDVALGET Solidaritet på sundhedsområdet: Begrænsning af uligheder på sundhedsområdet i EU {KOM(2009) 567 endelig} {SEK(2009) 1396} 1. Indledning Dette dokument indeholder et resumé af konsekvensanalysen, der omhandler de politiske valgmuligheder, for så vidt angår EU-initiativet "Solidaritet på sundhedsområdet: Begrænsning af uligheder på sundhedsområdet i EU". Kommissionen påpegede behovet for tiltag i EU's sundhedsstrategi KOM(2007) 630. og bekendtgjorde i den nye sociale dagsorden fra 2008 KOM(2008) 412. , at der vil blive gennemført et EU-initiativ om uligheder på sundhedsområdet. I nærværende dokument findes konsekvensanalyseudvalgets bemærkninger vedrørende målsætningerne, brugen af begreberne uligheder og uretfærdigheder, proportionalitet, subsidiaritet og omkostninger. Denne rapport forpligter kun de tjenestegrene i Kommissionen, der har været involveret i udarbejdelsen, og foregriber på ingen måde Kommissionens endelige afgørelse.[1][2] KOM(2007) 630. KOM(2008) 412. Hovedansvaret for begrænsning af uligheder på sundhedsområdet påhviler medlemsstaterne, men EU's politikker kan have indirekte virkninger for sundheden og kan bidrage til overvindelse af eksisterende hindringer for tiltag. I denne rapport vurderes EU's tiltag for at støtte og supplere medlemsstaternes og de berørte parters indsats og at mobilisere EU-politikker med henblik på at begrænse uligheder på sundhedsområdet under fuld overholdelse af subsidiaritetsprincippet. EU's tiltag bør støtte forbedringer af hele befolkningens sundhed, men med fokus på at begrænse urimelige forskelle på sundhedsområdet mellem forskellige socialgrupper og regioner i EU, som kan undgås – dvs. en tilgang, hvor der skal opnås et fælles højt niveau. Der gennemføres allerede en række relevante tiltag på både EU-plan og nationalt plan. De nuværende tiltags effektivitet lider dog under et utilstrækkeligt kendskab til problematikken, en utilstrækkelig prioritering og inddragelse af de berørte parter, mangelfulde oplysninger og mangelfuld viden, utilstrækkelig udveksling af god praksis og vanskeligheder med at skabe en tværfaglig politik. Nærværende dokument omhandler derfor foranstaltninger, som skal løse disse problemer. 2. Problemformulering På nuværende tidspunkt er forskellen i forventet levealder mellem EU-medlemsstaterne på otte år for kvinder og på 14 år for mænd. Der er også store forskelle med hensyn til dødelighed, handicap og sygdom mellem de forskellige medlemsstater og regioner i EU. I visse lande er situationen med hensyn til sygdom set i forhold til EU's gennemsnit og landene med de bedste resultater blevet forværret i de sidste to årtier. Der er store forskelle på sundhedsområdet mellem de forskellige socialgrupper som defineret på grundlag af indkomst, erhverv, uddannelsesniveau og etnisk gruppe i alle medlemsstaterne Health Status & Living Conditions. Overvågningsrapport udarbejdet af det europæiske observationscenter for den sociale situation. Europa-Kommissionen 2008. . Personer med lavere uddannelsesgrad, lavere indkomst eller beskæftigelse på et lavere niveau har en lavere levealder og oplever længere perioder med dårligt helbred. Forskellen i forventet levealder mellem de socioøkonomiske grupper er på mellem fire og ti år for mænd og to og seks år for kvinder. Dette mønster afspejles i en lang række foranstaltninger vedrørende fysisk og psykisk sundhed. I visse lande er forskellene blevet større i løbet af de seneste årtier. [3] Health Status & Living Conditions. Overvågningsrapport udarbejdet af det europæiske observationscenter for den sociale situation. Europa-Kommissionen 2008. Uligheder på sundhedsområdet hænger sammen med uligheder med hensyn til de sociale determinanter af betydning for sundheden, herunder levevilkår (bolig og miljø), sundhedsrelateret adfærd (kost, rygning og motion), beskæftigelse og arbejdsbetingelser, uddannelse og adgang til social sikring, herunder adgang til sundhedspleje af høj kvalitet. En betydelig del af ulighederne på sundhedsområdet kan undgås og reguleres ved hjælp politikker, som EU har indflydelse på. Der er blevet udpeget tre områder, hvor der kan konstateres svagheder, der udgør hindringer for effektive tiltag over for uligheder på sundhedsområdet. Der er tale om områder, hvor EU kan støtte og supplere medlemsstaternes indsats: Manglende kendskab til problematikken og utilstrækkelig politisk prioritering og utilstrækkeligt engagement fra medlemsstaternes og andre berørte parters side. Manglen på sammenlignelige data om udviklingen, overvågning og afrapportering. Manglende viden om determinanterne, og hvilke politikker der med held kan gennemføres. Utilstrækkelig samordning, for så vidt angår EU's tilgang til uligheder på sundhedsområdet (manglende mainstreaming på EU-plan). Medlemsstaterne gennemfører forskellige politikker, men der mangler omfattende strategier. Mere end halvdelen af medlemsstaterne giver ikke høj politisk prioritet til begrænsning af ulighederne på sundhedsområdet. Desuden evalueres politikkerne ikke, ligesom kendskabet til dem ikke udbredes. Selv om der findes solid dokumentation, er der behov for flere oplysninger om virkningerne (årsagssammenhæng) og betydningen af visse sundhedsdeterminanter, hvis medlemsstaterne skal gøre en effektiv indsats over for bestemte befolkningsgrupper eller determinanter. Der er også behov for sammenlignelige data, der udarbejdes løbende og dækker hele EU, om resultater på sundhedsområdet og determinanter for uligheder på sundhedsområdet opdelt efter socioøkonomisk gruppe. Mangel på EU-data og forskningsresultater er en hindring for udviklingen af politikker. Bedre, fælles dokumentation og en begrundelse for tiltag kan give det engagement, som savnes hos en række berørte parter på nuværende tidspunkt. På EU-plan er uligheder på sundhedsområdet blevet givet højere politisk prioritet, og der findes allerede en række EU-politikker, som har positive virkninger. Det er dog vanskeligt at foretage en kvantificering, og der har ikke været foretaget nogen betydelig mainstreaming af uligheder på sundhedsområdet i alle relevante EU-politikker. 3. Målsætninger EU's tiltag vedrørende uligheder på sundhedsområdet har til formål at støtte og supplere medlemsstaternes og andre berørte parters tiltag og at sikre, at EU-politikker og –aktiviteter giver et højt niveau for sundhedsbeskyttelse, jf. traktaten. Den sundhedsbeskyttelse, som EU-politikkerne giver, bør så vidt muligt omfatte alle borgere, uanset hvor de bor og deres sociale baggrund. Ved opfyldelsen af disse mål kan EU's tiltag bidrage til at begrænse ulighederne på sundhedsområdet i EU. 3.1. Overordnede målsætninger Den overordnede målsætning med dette initiativ er at støtte og supplere medlemsstaternes og de berørte parters indsats og at mobilisere EU-politikker med henblik på at begrænse uligheder på sundhedsområdet. 3.2. Specifikke målsætninger Specifikke målsætninger: Forøgelse af kendskabet og fremme af oplysningsaktiviteter, udveksling af bedste praksis, politisk koordinering samt begrænsning af uligheder på sundhedsområdet som en politisk prioritet på både EF- og medlemsstatsplan og blandt andre berørte parter. Forbedring af adgangen til data, af de mekanismer, der anvendes til måling, af overvågning og afrapportering om uligheder på sundhedsområdet i hele EU, af vidensbasen vedrørende årsager til uligheder på sundhedsområdet og af dokumentationen for tiltag. Udvikling af relevante EU-politikkers bidrag til begrænsning af uligheder på sundhedsområdet, herunder bedre støtte til medlemsstaternes og de berørte parters indsats for at gøre op med uligheder på sundhedsområdet, og særlig fokus på sårbare grupper og tredjelande. 4. Analyse af subsidiaritet: Er det berettiget, at EU griber ind? Selv om hovedansvaret for at tackle uligheder på sundhedsområdet påhviler medlemsstaterne, er problemet af politisk interesse for EU af en række forskellige årsager. For det første tyder udbredelsen og den vedvarende karakter af uligheder på sundhedsområdet på uoverensstemmelse mellem den nuværende situation og nogle af EU's overordnede mål som f.eks. styrkelse af den økonomiske og sociale samhørighed, sikring af lige muligheder, fremme af begrænsning af uligheder samt fremme af ligestilling mellem kvinder og mænd og solidaritet mellem medlemsstaterne (EU-traktatens artikel 2 og EF-traktatens artikel 2). For det andet medfører det store antal personer med dårligt helbred i visse dele af EU's befolkning betydelige offeromkostninger for EU og giver et økonomisk incitament til at forsøge at løse problemerne. På baggrund af befolkningens aldring er et højt folkesundhedsniveau vigtigt for at opnå et længere arbejdsliv samt højere produktivitet, større konkurrenceevne og højere beskæftigelse. Helbredsproblemer, som kan undgås, medfører store omkostninger for sundhedsvæsnerne og lægger et unødigt pres på de offentlige budgetter. En reduktion af de unødvendige tab på grund af dårlig sundhedstilstand og for tidlige dødsfald kan bidrage til opfyldelse af Lissabonmålene og udnyttelse af hele Europas potentiale for at opnå velstand. Retsgrundlaget for tiltag kan findes i en række forskellige artikler i EF-traktaten, herunder: artikel 12 og 13 (bekæmpelse af forskelsbehandling), artikel 125 (fremme af beskæftigelse og en veluddannet, velkvalificeret og smidig arbejdsstyrke), artikel 136 og 137 (forbedring af leve- og arbejdsvilkår, social beskyttelse og bekæmpelse af social udstødelse), artikel 152 (sikring af et højt sundhedsbeskyttelsesniveau i forbindelse med alle Fællesskabets politikker) samt artikel 158 og 159 (styrkelse af den økonomiske og sociale samhørighed). Disse artikler udgør grundlaget for, at Fællesskabet kan støtte og supplere medlemsstaternes tiltag. Behovet for tiltag på EU-plan kan findes 1) i behovet for EU-dækkende indsamling af data og overvågning, da EU har bedre muligheder for at sikre pålidelige og sammenlignelige data end de enkelte medlemsstater, og 2) i samhørighedspolitikken, hvorigennem EU giver medlemsstaterne, navnlig fattige regioner, økonomisk støtte, som kan investeres i centrale determinanter for uligheder på sundhedsområdet som f.eks. levevilkår, erhvervsuddannelse og arbejdsformidlinger samt sundhedsydelser (fremme, forebyggelse og behandling). EU kan også give en merværdi ved at øge kendskabet til og opmærksomheden på uligheder på sundhedsområdet, at forbedre overvågningsmekanismerne, at forbedre forskningen og vidensindsamlingen, at sørge for relevante tiltags synlighed gennem forbedring af udvekslingen af erfaringer og god praksis samt kapacitetsopbygning og at forbedre sammenhængen mellem EU's politikker. Dette er blevet foreslået i høringssvarene og i forbindelse med gennemgangen af forskning på området. 5. politiske valgmuligheder Der foretages en analyse af tre muligheder for at opfylde målsætningerne. Valgmulighed I indebærer fortsættelse af de nuværende aktiviteter ("status quo"). Valgmulighed II ("status quo plus") indebærer, at der bygges videre på igangværende arbejde, som kan videreudvikles inden for en kort tidshorisont uden yderligere eller omfattende ændringer af Fællesskabets nuværende instrumenter, gennem udarbejdelse af en meddelelse. Valgmulighed III ("omfattende ændringer") forudsætter en længere tidshorisont, ændringer af eksisterende EU-instrumenter og en rådshenstilling. Valgmulighederne er kumulative (valgmulighed III bygger på valgmulighed II, som til gengæld bygger på valgmulighed I – jf. tabellen). 5.1. Valgmulighed I: Status quo Med valgmulighed I fortsættes indsatsen for at fremme begrænsning af uligheder på sundhedsområdet under den åbne koordinationsmetode for social sikring og social integration og sundhedsstrategien. Lighed på sundhedsområdet er et overordnet princip i sundhedsstrategien, og begrænsning af uligheder i forbindelse med adgangen til sundhedspleje og resultater på sundhedsområdet er en fælles målsætning under den åbne koordinationsmetode for social sikring og social integration. EU bistår medlemsstaterne med at omsætte denne målsætning i de nationale strategier gennem udveksling af erfaringer. Redskaberne omfatter bl.a. nationale strategirapporter og den fælles rapport om social beskyttelse og social integration, peer reviews, møder i Udvalget for Social Beskyttelse samt møder i EU's ekspertgruppe om sociale determinanter for sundhed og uligheder på sundhedsområdet og Rådets folkesundhedsgruppe. Der ydes økonomisk støtte gennem Progress og sundhedsprogrammet (2008-2013). Ligeledes støttes en række aktiviteter vedrørende centrale determinanter for sundheden under samhørighedspolitikken, den fælles landbrugspolitik og Den Europæiske Landbrugsfond for Udvikling af Landdistrikterne. Andre EU-aktioner, som dog ikke fokuserer på uligheder på sundhedsområdet, vil fortsætte. 5.2. Valgmulighed II: Status quo plus Valgmulighed II indebærer, at Kommissionen vedtager en meddelelse, som skal øge kendskabet til uligheder på sundhedsområdet og sætte fokus på deres økonomiske, politiske og etiske betydning. Valgmulighed II bekræfter, at begrænsning af uligheder på sundhedsområdet er en politisk prioritet, forbedrer dialogen med de berørte parter og tilstræber en bedre udnyttelse af eksisterende oplysninger og mekanismer for udveksling samt eksisterende økonomisk støtte. Den støtter aktioner, der har til formål at tilvejebringe viden for at gøre tiltagene effektive, og søger at forbedre systemerne for måling af uligheder på sundhedsområdet mellem medlemsstater, EU-regioner og socialgrupper. Den tilskynder relevante politiske myndigheder til at foretage de første overvejelser om deres muligheder for at gennemføre foranstaltninger inden for dette område (som foreslået af de nationale myndigheder under høringen). Den indebærer, at der gennemføres en række specifikke tiltag for at styrke aktiviteterne, uden at der er behov for udvikling af omfattende nye politikker. Det er stadig medlemsstaternes ansvar at udvikle konkrete politikker. 5.3. Valgmulighed III: Omfattende ændringer Med valgmulighed III foreslår Kommissionen desuden: en rådshenstilling om uligheder på sundhedsområdet, mål for begrænsning af uligheder på sundhedsområdet i EU som helhed, et interinstitutionelt rådgivende udvalg på højt niveau, en revision af en række politikområder, således at de kommer til at omfatte begrænsning af uligheder på sundhedsområdet som en eksplicit politisk prioritet, hvilket indebærer omfordeling af ressourcer eller tilførelse af flere ressourcer for perioden efter 2013, en revision af de fællesskabsforanstaltninger, der bidrager til at sikre, at de grundlæggende behov på sundhedsområdet dækkes (sundhedspleje, bolig, mad, vand og oplysning), og et større internationalt initiativ vedrørende uligheder på sundhedsområdet på verdensplan. 6. Konsekvensanalyse Dette er et initiativ uden lovgivning, som har til formål at styrke arbejdet for at støtte og supplere medlemsstaternes og andre berørte parters indsats for at begrænse uligheder på sundhedsområdet. De foranstaltninger, som foreslås under valgmulighed I, II og III indebærer: 1) en øget indsats for at forbedre koordineringen og kendskabet til emnerne på EU-plan og 2) en øget indsats for at øge medlemsstaternes og andre berørte parters opmærksomhed på betydningen af at fokusere på sundhedsmæssige og sociale spørgsmål, navnlig under den nuværende økonomiske krise. Aktiviteternes evne til at forbedre medlemsstaternes og andre berørte parters indsats for at begrænse uligheder på sundhedsområdet er den faktor, som er af størst betydning for forslagenes virkninger. 6.1. Sociale virkninger Tiltagene under de tre valgmuligheder forventes at have positive sociale virkninger, og ingen af dem forventes at have negative sociale virkninger. Set i forhold til valgmulighed I vil valgmulighed II og III sandsynligvis have større positive sociale virkninger. Det er vigtigt at være opmærksom på, at den nuværende økonomiske krise kan forøge ulighederne på sundhedsområdet på grund af en forværring af visse determinanter for sundheden. Valgmulighed II og III kunne med de mere omfattende oplysningstiltag bidrage til at sikre, at medlemsstaterne i en tid, hvor der må prioriteres, ikke forsømmer dette politikområde og senere oplever negative økonomiske og sociale konsekvenser. 6.2. Økonomiske virkninger Der kan potentielt være betragtelige, indirekte økonomiske omkostninger forbundet med store uligheder på sundhedsområdet. Der kan ikke foretages et præcist skøn over disse. I en undersøgelse af spørgsmålet skønnes det, at de potentielle økonomiske fordele forbundet med, at hele befolkningens sundhed når op på niveauet for de bedst uddannede, vil være på mellem 1,2 og 9 % af BNP. Det er vanskeligt at fastlægge omkostningerne forbundet med foranstaltninger til forbedring af adgangen til og sammenligneligheden af data, navnlig hvis de er opdelt efter socioøkonomisk status. Overordnet set er det dog sandsynligt, at fremskridt med hensyn til determinanterne for sundhed og uligheder på sundhedsområdet vil have positive økonomiske virkninger. På lang sigt kan forbedringer af sundheden og forøgelse af antallet af sunde leveår være omkostningsneutrale eller overordnet set være en økonomisk fordel. 7. Vurdering af valgmulighederne Alle tre valgmuligheder vil bidrage til opfyldelsen af de overordnede målsætninger, men valgmulighed III vil dog sandsynligvis have de største virkninger. Valgmulighed III indebærer dog yderligere omkostninger, og der er også en række hindringer for gennemførelsen. Valgmulighed II foretrækkes på grund af gennemførligheden (navnlig evnen til at agere under den nuværende krise) og omkostningerne. Valgmulighed II kan betragtes som et udgangspunkt for yderligere arbejde vedrørende uligheder på sundhedsområdet på EU-plan og er fuldt ud i overensstemmelse med subsidiaritetsprincippet. 8. Overvågning og evaluering De tiltag, som er blevet vurderet, omfatter forslag til forbedring af oplysningen, overvågningen og rapporteringen om udviklingen med hensyn til uligheder på sundhedsområdet og determinanter herfor, som kan anvendes til overvågning og evaluering. Kommissionen vil også søge eksperthjælp til regelmæssig analyse af udviklingen i EU's politikker gennem det europæiske observationscenter for den sociale situation og det europæiske observatorium for sundhedssystemer og –politikker. Overvågningen vil også omfatte en rapport fra Kommissionen i 2012 om gennemførelsen af dette initiativ og initiativets bidrag til begrænsning af uligheder på sundhedsområdet. Yderligere rapporter skal udarbejdes senere. Valgmulighed I – Status quo|Valgmulighed II – Status quo plus|Valgmulighed III – Omfattende ændringer| ||| [1] KOM(2007) 630. [2] KOM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Overvågningsrapport udarbejdet af det europæiske observationscenter for den sociale situation. Europa-Kommissionen 2008. BG (...PICT...)|КОМИСИЯ НА ЕВРОПЕЙСКИТЕ ОБЩНОСТИ| Брюксел, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА ОБОБЩЕНИЕ НА ОЦЕНКАТА НА ВЪЗДЕЙСТВИЕТО документ, придружаващ СЪОБЩЕНИЕ ОТ КОМИСИЯТА ДО ЕВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ, СЪВЕТА, ЕВРОПЕЙСКИЯ ИКОНОМИЧЕСКИ И СОЦИАЛЕН КОМИТЕТ И КОМИТЕТА НА РЕГИОНИТЕ Солидарност в здравеопазването: намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването в ЕС {COM(2009) 567 окончателен} {SEC(2009) 1396} 1. Въведение Настоящият документ обобщава оценката на въздействието, която разглежда варианти на политики за инициативата на ЕС „Солидарност в здравеопазването: намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването в ЕС“. Комисията посочи необходимостта от действия в здравната стратегия на ЕС COM(2007) 630 , а в своята „Обновена социална програма“ COM(2008) 412 от 2008 г. обяви инициатива на ЕС, насочена към неравнопоставеността в здравеопазването. Настоящият документ включва коментар на комитета за оценка на въздействието по отношение на целите, използването на термините „неравенство“ и „неравнопоставеност“, „пропорционалност“, „субсидиарност“ и „разходи“. Докладът обвързва само службите на Комисията, участвали в неговото изготвяне, и не предопределя окончателното решение на Комисията.[1][2] COM(2007) 630 COM(2008) 412 Основната отговорност за отстраняването на неравнопоставеността в здравеопазването принадлежи на държавите-членки, но политиките на ЕС могат да повлияят непряко върху здравето и могат да спомогнат за преодоляването на съществуващите пречки пред предприемането на действия. Докладът прави оценка на действията на ЕС, които подкрепят и допълват усилията на държавите-членки и заинтересованите страни, и които имат за цел да насочат политиките на ЕС към намаляването на неравнопоставеността в здравеопазването при пълно зачитане на принципа на субсидиарността. Действията на ЕС следва да подкрепят подобряването на здравето на цялото население, като обаче се обръща специално внимание на намаляването на ненужното и несправедливо разграничаване между различни социални групи и региони на ЕС по отношение на здравословното състояние — става въпрос за прилагането на изравнителен в посока нагоре подход. Както на равнище ЕС, така и на национално ниво вече са предприети редица действия във връзка с това. Осъществяваните действия обаче имат ограничен ефект поради нивото на осведоменост и придаваната на проблема недостатъчна важност, липсата на участие на заинтересованите страни, непълна информация и познаване на проблематиката, недостатъчен обмен на добри практики и затруднения при създаването на междусекторен подход при политиките. Ето защо настоящият документ предвижда мерки за справянето с тези проблеми. 2. Определяне на проблема Понастоящем разликите между държавите-членки на ЕС в очакваната продължителност на живота при раждане са 8 години при жените и 14 години при мъжете. Между държавите-членки и регионите на ЕС съществуват и сериозни разлики по отношение на смъртността, уврежданията и заболяванията. В някои страни разликите в здравен аспект спрямо средните стойности за ЕС и спрямо страните с най-добри резултати са се увеличили през последните две десетилетия. Във всички държави-членки съществуват значителни разлики в здравен аспект между социалните групи, определени на базата на доход, професионалната заетост, ниво на образование или етническа група Health Status & Living Conditions („Здравен статус и условия на живот“), мониторингов доклад, изготвен от Европейска обсерватория за социалното положение, Европейска комисия 2008 г. . Хората с по-ниско ниво на образование, доходи или професионална заетост живеят по-кратко и прекарват повече време в недобро здравословно състояние. Разликите в продължителността на живота при раждане между социално-икономическите групи варират между 4 и 10 години при мъжете и между 2 и 6 години при жените. Тази особеност е взета предвид при много мерки в областта на физическото и психичното здраве. В някои страни тези разлики са се увеличили през последните десетилетия. [3] Health Status & Living Conditions („Здравен статус и условия на живот“), мониторингов доклад, изготвен от Европейска обсерватория за социалното положение, Европейска комисия 2008 г. Неравнопоставеността в здравеопазването е свързана с неравнопоставеност по отношение на социално обусловени детерминанти на здравето като условията на живот (жилища, околна среда), поведения, оказващи влияние върху здравето (хранителен режим, тютюнопушене, упражнения), заетост и условия на труд, образование, достъп до социална закрила, включително достъп до висококачествено здравеопазване. Значителна част от неравнопоставеността в здравеопазването може да бъде избегната и моделирана чрез политики, които могат да бъдат повлияни от политиката на ЕС. Бяха набелязани три области, в които се забелязват слабости, възпрепятстващи предприемането на ефективни действия за отстраняване на неравнопоставеността в здравеопазването. Това са области, в които ЕС може да окаже подкрепа и да допълва действията на държавите-членки: Липса на осведоменост, недостатъчна степен на приоритет на този въпрос в политиките, както и недостатъчна ангажираност от страна на държавите-членки и другите заинтересовани страни Отсъствие на сравними и редовни данни, мониторинг и докладване по проблематиката. Липса на познаване на детерминантите и ефективните политики, които следва да бъдат прилагани Недостатъчено съгласуван подход на ЕС към неравнопоставеността в здравеопазването (липсващо интегриране на проблематиката на равнище ЕС) Държавите-членки прилагат някои политики, но цялостни стратегии липсват. В политиките на повече от половината от държавите-членки на ЕС не се отдава приоритетно значение на намаляването на неравнопоставеността в здравеопазването. Освен това по отношение на прилаганите политики не се извършва оценка и популяризиране. Независимо от факта, че в редица области съществуват солидни данни, за да се предприемат ефективни действия по отношение на конкретни групи от населението и детерминанти, е необходима повече информация за въздействието (причинно-следствената връзка) и степента на значимост на някои здравни детерминанти. Необходими са също така сравними, редовно предоставяни данни за целия ЕС относно здравните резултати и детерминантите на здравната неравнопоставеност по социално-икономически групи. Липсата на данни на равнище ЕС, както и на изследователски знания е пречка за разработването на политики. Наличието на по-пълни и оповестявани данни, както и на основание за действие могат да осигурят липсващата понастоящем ангажираност от редица заинтересовани страни. На неравнопоставеността в здравеопазването беше отделено по-сериозно внимание и място в политиката на равнище ЕС, като същевременно редица политики на ЕС оказват положително въздействие. Трудно е обаче това да бъде измерено в количествено отношение, а и няма сериозно интегриране на проблематиката за неравнопоставеността в здравеопазването във всички подходящи политики на ЕС. 3. Цели Действията на ЕС относно неравнопоставеността в здравеопазването целят да подкрепят и допълват действията на държавите-членки и другите заинтересовани страни и да следят за това политиките и дейностите на ЕС да предоставят високо равнище на закрила на здравето, както е определено в Договора. Доколкото това е възможно, предоставяната от политиките на ЕС закрила на здравето следва да обхване всички граждани, независимо къде живеят и независимо от социалния им произход. При постигането на тези цели действията на ЕС могат да допринесат за намаляването на неравнопоставеността в здравеопазването в ЕС. 3.1. Общи цели Общата цел на тази инициатива е да подкрепя и допълва усилията на държавите-членки и заинтересованите страни, и да използва потенциала на политиките на ЕС за намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването. 3.2. Специфични цели Специфичните цели са следните: Повишаване на осведомеността, насърчаване на предоставянето на информация, обмена на най-добри практики и координирането на политики, както и настойчиви усилия за разглеждане на неравнопоставеността в здравеопазването като приоритет в политиките, както на равнище Общност, така и на равнище държави-членки, а и от страна на други заинтересовани страни. Подобряване на процеса на предоставяне на данни и на механизмите за измерване, мониторинг и докладване по въпросите на неравнопоставеността в здравеопазването из целия ЕС и подобряване на резерва от познания относно причините за неравнопоставеността в здравеопазването и на базата данни, позволяващи предприемането на действия. Засилване на приноса на съответните политики на ЕС за намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването, включително оказване на повече подкрепа за усилията на държавите-членки и заинтересованите страни, насочени към отстраняване на неравнопоставеността в здравеопазването, и отделяне на специално внимание на уязвимите групи и на трети страни. 4. Анализ на субсидиарността: оправдано ли е действие на равнище ЕС? Макар и основната отговорност за отстраняването на неравнопоставеността в здравеопазването да принадлежи на държавите-членки, проблемът е важен за политиките на ЕС поради редица причини. На първо място, разпространението и устойчивото присъствие на неравнопоставеността в здравеопазването сочат разминаване между сегашната ситуация и някои от основополагащите цели на ЕС като засилването на икономическото и социалното сближаване, осигуряването на равни възможности, способстване за намаляване на неравенството и насърчаването на равенството между жените и мъжете и на солидарността между държавите-членки (член 2 от Договора за ЕС и член 2 от Договора за ЕО). Второ, високи нива на недобро здравословно състояние в сегменти от населението на ЕС предполагат съществени потенциални разходи за Съюза и представляват икономическо основание за насърчаването на действия по тази проблематика. В контекста на застаряването на населението е важно хората да са в добро здравословно състояние, за да се позволи удължаване на времетраенето на професионалната активност и да се стимулира производителността, конкурентоспособността и равнищата на трудова заетост. Предотвратимите здравни проблеми водят също и до големи разходи за системите на здравеопазване и оказват ненужен натиск върху публичния бюджет. Намаляването на ненужните загуби, които се дължат на здравни проблеми и преждевременна смърт, може да допринесе за постигането на целите от Лисабон и за разгръщането на пълния потенциал за просперитет на Европа. Правно основание за предприемането на действия съществува по силата на няколко члена от Договора за ЕО, включително: членове 12 и 13 (за антидискриминацията), член 125 (насърчаване на трудовата заетост и развитието на квалифицирана, обучена и адаптивна работна сила), членове 136 и 137 (подобряване на условията на живот и труд, осигуряване на социална закрила и борба срещу социалната изолация), член 152 (осигуряване на високо равнище на закрила на човешкото здраве чрез всички политики на Общността), членове 158 и 159 (засилване на икономическото и социалното сближаване). Тези членове представляват основанието Общността да подкрепя и допълва действията на държавите-членки. Необходимостта от действия на ЕС може да се обоснове със: 1) нуждата от събирането на данни и от мониторинг, които обхващат целия ЕС, тъй като ЕС е в състояние, в по-голяма степен от отделните държави-членки, да осигури надеждни и сравними данни, и 2) политиката на сближаване, чрез която ЕС предоставя финансова подкрепа на държавите-членки, особено на по-бедните региони, която може бъде инвестирана в такива основни детерминанти за неравнопоставеност в здравеопазването като условията на живот, услугите в сферата на обучението и заетостта, и здравеопазването (просвета, превенция и лечение). ЕС може да привнесе добавена стойност чрез повишаването на осведомеността и обръщането на сериозно внимание на неравнопоставеността в здравеопазването, подобряването на механизмите за мониторинг, засиленото натрупване на изследователски данни и знания, осигуряването на видимост за действията в тази област, като подобрява обмена на опит, добри практики и изграждането на капацитет, и подобрява свързаността между политиките на ЕС. Тези действия бяха посочени в отговорите по време на консултацията и в други проучвания. 5. Варианти на политики За постигането на целите са анализирани три варианта. Вариант І се отнася до продължаването на сегашните дейности („запазване на статуквото“). Вариант ІІ „подобряване на статуквото“ почива на досегашната работа, която в краткосрочен план може да продължи без допълнителни или значителни изменения в съществуващите инструменти на Общността и да бъде формулирана под формата на съобщение. Вариант ІІІ „дълбока промяна“ изисква по-дълъг период от време, включва промяна в съществуващите инструменти на ЕС и препоръка на Съвета. Вариантите са кумулативни (вариант ІІІ почива на вариант ІІ, който пък почива на вариант І, вж. таблицата). 5.1. Вариант І: запазване на статуквото При вариант І работата в посока на намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването продължава в обхвата на ОМК и здравната стратегия. Равенството в здравеопазването е водещ принцип в здравната стратегия, а намаляването на неравенството в достъпа до здравеопазване и в здравните резултати са обща цел в обхвата на социалния ОМК. Чрез обмен на опит ЕС подпомага държавите-членки да заложат тази цел в националните стратегии. Механизмите включват доклади относно националните стратегии и Съвместен доклад относно социалната закрила и социалното приобщаване, партньорски проверки и заседания на комитета за социална закрила, както и на експертната група на ЕС за социалните детерминанти на здравето и неравнопоставеността в здравеопазването и на работната група на Съвета „Обществено здравеопазване“ на равнище високопоставени служители. Финансовите средства са осигурени от програмата „ Прогрес“ и Програмата за обществено здравеопазване (2008—2013 г.). Също така и Кохезионният фонд, Общата селскостопанска политика и фондовете за развитие на земеделието и селските райони подкрепят някои дейности, насочени към основните детерминанти на здравето. Ще продължат и други действия на ЕС, макар и без да наблягат на неравнопоставеността в здравеопазването. 5.2. Вариант ІІ: Подобряване на статуквото При вариант ІІ Комисията приема съобщение, с което се повишава осведомеността относно неравнопоставеността в здравеопазването и се набляга на размаха ѝ в икономически, политически и етичен аспект. Вариант ІІ затвърждава намаляването на неравнопоставеността в здравеопазването като приоритет на политиките, активизира диалога със заинтересованите страни и се стреми към по-доброто използване на наличната информация, механизмите за обмен и наличното финансиране. Вариант ІІ подкрепя действия за натрупването на знания, позволяващи ефективни действия, и се стреми към подобряване на системата за измерване на неравнопоставеността в здравеопазването между държавите-членки, регионите и социалните групи в ЕС. С него се насърчава предприемане на първоначално обмисляне на възможностите за действие на различните политики в това отношение (както бе предложено от някои национални власти при консултацията). Предвиждат се редица конкретни действия, имащи за цел да активизират дейностите, без да се изисква значително разработване на нови политики. Отговорността за разработването на конкретни политики продължава да принадлежи на държавите-членки. 5.3. Вариант ІІІ: дълбока промяна При вариант ІІІ Комисията предлага следните допълнителни действия: препоръка на Съвета относно неравнопоставеността в здравеопазването; конкретни цели за намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването на територията на целия ЕС; междуинституционален консултативен комитет на високо равнище; преразглеждане на редица политики с цел намаляването на неравнопоставеността в здравеопазването да бъде включено като изричен приоритет, като за периода след 2013 г. бъдат съответно пренасочени или допълнително предоставени финансови ресурси; преразглеждане на общностните мерки, които способстват за осигуряването на достъп до основни здравни нужди (здравеопазване, подслон, храна, вода, образование); а също така по-мащабна международна инициатива, насочена към отстраняване на неравнопоставеността в здравеопазването. 