PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

PŘÍLOHA 2

PŘÍKLADY USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

Světlomet opatřený jednou z výše uvedených značek schválení byl schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 113 pod číslem schválení 243 a splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01. Písmena C-AS (obrázek 1) značí, že jde o světlomet potkávacího světla třídy A, písmena CR-BS (obrázek 2) značí, že jde o světlomet potkávacího i dálkového světla třídy B.

Poznámka: Číslo schválení a doplňkové symboly se umísťují v blízkosti kružnice buď nad písmenem „E“, nebo pod ním, nebo vpravo či vlevo od něj. Číslice čísla schválení typu musí být na stejné straně jako písmeno „E“ a musí být obráceny stejným směrem. U čísla schválení by se neměly používat římské číslice, aby nemohlo dojít k záměně s jinými symboly.

Světlomet opatřený výše znázorněnou schvalovací značkou má plastové rozptylové sklo splňující požadavky tohoto předpisu a je konstruován jako světlomet:

Světlomet opatřený výše uvedenou schvalovací značkou splňuje požadavky tohoto předpisu jako světlomet:

Potkávací světlo nesmí být v činnosti současně s dálkovým světlem ani s dalším sloučeným světlometem.

Světlomet opatřený výše znázorněnou schvalovací značkou má plastové rozptylové sklo splňující požadavky tohoto předpisu a je konstruován jako světlomet:

Světlomet opatřený výše uvedenou schvalovací značkou splňuje požadavky tohoto předpisu jako světlomet:

Potkávací světlo nesmí být v činnosti současně s dálkovým světlem ani s dalším sloučeným světlometem.

Světlomet opatřený výše uvedenou schvalovací značkou splňuje požadavky tohoto předpisu jako světlomet:

Obrázek 13

Zjednodušené značení skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen

(Svislé a vodorovné čáry znázorňují tvar zařízení pro světelnou signalizaci. Nejsou součástí značky schválení.)

Vzor A

Vzor B

Vzor C

Vzor D

Poznámka: Výše uvedené čtyři příklady odpovídají světelnému zařízení opatřenému značkou schválení, přičemž toto zařízení zahrnuje:

Obrázek 14

Svítilna sloučená se světlometem

Příklad č. 1

Výše znázorněný příklad odpovídá značení plastového rozptylového skla určeného pro různé typy světlometů, a to konkrétně buď pro:

Obrázek 15

LED moduly

LED modul označený výše uvedeným identifikačním kódem modulu zdroje světla byl schválen společně se světlometem původně schváleným v Itálii (E3) pod číslem 17325.

Obrázek 16

Dodatečné osvětlovací jednotky určené k osvětlování zatáček

Dodatečná osvětlovací jednotka opatřená výše uvedeným identifikačním kódem byla schválena společně se světlometem původně schváleným v Itálii (E43) pod číslem 1234.

PŘÍLOHA 3

MĚŘICÍ SYSTÉM SE SFÉRICKÝMI SOUŘADNICEMI A UMÍSTĚNÍ ZKUŠEBNÍCH BODŮ

Obrázek A

Měřicí systém se sférickými souřadnicemi

Úhlové souřadnice jsou stanoveny ve stupních na kouli se svislou pólovou osou podle publikace IEC č. 70-1987 „Měření rozložení absolutní svítivosti“, tj. odpovídající goniometru, jehož vodorovná osa je připevněná k zemi a druhá („rotační“) pohyblivá osa je kolmá k pevné vodorovné ose.

Obrázek B

Zkušební body a pásma pro potkávací světlo u světlometů třídy A:

Obrázek C

Zkušební body a pásma pro potkávací světlo u světlometů třídy B

Obrázek D

Potkávací světlo – umístění zkušebních bodů a pásem pro světlomety třídy C, D a E:

Obrázek E

Primární dálkové světlo – umístění zkušebních bodů

Obrázek F

Sekundární dálkové světlo – umístění zkušebních bodů

PŘÍLOHA 4

ZKOUŠKY STABILITY FOTOMETRICKÝCH VLASTNOSTÍ SVĚTLOMETŮ V PROVOZU – ZKOUŠKY ÚPLNÝCH SVĚTLOMETŮ TŘÍDY B, C, D A E

Po změření fotometrických hodnot dle ustanovení tohoto předpisu – v bodě pro Imax pro dálkové světlo a v bodech 0,50 U/1,5 L a 0,50 U/1,5 R, 50 R, 50 L pro potkávací světlo třídy B a v bodech 0,86 D-3,5 R, 0,86 D-3,5 L, 0,50 U-1,5 a 0,50 U-1,5 R pro potkávací světlo třídy C, D a E – se vzorek úplného světlometu zkouší na stálost fotometrických vlastností za provozu. Pojmem „úplný světlomet“ se rozumí vlastní úplný světlomet, včetně okolních součástí tělesa, žárovek, výbojkových zdrojů světla nebo LED modulů, které by mohly ovlivnit jeho tepelný rozptyl.

