52009SC0207

ES

(...PICT...)|COMISIÓN DE LAS COMUNIDADES EUROPEAS|

Bruselas, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN Documento que acompaña a la

Propuesta de DIRECTIVA DEL PARLAMENTO EUROPEO Y DEL CONSEJO por la que se modifica la Directiva 78/660/CEE del Consejo, relativa a las cuentas anuales de determinadas formas de sociedad, en lo que respecta a las microentidades Resumen de la evaluación de impacto {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Síntesis

1. Introducción

En esta evaluación de impacto se presentan las iniciativas de la Comisión encaminadas a simplificar el entorno de las empresas y particularmente los requisitos de información financiera de las microentidades. En ella se describen los problemas que plantean las Directivas contables Cuarta Directiva del Consejo, de 25 de julio de 1978 (78/660/CEE); Séptima Directiva del Consejo, de 13 de junio de 1983 (83/349/CEE). vigentes, se exponen diversas opciones de actuación y se analiza su viabilidad y, en su caso, el impacto esperado de las mismas.[1]

Cuarta Directiva del Consejo, de 25 de julio de 1978 (78/660/CEE); Séptima Directiva del Consejo, de 13 de junio de 1983 (83/349/CEE).

1.1. Plan Europeo de Recuperación Económica

De conformidad con los objetivos de la Agenda de Lisboa, la Comisión se ha comprometido a liberar el potencial de crecimiento de las pequeñas y medianas empresas mediante la reducción de su carga administrativa.

A raíz de la crisis financiera, la Comisión publicó un Plan Europeo de Recuperación Económica, a fin de restablecer la confianza de los consumidores y las empresas. El citado Plan promete disminuir la carga que recae sobre las pequeñas y medianas empresas (PYME) y las microempresas, entre otras cosas eliminando «la obligación de que las microempresas elaboren cuentas anuales».

1.2. Contexto de actuación

La finalidad de las propuestas de la Comisión analizadas en este documento es reducir las obligaciones administrativas innecesarias y facilitar la adaptación de los requisitos de información a las necesidades reales de quienes utilizan y elaboran los estados financieros.

1.3. Acervo comunitario en los ámbitos del Derecho de sociedades, la contabilidad y la auditoría

En el ámbito contable, la Cuarta Directiva en materia de Derecho de sociedades establece los requisitos mínimos a los que deben atenerse las cuentas anuales de las sociedades de capital. En los años en que se elaboraron las Directivas contables imperaba la idea de que las PYME no eran fundamentalmente diferentes de las grandes empresas, por lo que debían ajustarse a requisitos de información similares. Esta visión se ha modificado posteriormente con el reconocimiento de las necesidades específicas de las PYME, plasmado en el principio de «pensar primero a pequeña escala». Es importante examinar qué requisitos conviene suprimir o sustituir a fin de simplificar la información financiera que han de presentar las microentidades La Séptima Directiva en materia de Derecho de sociedades no necesita modificarse, dado que, en su redacción actual, ya ofrece a los Estados miembros la opción de eximir de la obligación de elaborar estados financieros consolidados a las sociedades que, conjuntamente, no rebasen los límites de una mediana empresa, con arreglo a la definición de la Cuarta Directiva (art. 6.1 de la Séptima Directiva). .[2]

La Séptima Directiva en materia de Derecho de sociedades no necesita modificarse, dado que, en su redacción actual, ya ofrece a los Estados miembros la opción de eximir de la obligación de elaborar estados financieros consolidados a las sociedades que, conjuntamente, no rebasen los límites de una mediana empresa, con arreglo a la definición de la Cuarta Directiva (art. 6.1 de la Séptima Directiva).

1.4. Definición de las microentidades

La categoría de las microentidades establecida por la Comisión comprende las empresas de dimensiones más reducidas, con arreglo a la siguiente definición:

– menos de diez empleados,

– total del balance inferior a 500 000 EUR, y

– volumen de negocios inferior a 1 000 000 EUR.

1.5. Prácticas en los principales socios comerciales de la Unión Europea

En otros países económicamente comparables y en los principales socios comerciales de la UE, los requisitos de información financiera de las pequeñas empresas suelen ser menos exigentes que los contenidos en las Directivas contables.

Por ejemplo, en los EE.UU. las sociedades que no cotizan en bolsa no tienen, en general, ninguna obligación legal de confeccionar o publicar estados financieros. No parece que esos requisitos menos estrictos puedan constituir un obstáculo para que las sociedades estadounidenses obtengan financiación externa.

1.6. Dictamen del Comité de Evaluación de Impacto de la Comisión

En la presente evaluación de impacto se han tenido en cuenta las observaciones formuladas el 2 de febrero de 2009 por el Comité de Evaluación de Impacto de la Comisión.

2. Cuestiones procedimentales, consulta de los interesados y subsidiariedad

La Comisión ha tomado ya una serie de iniciativas de simplificación con vistas a reducir la carga administrativa de las pequeñas y medianas empresas (PYME).

2.1. Comunicación de la Comisión de 10 de julio de 2007 y consulta de los interesados

En 2005, la Comisión puso en marcha un programa para medir los costes administrativos y determinar los requisitos más gravosos, con vistas a reducir la carga administrativa de las empresas en la UE. En julio de 2007, la Comisión publicó una Comunicación en la que indicaba posibles modificaciones de las Directivas contables.

En ella la Comisión proponía introducir en la Cuarta Directiva una nueva categoría, las denominadas «microentidades», que los Estados miembros podrían excluir con carácter facultativo de su ámbito de aplicación.

En total, han presentado observaciones a la Comunicación las Administraciones de dieciocho Estados miembros y de un país del EEE y 110 interesados, entre los que se incluyen organismos y asociaciones europeas. Estos últimos procedían de veintitrés países en total, de los cuales veintidós eran Estados miembros.

El 80 % de todos aquellos que respondieron a la consulta pública se declararon partidarios de la medida o contrarios a ella. La mayoría se pronunció a favor de que se eximiera a las microentidades de los requisitos de las Directivas contables. La mayor parte de las empresas, autoridades públicas, entidades bancarias y aseguradoras que participaron en la encuesta apoyaron dicha exención. La mayor oposición provino de los contables y auditores.

2.2. Medición de costes y umbrales para las microentidades

En conexión con la iniciativa de simplificación antes mencionada, el consorcio Capgemini/Ramboll llevó a cabo una labor de medición para determinar los costes que originan las obligaciones de información derivadas del acervo de la UE en materia de Derecho de sociedades. La presente evaluación de impacto hace referencia a los resultados prefinales pertinentes de esa labor de medición.

2.3. Grupo de Alto Nivel sobre Cargas Administrativas

En un informe en el que examina los obstáculos fundamentales para las pequeñas empresas, el Grupo de Alto Nivel de Partes Implicadas Independientes sobre Cargas Administrativas aboga por que se haga efectiva rápidamente la opción de los Estados miembros de otorgar una dispensa a las microentidades y por que se lleve a cabo una revisión general de la Directiva contable cuyo principio rector sea el de «pensar primero a pequeña escala».

2.4. Parlamento Europeo

En su Resolución de 18 de diciembre de 2008, el Parlamento Europeo pide a la Comisión que presente una propuesta legislativa que permita a los Estados miembros excluir del ámbito de aplicación de las Directivas contables a las empresas muy pequeñas (microentidades).

2.5. Otras propuestas conexas de la Comisión

A finales de 2007, la Comisión puso en marcha una medida legislativa de adopción rápida con vistas a introducir dos modificaciones de orden técnico en las Directivas contables. Se espera que la medida sea adoptada a principios de 2009.

2.6. Subsidiariedad

Con arreglo al principio de subsidiariedad, debe examinarse si es realmente necesaria una armonización a nivel de la UE con respecto a las microentidades. La mayoría de las obligaciones que comportan una carga administrativa tienen su origen en directivas comunitarias, por lo que es necesaria una actuación a nivel de la UE para reducirlas.

3. Definición del problema

Los requisitos de las Directivas contables se aplican a todas las sociedades de capital sin tener en cuenta otros factores (por ejemplo, dimensiones, financiación o tipo de actividad). En su mayor parte, las pequeñas sociedades están sujetas a las mismas normas que las de mayores dimensiones. En muchos casos, algunos de los datos se elaboran exclusivamente para cumplir las obligaciones legales, sin que resulten verdaderamente necesarios para las empresas, lo que se corresponde con la definición de una carga administrativa. Cabe analizar más detenidamente dos aspectos de esta carga administrativa:

· El hecho de que los costes administrativos no guarden relación con las dimensiones de la empresa y resulten, por tanto, desproporcionados para las empresas más pequeñas en comparación con las de mayores dimensiones.