6. Анализ на въздействието Това е незаконодателна инициатива, която се стреми да даде тласък на действията по подкрепа и допълване на усилията за намаляване на неравнопоставеността в здравеопазването от страна на държавите-членки и на другите заинтересовани страни. Действията, предложени при варианти I, II и III, предполагат: 1) увеличаване на усилията за подобряване на координацията и дискусията по тези въпроси на равнище ЕС и 2) увеличаване на усилията за повишаване на осведомеността сред държавите-членки и другите заинтересовани страни относно значението да се отдели внимание на здравната и социалната проблематика в условията на сегашната икономическа криза. Основният показател за въздействието на предложенията е степента, в която дейностите оказват съдействие на държавите-членки и другите заинтересовани страни при намаляването на неравнопоставеността в здравеопазването. 6.1. Социално въздействие Очаква се действията и при трите варианта да имат положително социално въздействие и никое да няма отрицателно социално въздействие. Вероятно положителното социално въздействие на варианти ІІ и ІІІ ще бъде по-голямо в сравнение с вариант І. Важен е фактът, че сегашната икономическа криза може да увеличи неравнопоставеността в здравеопазването чрез влошаване на някои детерминанти на здравето. Чрез дейностите за повишаване на осведомеността, застъпени в по-голяма степен при варианти ІІ и ІІІ, тези варианти могат да спомогнат за това държавите-членки да не пренебрегват тази област на политиката, когато определят своите приоритети, като така се избегнат бъдещи негативни икономически и социални последствия. 6.2. Икономическо въздействие Възможно е косвената цена в икономическо измерение на сериозната неравнопоставеност в здравеопазването да бъде значителна. Размерът ѝ не може да бъде точно изчислен. Според едно изследване потенциалната икономическа печалба от подобряването на здравословното състояние на цялото население до достигане на нивото на хората с висше образование е между 1,2% и 9% от БВП. Трудно е да бъдат определени разходите за действия, насочени към подобряване на предоставянето и сравнимостта на данните, по-специално по социално-икономически статус. Като цяло напредъкът по отношение на здравните детерминанти и на неравнопоставеността в здравеопазването ще има вероятно положително икономическо въздействие. В дългосрочен план спечеленото по отношение на здравето и намаляването на загубата на години от живот в добро здраве може да доведе до неутрален ефект или до печалба в икономическо отношение като цяло. 7. Оценка на вариантите И трите варианта биха спомогнали за постигането на общите цели, като вероятно вариант ІІІ ще окаже най-голямо въздействие. Вариант ІІІ обаче предполага допълнителни разходи, а за неговото изпълнение съществуват и някои пречки. Предвид осъществимостта (по-специално способността за действие във връзка със сегашната криза) и съответните разходи, предпочитаният вариант е вариант ІІ. Вариант ІІ може да се разглежда като трамплин за по-нататъшна работа в областта на неравнопоставеността в здравеопазването на равнище ЕС и спазва изцяло принципа на субсидиарност. 8. Мониторинг и оценка Оценените действия включват предложенията за подобряването на информацията, мониторинга и докладването за напредъка в областта на неравнопоставеността в здравеопазването и нейните детерминанти, които могат да бъдат използвани за извършване на мониторинг и оценка. Комисията ще използва и експертно мнение за редовни анализи на промените в политиката на ЕС от страна на Европейската обсерватория за социалното положение и Европейската обсерватория по въпросите на системите и политиките на здравеопазване. Допълнителен механизъм за мониторинг е докладът на Комисията през 2012 г., посветен на изпълнението на тази инициатива и предизвикания от нея напредък в борбата с неравнопоставеността в здравеопазването, както и предвидените други доклади. Вариант І: — запазване на статуквото|Вариант ІІ : — подобряване на статуквото|Вариант ІІI : — дълбока промяна| ||| [1] COM(2007) 630 [2] COM(2008) 412 [3] Health Status & Living Conditions („Здравен статус и условия на живот“), мониторингов доклад, изготвен от Европейска обсерватория за социалното положение, Европейска комисия 2008 г. PL (...PICT...)|KOMISJA WSPÓLNOT EUROPEJSKICH| Bruksela, dnia 20.10.2009 SEK(2009) 1397 DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI STRESZCZENIE OCENY SKUTKÓW uzupełniające KOMUNIKAT KOMISJI DLA PARLAMENTU EUROPEJSKIEGO, RADY, EUROPEJSKIEGO KOMITETU EKONOMICZNO-SPOŁECZNEGO I KOMITETU REGIONÓW Solidarność w zdrowiu: Zmniejszanie nierówności zdrowotnych w UE {KOM(2009) 567 wersja ostateczna} {SEK(2009) 1396} 1. Wprowadzenie Niniejszy dokument podsumowuje ocenę skutków, w której rozważono warianty strategiczne dla inicjatywy UE „Solidarność systemów opieki zdrowotnej: redukcja nierówności w dziedzinie opieki zdrowotnej w UE”. Komisja zauważyła konieczność działania w strategii UE w zakresie ochrony zdrowia COM(2007) 630. , a w odnowionej agendzie społecznej 2008 COM(2008) 412. ogłosiła ogólnoeuropejską inicjatywę w zakresie zmniejszania nierówności zdrowotnych. Niniejszy dokument uwzględnia otrzymane od Rady ds. Ocen Skutków komentarze dotyczące celów, stosowania terminów „nierówności” i „rozbieżności”, zasady proporcjonalności i pomocniczości oraz kosztów. Sprawozdanie jest wiążące jedynie dla służb Komisji zaangażowanych w jego przygotowanie i nie przesądza o ostatecznej decyzji Komisji.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. Główna odpowiedzialność za rozwiązywanie problemu nierówności zdrowotnych spoczywa na państwach członkowskich, jednak polityka UE może mieć pośredni wpływ na zdrowie i może pomóc pokonać trudności napotykane obecnie podczas działania. Sprawozdanie ocenia działania UE mające na celu wspieranie i uzupełnianie wysiłków państw członkowskich oraz zainteresowanych stron, a także mobilizację polityki UE w zakresie zmniejszania nierówności zdrowotnych, z pełnym poszanowaniem zasady pomocniczości. Działania UE powinny dążyć do poprawy zdrowia całego społeczeństwa, z naciskiem na zmniejszanie możliwych do uniknięcia i niesprawiedliwych różnic w zdrowiu między różnymi grupami społecznymi i regionami UE – tj. powinny przyjmować podejście „wyrównujące”. Na poziomie UE, jak również na poziomie krajowym podjęto już liczne ważne działania. Działania te są jednak ograniczone przez poziom świadomości i ustanowionych priorytetów, brak zaangażowania zainteresowanych stron, luki w informowaniu i wiedzy, niewystarczającą wymianę dobrych praktyk oraz trudności w stosowaniu podejścia międzysektorowego. W niniejszym dokumencie rozważono zatem sposoby rozwiązania tych kwestii. 2. Opis problemu Obecnie różnica w oczekiwanej długości życia w momencie narodzin między państwami członkowskimi wynosi 8 lat w przypadku kobiet i 14 w przypadku mężczyzn. Istnieją również znaczne różnice we wskaźnikach dotyczących umieralności, niepełnosprawności i chorobowości między państwami członkowskim i regionami UE. W niektórych krajach różnice te w stosunku do średniej UE oraz krajów osiągających najlepsze wyniki zwiększyły się w ciągu ostatnich 20 lat. We wszystkich państwach członkowskich istnieją znacznie różnice zdrowotne między grupami społecznymi definiowanymi na podstawie zarobków, zawodu, poziomu wykształcenia lub przynależności do grupy etnicznej Status zdrowotny i warunki życia. Sprawozdanie monitorujące przygotowane przez Europejskie Centrum Monitorowania Sytuacji Społecznej. Komisja Europejska 2008. . Osoby gorzej wykształcone, o niższych zarobkach lub wykonujące gorszą pracę żyją krócej i większą część życia przeżywają w gorszym zdrowiu. Różnica w oczekiwanej długości życia w momencie narodzin między grupami w różnej sytuacji społeczno-ekonomicznej wynosi 4-10 lat w przypadku mężczyzn i 2-6 lat w przypadku kobiet. Różnicę tę odzwierciedla wiele wskaźników zdrowia fizycznego i psychicznego. W niektórych krajach rozdźwięk ten jeszcze zwiększył się w ciągu ostatnich kilkudziesięciu lat. [3] Status zdrowotny i warunki życia. Sprawozdanie monitorujące przygotowane przez Europejskie Centrum Monitorowania Sytuacji Społecznej. Komisja Europejska 2008. Nierówności zdrowotne są związane z nierównościami w społecznych determinantach zdrowia, takich jak warunki życia (mieszkanie, środowisko), zachowania związane ze zdrowiem (dieta, palenie tytoniu, ćwiczenia fizyczne), warunki zatrudnienia i pracy, wykształcenie, dostęp do opieki społecznej, w tym także do wysokiej jakości opieki zdrowotnej. Większości nierówności zdrowotnych można uniknąć i zaradzić im przy pomocy odpowiednich działań, na które może wpływać polityka UE. Zidentyfikowano trzy obszary, na których zaobserwowano słabe strony stanowiące przeszkodę w podejmowaniu skutecznych działań zwalczających nierówności zdrowotne. UE może wspierać i uzupełniać działania państw członkowskich w następujących obszarach: brak świadomości oraz niewystarczająca priorytetowość polityki i zaangażowania państw członkowskich i innych zainteresowanych stron; brak porównywalnych i regularnych danych, monitorowania i sprawozdawczości; brak wiedzy na temat czynników warunkujących zdrowie oraz skutecznych działań, możliwych do realizacji; niewystarczająco zintegrowane podejście UE do nierówności zdrowotnych (niewłączenie ich do głównego nurtu działań na poziomie UE). Państwa członkowskie realizują niektóre działania polityczne, jednak brakuje im spójnej strategii. Ponad połowa państw członkowskich nie kładzie żadnego nacisku politycznego na zwalczanie nierówności zdrowotnych. Ponadto brakuje oceny i rozpowszechnienia tych działań. Chociaż istnieją pewne dane, potrzeba jest więcej informacji na temat skutków (przyczynowość) oraz znaczenia niektórych czynników warunkujących zdrowie, aby państwa członkowskie mogły skutecznie realizować działania skierowane na poszczególne grupy społeczne lub czynniki. Potrzebne są również porównywalne, powszechnie dostępne i ogólnoeuropejskie dane dotyczące wyników zdrowotnych oraz nierówności zdrowotnych w podziale na grupy społeczno-ekonomiczne. Brak ogólnoeuropejskich danych oraz wyników z badań jest przeszkodą w opracowywaniu polityki. Lepsze i podzielane dane oraz przyczynki do działania mogą być podstawą zaangażowania, jakiego obecnie brakuje wielu zainteresowanym stronom. Na poziomie UE nierówności zdrowotne otrzymały wyższy priorytet polityczny; istnieje także szereg innych sektorów polityki UE, które wywierają pozytywny wpływ. Trudno to jednak przedstawić ilościowo, ponieważ nierówności zdrowotnych nie włącza się w wystarczającym stopniu do głównego nurtu działań we wszystkich odpowiednich sektorach polityki UE. 3. Cele Działania UE dotyczące nierówności zdrowotnych mają na celu wspieranie i uzupełnianie działań państw członkowskich oraz innych zainteresowanych stron, a także zapewnienie, że polityka i działania UE prowadzą do osiągnięcia wysokiego poziomu opieki zdrowotnej, zgodnie z postanowieniami Traktatu. O ile to możliwe, opieka zdrowotna zapewniana w ramach polityki UE powinna obejmować wszystkich obywateli, niezależnie od ich miejsca zamieszkania lub pochodzenia społecznego. Realizując ten cel, działania Wspólnoty mogą przyczynić się do zmniejszenia nierówności zdrowotnych w UE. 3.1. Cele ogólne Ogólnym celem niniejszej inicjatywy jest wspieranie i uzupełnianie wysiłków państw członkowskich oraz zainteresowanych stron, a także mobilizowanie sektorów polityki UE w kierunku zmniejszania nierówności zdrowotnych. 3.2. Cele szczegółowe Cele szczegółowe to: podnoszenie świadomości, wymiana informacji i najlepszych praktyk oraz koordynacja polityki i promowanie rozwiązywania problemu nierówności zdrowotnych jako priorytetu politycznego zarówno na poziomie Wspólnoty, jak i państw członkowskich oraz przez pozostałe zainteresowane strony; poprawa dostępności danych oraz mechanizmów pomiaru, monitorowania i sprawozdawczości nierówności zdrowotnych w całej UE, a także poprawa stanu wiedzy na temat przyczyn tych nierówności oraz zebranie podstaw do dalszego działania; opracowywanie wkładu istotnych sektorów polityki UE w celu zmniejszania nierówności zdrowotnych, w tym większe wspieranie wysiłków państw członkowskich oraz zainteresowanych stron w rozwiązywaniu problemu nierówności, przy szczególnym nacisku na grupy w trudnej sytuacji społecznej i państwa trzecie. 4. Analiza zasady pomocniczości: Czy działanie UE jest uzasadnione? Chociaż podstawowa odpowiedzialność za rozwiązywanie kwestii nierówności zdrowotnych leży w gestii państw członkowskich, problem ten dotyczy całej UE, z wielu powodów. Po pierwsze, powszechność oraz trwałość nierówności zdrowotnych sugeruje rozbieżność pomiędzy istniejącą sytuacją a niektórymi nadrzędnymi celami UE, takimi jak zwiększanie spójności gospodarczej i społecznej, zapewnianie równości szans, promowanie zmniejszania nierówności oraz zwiększania równości pomiędzy mężczyznami a kobietami, a także solidarności między państwami członkowskimi (art. 2 Traktatu UE oraz art. 2 Traktatu WE). Po drugie, problemy zdrowotne w niektórych grupach społeczeństwa UE pociągają za sobą znaczne koszty dla Unii i stanowią powód natury ekonomicznej do promowania działań zmierzających do ich rozwiązania. Zdrowie społeczeństwa jest ważne w kontekście starzenia się populacji, pozwalając przedłużyć życie zawodowe oraz zwiększać produktywność, konkurencyjność i zatrudnienie. Możliwe do uniknięcia problemy zdrowotne prowadzą także do większych kosztów systemów ochrony zdrowia i nakładają niepotrzebne obciążenie na budżety państw. Zmniejszenie niepotrzebnych strat spowodowanych gorszym zdrowiem i przedwczesną umieralnością może przyczynić się do osiągnięcia celów strategii lizbońskiego oraz pełnego potencjału dobrobytu Europy. Podstawa prawna do działania obejmuje kilka artykułów Traktatu WE, w tym: art. 12 i 13 (przeciwdziałanie dyskryminacji), art. 125 (promowanie zatrudnienia oraz przeszkolonej i zdolnej do adaptacji siły roboczej), art. 136 i 137 (poprawa warunków życia i pracy oraz ochrona socjalna i zwalczanie wykluczenia), art. 152 (zapewnianie wysokiego poziomu ochrony zdrowia we wszystkich sektorach polityki Wspólnoty), art. 158 i 159 (zwiększanie spójności gospodarczej i społecznej). Artykuły te stanowią dla Wspólnoty podstawę do wpierania i uzupełniania działań państw członkowskich. Konieczność działania UE można uzasadnić: 1) potrzebą gromadzenia i monitorowania ogólnoeuropejskich danych, ponieważ UE lepiej niż poszczególne państwa członkowskie zapewnia wiarygodność i porównywalność danych oraz 2) polityką spójności, poprzez którą UE udziela pomocy finansowej państwom członkowskim, przede wszystkim regionom mniej zamożnym, którą można zainwestować w kluczowe czynniki determinujące nierówności zdrowotne, takie jak warunki życia, szkolenie i zatrudnienie oraz opieka zdrowotna (promocja, profilaktyka i leczenie). Działania UE stanowią także wartość dodaną przez podnoszenie świadomości i kładzenie nacisku na problem nierówności zdrowotnych, poprawę mechanizmów monitorowania, zachęcanie do badań i zwiększania wiedzy, wysuwanie na pierwszy plan istotnych działań poprzez poprawę wymiany doświadczeń i dobrych praktyk oraz budowanie potencjału i poprawę powiązań między sektorami polityki UE. To były sugestie otrzymanie w odpowiedzi na konsultacje oraz wyrażone w badaniach. 5. Warianty strategiczne Przeanalizowano trzy warianty działań prowadzących do osiągnięcia wyznaczonych celów: Wariant I to kontynuacja dotychczasowych działań („Działania dotychczasowe”). Wariant II „Działania dotychczasowe rozszerzone” opiera się na dotychczasowo realizowanych działaniach, które można w krótkim czasie rozszerzyć, nie wprowadzając dalszych lub znacznych zmian do obecnych instrumentów Wspólnoty; obejmuje wydanie komunikatu. Wariat III „Działania długookresowe” zakłada dłuższą perspektywę czasową i obejmuje zmiany istniejących instrumentów UE oraz wydanie zalecenia Rady. Warianty te kumulują się (wariant III obejmuje wariant II, który z kolei opiera się na wariancie I – zob. tabela). 5.1. Wariant I: Działania dotychczasowe W wariancie I działania wspierające zmniejszanie nierówności zdrowotnych są kontynuowane w ramach społecznej otwartej metody koordynacji (OMK) i strategii w zakresie zdrowia. Równość w zdrowiu jest wiodącą zasadą strategii w zakresie zdrowia, a zmniejszanie nierówności w dostępie do opieki zdrowotnej oraz w wynikach zdrowotnych jest wspólnym celem w ramach społecznej OMK. Poprzez wymianę doświadczeń UE pomaga państwom członkowskim przełożyć ten cel na strategie krajowe. Mechanizmy te obejmują: sprawozdania z wykonania strategii krajowych, wspólne sprawozdanie w sprawie zabezpieczenia społecznego i integracji społecznej, wzajemne weryfikacje, posiedzenia Komitetu Ochrony Socjalnej, a także posiedzenia na wysokim szczeblu grupy ekspertów UE ds. społecznych determinantów zdrowia i nierówności zdrowotnych oraz Grupy Roboczej Rady ds. Zdrowia Publicznego. Wsparcie finansowe dostarczają programy PROGRESS oraz program Zdrowie na lata 2008-2013. Także polityka spójności, wspólna polityka rolna oraz fundusze rozwoju rolnictwa i obszarów wiejskich wspierają niektóre działania dotyczące kluczowych czynników warunkujących zdrowie. Pozostałe działania UE będą kontynuowane, nie koncentrując się jednak na nierównościach zdrowotnych. 5.2. Wariant II: Działania dotychczasowe rozszerzone W wariancie II Komisja przyjmuje komunikat podnoszący świadomość na temat nierówności zdrowotnych i naświetlający ich aspekty gospodarcze, polityczne i etyczne. Wariant II potwierdza zmniejszanie nierówności zdrowotnych jako priorytetu polityki, usprawnia dialog z zainteresowanymi stronami i dąży do lepszego wykorzystania istniejących informacji i mechanizmów wymiany oraz istniejącego wsparcia finansowego. Wspiera działania zwiększające wiedzę dla celów skutecznych działań i zmierza do poprawy systemu pomiaru nierówności zdrowotnych między państwami członkowskimi, regionami UE i grupami społecznymi. Zachęca do refleksji nad potencjałem działania istotnych sektorów polityki w tym zakresie (zgodnie z propozycją niektórych organów krajowych w procesie konsultacji). Ogłasza też szereg szczegółowych inicjatyw zmierzających do usprawnienia działań, nie wymagając opracowania nowej polityki. Obowiązkiem państw członkowskich pozostaje zaplanowanie konkretnych działań politycznych. 5.3. Wariant III: Działania długookresowe W wariancie III Komisja proponuje dodatkowo: zalecenie Rady w sprawie nierówności zdrowotnych; cele zmniejszania tych nierówności w całej UE; utworzenie międzyinstytucjonalnego komitetu doradczego na wysokim szczeblu; przegląd szeregu sektorów polityki, aby włączyć do nich zmniejszanie nierówności zdrowotnych w postaci wyraźnie sformułowanego priorytetu, przy czym zasoby zostałyby odpowiednio przesunięte lub dodane na okres poza 2013 r.; przegląd środków wspólnotowych przyczyniających się do zapewnienia dostępu do podstawowych usług zdrowotnych (opieka zdrowotna, mieszkanie, jedzenie, woda, wykształcenie); oraz szeroko zakrojone działania na szczeblu międzynarodowym, aby rozwiązać problem nierówności zdrowotnych. 6. Analiza skutków Niniejsza inicjatywa nie ma charakteru legislacyjnego, a jej celem jest usprawnienie działań wspierających i uzupełniających wysiłki państw członkowskich i innych zainteresowanych stron w zmniejszaniu nierówności zdrowotnych. Działania proponowane w ramach wariantów I, II oraz III zakładają: 1) wzmożenie wysiłków w celu poprawy koordynacji i ułatwienia rozwiązywania tej kwestii na poziomie UE oraz 2) wzmożenie wysiłków w celu podniesienia świadomości wśród państw członkowskich i innych zainteresowanych stron w sprawie znaczenia zdrowia i kwestii społecznych, szczególnie w kontekście obecnego kryzysu gospodarczego. Zakres, w którym działania te wspierają wysiłki państw członkowskich i innych zainteresowanych stron, dotyczące zmniejszania nierówności zdrowotnych, jest głównym czynnikiem warunkującym wpływ wniosku. 6.1. Skutki społeczne Oczekuje się, ż działania w ramach tych trzech wariantów przyniosą pozytywne skutki społeczne, a nie będą miały żadnych skutków negatywnych. W porównaniu z wariantem I, warianty II i III mogą mieć przynieść więcej pozytywnych skutków społecznych. Co ważne, obecny kryzys gospodarczy może zwiększyć nierówności zdrowotne poprzez pogorszenie niektórych czynników warunkujących zdrowie. Warianty II i III, dzięki intensywniejszym działaniom na rzecz zwiększania świadomości, mogą pomóc zapewnić, że w czasie ustalania priorytetów państwa członkowskie nie zaniedbają tego sektora polityki, ponosząc w przyszłości negatywne konsekwencje gospodarcze i społeczne. 6.2. Skutki gospodarcze Pośrednie koszty gospodarcze znacznych nierówności zdrowotnych mogą być znaczne. Nie można jednak dokładnie ich określić. W jednym badaniu potencjalne korzyści gospodarcze z poprawy stanu zdrowia w całym społeczeństwie na poziom zdrowia osób z wyższym wykształceniem oszacowano na 1,2-9 % PKB. Trudno jest określić koszty działań poprawiających dostępność i porównywalność danych, zwłaszcza w rozbiciu na status społeczno-ekonomiczny. Ogólnie, postępy w zakresie czynników warunkujących zdrowie i nierówności zdrowotnych miałby pozytywne skutki dla gospodarki. W długim okresie zyski zdrowotne i płynące ze zmniejszenia liczby utraconych lat życia w zdrowiu mogą nie mieć wpływu na koszty lub przynieść ogólne korzyści ekonomiczne. 7. Ocena wariantów Wszystkie trzy warianty pomogłyby osiągnąć ogólne cele, jednak wariant III miałby najpewniej największy wpływ. Wariant III generuje jednak dodatkowe koszty i napotyka na pewne bariery w realizacji. W oparciu o wykonalność (zdolność do działania w kontekście obecnego kryzysu) a także związane z nim koszty preferowany jest wariant II. Wariant II można uznać za krok w kierunku dalszych działań na poziomie UE w zakresie zmniejszania nierówności zdrowotnych, przy pełnym poszanowaniu zasady pomocniczości. 8. Monitorowanie i ocena Oceniane działania obejmują propozycje poprawy informowania, monitorowania i sprawozdawczości w zakresie zmniejszania nierówności zdrowotnych i czynników ich warunkujących, które można wykorzystać do monitorowania i oceny. Komisja skorzysta także z pomocy ekspertów w zakresie sporządzania regularnych analiz rozwoju polityki UE poprzez Europejskie Centrum Monitorowania Sytuacji Społecznej oraz Europejskie Obserwatorium Polityki i Systemów Opieki Zdrowotnej. Dodatkowym mechanizmem monitorowania jest sprawozdanie Komisji w 2012 r. na temat realizacji tej inicjatywy oraz postępów, jakie poczyniono w zakresie zmniejszania nierówności zdrowotnych. Przewidywane są również dalsze sprawozdania. Wariant I − Działania dotychczasowe|Wariant II − Działania dotychczasowe rozszerzone|Wariant III − Działania długookresowe| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Status zdrowotny i warunki życia. Sprawozdanie monitorujące przygotowane przez Europejskie Centrum Monitorowania Sytuacji Społecznej. Komisja Europejska 2008. LT (...PICT...)|EUROPOS BENDRIJŲ KOMISIJA| Briuselis, 20.10.2009 SEK(2009) 1397 KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS POVEIKIO VERTINIMO SANTRAUKA pridedama prie KOMISIJOS KOMUNIKATO EUROPOS PARLAMENTUI, TARYBAI, EUROPOS EKONOMIKOS IR SOCIALINIŲ REIKALŲ KOMITETUI IR REGIONŲ KOMITETUI Solidarumas sveikatos srityje. Sveikatos priežiūros skirtumų mažinimas ES {KOM(2009) 567 galutinis} {SEK(2009) 1396} 1. Įžanga Dokumente apibendrinamas politikos pasirinkčių poveikio ES iniciatyvai „Solidarumas sveikatos srityje. Sveikatos priežiūros skirtumų mažinimas ES“ vertinimas. ES sveikatos strategijoje COM(2007) 630. Komisija nustatė poreikį veikti, o 2008 m. atnaujintoje socialinėje darbotvarkėje COM(2008) 412. paskelbė ES iniciatyvą dėl sveikatos priežiūros skirtumų. Šiame dokumente pateikiami Poveikio vertinimo valdybos komentarai dėl tikslų, terminų „skirtumai“ ir „nevienodumas“ vartojimo bei dėl proporcingumo, subsidiarumo ir išlaidų. Už šią ataskaitą atsakingos tik ją rengusios Komisijos tarnybos. Iš jos negalima iš anksto spręsti, koks bus galutinis Komisijos sprendimas.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. Pagrindinė atsakomybė už sveikatos priežiūros skirtumų mažinimą ir toliau tenka valstybėms narėms, tačiau ES vykdoma politika sveikatos sričiai galima daryti netiesioginę įtaką ir padėti įveikti esamas kliūtis. Ataskaitoje vertinami ES veiksmai siekiant paremti ir papildyti valstybių narių ir suinteresuotųjų šalių pastangas bei, laikantis subsidiarumo principo, sutelkti ES politines priemones, kad būtų mažinami sveikatos priežiūros skirtumai. ES veiksmais siekiama gerinti visų žmonių sveikatos priežiūrą, vis dėlto ypatingas dėmesys skiriamas vadinamajam vienodinimo metodui, kurį taikant mažinami vengtini ir nesąžiningi sveikatos priežiūros skirtumai tarp socialinių grupių ir ES regionų. Svarbių veiksmų buvo imtasi tiek ES, tiek nacionaliniu lygmeniu. Vis dėlto apie tuos veiksmus nepakankamai informuojama ir jiems ne visada teikiama pirmenybė, nepakankamai dalyvauja suinteresuotosios šalys, trūksta informacijos ir žinių, nepakankamai dalijamasi gerąja patirtimi ir esama sunkumų vykdant politiką, kuri darytų poveikį įvairiose srityse. Todėl šiame dokumente svarstomos minėtų problemų sprendimo priemonės. 2. Problemos apibūdinimas Šiuo metu skirtingose ES valstybėse narėse moterų gyvenimo trukmė skiriasi 8 metais, vyrų – 14 metų. Valstybėse narėse ir ES regionuose taip pat yra didelių skirtumų kalbant apie mirtingumą, negalią arba ligas. Kai kuriose šalyse per pastaruosius du dešimtmečius sveikatos priežiūros padėtis, palyginti su ES vidurkiu ir geriausių rezultatų pasiekusiomis šalimis, pablogėjo. Visose valstybėse narėse skirtingų socialinių grupių, apibrėžtų pagal pajamas, veiklą, išsilavinimą arba etninę grupę, sveikata labai skiriasi Sveikatos būklė ir gyvenimo sąlygos. Europos socialinės situacijos stebėsenos centro parengta stebėsenos ataskaita, Europos Komisija, 2008 m. . Mažiau išsilavinę, mažiau uždirbantys arba neprestižinį darbą dirbantys asmenys gyvena trumpiau ir daugiau serga. Skirtingoms socialinėms ir ekonominėms grupėms priklausančių vyrų gyvenimo trukmė skiriasi 4–10 metų, o moterų – 2–6 metais. Tokius skaičius pagrindžia daugelis fizinės ir psichinės sveikatos rodiklių. Pastaraisiais dešimtmečiais šie skirtumai kai kuriose šalyse dar išaugo. [3] Sveikatos būklė ir gyvenimo sąlygos. Europos socialinės situacijos stebėsenos centro parengta stebėsenos ataskaita, Europos Komisija, 2008 m. Sveikatos skirtumai yra susiję su socialiniais sveikatos veiksniais, pavyzdžiui, su gyvenimo sąlygomis (būstas, aplinka), su sveikata susijusia elgsena (dieta, rūkymas, mankšta), užimtumu ir darbo sąlygomis, išsilavinimu, galimybe gauti socialinę apsaugą, įskaitant galimybę naudotis kokybiškomis sveikatos priežiūros paslaugomis. Daugeliu atvejų sveikatos priežiūros skirtumų galima išvengti ir juos panaikinti taikant politines priemones, kurioms gali daryti įtakos ES lygmens politika. Nustatytos trys sunkumų keliančios sritys, dėl kurių sudėtinga imtis efektyvių veiksmų sveikatos priežiūros skirtumams mažinti. Tai sritys, kuriose ES gali remti ir papildyti valstybių narių veiksmus: informuotumo trūkumas, nepakankamas politinis prioritetas ir nepakankamas valstybių narių ir kitų suinteresuotųjų šalių įsipareigojimas; palyginamųjų nuolat perduodamų duomenų, stebėsenos ir atskaitomybės nebuvimas; žinių apie atitinkamus veiksnius ir veiksmingas politines priemones trūkumas; nepakankamai suderintas ES požiūris į sveikatos priežiūros skirtumus (ES šiuo klausimu trūksta nuoseklumo). Valstybės narės imasi tam tikrų politinių priemonių, tačiau išsamių strategijų nėra. Daugiau nei pusėje valstybių narių sveikatos priežiūros skirtumų mažinimui neteikiama politinė pirmenybė. Be to, politikos priemonės nepakankamai vertinamos ir nepakanka informacijos apie jas. Net turėdamos patikimų duomenų, prieš imdamosi efektyvių veiksmų tam tikrų gyventojų grupių ir veiksnių atžvilgiu, valstybės narės turi gauti daugiau informacijos apie tam tikrų sveikatą lemiančių veiksnių poveikį (priežastinius ryšius) ir svarbą. Pavyzdžiui, reikia palyginamų, reguliariai gaunamų duomenų iš visos ES apie sveikatos priežiūros skirtumus, suskirstytų pagal socialines ekonomines grupes. Politikos plėtrai kliudo ES duomenų ir mokslinių tyrimų rezultatų trūkumas. Suinteresuotosios šalys būtų labiau įsipareigojusios, jei turėtų patikimesnių bendrų duomenų bei priežastis veikti. ES lygmeniu sveikatos priežiūros skirtumų mažinimas laikytas prioritetu, daugelyje ES politikos sričių juntami teigiami pokyčiai. Vis dėlto pagerėjimą sudėtinga vertinti kiekybiškai ir minėtu klausimu dar trūksta nuoseklumo visose svarbiose ES politikos srityse. 3. Tikslai ES veiksmais sveikatos priežiūros skirtumų atžvilgiu siekiama remti ir papildyti valstybių narių ir kitų suinteresuotųjų šalių veiksmus bei užtikrinti, kad ES politika ir veiksmais būtų pasiektas Sutartyje nustatytas aukštas sveikatos priežiūros lygis. Kiek įmanoma, ES politinėmis priemonėmis užtikrinama sveikatos priežiūra turėtų būti prieinama visiems piliečiams nepriklausomai nuo jų gyvenamosios vietos arba socialinės padėties. Siekdama šių tikslų ES gali prisidėti prie sveikatos priežiūros skirtumų ES mažinimo. 3.1. Bendrieji tikslai Bendrasis šios iniciatyvos tikslas – remti ir papildyti valstybių narių ir suinteresuotųjų šalių pastangas bei sutelkti ES politikos formuotojus siekiant mažinti sveikatos priežiūros skirtumus. 3.2. Konkretieji tikslai Siekiama: skleisti žinias, platinti informaciją, dalytis gerąja patirtimi, koordinuoti politiką ir pripažinti sveikatos priežiūros skirtumų mažinimą prioritetine politikos sritimi tiek Bendrijos, tiek valstybių narių ir suinteresuotųjų šalių lygmeniu; visoje ES gerinti duomenų apie sveikatos priežiūros skirtumus prieinamumą ir tobulinti sveikatos priežiūros skirtumų nustatymo, stebėsenos ir ataskaitų teikimo mechanizmus bei didinti supratimą apie tokių skirtumų atsiradimo priežastis ir priežastis veikti; didinti atitinkamų ES politinių priemonių svarbą mažinant sveikatos priežiūros skirtumus, taip pat labiau remti valstybių narių ir suinteresuotųjų šalių pastangas kovoje su sveikatos priežiūros skirtumais ir ypatingą dėmesį skirti socialiai pažeidžiamoms grupėms ir trečiosioms šalims. 4. Subsidiarumo tyrimas. Ar pateisinami ES veiksmai? Nors didžiausia atsakomybė už sveikatos priežiūros skirtumų problemos sprendimą tenka valstybėms narėms, šis klausimas dėl daugelio priežasčių yra aktualus ir ES. Visų pirma, įsigalėję sveikatos priežiūros skirtumai rodo esamos padėties ir kai kurių esminių ES tikslų, kaip antai ekonominės ir socialinės sanglaudos stiprinimas, vienodų galimybių užtikrinimas, skirtumų mažinimas, vyrų ir moterų lygybės skatinimas bei valstybių narių solidarumas (ES sutarties 2 str. ir EB sutarties 2 str.), neatitikimą. Be to, dėl prastos tam tikrų ES gyventojų grupių sveikatos susidaro nemažai alternatyviųjų išlaidų, todėl Europos Sąjunga yra ekonomiškai suinteresuota spręsti šį klausimą. Gera visuomenės sveikata yra svarbi senėjant visuomenei – svarbu, kad žmonės ilgiau būtų darbingi ir prisidėtų prie didesnio produktyvumo, konkurencingumo ir užimtumo. Dėl ligų, kurių būtų galima išvengti, sveikatos priežiūros biudžetas smarkiai išauga, o valstybių biudžetams daromas nereikalingas spaudimas. Sumažėjus ligų ir ankstyvų mirčių skaičiui būtų lengviau įgyvendinti Lisabonos tikslus ir išnaudoti visas galimybes kurti Europos gerovę. Teisinis pagrindas imtis veiksmų nustatytas keliuose EB sutarties straipsniuose: 12 ir 13 str. (dėl diskriminavimo draudimo), 125 str. (užimtumo ir kvalifikuotos, profesiniu požiūriu pasirengusios ir mokančios prisitaikyti darbo jėgos skatinimas), 136 ir 137 str. (gyvenimo ir darbo sąlygų gerinimas, socialinė apsauga ir kova su atskirtimi), 152 str. (aukšto sveikatos apsaugos lygio užtikrinimas visose Bendrijos politikos srityse), 158 ir 159 str. (ekonominės ir socialinės sanglaudos stiprinimas). Šie straipsniai – Bendrijos veiklos remiant ir papildant valstybių narių veiksmus pagrindas. Svarbu, kad ES imtųsi: 1) rinkti ir stebėti duomenis visoje ES, kadangi yra paprasčiau užtikrinti duomenų patikimumą ir juos palyginti ES, o ne valstybių narių lygmeniu; 2) veiksmų sanglaudos politikos srityje, per kurią ES teikia finansinę paramą valstybėms narėms, ypač mažiau pasiturintiems regionams, kad būtų galima investuoti į sveikatą lemiančius veiksnius (gyvenimo sąlygos, mokymo ir užimtumo paslaugos) bei į sveikatos priežiūrą (skatinimas, prevencija ir gydymas). Be to, ES gali sukurti pridėtinę vertę geriau informuodama apie sveikatos priežiūros skirtumus ir juos akcentuodama, tobulindama stebėsenos mechanizmus, skatindama mokslinius tyrimus ir žinių kaupimą, didindama informuotumą apie svarbius veiksmus sklandžiau dalijantis sukauptomis žiniomis ir gerąja patirtimi, ugdant gebėjimus ir stiprinant ES politikos sričių sąsajas. Tai buvo pasiūlyta konsultacijų atsakymuose ir kitose tyrimų peržiūrose. 5. Politikos pasirinktys Minėtiems tikslams pasiekti numatomos trys pasirinktys: I pasirinktis – tęsti dabartinę veiklą („Įprastinė veikla“). II pasirinktis „Įprastinės veiklos papildymas“ grindžiama jau vykdomu darbu, kuris gali būti tęsiamas artimiausioje ateityje iš esmės nekeičiant dabartinių Bendrijos priemonių ir kuris yra numatytas Komunikate. III pasirinktis „Esminiai pokyčiai“ – reikėtų ilgesnio laiko tarpo, daugiau esamų ES priemonių pakeitimų, taip pat parengti Tarybos rekomendaciją. Šios pasirinktys viena kitą papildo (III pasirinktis grindžiama II pasirinktimi, o ši grindžiama I pasirinktimi – žr. lentelę). 5.1. I pasirinktis. Įprastinė veikla Pagal I pasirinktį darbas, siekiant sumažinti sveikatos priežiūros skirtumus, tęsiamas vadovaujantis atviruoju koordinavimo metodu (AKM) ir sveikatos strategija. Pagrindinis sveikatos strategijos principas yra teisingumas sveikatos srityje, o bendras tikslas vadovaujantis socialiniu AKM yra sveikatos priežiūros skirtumų mažinimas ir rezultatai sveikatos srityje. Organizuodama dalijimąsi patirtimi, ES padeda valstybėms narėms perkelti šį tikslą į savo nacionalines strategijas. Galimos priemonės apima nacionalines strategijos ataskaitas ir bendrąją socialinės apsaugos ir socialinės įtraukties ataskaitą, tarpusavio vertinimus ir Socialinės apsaugos komiteto posėdžius, taip pat ES ekspertų grupės socialinių sveikatą lemiančių veiksnių ir sveikatos skirtumų klausimais bei Tarybos aukšto lygio visuomenės sveikatos darbo grupės posėdžius. Finansinė parama teikiama pagal PROGRESS ir 2008–2013 m. sveikatos programą. Be to, tam tikrai su pagrindiniais sveikatos veiksniais susijusiai veiklai teikiama parama iš sanglaudos politikos, bendrosios žemės ūkio politikos ir žemės ūkio politikos ir kaimo plėtros fondų. Kita ES veikla šioje srityje būtų tęsiama sveikatos priežiūros skirtumų mažinimui pirmenybės neskiriant. 5.2. II pasirinktis. Įprastinės veiklos papildymas Pagal II pasirinktį Komisija priima Komunikatą dėl geresnio informavimo apie sveikatos priežiūros skirtumus ir akcentuoja jų ekonominę, politinę ir etinę reikšmę. Vadovaujantis II pasirinktimi sveikatos priežiūros skirtumų mažinimas tampa politikos prioritetu, stiprinamas dialogas su suinteresuotosiomis šalimis ir siekiama geriau panaudoti turimą informaciją ir mainų mechanizmus bei esamą finansinę paramą. Siekiama suteikti žinių, kaip plėtoti efektyvią veiklą ir gerinti valstybių narių, ES regionų ir socialinių grupių sveikatos priežiūros skirtumų vertinimo sistemą. Atitinkamų politikos sričių atstovai skatinami apsvarstyti galimus veiksmus šioje srityje (kaip konsultacijų metu pasiūlė kai kurios nacionalinės institucijos). Pagal šią pasirinktį būtų imamasi konkrečių veiksmų, kuriais siekiama stiprinti veiklą nesiimant didelių politinių pokyčių. Valstybės narės ir toliau atsakytų už konkrečios politikos srities plėtrą. 