Zkoušky se provedou tímto způsobem:

Měřicí zařízení musí být rovnocenné zařízení použitému při zkouškách schválení typu světlometu.

Zkušební vzorek musí být provozován, aniž by byl odmontován ze zkušební podstavy nebo jeho poloha na ní byla upravována. Použitý zdroj světla musí být zdrojem světla kategorie, která je pro daný světlomet určena.

1.   ZKOUŠKA STABILITY FOTOMETRICKÝCH VLASTNOSTÍ

1.1.   Čistý světlomet

Světlomet se ponechá v činnosti po dobu 12 hodin, jak je předepsáno v bodě 1.1.1, a kontroluje se, jak je předepsáno v bodě 1.1.2.

1.1.1.   Zkušební postup (1)

Světlomet se ponechá v činnosti po stanovený čas takto:

Jestliže má světlomet několik doplňkových zdrojů světla k osvětlení zatáček, zkouška se provede s takovou kombinací zdroje (zdrojů) světla, která představuje nejnáročnější provozní stav.

1.1.1.2.   Zkušební napětí

Napětí na svorkách zkušebního vzorku se použije následovně:

1.1.2.   Výsledky zkoušek

1.1.2.1.   Vizuální kontrola

Poté, co se světlomet ustálí na okolní teplotu, očistí se jeho rozptylové sklo a případné vnější sklo čistou zvlhčenou bavlněnou tkaninou. Světlomet se potom prohlédne, přičemž na rozptylovém skle ani na případném vnějším skle nesmí být patrné žádné pokřivení, deformace, praskliny ani barevné změny.

1.1.2.2.   Fotometrická zkouška

V souladu s požadavky tohoto předpisu se ověří fotometrické hodnoty v těchto bodech:

Lze provést další zaměření, aby se vzaly v úvahu veškeré deformace základny světlometu teplem (změně polohy čáry rozhraní se věnuje bod 2 této přílohy).

Kromě bodů 0,50 U/1,5 L a 0,50 U/1,5 R je mezi fotometrickými charakteristikami a hodnotami naměřenými před zkouškou přípustný rozdíl ve výši 10 % (zahrnující i odchylky fotometrických postupů). Hodnota naměřená v bodech 0,50 U/1,5 L a 0,50 U/1,5 R nesmí přesahovat fotometrickou hodnotu naměřenou před začátkem zkoušky o více než 255 cd.

1.2.   Znečištěný světlomet

Po zkouškách podle bodu 1.1 se světlomet po přípravě podle bodu 1.2.1 a kontrole podle bodu 1.1.2 ponechá jednu hodinu v provozu, jak je uvedeno v bodě 1.1.1.

1.2.1.   Příprava světlometu

1.2.1.1.   Zkušební směs

1.2.1.2.   Nanesení zkušební směsi na světlomet

Zkušební směs se rovnoměrně nanese na celou plochu světlometu, která vyzařuje světlo, a nechá se zaschnout.

Tento postup se opakuje tak dlouho, dokud hodnota osvětlení neklesne na úroveň 15–20 % hodnot naměřených v následujících bodech za podmínek popsaných v této příloze:

2.   OVĚŘENÍ ZMĚNY SVISLÉ POLOHY ROZHRANÍ VLIVEM TEPLA

Při této zkoušce se ověřuje, zda svislý posuv čáry rozhraní vyvolaný vlivem tepla nepřekračuje hodnotu stanovenou pro zapnutý světlomet poskytující potkávací světlo.

Světlomet zkoušený podle bodu 1 musí být podroben zkoušce popsané v bodě 2.1, aniž by byl demontován nebo seřízen oproti svému zkušebnímu upevnění.

2.1.   Zkouška

Zkouší se v suchém a stálém prostředí při okolní teplotě 23 °C ± 5 °C.