· La inadecuación entre los requisitos de las Directivas y las necesidades tanto de las microentidades como de quienes utilizan sus estados financieros.

3.1. Carga económica derivada del coste administrativo (de cumplimiento) desproporcionado

Las empresas de reciente creación y las pequeñas empresas con recursos limitados se ven afectadas por las obligaciones administrativas excesivas, ya que desvían recursos que podrían dedicarse a su actividad empresarial fundamental.

Una parte sustancial del coste administrativo es fija, por lo que las microentidades sacrifican relativamente muchos más recursos que las empresas más grandes para atenerse a las obligaciones legales. Por otra parte, los estados financieros preceptivos de las microentidades suelen ser de escasa utilidad para los interesados en la empresa.

3.2. Inadecuación entre los requisitos de las Directivas contables y las necesidades de las microentidades y de quienes utilizan sus estados financieros

En general, la gestión de las empresas muy pequeñas corre a cargo de sus propietarios y los estados financieros obligatorios no son relevantes en grado significativo para ellos a efectos de la evaluación de los resultados de la empresa. Por otra parte, los inversores de las microentidades suelen ser poco numerosos y, con frecuencia, intervienen directamente en la explotación de la empresa y tienen acceso directo a sus cuentas o conocimiento directo de ellas. La financiación no proviene del mercado de valores, sino de recursos propios y créditos de los bancos y otras entidades financieras. Los principales usuarios de los datos financieros (bancos y autoridades fiscales) tienen la posibilidad de exigir información al margen de los requisitos legales. Las necesidades de información de los demás interesados, por su parte, no suelen verse satisfechas por la información financiera obligatoria, ya que sus relaciones con las pequeñas empresas se basan, por lo general, en la confianza mutua y no en la información financiera (o el acceso a ella) y, además, la complejidad de los actuales estados contables hace que carezcan a menudo de toda utilidad o resulten incomprensibles para muchos de los interesados.

3.3. Alcance del problema

Aproximadamente 7,2 millones de sociedades en la UE están sujetas a las normas de presentación de información previstas en las Directivas contables. Alrededor de 5,4 millones (en torno al 75 % de ellas) son microentidades.

Según las conclusiones de un estudio de Ramboll Management, el coste medio por empresa que supone el cumplimiento de los requisitos de las Directivas asciende a 1 558 EUR. De ese importe, la carga administrativa (es decir, la recogida y el procesamiento de datos únicamente para cumplir una obligación legal, sin ninguna necesidad real para la empresa) representa 1 169 EUR.

De las anteriores cifras se infiere que la carga administrativa agregada a nivel de la UE se situaría en torno a los 6 300 millones de EUR.

4. Objetivos

A fin de propiciar la competitividad de las microentidades y liberar su potencial de crecimiento, conviene reducir al mínimo su carga administrativa. Los objetivos perseguidos son los siguientes:

· Reducir la carga administrativa de las empresas en la UE, especialmente las PYME y las microentidades, garantizando al mismo tiempo una adecuada protección e información de los interesados.

· Adaptar los requisitos de información de las microentidades a las necesidades reales de quienes utilizan y elaboran los estados financieros.

5. Opciones de actuación e impacto esperado

5.1. Descripción de las opciones de actuación

Los servicios de la Comisión han considerado las siguientes opciones de actuación:

Opción 0: ninguna modificación de las Directivas

Opción 1: fomentar un aprovechamiento completo de las posibilidades existentes en las Directivas contables

Opción 2: exclusión obligatoria de las microentidades del ámbito de aplicación de las Directivas

Opción 3: facultad para los Estados miembros de excluir las microentidades del ámbito de aplicación de las Directivas

Opción 4: introducción de un régimen contable obligatorio simplificado para las microentidades

Opción 5: modificación de la Directiva contable sin introducir la categoría de las microentidades.

5.2. Opción 0: ninguna modificación de las Directivas

En la hipótesis de base, no se toma medida alguna y los 5,4 millones de microempresas, en su totalidad, siguen aplicando las normas contables de las Directivas y gastando anualmente unos 6 000 millones de EUR a fin de cumplir con las obligaciones de información.

5.3. Opción 1: fomentar un aprovechamiento completo de las posibilidades existentes en las Directivas contables

En el supuesto de que no se realicen cambios en la normativa, la Comisión puede aún alentar a los Estados miembros a aprovechar todas las posibilidades de simplificación existentes en las Directivas.

Se estima que el ahorro potencial resultante del aprovechamiento de todos los umbrales y exenciones vigentes podría alcanzar la cifra de 1 800 millones de EUR en lo que respecta al microsegmento. No obstante, es improbable que se alcance esa cifra. La Directiva vigente establece requisitos generales y los Estados miembros tienen la posibilidad de dispensar de algunos de ellos solamente, siguiendo un planteamiento fragmentario. No cabe conceder exenciones más generales, por lo que tales posibilidades resultan menos aprovechables y han resultado menos atractivas, por lo general, para los Estados miembros.

Por otra parte, esta opción no permitiría reducir la carga en aquellos Estados miembros que ya hacen uso de las posibilidades existentes. Tampoco se resolvería el problema de la discrepancia entre las Directivas contables y las necesidades de los usuarios de las sociedades más pequeñas, y de la carga administrativa resultante.

5.4. Opción 2: exclusión obligatoria de las microentidades del ámbito de aplicación de las Directivas

La exclusión obligatoria de las microentidades eliminaría todos los requisitos contables impuestos por la UE a esta categoría de empresas, lo que supondría una armonización máxima. El impacto de esta opción es idéntico al impacto máximo de la opción 3, reseñada en el siguiente apartado.

Ahora bien, dadas las diferencias existentes entre las culturas contables y las prácticas tradicionales de información de los diversos países de la UE, es sumamente improbable que una propuesta así resultase políticamente aceptable para algunos Estados miembros.

5.5. Opción 3: facultad para los Estados miembros de excluir las microentidades del ámbito de aplicación de las Directivas

Los Estados miembros tendrían la posibilidad de determinar las normas más pertinentes que las microentidades deberían observar y, por ejemplo, de integrar varios requisitos de información en uno solo.

Cabe prever que la exclusión de las microentidades del ámbito de aplicación de las Directivas contables tenga las siguientes repercusiones:

Reducción de la carga administrativa . En la hipótesis máxima de que todos los Estados miembros eximan a las microentidades y no impongan requisitos adicionales, el ahorro potencial derivado de la propuesta se estima en 6 300 millones de EUR (con una horquilla de entre 5 900 millones y 6 900 millones de EUR). Sin embargo, es probable que muchos Estados miembros, tras haber dispensado a las microentidades de las obligaciones de la Cuarta Directiva, impusieran otros requisitos contables, por ejemplo, para hacer coincidir la información financiera con la presentada a efectos fiscales. Cabe suponer que esos requisitos alternativos mermarían la reducción de la carga para las empresas, si bien en la actualidad no es posible cuantificar el efecto potencial a escala de la UE.

Información más pertinente y comprensible para los principales usuarios, entre ellos las autoridades fiscales y los acreedores, y los directivos. Cabría mejorar la pertinencia de las cuentas con respecto a las necesidades de los interesados y los directivos de las microentidades, atendiendo al criterio de comprensibilidad.

Ningún impacto negativo significativo sobre la información a los interesados externos a la empresa ni sobre la protección de los acreedores. Los principales usuarios de las cuentas de las microentidades son los bancos y las autoridades fiscales. Los bancos no suelen estar interesados en la compleja información contable presentada en cumplimiento de los requisitos de las Directivas. En sus respuestas a la consulta de la Comisión de 2007, los bancos y las empresas se manifestaron generalmente a favor de eximir a las microentidades de los requisitos de las Directivas contables.

Impacto sobre el mercado interior y condiciones equitativas de competencia. Cabe prever que el impacto sobre el mercado interior sea insignificante, dado que las necesidades de información financiera de las microentidades son bastante rudimentarias y los estados contables obligatorios no suelen ser una fuente de información importante. Además, las microentidades que desarrollan actividades transfronterizas son poco numerosas.