5.3. III pasirinktis. Esminiai pokyčiai III pasirinkties atveju Komisija dar siūlo parengti Tarybos rekomendaciją dėl sveikatos priežiūros skirtumų; numatyti sveikatos priežiūros skirtumų mažinimo visoje ES siekius; suburti aukšto lygio tarpinstitucinį patariamąjį komitetą; atlikti daugelio politikos sričių peržiūrą, o sveikatos priežiūros skirtumų mažinimą laikyti aiškiu prioritetu, pagal kurį lėšos laikotarpiui po 2013 m. būtų atitinkamai perskirstytos arba priskirtos; peržiūrėti Bendrijos priemones, kurias taikant užtikrinama galimybė patenkinti svarbiausias reikmes (sveikatos priežiūra, būstas, maistas, vanduo, išsilavinimas), ir imtis didesnės tarptautinės iniciatyvos pasauliniams sveikatos priežiūros skirtumams mažinti. 6. Poveikio analizė Tai yra su teisės aktų leidyba nesusijusi iniciatyva, kuria siekiama stiprinti ir remti valstybių narių ir kitų suinteresuotųjų šalių pastangas mažinant sveikatos priežiūros skirtumus. Pagal visas tris pasirinktis siūloma: 1) visoje ES geriau koordinuoti ir lengvinti aktualių klausimų sprendimą ir 2) geriau informuoti valstybes nares ir kitas suinteresuotąsias šalis apie tai, kaip svarbu tinkamai spręsti sveikatos priežiūros ir socialinius klausimus ekonomikos krizės laikotarpiu. Šių pasiūlymų poveikis labiausiai priklauso nuo valstybių narių ir kitų suinteresuotųjų šalių rėmimo masto mažinant sveikatos priežiūros skirtumus. 6.1. Socialinis poveikis Tikimasi, kad bet kurios iš trijų pasirinkčių atveju socialinis poveikis bus teigiamas. Tikėtina, kad II ir III pasirinkčių socialinis poveikis būtų didesnis nei I pasirinkties. Svarbu pabrėžti, kad dėl dabartinės ekonomikos krizės gali suprastėti kai kurie sveikatos priežiūrą lemiantys veiksniai ir padidėti sveikatos priežiūros skirtumai. II ir III pasirinkčių atveju, imantis daugiau naujų veiksmų, būtų galima užtikrinti, kad valstybės narės, nustatydamos prioritetus, skirtų šiai politikos sričiai pakankamai dėmesio ir ateityje joms negrėstų neigiamos ekonominės ir socialinės pasekmės. 6.2. Ekonominis poveikis Dėl žymių sveikatos priežiūros skirtumų susidariusios netiesioginės ekonominės išlaidos gali būti didelės. Tikslaus jų dydžio nustatyti negalima. Remiantis vienu iš atliktų tyrimų, BVP išaugtų 1,2–9 %, jei visų gyventojų sveikatos priežiūros lygis pagerėtų iki aukštąjį išsilavinimą turinčių žmonių sveikatos priežiūros lygio. Sunku nustatyti veiksmų, kuriais siekiama gerinti duomenų (ypač pagal socialines ir ekonomines grupes) prieinamumą ir palyginamumą, išlaidas. Apskritai pažangos, susijusios su sveikatos ir sveikatos priežiūros skirtumų veiksniais, ekonominis poveikis būtų teigiamas. Ilgainiui, sveiko gyvenimo metams ilgėjant, o metams, kai skundžiamasi prasta sveikata, trumpėjant, minėtų išlaidų nebeliktų arba net būtų gaunama ekonominės naudos. 7. Pasirinkčių įvertinimas Bet kurios iš trijų pasirinkčių atveju būtų prisidedama prie bendrųjų tikslų siekimo, tačiau tikėtina, kad III pasirinkties poveikis būtų didžiausias. Vis dėlto, III pasirinkties atveju susidarytų papildomų išlaidų ir atsirastų kliūčių ją įgyvendinti. Kalbant apie įvykdomumą, būtent apie galimybę veikti dabartinės krizės metu, ir išlaidas, priimtiniausia yra II pasirinktis. II pasirinktį galima vertinti kaip svarbią tolesnių ES veiksmų mažinant sveikatos priežiūros skirtumus pakopą. Pagal šią pasirinktį laikomasi subsidiarumo principo. 8. Stebėsena ir vertinimas Vertintos priemonės apima pasiūlymus geriau skleisti informaciją apie pažangą, padarytą mažinant sveikatos priežiūros skirtumus ir gerinant sveikatos priežiūros lygį lemiančius veiksnius, kuriais remiantis galima atlikti stebėseną ir vertinimą, vykdyti tokios pažangos stebėseną ir teikti ataskaitas apie ją. Komisija, reguliariai analizuodama ES politikos raidą, taip pat naudosis Europos socialinės padėties stebėsenos centro ir Europos sveikatos sistemų ir politikos stebėsenos centro ekspertų parama. Dar vienas stebėsenos mechanizmas yra 2012 m. Komisijos ataskaita apie šios iniciatyvos įgyvendinimą ir apie pažangą, padarytą mažinant sveikatos priežiūros skirtumus, numatyta daugiau ataskaitų. I pasirinktis – Įprastinė veikla|II pasirinktis – Įprastinės veiklos papildymas|III pasirinktis – Esminiai pokyčiai| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Sveikatos būklė ir gyvenimo sąlygos. Europos socialinės situacijos stebėsenos centro parengta stebėsenos ataskaita, Europos Komisija, 2008 m. DE (...PICT...)|KOMMISSION DER EUROPÄISCHEN GEMEINSCHAFTEN| Brüssel, den 20.10.2009 SEK(2009) 1397 endgültig ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN ZUSAMMENFASSUNG DER FOLGENABSCHÄTZUNG Begleitdokument zur MITTEILUNG DER KOMMISSION AN DAS EUROPÄISCHE PARLAMENT, DEN RAT, DEN EUROPÄISCHEN WIRTSCHAFTS- UND SOZIALAUSSCHUSS UND DEN AUSSCHUSS DER REGIONEN Solidarität im Gesundheitswesen: Abbau gesundheitlicher Ungleichheit in der EU {KOM(2009) 567 endgültig} {SEK(2009) 1396} 1. Einleitung Im vorliegenden Dokument werden die Folgen abgeschätzt und zusammenfassend dargestellt, die sich aus verschiedenen Optionen für die EU-Initiative „Solidarität im Gesundheitswesen: Abbau gesundheitlicher Ungleichheit in der EU“ ergeben. Die Kommission hat in der EU-Gesundheitsstrategie KOM(2007) 630. einen Handlungsbedarf festgestellt und in der erneuerten Sozialagenda 2008 KOM(2008) 412. eine EU-Initiative zu gesundheitlicher Ungleichheit angekündigt. Im vorliegenden Dokument sind die Anmerkungen des Ausschusses für die Folgenabschätzung enthalten, die er zu Zielen, zur Verwendung der Begriffe Ungleichheit und Unterschiede, zur Proportionalität, Subsidiarität und zu den Kosten gemacht hat. Der Bericht bindet ausschließlich die an der Ausarbeitung beteiligten Kommissionsdienststellen und greift der endgültigen Entscheidung der Kommission nicht vor.[1][2] KOM(2007) 630. KOM(2008) 412. Die Zuständigkeit für die Bekämpfung der gesundheitlichen Ungleichheit liegt grundsätzlich bei den Mitgliedstaaten, die Politik der EU kann jedoch indirekt Auswirkungen im Bereich der Gesundheit haben und die Überwindung bestehender Handlungshindernisse unterstützen. Der Bericht beurteilt unter Berücksichtigung des Subsidiaritätsprinzips die EU-Maßnahmen, mit denen die Bemühungen der Mitgliedstaaten und Interessengruppen unterstützt und ergänzt werden sollen, sowie die Maßnahmen im Hinblick auf den Abbau gesundheitlicher Ungleichheit. EU-Maßnahmen sollten auf gesundheitliche Verbesserungen bei der gesamten Bevölkerung abzielen. Der Schwerpunkt sollte dabei aber auf der Verringerung vermeidbarer und ungerechter Unterschiede im Gesundheitsstatus zwischen Gesellschaftsgruppen und EU-Regionen liegen. Angestrebt wird dabei eine Angleichung auf hohem Niveau. Eine Reihe entsprechender Maßnahmen wurde bereits auf gemeinschaftlicher und nationaler Ebene ergriffen. Die gegenwärtigen Maßnahmen erfahren jedoch eine Einschränkung durch mangelndes Bewusstsein für das Problem und durch die geringe Priorität, die ihm derzeit eingeräumt wird. Ebenso stellen die mangelnde Einbeziehung der Interessengruppen, Informations- und Wissenslücken, der unzureichende Austausch bewährter Verfahren und Schwierigkeiten bei der Gestaltung eines sektorübergreifenden Politikansatzes ein Problem dar. Im vorliegenden Dokument werden daher Wege zur Lösung dieser Probleme geprüft. 2. Problemstellung Gegenwärtig gibt es zwischen den EU-Mitgliedstaaten bei der Lebenserwartung bei der Geburt eine Differenz von 8 Jahren bei Frauen und 14 Jahren bei Männern. Es bestehen ebenso große Unterschiede im Hinblick auf Tod, Behinderungen und Krankheiten zwischen den einzelnen Mitgliedstaaten und den EU-Regionen. In einigen Ländern hat sich in den letzten zwei Jahrzehnten bei der Gesundheit der Abstand sowohl zum EU-Durchschnitt als auch zu den Spitzenreitern weiter geöffnet. Zwischen den Gesellschaftsgruppen, die über Einkommen, Beschäftigung, Ausbildungsniveau oder Zugehörigkeit zu einer ethnischen Gruppe definiert Health Status & Living Conditions. Monitoringberichte der Europäischen Beobachtungsstelle zur Demografie und sozialen Lage. Europäische Kommission, 2008. werden, gibt es beim Gesundheitsstatus in allen Mitgliedstaaten große Unterschiede. Menschen mit niedrigerem Bildungsstand, geringerem Einkommen oder in einfacheren Beschäftigungsverhältnissen leben kürzer und kämpfen länger mit gesundheitlichen Problemen. Zwischen den sozioökonomischen Gruppen reichen die Unterschiede in der Lebenserwartung bei der Geburt von 4 bis 10 Jahren für Männer und von 2 bis 6 Jahren für Frauen. In vielen Werten zur Messung der physischen und geistigen Gesundheit spiegelt sich dieses Muster wider. In den letzen Jahrzehnten ist diese Differenz in einigen Ländern größer geworden. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoringberichte der Europäischen Beobachtungsstelle zur Demografie und sozialen Lage. Europäische Kommission, 2008. Ungleichheit im Gesundheitsstatus stehen mit sozialen Faktoren in Verbindung. Zu diesen gehören die Lebensbedingungen (Wohnung, Umwelt), gesundheitsrelevantes Verhalten (Ernährungsweise, Rauchen, Sport), Beschäftigung und Arbeitsbedingungen, Bildung und der Zugang zu sozialer Sicherung einschließlich des Zugangs zu einer hochwertigen Gesundheitsversorgung. Ein beträchtlicher Teil gesundheitlicher Ungleichheit ist vermeidbar und kann durch politische Maßnahmen abgebaut werden, auf die auch die EU Einfluss nehmen kann. Es wurden drei Bereiche mit Schwachstellen identifiziert, die ein Hindernis für effektive Maßnahmen zur Beseitigung gesundheitlicher Ungleichheit bilden. Zu diesen Bereichen, in denen die EU die Mitgliedstaaten unterstützen und ergänzen kann, gehören: mangelndes Problembewusstsein, unzureichende politische Priorität und zu wenig Engagement bei Mitgliedstaaten und Interessengruppen; Fehlen vergleichbarer und regelmäßiger Daten sowie fehlende Überwachung und Berichterstattung; mangelndes Wissen zu Faktoren und wirksamen politischen Maßnahmen; unzureichende Abstimmung innerhalb der EU zum Thema gesundheitliche Ungleichheit (ungenügende Berücksichtigung auf allen EU-Politikfeldern). Die Mitgliedstaaten setzen einige politische Maßnahmen um, es fehlt aber an umfassenden Strategien. Mehr als die Hälfte der Mitgliedstaaten legt keinen politischen Schwerpunkt auf die Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit. Außerdem mangelt es den politischen Maßnahmen an Bewertung und Verbreitung. Auch wenn es zuverlässige Daten gibt, sind doch mehr Informationen zur Wirkung (Kausalität) und Bedeutung einiger Gesundheitsfaktoren erforderlich, damit die Mitgliedstaaten wirksame Maßnahmen im Hinblick auf bestimmte Bevölkerungsgruppen und Faktoren ergreifen können. Ebenso benötigt wird vergleichbares, routinemäßig verfügbares Datenmaterial für die gesamte EU zu Gesundheitsergebnissen und Faktoren gesundheitlicher Ungleichheit, die nach sozioökonomischen Gruppen aufgeschlüsselt sind. Der Mangel an Daten für die gesamte EU und Forschungserkenntnissen stellt ein Hindernis für die Konzipierung der künftigen Politik dar. Bessere und allgemein gesicherte Erkenntnisse sowie eine Begründung können für das Engagement sorgen, das derzeit bei einer Reihe von Interessengruppen fehlt. Auf EU-Ebene wird dem Thema gesundheitliche Ungleichheit eine höhere politische Priorität zugemessen. Einige Maßnahmen der EU haben sich bereits positiv ausgewirkt. Dies lässt sich jedoch nur schwer anhand von Zahlen erfassen. Eine umfassende Berücksichtigung des Aspekts gesundheitliche Ungleichheit in allen relevanten EU-Politikbereichen hat jedoch nicht stattgefunden. 3. Ziele Mit EU-Maßnahmen zum Thema gesundheitliche Ungleichheit sollen die Maßnahmen von Mitgliedstaaten und Interessengruppen unterstützt und ergänzt werden. Weiterhin soll sichergestellt werden, dass die Politik und die Aktivitäten der EU für das hohe Maß an Gesundheitsschutz sorgen, das der Vertrag vorsieht. Der Gesundheitsschutz, den die EU-Politik bietet, sollte allen Bürger zugute kommen, unabhängig von Wohnort und sozialem Hintergrund. Mit der Erreichung dieser Ziele können EU-Maßnahmen einen Beitrag zur Verringerung der gesundheitlichen Ungleichheit in der EU leisten. 3.1. Allgemeine Ziele Hauptziel dieser Initiative ist es, die Bemühungen der Mitgliedstaaten und Interessengruppen zu unterstützen und zu ergänzen und die EU-Politik darauf auszurichten, die gesundheitliche Ungleichheit zu verringern. 3.2. Einzelziele Einzelziele sind: Auf Ebene der Gemeinschaft und der Mitgliedstaaten sowie bei den Interessengruppen Sensibilisierung, Austausch von Informationen und bewährten Verfahren, Politikkoordinierung, Förderung der Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit als politische Priorität; Verbesserung der Datenverfügbarkeit und der Mechanismen zu Messung, Überwachung und Berichterstattung im Hinblick auf gesundheitliche Ungleichheit in der EU, Verbesserung der Erkenntnisgrundlage zu den Ursachen dieser Ungleichheit und der faktenorientierten Handlungsgrundlage; Entwicklung des Beitrags der relevanten EU-Politikfelder im Hinblick auf die Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit sowie bessere Unterstützung der Bemühungen der Mitgliedstaaten und der Interessengruppen, gesundheitliche Ungleichheit zu beseitigen, und Konzentration auf besonders schutzbedürftige Gruppen und Drittländer. 4. Subsidiaritätsanalyse: Ist ein Handeln der EU gerechtfrtigt? Auch wenn die Zuständigkeit für die Bewältigung gesundheitlicher Ungleichheiten grundsätzlich bei den Mitgliedstaaten verbleibt, ist das Problem aus einer Reihe von Gründen ein politisches Anliegen der EU. Erstens sind Verbreitung und Hartnäckigkeit gesundheitlicher Ungleichheit Ausdruck einer Diskrepanz zwischen dem Ist-Zustand und einigen der übergeordneten Ziele der EU – wie Stärkung des wirtschaftlichen und sozialen Zusammenhaltes, Gewährleistung der Chancengleichheit, Förderung der Verringerung von Ungleichheit und Gleichstellung von Männern und Frauen sowie Solidarität zwischen den Mitgliedstaaten (Artikel 2 EUV und Artikel 2 EGV). Zweitens bringen eine Vielzahl gesundheitlicher Probleme bei Teilen der EU-Bevölkerung erhebliche Opportunitätskosten für die Europäische Union mit sich. Dies stellt schon aus wirtschaftlicher Sicht einen Grund dar, Maßnahmen zur Bewältigung dieser Probleme zu fördern. Ein guter Gesundheitszustand der Bevölkerung ist insbesondere im Hinblick auf eine alternde Bevölkerung wichtig. Damit lassen sich ein längeres Arbeitsleben, höhere Produktivität, mehr Wettbewerbsfähigkeit und mehr Beschäftigung fördern. Vermeidbare Gesundheitsstörungen führen ebenfalls zu großen Kosten für das Gesundheitssystem und bedeuten eine unnötige Belastung für den öffentlichen Haushalt. Mit der Verringerung unnötiger Ausfälle durch Krankheit und vorzeitigen Tod kann ein Beitrag zu den Zielen von Lissabon und zur umfassenden Verwirklichung des Potenzials Europas für Wohlstand geleistet werden. Eine Rechtsgrundlage bieten mehrere Artikel des EG-Vertrags. Dazu gehören Artikel 12 und 13 (gegen Diskriminierung), Artikel 125 (Förderung der Qualifizierung, Ausbildung und Anpassungsfähigkeit der Arbeitnehmer), Artikel 136 und 137 (Verbesserung der Lebens- und Arbeitsbedingungen, sozialer Schutz, Bekämpfung von Ausgrenzungen) Artikel 152 (Sicherstellung eines hohen Gesundheitsschutzniveaus aller Gemeinschaftspolitiken), Artikel 158 und 159 (Stärkung des wirtschaftlichen und sozialen Zusammenhalts). Die genannten Bestimmungen bilden die Grundlage für die Unterstützung und Ergänzung der Maßnahmen der Mitgliedstaaten durch die Gemeinschaft. Die Notwendigkeit einer EU-Maßnahme ergibt sich: 1) aus dem Erfordernis einer EU-weiten Datensammlung und überwachung, da die EU besser als die einzelnen Mitgliedstaaten in der Lage ist, die Zuverlässigkeit und Vergleichbarkeit von Daten sicherzustellen, und 2) aus der Kohäsionspolitik, über die die EU ihren Mitgliedstaaten – und insbesondere den weniger wohlhabenden Regionen – finanzielle Unterstützung gewährt, die in Schlüsselfaktoren für die gesundheitliche Ungleichheit wie Lebensbedingungen, Fortbildung, Arbeitsvermittlung und Gesundheitsversorgung (Förderung, Vorsorge und Behandlung) investiert werden können. Weiterhin kann das Handeln der EU von Nutzen sein, indem sie das Bewusstsein fördert und die gesundheitliche Ungleichheit in den Mittelpunkt des Interesses rückt, Überwachungsmechanismen verbessert, Forschung und Verbesserung des Kenntnisstandes fördert, die Wahrnehmung relevanter Maßnahmen durch den verbesserten Austausch von Erfahrungen und bewährten Verfahren sowie durch einen Kapazitätsausbau erhöht und die Verzahnung der einzelnen EU-Politikbereiche stärkt. Diese Vorschläge finden sich unter den Antworten im Rahmen der Konsultation sowie in einschlägigen Forschungsarbeiten. 5. Optionen Es werden drei Optionen analysiert, mit denen die Ziele erreicht werden sollen: Option I besteht in der Beibehaltung der gegenwärtigen Politik („Status Quo“). Option II („Ausbau der bestehenden Maßnahmen“) baut auf bestehenden Bemühungen auf, die innerhalb kurzer Zeit ohne weitere oder tiefgehende Veränderungen bei den gegenwärtigen Gemeinschaftsinstrumenten vorangebracht werden können. Diese Option kann in einer Mitteilung dargelegt werden. Option III („Umfassende Veränderungen“) benötigt einen längeren Zeitrahmen und umfasst Änderungen bei bestehenden EU-Instrumenten. Dazu wäre eine Empfehlung des Rates notwendig. Die Optionen haben kumulativen Charakter (Option III baut auf Option II auf, die wiederum auf Option I aufbaut; siehe Tabelle). 5.1. Option I: Status Quo Unter Option I werden die Bemühungen zur Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit im Rahmen der OKM Soziales und der Gesundheitsstrategie fortgeführt. Gleichheit bei der Gesundheit ist ein Leitprinzip der Gesundheitsstrategie und die Verringerung der Ungleichheit beim Zugang zur Gesundheitsversorgung und beim Gesundheitszustand ein allgemeines Ziel im Rahmen der OKM Soziales. Über einen Erfahrungsaustausch unterstützt die EU die Mitgliedstaaten dabei, diese Ziele in nationale Strategien umzusetzen. Zu den Mechanismen gehören nationale Strategieberichte, der gemeinsame Bericht über Sozialschutz und soziale Eingliederung, Peer Reviews, Tagungen des Ausschusses für Sozialschutz, Tagungen der EU-Sachverständigengruppe für soziale Faktoren und gesundheitliche Ungleichheiten und der Hochrangigen Arbeitsgruppe des Rates zur öffentlichen Gesundheit. Eine finanzielle Unterstützung erfolgt über PROGESS und das Gesundheitsprogramms 2008-2013. Ebenso werden einige Maßnahmen, die die Schlüsselfaktoren der Gesundheit betreffen, über die Kohäsionspolitik, die Gemeinsame Agrarpolitik und die Politik für Landwirtschaft und ländliche Entwicklung gefördert. Andere EU-Maßnahmen würden weiter bestehen, jedoch ohne spezifische Ausrichtung auf die gesundheitliche Ungleichheit. 5.2. Option II: Ausbau der bestehenden Maßnahmen Im Rahmen der Option II verabschiedet die Kommission eine Mitteilung zur Sensibilisierung für gesundheitliche Ungleichheit, in der die wirtschaftliche, politische und ethische Dimension hervorgehoben wird. Mit Option II wird die Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit als politische Priorität bekräftigt, der Dialog mit den Interessengruppen verstärkt und eine bessere Nutzung vorhandener Informations- und Austauschmechanismen sowie finanzieller Unterstützungsmöglichkeiten angestrebt. Der Aufbau einer Wissensbasis für wirksames Handeln wird gefördert und ein verbessertes System zur Messung gesundheitlicher Ungleichheit zwischen den Mitgliedstaaten, EU-Regionen und sozialen Gruppen angestrebt. In den relevanten Politikfeldern werden erste Überlegungen zu möglichen Maßnahmen in diesem Bereich angeregt (wie von einigen nationalen Behörden während der Konsultation vorgeschlagen). Es werden eine Reihe spezifischer Maßnahmen angekündigt, die auf den Ausbau der bestehenden Aktionen abzielen, aber keine tiefgehende Neukonzeption der Politik verlangen. Die Verantwortung für die Entwicklung konkreter politischer Strategien verbleibt bei den Mitgliedstaaten. 5.3. Option III: Umfassende Veränderungen Im Rahmen der Option III schlägt die Kommission zusätzlich Folgendes vor: eine Empfehlung des Rates zum Thema gesundheitliche Ungleichheit; Ziele, mit denen die gesundheitliche Ungleichheit in der gesamten EU verringert werden soll; ein hochrangiger interinstitutioneller Beratungsausschuss; die Überprüfung einer Reihe von Politikbereichen auf die Frage hin, ob die Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit als explizite Priorität festgelegt werden kann, wobei Ressourcen für die Zeit nach 2013 umverteilt oder neu zugeordnet werden; eine Überprüfung der gemeinschaftlichen Maßnahmen, die zur Gewährleistung des Zugangs zur für die Gesundheit erforderlichen Grundversorgung (Gesundheitsversorgung, Wohnung, Nahrung, Wasser, Bildung) beitragen; und eine umfangreichere internationale Initiative zur Bewältigung weltweiter gesundheitlicher Ungleichheit. 6. Folgenabschätzung Bei der Initiative handelt es sich um eine Initiative ohne Gesetzescharakter, deren Ziel darin besteht, die Bemühungen der Mitgliedstaaten und Interessengruppen zur Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit zu unterstützen und zu ergänzen. Die Maßnahmen, die mit den Optionen I, II und III vorgeschlagen werden, umfassen: 1) intensivierte Bemühungen, die Koordinierung und Förderung dieser Fragen auf EU-Ebene zu verbessern, und 2) verstärkte Anstrengungen, die Mitgliedstaaten und Interessengruppen für die Bedeutung der Berücksichtigung gesundheitlicher und sozialer Fragen insbesondere während der derzeitigen Wirtschaftskrise zu sensibilisieren. Der ausschlaggebende Faktor für die Wirkung der Vorschläge ist dabei, in welchem Ausmaß die Mitgliedstaaten und Interessengruppen bei ihren Bemühungen, gesundheitliche Ungleichheit zu verringern, unterstützt werden. 6.1. Soziale Auswirkungen Es wird erwartet, dass die drei Optionen positive soziale Auswirkungen haben. Für keine der Optionen werden negative soziale Auswirkungen erwartet. Im Vergleich zu Option I haben wahrscheinlich die Optionen II und III eine größere positive soziale Auswirkung. Ein wichtiger Aspekt ist die derzeitige Wirtschaftskrise, da sie über eine Verschlechterung einiger Gesundheitsfaktoren die gesundheitliche Ungleichheit verstärken kann. Die Optionen II und III könnten über stärkere Sensibilisierungsaktivitäten gewährleisten, dass bei der Festlegung der Prioritäten die Mitgliedstaaten diesen Politikbereich nicht vernachlässigen und damit in der Zukunft keine negativen wirtschaftlichen und sozialen Konsequenzen zu befürchten sind. 6.2. Wirtschaftliche Folgen Potenziell sind die indirekten wirtschaftlichen Kosten einer erheblichen gesundheitlichen Ungleichheit hoch. Sie lassen sich jedoch nicht mit Genauigkeit abschätzen. In einer Studie wurde geschätzt, dass der mögliche wirtschaftliche Gewinn, der sich aus der Anhebung des Gesundheitszustandes der gesamten Bevölkerung auf das Niveau derjenigen mit einem höheren Bildungsstand ergeben würde, zwischen 1,2 % und 9 % des BIP betragen könnte. Die Kosten für Maßnahmen, mit denen die Verfügbarkeit und Vergleichbarkeit der Daten – insbesondere zum sozioökonomischen Status – verbessert werden können, sind nur schwierig zu bestimmen. Insgesamt würden Fortschritte bei den für Gesundheit bzw. gesundheitliche Ungleichheit wichtigen Faktoren wahrscheinlich eine positive Auswirkung haben. Langfristig könnten die Gewinne bei der Gesundheit und die Verringerungen beim Verlust gesunder Lebensjahre kostenneutral oder von allgemeinem wirtschaftlichem Nutzen sein. 7. Bewertung der Optionen Alle drei Optionen würden dazu beitragen, die allgemeinen Ziele zu erreichen, wobei Option III wahrscheinlich die größte Wirkung hätte. Diese Option bringt jedoch zusätzliche Kosten mit sich, und der Umsetzung stehen einige Hindernisse entgegen. Hinsichtlich der Durchführbarkeit (insbesondere der Umsetzungsmöglichkeiten im Hinblick auf die gegenwärtige Krise) und der mit der Umsetzung einhergehenden Kosten ist Option II den anderen Optionen vorzuziehen. Die Option II kann als Ausgangspunkt für weitere Arbeiten zur Verringerung gesundheitlicher Ungleichheit auf EU-Ebene angesehen werden. Mit dieser Option wird das Subsidiaritätsprinzip voll respektiert. 8. Überwachung und Bewertung Die bewerteten Maßnahmen umfassen Vorschläge zur verbesserten Information, Überwachung und Berichterstattung im Hinblick auf die Fortschritte im Bereich gesundheitliche Ungleichheit und zu den Faktoren, die für die Kontrolle und Bewertung genutzt werden können. Die Kommission wird weiterhin für regelmäßige Analysen zur Entwicklung der EU-Politik bei der Europäischen Beobachtungsstelle zur Demografie und sozialen Lage und dem Europäisches Observatorium für Gesundheitssysteme und Gesundheitspolitik fachliche Unterstützung suchen. Einen zusätzlichen Überwachungsmechanismus bietet ein für 2012 vorgesehener Kommissionsbericht zur Umsetzung dieser Initiative und zum Fortschritt bei der Bewältigung gesundheitlicher Ungleichheit. Weitere Berichte sind geplant. Option I - Status Quo|Option II - Ausbau bestehender Maßnahmen|Option III - Umfassende Veränderungen| ||| [1] KOM(2007) 630. [2] KOM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoringberichte der Europäischen Beobachtungsstelle zur Demografie und sozialen Lage. Europäische Kommission, 2008. LV (...PICT...)|EIROPAS KOPIENU KOMISIJA| Briselē, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS IETEKMES NOVĒRTĒJUMA KOPSAVILKUMS Pavaddokuments KOMISIJAS PAZIŅOJUMS EIROPAS PARLAMENTAM, PADOMEI, EIROPAS EKONOMIKAS UN SOCIĀLO LIETU KOMITEJAI UN REĢIONU KOMITEJAI Solidaritāte veselības jomā. Nevienlīdzības samazināšana veselības jomā ES {COM(2009) 567 galīgā redakcija} {SEC(2009) 1396} 1. Ievads Šajā dokumentā apkopots ietekmes novērtējums, kurā aplūkoti ES iniciatīvā “Solidaritāte veselības jomā. Nevienlīdzības samazināšana veselības jomā ES” piedāvātie politiskie risinājumi. Komisija ES veselības stratēģijā COM(2007) 630. norādīja, ka ir vajadzīga rīcība, un 2008. gadā nāca klajā ar ES mēroga iniciatīvu par nevienlīdzību veselības jomā, pieņemot atjauninātu sociālo programmu COM(2008) 412. . Šajā dokumentā ir iekļautas ietekmes novērtējuma padomes piezīmes saistībā ar mērķiem, terminu “nevienlīdzība” un “netaisnība” izmantošanu, proporcionalitāti, subsidiaritāti un izmaksām. Ziņojums uzliek saistības vienīgi tā sagatavošanā iesaistītajiem Komisijas dienestiem, bet neliek iepriekš spriest par Komisijas galīgo lēmumu.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. Galvenā atbildība par nevienlīdzības novēršanu veselības jomā gulstas uz dalībvalstīm, bet ES politikas var netieši ietekmēt veselību un palīdzēt pārvarēt šķēršļus, kas patlaban traucē rīkoties. Ziņojumā ir novērtēta ES rīcība, atbalstot un papildinot dalībvalstu un ieinteresēto personu pūliņus un mobilizējot ES politikas nevienlīdzības samazināšanai veselības jomā, pilnībā ievērojot subsidiaritātes principu. ES rīcībai jābūt tādai, lai tā atbalstītu visu iedzīvotāju veselības uzlabošanu, īpaši pievēršoties tam, lai mazinātu netaisnā un novēršamā sociālā stāvokļa ietekmi uz veselību starp dažādām sociālajām grupām un ES reģioniem, proti, izmantojot “izlīdzināšanas” pieeju. Gan ES, gan dalībvalstu līmenī jau ir veikti vairāki attiecīgie pasākumi. Tomēr pašreizējie pasākumi ir ierobežoti izpratnes līmeņa un piešķirtās prioritātes ziņā, tajos nav pietiekami visaptveroši paredzēta ieinteresēto personu iesaistīšana, pastāv atšķirības saistībā ar informāciju un zināšanām, nav paredzēta pietiekama apmaiņa ar labu praksi un ir grūtības starpnozaru politikas pieejas izveidē. Tāpēc šajā dokumentā aplūkoti pasākumi, kas nepieciešami, lai risinātu iepriekšminētos jautājumus. 2. Problēmas izklāsts Patlaban dažādās ES dalībvalstīs jaundzimušo vidējais paredzamais mūža ilgums sievietēm atšķiras par 8 gadiem, bet jaundzimušo vidējais paredzamais mūža ilgums vīriešiem – par 14 gadiem. Lielas atšķirības vērojamas arī saslimstības, invaliditātes un mirstības rādītāju ziņā dažādās dalībvalstīs un ES reģionos. Dažās dalībvalstīs pēdējos divdesmit gados veselības rādītāju novirzes no ES vidējiem rādītājiem un to valstu rādītājiem, kurām ir vislabākie rezultāti, ir ievērojami palielinājušās. Visās dalībvalstīs vērojamas lielas veselības rādītāju atšķirības starp dažādām sociālajām vai etniskajām grupām, tos nosakot pēc ienākumu, nodarbinātības un izglītības līmeņa Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . Eiropas Komisija, 2008. gads. . Iedzīvotājiem ar zemāku izglītības, ienākumu vai nodarbinātības līmeni ir īsāks mūžs, un viņiem daudz ilgāku laiku ir slikta veselība. Paredzamā dzīves ilguma atšķirības starp sociāli ekonomiskajām grupām vīriešiem svārstās no 4 līdz 10 gadiem un sievietēm – no 2 līdz 6 gadiem. To apstiprina daudzi fiziskās un garīgās veselības rādītāji. Dažās valstīs minētā atšķirība pēdējās desmitgadēs ir ievērojami palielinājusies. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . Eiropas Komisija, 2008. gads. Nevienlīdzība veselības jomā ir saistīta ar nevienādiem sociālajiem faktoriem, kas nosaka veselību, ieskaitot dzīves apstākļus (mājoklis, vide), ar veselību saistītus paradumus (uzturs, smēķēšana, aktīvs dzīvesveids), nodarbinātības un darba apstākļus, izglītību, sociālās aizsardzības pieejamību, arī kvalitatīvas veselības aprūpes pieejamību. Lielu daļu nevienlīdzības veselības jomā var novērst, un to var panākt ar stratēģijām, kuras ietekmē ES politika. Ir apzinātas trīs jomas, kurās vērojami trūkumi, kas apgrūtina efektīvu rīcību, risinot nevienlīdzības jautājumu veselības jomā. Jomas, kurās ES var atbalstīt un papildināt dalībvalstu rīcību, ir šādas: ― izpratnes trūkums un nepietiekama politiskā prioritāte, vājš dalībvalstu un citu ieinteresēto personu iesaistīšanās līmenis, ― salīdzināmu un regulāru datu apkopošanas, uzraudzības un ziņošanas trūkums. Zināšanu par veselību noteicošajiem faktoriem un efektīvu īstenošanas politiku trūkums, ― nepietiekami saskaņota ES līmeņa pieeja nevienlīdzībai veselības jomā (vienādu iespēju nodrošināšanas trūkums ES mērogā). Dalībvalstis īsteno dažas politikas, taču trūkst visaptverošu stratēģiju. Vairāk nekā puse dalībvalstu neizvirza nevienlīdzības samazināšanu veselības jomā par politisko prioritāti. Turklāt politikas netiek pietiekami novērtētas un popularizētas. Lai gan ir pieejami pārliecinoši pierādījumi, dalībvalstīm jāiegūst vairāk informācijas par dažu veselību noteicošo faktoru ietekmi (cēloņsakarību) un nozīmību, lai tās varētu efektīvi rīkoties attiecībā uz konkrētām iedzīvotāju grupām un minētajiem faktoriem. Turklāt ir vajadzīgi salīdzināmi un ES mērogā regulāri pieejami dati par veselības rādītājiem un faktoriem, kas nosaka nevienlīdzību veselības jomā, kas būtu sadalīti pa sociāli ekonomiskajām grupām. ES mēroga datu un pētniecības laikā iegūtu zināšanu trūkums apgrūtina politikas izstrādi. Labāki pierādījumi un to kopīga izmantošana, kā arī rīcības pamatojums var likt dažādajām ieinteresētajām personām vairāk iesaistīties šajā procesā, kas patlaban nav vērojams. ES līmenī nevienlīdzībai veselības jomā ir noteikta lielāka politiskā prioritāte, un tas pozitīvi ietekmē vairākas ES politikas. Tomēr to ir grūti kvantificēt, un ne visās attiecīgajās ES politikās nevienlīdzība veselības jomā ir izvirzīta par ievērojamu prioritāti. 3. Mērķi ES rīcība attiecībā uz nevienlīdzību veselības jomā ir vērsta uz to, lai atbalstītu un papildinātu dalībvalstu un citu ieinteresēto personu rīcību un lai nodrošinātu, ka ES politikas un pasākumi sniedz augsta līmeņa veselības aizsardzību atbilstoši EK līgumam. ES politikās paredzētā veselības aizsardzība cik vien iespējams jāattiecina uz visiem pilsoņiem neatkarīgi no viņu dzīves vietas vai sociālā stāvokļa. ES rīcība, sasniedzot šos mērķus, var veicināt nevienlīdzības samazināšanu veselības jomā Eiropas Savienībā. 3.1. Vispārējie mērķi Šīs iniciatīvas vispārējais mērķis ir atbalstīt un papildināt dalībvalstu un ieinteresēto personu centienus un mobilizēt ES politikas nevienlīdzības samazināšanai veselības jomā. 3.2. Konkrētie mērķi Konkrētie mērķi ir šādi: – palielināt izpratni, veicināt apmaiņu ar informāciju un labāko pieredzi, sekmēt politikas koordinēšanu un atbalstīt to, ka nevienlīdzība veselības jomā tiek noteikta par politisko prioritāti gan Kopienas, gan dalībvalstu līmenī un no citu ieinteresēto personu puses, – uzlabot datu pieejamību un mehānismus, kas izmantojami, lai noteiktu, uzraudzītu un ziņotu par nevienlīdzību veselības jomā visā ES, kā arī uzlabot esošās zināšanas par tās cēloņiem un informāciju, kas nepieciešama, lai rīkotos, – pastiprināt attiecīgo ES politiku ieguldījumu nevienlīdzības samazināšanā veselības jomā, tostarp vairāk atbalstīt dalībvalstu un ieinteresēto personu centienus apkarot nevienlīdzību veselības jomā, īpašu uzmanību pievēršot neaizsargātajām iedzīvotāju grupām un trešajām valstīm. 4. Subsidiaritātes principa analizēšana. Vai ES iesaistīšanās nozīme ir pamatota? Lai gan galvenā atbildība par nevienlīdzības novēršanu veselības jomā gulstas uz dalībvalstīm, šī problēma jāaplūko ES politikas griezumā vairāku iemeslu dēļ. Pirmkārt, tas, ka nevienlīdzība veselības jomā aizvien saglabājas, norāda uz pretrunu starp esošo situāciju un dažiem no ES pamatmērķiem, piemēram, stiprināt ekonomisku un sociālu kohēziju, nodrošināt vienlīdzīgas iespējas, veicināt nevienlīdzības samazināšanu, vīriešu un sieviešu vienlīdzību un solidaritāti starp dalībvalstīm (ES līguma 2. pants un EK līguma 2. pants). Otrkārt, ļoti sliktā veselība, kas vērojama dažās iedzīvotāju grupās ES, rada ievērojamas alternatīvās izmaksas Eiropas Savienībai un kalpo par ekonomisku pamatojumu tam, lai veicinātu rīcību šo izmaksu novēršanai. Ņemot vērā novecojošo sabiedrību, ir svarīgi, lai iedzīvotājiem būtu ļoti laba veselība, kas nodrošinātu tiem ilgāku darba mūžu un palielinātu darba ražīgumu, konkurētspēju un darba iespējas. Sliktā veselība, ko iespējams novērst, veselības sistēmām rada lielas izmaksas un uzliek nevajadzīgu slogu valsts budžetam. Samazinot nevajadzīgos zaudējumus, kas rodas sliktās veselības un pāragrās nāves dēļ, iespējams uzlabot Lisabonas mērķu izpildi un palīdzēt Eiropai pilnībā izpaust savu labklājības potenciālu. Šī rīcība ir juridiski pamatota ar vairākiem EK līguma pantiem, proti, ar 12. un 13. pantu (par diskriminācijas novēršanu), 125. pantu (par nodarbinātības un kvalificēta, izglītota un pielāgoties spējīga darbaspēka rašanās veicināšanu), 136. un 137. pantu (par dzīves un darba apstākļu uzlabošanu, sociālo aizsardzību un atstumtības izskaušanu), 152. pantu (par augsta veselības aizsardzības līmeņa nodrošināšanu, nosakot un īstenojot visas Kopienas politikas) un 158. un 159. pantu (par ekonomiskas un sociālas kohēzijas stiprināšanu). Pamatojoties uz šiem pantiem, Kopiena atbalsta un papildina dalībvalstu rīcību. Vajadzību pēc ES rīcības nosaka šādi aspekti: 1) ir nepieciešama ES mēroga datu apkopošana un uzraudzība, jo ES var labāk nodrošināt drošus un salīdzināmus datus, nekā to spēj atsevišķas dalībvalstis, un 2) kohēzijas politika, ar kuras palīdzību ES nodrošina finansiālu atbalstu dalībvalstīm, īpaši nabadzīgākajiem reģioniem, ko pēc tam var ieguldīt tādu galveno faktoru uzlabošanā, kas nosaka nevienlīdzību veselības jomā, kā dzīves apstākļi, apmācības un nodarbinātības pakalpojumu sniegšana un veselības aprūpes nodrošināšana (veicināšana, profilakse un ārstēšana). Turklāt ES var dot pievienoto vērtību , palielinot izpratni un vairāk uzmanības veltot nevienlīdzībai veselības jomā, uzlabojot uzraudzības mehānismus, veicinot pētniecību un zināšanu apkopošanu un nodrošinot dažādu pasākumu redzamību, turklāt tas viss tiktu veikts, apmainoties ar pieredzi un labu praksi, veidojot darbībspēju, kā arī uzlabojot saikni starp ES politikām. Šādi pasākumi tika ierosināti apspriešanas procesā saņemtajās atbildēs un citos pētījumu pārskatos. 