Použije se sériově vyrobená žárovka (žárovky), zahořená po dobu nejméně jedné hodiny, nebo sériově vyrobený výbojkový zdroj světla, zahořený po dobu nejméně 15 hodin, nebo LED modul (moduly) dodaný se světlomety a zahořený po dobu nejméně 48 hodin, a světlomet se ponechá v provozu s potkávacím světlem, aniž by byl sejmut nebo znovu seřízen vůči svému zkušebnímu upevnění. (Napětí se pro účely této zkoušky nastaví podle ustanovení v bodě 1.1.1.2). Poloha rozhraní se v jeho vodorovné části (mezi svislicemi procházejícími v případě světlometu třídy B body 50 L a 50 R a v případě světlometu třídy C, D nebo E body 3,5 L a 3,5 R) ověří po 3 minutách (r3) a dále pak po 60 minutách (r60) provozu.

Výše uvedená změna polohy čáry rozhraní se měří jakoukoliv metodou, která je přijatelně přesná a dává reprodukovatelné výsledky.

2.2.   Výsledky zkoušek

(1)  Rozpis zkoušky viz příloha 8 tohoto předpisu.

(2)  Pokud zkoušený světlomet zahrnuje signální svítilny, musí být během zkoušky rozsvíceny. V případě směrového světla musí být toto světlo v činnosti v blikavém režimu, přičemž poměr dob zapnuto/vypnuto je přibližně jedna ku jedné.

(3)  Mají-li být najednou rozsvíceny dva nebo více žárovkových zdrojů světla za současného použití světelné houkačky, nepovažuje se to za obvyklé současné použití zdrojů světla.

(4)  NaCMC značí sodnou sůl karboxymethylcelulózy, běžně označované jako CMC. NaCMC pro směsi nečistot má v 2 % roztoku při 20 °C stupeň substituce 0,6–0,7 a viskozitu 0,2–0,3 Pa.

(5)  Odchylka u množství je dána požadavkem, aby byly nečistoty správně rozetřeny po celém plastovém rozptylovém skle.

PŘÍLOHA 5

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA POSTUPY KONTROL SHODNOSTI VÝROBY

1.   OBECNĚ

2.   MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA OVĚŘOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBCEM

U každého typu světlometu je držitel značky schválení povinen provádět v přiměřených intervalech přinejmenším následující zkoušky. Zkoušky se provádějí podle tohoto předpisu.

Pokud některý vzorek nevyhoví příslušnému typu zkoušky, odeberou se a vyzkouší další vzorky. Výrobce přijme opatření k zajištění shodnosti dotčené výroby.

2.1.   Povaha zkoušek

Zkoušky shodnosti podle tohoto předpisu zahrnují fotometrické charakteristiky a v případě světlometů třídy B, C, D a E ověřování změn svislé polohy rozhraní vlivem tepla.

2.2.   Metody používané při zkouškách

2.3.   Způsob odběru vzorků

Vzorky světlometů se vybírají namátkou z jednotné výrobní série. Jednotnou sérií se rozumí soubor světlometů téhož typu definovaný podle výrobních postupů výrobce.

Hodnocení musí obecně pokrývat sériovou výrobu z jednotlivých závodů. Výrobce však může soustředit záznamy týkající se téhož typu z několika závodů do jedné skupiny za předpokladu, že tyto závody pracují v rámci stejného systému jakosti a stejného řízení jakosti.

2.4.   Měřené a zaznamenávané fotometrické vlastnosti

U vybraných světlometů se provedou fotometrická měření v bodech stanovených v tomto předpise, přičemž se měření omezuje na body:

2.5.   Kritéria přijatelnosti

Výrobce je povinen zajistit, aby výsledky zkoušek byly statisticky vyhodnoceny a aby byla v součinnosti s příslušným orgánem definována kritéria přijatelnosti jeho výrobků tak, aby byly splněny předpisy pro ověřování shodnosti výroby stanovené v bodě 9.1 tohoto předpisu.

Kritéria přijatelnosti musí být taková, aby minimální pravděpodobnost vyhovění namátkové kontrole v souladu s přílohou 7 (první odběr vzorků) byla při 95 % spolehlivosti 0,95.

(1)  Pokud je dálkové světlo sloučeno s potkávacím světlem, je HV pro dálkové světlo týmž měřicím bodem jako pro světlo potkávací.