Algunas repercusiones negativas sobre la recogida de datos estadísticos en algunos Estados miembros, lo que obligaría posiblemente a modificar la metodología de obtención de tales datos.

Ningún impacto negativo en la obtención de información a efectos fiscales. Las autoridades fiscales están facultadas para exigir información con arreglo a sus propios requisitos de declaración y a realizar comprobaciones (auditorías) de la información financiera.

Reducción de las actividades de la profesión contable ligadas a la elaboración y auditoría de las cuentas obligatorias. Se espera que esta reducción sea compensada en parte por el recurso a contables profesionales con vistas a actividades de mayor valor añadido.

Aspectos sociales. Disminuye, en cierta medida, la información pública de la que pueden disponer los empleados de las microentidades. No obstante, como los empleados de las microentidades suelen tener contacto directo con sus directivos y con su propietario o propietarios, los estados financieros publicados tienen menos trascendencia a la hora de satisfacer las necesidades de información. La situación es similar a la de las sociedades de personas de las mismas dimensiones.

Aspectos medioambientales. Impacto positivo de escasa importancia derivado de la reducción de las actividades de comunicación de información y archivado.

Información al público . Disminuye en cierta medida la información pública de la que pueden disponer las personas ajenas a la empresa, pero este interés suele ser ínfimo.

5.6. Opción 4: introducción de un régimen contable obligatorio simplificado para las microentidades

Una de las opciones consiste en incorporar a las Directivas contables un régimen de contabilidad diseñado a la medida de las microentidades. A diferencia de la opción consistente en la exención, ese nuevo régimen requeriría un período de preparación e instrumentación más largo, por lo que no resulta adecuado para lograr una reducción rápida de la carga administrativa en los plazos previstos.

5.7. Opción 5: modificación de la Directiva vigente sin introducir la categoría de las microentidades.

Es posible hacer algunas adaptaciones rápidas de las Directivas contables, a través de las cuales podría lograrse en poco tiempo una reducción limitada de la carga administrativa. Ahora bien, queda sin resolver el problema fundamental de la discrepancia entre las Directivas contables y las necesidades de los usuarios.

La introducción de modificaciones más importantes requeriría un tiempo de preparación más largo, por lo que no resulta adecuada para lograr una reducción rápida de la carga administrativa en los plazos previstos.

6. Comparación de las opciones y justificación de la propuesta de la Comisión

La opción que hace posible la mayor reducción de la carga administrativa es la de excluir a las microentidades. Esta opción puede también implementarse en el plazo más breve posible. La Comisión considera que esta opción es, por tanto, la alternativa más adecuada para reducir de forma significativa la carga administrativa de las pequeñas empresas y adaptar los requisitos de información a las necesidades de quienes utilizan y elaboran los estados financieros.

7. Seguimiento y evaluación

Esta propuesta está estrechamente relacionada con la modernización general y simplificación de la Cuarta y la Séptima Directivas contables. Debido a la estrecha conexión entre estas medidas, el seguimiento y la evaluación se realizarán conjuntamente. La estrategia global de seguimiento relativa a la revisión general de las Directivas contables incluirá un plan detallado.

El análisis de los efectos y del funcionamiento de la exención en favor de las microentidades incluirá su evaluación con respecto a los objetivos fundamentales perseguidos, a saber, una mayor adaptación de las normas contables a las necesidades de quienes utilizan y elaboran los informes financieros y una reducción general de la carga administrativa. Además, se examinará la calidad y accesibilidad para los interesados de la información financiera pertinente.

[1] Cuarta Directiva del Consejo, de 25 de julio de 1978 (78/660/CEE); Séptima Directiva del Consejo, de 13 de junio de 1983 (83/349/CEE).

[2] La Séptima Directiva en materia de Derecho de sociedades no necesita modificarse, dado que, en su redacción actual, ya ofrece a los Estados miembros la opción de eximir de la obligación de elaborar estados financieros consolidados a las sociedades que, conjuntamente, no rebasen los límites de una mediana empresa, con arreglo a la definición de la Cuarta Directiva (art. 6.1 de la Séptima Directiva).

ET

(...PICT...)|EUROOPA ÜHENDUSTE KOMISJON|

Brüssel, 26.2. 2009

SEK(2009) 207

KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT Lisatud dokumendile:

Ettepanek: EUROOPA PARLAMENDI JA NÕUKOGU DIREKTIIV, millega muudetakse nõukogu direktiivi 78/660/EMÜ, mis käsitleb teatavat liiki äriühingute raamatupidamise aastaaruandeid, seoses mikro-majandusüksustega Mõjuhindamise kokkuvõte {KOM(2009) 83} {SEK(2009) 206}

Kommenteeritud kokkuvõte

1. sissejuhatus

Käesolevas mõjuhinnangus esitatakse komisjoni algatused, mille eesmärk on lihtsustada ettevõtluskeskkonda, täpsemalt finantsaruandluse nõudeid mikro-majandusüksuste jaoks. Selles kirjeldatakse kehtivate raamatupidamisdirektiividega Neljas nõukogu direktiiv, 25.juuli 1978 (78/660/EMÜ); Seitsmes nõukogu direktiiv, 13. juuni 1983 (83/349/EMÜ). seotud probleeme, tutvustatakse mitmeid poliitilisi valikuvõimalusi, analüüsitakse nende teostatavust ning asjakohastel puhkudel nende eeldatavat mõju.[1]

Neljas nõukogu direktiiv, 25.juuli 1978 (78/660/EMÜ); Seitsmes nõukogu direktiiv, 13. juuni 1983 (83/349/EMÜ).

1.1. Euroopa majanduse elavdamise kava

Kooskõlas Lissaboni tegevuskava eesmärkidega on komisjon võtnud oma kohuseks luua võimalused väikeste ja keskmise suurusega ettevõtjate kasvupotentsiaali teostumiseks, vähendades nende halduskoormust.

Finantskriisi tekkides andis komisjon välja „Euroopa majanduse elavdamise kava”, et taastada tarbijate ja ettevõtjate usaldus. Euroopa majanduse elavdamise kavas on ette nähtud väikeste ja keskmise suurusega ettevõtjate ning mikroettevõtjate koormuse vähendamine, muu hulgas „tühistades mikroettevõtjatele kehtestatud nõue koostada igal aastal raamatupidamisaruanne”.

1.2. Poliitiline kontekst

Käesolevas dokumendis käsitletavate komisjoni ettepanekute eesmärk on vähendada tarbetuid halduskohustusi ning hõlbustada aruandlusnõuete kooskõlla viimist kasutajate ja koostajate tegelike vajadustega.

1.3. ELi acquis äriühinguõiguse, raamatupidamise ja auditeerimise valdkondades

Raamatupidamise valdkonnas on neljanda äriühinguõiguse direktiiviga kehtestatud miinimumnõuded piiratud vastutusega äriühingute raamatupidamise aastaaruannete suhtes. Raamatupidamisdirektiivide väljatöötamise ajal lähtuti valdavalt arusaamast, et väikesed ja keskmise suurusega ettevõtjad ei erine oluliselt suurtest äriühingutest ja peaksid seega täitma samasuguseid aruandlusnõudeid. Hiljem – kui tõdeti väikeste ja keskmise suurusega ettevõtjate sektorile eriomaseid vajadusi – on see seisukoht muutunud ning nüüdseks sõnastatud kui põhimõte „kõigepealt mõtle väikestele”. Oluline on kaaluda, millised nõuded tuleks mikro-majandusüksuste finantsaruandluse lihtsustamiseks välja jätta või asendada Seitsmendat äriühinguõiguse direktiivi ei ole vaja muuta, sest selle direktiivi praegune tekst juba annab liikmesriikidele valikuvõimaluse vabastada konsolideeritud finantsaruannete koostamisest äriühingud, mis üheskoos ei ületa keskmise suurusega äriühingu piirmäärasid, mis on määratletud neljandas äriühinguõiguse direktiivis (seitsmenda äriühinguõiguse direktiivi artikli 6 lõige 1). .[2]

Seitsmendat äriühinguõiguse direktiivi ei ole vaja muuta, sest selle direktiivi praegune tekst juba annab liikmesriikidele valikuvõimaluse vabastada konsolideeritud finantsaruannete koostamisest äriühingud, mis üheskoos ei ületa keskmise suurusega äriühingu piirmäärasid, mis on määratletud neljandas äriühinguõiguse direktiivis (seitsmenda äriühinguõiguse direktiivi artikli 6 lõige 1).