5. Politikas risinājumi Lai sasniegtu šos mērķus, ir izanalizēti trīs risinājumi. Risinājums Nr. 1 “Rīkoties tāpat kā līdz šim” paredz turpināt pašreizējās darbības. Risinājuma Nr. 2 “Pašreizējā stāvokļa uzlabošana” pamatā ir esošais darbs un tā turpināšana īsu laika posmu, turpmāk būtiski nemainot pašreizējos Kopienas instrumentus, un tas īstenojams paziņojuma veidā. Risinājumam Nr. 3 “Radikāli pasākumi” ir vajadzīgs ilgāks laika posms, jo jāveic grozījumi esošajos ES instrumentos, un tam vajadzīgs Padomes ieteikums. Šie risinājumi ir kumulatīvi, proti, risinājuma Nr. 3 pamatā ir risinājums Nr. 2, kura pamatā ir risinājums Nr. 1, skatīt tabulu. 5.1. Risinājums Nr. 1 “Rīkoties tāpat kā līdz šim” Šajā gadījumā darbs, atbalstot nevienlīdzības samazināšanu veselības jomā, turpinās atbilstoši atvērtajai koordinācijas metodei (AKM) sociālajā jomā un veselības stratēģijai. Vienlīdzība veselības jomā ir veselības stratēģijas pamatprincips, un netaisnības samazināšana attiecībā uz piekļuvi veselības aprūpei un veselības rādītāji ir pamatmērķis atbilstoši AKM sociālajā jomā. ES pieredzes apmaiņas veidā palīdz dalībvalstīm iekļaut šo mērķi valsts stratēģijā. Šiem mehānismiem pieskaitāmi valsts stratēģijas ziņojumi un Kopīgais ziņojums par sociālo aizsardzību un sociālo integrāciju, ekspertu veiktas pārbaudes un Sociālās aizsardzības komitejas sanāksmes, kā arī sanāksmes, ko organizē ES ekspertu grupa jautājumos par noteicošiem sociāliem faktoriem un nevienlīdzību veselības jomā un Padomes Sabiedrības veselības darba grupa vecāko amatpersonu līmenī. Finansiālo atbalstu piedāvā programma “PROGRESS” un Veselības programma 2008.―2013. gadam. Tāpat daži pasākumi attiecībā uz galvenajiem veselību noteicošajiem faktoriem tiek atbalstīti ar Kohēzijas politikas un Kopējās lauksaimniecības politikas starpniecību, kā arī no lauksaimniecībai un lauku attīstībai paredzētajiem līdzekļiem. ES rīcība citās jomās turpinātos, taču galvenā uzmanība nebūtu vērsta uz nevienlīdzību veselības jomā. 5.2. Risinājums Nr. 2 “Pašreizējā stāvokļa uzlabošana” Šajā gadījumā Komisija pieņem paziņojumu, kas veicina izpratni par nevienlīdzību veselības jomā un uzsver tās tautsaimniecisko, politisko un ētisko nozīmīgumu. Pieņemot risinājumu Nr. 2, tiek apstiprināts, ka nevienlīdzības samazināšana veselības jomā ir politiskā prioritāte, tiek aktivizēts dialogs ar ieinteresētajām personām un tiek veicināta esošās informācijas un apmaiņas mehānismu, kā arī esošā finansiālā atbalsta labāka izmantošana. Tiek atbalstīti pasākumi, lai iegūtu zināšanas par efektīvu rīcību, un tiek uzlabota veselības jomas nevienlīdzības rādītāju noteikšanas sistēma starp dalībvalstīm, ES reģioniem un sociālajām grupām. Personas, kuras darbojas attiecīgajās politikas jomās, ir aicinātas pārdomāt savu iespējamo rīcību šajās jomās, kā to apspriešanas procesā ierosināja dažas dalībvalstu iestādes. Šis risinājums paredz konkrētu rīcību, kuras mērķis ir aktivizēt pasākumus, neveicot ievērojamas darbības jaunas politikas izstrādē. Atbildība par konkrētu politiku izstrādi joprojām ir dalībvalstu ziņā. 5.3. Risinājums Nr. 3 “Radikāli pasākumi” Šajā gadījumā papildus iepriekš minētajam Komisija ierosina izstrādāt Padomes ieteikumu par nevienlīdzību veselības jomā, izvirzīt mērķus nevienlīdzības samazināšanai veselības jomā visā ES, izveidot augsta līmeņa iestāžu savstarpējo padomdevēju komiteju, pārskatīt vairākas politikas jomas, lai tajās kā īpašu prioritāti iekļautu nevienlīdzības samazināšanu veselības jomā, pārdalot pēc 2013. gada nepieciešamos resursus vai attiecīgi papildinot tos, pārskatīt Kopienas līmenī veicamos pasākumus, kas nodrošinātu pamatvajadzību ievērošanu veselības jomā (veselības aprūpe, mājoklis, pārtika, ūdensapgāde, izglītība), un izstrādāt plašāku starptautisko iniciatīvu, lai risinātu nevienlīdzību veselības jomā visā pasaulē. 6. Ietekmes analīze Tā ir neleģislatīva iniciatīva, kas vērsta uz to, lai stiprinātu rīcību, atbalstot un papildinot dalībvalstu un citu ieinteresēto personu centienus samazināt nevienlīdzību veselības jomā. Rīcība, kas izklāstīta risinājumā Nr. 1, Nr. 2 un Nr. 3, paredz: 1) palielināt centienus, lai ES līmenī uzlabotu jautājumu koordinēšanu un sekmēšanu, 2) pastiprināt centienus, lai uzlabotu dalībvalstu un citu ieinteresēto personu izpratni par veselības un sociālo jautājumu risināšanas nozīmību īpaši pašreizējās ekonomiskās krīzes apstākļos. Tas, cik lielā mērā pasākumi papildina dalībvalstu un citu ieinteresēto personu rīcību, samazinot nevienlīdzību veselības jomā, ir galvenais faktors, kas nosaka ierosinājumu ietekmes nozīmi. 6.1. Sociālā ietekme Paredzams, ka šajos trīs risinājumos piedāvātie pasākumi pozitīvi ietekmēs sociālo jomu, un neviens no tiem neradīs negatīvas sekas minētajā jomā. Iespējams, ka risinājumam Nr. 2 un risinājumam Nr. 3, salīdzinot ar risinājumu Nr. 1, būs lielāka pozitīvā ietekme sociālajā jomā. Svarīgi ir tas, ka pašreizējā ekonomiskā krīze var palielināt nevienlīdzību veselības jomā, pasliktinot dažus veselību noteicošos faktorus. Aktīvāk izmantojot izpratnes veicināšanas pasākumus, risinājums Nr. 2 un risinājums Nr. 3 palīdzētu dalībvalstīm prioritāšu noteikšanas brīdī pietiekami visaptveroši ņemt vērā šo politikas jomu un nodrošināt, lai tām nākotnē nerastos negatīvas ekonomiskās un sociālās sekas. 6.2. Ekonomiskā ietekme Netiešās ekonomiskās izmaksas, ko rada liela nevienlīdzība veselības jomā, var izrādīties ievērojamas. Tās nav iespējams precīzi aplēst. Kādā pētījumā tika lēsts, ka, uzlabojot visu iedzīvotāju veselību līdz tādam līmenim, kāds ir iedzīvotājiem ar augstāko izglītību, potenciālais ekonomiskais ieguvums būtu IKP palielinājums par 1,2 %–9 %. Ir sarežģīti precīzi noteikt izmaksas, kas rastos, uzlabojot datu pieejamību un salīdzināmību galvenokārt pēc sociāli ekonomiskā stāvokļa. Kopumā sasniegumi saistībā ar veselības rādītājiem un faktoriem, kas nosaka nevienlīdzību veselības jomā, iespējams, pozitīvi ietekmētu tautsaimniecību. Ilgtermiņā ieguvumi veselības jomā un veselīgas dzīves gadu zuduma samazinājums varētu būt izmaksu ziņā neitrāli vai dot kopēju labumu tautsaimniecībai. 7. Risinājumu novērtējums Visi trīs risinājumi palīdzētu sasniegt vispārējos mērķus, taču, iespējams, ka risinājums Nr. 3 būtu visefektīvākais. Tomēr risinājums Nr. 3 radīs papildu izmaksas, un būs daži šķēršļi, to īstenojot. Vēlamais risinājums, ņemot vērā īstenojamību (galvenokārt spēju rīkoties pašreizējās krīzes apstākļos) un izmaksas, ir risinājums Nr. 2, ko var uzskatīt par pamatu turpmākam darbam ES līmenī attiecībā uz nevienlīdzību veselības jomā, jo tas pilnībā atbilst subsidiaritātes principam. 8. Uzraudzība un novērtējums Ir novērtēti arī tādi pasākumi kā ierosinājums uzlabot informēšanu, uzraudzību un ziņošanu par sasniegumiem attiecībā uz nevienlīdzību veselības jomā un to noteicošajiem faktoriem, ko var izmantot uzraudzībai un novērtējumam. Turklāt, lai regulāri analizētu ES politikas sasniegumus, Komisija izmantos ekspertu atbalstu un piesaistīs Eiropas Sociālā stāvokļa novērošanas centru un Veselības sistēmu un politiku novērošanas centru. Vēl viens uzraudzības instruments ir 2012. gadā sagatavojamais Komisijas ziņojums par šīs iniciatīvas īstenošanu un tās ietekmi uz nevienlīdzības novēršanu veselības jomā, kā arī citi ziņojumi. Risinājums Nr. 1 – Rīkoties tāpat kā līdz šim|Risinājums Nr. 2 – Pašreizējā stāvokļa uzlabošana|Risinājums Nr. 3 – Radikāli pasākumi| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . Eiropas Komisija, 2008. gads. MT (...PICT...)|KUMMISSJONI TAL-KOMUNITAJIET EWROPEJ| Brussel 20.10.2009 SEG(2009) 1397 DOKUMENT TA’ ĦIDMA TAL-PERSUNAL TAL-KUMMISSJONI SOMMARJU EŻEKUTTIV TAL-VALUTAZZJONI TAL-IMPATT Li jakkumpanja l- KOMUNIKAZZJONI MILL-KUMMISSJONI LILL-PARLAMENT EWROPEW, LILL-KUNSILL, LILL-KUMITAT EKONOMIKU U SOĊJALI EWROPEW U LILL-KUMITAT TAR-REĠJUNI Is-Solidarjetà fis-saħħa: It-Tnaqqis tal-Inugwaljanzi fis-settur tas-saħħa fl-UE {KUMM(2009) 567 finali} {SEG(2009) 1396} 1. Introduzzjoni Dan id-dokument jagħti fil-qosor il-valutazzjoni ta’ impatt, li tikkunsidra għażliet ta' politika għal inizjattiva tal-UE "Solidarjeta` fis-Saħħa: It-Tnaqqis tal-Inugwaljanzi fis-settur tas-Saħħa fl-UE". Il-Kummissjoni identifikat il-ħtieġa għal azzjoni fl-Istrateġija tas-Saħħa tal-UE COM (2007) 630 u ħabbret inizjattiva tal-UE dwar l-inugwaljanzi tas-saħħa fl-Aġenda Soċjali Mġedda tal-2008 COM (2008) 412 . Dan id-dokument jinkludi kummenti mill-Bord tal-Valutazzjoni tal-Impatt relatati mal-għanijiet, l-użu tat-termini tal-inugwaljanzi u inġustizzji, proporzjonalità, sussidjaretà u spejjeż. Ir-rapport jimpenja biss is-servizzi tal-Kummissjoni involuti fit-tħejjija tiegħu u ma jippreġudikax id-deċiżjoni finali tal-Kummissjoni.Dan id-dokument jagħti fil-qosor il-valutazzjoni ta’ impatt, li tikkunsidra għażliet ta' politika għal inizjattiva tal-UE "Solidarjeta` fis-Saħħa: It-Tnaqqis tal-Inugwaljanzi tas-Saħħa fl-UE". Dan id-dokument jinkludi kummenti mill-Bord tal-Valutazzjoni tal-Impatt relatati mal-għanijiet, l-użu tat-termini tal-inugwaljanzi u inġustizzji, proporzjonalità, sussidjaretà u spejjeż. Ir-rapport jimpenja biss is-servizzi tal-Kummissjoni involuti fit-tħejjija tiegħu u ma jippreġudikax id-deċiżjoni finali tal-Kummissjoni.[1][2] COM (2007) 630 COM (2008) 412 Ir-responsabbiltà ewlenija sabiex l-inugwaljanzi tas-saħħa jiġu indirizzati hija f'idejn l-Istati Membri, iżda l-politiki tal-UE jistgħu jkollhom impatt indirett fuq is-saħħa u jistgħu jgħinu sabiex jegħlbu l-ostakoli kurrenti u jieħdu azzjoni. Ir-rapport jivvaluta l-azzjoni tal-UE sabiex tappoġġja u tikkumplimenta l-isforzi tal-Istati Membri u l-partijiet interessati u timmobilizza l-politiki tal-UE lejn it-tnaqqis tal-inugwaljanzi fis-saħħa, b’rispett sħiħ tas-sussidjaretà. L-azzjoni tal-UE għandha tappoġġja titjib fis-saħħa tal-popolazzjoni kollha, iżda b'enfasi fuq it-tnaqqis ta' livelli fis-saħħa li mhumiex ġusti u li ma jistgħux jiġu evitati bejn il-gruppi soċjali u r-reġjuni tal-UE - i.e. approċċ ta' 'titjib tal-livell'. Numru ta' azzjonijiet rilevanti qed jittieħdu diġa` fil-livell tal-UE kif ukoll nazzjonali. Madanakollu azzjonijiet kurrenti huma limitati bil-livell ta' kuxjenza u prijorità mogħtija, nuqqas ta' involviment mill-partijiet interessati, nuqqasijiet fl-informazzjoni u l-għarfien, skambji mhux suffiċenti ta' prassi xierqa u diffikultajiet fil-ħolqien ta' approċċ ta' politika intersettorjali. Dan id-dokument għaldaqstant jikkunsidra l-miżuri sabiex jindirizza dawn il-kwistjonijiet. 2. Definizzjoni tal-Problema Bħalissa hemm differenza ta' 8 snin fit-tul tal-ħajja fit-twelid għan-nisa bejn l-Istati Membri tal-UE u differenza ta' 14-il sena għall-irġiel. Hemm ukoll differenzi kbar fil-mewt, diżabilità u mard bejn l-Istati Membri u r-reġjuni tal-UE. F'ċerti pajjiżi n-nuqqas tas-saħħa tal-medja tal-UE u l-aħjar persuni kiber f'dawn l-aħħar għoxrin sena. Hemm differenzi kbar fis-saħħa bejn il-gruppi soċjali definiti fuq bażi ta' dħul, professjoni, livell ta' edukazzjoni jew grupp etniku fl-Istati Membri kollha Il-livell tas-Saħħa u l-Kondizzjonijiet tal-Għajxien. Rapport ta' Monitoraġġ imħejji mill-Osservatorju Ewropew fuq is-Sitwazzjoni Soċjali. Kummissjoni Ewropea 2008. Persuni b'livell aktar baxx ta' edukazzjoni, dħul jew professjoni jgħixu anqas u jonfqu aktar flus minħabba saħħa dgħajfa. Differenzi fit-tul tal-ħajja fit-twelid bejn gruppi soċjoekonomiċi ivarjaw bejn 4 u 10 snin għall-irġiel u 2 u 6 għan-nisa. Din ix-xejra hija riflessa f'ħafna miżuri ta' saħħa fiżika u mentali. F'ċerti pajjiżi id-differenza kibret f'dawn l-aħħar deċennji. [3] Il-livell tas-Saħħa u l-Kondizzjonijiet tal-Għajxien. Rapport ta' Monitoraġġ imħejji mill-Osservatorju Ewropew fuq is-Sitwazzjoni Soċjali. Kummissjoni Ewropea 2008. L-inugwaljanzi tas-saħħa huma relatati mal-inugwaljanzi fid-determinanti soċjali tas-saħħa li jinkludu kondizzjonijiet (akkomodazzjoni, ambjent), saħħa relatata ma' mġiba (dieta, tipjip, eżerċizzu), impjieg u kondizzjonijiet tax-xogħol, edukazzjoni, aċċess għal protezzjoni soċjali li jinkludi aċċess għal kura tas-saħħa ta' kwalità. Proporzjon sostanzjali ta' inugwaljanzi tas-saħħa ma jistgħux ikunu evitati u miftuħa għal politiki li jistgħu jiġu influwenzati mill-politika tal-UE. Tliet oqsma ġew identifikati fejn nuqqasijiet ġew osservati li jippreżentaw ostakoli sabiex tittieħed azzjoni effettiva biex jiġu indirizzati l-inugwaljanzi tas-saħħa. Dawn huma oqsma li permezz tagħhom l-UE tista' tappoġġja u tikkumplimenta l-azzjonijiet tal-Istati Membri: Nuqqas ta' kuxjenza u prijorita` politika mhux suffiċenti u impenn mill-Istati Membri u kull min hu involut Nuqqas ta' dejta komparabbli u regolari, monitoraġġ u rappurtaġġ. Nuqqas ta' għarfien fuq determinanti u politiki effettivi li għandhom jiġu implimentati Approċċ miftiehem u mhux suffiċenti tal-UE fuq l-inugwaljanzi tas-saħħa (nuqqas ta' ugwaljanza fil-livell tal-UE) L-Istati Membri qed jimplimentaw ċerti politiki iżda hemm nuqqas ta' strateġiji komprensivi. Iktar minn nofs l-Istati Membri ma jpoġġu l-ebda enfasi fuq il-politika sabiex jitnaqqsu l-inugwaljanzi tas-saħħa. Barra minn hekk, il-politiki għandhom nuqqas ta' valutazzjoni u tixrid. Filwaqt li teżisti evidenza b'saħħitha, aktar informazzjoni hija meħtieġa fuq l-effett (kawżalità) u l-importanza ta' ċerti determinanti tas-saħħa sabiex l-Istati Membri jimplimentaw azzjoni effettiva relatata ma' gruppi partikolari tal-popolazzjoni u determinanti. Dejta komparabbli, disponibbli madwar l-UE b'mod regolari dwar riżultati tas-saħħa u determinanti tal-inugwaljanzi tas-saħħa disaggregata minn gruppi soċjoekonomiċi hija meħtieġa wkoll. Nuqqas ta' dejta u għarfien tar-riċerka hija ostakolu għall-iżvilupp tal-politika. Evidenza aħjar u mqassma u raġuni għal azzjoni jistgħu' jipprovdu l-impenn li bħalissa hemm nuqqas tiegħu minn firxa wiesgħa ta' partijiet interessati. L-inugwaljanzi tas-saħħa fil-livell tal-UE rċevew prijorità ogħla ta' politika u hemm għadd ta' politiki tal-UE li qed ikollhom impatt pożittiv. Madanakollu, dan huwa diffiċli biex tikkwantifikah u ma kien hemm l-ebda integrazzjoni sinifikanti tal-inugwaljanzi tas-saħħa madwar il-politiki rilevanti kollha tal-UE. 3. L-Għanijiet L-azzjoni tal-UE fir-rigward tal-għanijiet tal-inugwaljanzi tas-saħħa sabiex tappoġġja u tikkumplimenta l-azzjonijiet tal-Istati Membri u partijiet interessati oħra u biex tiżgura li l-politiki tal-UE u l-attivitajiet jipprovdu ħarsien tas-saħħa ta' livell għoli kif ġie stabbilit fit-Trattat. Sa fejn hu possibbli, il-ħarsien tas-saħħa pprovdut mill-politiki tal-UE għandu jiġi estiż għaċ-ċittadini kollha irrispettivament mill-post fejn jogħqodu jew l-isfond soċjali tagħhom. Fit-twettiq ta' dawn l-għanijiet azzjoni tal-EU tista' tagħti kontribut lejn nuqqas ta' inugwaljanzi tas-saħħa fl-UE. 3.1. L-għanijiet ġenerali L-għan ġenerali ta' din l-inizjattiva huwa sabiex jappoġġja u jikkumplimenta l-isforzi tal-Istati Membri u l-partijiet interessati u jimmobilizza l-politiki tal-UE lejn in-nuqqas ta' inugwaljanzi tas-saħħa. 3.2. L-Għanijiet speċifiċi L-għanijiet speċifiċi għandhom: Joħolqu aktar kuxjenza, jippromwovu l-informazzjoni, l-aħjar prassi ta' skambju u koordinazzjoni ta' politika u jappoġġjaw l-affrontar tal-inugwaljanzi tas-saħħa bħala prijorità tal-politika; fil-livell Komunitarju kif ukoll tal-Istati Membri u minn partijiet interessati oħra. Itejbu d-dejta disponibbli u l-mekkaniżmi sabiex ikejlu, jissorveljaw u jirrappurtaw dwar l-inugwaljanzi tas-saħħa madwar l-UE u jtejbu l-bażi ta' għarfien fuq il-kawżi tal-inugwaljanzi tas-saħħa u l-bażi ta' evidenza għall-azzjoni. Jiżviluppaw il-kontribut tal-politiki rilevanti tal-UE lejn it-tnaqqis tal-inugwaljanzi tas-saħħa, li jinkludu appoġġ aħjar tal-Istati Membri u sforzi tal-partijiet interessati sabiex jaffrontaw l-inugwaljanzi tas-saħħa u konċentrazzjoni speċifika fuq gruppi vulnerabbli u pajjiżi terzi. 4. Analiżi ta' sussidjaretÀ: ir-rwol tal-ue huwa ġġustifikat? Għalkemm ir-responsabbiltà ewlenija sabiex jiġu indirizzati l-inugwaljanzi tas-saħħa tinsab f'idejn l-Istati Membri, il-problema hija waħda ta' tħassib dwar il-politika għall-UE minħabba għadd ta’ raġunijiet. L-ewwel nett, it-tifrix u l-persistenza tal-inugwaljanzi tas-saħħa tissuġġerixxi diskrepanza bejn is-sitwazzjoni eżistenti u xi wħud mill-għanijiet ewlenin tal-UE bħat-tisħiħ tal-koeżjoni ekonomika u soċjali, l-asigurazzjoni ta' opportunitajiet indaqs, il-promozzjoni tat-tnaqqis tal-inugwaljanzi, u l-promozzjoni tal-ugwaljanza bejn l-irġiel u n-nisa u s-solidarjetà fost l-Istati Membri (Art, 2 tat-Trattat tal-UE u Art. 2 tat-Trattat tal-KE). It-tieni nett, livelli għolja ta' saħħa dgħajfa fl-oqsma tal-popolazzjoni tal-UE timplika spejjeż ta' opportunita` sostanzjali għall-Unjoni u tipprovdi raġuni ekonomika għall-promozzjoni ta' azzjoni sabiex jiġu indirizzati. Livelli għolja ta' saħħa tal-poplazzjoni huma importanti fil-kuntest ta' popolazzjoni li dejjem qed tixjieħ sabiex jippermettu ħajja tax-xogħol itwal u jappoġġjaw produttività, kompetittività u livelli ta' impjieg aktar għolja. In-nuqqas ta' saħħa li tista' tiġi evitata twassal ukoll għal spejjeż kbar għas-sistemi tas-saħħa u tqiegħed pressjoni bla bżonn fuq il-baġits pubbliċi. It-tnaqqis ta' telf bla bżonn minħabba problemi ta' saħħa u mwiet qabel il-waqt jista' jagħti kontribut sabiex jintlaħqu l-għanijiet ta' Liżbona u jinkiseb il-potenzjal sħiħ tal-Ewropa għal prosperità. Hemm bażi legali għal azzjoni f'bosta artikoli tat-Trattat tal-KE li jinkludu: l-art. 12 u 13 (fuq l-antidiskriminazzjoni), art. 125 (promozzjoni tal-impjiegi u ħaddiema bil-kapaċitajiet , imħarrġa u adattabbli), art. 136 u 137 (titjib tal-kondizzjonijiet tal-ħajja u tax-xogħol u ħarsien soċjali u ġlieda kontra l-esklużjoni soċjali), art. 152 (assigurazzjoni ta' livell għoli ta' ħarsien tas-saħħa tal-politiki Komuntarji), art. 158 u 159 (tisħiħ tal-koeżjoni ekonomika u soċjali). Dawn l-artikoli jiffurmaw il-bażi għall-Kumunità sabiex tappoġġja u tikkumplimenta l-azzjonijiet tal-Istati Membri. Il-ħtieġa għal azzjoni tal-UE tista' tinsab: 1) fil-ħtieġa għall-ġbir ta' dejta madwar l-UE u monitoraġġ, minħabba li l-UE tinsab f'pożizzjoni aħjar mill-Istati Membri individwali sabiex tiżgura li d-dejta tkun affidabbli u komparabbli u 2) fil-politika ta' Koeżjoni li permezz tagħha l-UE tipprovdi appoġġ finanzjarju għall-Istati Membri, b'mod partikolari fir-reġjuni inqas għanja, li jistgħu jiġu investiti fid-determinanti ewlenin tal-inugwaljanzi tas-saħħa bħal kondizzjonijiet tal-ħajja, taħriġ u servizzi tal-impjiegi, u kura tas-saħħa (promozzjoni, prevenzjoni u trattament). L-EU tista' tipprovdi wkoll valur miżjud billi toħloq kuxjenza u ssaħħaħ il-konċentrazzjoni fuq l-inugwaljanzi tas-saħħa, ittejjeb il-mekkaniżmi ta' monitoraġġ, iżżid ir-riċerka u l-ġabra ta’ għarfien, tipprovdi viżibilità ta’ azzjonijiet rilevanti permezz ta' titjib ta' skambji ta' esperjenzi u prassi xierqa u tibni l-kapaċità, u ttejjeb il-konnessjonijiet bejn il-politiki tal-UE. Dawn ġew issuġġeriti fir-risposti tal-konsultazzjoni u fir-reviżjonijiet oħra ta' riċerka. 5. L-għażliet tal-politika Tliet għażliet ġew analizzati sabiex jinkisbu l-għanijiet. L-Għażla I hija l-kontinwazzjoni tal-attivitajiet kurrenti ("kollox jibqa' bħas-soltu"). L-Għażla II "Il-bini tal-miżuri eżistenti" tibni fuq xogħol eżistenti li jista' javvanza fi żmien qasir mingħajr tibdil ulterjuri jew fundamentali għal strumenti Komunitarji kurrenti, u fformulat f'komunikazzjoni. L-Għażla III "Tibdil globali" teħtieġ perjodu ta' żmien itwal, tinvolvi tibdil fi strumenti eżistenti tal-UE, u tinkludi Rakkomandazzjoni tal-Kunsill. L-għażliet huma kumulattivi (l-għażla III tibni fuq l- għażla IIli tibni fuq l- għażla I – ara t-tabella). 5.1. L-Għażla I Kollox jibqa' bħas-soltu Fl-Għażla I, ħidma ta' appoġġ għat-tnaqqis tal-inugwaljanzi tas-saħħa tkompli taħt l-OMC soċjali u l-Istrateġija tas-Saħħa. L-ekwità fis-saħħa hija gwida prinċipali fl-Istrateġija tas-Saħħa u t-tnaqqis tal-inekwitajiet fl-aċċess għall-kura tas-saħħa u r-riżultati tas-saħħa huwa għan komuni taħt l-OMC soċjali. Permezz tal-esperjenza ta' skambju, l-UE tassisti l-Istati Membri sabiex dan il-għan jissarraf fi strateġiji nazzjonali. Il-mekkaniżmi jinkludu r-Rapporti tal-Istrateġiji Nazzjonali u r-Rapport Konġunt dwar il-Ħarsien Soċjali u l-Inklużjoni Soċjali, evalwazzjonijiet tal-oħrajn u laqgħat tal-Kumitat tal-Ħarsien Soċjali, kif ukoll laqgħat tal-Grupp Espert tal-UE dwar Determinanti Soċjali tas-Saħħa u l-Inugwaljanzi tas-Saħħa u l-Partit ta' Ħidma tal-Kunsill dwar is-Saħħa Pubblika fuq Livell Superjuri. Hemm appoġġ finanzjarju permezz tal-PROGRESS u l-Programm tas-Saħħa tal-2008-2013. Bl-istess mod, il-Politika ta' Adeżjoni, il-Politika Agrikola Komuni u l-fondi għall-Iżvilupp Agrikolu rurali jappoġġja ċerti attivitajiet fir-rigward tad-determinanti ewlenin tas-saħħa. Azzjonijiet oħra tal-UE jkomplu, għalkemm mingħajr ma jiffokaw fuq l-inugwaljanzi tas-saħħa. 5.2. L-Għażla II: Il-Bini ta' miżuri eżistenti Fl-Għażla II, il-Kummissjoni tadotta kuxjenza ta' żieda fil-Komunikazzjoni dwar l-inugwaljanzi tas-saħħa u tikkonċentra fuq il-kobor ekonomiku, politiku u etiku tagħhom. L-Għażla II tikkonferma t-tnaqqis tal-inugwaljanzi tas-saħħa bħala prijorità tal-politika, iżżid id-djalogu mal-partijiet interessati u tħabrek lejn użu aħjar tal-informazzjoni eżistenti u l-mekkaniżmi ta' skambju u l-appoġġ finanzjarju eżistenti. Hija tappoġġja azzjonijiet sabiex tibni għarfien għal azzjoni effettiva u tħabrek sabiex ittejjeb is-sistema ta' kejl tal-inugwaljanzi tas-saħħa bejn l-Istati Membri, ir-Reġjuni tal-UE u gruppi soċjali. Tinkoraġġixxi riflessjoni tal-bidu mill-oqsma rilevanti tal-politika dwar il-potenzjal tagħhom għal azzjoni f'dan il qasam (kif ġie propost minn ċerti awtoritajiet nazzjonali fil-konsultazzjoni). Tiddikjara għadd ta' azzjonijiet speċifiċi bil-għan li ssaħħaħ l-attivitajiet, mingħajr il-ħtieġa ta' żvilupp sinifikanti ġdid ta' politika. Ir-responsabbiltà tibqa' f'idejn l-Istati Membri sabiex jiżviluppaw politiki konkreti. 5.3. L-Għażla III: Tibdil globali. Fl-Għażla III l-Kummissjoni tipproponi wkoll: rakkomandazzjoni tal-Kunsill dwar l-inugwaljanzi tas-saħħa; miri li jnaqqsu l-inugwaljanzi tas-saħħa madwar l-UE b'mod globali; kumitat konsultattiv interistituzzjonali ta' livell għoli; reviżjoni ta' għadd ta' oqsma ta’ politika li jinkludi t-tnaqqis tal-inugwaljanzi tas-saħħa bħala prijorità espliċita fejn ir-riżorsi jiġu allokati mill-ġdid jew jiżdiedu skont dan għall-perjodu lil hinn mill-2013; reviżjoni tal-miżuri komunitarji li jikkontribwixxu sabiex jiżguraw aċċess għal ħtiġijiet bażiċi għas-saħħa (kura tas-saħħa, kenn, ikel, ilma, edukazzjoni); u inizjattiva internazzjonali akbar sabiex jiġu indirizzati l-inugwaljanzi globali tas-saħħa. 6. Analiżi tal-impatti Din hija inizjattiva mhux leġiżlattiva mmirata sabiex isaħħaħ azzjoni biex tappoġġja u tikkumplimenta l-isforzi tal-Istati Membri u partijiet oħra interessati sabiex jitnaqqsu l-inugwaljanzi tas-saħħa. Azzjonijiet proposti fl-għażliet I, II u III jimplikaw: 1) iż-żieda fl-isforzi sabiex tittejjeb il-koordinazzjoni u jitħaffu l-kwistjonijet fil-livell tal-UE u 2) iż-żieda fl-isforzi sabiex titqajjem kuxjenza fost l-Istati Membri u partijiet interessati oħra tal-importanza sabiex tiġi kkunsidrata s-saħħa u kwistjonijiet soċjali notevolment fil-preżenza tal-kriżi ekonomika tal-preżent. Sa liema punt l-attivitajiet jassistu l-azzjoni mill-Istati Membri u partijiet interessati oħra sabiex l-inugwaljanzi tas-saħħa jitnaqqsu huwa d-determinant ewlieni tal-impatt tal-proposti. 6.1. Impatti Soċjali L-azzjonijiet fit-tliet għażliet huma mistennija li jkollhom impatt soċjali pożittiv u mhux mistenni li jkollhom impatt soċjali negattiv. Meta mqabbla mal-Għażla I, l-Għażliet II u III x'aktarx se jkollhom impatt soċjali pożittiv akbar Kwistjoni importanti hija li l-kriżi ekonomika preżenti tista' żżid l-inugwaljanzi tas-saħħa permezz ta' deterjorament ta' ċerti determinanti tas-saħħa. L-Għażliet II u III, permezz ta' attivitajiet ta’ħolqien ta’ kuxjenza aktar b'saħħitha jistgħu jgħinu sabiex jiżguraw li, fi żmien ta' prijoritizzazzjoni, l-Istati Membri ma jittraskurawx dan il-qasam ta' politika u jkollhom konsegwenzi ekonomiċi u soċjali futuri negattivi 6.2. Impatti ekonomiċi Spejjeż ekonomiċi indiretti ta' inugwaljanzi kbar tas-saħħa huma potenzjalment konsidervoli. Dawn ma jistgħux jiġu kkalkolati bi preċiżjoni. Studju kkalkola l-gwadann ekonomiku potenzjali billi jġib is-saħħa tal-popolazzjoni dinjija fuq il-livell ta' dawk b'livell ta' edukazzjoni ogħla biexikun bejn 1.2 % u 9 % tal-PGD. Huwa diffiċli sabiex tidentifika l-ispejjeż tal-azzjonijiet biex tittejjeb id-dejta disponibbli u l-komparabbiltà, notevolment permezz tal-istatus soċjoekonomiku. B'mod globali, il-progress fuq id-determinanti tas-saħħa u l-inugwaljanzi tas-saħħa għandhom x'aktarx ikollhom impatt ekonomiku pożittiv. Aktar 'il quddiem gwadann fis-saħħa u tnaqqis fit-telf ta' snin ta' ħajja b'saħħitha jista' jkun newtrali mil-lat ta' spejjeż jew ta' benefiċċju ekonomiku b'mod globali. 7. Il-valutazzjoni tal-għażliet It-tliet għażliet kollha għandhom jgħinu sabiex l-għanijiet ġenerali jintlaħqu bl-Għażla III x'aktarx ikollha l-akbar effett. Madanakollu, l-Għażla III tinvolvi spejjeż addizzjonali u taffaċċja ċerti ostakoli ta' implimentazzjoni. Ibbażata fuq il-fattibilità (notevolment l-abbiltà sabiex taġixxi b’rabta mal-kriżi kurrenti) u l-ispejjeż involuti f'Għażla II hija l-Għażla preferuta. L-Għażla II tista' tiġi kkunsidrata bħala pass lejn il-ħidma ulterjuri fil-livell tal-UE dwar l-inugwaljanzi fis-saħħa u tirrispetta bis-sħiħ il-prinċipju ta' sussidjarjetà. 8. Monitoraġġ u evalwazzjoni Azzjonijiet evalwati jinkludu proposti għat-titjib tal-informazzjoni, monitoraġġ u rappurtar fuq progress dwar l-inugwaljanzi tas-saħħa u d-detrimenti tagħhom li jistgħu jintużaw għall-monitoraġġ u l-evalwazzjoni. Il-Kummissjoni ser tuża wkoll l-appoġġ espert għal analiżi regolari tal-iżviluppi tal-politika tal-UE permezz tal-Osservatorju Ewropew dwar is-Sitwazzjoni Soċjali u l-Osservatorju dwar is-Sistemi tas-Saħħa u l-Politiki. Mekkaniżmu ulterjuri ta' monitoraġġ huwa rapport tal-Kummissjoni fl-2012 dwar l-implimentazzjoni ta' din l-inizjattiva u l-progress li kellha fuq l-indirizzar tal-inugwaljanzi tas-saħħa, b'rapporti ulterjuri previsti. Għażla I - Kollox jibqa’ l-istess|Għażla II - Il-Bini tal-miżuri eżistenti|Għażla III - Tibdil globali| ||| [1] COM (2007) 630 [2] COM (2008) 412 [3] Il-livell tas-Saħħa u l-Kondizzjonijiet tal-Għajxien. Rapport ta' Monitoraġġ imħejji mill-Osservatorju Ewropew fuq is-Sitwazzjoni Soċjali. Kummissjoni Ewropea 2008. SK (...PICT...)|KOMISIA EURÓPSKYCH SPOLOČENSTIEV| Brusel, 20.10.2009 SEK(2009) 1397 PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE SÚHRN POSÚDENIA VPLYVU sprevádzajúci OZNÁMENIE KOMISIE EURÓPSKEMU PARLAMENTU, RADE, EURÓPSKEMU HOSPODÁRSKEMU A SOCIÁLNEMU VÝBORU A VÝBORU REGIÓNOV Solidarita v oblasti zdravia: Zmierňovanie nerovností v oblasti zdravia v EÚ {KOM(2009) 567 v konečnom znení} {SEK(2009) 1396} 1. Úvod V tomto dokumente sa sumarizuje posúdenie vplyvu, pokiaľ ide o politické možnosti pre iniciatívu EÚ „Solidarita v oblasti zdravia: zmierňovanie nerovností v oblasti zdravia v EÚ“. Komisia určila potrebu činnosti v rámci stratégie EÚ v oblasti zdravia KOM(2007) 630 a avizovala iniciatívu EÚ v oblasti nerovnosti v zdraví v oznámení o obnovenej sociálnej agende KOM(2008) 412 . V tomto dokumente sú obsiahnuté poznámky výboru na posudzovanie vplyvu v súvislosti s cieľmi, používaním pojmov nespravodlivosť a nerovnosť, proporcionalitou, subsidiaritou a nákladmi. Správa je záväzná len pre útvary Komisie zaangažované do jej prípravy a nepredurčuje konečné rozhodnutie Komisie.[1][2] KOM(2007) 630 KOM(2008) 412 Riešenie nerovnosti v zdraví je primárne v kompetencii členských štátov, ale politiky EÚ môžu mať nepriamy dosah na zdravie a môžu byť nápomocné pri prekonávaní súčasných prekážok v činnosti. V správe sa hodnotí činnosť EÚ pri podpore úsilia členských štátov a zainteresovaných subjektov a mobilizácii politík EÚ v záujme zmierňovania nerovností v oblasti zdravia pri plnom rešpektovaní zásady subsidiarity. Činnosť EÚ by sa mala zamerať na podporu zlepšení v oblasti zdravia celého obyvateľstva, ale s dôrazom na zmierňovanie zamedziteľných a nespravodlivých rozdielov v oblasti zdravia medzi rozličnými sociálnymi skupinami a medzi regiónmi EÚ. EÚ by mala teda zaujať prístup „vyvažovania rozdielov“. Na úrovni EÚ a aj na vnútroštátnych úrovniach sa prijalo už niekoľko zodpovedajúcich opatrení. Súčasné opatrenia sú však limitované mierou informovanosti a prioritizácie, nedostatkom zaangažovania zainteresovaných subjektov, informácií a poznatkov, nedostatočnou výmenou osvedčených postupov a ťažkosťami pri budovaní politického prístupu, ktorý by zohľadnil viaceré oblasti. Tento dokument je preto zameraný na opatrenia, ktoré by pomohli riešiť tieto problémy. 2. Vymedzenie problému Medzi členskými štátmi EÚ existuje v súčasnosti rozdiel 14 rokov, pokiaľ ide o očakávanú dĺžku života pri narodení pre mužov, a 8 rokov pre ženy. Veľké rozdiely medzi členskými štátmi a regiónmi EÚ možno takisto pozorovať v súvislosti s úmrtnosťou, zdravotným postihnutím a chorobnosťou. V niektorých štátoch sa rozdiel v zdraví medzi priemerom EÚ a špičkou za posledné dve desaťročia ešte prehĺbil. Vo všetkých členských štátoch možno pozorovať veľké rozdiely v zdraví medzi sociálnymi skupinami na základe príjmu, zamestnania, vzdelanostnej úrovne a etnickej príslušnosti Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. . Osoby s nižším vzdelaním a príjmom a s horším zamestnaním žijú spravidla kratšie a ich zdravotný stav je väčšinou horší. Rozdiely v očakávanej dĺžke života pri narodení medzi sociálno–ekonomickými skupinami predstavujú 10 rokov, pokiaľ ide o mužov, a 6 rokov v prípade žien. To sa odzrkadľuje v mnohých ukazovateľoch fyzického a duševného zdravia. V niektorých krajinách sa rozdiely za posledné desaťročia ešte viac prehĺbili. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. Nerovnosti v oblasti zdravia súvisia s nerovnosťami v sociálnych determinantoch zdravia vrátane životných podmienok (bývanie, životné prostredie), správania podmieňujúceho zdravie (stravovanie, fajčenie, cvičenie), zamestnanosti a pracovných podmienok, vzdelania, prístupu k mechanizmom sociálnej ochrany a ku kvalitnej zdravotnej starostlivosti. Väčšine nerovností v oblasti zdravia je možné predchádzať a sú predmetom politík, ktoré môžu byť ovplyvnené politikou EÚ. Boli identifikované tri oblasti, v ktorých možno pozorovať slabé miesta, ktoré spôsobujú prekážky účinným opatreniam na riešenie nerovnosti v zdraví. Sú to oblasti, v ktorých EÚ môže v činnosti podporovať a dopĺňať členské štáty: nedostatočná informovanosť a nedostatočná politická prioritizácia a zaangažovanosť zo strany členských štátov a ostatných zainteresovaných subjektov, absencia porovnateľných a pravidelných údajov, monitorovania a podávania správ, nedostatok znalostí o determinantoch a efektívnych politických opatreniach, nedostatočne zosúladený prístup EÚ, pokiaľ ide o nerovnosť v oblasti zdravia (nedostatočné uplatňovanie tohto hľadiska na úrovni EÚ). Členské štáty síce realizujú určité politiky, no stratégie sú väčšinou málo komplexné. Viac ako polovica členských štátov nekladie žiaden politický dôraz na zmierňovanie nerovností v oblasti zdravia. Okrem toho je hodnotenie a šírenie politík nedostatočné. Hoci je k dispozícii dostatok faktických údajov, v záujme prijatia účinných opatrení zo strany členských štátov v súvislosti s konkrétnymi skupinami obyvateľstva a determinantmi je potrebné disponovať rozsiahlejšími informáciami o účinkoch a význame niektorých z determinantov zdravia. Rovnako je nevyhnutné, aby boli bežne dostupné údaje z celej EÚ o výsledkoch v oblasti zdravia a determinantoch nerovností v zdraví vyjadrené vo vzťahu k jednotlivým sociálno–ekonomickým skupinám. Nedostatočné údaje a poznatky z výskumu v rámci EÚ sú prekážkou pre vývoj politiky. Lepšia kvalita poznatkov a ich spoločné využívanie, ako aj adekvátne opodstatnenie opatrení môžu napomôcť zaangažovanie celého spektra zainteresovaných subjektov, ktoré je v súčasnosti nedostatočné. Na úrovni EÚ sa nerovnostiam v oblasti zdravia prisúdila vyššia politická priorita a viacero politík EÚ má v tomto ohľade pozitívny dosah. Je to však problematické kvantifikovať a hľadisko nerovnosti v zdraví sa nie vo všetkých príslušných politikách EÚ uplatnilo v dostatočnej miere. 3. Ciele Cieľom činnosti EÚ, pokiaľ ide o nerovnosť v zdraví, je podporiť a doplniť činnosť členských štátov a ostatných zainteresovaných subjektov a zabezpečiť, aby sa prostredníctvom politík a aktivít EÚ poskytovala vysoká úroveň ochrany zdravia, ako je stanovené v Zmluve. Ochrana zdravia zabezpečovaná prostredníctvom politík EÚ by sa mala zameriavať na všetkých občanov bez ohľadu na to, kde žijú, alebo aké je ich sociálne pozadie. Ak sa tieto ciele naplnia, môže činnosť EÚ prispieť k zmierneniu nerovností v oblasti zdravia v EÚ. 3.1. Všeobecné ciele Všeobecným cieľom tejto iniciatívy je podpora a doplnenie úsilia členských štátov a zainteresovaných subjektov a mobilizácia politík EÚ v záujme zmierňovania nerovností v oblasti zdravia. 3.2. Osobitné ciele Medzi špecifické ciele patria: Zvýšenie informovanosti, podpora výmeny informácií a osvedčených postupov, koordinácia politík a podpora v boji proti nerovnostiam v zdraví ako politickej priority na úrovni Spoločenstva, členských štátov, ako aj zo strany zainteresovaných subjektov. Zlepšenie dostupnosti údajov a mechanizmov na meranie, monitorovanie a hlásenie nerovností v zdraví v celej EÚ a zlepšenie vedomostnej základne o príčinách nerovností v oblasti zdravia, ako aj úrovne faktických údajov v záujme prijatia adekvátnych opatrení. Rozvinutie príspevku príslušných politík EÚ k zmierňovaniu nerovností v oblasti zdravia vrátane lepšej podpory úsilia členských štátov a zainteresovaných subjektov s cieľom bojovať proti nerovnostiam v oblasti zdravia a osobitné zameranie pozornosti na zraniteľné skupiny a tretie krajiny. 