PŘÍLOHA 6

POŽADAVKY NA SVĚTLOMETY S ROZPTYLOVÝMI SKLY Z PLASTU – ZKOUŠENÍ ROZPTYLOVÝCH SKEL NEBO VZORKŮ MATERIÁLU A ÚPLNÝCH SVĚTLOMETŮ

1.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

2.   ZKOUŠKY

2.1.   Odolnost vůči změnám teploty

2.1.1.   Zkoušky

Tři nové vzorky (rozptylová skla) se podrobí pěti cyklům změny teploty a vlhkosti (RH = relativní vlhkost) dle následujícího programu:

Před touto zkouškou se vzorky uchovávají po dobu nejméně čtyř hodin při teplotě 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %.

2.1.2.   Fotometrická měření

2.1.2.1.   Metoda

Fotometrická měření se na vzorcích provádějí před zkouškou a po ní.

Při měření se používá standardní (referenční) žárovka, standardní výbojkový zdroj světla nebo LED modul (moduly), které jsou součástí světlometu, a měří se v těchto bodech:

u světlometů třídy B v bodech B 50, 50 L a 50 R; u světlometů třídy C, D nebo E v případě světlometu potkávacího světla nebo potkávacího/dálkového světla v bodech 0,86 D/3,5 R, 0,86 D/3,5 L, 0,50 U/1,5 L a 1,5 R;

Imax u dálkového světla dálkového světlometu nebo potkávacího/dálkového světlometu.

2.1.2.2.   Výsledky

Rozdíly mezi fotometrickými hodnotami naměřenými u každého vzorku před a po zkoušce nesmí překročit 10 %, včetně tolerancí fotometrické měřicí metody.

2.2.   Odolnost vůči atmosférickým vlivům a chemickým činidlům

2.2.1.   Odolnost vůči atmosférickým vlivům

Tři nové vzorky (rozptylová skla nebo vzorky materiálu) se vystaví vyzařování ze zdroje, který má podobné spektrální rozložení jako černé těleso o teplotě 5 500 K až 6 000 K. Mezi zdroj a vzorky se umístí vhodné filtry, aby se co nejvíce omezilo záření o vlnových délkách kratších než 295 nm a delších než 2 500 nm. Vzorky se vystaví osvětlení o intenzitě 1 200 W/m2 ± 200 W/m2 po takovou dobu, aby obdržená světelná energie činila 4 500 MJ/m2 ± 200 MJ/m2. Teplota měřená na černém panelu uvnitř ohraničené plochy, umístěném na stejné úrovni jako vzorky, musí být 50 °C ± 5 °C. Pro zajištění rovnoměrného osvětlení se vzorky musí kolem zdroje vyzařování otáčet rychlostí 1 až 5 min–1.

Vzorky se ostřikují destilovanou vodou o vodivosti nižší než 1 mS/m při teplotě 23 °C ± 5 °C, a to v tomto cyklu:

ostřikování: 5 minut; sušení: 25 minut.

2.2.2.   Odolnost vůči chemickým činidlům

Po provedení zkoušky podle bodu 2.2.1 a měření popsaného v bodě 2.2.3.1 se na vnější povrch zkoušené trojice vzorků působí postupem uvedeným v bodě 2.2.2.2 za použití roztoku o složení stanoveném v bodě 2.2.2.1.

2.2.2.1.   Zkušební směs

Zkušební směs se skládá z 61,5 % n-heptanu, 12,5 % toluenu, 7,5 % ethyltetrachloridu, 12,5 % trichlorethylenu a 6 % xylenu (vše v objemových procentech).

2.2.2.2.   Nanesení zkušební směsi

Kus bavlněné látky (podle normy ISO 105) se nasytí směsí popsanou v bodě 2.2.2.1 a do 10 sekund se nanese a po dobu 10 minut se jím potírá vnější strana vzorku při tlaku 50 N/cm2, který odpovídá působení 100 N na zkušebním povrchu 14 × 14 mm.

Během těchto deseti minut se látkový polštářek znovu napouští roztokem tak, aby skladba nanášené tekutiny byla trvale totožná s předepsaným roztokem.

Během nanášení je možno kompenzovat tlak nanášení na vzorek tak, aby se předešlo jeho popraskání.

2.2.2.3.   Čištění

Po nanesení zkušebního roztoku se vzorky na vzduchu osuší a pak se omyjí roztokem popsaným v bodě 2.3 (odolnost vůči čisticím prostředkům) při teplotě 23 °C ± 5 °C.