1.4. Mikro-majandusüksuste määratlus

Komisjoni liigituses on mikro-majandusüksused kõige väiksemad ettevõtjad alljärgneva määratlusega:

– kel on vähem kui kümme töötajat;

– kelle bilansimaht on väiksem kui 500 000 eurot ja

– kelle käive on väiksem kui 1 000 000 eurot.

1.5. Euroopa Liidu peamiste kaubanduspartnerite tavad

Teistes majanduslikult võrreldavates jurisdiktsioonides ja Euroopa Liidu põhiliste kaubanduspartnerite hulgas on väikeettevõtjate finantsaruandluse nõuded üldiselt vähem koormavad kui raamatupidamisdirektiivides sisalduvad nõuded.

Näiteks Ameerika Ühendriikides ei ole börsil noteerimata äriühingutel üldiselt juriidilist kohustust koostada ega avaldada finantsaruandeid. Puuduvad tõendid, et need vähem ranged nõuded takistaksid Ameerika Ühendriikide äriühinguid välisrahastamise hankimisel.

1.6. Komisjoni mõjuhindamiskomitee arvamus

Käesolevas mõjuhinnangus on arvestatud komisjoni mõjuhindamiskomitee 2. veebruari 2009. aasta märkusi.

2. protseduurilised küsimused, konsulteerimine huvitatud isikutega ja subsidiaarsus

Komisjon on juba teinud mitmeid lihtsustamisalgatusi väikeste ja keskmise suurusega ettevõtjate (VKEd) halduskoormuse vähendamiseks.

2.1. Komisjoni 10. juuli 2007. aasta teatis ja arutelu sidusrühmaga

Komisjon käivitas 2005. aastal programmi halduskulude mõõtmiseks ja kõige koormavamate nõuete kindlakstegemiseks, et vähendada ELi äriühingute halduskoormust. Juulis 2007 avaldas komisjon teatise, milles esitati raamatupidamisdirektiivide võimalikud muudatused.

Selles teatises tegi komisjon ettepaneku lisada neljandasse direktiivi nn mikro-majandusüksuste kategooria, mille liikmesriigid võiksid soovi korral raamatupidamisdirektiivide nõuete täitmisest vabastada.

Kokku reageerisid sellele teatisele 18 liikmesriigi valitsused, ühe EMP riigi valitsus ja 110 sidusrühma, nende hulgas Euroopa organid ja ühingud. Oma panuse andsid kokku 23 riiki, sealhulgas 22 liikmesriiki.

80 % kõikidest sidusrühmadest, kes avalikus arutelus osalesid, oli kõnealuse meetme poolt või vastu. Enamik pooldas mikro-majandusüksuste vabastamist raamatupidamisdirektiivide nõuetest. Nõuete täitmisest vabastamist pooldas enamik küsitluses osalenud äriühinguid, ametiasutusi, panku ja kindlustusseltse. Peamine vastuseis tuli raamatupidajatelt ja audiitoritelt.

2.2. Mikro-majandusüksuste kulude ja künniste mõõtmine

Seoses eespool osutatud lihtsustamisalgatusega viis konsortsium Capgemini/Ramboll läbi uuringu, et määrata kindlaks kulud, mis tulenevad ELi äriühinguõiguse acquis’s sisalduvatest teabe andmise kohustustest. Käesolevas mõjuhinnangus viidatakse selle uuringu asjakohastele vahetulemustele.

2.3. Halduskoormuse vähendamist käsitlev kõrgetasemeline töörühm

Halduskoormust käsitleva sõltumatute huvirühmade kõrgetasemelise töörühma aruandes, mis kajastab peamisi väikeettevõtjate ees seisvaid takistusi, kutsutakse kiiresti jõustama liikmesriikide võimalust vabastada mikro-majandusüksused raamatupidamisdirektiivi nõuetest ja üldiselt läbi vaatama raamatupidamisdirektiivi, juhindudes põhimõttest „kõigepealt mõtle väikestele”.

2.4. Euroopa Parlament

Euroopa Parlamendi 18. detsembri 2008. aasta resolutsioonis kutsutakse komisjoni esitama seadusandlik ettepanek, mis võimaldaks liikmesriikidel jätta väga väikesed ettevõtjad (mikro-majandusüksused) raamatupidamisdirektiivide reguleerimisalast välja.

2.5. Muud sellega seotud komisjoni ettepanekud

2007. aasta lõpus algatas komisjon kiirendatud menetlusega õigusakti ettepaneku, et teha raamatupidamisdirektiividesse kaks tehnilist muudatust. Eeldatavasti võetakse need vastu 2009. aasta alguses.

2.6. Subsidiaarsus

Subsidiaarsuse põhimõtte kohaselt tuleb kaaluda, kas ELi tasandil ühtlustamist mikro-majandusüksuste suhtes on tõepoolest vaja. Enamik kohustusi, millega kaasneb halduskoormus, tuleneb ELi direktiividest ning selle koormuse vähendamiseks on vaja võtta meetmeid ELi tasandil.

3. probleemi määratlus

Raamatupidamisdirektiivide nõuded kehtivad kõikide piiratud vastutusega äriühingute suhtes, arvestamata muid tegureid (nt äriühingu suurus, rahastamine ja tegevusala). Enamasti kehtivad väikestele äriühingutele samad nõuded mis suurtele äriühingutele. Paljudel juhtudel tuleb teatavat teavet töödelda üksnes selleks, et täita õigusaktidest tulenevaid kohustusi, ilma et seda oleks majandustegevuses tegelikult vaja. See vastab halduskoormuse määratlusele. Sellise halduskoormuse kahte elementi saab täpsemalt analüüsida:

· halduskulud, mis ei ole seotud äriühingu suurusega ja mis on seega ebaproportsionaalsed kõige väiksemate ettevõtjate jaoks suurematega võrreldes;

· ebakõla direktiivide nõuete ning mikro-majandusüksuste vajaduste ja nende finantsaruannete kasutajate vajaduste vahel.

3.1. Ebaproportsionaalsed halduskulud (nõuete täitmisega seotud kulud) kui majanduslik koorem

Majandustegevust alustavad äriühingud ja väikesed ettevõtjad, kelle ressursid on piiratud, on tundlikud ülemääraste halduskohustuste suhtes, sest nende tõttu tuleb suunata ressursse põhimajandustegevusest mujale.

Oluline osa halduskuludest on püsiv ning regulatiivsete kohustuste täitmiseks ohverdavad mikro-majandusüksused suhteliselt palju rohkem ressursse kui suuremad äriühingud. Lisaks on mikro-majandusüksuste kohustuslikud finantsaruanded sidusrühmade jaoks üldiselt väheväärtuslikud.

3.2. Ebakõla raamatupidamisdirektiivide nõuete ning mikro-majandusüksuste vajaduste ja nende finantsaruannete kasutajate vajaduste vahel

Harilikult juhib väga väikesi äriühinguid omanik ise ning kohustuslikel finantsaruannetel ei ole omaniku jaoks olulist väärtust äriühingu tulemuslikkuse hindamisel. Lisaks on mikro-majandusüksustesse investeerijate arv sageli piiratud ning tihti osalevad sellised investeerijad otseselt äriühingu juhtimises ja neil on otsene võimalus äriühingu raamatupidamisaruannetega tutvuda või neid jälgida. Rahastamiseks kasutatakse mitte börsiallikaid, vaid omavahendeid, pankade või muude rahaasutuste krediiti. Finantsteabe peamised kasutajad (pangad ja maksuhaldurid) saavad nõuda kohustuslike aruandlusnõuetega võrreldes põhjalikumat teavet. Ka teiste sidusrühmade teabevajadused ei ole tavaliselt seotud kohustuslike aruandlusnõuetega. Põhjuseks on see, et nende suhted väikeste äriühingutega rajanevad sageli vastastikusel usaldusel, mitte raamatupidamisalasel teabel (juurdepääsul sellele), ja raamatupidamisaruannete praeguse keerukuse tõttu on need paljudele sidusrühmadele sageli kasutud/arusaadamatud.

3.3. Kui suur on probleem?

Raamatupidamisdirektiivide kohaldamisalas kehtivad aruandlusnõuded ligikaudu 7,2 miljoni ELi äriühingu suhtes. Ligikaudu 5,4 miljonit (umbes 75 %) neist on mikro-majandusüksused.