4. Analýza subsidiarity: Sú zásahy zo strany EÚ opodstatnené? Riešenie nerovnosti v zdraví je síce primárne v kompetencii členských štátov, ale pre EÚ má z viacerých dôvodov politický význam. Po prvé, všadeprítomnosť a pretrvávanie nerovností v oblasti zdravia je znakom toho, že existujúca situácia nekorešponduje s niektorými zo základných cieľov EÚ, akými sú posilňovanie hospodárskej a sociálnej súdržnosti, zabezpečenie rovnakých príležitostí, podpora zmierňovania nerovností a rovnosti medzi mužmi a ženami a solidarita medzi členskými štátmi (čl. 2 Zmluvy od EÚ a čl. 2 Zmluvy o ES). Po druhé, nízka úroveň zdravia v určitých skupinách obyvateľstva EÚ je príčinou alternatívnych nákladov (opportunity costs) pre Úniu a predstavuje tak aj z hospodárskeho pohľadu dôvod pre podporu opatrení na riešenie tohto problému. Vysoká úroveň zdravia obyvateľstva je dôležitá i v kontexte starnutia populácie, aby bolo možné posunúť vek odchodu do dôchodku a podporiť vyššiu produktivitu, konkurencieschopnosť a zamestnanosť. Zdravotné problémy, ktorým sa dá predchádzať, taktiež predstavujú veľké náklady pre zdravotné systémy a zbytočné zaťaženie verejného rozpočtu. Znížením zbytočných strát v dôsledku slabého zdravotného stavu a predčasných úmrtí sa môže prispieť k dosiahnutiu lisabonských cieľov a plnému naplneniu európskeho potenciálu, pokiaľ ide o prosperitu. Pre vyvinutie činnosti existuje právna opora vo viacerých článkoch Zmluvy o ES vrátane čl. 12 a 13 (týkajúcich sa antidiskriminácie), čl. 125 (podpora zamestnanosti a kvalifikovanej, vyškolenej a pružnej pracovnej sily), čl. 136 a 137 (zlepšovanie životných a pracovných podmienok a sociálnej ochrany a boj proti sociálnemu vylúčeniu), čl. 152 (zabezpečenie vysokej úrovne ochrany zdravia v rámci všetkých politík Spoločenstva), čl. 158 a 159 (posilňovanie hospodárskej a sociálnej súdržnosti). Tieto články tvoria základ pre podporu a dopĺňanie opatrení členských štátov zo strany Spoločenstva. Nevyhnutnosť činnosti EÚ sa prejavuje v: 1) potrebe zhromažďovania a monitorovania údajov z celej EÚ, keďže EÚ disponuje v porovnaní s jednotlivými členskými štátmi väčšími možnosťami pre zabezpečenie spoľahlivých a porovnateľných údajov a 2) politike súdržnosti prostredníctvom ktorej EÚ poskytuje finančnú pomoc členským štátom, osobitne chudobnejším regiónom, ktorú je možné investovať v oblasti kľúčových determinantov nerovností v zdraví, akými sú životné podmienky, odborná príprava, služby zamestnanosti a zdravotná starostlivosť (osveta, prevencia a liečba). EÚ môže tiež poskytnúť pridanú hodnotu prostredníctvom zvyšovania informovanosti, upriamovania pozornosti na problém nerovnosti v oblasti zdravia, zdokonalenia mechanizmov monitorovania, výskumu a zhromažďovania poznatkov, zviditeľnenia príslušných činností formou spoločného využívania skúseností a osvedčených postupov a budovaním kapacít a zdokonalením prepojenia medzi politikami EÚ. Tieto návrhy sú výsledkom konzultácií a rozličných prieskumov. 5. Politické možnosti S cieľom dosiahnuť stanovené ciele sa analyzujú tri rôzne politické možnosti. Možnosť I znamená pokračovanie súčasných činností („zachovanie status quo“). Možnosť II („ďalší rozvoj existujúcich opatrení“) je založená na pokračovaní v existujúcej činnosti, ktorá môže pokročiť v krátkom časovom rámci bez ďalších principiálnych zmien existujúcich nástrojov Spoločenstva a ktorá je opísaná v oznámení. Možnosť III („zásadné zmeny“) si žiada širší časový rámec, zmenu existujúcich nástrojov EÚ a odporúčanie Rady. Jednotlivé možnosti majú kumulatívny charakter (možnosť III stavia na možnosti II, ktorá stavia na možnosti I – pozri tabuľku). 5.1. Možnosť I: zachovanie status quo V prípade možnosti I by činnosť na podporu zmierňovania nerovnosti v oblasti zdravia pokračovala v rámci otvorenej metódy koordinácie v sociálnej oblasti a v rámci stratégie v oblasti zdravia. Rovnosť v otázkach zdravia je smerodajným princípom stratégie v oblasti zdravia a zamedzenie nespravodlivosti v prístupe k zdravotnej starostlivosti a jej výsledkom je spoločným cieľom v rámci otvorenej metódy koordinácie v sociálnej oblasti. Prostredníctvom výmeny skúseností pomáha EÚ členským štátom pri presadzovaní tohto cieľa v ich vnútroštátnych stratégiách. K mechanizmom patria správy o vnútroštátnych stratégiách a spoločná správa o sociálnej ochrane a sociálnom začleňovaní, partnerské hodnotenia a zasadnutia výboru pre sociálnu ochranu, ako aj zasadnutia expertnej skupiny EÚ pre oblasť sociálnych determinantov zdravia a nerovnosti v oblasti zdravia a pracovnej skupiny (na vyššej úrovni) Rady pre oblasť verejného zdravia. Finančná pomoc sa poskytuje prostredníctvom programu PROGRESS a programu pre oblasť zdravia 2008-2013. Podobne sú v rámci politiky súdržnosti, spoločnej poľnohospodárskej politiky a fondov EÚ v oblasti poľnohospodárstva a rozvoja vidieka podporované niektoré činnosti týkajúce sa determinantov v oblasti zdravia. Nasledovali by ďalšie činnosti EÚ, ale bez špeciálneho zamerania na nerovnosť v oblasti zdravia. 5.2. Možnosť II: ďalší rozvoj existujúcich opatrení V rámci možnosti II prijme Komisia oznámenie, v ktorom bude informovať o nerovnostiach v oblasti zdravia a ich rozmere z hospodárskeho, politického a etického pohľadu. Voľba možnosti II znamená potvrdenie politickej priority zmierňovania nerovností v oblasti zdravia, zintenzívnenie dialógu so zainteresovanými subjektmi a úsilie o lepšie využívanie existujúcich informácií a mechanizmov výmeny a existujúcu finančnú pomoc. Podporuje opatrenia na budovanie vedomostnej základne v záujme zavádzania účinných opatrení a usiluje o zlepšenie systému merania nerovností v oblasti zdravia medzi členskými štátmi, regiónmi EÚ a sociálnymi skupinami. V príslušných politických oblastiach sa podnecujú prvé úvahy o možných opatreniach v tejto oblasti (ako boli navrhované niektorými vnútroštátnymi orgánmi počas konzultácií). V rámci možnosti II je ohlásených niekoľko osobitných opatrení na posilnenie činností bez toho, aby bolo nevyhnutné vyvíjať novú koncepciu politiky. Vyvinutie konkrétnych politík zostáva v kompetencii jednotlivých členských štátov. 5.3. Možnosť III: zásadné zmeny V rámci možnosti III navrhuje Komisia navyše odporúčanie Rady týkajúce sa nerovností v oblasti zdravia, zameriava sa na zmiernenie nerovností v oblasti zdravia v celej EÚ, navrhuje zriadiť medziinštitucionálny poradný výbor na vysokej úrovni, preskúmanie viacerých politických oblastí s cieľom oficiálne prisúdiť zmierňovaniu nerovnosti v oblasti zdravia prioritné miesto, pričom by došlo k primeranému prerozdeleniu alebo navýšeniu zdrojov pre obdobie po roku 2013, preskúmanie opatrení Spoločenstva, ktoré by prispeli k zabezpečeniu prístupu k základným potrebám v záujme zdravia (zdravotná starostlivosť, bývanie, potrava, voda, vzdelávanie) a širšiu medzinárodnú iniciatívu zameranú na riešenie nerovností v oblasti zdravia na celosvetovej úrovni. 6. Analýza vplyvu Toto je iniciatíva, ktorá nemá legislatívny charakter a ktorej cieľom je posilnenie opatrení s cieľom podporiť a doplniť úsilie členských štátov a zainteresovaných subjektov v oblasti zmierňovania nerovností v zdraví. Opatrenia navrhované v rámci možností I, II a III znamenajú: 1) zvýšenie úsilia na zlepšenie koordinácie a podpory v príslušných záležitostiach na úrovni EÚ a 2) vyvinutie väčšieho úsilia na zvýšenie informovanosti členských štátov a ostatných subjektov, pokiaľ ide o dôležitosť zohľadnenia problémov v oblasti zdravia a sociálnych vecí predovšetkým v situácii súčasnej hospodárskej krízy. Rozhodujúcim činiteľom pre dosah týchto návrhov je pritom miera podpory členských štátov a ostatných zainteresovaných subjektov, pokiaľ ide o zmierňovanie nerovností v oblasti zdravia. 6.1. Sociálne vplyvy Očakáva sa, že opatrenia v rámci všetkých troch možností budú mať pozitívny sociálny dosah a nepredpokladá sa, že ktorékoľvek z nich bude mať negatívny sociálny dosah. V porovnaní s možnosťou I by mali možnosti II a III pravdepodobne širší pozitívny sociálny dosah. Dôležitou skutočnosťou zostáva, že v súčasnej hospodárskej kríze sa môže nerovnosť v oblasti zdravia ešte prehĺbiť vzhľadom na zhoršenie, pokiaľ ide o niektoré z determinantov zdravia. Prostredníctvom možností II a III by bolo možné vďaka intenzívnejšej osvetovej činnosti zabezpečiť, aby pri stanovení priorít členské štáty neopomenuli túto politickú oblasť a neprivodili tým negatívne hospodárske a sociálne následky v budúcnosti. 6.2. Hospodársky vplyv Nepriame hospodárske náklady vyplývajúce z veľkej nerovnosti v oblasti zdravia môžu mať značný rozmer. Nie je možné ich presne odhadnúť. Podľa jednej štúdie by predstavoval odhadovaný možný hospodársky zisk 1,2 až 9 % HDP v prípade, keby zdravotný stav celej populácie dosiahol úroveň tej časti obyvateľstva, ktorá má vyššie vzdelanie. Náklady na činnosť v záujme zlepšenia dostupnosti a porovnateľnosti údajov, hlavne vo vzťahu k sociálno-ekonomickému statusu, sa určujú len veľmi ťažko. Celkovo by mal mať pokrok v oblasti determinantov zdravia a nerovností v oblasti zdravia pozitívny hospodársky dosah. V dlhodobej perspektíve by mohli byť výhody pre zdravie a dlhší úsek života prežitého v zdraví bez finančného dosahu, resp. by mohli priniesť celkový hospodársky úžitok. 7. Hodnotenie možností Všetky tri možnosti by pomohli dosiahnuť všeobecné ciele, pričom možnosť III by mala pravdepodobne najväčší účinok. Možnosť III však znamená dodatočné náklady a niektoré realizačné prekážky. Vzhľadom na uskutočniteľnosť (predovšetkým vzhľadom na súčasnú krízu) a pridružené náklady je možnosť II uprednostňovanou možnosťou. Možnosť II je možné považovať za východisko pre ďalšiu činnosť v oblasti nerovnosti v zdraví na úrovni EÚ a táto možnosť plne rešpektuje zásadu subsidiarity. 8. Monitorovanie a hodnotenie Posudzované opatrenia zahŕňajú návrhy na skvalitnenie informácií, monitorovania a podávania správ o pokroku v oblasti nerovností v zdraví a ich determinantov, ktoré sa môžu využiť pre monitorovanie a hodnotenie. Komisia bude tiež využívať podporu expertov na účely pravidelných analýz vývoja politík EÚ prostredníctvom Európskeho strediska pre monitorovanie sociálnej situácie a Strediska pre monitorovanie zdravotných systémov a politík. Ďalším mechanizmom pre monitorovanie je správa Komisie o realizácii tejto iniciatívy a o pokroku, ktorý sa podarilo dosiahnuť pri riešení nerovností v oblasti zdravia, ktorá je naplánovaná na rok 2012 a po ktorej by mali nasledovať ďalšie správy. Možnosť I – zachovanie status quo|Možnosť II – ďalší rozvoj existujúcich opatrení|Možnosť III – zásadné zmeny| ||| [1] KOM(2007) 630 [2] KOM(2008) 412 [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. SL (...PICT...)|KOMISIJA EVROPSKIH SKUPNOSTI| Bruselj, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE POVZETEK OCENE UČINKA Spremni dokument k SPOROČILU KOMISIJE EVROPSKEMU PARLAMENTU, SVETU, EVROPSKEMU EKONOMSKO-SOCIALNEMU ODBORU IN ODBORU REGIJ Solidarnost na področju zdravja: zmanjšanje neenakosti na področju zdravja v EU {COM(2009) 567 konč } {SEC(2009) 1396} 1. Uvod Ta dokument povzema oceno učinka možnih politik za pobudo EU „Solidarnost na področju zdravja: zmanjšanje neenakosti na področju zdravja v EU“. Komisija je v zdravstveni strategiji EU COM(2007) 630. ugotovila potrebo po ukrepanju in najavila pobudo EU v zvezi z neenakostmi na področju zdravja v prenovljeni socialni agendi iz leta 2008 COM(2008) 412. . Ta dokument vključuje komentarje Odbora za oceno učinka glede ciljev, uporabe izrazov neenakost in nepravičnost, proporcionalnost, subsidiarnost in stroški. Poročilo je zavezujoče le za službe Komisije, ki sodelujejo pri pripravah, in ne vpliva na končno odločitev Komisije.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. Za boj proti neenakostim na področju zdravja so odgovorne predvsem države članice, vendar imajo politike EU posreden vpliv na zdravje in lahko pomagajo premagati trenutne ovire za ukrepanje. Poročilo ob polnem spoštovanju načela subsidiarnosti ocenjuje ukrepanje, ki ga EU izvaja v podporo in dopolnitev prizadevanjem držav članic in zainteresiranih strani, ter ukrepe EU za zmanjšanje neenakosti na področju zdravja. Ukrepanje EU bi moralo podpreti izboljšanje zdravja celotnega prebivalstva, vendar s poudarkom na zmanjšanju nepotrebnih in nepoštenih razlik na področju zdravja med socialnimi skupinami in regijami EU – tj. pristop „izravnave“. Več ustreznih ukrepov se že izvaja na ravni EU in nacionalni ravni. Vendar sedanje ukrepe omejujejo nizka raven ozaveščenosti in poudarka, ki se jim ga daje, pomanjkljiva udeležba zainteresiranih strani, razlike na področju informiranja in znanja, nezadostne izmenjave dobrih praks ter težave pri uvajanju medsektorske politične strategije. Ta dokument zato preverja ukrepe za rešitev teh težav. 2. Opredelitev problema Med državami članicami EU trenutno obstaja 8-letna razlika v pričakovani življenjski dobi ob rojstvu za ženske in 14-letna za moške. Med državami članicami in regijami EU obstajajo tudi velike razlike glede smrtnosti, invalidnosti in bolezni. V nekaterih državah so se razlike v zdravju glede na povprečje EU in najuspešnejše države v zadnjih dveh desetletjih povečale. Obstajajo velike razlike v zdravju med družbenimi skupinami, opredeljene na osnovi dohodka, poklica, stopnje izobrazbe ali etnične skupine, v vseh državah članicah Health Status & Living Conditions (Zdravstveno stanje in življenjske razmere). Poročilo o spremljanju, ki ga je pripravila evropska opazovalna skupina za družbene razmere. Evropska komisija, 2008. . Ljudje z nižjo stopnjo izobrazbe ter slabšim gmotnim položajem in poklicnim statusom imajo krajše življenje ter so dlje časa slabega zdravja. Razlike v pričakovani življenjski dobi ob rojstvu med socialno-ekonomskimi skupinami segajo od štirih do desetih let za moške in dveh do šestih let za ženske. Ta pojav potrjujejo mnoge meritve telesnega in duševnega zdravja. V nekaterih državah so se razlike v zadnjih desetletjih povečale. [3] Health Status & Living Conditions (Zdravstveno stanje in življenjske razmere). Poročilo o spremljanju, ki ga je pripravila evropska opazovalna skupina za družbene razmere. Evropska komisija, 2008. Neenakosti na področju zdravja so povezane s socialnimi dejavniki. Mednje štejemo življenjske pogoje (bivalne razmere, okolje), zdravju škodljive navade (prehrana, kajenje, telesna dejavnost), zaposlitvene in delovne pogoje, izobrazbo, dostop do socialne zaščite, vključno z dostopom do kakovostnega zdravstvenega varstva. Znaten delež neenakosti na področju zdravja je nepotreben in odvisen od politik, na katere lahko vpliva politika EU. Na treh področjih so bile ugotovljene pomanjkljivosti, ki ovirajo učinkovito obravnavanje neenakosti na področju zdravja. Ta področja, na katerih lahko EU podpre in dopolni ukrepe držav članic, so: pomanjkanje ozaveščenosti ter premajhen pomen, ki ga države članice pripisujejo tej politiki in njihova preslaba zavezanost; pomanjkanje primerljivih in rednih podatkov, spremljanja in poročanja; pomanjkanje poznavanja dejavnikov in učinkovitih politik za izvajanje; pomanjkanje usklajenega pristopa EU do neenakosti na področju zdravja (pomanjkanje integracije na ravni EU). Države članice izvajajo nekatere politike, vendar primanjkuje usklajenih strategij. Več kot polovica držav članic ne opredeljuje zmanjšanja neenakosti na področju zdravja kot politične prednostne naloge. Poleg tega gre pri politikah za pomanjkanje ovrednotenja in razširjanja. Čeprav obstajajo številni podatki, je potrebnih več informacij o učinku (vzročnosti) in pomenu nekaterih dejavnikov na področju zdravja, da bi države članice učinkovito ukrepale v zvezi s posebnimi skupinami prebivalstva in dejavniki. Prav tako je treba razpolagati s primerljivimi, rutinsko dostopnimi podatki iz celotne EU o učinkih in dejavnikih neenakosti na področju zdravja, razčlenjenih po socialno-ekonomskih skupinah. Pomanjkanje podatkov in raziskovalnih ugotovitev za EU predstavlja oviro za razvoj politike. Izboljšanje podatkov in njihova izmenjava ter utemeljitev za ukrepanje lahko pri vrsti zainteresiranih strani zbudijo zavezanost, ki je zdaj primanjkuje. Na ravni EU so neenakosti na področju zdravja više uvrščene in obstaja več politik EU, ki so imele pozitiven učinek. Vendar je to težko količinsko opredeliti in ni še prišlo do obravnavanja neenakosti na področju zdravja v vseh ustreznih politikah EU. 3. Cilji Cilj ukrepanja EU glede neenakosti na področju zdravja je podpreti in dopolniti ukrepe, ki jih izvajajo države članice in zainteresirane strani, ter zagotoviti, da politike in dejavnosti EU prispevajo k doseganju visoke ravni varovanja zdravja, kot je določeno v Pogodbi ES. Kolikor je mogoče, je treba varovanje zdravja, ki ga zagotavljajo politike EU, razširiti na vse državljane, ne glede na njihov kraj prebivanja ali socialni izvor. Ukrepanje EU lahko z doseganjem teh ciljev prispeva k zmanjšanju neenakosti na področju zdravja v Evropski uniji. 3.1. Splošni cilji Splošni cilj te pobude je podpora in dopolnitev prizadevanj držav članic in zainteresiranih strani ter pospešitev ukrepanja EU za zmanjšanje neenakosti na področju zdravja. 3.2. Posebni cilji Posebni cilji so: Ozaveščanje, pospeševanje informiranja, izmenjave dobrih praks in koordinacije politik ter zavzemanje za to, da se boj proti neenakostim na področju zdravja postavi za prednostno nalogo politik na ravni Skupnosti in držav članic ter pri drugih zainteresiranih straneh. Izboljšanje dostopnosti podatkov in mehanizmov za merjenje, spremljanje neenakosti na področju zdravja po vsej EU in poročanja o njih ter izboljšanje baze znanja o vzrokih za neenakosti na področju zdravja in baze podatkov, potrebnih za ukrepanje. Okrepitev prispevka ustreznih politik EU za zmanjšanje neenakosti na področju zdravja, kar vključuje boljšo podporo prizadevanjem držav članic in zainteresiranih strani v boju proti neenakostim na področju zdravja in namenjanje posebne pozornosti ranljivih skupinam in tretjim državam. 4. Analiza subsidiarnosti: Ali je pobuda EU upravičena? Za boj proti neenakostim na področju zdravja so odgovorne predvsem države članice, vendar je to zadeva politike EU iz več razlogov. Prvič, vseprisotnost in vztrajanje neenakosti na področju zdravja nakazujeta razhajanje med obstoječimi razmerami in nekaterimi najpomembnejšimi cilji EU, kot so krepitev ekonomske in socialne kohezije, zagotavljanje enakih možnosti, pospeševanje zmanjšanja neenakosti in spodbujanje enakosti med moškimi in ženskami ter solidarnosti med državami članicami (člen 2 Pogodbe EU in člen 2 Pogodbe ES). Drugič, visoke ravni slabega zdravja v nekaterih slojih prebivalstva EU vključujejo visoke oportunitetne stroške za Unijo in zagotavljajo ekonomski razlog za spodbujanje ukrepanja za rešitev tega problema. Visoke ravni zdravja prebivalstva so ob staranju prebivalstva pomembne za zagotavljanje daljše delovne dobe in podpiranje višjih ravni produktivnosti, konkurenčnosti in zaposlovanja. Nepotrebno slabo zdravje prav tako povzroča velike stroške zdravstvenim sistemom in brez potrebe obremenjuje javne proračune. Zmanjšanje nepotrebnih izgub zaradi slabega zdravja in prezgodnje smrti lahko prispeva k doseganju lizbonskih ciljev in polnega potenciala Evrope glede blaginje. Obstaja pravna podlaga za ukrepanje v več členih Pogodbe ES, ki vključuje: člena 12 in 13 (o nediskriminaciji), člen 125 (spodbujanje zaposlovanja in kvalificiranih, usposobljenih in prilagodljivih delavcev), člena 136 in 137 (izboljšanje življenjskih razmer in delovnih pogojev ter socialne zaščite in boj proti izključenosti), člen 152 (zagotavljanje visoke ravni varovanja zdravja pri opredeljevanju in izvajanju vseh politik Skupnosti), člena 158 in 159 (krepitev ekonomske in socialne kohezije). Ti členi tvorijo podlago za Skupnost pri podpiranju in dopolnjevanju ukrepov, ki jih izvajajo države članice. Ukrepanje EU upravičuje: 1) potreba po zbiranju in spremljanju podatkov po vsej EU, saj ima EU boljši položaj glede na posamezne države članice za zagotavljanje zanesljivih in primerljivih podatkov; 2) kohezijska politika, s katero EU zagotavlja finančno podporo državam članicam, zlasti gospodarsko manj razvitim regijam, ki se nameni ključnim dejavnikom neenakosti na področju zdravja, kot so življenjski pogoji, usposabljanje in zavodi za zaposlovanje ter zdravstveno varstvo (promocija zdravja, preprečevanje bolezni in zdravljenje). EU lahko prav tako prispeva dodano vrednost z ozaveščanjem in večjim osredotočenjem na neenakosti na področju zdravja, izboljšanjem mehanizmov za spremljanje, pospeševanjem raziskav in zbiranja znanj, zagotavljanjem večje vidnosti pomembnih ukrepov z izboljšanjem izmenjave izkušenj in dobrih praks ter krepitvijo zmogljivosti in izboljšanjem povezav med politikami EU. Ti elementi izhajajo iz odgovorov v okviru posvetovanja in drugih raziskav. 5. Možnosti politike Analizirane so tri možnosti za dosego teh ciljev. Možnost I je nadaljevanje trenutnih dejavnosti (ohranitev obstoječega stanja). Možnost II (izboljšanje obstoječega stanja) gradi na obstoječem delu, ki se lahko v kratkem času izboljša brez dodatnih ali temeljnih sprememb trenutnih instrumentov Skupnosti; ta možnost naj bi se oblikovala v Sporočilu. Možnost III (koreniti ukrepi) zahteva daljši časovni okvir, vključuje spremembe v obstoječih instrumentih EU in vključuje priporočilo Sveta. Te možnosti se lahko seštevajo (možnost III gradi na možnosti II, ki gradi na možnosti I – glej preglednico). 5.1. Možnost I: Ohranitev obstoječega stanja V možnosti I se delo v podporo zmanjšanju neenakosti na področju zdravja nadaljuje v okviru socialne OMK in zdravstvene strategije. Enakost v zdravju je vodilno načelo zdravstvene strategije, zmanjšanje neenakosti na področjih dostopa do zdravstvenega varstva in posledic za zdravje pa je skupni cilj v okviru socialne OMK. EU z izmenjavo izkušenj pomaga državam članicam prevesti te cilje v svoje nacionalne strategije. Mehanizmi vključujejo poročila o nacionalni strategiji in skupno poročilo o socialni vključenosti in socialni zaščiti, medsebojne preglede in zasedanja Odbora za socialno zaščito ter sestanke skupine strokovnjakov EU za socialne dejavnike zdravja in neenakosti na področju zdravja in tiste delovne skupine Sveta o javnem zdravju na višji ravni. Obstaja finančna podpora v okviru programa PROGRESS in programa javnega zdravja 2008–2013. Vzporedno s tem kohezijska politika, skupna kmetijska politika ter kmetijski sklad in sklad za razvoj podeželja podpirajo nekatere dejavnosti glede ključnih dejavnikov zdravja. Drugi ukrepi EU se bodo nadaljevali, vendar se ne bodo osredotočali na neenakosti na področju zdravja. 5.2. Možnost II: Izboljšanje obstoječega stanja V možnosti II Komisija sprejme sporočilo, v katerem se osredotoči na ozaveščanje v zvezi z neenakostmi na področju zdravja in osvetli njihov ekonomski, politični in etični obseg. Možnost II potrdi zmanjšanje neenakosti na področju zdravja kot prednostne naloge politik, okrepi dialog z zainteresiranimi stranmi ter si prizadeva za boljšo uporabo mehanizmov informiranja in izmenjave ter obstoječe finančne podpore. Podpira ukrepe za pridobivanje znanja za učinkovito ukrepanje in si prizadeva za izboljšanje sistema merjenja neenakosti na področju zdravja med državami članicami, regijami EU in socialnimi skupinami. Spodbuja prvi premislek pri akterjih različnih zadevnih območij politik o njihovem potencialu za ukrepanje na tem področju (kot so ga v okviru posvetovanja predlagali nekateri nacionalni organi). Naznanja več posebnih ukrepov, katerih cilj je krepitev dejavnosti brez večjega novega razvoja politik, pri čemer imajo odgovornost za razvoj konkretnih politik predvsem države članice. 5.3. Možnost III: Koreniti ukrepi V možnosti III Komisija dodatno predlaga: priporočilo Sveta o neenakostih na področju zdravja; namero o zmanjšanju neenakosti na področju zdravja v EU kot celoti; medinstitucionalni svetovalni odbor na visoki ravni; pregled več območij politik za vključitev zmanjšanja neenakosti na področju zdravja kot izrecne prednostne naloge, pri čemer bi se sredstva na novo razporedila ali ustrezno povečala glede na obdobje po letu 2013; pregled ukrepov Skupnosti, ki prispevajo k zagotavljanju dostopa do osnovnih potreb v zvezi z zdravjem (zdravstveno varstvo, stanovanje, hrana, voda, izobraževanje) in širše mednarodne pobude za boj proti svetovnim neenakostim na področju zdravja. 6. Analiza učinkov To je nezakonodajna pobuda, katere cilj je okrepiti ukrepanje za podporo in dopolnitev prizadevanj držav članic in zainteresiranih strani za zmanjšanje neenakosti na področju zdravja. Ukrepi, predlagani v možnostih I, II in III, vključujejo: 1) povečanje prizadevanj za izboljšanje koordinacije in omogočanja zadev na ravni EU ter 2) povečanje prizadevanj za ozaveščanje držav članic in drugih zainteresiranih strani glede pomena obravnavanja zdravstvenih in socialnih vprašanj zlasti vpričo sedanje ekonomske krize. Obseg, v katerem dejavnosti podpirajo ukrepanje držav članic in drugih zainteresiranih strani za zmanjšanje neenakosti na področju zdravja, je glavni dejavnik, ki določa učinek predlogov. 6.1. Socialni učinki Ukrepi, predvideni v treh možnostih, naj bi imeli pozitivne socialne učinke in pričakuje se, da naj nobeden ne bi imel negativnega učinka. V primerjavi z možnostjo I bi morali imeti možnosti II in III večji pozitivni socialni učinek. Pomembno se je zavedati, da sedanja ekonomska kriza lahko poveča neenakosti na področju zdravja s poslabšanjem nekaterih dejavnikov zdravja. Možnosti II in III bi lahko z okrepitvijo dejavnosti ozaveščanja zagotovili, da države članice pri opredeljevanju prednostnih nalog ne bi zanemarile tega področja ukrepanja ter bi se izognile prihodnjim negativnim ekonomskim in socialnim posledicam. 6.2. Ekonomski učinki Posredni ekonomski stroški velikih neenakosti na področju zdravja se lahko izkažejo upoštevanja vredni. Ne da se jih natančno oceniti. V eni študiji je bilo ocenjeno, da bi bila potencialna gospodarska korist od zvišanja ravni zdravja celotnega prebivalstva na raven tistih, ki imajo visoko izobrazbo, med 1,2 % in 9 % BDP. Težko je opredeliti stroške ukrepov za izboljšanje dostopnosti in primerljivosti podatkov, predvsem po socialno-ekonomskem položaju. Na splošno naj bi imel napredek glede dejavnikov zdravja in neenakosti na področju zdravja pozitiven ekonomski učinek. Dolgoročno bi lahko bila izboljšanje zdravja in zmanjšanje števila let s slabim zdravjem stroškovno nevtralna ali bi imela pozitiven splošni ekonomski vpliv. 7. Ocena možnosti Vse tri možnosti bi lahko prispevale k doseganju splošnih ciljev, pri čemer bi možnost III lahko bila najučinkovitejša. Vendar možnost III vključuje dodatne stroške, njeno izvajanje pa bi naletelo na nekatere zapreke. Na podlagi merila izvedljivosti (predvsem zmožnosti delovanja glede na trenutno krizo) in stroškov ostaja možnost II prednostna možnost. Možnost II se lahko ima za etapo v boju proti neenakostim na področju zdravja na ravni EU in polno upošteva načelo subsidiarnosti. 8. Spremljanje in vrednotenje Ocenjeni ukrepi vključujejo predloge za izboljšanje informiranja, spremljanja in poročanja o napredku glede neenakosti na področju zdravja in njihovih dejavnikov, ki se lahko uporabijo za spremljanje in vrednotenje. Komisija bo za redne analize razvoja politik EU evropske opazovalne skupine za družbene razmere in Evropskega observatorija za zdravstvene sisteme in politike tudi uporabila strokovno podporo. Dodatni mehanizem za spremljanje je poročilo Komisije leta 2012 o izvajanju te pobude in napredku, ki je bil dosežen pri boju z neenakostmi na področju zdravja, predvidena pa so tudi nova poročila. Možnost I – Ohranitev obstoječega stanja|Možnost II – Izboljšanje obstoječega stanja|Možnost III – Koreniti ukrepi| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions (Zdravstveno stanje in življenjske razmere). Poročilo o spremljanju, ki ga je pripravila evropska opazovalna skupina za družbene razmere. Evropska komisija, 2008. RO (...PICT...)|COMISIA COMUNITĂŢILOR EUROPENE| Bruxelles, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI REZUMAT AL EVALUĂRII IMPACTULUI de însoțire pentru COMUNICAREA COMISIEI CĂTRE PARLAMENTUL EUROPEAN, CONSILIU, COMITETUL ECONOMIC ȘI SOCIAL EUROPEAN ȘI COMITETUL REGIUNILOR Solidaritate în domeniul sănătății: reducerea inegalităților în materie de sănătate în UE {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396} 1. Introducere Acest document prezintă rezumatul evaluării impactului care analizează opțiuni de politică pentru o inițiativă a UE intitulată „Solidaritate în domeniul sănătății: reducerea inegalităților în materie de sănătate în UE”. Comisia a identificat necesitatea unor acțiuni în privința strategiei UE în domeniul sănătății COM(2007) 630 și a anunțat o inițiativă UE privind inegalitățile în materie de sănătate în cadrul agendei sociale reînnoite din 2008 COM(2008) 412 . Prezentul document incorporează observații transmise de Comitetul pentru evaluarea impactului cu privire la obiective, la utilizarea termenilor „inegalități” și „nedreptăți”, „proporționalitate”, „subsidiaritate” și „costuri”. Raportul angajează numai serviciile Comisiei implicate în elaborarea sa și nu aduce atingere deciziei finale a Comisiei.[1][2] COM(2007) 630 COM(2008) 412 Principala responsabilitate pentru soluționarea problemelor legate de inegalitățile în materie de sănătate revine statelor membre, dar politicile UE pot avea un impact indirect asupra sănătății și pot contribui la surmontarea obstacolelor actuale care stau în calea acțiunilor. Raportul evaluează acțiunile comunitare menite să sprijine și să completeze eforturile depuse de statele membre și de părțile interesate și să mobilizeze politicile comunitare în sensul reducerii inegalităților în materie de sănătate, respectând în totalitate subsidiaritatea. Acțiunile comunitare ar trebui să sprijine progresele realizate în privința sănătății întregii populații, dar cu accent pe reducerea diferențelor nedrepte și evitabile în materie de sănătate existente între diferitele grupuri sociale și între regiunile Uniunii Europene – și anume, abordarea „egalizării”. Deja se întreprind acțiuni relevante atât la nivel comunitar, cât și la nivel național. Acțiunile actuale sunt limitate, totuși, de nivelul de conștientizare și prioritate acordat, de lipsa implicării părților interesate, de informații și cunoștințe incomplete, de schimburi insuficiente de bune practici și de dificultăți în crearea unei abordări politice intersectoriale. Prin urmare, prezentul document analizează măsurile care trebuie adoptate pentru a soluționa aceste probleme. 2. Definirea problemei În prezent, între statele membre ale UE există o diferență de 8 ani în privința speranței de viață la naștere a femeilor și o diferență de 14 ani în cazul bărbaților. De asemenea, între statele membre și între regiunile UE există diferențe considerabile în privința deceselor, a dezabilităților și a bolilor. În unele țări, diferențele în materie de sănătate față de media UE și față de țările cu rezultatele cele mai bune s-au adâncit pe parcursul ultimelor două decade. Există diferențe mari în materie de sănătate între grupurile sociale definite în funcție de venit, ocupație, nivel educațional sau etnie în toate statele membre Starea sănătății și condițiile de trai. Raport de monitorizare pregătit de Observatorul european al situației sociale. Comisia Europeană 2008. . Persoanele cu un nivel mai scăzut de educație, cu un venit mai mic sau cu o ocupație mai modestă trăiesc mai puțin și se confruntă mai des cu probleme de sănătate. Diferențele în privința speranței de viață la naștere dintre grupurile socio-economice variază între 4 și 10 ani pentru bărbați și, respectiv, 2 și 6 ani pentru femei. Aceste diferențe se reflectă în multe dintre măsurile privind sănătatea fizică și mentală. În unele țări, diferențele s-au mărit pe parcursul ultimelor decade. [3] Starea sănătății și condițiile de trai. Raport de monitorizare pregătit de Observatorul european al situației sociale. Comisia Europeană 2008. Inegalitățile în materie de sănătate sunt legate de inegalități în privința factorilor sociali determinanți ai sănătății printre care condițiile de trai (locuința, mediul înconjurător), comportamentul legat de sănătate (dietă, fumat, exerciții fizice), condițiile de angajare și de muncă, educația, accesul la protecție socială inclusiv la asistență medicală de calitate. O mare parte dintre inegalitățile în materie de sănătate pot fi evitate și pot face obiectul unor politici care pot fi influențate, la rândul lor, de politica UE. Sunt identificate trei domenii în care sunt observate puncte slabe care constituie obstacole în calea adoptării unor acțiuni eficiente de eliminare a inegalităților în materie de sănătate. Acestea sunt domeniile în care UE poate veni în sprijinul și în completarea acțiunilor întreprinse de statele membre: Lipsa conștientizării și acordarea unui grad insuficient de prioritate și de angajament în cadrul politicilor de către statele membre și alte părți interesate Absența unor date comparabile și regulate, a monitorizării și a raportării. Lipsa cunoștințelor privind factorii determinanți și politicile eficiente care trebuie puse în aplicare O abordare insuficient de concertată la nivelul UE în privința inegalităților în materie de sănătate (lipsa coordonării la nivel comunitar) Statele membre pun în aplicare unele politici, dar lipsesc strategii cuprinzătoare. Peste jumătate dintre statele membre nu pun, în cadrul politicilor, niciun accent pe reducerea inegalităților în materie de sănătate. În plus, politicile nu sunt evaluate și diseminate. Cu toate că există dovezi concludente în acest sens, sunt necesare mai multe informații privind efectele (cauzalitatea) și importanța unor factori determinanți ai sănătății pentru ca statele membre să poată pune în aplicare acțiuni eficiente legate de anumite grupuri de populație și anumiți factori determinanți. Sunt necesare, de asemenea, date cuprinzătoare și comparabile disponibile în mod regulat la nivelul UE privind rezultatele în materie de sănătate și factorii determinanți ai inegalităților în materie de sănătate, clasificați în funcție de grupuri socio-economice. Lipsa datelor comunitare și a cunoștințelor din cercetări reprezintă un obstacol în calea dezvoltării politicilor. Dovezi mai bune și mai bine partajate, precum și un calendar al acțiunilor pot asigura angajamentul care lipsește în prezent din partea unor categorii de părți interesate. La nivelul UE s-a acordat în cadrul politicilor un grad mai ridicat de prioritate inegalităților în materie de sănătate, iar unele politici comunitare au un impact pozitiv. Cu toate acestea, este dificil să se cuantifice astfel de progrese și nu există nicio coordonare semnificativă a inegalităților în materie de sănătate în toate politicile comunitare relevante. 3. Obiective Acțiunile comunitare în privința inegalităților în materie de sănătate au ca scop sprijinirea și completarea acțiunilor adoptate de statele membre și de alte părți interesate și garantarea faptului că politicile și activitățile comunitare asigură un nivel înalt de protecție a sănătății, astfel cum este prevăzut în tratat. În măsura posibilităților, protecția sănătății oferită de politicile comunitare ar trebui extinsă la nivelul tuturor cetățenilor, indiferent de locul în care aceștia trăiesc sau de nivelul lor social. Prin îndeplinirea acestor obiective, acțiunile comunitare pot aduce o contribuție la reducerea inegalităților în materie de sănătate în UE. 3.1. Obiective generale Obiectivul general al prezentei inițiative este să sprijine și să completeze eforturile depuse de statele membre și de părțile interesate și să mobilizeze politicile comunitare în sensul reducerii inegalităților în materie de sănătate. 