Potom se vzorky při teplotě 23 °C ± 5 °C pečlivě opláchnou destilovanou vodou o obsahu nečistot nejvýše 0,2 % a osuší se měkkou látkou.

2.2.3.   Výsledky

2.3.   Odolnost vůči čisticím prostředkům a uhlovodíkům

2.3.1.   Odolnost vůči čisticím prostředkům

Vnější povrch tří vzorků (rozptylových skel nebo materiálu) se zahřeje na teplotu 50 °C ± 5 °C a pak se ponoří na pět minut do směsi o stálé teplotě 23 °C ± 5 °C, která je složena z 99 dílů destilované vody s nejvýše 0,02 % nečistot a z jednoho dílu alkylaryl sulfonátu.

Na závěr zkoušky se vzorky osuší při teplotě 50 ± 5 °C.

Povrch vzorků se očistí vlhkou látkou.

2.3.2.   Odolnost vůči uhlovodíkům

Vnější povrch těchto tří vzorků se pak po dobu jedné minuty lehce potírá bavlněnou látkou napuštěnou směsí tvořenou 70 % n-heptanu a 30 % toluenu (objemová %) a pak se nechá oschnout na vzduchu.

2.3.3.   Výsledky

Po postupném provedení obou uvedených zkoušek nesmí průměrná hodnota změny propustnosti měřená na třech vzorcích postupem uvedeným v dodatku 2 této přílohy překračovat hodnotu 0,010 (Δtm ≤ 0,010).

2.4.   Odolnost vůči mechanickému narušení

2.4.1.   Metoda mechanického narušení

Vnější povrch tří nových vzorků (rozptylových skel) podstoupí zkoušku rovnoměrného mechanického narušování postupem popsaným v dodatku 3 k této příloze.

2.4.2.   Výsledky

Změny po této zkoušce:

2.5.   Zkouška přilnavosti případného povlaku

2.5.1.   Příprava vzorku

Na nátěru se plocha o velikosti 20 × 20 mm rozřeže žiletkou nebo jehlou na mřížku se čtvercovými okénky o velikosti přibližně 2 × 2 mm. Na žiletku, respektive jehlu, se působí takovým tlakem, aby se prořízl alespoň nátěr.

2.5.2.   Popis zkoušky

Použije se lepicí páska o přilnavosti 2 N na cm šířky ± 20 %, měřeno za standardizovaných podmínek stanovených v dodatku 4 této přílohy. Tato lepicí páska, jejíž šířka musí být alespoň 25 mm, se přinejmenším 5 minut tiskne na povrch upravený podle bodu 2.5.1.

Konec lepicí pásky se potom zatíží tak, aby byla síla přilnavosti k danému povrchu vyrovnána silou kolmou k tomuto povrchu. Za tohoto stavu se páska odtrhne rovnoměrnou rychlostí 1,5 m/s + 0,2 m/s.

2.5.3.   Výsledky

Mřížkovaná plocha nesmí být nijak výrazně poškozena. Přípustné je narušení na průsečících mezi čtverci nebo na hranách řezů, pokud velikost poškozené plochy nepřekračuje 15 % mřížkované plochy.

2.6.   Zkoušky úplného světlometu s rozptylovým sklem z plastového materiálu

2.6.1.   Odolnost povrchu rozptylového skla vůči mechanickému narušení

2.6.1.1.   Zkoušky

Rozptylové sklo vzorku světlometu č. 1 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.4.1.

2.6.1.2.   Výsledky

Výsledky fotometrických měření provedených na světlometu podle tohoto předpisu po zkoušce nesmí:

2.6.2.   Zkouška přilnavosti případného povlaku

Rozptylové sklo vzorku světlometu č. 2 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.5.

2.7.   Odolnost vůči záření zdroje světla

Musí být provedena následující zkouška:

3.   OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY

PŘÍLOHA 7

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ODBĚR VZORKŮ INSPEKTOREM

1.   OBECNĚ

1.1.   Požadavky na shodnost podle požadavků tohoto předpisu se považují z mechanického a geometrického hlediska za splněné, pokud odchylky nepřekročí nevyhnutelné výrobní odchylky. Tato podmínka platí také pro barvu.