Ramboll Managementi koostatud uurimuses järeldati, et keskmiselt kulutab üks äriühing kõnealuste direktiivide nõuete täitmiseks 1 558 eurot. Halduskoormus (st teabe kogumine ja töötlemine üksnes õigusaktidest tulenevate kohustuste täitmiseks, ilma et seda oleks majandustegevuseks tegelikult vaja) moodustab sellest summast 1 169 eurot.

Eespool esitatud andmete põhjal saab umbes tuletada, et kogu halduskoormus ELi tasandil on ligikaudu 6,3 miljardit eurot.

4. eesmärgid

Selleks et suurendada mikro-majandusüksuste konkurentsivõimet ja luua võimalused nende kasvupotentsiaali teostumiseks, tuleks vähendada halduskoormus miinimumini. Eesmärgid on järgmised:

· vähendada ELi ettevõtjate, eeskätt väikeste ja keskmise suurusega ettevõtjate ja mikro-majandusüksuste halduskoormust, samal ajal tagades sidusrühmadele piisava kaitse ja teabe;

· võimaldada mikro-majandusüksuste suhtes kehtestatavate aruandlusnõuete kooskõlastamine aruannete kasutajate ja koostajate tegelike vajadustega.

5. poliitilised valikuvõimalused ja nende eeldatav mõju

5.1. Poliitiliste valikuvõimaluste kirjeldus

Komisjoni talitused näevad ette järgmisi poliitilisi valikuvõimalusi:

Valikuvõimalus 0: Direktiive ei muudeta

Valikuvõimalus 1: Soodustada raamatupidamisdirektiivides sisalduvate olemasolevate valikuvõimaluste kasutamist

Valikuvõimalus 2: Mikro-majandusüksuste kohustuslik vabastus direktiivide reguleerimisalast;

Valikuvõimalus 3: Liikmesriigi valikuvõimalus vabastada mikro-majandusüksused direktiivide reguleerimisalast

Valikuvõimalus 4: Kohustusliku lihtsustatud raamatupidamiskorra kehtestamine mikro-majandusüksuste suhtes;

Valikuvõimalus 5: Raamatupidamisdirektiivi muudatused mikro-majandusüksuste kategooriat kasutusele võtmata.

5.2. Valikuvõimalus 0: Direktiive ei muudeta

Baasstsenaariumi puhul ei rakendata ühtegi meedet ja kõik 5,4 miljonit mikro-majandusüksust jätkavad direktiivide raamatupidamiseeskirjade järgimist ja iga-aastaselt ligikaudu 6 miljardi euro kulutamist teavitamiskohustuste täitmiseks.

5.3. Valikuvõimalus 1: Soodustada raamatupidamisdirektiivides sisalduvate olemasolevate valikuvõimaluste kasutamist

Kui seadusandlikke muudatusi ei tehta, võib komisjon siiski kutsuda liikmesriike üles kasutama kõiki direktiivides sisalduvaid lihtsustamist hõlmavaid valikuvõimalusi.

Hinnanguline potentsiaalne kokkuhoid, mis saadakse olemasolevate künniste ja vabastuste täielikust kasutamisest, ulatub 1,8 miljardi euroni mikrosegmendi puhul. Kuid selle summa saavutamine on ebatõenäoline. Käesolev direktiiv tugineb üldnõuetele koos liikmesriikide võimalusega teha erand ainult mõnedest kõnealustest nõuetest üksikjuhtumi kaupa. Puudub võimalus teha üldisemaid erandeid, mis takistab kõnealuste valikuvõimaluste kasutatavust ja on seetõttu muutnud need vähem meeldivaks liikmesriikide jaoks.

Lisaks ei hõlbustaks see valikuvõimalus halduskoormuse vähendamist neis liikmesriikides, mis juba kasutavad valikuvõimalusi. Ka ei aitaks see lahendada probleemi, mis on seotud raamatupidamisdirektiivide nõuete ning väikseimate äriühingute vajaduste ja kasutajavajaduste lahknevusega, ning sellest tulenevat halduskoormust.

5.4. Valikuvõimalus 2: Mikro-majandusüksuste kohustuslik vabastamine direktiivide reguleerimisalast

Mikro-majandusüksuste kohustuslike nõuete täitmisest vabastamisega kõrvaldataks kõik ELi taseme raamatupidamisnõuded antud rühma suhtes – maksimaalse ühtlustamise juhtum. Selle valikuvõimaluse mõju on samasugune nagu valikuvõimaluse 3 maksimaalne mõju, mida käsitletakse järgmises punktis.

Kuid tulenevalt raamatupidamiskultuuride ja aruandlustraditsioonide erinevustest ELis, on vähetõenäoline, et selline ettepanek oleks poliitiliselt aktsepteeritav mõne ELi liikmesriigi jaoks.

5.5. Valikuvõimalus 3: Liikmesriigi valikuvõimalus vabastada mikro-majandusüksused direktiivide reguleerimisalast

Liikmesriikidel oleks võimalus määrata kindlaks kõige asjakohasemad eeskirjad, mida mikro-majandusüksused oleksid kohustatud täitma, näiteks ühendama mitmesugused aruandlusnõuded üheks tervikuks.

Mikro-majandusüksuste vabastamisel raamatupidamisdirektiivi reguleerimisalast on eeldatavasti järgmised mõjud.

Halduskoormuse vähendamine. Maksimumstsenaariumi korral, kus kõik liikmesriigid vabastavad mikro-majandusüksused nõuetest ega kehtesta täiendavaid nõudeid, on ettepanekust tulenev potentsiaalne kokkuhoid hinnanguliselt 6,3 miljardit eurot (vahemikus 5,9–6,9 miljardit eurot). On siiski tõenäoline, et paljud liikmesriigid kehtestaksid pärast mikro-majandusüksuste vabastamist neljanda direktiivi nõuetest täiendavad raamatupidamisnõuded, näiteks maksu- ja finantsaruandluse ühitamiseks. Sellised alternatiivsed nõuded aitavad tõenäoliselt vähendada veelgi äriühingute halduskoormust. Kuid antud ajahetkel ei ole võimalik määrata kindlaks potentsiaalset mõju ELi tasemel.

Asjakohasem ja arusaadavam teave peamistele kasutajatele, sealhulgas maksuhalduritele ja kreeditoridele ning juhtkonnale. Oleks võimalik koostada asjakohasemaid aruanded, lähtuvalt huvirühmade ja mikro-majandusüksuste juhtkonna vajadustest, võttes arvesse arusaadavuse kriteeriumi.

Puudub märkimisväärne negatiivne mõju seoses välistele huvirühmadele antava teabe ja kreeditoride kaitsega. Mikro-majandusüksuste aruannete peamised kasutajad on pangad ja maksuhaldurid. Pangad ei ole üldiselt huvitatud direktiivide nõuete kohaselt esitatavast keerulisest raamatupidamisteabest. Oma 2007. aasta vastuses komisjoni konsultatsioonile pooldasid üldiselt nii pangad kui tööstus mikro-majandusüksuste vabastamist raamatupidamisdirektiivide nõuetest.

Mõju ühtsele turule ja võrdsetele võimalustele. Mõju ühtsele turule on eeldatavasti tühine, sest mikro-majandusüksuste finantsaruandluse vajadused on üsna algelised ja kohustuslikud aruanded ei ole üldiselt olulised teabeallikad. Lisaks on vaid väike arv mikro-majandusüksusi seotud piiriülese tegevusega.

Mõningane negatiivne mõju statistiliste andmete kogumisele mõnes liikmesriigis võib nõuda statistiliste andmete kogumise metoodika muutmist.

Negatiivse mõju puudumine teabe kogumisele maksustamise jaoks. Maksuhalduritel on õigus nõuda teavet vastavalt oma aruandlusnõuetele ja viia läbi finantsteabe kontrollimisi (auditeid).

Raamatupidajate tegevuse vähendamine kohustuslike aruannete koostamise ja auditeerimise valdkonnas. See peaks osaliselt asenduma kutseliste raamatupidajate kasutamisega muudeks rohkem lisandväärtust andvateks eesmärkideks.