3.2. Obiective specifice Obiectivele specifice sunt următoarele: Sensibilizarea, promovarea informării, a schimbului de bune practici și a coordonării politicilor și recomandarea de a se da întâietate, în cadrul politicilor, abordării prioritare a inegalităților în materie de sănătate; atât la nivel comunitar și la nivelul statelor membre, cât și de către alte părți implicate. Îmbunătățirea disponibilității datelor și a mecanismelor de măsurare, monitorizare și raportare cu privire la inegalitățile în materie de sănătate în întreaga Uniune Europeană, precum și îmbunătățirea bazei de cunoștințe privind cauzele inegalităților în materie de sănătate și a dovezilor care stau la baza acțiunilor. Dezvoltarea contribuției politicilor comunitare relevante în vederea reducerii inegalităților în materie de sănătate, inclusiv un sprijin mai eficient acordat eforturilor depuse de statele membre și de părțile interesate pentru eliminarea inegalităților în materie de sănătate, cu accent special pe grupurile vulnerabile și pe țările terțe. 4. Analiza subsidiarității: se justifică un rol al UE? Cu toate că principala responsabilitate pentru eliminarea inegalităților în materie de sănătate revine statelor membre, această problemă este de interes politic comunitar din mai multe motive. În primul rând, omniprezența și persistența inegalităților în materie de sănătate sugerează o discrepanță între situația existentă și unele dintre obiectivele majore ale UE precum consolidarea coeziunii economice și sociale, asigurarea șanselor egale, promovarea reducerii inegalităților și promovarea egalității de șanse între femei și bărbați, precum și solidaritatea între statele membre (articolul 2 din Tratatul UE și articolul 2 din Tratatul CE). În al doilea rând, incidența ridicată a problemelor de sănătate la anumite categorii ale populației din UE implică substanțiale costuri pentru Uniune și oferă un motiv economic pentru promovarea acțiunilor de soluționare a acestor probleme. Un nivel ridicat al sănătății populației este important în contextul îmbătrânirii populației, pentru a permite prelungirea vieții active și susținerea unui nivel sporit de productivitate, competitivitate și ocupare a forței de muncă. Problemele evitabile de sănătate determină, de asemenea, costuri ridicate pentru sistemele de sănătate și exercită presiuni inutile asupra bugetelor publice. Reducerea pierderilor inutile datorate stării proaste a sănătății și deceselor premature poate contribui la îndeplinirea obiectivelor de la Lisabona și la realizarea potențialului de prosperitate al Europei. Există un temei juridic pentru acțiunile care trebuie întreprinse, acesta fiind reprezentat de câteva articole din Tratatul CE, inclusiv: articolele 12 și 13 (privind combaterea discriminării), articolul 125 (promovarea angajării și a forței de muncă formată, calificată și adaptabilă), articolele 136 și 137 (îmbunătățirea condițiilor de trai și de muncă și a protecției sociale și combaterea excluziunii), articolul 152 (asigurarea unui nivel înalt de protecție a sănătății în toate politicile comunitare), articolele 158 și 159 (consolidarea coeziunii economice și sociale). Aceste articole constituie temeiul juridic pe care Comunitatea se poate baza în vederea sprijinirii și a completării acțiunilor întreprinse de statele membre. Necesitatea acțiunilor comunitare se poate regăsi: 1) în nevoia de colectare de date la nivel comunitar și de monitorizare a acestora, deoarece UE este capabilă în mai mare măsură decât statele membre să asigure date comparabile și demne de încredere și 2) în politica de coeziune, prin care UE asigură sprijin financiar statelor membre, în special regiunilor mai puțin dezvoltate, care poate fi investit în factorii determinanți cheie ai inegalităților în materie de sănătate precum condițiile de trai, serviciile de formare profesională și de ocupare a forței de muncă și asistența medicală (promovarea sănătății, prevenirea bolilor și tratamentul). UE poate, de asemenea, oferi valoare adăugată prin sensibilizare și plasarea unui accent sporit pe inegalitățile în materie de sănătate, prin îmbunătățirea mecanismelor de monitorizare, sporirea activităților de cercetare și de colectare a cunoștințelor, asigurarea vizibilității acțiunilor relevante prin îmbunătățirea schimbului de experiențe și de bune practici și construirea capacității și îmbunătățirea legăturilor dintre politicile comunitare. Aceste elemente au fost sugerate în răspunsurile oferite în cadrul consultării și în alte analize în domeniul cercetării. 5. Opțiuni de politică Sunt analizate trei opțiuni pentru realizarea obiectivelor. Opțiunea I este de a continua activitățile actuale („menținerea situației actuale”). Opțiunea II - „activitățile actuale îmbunătățite” - utilizează rezultatele existente care pot progresa în scurt timp fără a se aduce schimbări suplimentare sau fundamentale instrumentelor comunitare existente, fiind formulate într-o comunicare. Opțiunea III - „cu efect pe termen lung” - necesită o perioadă mai îndelungată, implică schimbări în privința instrumentelor comunitare actuale și include o recomandare a Consiliului. Opțiunile sunt cumulative (opțiunea III utilizează opțiunea II care, la rândul ei, utilizează opțiunea I – a se vedea tabelul). 5.1. Opțiunea I: menținerea situației actuale În opțiunea I, activitățile de sprijinire a reducerii inegalităților în materie de sănătate continuă în cadrul MDC socială și al strategiei în domeniul sănătății. Egalitatea în materie de sănătate este un principiu director al strategiei în materie de sănătate, iar reducerea inegalităților în accesul la asistența medicală și rezultatele în domeniul sănătății reprezintă un obiectiv comun în cadrul MDC sociale. Prin intermediul schimburilor de experiență, UE asistă statele membre la transpunerea acestui obiectiv în strategii naționale. Printre mecanisme se numără rapoartele privind strategia națională și raportul comun privind protecția socială și incluziunea socială, evaluările inter pares și reuniunile Comitetului pentru protecție socială, precum și cele ale Grupului de experți UE privind factorii sociali determinanți ai sănătății și ai inegalităților în materie de sănătate și ale Grupului de lucru al Consiliului privind sănătatea publică la nivelul persoanelor în vârstă. Se acordă sprijin financiar prin PROGRESS și prin programul în domeniul sănătății 2008-2013. De asemenea, politica de coeziune, Politica Agricolă Comună și fondul de dezvoltare agricolă și cel de dezvoltare rurală sprijină unele activități referitoare la principalii factori determinanți ai sănătății. Alte acțiuni comunitare ar continua să fie efectuate, cu toate că nu se axează pe inegalitățile în materie de sănătate. 5.2. Opțiunea II: activitățile actuale îmbunătățite În opțiunea II, Comisia adoptă o comunicare având drept scop sensibilizarea cu privire la inegalitățile în materie de sănătate și sublinierea amplorii economice, politice și etice a acestora. Opțiunea II confirmă reducerea inegalităților în materie de sănătate drept o prioritate politică, sporește dialogul cu părțile interesate și caută să obțină o mai bună utilizare a informațiilor existente și a mecanismelor de schimb și sprijin financiar existente. Aceasta sprijină acțiunile de colectare a cunoștințelor pentru acțiuni eficiente și caută să îmbunătățească sistemul de măsurare a inegalităților în materie de sănătate existente între statele membre, regiunile UE și grupurile sociale. Opțiunea încurajează o primă reflecție în funcție de domenii politice relevante privind potențialul deținut de acestea pentru acțiunile din acest domeniu (astfel cum au propus unele autorități naționale în cadrul consultării). Aceasta anunță acțiuni specifice menite să consolideze activitățile fără a necesita noi dezvoltări semnificative ale politicii. Responsabilitatea dezvoltării de politici concrete aparține, în continuare, statelor membre. 5.3. Opțiunea III: cu efect pe termen lung În opțiunea III, Comisia propune în plus: o recomandare a Comisiei privind inegalitățile în materie de sănătate; ținte de reducere a inegalităților în materie de sănătate în întreaga Uniune Europeană; un comitet consultativ interinstituțional la nivel înalt; revizuirea unor domenii politice pentru a include reducerea inegalităților în materie de sănătate drept prioritate explicită, prin care resursele ar fi realocate sau adăugate în consecință pentru perioada de după 2013; o revizuire a măsurilor comunitare care să contribuie la asigurarea accesului la necesitățile de bază în domeniul sănătății (asistența medicală, locuințele, alimentația, aprovizionarea cu apă, învățământul); și o inițiativă internațională mai cuprinzătoare, menită să elimine inegalitățile în materie de sănătate la nivel global. 6. Analiza impactului Aceasta este o inițiativă non-legislativă având drept scop consolidarea acțiunilor menite să sprijine și să completeze eforturile depuse de statele membre și de alte părți interesate în vederea reducerii inegalităților în materie de sănătate. Acțiunile propuse în opțiunile I, II și III implică: 1) sporirea eforturilor de îmbunătățire a coordonării și a facilitării aspectelor la nivel comunitar și 2) sporirea eforturilor de sensibilizare în rândul statelor membre și al altor părți interesate cu privire la importanța acordării atenției problemelor sociale și a celor din domeniul sănătății, în special în contextul crizei economice actuale. Măsura în care activitățile însoțesc acțiunile întreprinse de statele membre și de alte părți interesate în vederea reducerii inegalităților în materie de sănătate reprezintă principalul factor determinant al impactului propunerilor. 6.1. Impacturi sociale Se preconizează că acțiunile din cadrul celor trei opțiuni vor avea impacturi sociale pozitive și că niciuna dintre acestea nu va avea un impact social negativ. În comparație cu opțiunea I, este probabil ca opțiunile II și III să aibă un impact social pozitiv mai însemnat. Un aspect important este faptul că este posibil ca actuala criză economică să mărească inegalitățile în materie de sănătate prin deteriorarea unor factori determinanți ai sănătății. Opțiunile II și III, prin activitățile lor de sensibilizare mai susținute, ar putea garanta că, la momentul stabilirii priorităților, statele membre nu vor neglija acest domeniu politic și nu vor suporta consecințe economice și sociale negative. 6.2. Impacturi economice Costurile indirecte implicate de inegalitățile mari în materie de sănătate pot fi considerabile. Acestea nu pot fi estimate cu precizie. Un studiu a estimat că eventualele câștiguri economice obținute din aducerea sănătății întregii populații la nivelul la care se află sănătatea persoanelor cu studii superioare ar fi între 1,2% și 9% din PIB. Este dificil să se identifice costurile implicate de acțiunile menite să îmbunătățească disponibilitatea și comparabilitatea datelor, în special în funcție de starea economico-socială. În general, este probabil ca progresele realizate privind factorii determinanți ai sănătății și cei ai inegalităților în materie de sănătate să aibă un impact economic pozitiv. Pe termen lung, câștigurile obținute în privința sănătății și reducerea tendinței de scădere a speranței de viață sănătoasă ar putea să nu implice niciun cost sau să aducă, în general, beneficii economice. 7. Evaluarea opțiunilor Toate cele trei opțiuni ar contribui la realizarea obiectivelor generale, opțiunea III fiind, foarte probabil, cea care ar avea cel mai semnificativ efect. Cu toate acestea, opțiunea III implică costuri suplimentare și se confruntă cu unele bariere în calea punerii în aplicare. Pe baza fezabilității (în mod special a capacității de a acționa în privința crizei actuale) și a costurilor implicate, opțiunea II este cea preferabilă. Opțiunea II poate fi văzută drept o piatră de temelie pentru activitățile comunitare viitoare privind inegalitățile în materie de sănătate și respectă în totalitate principiul subsidiarității. 8. Monitorizarea și evaluarea Acțiunile evaluate includ propuneri de îmbunătățire a informării, monitorizării și raportării referitoare la progresele realizate în privința inegalităților în materie de sănătate și a factorilor determinanți ai acestora care pot fi utilizați pentru monitorizare și evaluare. Comisia va utiliza, de asemenea, sprijinul din partea experților în vederea realizării unor analize regulate ale dezvoltărilor politicii comunitare prin intermediul Observatorului european al situației sociale și al demografiei și al Observatorului European al Sistemelor și Politicilor de Sănătate. Un mecanism de monitorizare suplimentar este un raport al Comisiei care va fi realizat în 2012 referitor la punerea în aplicare a acestei inițiative și la progresele pe care le-a înregistrat în privința inegalităților în materie de sănătate, alte rapoarte fiind prevăzute, de asemenea. Opțiunea I - Menținerea situației actuale|Opțiunea II - Activitățile actuale îmbunătățite|Opțiunea III - Cu efect pe termen lung| ||| [1] COM(2007) 630 [2] COM(2008) 412 [3] Starea sănătății și condițiile de trai. Raport de monitorizare pregătit de Observatorul european al situației sociale. Comisia Europeană 2008. FI (...PICT...)|EUROOPAN YHTEISÖJEN KOMISSIO| Bryssel 20.10.2009 SEK(2009) 1397 KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA TIIVISTELMÄ VAIKUTUSTEN ARVIOINNISTA Oheisasiakirja KOMISSION TIEDONANTO EUROOPAN PARLAMENTILLE, NEUVOSTOLLE, EUROOPAN TALOUS- JA SOSIAALIKOMITEALLE SEKÄ ALUEIDEN KOMITEALLE Solidaarinen terveydenhuolto: terveyserojen vähentäminen EU:ssa {KOM(2009) 567 lopullinen} {SEK(2009) 1396} 1. Johdanto Tässä asiakirjassa esitetään tiivistelmä vaikutusten arvioinnista, jossa tarkastellaan toimintavaihtoehtoja EU:n aloitteen ”Solidaarinen terveydenhuolto: terveyserojen vähentäminen EU:ssa” osalta. Komissio totesi EU:n terveysstrategiassa KOM(2007) 630. , että alalla on toteutettava toimia, ja ilmoitti vuonna 2008 antamassaan uudistetussa sosiaalisessa toimintaohjelmassa KOM(2008) 412. aikovansa esittää terveyseroja käsittelevän EU-aloitteen. Tämä asiakirja sisältää vaikutustenarviointilautakunnan huomioita aloitteen tavoitteista, käsitteiden ”erot” ja ”eriarvoisuus” käytöstä, suhteellisuudesta, toissijaisuudesta ja kustannuksista. Raportti sitoo ainoastaan sen valmisteluun osallistuneita komission yksiköitä eikä vaikuta komission lopulliseen päätökseen.[1][2] KOM(2007) 630. KOM(2008) 412. Päävastuu terveyseroihin puuttumisesta on jäsenvaltioilla, mutta EU:n politiikalla voidaan vaikuttaa välillisesti terveyteen ja auttaa voittamaan nykyisiä toiminnan esteitä. Raportissa arvioidaan – ottaen täysimääräisesti huomioon toissijaisuusperiaate – niitä EU:n toimia, joilla tuetaan ja täydennetään jäsenvaltioiden ja sidosryhmien toimia ja joilla pyritään saamaan EU:n politiikka vaikuttamaan terveyserojen vähentämiseen. EU:n toiminnalla olisi tuettava koko väestön terveyden parantamista, mutta samalla siinä olisi painotettava erojen tasaamista eli vältettävissä olevien ja epäoikeudenmukaisten terveyserojen vähentämistä sosiaaliryhmien ja EU:n eri alueiden välillä. Niin EU:n kuin jäsenvaltiotasollakin on jo toteutettu erinäisiä merkityksellisiä toimia. Nykyiset toimet kärsivät kuitenkin monista rajoitteista: puutteellinen tuntemus ja jääminen prioriteettien jalkoihin, sidosryhmien osallistumattomuus, aukot tiedoissa, riittämätön hyvien toimintamallien vaihto ja vaikeudet luoda alojen välinen toimintamalli. Tässä asiakirjassa käsitellään tämän vuoksi toimenpiteitä näihin näkökohtiin puuttumiseksi. 2. Ongelman määrittely Naisten elinajanodotteessa syntymähetkellä on tällä hetkellä EU:n jäsenvaltioiden välillä 8 vuoden ero – miehillä vastaava ero on 14 vuotta. Jäsenvaltioiden ja EU:n eri alueiden välillä on lisäksi suuria eroja kuolleisuuden, vammaisuuden ja sairauksien osalta. Joissakin maissa terveyserot EU:n keskiarvoon ja parhaisiin suoriutujiin nähden ovat kasvaneet kahden viime vuosikymmenen aikana. Tulojen, ammatin, koulutustason tai tiettyyn etniseen ryhmään kuulumisen perusteella määriteltyjen sosiaaliryhmien välillä on terveyden osalta merkittäviä eroja kaikissa jäsenvaltioissa. Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation (Sosiaalisen tilanteen eurooppalaisen seurantajärjestelmän laatima seurantaraportti terveydentilasta ja elinoloista). Euroopan komissio 2008. Heikommin koulutetut, pienituloisemmat tai heikommassa ammattiasemassa olevat elävät lyhyemmän aikaa ja kärsivät useammin terveysongelmista. Erot elinajanodotteessa syntymähetkellä eri sosioekonomisten ryhmien välillä ovat miesten kohdalla 4–10 ja naisten kohdalla 2–6 vuotta. Tämä suuntaus näkyy useissa fyysistä ja mielenterveyttä mittaavissa tekijöissä. Joissakin maissa erot ovat kasvaneet viime vuosikymmenten aikana. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation (Sosiaalisen tilanteen eurooppalaisen seurantajärjestelmän laatima seurantaraportti terveydentilasta ja elinoloista). Euroopan komissio 2008. Terveyserot liittyvät eroihin terveyden sosiaalisissa taustatekijöissä, joista mainittakoon elinolot (asuminen, ympäristö), terveyteen liittyvä käyttäytyminen (ruokavalio, tupakointi, liikunta), työolot, koulutus ja pääsy sosiaalisen suojelun piiriin, laadukkaan terveydenhoidon saanti mukaan luettuna. Huomattava osa terveyseroista on vältettävissä, ja niihin voidaan puuttua toimintalinjoilla, joihin voidaan vaikuttaa EU:n politiikalla. Kolmella alalla on havaittu heikkouksia, jotka hankaloittavat tehokkaiden toimien toteuttamista terveyseroihin puuttumiseksi. EU voi näillä kolmella alalla tukea ja täydentää jäsenvaltioiden toimia: Asian puutteellinen tuntemus ja jääminen tärkeämmiksi katsottujen prioriteettien jalkoihin sekä jäsenvaltioiden ja muiden sidosryhmien puutteellinen sitoutuminen. Vertailukelpoisten ja säännöllisesti kerättävien tietojen sekä seuranta- ja raportointimekanismien puuttuminen. Puuttuvat tiedot taustatekijöistä ja toimivista toimintalinjoista, joita voitaisiin toteuttaa. EU:lla ei ole riittävän yhtenäistä toimintamallia terveyserojen vähentämiseksi (asiaa ei ole otettu osaksi kaikkea EU:n politiikkaa). Jäsenvaltiot toteuttavat joitakin toimintalinjoja mutta niiltä puuttuvat kattavat strategiat. Yli puolet jäsenvaltioista ei pidä terveyserojen vähentämistä poliittisena painopisteenä. Politiikkaa ei myöskään arvioida eikä sen tuloksia levitetä. Vaikka luotettavaa näyttöä onkin olemassa, tarvitaan lisää tietoa joidenkin terveyden taustatekijöiden vaikutuksesta (syy-yhteydestä) ja merkityksestä, jotta jäsenvaltiot voisivat toteuttaa tehokkaita toimia tiettyjen väestöryhmien ja taustatekijöiden osalta. Lisäksi tarvitaan vertailukelpoisia, rutiiniluonteisesti kerättyjä EU:n laajuisia tietoja terveysvaikutuksista ja terveyserojen taustatekijöistä sosioekonomisten ryhmien mukaan jaoteltuina. Politiikan kehittämistä haittaa EU-tason tietojen ja tutkimustiedon puuttuminen. Jos onnistutaan hankkimaan parempaa ja yhteisesti jaettua näyttöä ja osoittamaan toiminnalle perustelut, voidaan saada useat eri sidosryhmät sitoutumaan toimintaan – tällaista sitoutumistahan ei nykyisin ole. Terveyserot on EU:n tasolla nostettu tärkeämmäksi poliittiseksi tavoitteeksi, ja useilla EU:n toimintalinjoilla on ollut myönteistä vaikutusta. Tätä vaikutusta on kuitenkin vaikea ilmoittaa määrällisesti, eikä terveyseroja ole merkittävästi otettu osaksi kaikkea niiden kannalta merkityksellistä EU:n politiikkaa. 3. Tavoitteet Terveyseroihin keskittyvillä EU:n toimilla pyritään tukemaan ja täydentämään jäsenvaltioiden ja muiden sidosryhmien toimia ja varmistamaan, että EU:n politiikalla ja toiminnalla saadaan aikaan perustamissopimuksessa määrätty terveyden suojelun korkea taso. EU:n politiikalla tarjottavan terveyden suojelun olisi mahdollisuuksien mukaan koskettava kaikkia kansalaisia näiden elinpaikasta tai sosiaalisesta taustasta huolimatta. Nämä tavoitteet täyttämällä EU:n toiminnalla voidaan osaltaan vähentää terveyseroja EU:ssa. 3.1. Yleiset tavoitteet Aloitteen yleisenä tavoitteena on tukea ja täydentää jäsenvaltioiden ja muiden sidosryhmien toimia ja saada EU:n politiikka vaikuttamaan terveyserojen vähentämiseen. 3.2. Erityiset tavoitteet Erityisinä tavoitteina on Lisätä tietoisuutta, parantaa tiedotusta, parhaiden toimintatapojen vaihtoa ja politiikan koordinointia sekä saada terveyserojen vähentäminen politiikan painopisteeksi – niin yhteisön kuin jäsenvaltioiden tasolla ja muiden sidosryhmien toiminnassa. Parantaa tiedon saatavuutta ja mekanismeja, joilla mitataan ja seurataan terveyseroja ja raportoidaan niistä EU:n eri puolilla, sekä terveyserojen syitä koskevaa tietopohjaa ja toiminnan perustana olevaa näyttöä. Kehittää relevantin EU-politiikan panosta terveyserojen vähentämisessä – tähän kuuluvat paremman tuen antaminen jäsenvaltioille ja sidosryhmille terveyserojen torjunnassa sekä erityinen panostaminen muita heikommassa asemassa oleviin ryhmiin ja yhteisön ulkopuolisiin maihin. 4. Toissijaisuuskysymysten analyysi: Onko EU:n rooli perusteltu? Vaikka terveyseroihin puuttuminen onkin pääasiallisesti jäsenvaltioiden vastuulla, ongelma on EU:n kannalta poliittisesti merkittävä kysymys monista syistä. Terveyserojen yleisyys ja pysyvyys osoittaa ensinnäkin sen, että nykytilanne on ristiriidassa joidenkin EU:n yleistavoitteiden kanssa, esimerkkeinä taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden vahvistaminen, yhtäläisten mahdollisuuksien varmistaminen, eriarvoisuuden vähentämisen edistäminen sekä miesten ja naisten välisen tasa-arvon ja jäsenvaltioiden välisen yhteisvastuullisuuden edistäminen (Euroopan unionista tehdyn sopimuksen 2 artikla ja EY:n perustamissopimuksen 2 artikla). Joidenkin EU:n väestönosien huono terveys aiheuttaa toisekseen merkittäviä vaihtoehtokustannuksia unionille, mikä tarjoaa taloudellisen kannustimen edistää näitä eroja vähentäviä toimia. Väestön hyvä terveys on tärkeää väestön ikääntyessä, jotta ihmiset voisivat työskennellä pidempään ja jotta voitaisiin parantaa tuottavuutta, kilpailukykyä ja työllisyyttä. Vältettävissä olevat terveysongelmat aiheuttavat lisäksi suuria kustannuksia terveydenhuoltojärjestelmille ja rasittavat tarpeettomasti valtioiden budjetteja. Sairauksista ja ennenaikaisista kuolemantapauksista johtuvien tarpeettomien menetysten vähentäminen voi osaltaan auttaa pääsemään Lissabonin tavoitteisiin ja saavuttamaan Euroopan täyden potentiaalin hyvinvoinnin osalta. Toiminnalle löytyy oikeusperusta useista EY:n perustamissopimuksen artikloista, mukaan luettuina seuraavat: 12 ja 13 artikla (syrjinnän torjunta), 125 artikla (työllisyyden sekä ammattitaitoisen, koulutetun ja mukautumiskykyisen työvoiman edistäminen), 136 ja 137 artikla (elin- ja työolojen kohentaminen ja sosiaalinen suojelu sekä syrjäytymisen torjuminen), 152 artikla (ihmisten terveyden korkeatasoisen suojelun varmistaminen kaikessa yhteisön politiikassa) sekä 158 ja 159 artikla (taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden lujittaminen). Yhteisö voi näiden artikloiden pohjalta tukea ja täydentää jäsenvaltioiden toimia. EU:n toimia voidaan pitää välttämättöminä seuraavalta pohjalta: 1) EU:n laajuinen tietojen keruu ja seuranta on tarpeen, sillä EU voi yksittäisiä jäsenvaltioita paremmin varmistaa tietojen luotettavuuden ja vertailukelpoisuuden, ja 2) EU voi koheesiopolitiikkansa avulla antaa erityisesti muita heikommassa asemassa oleville alueille rahoitustukea, jota voidaan käyttää terveyseroihin vaikuttavien keskeisten taustatekijöiden kohentamiseen, esimerkkeinä elinolot, koulutus- ja työllisyyspalvelut sekä terveydenhuolto (edistäminen, ennaltaehkäisy ja hoito). EU voi lisäksi tarjota lisäarvoa parantamalla tietoisuutta ja tuomalla terveyserot paremmin etualalle, kohentamalla seurantamekanismeja, tehostamalla tutkimusta ja tiedon keruuta, lisäämällä toimien näkyvyyttä kokemusten ja hyvien toimintatapojen vaihtoa parantamalla ja toimintaedellytyksiä kehittämällä sekä parantamalla EU:n eri toimintalinjojen välisiä yhteyksiä. Näitä toimia on ehdotettu kuulemismenettelyssä annetuissa vastauksissa ja muissa tutkimuskatsauksissa. 5. Toimintavaihtoehdot On analysoitu kolmea vaihtoehtoista tapaa päästä näihin tavoitteisiin. Vaihtoehdossa I jatketaan nykyistä toimintaa (Toiminnan jatkaminen nykyisellään). Vaihtoehto II (Nykytila +) perustuu nykyiselle työlle, jota voidaan viedä eteenpäin lyhyellä aikavälillä tekemättä yhteisön nykyisiin toimintavälineisiin uusia tai perustavaa laatua olevia muutoksia. Toimintamalli voidaan esittää tiedonannossa. Vaihtoehto III (Kauaskantoiset muutokset) edellyttää pidempää aikaväliä ja muutoksia EU:n nykyisiin välineisiin. Siihen kuuluu neuvoston suositus. Nämä toimintavaihtoehdot ovat kasautuvia (vaihtoehto III rakentuu vaihtoehdolle II, joka puolestaan rakentuu vaihtoehdolle I – ks. taulukko). 5.1. Vaihtoehto I: Toiminnan jatkaminen nykyisellään Vaihtoehdossa I terveyserojen vähentämistä tukeva työ jatkuu sosiaalialan avoimen koordinointimenetelmän ja terveysstrategian puitteissa. Tasa-arvo terveysasioissa on terveysstrategian ohjaava periaate, ja terveydellisen eriarvoisuuden vähentäminen terveydenhuoltopalvelujen saannissa ja terveystilanteessa on yhteinen tavoite sosiaalialan avoimen koordinointimenetelmän puitteissa. EU auttaa kokemusten vaihdon avulla jäsenvaltioita muokkaamaan tästä tavoitteesta kansallisia strategioita. Toimintamekanismeihin kuuluvat kansalliset strategiaraportit ja sosiaalista suojelua ja sosiaalista osallisuutta koskeva yhteinen raportti, vertaisarvioinnit ja sosiaalista suojelua käsittelevän komitean kokoukset sekä terveyden sosiaalisia taustatekijöitä ja terveyseroja käsittelevän EU:n asiantuntijaryhmän sekä neuvoston korkean tason kansanterveystyöryhmän kokoukset. Rahoitustukea saadaan Progress-ohjelmasta ja kansanterveysalan toimintaohjelmasta vuosiksi 2008–2013. Myös koheesiopolitiikasta, yhteisestä maatalouspolitiikasta ja maaseudun kehittämisen maatalousrahastosta tuetaan joitakin terveyden keskeisiin taustatekijöihin liittyviä toimia. Lisäksi muut EU:n toimet jatkuisivat, vaikkakaan niissä ei keskitytä nimenomaisesti terveyseroihin. 5.2. Vaihtoehto II: Nykytila + Vaihtoehdossa II komissio antaa terveyseroja käsittelevän tiedonannon, jossa tuodaan esiin näiden erojen merkitys taloudelliselta, poliittiselta ja eettiseltä kannalta. Tässä vaihtoehdossa vahvistetaan terveyserojen vähentämisen olevan politiikan painopiste, lisätään vuoropuhelua sidosryhmien kanssa ja pyritään parantamaan toiminnassa olevien tiedotus- ja vaihtomekanismien ja nykyisen rahoitustuen käyttöä. Siinä tuetaan toimia tietämyksen kokoamiseksi tehokkaita toimia varten ja pyritään parantamaan jäsenvaltioiden, EU:n alueiden ja sosiaaliryhmien välisten terveyserojen mittausjärjestelmää. Tässä vaihtoehdossa kannustetaan tältä kannalta merkityksellisillä politiikan osa-alueilla toimivia pohtimaan toimintamahdollisuuksiaan tällä alalla (kuten jotkut kansalliset viranomaiset ehdottivat kuulemismenettelyssä). Vaihtoehdon puitteissa julkistetaan erinäisiä toiminnan lujittamiseen tähtääviä erityistoimia ilman, että jouduttaisiin kehittämään merkittävästi uutta politiikkaa. Konkreettisen politiikan kehittäminen on edelleen jäsenvaltioiden vastuulla. 5.3. Vaihtoehto III: Kauaskantoiset muutokset Vaihtoehdossa III komissio ehdottaa edellä mainittujen lisäksi seuraavia: terveyseroja käsittelevä neuvoston suositus, tavoitteet terveyserojen vähentämiseksi koko EU:ssa, toimielinten välinen korkean tason neuvoa-antava komitea, erinäisten politiikan osa-alueiden tarkastelu, jotta terveyserojen vähentäminen voitaisiin ottaa nimenomaiseksi painopisteeksi ja resursseja voitaisiin vastaavasti kohdentaa uudelleen tai lisätä vuoden 2013 jälkeiseksi ajanjaksoksi, niiden yhteisön toimenpiteiden tarkastelu, joilla osaltaan varmistetaan terveyden edellytyksenä olevien perustarpeiden täyttäminen (terveydenhoito, majoitus, ravinto, vesi, koulutus), ja mittavampi kansainvälinen aloite maailmanlaajuisiin terveyseroihin puuttumiseksi. 6. Vaikutusten arviointi Kyseessä on muu kuin lainsäädäntöön liittyvä aloite, jolla pyritään vahvistamaan toimintaa, jolla on tavoitteena tukea ja täydentää terveyserojen vähentämiseen tähtääviä jäsenvaltioiden ja muiden sidosryhmien toimia. Vaihtoehdoissa I, II ja III ehdotetuilla toimilla on tarkoitus 1) lisätä ponnisteluja näiden asiakysymysten koordinoimiseksi ja käsittelemiseksi EU:n tasolla sekä 2) lisätä ponnisteluja, jotta saadaan jäsenvaltiot ja muut sidosryhmät tiedostamaan paremmin terveys- ja sosiaalisten näkökohtien merkitys erityisesti nykyisessä talouskriisissä. Näiden ehdotusten vaikutus määräytyy ensisijaisesti sen mukaan, missä määrin näillä toimilla autetaan jäsenvaltioita ja muita sidosryhmiä vähentämään terveyseroja. 6.1. Sosiaaliset vaikutukset Näihin kolmeen vaihtoehtoon kuuluvilla toimilla oletetaan olevan myönteisiä sosiaalisia vaikutuksia, eikä yhdelläkään oleteta olevan kielteistä sosiaalista vaikutusta. Vaihtoehtoon I verrattuna vaihtoehdoilla II ja III lienee suurempi myönteinen sosiaalinen vaikutus. On tärkeätä pitää mielessä, että nykyinen talouskriisi voi lisätä terveyseroja heikentämällä joitakin terveyden taustatekijöitä. Vaihtoehdoissa II ja III panostetaan enemmän tämän asiakokonaisuuden tiedostamiseen, joten niillä saatetaan auttaa varmistamaan, että jäsenvaltiot eivät painopisteitä asettaessaan lyö laimin tätä toiminta-aluetta ja aiheuta näin ollen itselleen tulevaisuudessa kielteisiä taloudellisia tai sosiaalisia seurauksia. 6.2. Taloudelliset vaikutukset Suurten terveyserojen välilliset taloudelliset kustannukset saattavat olla mittavat. Niitä ei voida arvioida tarkasti. Yhdessä tutkimuksessa on arvioitu, että jos koko väestön terveydentila saataisiin nostettua korkeasti koulutettujen tasolle, taloudelle mahdollisesti aiheutuva hyöty olisi suuruudeltaan 1,2–9 prosenttia BKT:stä. On vaikea määrittää niiden toimien kustannuksia, joilla parannetaan erityisesti sosioekonomisen aseman mukaan jaotellun tiedon saatavuutta ja vertailukelpoisuutta. Yleisesti ottaen terveyden ja terveyserojen taustatekijöissä edistyminen vaikuttaisi todennäköisesti myönteisesti talouteen. Pitkällä aikavälillä terveyden paraneminen ja terveen elinajan menetyksen pienentyminen saattavat olla kustannuksiltaan neutraaleja tai hyödyttää yleisesti taloutta. 7. Toimintavaihtoehtojen arviointi Kaikki kolme vaihtoehtoa auttaisivat yleisten tavoitteiden saavuttamisessa, mutta vaihtoehdolla III olisi todennäköisesti suurin vaikutus. Vaihtoehtoon III liittyy kuitenkin ylimääräisiä kustannuksia, ja sen täytäntöönpanon tiellä on joitakin esteitä. Toteuttamiskelpoisuuden (erityisesti edellytykset vaikuttaa nykyisen kriisin aikana) ja kustannusten perusteella kakkosvaihtoehto on paras. Kakkosvaihtoehtoa voidaan pitää ensi askelena lisättäessä EU:n tasolla työtä terveyserojen parissa, ja siinä otetaan täysimääräisesti huomioon toissijaisuusperiaate. 8. Seuranta ja arviointi Arvioituihin toimiin sisältyy ehdotuksia, joilla pyritään parantamaan tiedotusta, seurantaa ja raportointia terveyseroissa ja niiden taustatekijöissä tapahtuneesta edistymisestä käytettäväksi seuranta- ja arviointitarkoituksiin. Komissio tukeutuu lisäksi sosiaalisen tilanteen eurooppalaisen seurantajärjestelmän ja terveydenhuoltojärjestelmien seurantakeskuksen kautta asiantuntija-apuun analysoitaessa säännöllisesti EU:n politiikan kehitystä. Toimintaa seurataan lisäksi vuonna 2012 annettavassa komission raportissa, jossa käsitellään tämän aloitteen täytäntöönpanoa ja sitä, miten sillä on onnistuttu vähentämään terveyseroja. Myös muita raportteja on määrä laatia. Vaihtoehto I – Toiminnan jatkaminen nykyisellään|Vaihtoehto II – Nykytila +|Vaihtoehto III – Kauaskantoiset muutokset| ||| [1] KOM(2007) 630. [2] KOM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation (Sosiaalisen tilanteen eurooppalaisen seurantajärjestelmän laatima seurantaraportti terveydentilasta ja elinoloista). Euroopan komissio 2008. PT (...PICT...)|COMISSÃO DAS COMUNIDADES EUROPEIAS| Bruxelas, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO RESUMO DA AVALIAÇÃO DE IMPACTO que acompanha a COMUNICAÇÃO DA COMISSÃO AO PARLAMENTO EUROPEU, AO CONSELHO, AO COMITÉ ECONÓMICO E SOCIAL EUROPEU E AO COMITÉ DAS REGIÕES Solidariedade na Saúde: Reduzir as Desigualdades no domínio da Saúde na EU {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396} 1. Introdução O presente documento resume a avaliação de impacto sobre as opções políticas relativas à iniciativa da UE «Solidariedade na Saúde: Reduzir as Desigualdades no domínio da Saúde na UE». A Comissão identificou a necessidade de agir na estratégia definida pela UE para a saúde COM(2007) 630. e anunciou o lançamento de uma iniciativa comunitária sobre as desigualdades na saúde no âmbito da Agenda Social Renovada de 2008 COM(2008) 412. . O presente documento integra as observações do Comité de Avaliações de Impacto sobre os objectivos prosseguidos, a utilização dos termos «desigualdades» e «iniquidades», a proporcionalidade, a subsidiariedade e os custos. O relatório vincula apenas os serviços da Comissão que participaram na sua elaboração e não prejudica a decisão final da Comissão.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. Embora a principal responsabilidade pela redução das desigualdades na saúde pertença aos Estados Membros, as políticas da UE podem ter um impacto indirecto na saúde e ajudar a eliminar os obstáculos que impedem a adopção de iniciativas nesta matéria. O relatório avalia a acção desenvolvida pela UE, no pleno respeito pelo princípio da subsidiariedade, tanto no sentido de apoiar e complementar os esforços dos Estados-Membros e das partes interessadas, como de integrar a questão das desigualdades na saúde nas diferentes políticas comunitárias. A acção da UE deve apoiar a melhoria da saúde de toda a população, mas atribuir uma atenção especial à redução das desigualdades evitáveis e injustas na saúde entre grupos sociais e regiões da UE, ou seja, adoptar uma abordagem que permita «nivelar por cima» essas diferenças ( levelling-up' approach ). Nesse sentido, foram já tomadas diversas medidas importantes a nível da UE e a nível nacional. No entanto, o impacto das iniciativas actuais tem sido limitado devido ao fraco nível de sensibilização e prioridade atribuído a esta questão, à falta de envolvimento das partes interessadas, às lacunas existentes em matéria de informação e conhecimento, a um intercâmbio insuficiente de boas práticas e à dificuldade de definir uma abordagem política intersectorial. O presente documento considera, por conseguinte, algumas medidas que visam superar essas dificuldades. 