1.2.   Světlomety třídy A, B, C a D:

1.3.   Světlomety třídy E:

1.3.1.   Světlomety třídy E měřené při 13,2 V ± 0,1 V nebo při jinak stanoveném napětí, a vybavené:

1.3.2.   žádná naměřená hodnota se neodchyluje nepříznivě od hodnoty předepsané tímto předpisem o více než 20 %. Maximální nepříznivá odchylka pro hodnoty v pásmu 1:

1.3.3.   a jestliže je u fotometrických hodnot v libovolném měřicím bodě podle ustanovení bodů 6.3.3.1 nebo 6.3.3.2 tohoto předpisu u dálkového světla dodržena tolerance + 20 % u maximálních hodnot a – 20 % u minimálních hodnot.

1.3.4.   Jestliže výsledky výše popsaných zkoušek nesplňují požadavky, smí být zaměření světlometu změněno za předpokladu, že se osa světla nevychýlí podélně doprava nebo doleva o více než 0,5° a nahoru nebo dolů o více než 0,2°.

1.3.5.   Jestliže výsledky výše popsaných zkoušek nesplňují požadavky, musí se zkoušky tohoto světlometu opakovat s použitím jiného standardního výbojkového zdroje světla, výbojkového zdroje světla a/nebo napáječe, nebo LED modulu (modulů) a elektronického ovladače (ovladačů) světelného zdroje, přičemž sestava musí odpovídat výše uvedenému bodu 1.3.1.

1.4.   Světlomety se zjevnými závadami se neberou v potaz.

1.5.   Nelze-li však u série vzorků svislé nastavení opakovaně seřídit do požadované polohy v rámci dovolených tolerancí, musí se kvalita rozhraní vyzkoušet na jednom ze světlometů z této série vzorků podle postupu popsaného v bodech 2 a 4 přílohy 9.

2.   PRVNÍ ODBĚR VZORKŮ

Při prvním odběru vzorků se namátkou vyberou čtyři světlomety. Vzorek prvních dvou světlometů se označí písmenem A, vzorek druhých dvou světlometů písmenem B.

2.1.   Shodnost není zpochybněna

2.2.   Shodnost je zpochybněna

2.3.   Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 11, jestliže při postupu odběru vzorků podle obr. 1 této přílohy jsou odchylky měřených hodnot světlometů:

3.   OPAKOVANÝ ODBĚR VZORKŮ

V případech A3, B2 a B3 je nutný opakovaný odběr vzorků. Třetí vzorek C dvou světlometů, které jsou vybrány ze zásob světlometů vyrobených po nápravném opatření, je nutné odebrat do dvou měsíců od oznámení.

3.1.   Shodnost není zpochybněna

3.2.   Shodnost je zpochybněna

3.3.   Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 11, jestliže při postupu odběru vzorků podle obr. 1 této přílohy jsou odchylky měřených hodnot světlometů:

Obrázek 1

PŘÍLOHA 8

PŘEHLED DOB ČINNOSTÍ PRO ZKOUŠKU STÁLOSTI FOTOMETRICKÝCH VLASTNOSTÍ

Všechny následující skupinové světlomety a přední mlhová světla spolu s přidanými symboly označení třídy B slouží pouze jako příklady a nemají vyčerpávající povahu.

PŘÍLOHA 9

DEFINICE A OSTROST ČÁRY ROZHRANÍ U SVĚTLOMETŮ SE SYMETRICKÝM POTKÁVACÍM SVĚTLEM A POSTUP ZAMĚŘENÍ POMOCÍ ČÁRY ROZHRANÍ

1.   OBECNĚ

2.   TVAR ČÁRY ROZHRANÍ

3.   NASTAVENÍ SVĚTLOMETU SE SYMETRICKÝM POTKÁVACÍM SVĚTLEM

4.   MĚŘENÍ KVALITY ROZHRANÍ

4.1.