Sotsiaalsed aspektid. Mikro-majandusüksuste töötajatele kättesaadava avaliku teabe mõningane vähenemine. Kuid tulenevalt otsesest kontaktist, mis töötajatel on tavaliselt mikro-majandusüksuste juhtkonna ja omanikuga (omanikega), on avaldatud finantsaruannetel väiksem roll teabevajaduste rahuldamisel. Olukord on sarnane sama suurusega piiramatu vastutusega äriühingute puhul.

Keskkonnaaspektid. Väike positiivne mõju tulenevalt aruandluse ja arhiveerimisega seotud tegevuse vähenemisest.

Teave avalikkusele. Välistele osapooltele kättesaadava avaliku teabe mõningane vähenemine. Kuid see huvi on üldiselt väga madal.

5.6. Valikuvõimalus 4: Kohustusliku lihtsustatud raamatupidamiskorra kehtestamine mikro-majandusüksuste suhtes

Üks valikuvõimalus on lisada raamatupidamisdirektiividesse spetsiaalselt mikro-majandusüksuste jaoks ette nähtud raamatupidamiskord. Vastupidiselt „vabastuse valikuvõimalusele“ nõuaks selline uus kord pikemat ettevalmistus- ja rakendamisperioodi. Seetõttu ei ole see sobiv halduskoormuse kiireks vähendamiseks antud ajaraamistiku juures.

5.7. Valikuvõimalus 5: Käesoleva direktiivi muudatused mikro-majandusüksuse kategooriat kasutusele võtmata

Raamatupidamisdirektiivides on võimalik teha mõned kiired muudatused. Need võiksid anda halduskoormuse piiratud kokkuhoiu lühikese aja jooksul. Kuid need ei aita lahendada peamist muret, mis tuleneb lahknevusest raamatupidamisdirektiivide nõuete ja kasutajate vajaduste vahel.

Olulisemad muudatused nõuaksid pikemat ettevalmistusaega ja need ei ole seetõttu sobivad halduskoormuse kiireks vähendamiseks antud ajaraamistiku juures.

6. Valikuvõimaluste võrdlus ja põhjendus komisjoni ettepanekule

Valikuvõimalus, mis annab suurima halduskoormuse vähendamise, on valikuvõimalus vabastada mikro-majandusüksused nõuetest. Seda valikuvõimalust saab ka rakendada lühima ajaraamistiku jooksul. Komisjoni arvates on selline valikuvõimalus kõige asjakohasem alternatiiv selleks, et vähendada märkimisväärselt väikeettevõtjate halduskoormust ning viia aruandlusnõuded vastavusse kasutajate ja koostajate vajadustega.

7. Järelevalve ja hindamine

Käeolev ettepanek on tihedalt seotud neljanda ja seitsmenda raamatupidamisdirektiivi üldise ajakohastamise ja lihtsustamisega. Tulenevalt tihedast seosest nende meetmete vahel viiakse järelevalvet ja hindamist läbi koos. Üksikasjalik järelevalvekava on üldise järelevalvestrateegia osa raamatupidamisdirektiivide üldise läbivaatamise raames.

Vabastuse mõjude ja toimivuse hindamine mikro-majandusüksuste jaoks hõlmab hinnangut seoses raamatupidamiseeskirjade ning finantsaruannete kasutajate ja koostajate vajaduste parema vastavusse viimise ja halduskoormuse üldise vähendamise peamiste eesmärkidega. Lisaks pööratakse tähelepanu ka asjakohase finantsteabe kvaliteedile ja selle kättesaadavusele huvirühmade jaoks.

[1] Neljas nõukogu direktiiv, 25.juuli 1978 (78/660/EMÜ); Seitsmes nõukogu direktiiv, 13. juuni 1983 (83/349/EMÜ).

[2] Seitsmendat äriühinguõiguse direktiivi ei ole vaja muuta, sest selle direktiivi praegune tekst juba annab liikmesriikidele valikuvõimaluse vabastada konsolideeritud finantsaruannete koostamisest äriühingud, mis üheskoos ei ületa keskmise suurusega äriühingu piirmäärasid, mis on määratletud neljandas äriühinguõiguse direktiivis (seitsmenda äriühinguõiguse direktiivi artikli 6 lõige 1).

FR

(...PICT...)|COMMISSION DES COMMUNAUTÉS EUROPÉENNES|

Bruxelles, le 26.2.2009

SEC(2009) 207

DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION accompagnant la

proposition de DIRECTIVE DU PARLEMENT EUROPÉEN ET DU CONSEIL modifiant la directive 78/660/CEE du Conseil concernant les comptes annuels de certaines formes de sociétés en ce qui concerne les micro-entités Synthèse de l’analyse d’impact {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION accompagnant la

proposition de DIRECTIVE DU PARLEMENT EUROPÉEN ET DU CONSEIL modifiant la directive 78/660/CEE du Conseil concernant les comptes annuels de certaines formes de sociétés en ce qui concerne les micro-entités Synthèse de l’analyse d’impact {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Résumé

1. introduction

La présente analyse d’impact présente les initiatives de la Commission visant à simplifier l’environnement des entreprises et, notamment, les obligations d’information financière des micro-entités. Elle décrit les problèmes relatifs aux directives comptables en vigueur Quatrième directive 78/660/CEE du Conseil du 25 juillet 1978; septième directive 83/349/CEE du Conseil du 13 juin 1983. , présente les mesures envisagées et analyse leur faisabilité ainsi que, le cas échéant, les effets attendus.[1]

Quatrième directive 78/660/CEE du Conseil du 25 juillet 1978; septième directive 83/349/CEE du Conseil du 13 juin 1983.

1.1. Plan européen pour la relance économique

En lien avec les objectifs du programme de Lisbonne, la Commission souhaite libérer le potentiel de croissance des petites et moyennes entreprises en réduisant leur charge administrative.

En réponse à la crise financière, la Commission a publié un «plan européen pour la relance économique» afin de rétablir la confiance des consommateurs et des entreprises. Ce plan vise à réduire la charge qui pèse sur les PME et les micro-entités en «dispensant les micro-entreprises de l’obligation d’établir des comptes annuels».

1.2. Contexte

Les propositions faites par la Commission dans le présent document ont pour objet de réduire les obligations administratives inutiles et d’aligner les obligations d’information avec les besoins réels des utilisateurs et des préparateurs.

1.3. Acquis communautaire dans les domaines du droit des sociétés, de la comptabilité et du contrôle des comptes

Dans le domaine de la comptabilité, la quatrième directive sur le droit des sociétés établit des exigences minimales pour les comptes annuels des sociétés de capitaux. Lorsque les directives comptables ont été élaborées, il était communément admis que les PME n’étaient pas foncièrement différentes des grandes entreprises et qu’elles devaient être soumises aux mêmes obligations d’information. Ce point de vue a ensuite évolué avec la reconnaissance des besoins particuliers des PME, qui est résumée par l’expression anglaise «think small first» (parfois traduite par «penser d’abord aux petits»). Il convient d’examiner quelles exigences devraient être supprimées ou modifiées afin de simplifier les obligations d’information financière des micro-entités La septième directive sur le droit des sociétés n’a pas besoin d’être modifiée, car son texte donne déjà la possibilité aux États membres d’exempter de l’obligation d’établir des états financiers consolidés les sociétés qui, conjointement, ne dépassent pas les limites chiffrées appliquées aux moyennes entreprises, telles que définies dans la quatrième directive sur le droit des sociétés (article 6, paragraphe 1, de la septième directive sur le droit des sociétés). .[2]

La septième directive sur le droit des sociétés n’a pas besoin d’être modifiée, car son texte donne déjà la possibilité aux États membres d’exempter de l’obligation d’établir des états financiers consolidés les sociétés qui, conjointement, ne dépassent pas les limites chiffrées appliquées aux moyennes entreprises, telles que définies dans la quatrième directive sur le droit des sociétés (article 6, paragraphe 1, de la septième directive sur le droit des sociétés).

1.4. Définition des micro-entités

La catégorie des micro-entités, telle que définie par la Commission, concerne les plus petites entreprises, définies comme suit:

– moins de dix salariés,

– total du bilan inférieur à 500 000 EUR, et

– chiffre d’affaires inférieur à 1 000 000 EUR.

1.5. Pratiques des principaux partenaires commerciaux de l’Union européenne

Les obligations d’information financière que les autres juridictions économiquement comparables et les principaux partenaires commerciaux de l’Union européenne imposent aux petites entreprises sont généralement moins strictes que celles des directives comptables.