2. Definição dos problemas Actualmente, a esperança de vida à nascença pode variar até 8 anos entre os diferentes Estados-Membros no caso das mulheres, e 14 anos, no caso dos homens. Existem igualmente fortes disparidades nos níveis de mortalidade, incapacidade e doença entre Estados-Membros e regiões da UE. Em alguns países, as diferenças na saúde, em relação à média da UE e aos países com melhores resultados, agravaram-se nas últimas duas décadas. Em todos os Estados Membros existem também grandes diferenças em matéria de saúde entre grupos sociais, em função do seu rendimento, da actividade profissional e nível de habilitações ou do grupo étnico Health Status & Living Conditions . Relatório de Controlo do Observatório Europeu da Situação Social, Comissão Europeia, 2008. . As pessoas com menos habilitações, menor rendimento e uma actividade menos qualificada têm vidas mais curtas e vivem mais tempo em situação de saúde precária. As diferenças na esperança de vida à nascença entre grupos socioeconómicos variam entre 4 10 anos, para os homens, e 2 6 anos, para as mulheres. Este fenómeno confirma-se pelas numerosas medidas de saúde física e mental. Em alguns países este fosso acentuou-se nas últimas décadas. [3] Health Status & Living Conditions . Relatório de Controlo do Observatório Europeu da Situação Social, Comissão Europeia, 2008. As desigualdades na saúde estão relacionadas com desigualdades existentes a nível de certos factores sociais como as condições de vida (habitação, ambiente), os comportamentos de saúde (regime alimentar, tabagismo, exercício físico), tipo de emprego e condições de trabalho, educação e acesso à protecção social (incluindo a cuidados de saúde de qualidade). Uma parte significativa das desigualdades na saúde pode ser evitada e depende de políticas que podem ser influenciadas pelas políticas comunitárias. É difícil realizar uma acção eficaz para combater essas desigualdades devido a deficiências identificadas em três áreas. Trata-se de áreas em que a UE pode apoiar e complementar as acções dos Estados Membros, a saber: fraco nível de sensibilização, prioridade e empenhamento político por parte dos Estados Membros e das outras partes interessadas; ausência de dados comparáveis e sistemáticos, de mecanismos de controlo e notificação, e de conhecimentos sobre os factores que afectam a saúde e políticas eficazes a aplicar; e falta de concertação na UE sobre a estratégia a adoptar no domínio das desigualdades na saúde (falta da integração desta questão nas políticas comunitárias). Os Estados-Membros já iniciaram a implementação de algumas medidas, mas não existem estratégias globais. Mais de metade dos Estados-Membros não atribui prioridade política à redução das desigualdades no domínio da saúde. Além disso, as políticas aplicadas carecem de uma avaliação e divulgação adequadas. Embora existam dados comprovados sobre esta questão, é necessária mais informação sobre o efeito (causalidade) e a importância de alguns factores da saúde, para que os Estados Membros possam exercer uma acção eficaz junto de grupos de população específicos e relativamente a determinados factores. São também necessários dados comparáveis e regulares a nível da UE, e repartidos por grupos socioeconómicos, sobre os resultados alcançados no domínio da saúde e seus factores. A ausência de dados e de conhecimentos científicos sobre a UE representa um obstáculo para o desenvolvimento das políticas. A existência e partilha de dados mais adequados e uma informação que justifique uma tomada de acção neste domínio podem significar o empenhamento, hoje inexistente, de muitas partes interessadas. A nível da UE, a questão das desigualdades no domínio da saúde recebeu máxima prioridade e algumas das medidas adoptadas estão a ter um impacto positivo. Todavia, é difícil quantificar esse impacto e não se verificou uma integração significativa desta questão em todas as políticas comunitárias pertinentes. 3. Objectivos A acção da UE no domínio das desigualdades na saúde visa, por um lado, apoiar e complementar as acções dos Estados-Membros e das outras partes interessadas e, por outro, garantir que as políticas e actividades da UE contribuem para um elevado nível de protecção sanitária, como previsto no Tratado. As políticas da UE devem, tanto quanto possível, assegurar a protecção da saúde de todos os cidadãos, independentemente do local onde vivem ou da sua origem social. Através da concretização destes objectivos, a acção da UE pode ajudar a reduzir as desigualdades que existem no domínio da saúde na União. 3.1. Objectivos gerais O objectivo geral desta iniciativa é apoiar e complementar os esforços dos Estados-Membros e das partes interessadas e orientar as políticas da UE para a redução das desigualdades no domínio da saúde. 3.2. Objectivos específicos Esta iniciativa tem como objectivos específicos: promover uma maior sensibilização, informação, troca de boas práticas e coordenação das políticas, bem como a integração da questão da redução das desigualdades na saúde, enquanto prioridade política, tanto a nível da Comunidade, como dos Estados-Membros e outras partes interessadas; garantir uma maior disponibilidade de dados e a adequação dos mecanismos de aferição, controlo e notificação sobre as desigualdades no domínio da saúde na UE, aprofundar o conhecimento acerca das causas dessas desigualdades e consolidar a base de informação necessária para uma tomada de acção; reforçar o contributo dado pelas políticas nacionais relevantes para a redução das desigualdades na saúde, nomeadamente apoiando os esforços dos Estados Membros e das partes interessadas nesta matéria e concedendo uma atenção especial aos grupos mais vulneráveis e aos países terceiros. 4. Análise da subsidiariedade: justificação da acção da UE Embora a responsabilidade principal pela redução das desigualdades na saúde pertença aos Estados-Membros, esta questão assume um interesse político para a UE por diversas razões. Em primeiro lugar, a extensão e a persistência das desigualdades no domínio da saúde sugerem uma discrepância entre a situação existente e alguns dos objectivos fundamentais da UE, como a coesão económica e social, a igualdade de oportunidades, a promoção da redução das desigualdades, a igualdade entre homens e mulheres e a solidariedade entre os Estados Membros (artigo 2.° do Tratado da UE e artigo 2.° do Tratado CE). Em segundo lugar, os elevados níveis de saúde precária, em certos segmentos da população da UE, implicam custos de oportunidade elevados para a União e justificam do ponto de vista económico uma intervenção para melhorar a saúde. É essencial manter níveis elevados de saúde da população no actual contexto de envelhecimento da população, para permitir uma maior duração dos períodos de vida activa, uma maior produtividade e competitividade, e melhores níveis de emprego. Além disso, os problemas de saúde evitáveis representam elevados custos para os sistemas de saúde e uma pressão desnecessária sobre os orçamentos públicos. A redução de perdas desnecessárias geradas pelas situações de doença e de morte prematura pode contribuir para a realização dos objectivos de Lisboa e ajudar a Europa a explorar plenamente o seu potencial de prosperidade. A base jurídica desta acção inclui diversos artigos do Tratado CE: 12.º e 13.º (luta contra a discriminação), 125.º (promoção do emprego e de uma mão-de-obra qualificada, treinada e adaptável), 136.º e 137.º (melhoria das condições de vida e de trabalho, protecção social e luta contra a exclusão), 152.º (assegurar um elevado nível de protecção social em todas as políticas comunitárias), 158.º e 159.º (reforçar a coesão económica e social). Estes artigos constituem a base que permite à Comunidade apoiar e complementar as acções dos Estados-Membros. A necessidade de uma acção da UE encontra-se fundamentada: i) pela necessidade de garantir uma recolha de dados e mecanismos de controlo a nível da UE, uma vez que a UE pode mais facilmente do que os Estados-Membros assegurar a recolha de dados fiáveis e comparáveis; ii) pela política de coesão, que permite a concessão de apoio financeiro da UE aos Estados Membros, nomeadamente às regiões menos ricas, o qual pode ser investido em factores chave das desigualdades na saúde, como as condições de vida, a formação e os serviços de emprego, e os cuidados de saúde (promoção, prevenção e tratamento). Além disso, a UE pode produzir um valor acrescentado , ao permitir uma maior sensibilização e reconhecimento da importância das desigualdades na saúde, ao melhorar os mecanismos de controlo, a investigação e a partilha de conhecimentos, e uma maior visibilidade das acções relevantes (melhorando o intercâmbio de experiências e boas práticas e reforçando as capacidades), e ao reforçar a coordenação das políticas da UE. Estes aspectos foram referidos nas respostas ao processo de consulta e noutros estudos. 5. Opções estratégicas Foram consideradas três opções para a realização dos objectivos prosseguidos. De acordo com a opção 1, seria dada continuidade às actividades actuais (manutenção do status quo ). A opção 2 ( status quo melhorado) consistiria no desenvolvimento do trabalho actual que fosse susceptível de ser melhorado num curto período de tempo, sem introduzir alterações aprofundadas ou fundamentais nos instrumentos comunitários existentes, e teria como base uma comunicação. A opção 3 (medidas radicais) exigiria a adopção de um quadro a mais longo prazo e implicaria a modificação dos instrumentos comunitários actuais e a adopção de uma recomendação do Conselho. Estas opções são cumulativas (a opção 3 baseia-se na opção 2 que, por sua vez, se baseia na opção 1 ver quadro). 5.1. Opção 1: Manutenção do status quo Na opção 1, as iniciativas adoptadas no sentido de reduzir as desigualdades na saúde continuariam a ser desenvolvidas no âmbito do MAC Social e da Estratégia da UE para a Saúde. Se a equidade na saúde constitui um princípio orientador da estratégia definida no domínio da saúde, a redução das iniquidades no acesso aos cuidados de saúde e nos resultados da saúde representa um objectivo comum no quadro do MAC social. Através do intercâmbio de experiências, a UE pode ajudar os Estados-Membros a converter esse objectivo em estratégias nacionais. Os mecanismos e instrumentos previstos incluem a apresentação de relatórios sobre as estratégias nacionais e de um relatório conjunto sobre a protecção social e inclusão social, a avaliação pelos pares e reuniões do Comité da Protecção Social, do Grupo de Peritos da UE sobre Determinantes Sociais e Desigualdades em matéria de Saúde e do Grupo de Alto Nível do Conselho para a Saúde Pública. O apoio financeiro seria assegurado através da iniciativa PROGRESS e do Programa da UE para a Saúde (2008-2013). A política de coesão, a Política Agrícola Comum e o Fundo Europeu Agrícola para o Desenvolvimento Rural continuariam a apoiar certas actividades relacionadas com factores chave da saúde. Dar-se-ia continuidade a outras acções da UE, embora sem incidência directa na questão das desigualdades na saúde. 5.2. Opção 2: Status quo melhorado De acordo com a opção 2, a Comissão adoptaria uma comunicação, com vista a promover uma maior sensibilização para as desigualdades no domínio da saúde e a realçar a sua importância económica, política e ética. Esta opção confirmaria o reconhecimento da questão da redução das desigualdades na saúde enquanto prioridade política, reforçaria o diálogo com as partes interessadas e asseguraria uma utilização mais adequada tanto dos mecanismos de informação e de intercâmbio, como dos apoios financeiros existentes. Daria apoio a iniciativas susceptíveis de promover o conhecimento necessário a uma acção eficaz e procuraria melhorar o sistema de aferição das desigualdades na saúde entre Estados Membros, regiões da UE e grupos sociais. Propõe uma primeira reflexão, a nível de cada domínio político relevante, sobre as possíveis tomadas de acção nesta matéria (como proposto por algumas autoridades nacionais no âmbito da consulta). Anuncia ainda um conjunto de acções específicas para reforçar as actividades realizadas, sem exigir alterações significativas nas políticas actuais. A responsabilidade pelo desenvolvimento das políticas concretas continua a pertencer aos Estados-Membros. 5.3. Opção 3: Medidas radicais Na opção 3, a Comissão propõe, além das medidas anteriores: a adopção de uma recomendação do Conselho sobre as desigualdades na saúde; a definição de metas para reduzir essas desigualdades no conjunto da UE; a criação de um comité consultivo interinstitucional de alto nível; a revisão de um certo número de políticas tendo em vista a integração da questão da redução das desigualdades na saúde enquanto prioridade explícita e uma reafectação ou um aumento em conformidade dos recursos previstos para o período posterior a 2013; a revisão das medidas comunitárias que contribuem para a satisfação das necessidades básicas de saúde (cuidados de saúde, habitação, alimentação, água e educação); e uma acção mais abrangente a nível internacional que permita combater as desigualdades existentes no domínio da saúde em todo o mundo. 6. Análise de impacto Esta é uma iniciativa não legislativa, que tem como objectivo reforçar as acções desenvolvidas pelos Estados-Membros e outras partes interessadas no sentido de reduzir as desigualdades na saúde, bem como apoiar e complementar esses esforços. As acções propostas nas opções 1, 2 e 3 implicam: i) redobrar esforços para garantir uma maior coordenação e uma abordagem mais fácil desta questão a nível da UE e ii) promover uma maior sensibilização dos Estados Membros e das outras partes interessadas para a importância de considerarem a questão da saúde e as questões sociais, sobretudo no actual contexto de crise económica. Para determinar o impacto das propostas foi considerado, como elemento principal, o nível do contributo efectivamente dado por cada medida à acção desenvolvida pelos Estados Membros e outras partes interessadas para reduzir as desigualdades na saúde. 6.1. Impacto social Em princípio, as acções previstas no âmbito das três opções teriam efeitos sociais positivos e nenhuma teria um impacto social negativo. Em comparação com a opção 1, é provável que as opções 2 e 3 tenham maiores efeitos sociais positivos. Uma questão importante é o facto de a actual crise económica poder agravar as desigualdades na saúde, através da deterioração de algumas determinantes da saúde. Ao promoverem uma maior sensibilização, as opções 2 e 3 poderão contribuir para que, no momento de estabelecer as suas prioridades, os Estados-Membros não negligenciem esta área de intervenção e dessa forma evitem possíveis repercussões sociais e económicas negativas no futuro. 6.2. Impacto económico Os custos económicos indirectos da existência de grandes disparidades na saúde podem atingir níveis significativos. Não é possível estimar esses custos com precisão. No entanto, segundo um estudo, a aproximação do nível de saúde de toda a população do nível de saúde das pessoas com habilitações superiores poderia trazer um benefício económico potencial de 1,2%-9% do PIB. É difícil determinar os custos das acções para melhorar a disponibilidade e a comparabilidade dos dados, em particular quando repartidos por estatuto socioeconómico. De um modo geral, os progressos alcançados em matéria de determinantes da saúde e desigualdades na saúde deverão ter um impacto económico positivo. A longo prazo, a melhoria dos níveis de saúde e uma menor perda de anos de vida saudável poderão compensar os custos registados ou gerar mesmo um benefício económico global. 7. Avaliação das opções Embora as três opções pudessem contribuir para a realização dos objectivos gerais prosseguidos, a opção 3 teria provavelmente maior impacto. Todavia, a opção 3 envolveria custos adicionais e deparar-se-ia com alguns obstáculos a nível da sua implementação. Em termos da sua viabilidade (nomeadamente a capacidade para agir face à crise actual) e dos custos, a opção 2 é a opção considerada mais adequada. Esta opção pode ser considerada uma base para o trabalho posterior da UE no domínio das desigualdades na saúde e respeita plenamente o princípio da subsidiariedade. 8. Controlo e avaliação As acções avaliadas incluem propostas para melhorar os mecanismos de informação, de controlo e de notificação sobre os progressos alcançados em matéria de redução das desigualdades na saúde e seus factores, que podem ser utilizados para efeitos de controlo e avaliação. A Comissão basear-se-á, igualmente, no trabalho dos peritos do Observatório Europeu da Situação Social e do Observatório Europeu dos Sistemas e Políticas de Saúde, para analisar regularmente a evolução das políticas da UE. Está previsto um mecanismo adicional de controlo: em 2012, a Comissão publicará um relatório sobre a aplicação desta iniciativa e os progressos que tenha permitido alcançar em matéria de redução das desigualdades na saúde, sendo provável a apresentação posterior de outros relatórios. Opção 1: Manutenção do status quo|Opção 2: Status quo melhorado|Opção 3: Medidas radicais| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions . Relatório de Controlo do Observatório Europeu da Situação Social, Comissão Europeia, 2008. EL (...PICT...)|ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΤΩΝ ΕΥΡΩΠΑΪΚΩΝ ΚΟΙΝΟΤΗΤΩΝ| Βρυξέλλες, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ ΠΕΡΙΛΗΨΗ ΤΗΣ ΕΚΤΙΜΗΣΗΣ ΕΠΙΠΤΩΣΕΩΝ που συνοδεύει την ΑΝΑΚΟΙΝΩΣΗ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ ΣΤΟ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟ, ΣΤΟ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟ, ΣΤΗΝ ΕΥΡΩΠΑΪΚΗ ΟΙΚΟΝΟΜΙΚΗ ΚΑΙ ΚΟΙΝΩΝΙΚΗ ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΚΑΙ ΣΤΗΝ ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΤΩΝ ΠΕΡΙΦΕΡΕΙΩΝ Αλληλεγγύη στον τομέα της υγείας: Μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας στην ΕΕ {COM(2009) 567 τελικό} {SEC(2009) 1396} 1. Εισαγωγη Το παρόν έγγραφο συνοψίζει την εκτίμηση επιπτώσεων η οποία εξετάζει τις επιλογές πρωτοβουλίας της ΕΕ με τίτλο «Αλληλεγγύη στον τομέα της υγείας: μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας στην ΕΕ». Στη στρατηγική της ΕΕ για την υγεία COM(2007)630. η Επιτροπή διαπιστώνει την ανάγκη λήψης μέτρων και στην ανανεωμένη κοινωνική ατζέντα COM(2008)412. .ανακοινώνει πρωτοβουλία της ΕΕ για το 2008 σχετικά με τις ανισότητες στον τομέα της υγείας. Το παρόν έγγραφο περιλαμβάνει παρατηρήσεις της επιτροπής εκτίμησης επιπτώσεων σχετικά με τους στόχους, τη χρήση των όρων «ανισότητες» (και ειδικότερα των αγγλικών όρων «inequalities» και «inequities»), «αναλογικότητα», «επικουρικότητα» και «κόστος». Η έκθεση δεσμεύει μόνο τις υπηρεσίες της Επιτροπής που εμπλέκονται στην προετοιμασία της και δεν προδικάζει την τελική απόφαση της Επιτροπής.[1][2] COM(2007)630. COM(2008)412. Την κύρια ευθύνη για την καταπολέμηση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας εξακολουθούν να την έχουν τα κράτη μέλη, αλλά οι πολιτικές της ΕΕ μπορούν να έχουν έμμεσες επιπτώσεις στον τομέα της υγείας και μπορούν να βοηθήσουν ώστε να υπερνικηθούν τα σημερινά εμπόδια στη λήψη μέτρων. Η έκθεση αξιολογεί τη δράση της ΕΕ για την υποστήριξη και τη συμπλήρωση των προσπαθειών των κρατών μελών και των ενδιαφερόμενων μερών και για τη χρησιμοποίηση των πολιτικών της ΕΕ για τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας, τηρουμένης απόλυτα της αρχής της επικουρικότητας. Τα μέτρα της ΕΕ πρέπει να επιδιώξουν βελτιώσεις στον τομέα της υγείας για το σύνολο του πληθυσμού, αλλά με έμφαση στη μείωση των διαφορών στον τομέα της υγείας μεταξύ των κοινωνικών ομάδων και των περιφερειών της ΕΕ που μπορούν να αποφευχθούν και είναι άδικες – δηλαδή την «εξίσωση προς τα πάνω». Ορισμένα σχετικά μέτρα έχουν ληφθεί ήδη σε επίπεδο ΕΕ και σε επίπεδο κρατών μελών. Ωστόσο, τα σημερινά μέτρα περιορίζονται λόγω του χαμηλού επιπέδου ευαισθητοποίησης και προτεραιότητας που δίνεται στο θέμα αυτό, της έλλειψης συμμετοχής από τα ενδιαφερόμενα μέρη, των κενών στην πληροφόρηση και στις γνώσεις, της ανεπαρκούς ανταλλαγής καλών πρακτικών και των δυσκολιών στη δημιουργία διατομεακής πολιτικής προσέγγισης. Κατά συνέπεια, στο παρόν έγγραφο εξετάζονται τα μέτρα για την αντιμετώπιση αυτών των ζητημάτων. 2. Προσδιορισμοσ του προβληματοσ Σήμερα υπάρχει διαφορά 8 ετών στο προσδόκιμο επιβίωσης κατά τη γέννηση μεταξύ των κρατών μελών για τις γυναίκες και 14 ετών για τους άνδρες. Υπάρχουν επίσης μεγάλες διαφορές μεταξύ των κρατών μελών και των περιφερειών της ΕΕ όσον αφορά τη θνησιμότητα, τις αναπηρίες και τη νοσηρότητα. Τις δύο τελευταίες δεκαετίες σε ορισμένες χώρες οι διαφορές στον τομέα της υγείας σε σχέση με το μέσο όρο σε επίπεδο ΕΕ και με τις χώρες με τις καλύτερες επιδόσεις έχουν μεγαλώσει. Υπάρχουν μεγάλες διαφορές στον τομέα της υγείας μεταξύ κοινωνικών ομάδων που ορίζονται σε όλα τα κράτη μέλη με βάση το εισόδημα, το επάγγελμα, το μορφωτικό επίπεδο ή την εθνοτική ομάδα στην οποία ανήκουν Κατάσταση της υγείας και συνθήκες διαβίωσης. Έκθεση παρακολούθησης που εκπόνησε το ευρωπαϊκό παρατηρητήριο για την κοινωνική κατάσταση . Ευρωπαϊκή Επιτροπή 2008. . Τα άτομα με χαμηλό μορφωτικό επίπεδο, εισόδημα ή θέση εργασίας ζουν λιγότερο και ζουν μεγαλύτερο χρονικό διάστημα με κακή κατάσταση υγείας. Οι διαφορές στο προσδόκιμο επιβίωσης κατά τη γέννηση μεταξύ των κοινωνικοοικονομικών ομάδων είναι από 4 έως 10 χρόνια για τους άνδρες και από 2 έως 6 χρόνια για τις γυναίκες. Το μοντέλο αυτό αντικατοπτρίζεται σε πολλά μέτρα για τη σωματική και ψυχική υγεία. Τις τελευταίες δεκαετίες αυτές οι διαφορές έχουν μεγαλώσει σε ορισμένες χώρες. [3] Κατάσταση της υγείας και συνθήκες διαβίωσης. Έκθεση παρακολούθησης που εκπόνησε το ευρωπαϊκό παρατηρητήριο για την κοινωνική κατάσταση . Ευρωπαϊκή Επιτροπή 2008. Οι ανισότητες στον τομέα της υγείας συνδέονται με τις ανισότητες στους κοινωνικούς καθοριστικούς παράγοντες της υγείας, στους οποίους περιλαμβάνονται οι συνθήκες διαβίωσης (συνθήκες στέγασης, περιβάλλον), οι συμπεριφορές που σχετίζονται με την υγεία (διατροφή, κάπνισμα, σωματική άσκηση), οι συνθήκες απασχόλησης και εργασίας, η εκπαίδευση, η πρόσβαση στην κοινωνική προστασία, συμπεριλαμβανομένης της πρόσβασης σε υγειονομική περίθαλψη υψηλής ποιότητας. Πολλές ανισότητες στον τομέα της υγείας μπορούν να αποφευχθούν και να εξαλειφθούν μέσω πολιτικών, τις οποίες μπορεί να επηρεάσει η πολιτική της ΕΕ. Εντοπίζονται τρεις τομείς στους οποίους παρατηρούνται αδυναμίες που δημιουργούν εμπόδια στη λήψη αποτελεσματικών μέτρων για την αντιμετώπιση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας. Πρόκειται για τομείς στους οποίους η ΕΕ μπορεί να υποστηρίξει και να συμπληρώσει τα μέτρα των κρατών μελών: έλλειψη ευαισθητοποίησης και ανεπαρκής πολιτική προτεραιότητα και δέσμευση από τα κράτη μέλη και άλλα ενδιαφερόμενα μέρη· έλλειψη συγκρίσιμων και τακτικών στοιχείων, παρακολούθησης και υποβολής έκθεσης· ελλιπείς γνώσεις σχετικά με τους καθοριστικούς παράγοντες και τις αποτελεσματικές πολιτικές που πρέπει να εφαρμοστούν· ανεπαρκής συντονισμός στην ΕΕ όσον αφορά τις ανισότητες στον τομέα της υγείας (έλλειψη ενσωμάτωσης στις πολιτικές σε επίπεδο ΕΕ). Τα κράτη μέλη εφαρμόζουν ορισμένες πολιτικές αλλά δεν υπάρχουν συνολικές στρατηγικές. Περισσότερα από τα μισά κράτη μέλη δεν επικεντρώνουν τις πολιτικές τους στη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας. Επιπλέον, οι πολιτικές δεν αξιολογούνται και δεν κοινοποιούνται. Παρόλο που υπάρχουν τεκμηριωμένα στοιχεία, απαιτούνται περισσότερες πληροφορίες σχετικά με την επίδραση (αιτιώδης συνάφεια) και τη σημασία ορισμένων καθοριστικών για την υγεία παραγόντων, ώστε τα κράτη μέλη να εφαρμόσουν αποτελεσματικά μέτρα σχετικά με συγκεκριμένες ομάδες του πληθυσμού και καθοριστικούς παράγοντες. Απαιτούνται επίσης τακτικά και συγκρίσιμα στοιχεία σε επίπεδο ΕΕ για τα αποτελέσματα στον τομέα της υγείας και τους παράγοντες που επηρεάζουν καθοριστικά τις ανισότητες στον τομέα της υγείας, κατανεμημένα ανά κοινωνικοοικονομική ομάδα. Η έλλειψη στοιχείων σε επίπεδο ΕΕ και γνώσεων βάσει έρευνας αποτελούν εμπόδιο στην ανάπτυξη πολιτικών. Η βελτίωση και η ανταλλαγή των στοιχείων και η εξήγηση του σκεπτικού των μέτρων μπορούν να εξασφαλίσουν τη δέσμευση από πολλά ενδιαφερόμενα μέρη, η οποία σήμερα δεν υπάρχει. Σε επίπεδο ΕΕ έχει δοθεί μεγάλη προτεραιότητα στις ανισότητες στον τομέα της υγείας. Υπάρχουν πολλές πολιτικές της ΕΕ με θετικές επτώσεις. Ωστόσο, αυτό είναι δύσκολο να εκφραστεί σε αριθμούς και δεν υπήρξε σημαντική ενσωμάτωση του θέματος των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας σε όλες τις σχετικές πολιτικές της ΕΕ. 3. Στοχοι Στόχος των μέτρων της ΕΕ σχετικά με τις ανισότητες στον τομέα της υγείας είναι να υποστηρίξουν και να συμπληρώσουν τα μέτρα των κρατών μελών και άλλων ενδιαφερόμενων μερών και να εξασφαλίσουν ότι οι πολιτικές και οι δραστηριότητες της ΕΕ παρέχουν υψηλό επίπεδο προστασίας της υγείας, όπως αναφέρεται στη Συνθήκη. Η προστασία της υγείας, την οποία προβλέπουν οι πολιτικές της ΕΕ πρέπει να καλύπτει, στο μέτρο του δυνατού, όλους τους πολίτες ανεξάρτητα από τον τόπο διαβίωσής τους ή το κοινωνικό τους υπόβαθρο. Με την εκπλήρωση αυτών των στόχων τα μέτρα της ΕΕ μπορούν να συμβάλουν στη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας στην ΕΕ. 3.1. Γενικοί στόχοι Ο γενικός στόχος της παρούσας πρωτοβουλίας είναι η υποστήριξη και η συμπλήρωση των προσπαθειών των κρατών μελών και των ενδιαφερόμενων μερών και η χρησιμοποίηση των πολιτικών της ΕΕ για τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας. 3.2. Ειδικοί στόχοι Οι ειδικοί στόχοι είναι οι εξής: Ευαισθητοποίηση, προώθηση της πληροφόρησης, ανταλλαγή καλών πρακτικών, συντονισμός πολιτικών και προώθηση της καταπολέμησης των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας ως ζήτημα προτεραιότητας της πολιτικής τόσο σε επίπεδο ΕΕ όσο και σε επίπεδο κρατών μελών και άλλων ενδιαφερόμενων μερών. Βελτίωση της διαθεσιμότητας των στοιχείων και των μηχανισμών μέτρησης, παρακολούθησης και υποβολής έκθεσης σχετικά με τις ανισότητες στον τομέα της υγείας σε ολόκληρη την ΕΕ και βελτίωση της βάσης των γνώσεων για τα αίτια των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας και της βάσης των στοιχείων για τη λήψη μέτρων. Ανάπτυξη της συμβολής των σχετικών πολιτικών της ΕΕ για τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας, καθώς και καλύτερη υποστήριξη των προσπαθειών των κρατών μελών και των ενδιαφερόμενων μερών για την εξάλειψη των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας και επικέντρωση σε συγκεκριμένες ευάλωτες ομάδες και τρίτες χώρες. 4. Αναλυση της επιουρικοτητασ: δικαιολογειται ο ρολοσ της ΕΕ; Παρόλο που τα κράτη μέλη εξακολουθούν να έχουν την κύρια αρμοδιότητα για την αντιμετώπιση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας, το πρόβλημα είναι σημαντικό για την πολιτική της ΕΕ για μια σειρά λόγων. Πρώτον, η γενίκευση και η συνέχιση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας φανερώνουν ότι υπάρχει ασυμφωνία μεταξύ της υπάρχουσας κατάστασης και ορισμένων από τους γενικούς στόχους της ΕΕ, όπως η ενίσχυση της οικονομικής και κοινωνικής συνοχής, η εξασφάλιση ίσων ευκαιριών, η προώθηση της μείωσης των ανισοτήτων, η προαγωγή της ισότητας μεταξύ ανδρών και γυναικών και της αλληλεγγύης μεταξύ κρατών μελών (άρθρο 2 της συνθήκης ΕΕ και άρθρο 2 της συνθήκης ΕΚ). Δεύτερον , η πολύ κακή κατάσταση της υγείας σε τμήματα του πληθυσμού της ΕΕ συνεπάγεται σημαντικό κόστος ευκαιρίας για την Ένωση και παρέχει τον οικονομικό λόγο για την προώθηση μέτρων με σκοπό την αντιμετώπισή της. Η καλή κατάσταση της υγείας του πληθυσμού είναι σημαντική στο πλαίσιο της γήρανσης του πληθυσμού, έτσι ώστε να είναι δυνατή η παράταση του επαγγελματικού βίου και η υποστήριξη υψηλότερης παραγωγικότητας, μεγαλύτερης ανταγωνιστικότητας και περισσότερης απασχόλησης. Τα προβλήματα υγείας που μπορούν να αποφευχθούν συνεπάγονται επίσης μεγάλες δαπάνες για τα συστήματα υγείας και επιβαρύνουν χωρίς λόγο το δημόσιο προϋπολογισμό . Η μείωση των περιττών απωλειών που οφείλονται σε προβλήματα υγείας και πρόωρους θανάτους μπορούν να συμβάλουν στην επίτευξη των στόχων της Λισαβόνας και την πλήρη αξιοποίηση του δυναμικού της Ευρώπης για ευημερία. Πολλά άρθρα της συνθήκης ΕΚ μπορούν να αποτελέσουν τη νομική βάση για τη δράση: τα άρθρα. 12 και 13 (απαγόρευση διακρίσεων), το άρθρο 125 (προαγωγή της δημιουργίας εξειδικευμένου, εκπαιδευμένου και ευπροσάρμοστου εργατικού δυναμικού), τα άρθρα 136 και 137 (βελτίωση των συνθηκών διαβίωσης και εργασίας, κοινωνική προστασία και καταπολέμηση του κοινωνικού αποκλεισμού), το άρθρο 152 (όλες οι πολιτικές και δράσεις της Κοινότητας εξασφαλίζουν υψηλό επίπεδο προστασίας της υγείας του ανθρώπου), τα άρθρα 158 και 159 (ενίσχυση της οικονομικής και κοινωνικής συνοχής). Τα άρθρα αυτά αποτελούν τη βάση για την υποστήριξη και τη συμπλήρωση της δράσης των κρατών μελών από την Κοινότητα. Η ανάγκη λήψης μέτρων από την ΕΕ προκύπτει: 1) από την ανάγκη συλλογής στοιχείων και παρακολούθησης σε ολόκληρη την ΕΕ, επειδή η ΕΕ μπορεί να εξασφαλίσει καλύτερα απ’ ό,τι τα μεμονωμένα κράτη μέλη αξιόπιστα και συγκρίσιμα στοιχεία και 2) από την πολιτική συνοχής μέσω της οποίας η ΕΕ παρέχει χρηματοδοτική ενίσχυση στα κράτη μέλη, και ιδίως στις λιγότερο ευημερούσες περιοχές, και η οποία μπορεί να επενδυθεί σε βασικούς παράγοντες που επηρεάζουν καθοριστικά τις ανισότητες στον τομέα της υγείας, όπως οι συνθήκες διαβίωσης, οι υπηρεσίες κατάρτισης και απασχόλησης και η υγειονομική περίθαλψη (προώθηση, πρόληψη και θεραπεία). Η ΕΕ μπορεί επίσης να εξασφαλίσει προστιθέμενη αξία προωθώντας την ευαισθητοποίηση και αποδίδοντας μεγαλύτερη σημασία στις ανισότητες στον τομέα της υγείας, βελτιώνοντας τους μηχανισμούς παρακολούθησης, ενισχύοντας την έρευνα και τη συγκέντρωση γνώσης, προβάλλοντας τα σχετικά μέτρα με τη βελτίωση της ανταλλαγής εμπειριών και καλών πρακτικών και με την ενίσχυση της ικανότητας, και βελτιώνοντας τους συνδέσμους μεταξύ των πολιτικών της ΕΕ. Οι προτάσεις αυτές περιλαμβάνονται στις απαντήσεις στο πλαίσιο της διαβούλευσης και σε άλλες έρευνες. 5. Επιλογεσ Αναλύονται τρεις επιλογές για την επίτευξη των στόχων. Η επιλογή Ι είναι η συνέχιση των τρεχουσών δραστηριοτήτων (διατήρηση της υπάρχουσας κατάστασης). Η επιλογή II (βελτίωση της υπάρχουσας κατάστασης) συνίσταται στην ενίσχυση των σημερινών προσπαθειών οι οποίες μπορούν να συνεχιστούν βραχυπρόθεσμα χωρίς περαιτέρω ή χωρίς βασική αλλαγή των σημερινών κοινοτικών μέσων. Η επιλογή αυτή μπορεί να υποβληθεί με ανακοίνωση. Η επιλογή III (ριζικές αλλαγές) απαιτεί μεγαλύτερο χρονικό διάστημα, περιλαμβάνει αλλαγές στα υφιστάμενα μέσα της ΕΕ και σύσταση του Συμβουλίου. Οι επιλογές έχουν σωρευτικό χαρακτήρα (η επιλογή III βασίζεται στην επιλογή II η οποία βασίζεται στην επιλογή I – βλ. πίνακα). 5.1. Επιλογή I: Διατήρηση της υπάρχουσας κατάστασης Στην επιλογή Ι οι προσπάθειες για τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας συνεχίζονται στο πλαίσιο της κοινωνικής ΑΜΣ και της στρατηγικής για την υγεία. Η ισότητα στον τομέα της υγείας αποτελεί βασική αρχή της στρατηγικής για την υγεία και η μείωση των ανισοτήτων στην πρόσβαση στην υγειονομική περίθαλψη και στις επιπτώσεις στην υγεία αποτελεί κοινό στόχο στο πλαίσιο της κοινωνικής ΑΜΣ. Με την ανταλλαγή εμπειριών η ΕΕ βοηθά τα κράτη μέλη να μεταφέρουν αυτό το στόχο στις εθνικές στρατηγικές. Οι μηχανισμοί που χρησιμοποιούνται περιλαμβάνουν τις εκθέσεις εθνικής στρατηγικής και την κοινή έκθεση για την κοινωνική προστασία και την κοινωνική ένταξη, τις αξιολογήσεις από ομοτίμους και συνεδριάσεις της Επιτροπής Κοινωνικής Προστασίας, καθώς και συνεδριάσεις της ομάδας εμπειρογνωμόνων της ΕΕ για τους κοινωνικούς καθοριστικούς παράγοντες της υγείας και τις ανισότητες στον τομέα της υγείας και της ομάδας υψηλού επιπέδου του Συμβουλίου «Δημόσια υγεία». Μέσω του προγράμματος PROGRESS και του προγράμματος υγείας 2008-2013 παρέχεται χρηματοδοτική υποστήριξη. Επίσης, η πολιτική συνοχής, η κοινή γεωργική πολιτική και οι χρηματοδοτήσεις για τη γεωργία και την αγροτική ανάπτυξη υποστηρίζουν ορισμένες δραστηριότητες όσον αφορά τους καθοριστικούς παράγοντες της υγείας. Άλλα μέτρα της ΕΕ θα συνεχιστούν, ωστόσο χωρίς να είναι επικεντρωμένα στις ανισότητες στον τομέα της υγείας. 5.2. Επιλογή IΙ: Βελτίωση της υπάρχουσας κατάστασης Στην επιλογή II η Επιτροπή εκδίδει ανακοίνωση για την ευαισθητοποίηση σχετικά με τις ανισότητες στον τομέα της υγείας και τονίζει την οικονομική, πολιτική και ηθική τους διάσταση. Με την επιλογή ΙΙ επιβεβαιώνεται ότι η μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας είναι προτεραιότητα, ενισχύεται ο διάλογος με τα ενδιαφερόμενα μέρη και επιδιώκεται καλύτερη χρήση των υφιστάμενων μηχανισμών πληροφόρησης και ανταλλαγών καθώς και των υφιστάμενων δυνατοτήτων χρηματοδοτικής υποστήριξης. Υποστηρίζονται μέτρα για την απόκτηση γνώσεων για αποτελεσματική δράση και επιδιώκεται η βελτίωση του συστήματος μέτρησης των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας μεταξύ των κρατών μελών, των περιφερειών της ΕΕ και των κοινωνικών ομάδων. Ενθαρρύνεται ο αρχικός προβληματισμός στους σχετικούς τομείς πολιτικής όσον αφορά τις πιθανά μέτρα σε αυτό τον τομέα (όπως πρότειναν ορισμένες εθνικές αρχές κατά τις διαβουλεύσεις). Ανακοινώνονται ορισμένα ειδικά μέτρα με σκοπό την ενίσχυση δραστηριοτήτων, χωρίς να απαιτείται ανάπτυξη νέας πολιτικής. Τα κράτη μέλη εξακολουθούν να έχουν την αρμοδιότητα της ανάπτυξης συγκεκριμένων πολιτικών. 5.3. Επιλογή ΙIΙ: Ριζικές αλλαγές Στην επιλογή ΙΙΙ η Επιτροπή προτείνει επιπλέον: σύσταση του Συμβουλίου για τις ανισότητες στον τομέα της υγεία· στόχους για τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας σε ολόκληρη την ΕΕ· διοργανική συμβουλευτική επιτροπή υψηλού επιπέδου· επανεξέταση του αριθμού των τομέων πολιτικής στους οποίους πρέπει να περιληφθεί η μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας ως σαφής προτεραιότητα, ενώ οι πόροι θα ανακατανεμηθούν ή θα αυξηθούν αναλόγως για την περίοδο μετά το 2013· επανεξέταση των μέτρων της ΕΕ που συμβάλλουν στην εξασφάλιση της πρόσβασης στην ικανοποίηση βασικών αναγκών (υγειονομική περίθαλψη, στέγαση, διατροφή, ύδρευση, εκπαίδευση)· και ευρύτερη διεθνής πρωτοβουλία για την αντιμετώπιση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας σε παγκόσμιο επίπεδο. 6. Αναλυση των επιπτωσεων Η παρούσα πρωτοβουλία είναι μη νομοθετική πρωτοβουλία που αποσκοπεί στην ενίσχυση των μέτρων για την υποστήριξη και τη συμπλήρωση των προσπαθειών των κρατών μελών και άλλων ενδιαφερόμενων μερών με σκοπό τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας. Τα προτεινόμενα μέτρα στις επιλογές Ι, ΙΙ και ΙΙΙ περιλαμβάνουν: 1) ένταση των προσπαθειών για τη βελτίωση του συντονισμού και της προώθησης των ζητημάτων σε επίπεδο ΕΕ και 2) ένταση των προσπαθειών για την ευαισθητοποίηση των κρατών μελών και άλλων ενδιαφερόμενων μερών όσον αφορά τη σημασία του συνυπολογισμού των θεμάτων της υγείας και των κοινωνικών θεμάτων κυρίως κατά τη σημερινή οικονομική κρίση. Το μέτρο στο οποίο οι δραστηριότητες υποστηρίζουν τα μέτρα που λαμβάνουν τα κράτη μέλη και άλλα ενδιαφερόμενα μέρη για τη μείωση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας είναι ο καθοριστικός παράγοντας των επιπτώσεων των προτάσεων. 6.1. Κοινωνικές επιπτώσεις Τα μέτρα στο πλαίσιο των τριών επιλογών αναμένεται να έχουν θετικές κοινωνικές επιπτώσεις και κανένα από αυτά δεν αναμένεται να έχει αρνητικές κοινωνικές επιπτώσεις. Σε σύγκριση με την επιλογή Ι, οι επιλογές ΙΙ και ΙΙΙ ενδέχεται να έχουν πιο θετικές κοινωνικές επιπτώσεις. Ένα σημαντικό ζήτημα είναι ότι η παρούσα οικονομική κρίση μπορεί να μεγαλώσει τις ανισότητες στον τομέα της υγείας μέσω της επιδείνωσης ορισμένων καθοριστικών παραγόντων της υγείας. Οι επιλογές ΙΙ και ΙΙΙ μπορούν, μέσω ενισχυμένων δραστηριοτήτων ευαισθητοποίησης, να βοηθήσουν να εξασφαλιστεί ότι κατά την ιεράρχηση των προτεραιοτήτων τα κράτη μέλη δεν παραμελούν αυτόν τον τομέα πολιτικής και αποφεύγουν έτσι τις αρνητικές οικονομικές και κοινωνικές επιπτώσεις στο μέλλον. 6.2. Οικονομικές επιπτώσεις Το έμμεσο οικονομικό κόστος των μεγάλων ανισοτήτων στον τομέα της υγείας μπορεί να είναι σημαντικό. Το κόστος αυτό δεν μπορεί να εκτιμηθεί με ακρίβεια. Σύμφωνα με μια μελέτη, η βελτίωση του επιπέδου υγείας του συνόλου του πληθυσμού και η εξίσωσή του με το επίπεδο υγείας των ατόμων με υψηλό μορφωτικό επίπεδο συνεπάγεται οικονομικό κέρδος από 1,2% έως 9% του ΑΕΠ. Είναι δύσκολο να προσδιοριστεί το κόστος των μέτρων για τη βελτίωση της διαθεσιμότητας και της συγκρισιμότητας των στοιχείων, κυρίως όσον αφορά την κοινωνικοοικονομική κατάσταση. Γενικά, η πρόοδος όσον αφορά τους καθοριστικούς παράγοντες για την υγεία και τις ανισότητες στον τομέα της υγείας θα έχει πιθανώς θετικές οικονομικές επιπτώσεις. Μακροπρόθεσμα, η βελτίωση της υγείας και η μείωση των ετών ζωής με κακή κατάσταση της υγείας μπορεί να είναι ουδέτερες όσον αφορά το κόστος ή να έχουν γενικά θετική οικονομική επίπτωση. 