Měření se provede svislým skenováním vodorovné části čáry rozhraní v úhlových krocích nepřesahujících 0,05°: a) buď v měřicí vzdálenosti 10 m a s detektorem o průměru přibližně 10 mm; b) nebo v měřicí vzdálenosti 25 m a s detektorem o průměru přibližně 30 mm. Měření kvality rozhraní se považuje za přijatelné, jestliže alespoň jedno měření na vzdálenost 10 m nebo 25 m splňuje požadavky bodu 4.1.2 této přílohy. Měřicí vzdálenost, ve které byla zkouška provedena, se zaznamená do formuláře sdělení uvedeného v bodě 9 přílohy 1 tohoto předpisu. Skenování se provede zdola nahoru po čáře rozhraní podél svislých přímek - 3° až - 1,5° a + 1,5° až + 3° od přímky V-V. Po tomto měření musí kvalita čáry rozhraní splňovat následující požadavky: 4.1.1. Musí být viditelná pouze jedna čára rozhraní (1). 4.1.2. Ostrost rozhraní: se skenuje svisle po vodorovné části čáry rozhraní podél přímek ± 2,5, přičemž maximální hodnota naměřená pro: se nazývá činitelem ostrosti G čáry rozhraní. Hodnota G nesmí být menší než 0,13 pro třídu B a 0,08 pro třídy A, C, D a E. 4.1.3. Linearita: část čáry rozhraní, která slouží k svislému nastavení, musí být mezi body 3°L až 3°R od přímky V-V vodorovná. Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže se svislé polohy inflexních bodů podle bodu 3.2 v poloze 3° vlevo a vpravo od přímky v-v neodchylují od jmenovité polohy na přímce V-V o více než o 0,2° pro světlomety třídy B a 0,3° pro světlomety třídy A, C, D a E.

5.   POMOCNÉ SVISLÉ NASTAVENÍ

Splňuje-li čára rozhraní výše uvedené požadavky na kvalitu, lze svislé nastavení kužele světla provést pomocnou metodou. K tomuto účelu je inflexní bod d2 (log E)/dv2 = 0 umístěn na přímce V-V do své jmenovité polohy bod přímkou h-h. Pro měření a nastavení čáry rozhraní se pohyb provádí směrem nahoru z dolní jmenovité polohy.

(1)  Ustanovení tohoto bodu se změní, bude-li k dispozici objektivní zkušební metoda.

PŘÍLOHA 10

VZTAŽNÝ STŘED

Tato nepovinná značka vztažného středu se nachází na rozptylovém skle v jeho průsečíku se vztažnou osou potkávacího světla a také na rozptylových sklech dálkových světel, pokud nejsou ani skupinová ani sdružená ani sloučená s potkávacím světlem.

Výše uvedený výkres představuje značku vztažného středu promítnutého na rovinu tečnou k rozptylovému sklu kolem středu kružnice. Čáry tvořící tuto značku mohou být plné nebo tečkované.

PŘÍLOHA 11

OZNAČOVÁNÍ NAPĚTÍ

PŘÍLOHA 12

POŽADAVKY NA LED MODULY A SVĚTLOMETY OBSAHUJÍCÍ LED MODULY

1.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

2.   VÝROBA

3.   ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

3.1.   Použití

3.2.   Provozní podmínky

3.2.1.   Provozní podmínky LED modulu

Všechny vzorky se zkouší za podmínek určených v bodě 6.1.3 tohoto předpisu; není-li stanoveno v této příloze jinak, LED moduly se zkouší uvnitř světlometu předloženého výrobcem.

3.2.2.   Okolní teplota

Pro měření elektrických a fotometrických vlastností se světlomet provozuje v suchém a klidném prostředí při okolní teplotě 23 °C ± 5 °C.

3.3.   Zahoření

Dle požadavku žadatele musí být LED modul v provozu 48 hodin a před začátkem zkoušky ochlazen na okolní teplotu, jak je stanoveno tímto předpisem.

4.   ZVLÁŠTNÍ SPECIFIKACE A ZKOUŠKY

4.1.   Podání barev

4.1.1.   Obsah červené

Navíc k měřením popsaným v bodě 7 tohoto předpisu musí být minimální obsah červené ve světle LED modulu nebo světlometu, který obsahuje LED modul (moduly) a který byl zkoušen v bodě 50 V, takový, aby platilo:

kde:

Tato hodnota se vyčíslí pomocí intervalů jednoho nanometru.

4.2.   UV záření

UV záření LED modulu s nízkou úrovní UV záření musí být takové, aby platilo:

kde:

(definice ostatních symbolů viz bod 4.1.1 výše).

Tato hodnota se vyčíslí pomocí intervalů jednoho nanometru. UV-záření musí být váženo s ohledem na hodnoty uvedené v následující tabulce UV:

Tabulka UV

Hodnoty dle příručky „Pokyny IRPA/INIRC k limitům expozice ultrafialovému záření“. Vybrané vlnové délky (v nanometrech) jsou reprezentativní; ostatní hodnoty by se měly interpolovat.

4.3.   Teplotní stabilita

4.3.1.   Osvětlení