Ainsi, aux États-Unis, les sociétés non cotées n’ont généralement pas l’obligation de préparer ou de publier leurs états financiers. Il n’est pas prouvé que ce moindre degré d’exigence empêche les entreprises américaines d’obtenir des financements externes.

1.6. Avis du comité des analyses d’impact de la Commission

La présente analyse d’impact prend en compte l’avis du comité des analyses d’impact de la Commission du 2 février 2009.

2. questions de procédure, consultation des parties intéressées et subsidiarité

La Commission a déjà pris plusieurs initiatives de simplification pour réduire la charge administrative des petites et moyennes entreprises (PME).

2.1. Communication de la Commission du 10 juillet 2007 et consultation des parties concernées

En 2005, la Commission a lancé un programme visant à mesurer les coûts administratifs et à déterminer quelles exigences étaient les plus lourdes, afin de réduire la charge administrative qui pèse sur les entreprises de l’UE. En juillet 2007, la Commission a publié une communication qui recensait les modifications susceptibles d’être apportés aux directives comptables.

Dans ladite communication, la Commission proposait d’introduire une nouvelle catégorie dans la quatrième directive, à savoir les «micro-entités», qui pourraient, sur une base facultative, être exemptées par les États membres de l’application des directives comptables.

Au total, 18 gouvernements d’États membres, le gouvernement d’un pays de l’EEE et 110 parties concernées, y compris des associations et organismes européens, ont répondu à la communication. Ces contributions provenaient de 23 pays au total, dont 22 États membres.

Des parties concernées ayant répondu à la consultation publique, 80 % s’y sont déclarées favorables ou défavorables. La majorité s’est prononcée en faveur d’une exemption des obligations des directives comptables pour les micro-entités. La majorité des entreprises, des autorités publiques, des banques et des compagnies d’assurance ayant participé à l’enquête y étaient favorables. L’opposition la plus forte est venue des comptables et des contrôleurs des comptes.

2.2. Mesures des coûts et des seuils appliqués aux micro-entités

En lien avec l’initiative de simplification susmentionnée, le consortium Capgemini/Ramboll a mesuré les coûts entraînés par les obligations d’information figurant dans l’acquis communautaire dans le domaine du droit des sociétés. Les résultats préliminaires de cette mesure des coûts figurent dans la présente analyse d’impact.

2.3. Groupe de haut niveau sur la réduction des charges administratives

Le groupe de haut niveau de parties prenantes indépendantes sur les charges administratives appelle, dans un rapport examinant les obstacles majeurs pour les petites entreprises, à donner rapidement aux États membres la possibilité d’une exemption pour les micro-entités et à réviser la directive comptable dans sa globalité, sur la base du principe directeur «think small first».

2.4. Parlement européen

Le Parlement européen, dans sa résolution du 18 décembre 2008, appelle la Commission à présenter une proposition législative qui permette aux États membres d’exempter les très petites entreprises (micro-entités) de l’application des directives comptables.

2.5. Autres propositions apparentées de la Commission

Fin 2007, la Commission a lancé une procédure législative accélérée afin d’apporter deux modifications techniques aux directives comptables. Leur adoption est prévue pour début 2009.

2.6. Subsidiarité

Le principe de subsidiarité impose d’examiner si l’harmonisation des pratiques concernant les micro-entités doit réellement être réalisée au niveau de l’UE. La plupart des obligations qui entraînent une charge administrative découlent des directives européennes; leur réduction implique une action au niveau de l’UE.

3. Définition du problème

Les obligations des directives comptables s’appliquent à toutes les sociétés de capitaux sans prise en compte d’autres facteurs (tels que la taille, le financement ou le secteur d’activité). Pour l’essentiel, les petites entreprises sont soumises aux mêmes règles que les entreprises plus importantes. Souvent, des informations doivent être traitées dans le seul but de satisfaire à des obligations juridiques, sans présenter d’utilité pour l’entreprise elle-même. C’est ce qui correspond à la charge administrative, dont deux aspects peuvent être analysés plus précisément:

· coût administratif sans rapport avec la taille de l’entreprise et donc disproportionné pour les plus petites entreprises, en comparaison avec les plus grandes;

· inadéquation entre les obligations imposées par les directives d’une part, et les besoins des micro-entités et des utilisateurs de leurs états financiers d’autre part.

3.1. Coûts administratifs (de mise en conformité) excessifs en tant que poids économique

Les jeunes entreprises et les petites entreprises à faibles ressources sont fragilisées par les obligations administratives excessives qui détournent des ressources de leur activité économique principale.

Les coûts administratifs sont en grande partie fixes et les micro-entités consacrent proportionnellement beaucoup plus de ressources pour respecter leurs obligations réglementaires que les entreprises plus importantes. En outre, les états financiers obligatoires des micro-entités ont généralement un intérêt limité pour les parties concernées.

3.2. Inadéquation entre les exigences des directives comptables et les besoins des micro-entités et des utilisateurs de leurs états financiers

Généralement, les très petites entreprises sont gérées par leur propriétaire et leurs états financiers obligatoires comptent peu dans l’évaluation des résultats. De plus, les micro-entités comptent généralement peu d’investisseurs; ceux-ci participent souvent directement à la gestion de ces sociétés et ils disposent d’un droit d’accès ou de regard direct à leurs comptes. Les micro-entités ne sont pas financées par les marchés boursiers mais par leurs ressources propres et des crédits octroyés par des banques ou d’autres institutions financières. Les principaux utilisateurs de l’information financière (les banques et les autorités fiscales) ont la possibilité de demander des informations qui vont au-delà des obligations d’information légales. Les autres parties concernées ont, en matière d’information, des besoins qui ne sont généralement pas couverts par les informations financières obligatoires parce que leurs relations avec les petites entreprises sont souvent fondées sur la confiance mutuelle plutôt que sur l’information financière (ou l’accès à celles-ci) et parce que la complexité actuelle des états comptables les rend souvent inutiles ou incompréhensibles à leurs yeux.

3.3. Quelle est l’étendue du problème?

Quelque 7,2 millions d’entreprises européennes sont soumises aux obligations d’information en vertu des directives comptables. Environ 5,4 millions (75 % de ce total) sont des micro-entités.

Une étude de Ramboll Management a conclu que le coût moyen par entreprise pour satisfaire aux exigences des directives s’élève à 1558 euros, dont 1169 euros correspondent à la charge administrative (collecte et traitement des informations dans le seul but de respecter les obligations juridiques et sans utilité réelle pour l’entreprise).

D’après ces chiffres, la charge administrative cumulée au niveau de l’UE avoisinerait les 6,3 milliards d’euros.

4. objectifs

Pour améliorer la compétitivité des micro-entités et libérer leur potentiel de croissance, la charge administrative devrait être réduite au minimum. Les objectifs sont les suivants:

· réduire la charge administrative des entreprises européennes, notamment des PME et des micro-entités, tout en garantissant que les parties concernées bénéficient d’un niveau de protection et d’un accès aux informations appropriés;

· aligner les obligations d’information des micro-entités avec besoins réels des utilisateurs et des préparateurs.

5. Options envisagées et effets attendus

5.1. Description des options envisagées

Les services de la Commission envisagent les options suivantes:

Option 0. Statu quo

Option 1. Encourager l’utilisation de toutes les possibilités actuellement offertes par les directives comptables

Option 2. Exempter les micro-entités de l’obligation d’appliquer les directives

Option 3. Laisser les États membres libres d’exempter les micro-entités de l’obligation d’appliquer les directives

Option 4. Introduire un régime comptable obligatoire simplifié pour les micro-entités

Option 5. Modifier la directive comptable sans introduire la catégorie des micro-entités.

5.2. Option 0. Statu quo

Dans le scénario de base, aucune mesure n’est prise et les 5,4 millions de micro-entités continuent de suivre les règles comptables des directives et à dépenser annuellement environ 6 milliards d’euros pour respecter les obligations d’information.

5.3. Option 1. Encourager l’utilisation de toutes les possibilités actuellement offertes par les directives comptables

En l’absence de modification législative, la Commission peut toutefois inviter les États membres à utiliser toutes les possibilités de simplification offertes par les directives.