7. Αξιολογηση των επιλογων Οι τρεις επιλογές συμβάλλουν στην υλοποίηση των γενικών στόχων, αλλά η επιλογή ΙΙΙ είναι μάλλον πιο αποτελεσματική. Ωστόσο, η επιλογή ΙΙΙ συνεπάγεται πρόσθετες δαπάνες και η εφαρμογή της αντιμετωπίζει εμπόδια. Με βάση το κριτήριο της σκοπιμότητας (κυρίως την ικανότητα λήψης μέτρων στο πλαίσιο της παρούσας κρίσης) και τις σχετικές δαπάνες, η επιλογή ΙΙ είναι η προτιμώμενη λύση. Η επιλογή ΙΙ μπορεί να θεωρηθεί ενδιάμεσο στάδιο για την καταπολέμηση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας σε επίπεδο ΕΕ και τηρεί πλήρως την αρχή της επικουρικότητας. 8. Παρακολουθηση και αξιολογηση Τα αξιολογούμενα μέτρα περιλαμβάνουν προτάσεις βελτίωσης των πληροφοριών, παρακολούθηση και υποβολή εκθέσεων όσον αφορά την πρόοδο στον τομέα των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας και τους καθοριστικούς τους παράγοντες οι οποίοι μπορούν να χρησιμοποιηθούν για την παρακολούθηση και την αξιολόγηση. Επίσης, η Επιτροπή θα χρησιμοποιήσει την εμπειρογνωμοσύνη του ευρωπαϊκού παρατηρητηρίου για την κοινωνική κατάσταση και του ευρωπαϊκού παρατηρητηρίου για τα συστήματα και τις πολιτικές υγείας για την τακτική ανάλυση της εξέλιξης των πολιτικών της ΕΕ. Ένας επιπλέον μηχανισμός παρακολούθησης είναι μια έκθεση που θα εκπονήσει η Επιτροπή το 2012 σχετικά με την εφαρμογή της παρούσας πρωτοβουλίας και την πρόοδο που θα σημειωθεί όσον αφορά την αντιμετώπιση των ανισοτήτων στον τομέα της υγείας. Προβλέπεται να ακολουθήσουν και άλλες εκθέσεις. Επιλογή I – Διατήρηση της υπάρχουσας κατάστασης|Επιλογή II – Βελτίωση της υπάρχουσας κατάστασης|Επιλογή III – Ριζικές αλλαγές| ||| [1] COM(2007)630. [2] COM(2008)412. [3] Κατάσταση της υγείας και συνθήκες διαβίωσης. Έκθεση παρακολούθησης που εκπόνησε το ευρωπαϊκό παρατηρητήριο για την κοινωνική κατάσταση . Ευρωπαϊκή Επιτροπή 2008. EN (...PICT...)|COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES| Brussels, 20.10.2009 SEC(2009) 1397 final COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT EXECUTIVE SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying the COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS Solidarity in health: Reducing health inequalities in the EU {COM(2009) 567 final} {SEC(2009) 1396} 1. Introduction This document summarises the impact assessment which considers policy options for an EU initiative "Solidarity in Health: Reducing Health Inequalities in the EU". The Commission identified the need for action in the EU Health Strategy COM(2007) 630. and announced an EU initiative on health inequalities in the 2008 Renewed Social Agenda COM(2008) 412. . This document incorporates comments from the Impact Assessment Board in relation to the objectives, the use of the terms inequalities and inequities, proportionality, subsidiarity and costs. The report commits only the Commission's services involved in its preparation and does not prejudge the final Commission decision.[1][2] COM(2007) 630. COM(2008) 412. Principle responsibility for addressing health inequalities rests with Member States, but EU policies can have an indirect impact on health and can help overcome current obstacles to action. The report appraises EU action to support and complement the efforts of Member States and stakeholders and to mobilise EU policies towards reducing health inequalities, in full respect of subsidiarity. EU action should support improvements in the health of the whole population, but with emphasis on reducing avoidable and unfair gradients in health between social groups and EU regions – i.e. a 'levelling-up' approach. A number of relevant actions are already taken at both the EU and national levels. Current actions are however limited by the level of awareness and priority given, lack of stakeholder involvement, gaps in information and knowledge, insufficient exchange of good practice and difficulties in creating an inter-sectoral policy approach. This document therefore considers measures to address these issues. 2. Problem definition There is currently an 8 year gap in life expectancy at birth for women between EU Member States and a 14-year gap for men. There are also large differences in death, disability and disease between Member States and EU regions. In some countries the health gap to the EU average and the best performers has widened in the last two decades. There are large differences in health between social groups defined on the basis of income, occupation, educational level or ethnic group in all Member States Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. . People with lower education, income or occupation live shorter lives and spend more time in poorer health. Differences in life expectancy at birth between socio-economic groups range from 4 to 10 years for men and 2 to 6 years for women. This pattern is reflected in many measures of physical and mental health. In some countries the gap has widened in the last decades. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. Inequalities in health are related to inequalities in social determinants of health including living conditions (housing, environment), health-related behaviour (diet, smoking, exercise), employment and working conditions, education, access to social protection including access to quality health care. A substantial proportion of health inequalities are avoidable and amenable to policies which can be influenced by EU policy. Three areas are identified where weaknesses are observed which pose obstacles to taking effective action to address health inequalities. These are areas where the EU can support and complement Member States actions: Lack of awareness and insufficient policy priority and commitment by Member States and other stakeholders Absence of comparable and regular data, monitoring and reporting. Lack of knowledge on the determinants and the effective policies to implement Insufficient concerted EU approach to health inequalities (lack of mainstreaming at the EU level) Member States are implementing some policies but comprehensive strategies are lacking. Over half of the Member States do not place any policy emphasis on reducing health inequalities. In addition, policies lack evaluation and dissemination. While robust evidence exists, more information is required on the effect (causality) and importance of some health determinants in order for Member States to implement effective action in relation to particular population groups and determinants. Comparable, routinely available EU wide data on health outcomes and determinants of health inequalities broken down by socio-economic group is also needed. Lack of EU data and research knowledge is an obstacle to policy development. Better and shared evidence and a rationale for action can provide the commitment currently lacking from a range of stakeholders. At EU level health inequalities have received higher policy priority and there are a number of EU policies which are having a positive impact. However, this is difficult to quantify and there has not been significant mainstreaming of health inequalities across all relevant EU policies. 3. Objectives EU action regarding health inequalities aims to support and complement the actions of Member States and other stakeholders and to ensure that EU policies and activities provide a high level of health protection as set out in the Treaty. As far as possible, the health protection provided by EU policies should extend to all citizens irrespective of where they live or their social background. In fulfilling these aims EU action can make a contribution towards a reduction in health inequalities in the EU. 3.1. General Objectives The general objective of this initiative is to support and complement the efforts of Member States and stakeholders and mobilise EU policies towards reducing health inequalities. 3.2. Specific Objectives Specific objectives are to: Raise awareness, promote information, best-practice exchange and policy coordination and advocate the tackling of health inequalities as a policy priority; both at Community and Member States level and by other stakeholders. Improve data availability and the mechanisms to measure, monitor and report on inequalities in health across the EU and improve the knowledge base on the causes of health inequalities and the evidence base for action. Develop the contribution of relevant EU policies towards reducing inequalities in health, including better support of Member States and stakeholders' efforts to tackle health inequalities and a specific focus on vulnerable groups and third countries. 4. Analysis of subsidiarity: Is An EU Role justified? Although the main responsibility for addressing health inequalities rests with Member States, the problem is of policy concern for the EU for a number of reasons. Firstly, the pervasiveness and persistence of health inequalities suggests a discrepancy between the existing situation and some of the overarching goals of the EU such as strengthening of economic and social cohesion, ensuring equal opportunities, promoting the reduction of inequalities, and the promotion of equality between men and women and the solidarity among Member States (Art. 2 of the EU Treaty and Art. 2 of EC Treaty). Secondly, high levels of poor health in sections of the EU population imply substantial opportunity costs for the Union and provide an economic reason for promoting action to address them. High levels of population health are important in the context of an ageing population to allow longer working lives and support higher productivity, competitiveness and employment levels. Avoidable ill-health also leads to large costs for health systems and puts unnecessary pressure on public budgets . Reducing unnecessary losses due to ill health and premature death can make a contribution to meeting the Lisbon goals and achieving Europe's full potential for prosperity. There is a legal basis for action under several articles of the EC Treaty including: arts. 12 and 13 (on anti-discrimination), art. 125 (promoting employment and a skilled, trained and adaptable workforce), arts. 136 and 137 (improving living and working conditions and social protection and combating of exclusion), art. 152 (ensuring a high level of health protection of all Community policies), arts. 158 and 159 (strengthening economic and social cohesion). These articles form the basis for the Community to support and complement Member States' actions. The necessity of EU action can be found: 1) in the need for EU-wide data collection and monitoring, as the EU is better placed then individual Member States to ensure reliable and comparable data and 2) in Cohesion policy through which the EU provides financial support to Member States, especially less well-off regions, that can be invested in key determinants of health inequalities such as living conditions, training and employment services, and healthcare (promotion, prevention and treatment). The EU can also provide added value by raising awareness and reinforcing a focus on health inequalities, improving monitoring mechanisms, enhancing research and knowledge gathering, providing visibility of relevant actions through improving the sharing of experiences and good practices and capacity building, and improving the linkages between EU policies. These have been suggested in the consultation responses and in other research reviews. 5. Policy Options Three options are analysed to achieve the objectives. Option I is the continuation of current activities ("business as usual"). Option II "Current plus" builds on existing work which can be taken forward in a short time frame without further or fundamental changes to current Community instruments, and formulated in a Communication. Option III "Far Reaching" requires a longer time frame, involves changes in existing EU instruments, and includes a Council Recommendation. The options are cumulative (option III builds on option II which builds on option I - see table). 5.1. Option I: Business as usual In Option I, work to support the reduction of health inequalities continues under the social OMC and the Health Strategy. Equity in health is a guiding principle of the Health Strategy and reducing inequities in access to health care and health outcomes is a common objective under the social OMC. Through the exchange of experience, the EU assists Member States to translate this objective into national strategies. Mechanisms include National Strategy Reports and the Joint Report on Social Protection and Social Inclusion, peer reviews and Social Protection Committee meetings, as well as meetings of the EU Expert Group on Social Determinants of Health and Health Inequalities and the Council Working Party on Public Health at Senior Level. There is financial support through PROGRESS and the Health Programme 2008-2013. Likewise, Cohesion Policy, the Common Agriculture Policy and the Agricultural and rural Development funds support some activities regarding key determinants of health. Other EU actions would continue though not focusing on health inequalities. 5.2. Option II: Current plus In Option II, the Commission adopts a Communication raising awareness on health inequalities and highlighting their economic, political and ethical magnitude. Option II confirms the reduction of health inequalities as a policy priority, increases dialogue with stakeholders and strives towards a better use of existing information and exchange mechanisms and existing financial support. It supports actions to build knowledge for effective action and strives to improve the measurement system on health inequalities between Member States, EU Regions and social groups. It encourages a first reflection by relevant policy areas on their potential for action in this field (as proposed by some national authorities in the consultation). It announces a number of specific actions aiming to strengthen activities, without requiring significant new policy development. It remains the responsibility of Member States to develop concrete policies. 5.3. Option III: Far reaching. In Option III the Commission proposes in addition: a Council recommendation on health inequalities; targets to reduce health inequalities across the EU as a whole; a high level inter-institutional advisory committee; a review of a number of policy areas to include the reduction of health inequalities as an explicit priority whereby resources would be reallocated or added accordingly for the period beyond 2013; a review of community measures contributing to ensuring access to basic needs for health (health care, shelter, food, water education); and an larger international initiative to address global health inequalities. 6. Analysis of impacts This is a non-legislative initiative aiming to strengthen action to support and complement the efforts of Member States and other stakeholders to reduce health inequalities. Actions proposed in options I, II and III imply: 1) increasing efforts to improve co-ordination and facilitation of the issues at EU level and 2) increasing efforts to raise awareness among Member States and other stakeholders of the importance to consider health and social issues notably in the present economic crisis. The extent to which the activities assist action by Member States and other stakeholders to reduce health inequalities is the main determinant of the impact of the proposals. 6.1. Social Impacts The actions in the three options are expected to have positive social impacts and none is expected to have a negative social impact. Compared to Option I, Options II and III are likely to have a greater positive social impact An important issue is that the present economic crisis can increase health inequalities through a deterioration of some determinants of health. Option II and III, through stronger awareness raising activities could help to ensure that, at a time of prioritisation, Member States do not neglect this policy area and incur negative future economic and social consequences. 6.2. Economic impacts Indirect economic costs of large health inequalities are potentially considerable. They cannot be estimated with precision. One study has estimated the potential economic gain from bringing the health of the whole population up to the level of those with higher education to be between 1.2% and 9% of GDP. It is difficult to identify the costs of actions to improve data availability and comparability, notably by socio-economic status. Overall, progress on the determinants of health and health inequalities would likely have a positive economic impact. In the long run gains in health and reductions in loss of healthy life years may be cost neutral or of overall economic benefit. 7. Appraisal of the options All three options would help to achieve the general objectives with Option III likely to have the largest effect. However, Option III involves additional costs and faces some implementation barriers. Based on feasibility (notably the ability to act in relation to the current crisis) and the costs involved Option II is the preferred Option. Option II can be seen as a stepping stone to further EU level work on health inequalities and fully respects the principle of subsidiarity. 8. Monitoring and Evaluation Actions assessed include proposals to improve information, monitoring and reporting on progress on health inequalities and their determinants which can be used for monitoring and evaluation. The Commission will also use expert support for regular analyses of EU policy developments through the European Observatory on the Social Situation and the Observatory on Health Systems and Policies. An additional monitoring mechanism is a Commission report in 2012 on the implementation of this initiative and the progress it has had on addressing health inequalities, with further reports envisaged. Option I – Business as usual|Option II – Current plus|Option III – Far reaching| ||| [1] COM(2007) 630. [2] COM(2008) 412. [3] Health Status & Living Conditions. Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation . European Commission 2008. CS (...PICT...)|KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ| V Bruselu dne 20.10.2009 SEK(2009) 1397 PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument ke SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Solidarita v oblasti zdraví: snižování nerovnosti v oblasti zdraví v EU {KOM(2009) 567 v konečném znění} {SEK(2009) 1396} 1. Úvod Tento dokument shrnuje posouzení dopadů, které zvažuje možnosti opatření v rámci iniciativy EU „Solidarita v oblasti zdraví: snižování nerovnosti v oblasti zdraví v EU“. Ve strategii EU v oblasti zdraví KOM(2007) 630 Komise určila potřebu opatření a oznámila evropskou iniciativu týkající se nerovnosti v oblasti zdraví v rámci obnovené sociální agendy z roku 2008 KOM(2008) 412 . Do tohoto dokumentu jsou včleněny poznámky výboru pro posouzení dopadů, pokud jde o cíle, používání pojmů nerovnost a nespravedlnost, proporcionalita, subsidiarita a náklady. Zpráva zavazuje pouze útvary Komise, které se podílely na jeho přípravě, a nepředjímá konečné rozhodnutí Komise[1][2] KOM(2007) 630 KOM(2008) 412 Hlavní odpovědnost za řešení nerovnosti v oblasti zdraví mají členské státy, politiky EU však mohou mít na oblast zdraví nepřímý vliv a mohou napomoci překonat stávající překážky v činnosti. Zpráva kladně hodnotí činnosti EU, které doplňují a podporují úsilí členských států a zúčastněných osob, a mobilizují politiky EU ke snižování nerovnosti v oblasti zdraví, při plném respektování subsidiarity. Činnost EU by měla podporovat zlepšení zdraví celé populace, avšak s důrazem na snížení nespravedlivých rozdílů v oblasti zdraví, které existují mezi sociálními skupinami a regiony EU – tj. přístup směřující k „vyrovnávání“. Na úrovni EU i na úrovni členských států již bylo přijato množství příslušných opatření. Stávající opatření jsou však omezená úrovní informovanosti a prioritou, která je jim dána, nedostatkem zapojení zúčastněných osob, chybějícími informacemi a znalostmi, nedostatečnou výměnou osvědčených postupů a obtížemi při prosazování meziodvětvového přístupu. Tento dokument proto zvažuje opatření, která by tyto otázky řešila. 2. Vymezení problému V současné době existuje mezi členskými státy EU osmiletý rozdíl v očekávané délce života při narození u žen a rozdíl 14 let u mužů. Mezi členskými státy a regiony EU rovněž existují velké rozdíly v úmrtnosti, zdravotním postižení a nemocnosti. Některé země v posledních dvou desetiletích ještě více zaostaly v oblasti zdraví za průměrem EU a těmi zeměmi, které jsou na tom nejlépe. V oblasti zdraví existují ve všech členských státech Zdravotní stav a životní podmínky. Zpráva o sledování, kterou připravilo Evropské středisko pro sledování sociální situace. Evropská Komise 2008. velké rozdíly mezi sociálními skupinami na základě příjmu, povolání, úrovně vzdělání nebo etnického původu. Lidé s nižším vzděláním, příjmy nebo horším zaměstnáním žijí kratší život a tráví více času svého života v horším zdravotním stavu. Rozdíly mezi socioekonomickými skupinami v očekávané délce života při narození se pohybují od 4 do 10 let u mužů a od 2 do 6 let u žen. Tento vzorec se odráží v mnoha opatřeních týkajících se fyzického a duševního zdraví. V některých zemích se v posledních desetiletích tyto rozdíly ještě prohloubily. [3] Zdravotní stav a životní podmínky. Zpráva o sledování, kterou připravilo Evropské středisko pro sledování sociální situace. Evropská Komise 2008. Nerovnost v oblasti zdraví má vztah k nerovnosti, pokud jde o určující sociální faktory ovlivňující zdraví, jako jsou životní podmínky (bydlení, životní prostředí), chování související se zdravím (stravování, kouření, cvičení), zaměstnání a pracovní podmínky, vzdělání, přístup k sociální ochraně, včetně přístupu ke kvalitní zdravotní péči. Nerovnosti v oblasti zdraví lze z velké části předcházet a zabývají se jí opatření, která lze ovlivnit politikami EU. Byly určeny tři oblasti, ve kterých se objevily nedostatky představující překážky účinného jednání při řešení nerovnosti v oblasti zdraví. Jde o tyto oblasti, kde může EU činnosti členských států podpořit a doplnit: nedostatečná informovanost a chybějící politické priority a odhodlání členských států a dalších zúčastněných osob; chybějící porovnatelné a pravidelné údaje, sledování a podávání zpráv; chybějící znalosti určujících faktorů a chybějící účinná opatření, která by se měla provést; nedostatečně sladěný přístup EU k nerovnosti v oblasti zdraví (chybí širší začlenění této tematiky na úrovni EU). Členské státy provádějí některá opatření, avšak komplexní strategie chybí. Více než polovina členských států neklade politický důraz na snížení nerovnosti v oblasti zdraví. Opatření navíc nejsou vyhodnocována a dále rozšiřována. Ačkoliv existuje rozsáhlá dokumentace, je zapotřebí mít podrobnější informace o účinku (příčinách) a důležitosti různých faktorů určujících pro zdraví, aby mohly členské státy zavést účinná opatření ve vztahu k jednotlivým skupinám populace a určujícím faktorům. Potřebné jsou rovněž srovnatelné a běžně dostupné celoevropské údaje o výsledcích v oblasti zdraví a faktorech určujících nerovnost v oblasti zdraví, rozdělená podle socioekonomických skupin. Nedostatek údajů na úrovni EU a znalostí z výzkumu představuje překážku pro tvorbu politik. Lepší dokumentace, kterou je možné sdílet a rovněž odůvodnění opatření mohou podpořit odhodlání, které v současné době řada zúčastněných subjektů postrádá. Na úrovni EU má nerovnost v oblasti zdraví větší prioritu a existuje množství politik EU, které mají pozitivní vliv. Ten je však obtížně vyčíslitelný a otázka nerovnosti v oblasti zdraví ještě není dostatečně zahrnuta do všech příslušných politik EU. 3. Cíle Cílem činnosti EU v otázce nerovnosti v oblasti zdraví je podporovat a doplňovat opatření členských států a dalších zúčastněných osob a zajistit, aby politiky EU a její činnosti poskytovaly vysokou úroveň ochrany zdraví zakotvenou ve Smlouvě. Ochrana zdraví poskytovaná politikami EU by se v co nejvyšší míře měla vztahovat na všechny občany, nehledě na to, kde žijí nebo jaký je jejich sociální původ. Při naplňování těchto cílů mohou činnosti EU přispět ke snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU. 3.1. Obecné cíle Obecným cílem této iniciativy je podpořit a doplnit členské státy a zúčastněné osoby v jejich úsilí a mobilizovat politiky EU ke snižování nerovnosti v oblasti zdraví. 3.2. Konkrétní cíle Konkrétními cíli jsou: zvýšit povědomí o problému, podporovat informovanost, vyměňovat si osvědčené způsoby a koordinovat politiky, prosazovat řešení nerovnosti v oblasti zdraví jako politickou prioritu; a to na úrovni Společenství a členských států i zúčastněnými subjekty; zlepšit dostupnost údajů a mechanismů k měření, sledování a podávání zpráv o nerovnosti v oblasti zdraví v celé EU a zkvalitnit znalosti o příčinách nerovnosti, stejně jako základní podklady pro opatření; vyvinout příslušná politická opatření v rámci EU, směřující ke snížení nerovnosti v oblasti zdraví, lépe podporovat členské státy a zúčastněné subjekty při řešení této nerovnosti a zvláště se zaměřit na zranitelné skupiny a třetí země. 4. Analýza subsidiarity: Je úloha EU oprávněná? Ačkoliv hlavní odpovědnost za řešení nerovnosti v oblasti zdraví mají členské státy, je tento problém předmětem zájmu politik EU z několika důvodů. Tím prvním je, že všepronikající a přetrvávající charakter nerovnosti v oblasti zdraví ukazuje na nepoměr mezi stávající situací a některými zastřešujícími cíli EU, jako je posílení hospodářské a sociální soudržnosti, zajištění rovných příležitostí, podpora snížení nerovnosti, propagace rovnosti žen a mužů a solidarity mezi členskými státy (článek 2 Smlouvy o EU a článek 2 Smlouvy o ES). Druhým je, že špatný zdravotní stav některých skupin populace EU ukazuje na značné oportunitní náklady pro Unii a představují hospodářský důvod k propagaci opatření na jejich řešení. Vysoká úroveň zdraví populace je důležitá v kontextu stárnutí obyvatelstva – umožňuje delší pracovní život a podporuje vyšší produktivitu, konkurenceschopnost a úroveň zaměstnanosti. Nemoci, kterým by bylo možné předejít, rovněž představují velké náklady pro systémy zdravotnictví a představují zbytečnou zátěž pro veřejné rozpočty. Snížením zbytečných ztrát v důsledku nemoci a předčasné smrti lze přispět k dosažení cílů lisabonské strategie a plného potenciálu prosperity, jaký Evropa má. Právním základem pro opatření je několik článků Smlouvy o ES, zejména: články 12 a 13 (o nediskriminaci), článek 125 (o podpoře zaměstnanosti, kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků), články 136 a 137 (o zlepšování životních a pracovních podmínek, o sociální ochraně a boji s vyloučením), článek 152 (o zajištění vysokého stupně ochrany lidského zdraví při provádění všech politik Společenství), články 158 a 159 (o posilování hospodářské a sociální soudržnosti). Na základě těchto článků Společenství podporuje a doplňuje činnosti členských států. Nezbytnost činnosti v rámci EU lze spatřovat v těchto oblastech: 1) potřeba sběru dat a sledování v rámci celé EU, jelikož EU má lepší možnosti než jednotlivé členské státy zajistit spolehlivá a porovnatelná data 2) politika soudržnosti, jejímž prostřednictvím EU poskytuje finanční podporu členským státům, zejména méně bohatým regionům, a lze ji investovat do klíčových faktorů určujících nerovnost v oblasti zdraví, jako jsou životní podmínky, služby zaměstnanosti a odborné přípravy a zdravotní péče (podpora, prevence a léčba). EU však může rovněž poskytnout přidanou hodnotu zvyšováním informovanosti a prosazováním zaměření na nerovnosti v oblasti zdraví, zlepšením systémů sledování, posílením výzkumu a shromažďování znalostí, zviditelněním příslušných činností prostřednictvím lepšího sdílení zkušeností, osvědčených postupů a budování kapacit a větším propojením mezi politikami EU. To vše bylo navrženo v reakcích na konzultace a při dalším posuzování výzkumu. 5. Politické možnosti Tři možnosti zjištěné pro dosažení těchto cílů jsou: první možnost je pokračovat ve stávajících opatřeních („pokračovat jako dosud“). Druhá možnost, „pokračovat jako dosud a přidat něco navíc“, staví na dosavadní práci, kterou lze dále rozvíjet v krátkodobém rámci bez dalších či zásadních změn stávajících nástrojů Společenství a která je zformulována ve sdělení. Možnost číslo tři, „s dalekosáhlým dopadem“, vyžaduje delší časový rámec, změny ve stávajících nástrojích EU a zahrnuje doporučení Rady. Možnosti lze kumulovat (možnost III staví na možnosti II, která staví na možnosti I – viz tabulka). 5.1. Možnost I: Pokračovat jako dosud V rámci první možnosti by práce na podporu snížení nerovnosti v oblasti zdraví pokračovala na základě sociální OMK a strategie v oblasti zdraví. Rovnost v oblasti zdraví je hlavní zásadou strategie v oblasti zdraví a omezení nespravedlnosti v přístupu ke zdravotní péči a výsledkům této péče je společným cílem v rámci sociální OMK. Prostřednictvím výměny zkušeností pomáhá EU členským státům převádět tento cíl do jejich vnitrostátních strategií. Mezi mechanismy pro uskutečnění tohoto cíle patří strategické zprávy členských států, společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění, vzájemná hodnocení, setkání výboru pro sociální ochranu a rovněž setkání odborné skupiny pro sociální faktory určující zdraví a nerovnost v oblasti zdraví a setkání pracovní skupiny Rady pro veřejné zdraví na úrovni vyšších úředníků. Finanční podpora se realizuje prostřednictvím programu PROGRESS a programu v oblasti zdraví na období 2008–2013. Podobně jsou v rámci politiky soudržnosti, společné zemědělské politiky a zemědělského fondu pro rozvoj venkova podporovány některé činnosti, pokud jde o klíčové faktory pro zdraví. Další činnosti EU by dále pokračovaly, avšak bez zaměření na nerovnost v oblasti zdraví. 5.2. Možnost II: Pokračovat jako dosud, avšak přidat něco navíc V rámci druhé možnosti přijme Komise sdělení, které zvýší povědomí o nerovnosti v oblasti zdraví a zdůrazní jeho hospodářský, politický a etický rozsah. Druhá možnost potvrdí snížení nerovnosti v oblasti zdraví jako politickou prioritu, zintenzívní dialog se zúčastněnými subjekty a zasazuje se za lepší využívání stávajících informací a mechanismů výměny a stávající finanční podpory. Podporuje opatření, směrující k získávání znalostí pro efektivní činnost a snaží se zlepšit systém měření nerovnosti v oblasti zdraví mezi členskými státy, regiony EU a sociálními skupinami. Reflexe příslušných politik ohledně jejich potenciálu pro činnost v této oblasti je podporovaným prvním krokem, který navrhovaly při konzultaci některé vnitrostátní orgány. V rámci druhé možnosti je ohlášeno několik konkrétních opatření na posílení činností, aniž by se požadoval vývoj nových politik. Vyvíjet konkrétní politiky zůstává odpovědností členských států. 5.3. Možnost III: S dalekosáhlým dopadem V rámci třetí možnosti Komise dále navrhuje: doporučení Rady, týkající se nerovnosti v oblasti zdraví; cíle, směřující ke snížení nerovnosti v oblasti zdraví v rámci celé EU; interinstitucionální poradní výbor na vysoké úrovni; přezkum celé řady oblastí politik, aby zahrnovaly snížení nerovnosti v oblasti zdraví jako explicitní prioritu – na tomto základě by byly přesunuty zdroje nebo přidány dodatečné zdroje pro období po roce 2013; přezkum opatření Společenství, která přispívají k zajištění přístupu k základním potřebám v oblasti zdraví (zdravotní péče, přístřeší, jídlo, voda, vzdělání); širší mezinárodní iniciativu zaměřenou na řešení globálních rozdílů v oblasti zdraví. 6. Analýza dopadů Jedná se o nelegislativní iniciativu, jejímž cílem je posílit opatření na podporu a doplnění úsilí členských států a dalších zúčastněných osob, pokud jde o snížení nerovnosti v oblasti zdraví. Opatření navržená v rámci možností I, II a III znamenají: 1) zvýšit úsilí ke zlepšení koordinace a podpory uvedených témat na úrovni EU a 2) vyvinout větší úsilí při zvyšování povědomí členských států a dalších zúčastněných osob o významu řešení zdravotních a sociálních témat, zejména za současné hospodářské krize. Rozsah, ve kterém budou tato opatření pomáhat činnostem vyvíjeným členskými státy a dalšími zúčastněními osobami při snižování nerovnosti v oblasti zdraví, je hlavním určujícím faktorem dopadu návrhů. 6.1. Sociální dopady Očekává se, že opatření navrhovaná v rámci třech zmíněných možností budou mít pozitivní sociální dopad a neočekává se, že by kterékoli z nich mělo negativní sociální dopad. V porovnání s možností I budou mít možnosti II a III pravděpodobně větší pozitivní sociální dopad. Důležitým tématem je fakt, že by současná hospodářská krize mohla zvýšit nerovnost v oblasti zdraví kvůli nepříznivému vývoji některých určujících faktorů v oblasti zdraví. Možnost II a III by prostřednictvím důraznějších činností ke zvýšení povědomí o této otázce mohla pomoci zajistit, že při stanovování priorit nebudou členské státy tuto oblast politiky zanedbávat a nepostihnou je v budoucnosti negativní hospodářské a sociální důsledky. 6.2. Hospodářské dopady Nepřímé hospodářské náklady velké nerovnosti v oblasti zdraví jsou potenciálně možné. Nemohou být přesně odhadnuty. Jedna studie odhaduje potenciální hospodářský užitek ze situace, kdy by zdravotní stav celé populace dosáhl úrovně té části obyvatelstva, která má vyšší vzdělání, na 1,2 % až 9 % HDP. Je obtížné určit náklady na opatření ke zlepšení dostupnosti a porovnatelnosti údajů, zejména podle socioekonomického statusu. Celkově lze předpokládat, že by pokrok, pokud jde o faktory určujících zdraví a nerovnost v oblasti zdraví, měl pozitivní hospodářský dopad. V dlouhodobém horizontu by přínosy v oblasti zdraví a snížení ztrát v počtu zdravě prožitých let života mohly být bez finančního dopadu nebo by mohly být všeobecně hospodářsky prospěšný. 7. Zhodnocení možností Všechny tři možnosti by napomohly dosažení všeobecných cílů, přičemž třetí možnost by pravděpodobně měla největší účinek. Třetí možnost však vyžaduje dodatečné náklady a existují zde rovněž některé překážky pro její uplatnění. Zohledníme-li proveditelnost (zejména schopnost jednat vzhledem k současné krizi) a náklady na jednotlivé možnosti, pak je upřednostňována možnost druhá. Druhou možnost lze vnímat jako základní kámen pro další práci na úrovni EU, pokud jde o nerovnost v oblasti zdraví, plně respektující zásadu subsidiarity. 8. Sledování a hodnocení Posuzovaná opatření zahrnují návrhy na zkvalitnění informací, sledování a podávání zpráv o pokroku, pokud jde o nerovnost v oblasti zdraví a její určující faktory, které lze využít pro sledování a hodnocení. Komise rovněž využije podporu odborníků při pravidelné analýze vývoje politiky EU prostřednictvím Evropského střediska pro sledování sociální situace a Evropského střediska pro sledování zdravotnických systémů a politik. Dodatečným mechanismem pro sledování je zpráva Komise o provádění této iniciativy a pokroku, jakého bylo v jejím rámci dosaženo při řešení nerovnosti v oblasti zdraví, kterou Komise zveřejní v roce 2012, přičemž další zprávy se plánují. Možnost I: – Pokračovat jako dosud|Možnost II – Pokračovat jako dosud, avšak přidat něco navíc|Možnost III – S dalekosáhlým dopadem| ||| [1] KOM(2007) 630 [2] KOM(2008) 412 [3] Zdravotní stav a životní podmínky. Zpráva o sledování, kterou připravilo Evropské středisko pro sledování sociální situace. Evropská Komise 2008.