On estime à 1,8 milliard d’euros les économies réalisables au niveau des micro-entités, en utilisant au maximum les seuils et exemptions existants. Cependant, il est peu probable que ce chiffre soit atteint. La directive actuelle s’appuie sur des obligations générales, dont certaines seulement peuvent faire l’objet d’exemptions accordées par les États membres au coup par coup. Il n’est pas possible d’accorder des exemptions plus générales, ce qui freine le recours à ces possibilités et les a donc rendues généralement moins intéressantes pour les États membres.

En outre, cette option ne permettrait pas de réduire la charge dans les États membres qui recourent déjà à ces possibilités. Elle ne réglerait pas non plus la question de l’inadéquation entre les directives comptables et les besoins des utilisateurs des plus petites entreprises, et celle de la charge administrative qui en résulte.

5.4. Option 2. Exemption des micro-entités de l’obligation d’appliquer les directives

Exempter les micro-entités des obligations éliminerait toutes les exigences comptables au niveau européen pour ce groupe. L’harmonisation serait maximale. L’incidence de cette option est identique à l’incidence maximale de l’option 3, qui fait l’objet du point suivant.

Cependant, en raison des différentes pratiques en matière comptable et d’information financière observées dans l’UE, il est très improbable qu’une telle proposition soit politiquement acceptable pour tous les États membres de l’UE.

5.5. Option 3. Laisser les États membres libres d’exempter les micro-entités de l’obligation d’appliquer les directives

Les États membres pourraient déterminer les règles les plus adaptées auxquelles les micro-entités seraient soumises et, par exemple, ils pourraient intégrer plusieurs obligations d’information en une seule.

Exempter les micro-entités de l’application de la directive comptable aurait les effets suivants:

Réduction de la charge administrative . Dans le scénario maximal, dans lequel les États membres exemptent les micro-entités et n’imposent pas d’exigences supplémentaires, la proposition pourrait permettre des économies estimées à 6,3 milliards d’euros (avec une fourchette allant de 5,9 à 6,9 milliards d’euros). Cependant, une fois les micro-entités exemptées des obligations de la quatrième directive, il est probable que de nombreux États membres imposent d’autres exigences comptables, par exemple pour harmoniser les déclarations fiscales et financières. Il pourrait en résulter une moindre réduction de la charge pour les entreprises. Cependant, à ce stade, les effets possibles au niveau de l’UE ne peuvent être quantifiés.

Des informations plus utiles et plus compréhensibles pour les principaux utilisateurs, y compris les autorités fiscales, les créanciers et les gestionnaires. Les comptes pourraient être mieux adaptés aux besoins des parties concernées et des gestionnaires des micro-entités, sur la base de leur compréhensibilité.

Pas d’incidence négative notable sur les informations destinées aux parties concernées extérieures à l’entreprise et sur la protection des créanciers. Les principaux utilisateurs des comptes des micro-entités sont les banques et les autorités fiscales. En général, les banques ne sont pas intéressées pas les informations comptables complexes fournies en vertu des directives. Dans leurs réponses à la consultation de la Commission de 2007, les banques et l’industrie se sont généralement prononcées en faveur d’une exemption des directives comptables pour les micro-entités.

Incidence sur le marché unique et sur l’égalité des conditions d’accès au marché. Les conséquences sur le marché unique ne devraient pas être significatives, parce que les besoins des micro-entités en matière d’information financière sont relativement limités et que les états financiers obligatoires ne constituent généralement pas une source d’information importante. En outre, seul une faible proportion de micro-entités a des activités transfrontalières.

Effet négatif sur la collecte de données statistiques dans certains États membres, ce qui pourrait imposer de changer de méthodologie pour cette collecte.

Aucun effet négatif sur la collecte d’informations à des fins fiscales. Les autorités fiscales sont en droit de demander des informations conformément à leurs obligations d’information et de vérifier (par des audits) les informations financières.

Réduction des activités de la profession comptable , pour la préparation et les audits des états financiers obligatoires. Cet aspect devrait être en partie compensé par le recours à des comptables professionnels pour des activités à plus forte valeur ajoutée.

Aspects sociaux. Les employés des micro-entités seront privés d’une partie des informations publiques disponibles. Cependant, en raison des contacts directs qui existent habituellement entre les employés et les gestionnaires et le ou les propriétaire(s) des micro-entités, les états financiers publiés apportent peu de réponses aux besoins d’information. La situation est similaire pour les sociétés de personnes de même taille.

Aspects environnementaux. Incidence positive mineure due à la diminution des activités d’information et d’archivage.

Information du public . Une partie des informations disponibles pour le public disparaîtront. Cependant, leur intérêt est généralement très faible.

5.6. Option 4. Introduction d’un régime comptable simplifié pour les micro-entités

L’une des options est d’inclure un régime comptable sur mesure pour les micro-entités dans les directives comptables. Contrairement à l’«option exemption», ce type de régime serait plus long à élaborer et à mettre en place. C’est pourquoi il ne convient pas dans l’optique d’une réduction des charges rapide et dans les délais prévus.

5.7. Option 5. Modification de la directive actuelle sans introduire la catégorie des micro-entités.

Les directives comptables pourraient faire l’objet de modifications rapides et de petite envergure Il pourrait en découler une légère réduction des charges en peu de temps. Cependant, le principal problème, à savoir l’inadéquation entre les directives comptables et les besoins des utilisateurs, ne serait pas réglé.

Des modifications plus importantes seraient plus longues à élaborer et ne conviennent donc pas dans l’optique d’une réduction des charges rapide et dans les délais prévus.

6. Comparaison des options et justification de la proposition de la Commission

L’option qui permet la plus grande réduction des charges est celle qui consiste à permettre une exemption pour les micro-entités. En outre, c’est celle qui peut être mise en place le plus rapidement. La Commission considère que cette option est, en conséquence, la meilleure solution pour réduire sensiblement la charge administrative des petites entreprises et pour adapter les obligations d’information aux besoins des utilisateurs et des préparateurs.

7. Suivi et évaluation

La présente proposition est étroitement liée à la modernisation et la simplification générales des quatrième et septième directives comptables. En raison du rapport étroit entre ces mesures, le suivi et l’évaluation seront menés conjointement. La stratégie globale de suivi du réexamen général des directives comptables comprendra un plan de suivi détaillé pour la présente proposition.

L’évaluation des effets et du fonctionnement de l’exemption pour les micro-entités inclura une évaluation des objectifs principaux, à savoir une meilleure adéquation des règles comptables avec les besoins des utilisateurs et des préparateurs des états financiers et la réduction globale de la charge administrative. En outre, la qualité et les possibilités d’accès des parties concernées aux informations financières utiles seront prises en compte.

[1] Quatrième directive 78/660/CEE du Conseil du 25 juillet 1978; septième directive 83/349/CEE du Conseil du 13 juin 1983.

[2] La septième directive sur le droit des sociétés n’a pas besoin d’être modifiée, car son texte donne déjà la possibilité aux États membres d’exempter de l’obligation d’établir des états financiers consolidés les sociétés qui, conjointement, ne dépassent pas les limites chiffrées appliquées aux moyennes entreprises, telles que définies dans la quatrième directive sur le droit des sociétés (article 6, paragraphe 1, de la septième directive sur le droit des sociétés).

HU

(...PICT...)|AZ EURÓPAI KÖZÖSSÉGEK BIZOTTSÁGA|

Brüsszel, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM amely a következő dokumentumot kíséri:

Javaslat: AZ EURÓPAI PARLAMENT ÉS A TANÁCS IRÁNYELVE a meghatározott jogi formájú társaságok éves beszámolójáról szóló 78/660/EGK tanácsi irányelvnek a mikrotársaságok tekintetében történő módosításáról A hatásvizsgálat összefoglalása {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Összefoglalás

1. bevezetés

A hatásvizsgálat az üzleti környezetnek és különösen a mikrotársaságok pénzügyi beszámolási követelményeinek egyszerűsítésére irányuló bizottsági kezdeményezéseket mutatja be. Leírja a hatályos számviteli irányelvekkel Az 1978. július 25-i negyedik tanácsi irányelv (78/660/EGK); és az 1983. június 13-i hetedik tanácsi irányelv (83/349/EGK). kapcsolatos problémákat, előterjeszt egy sor szakpolitikai lehetőséget, megvizsgálja ezek kivitelezhetőségét és adott esetben várható hatását.[1]

Az 1978. július 25-i negyedik tanácsi irányelv (78/660/EGK); és az 1983. június 13-i hetedik tanácsi irányelv (83/349/EGK).

1.1. Az európai gazdasági fellendülés terve

A lisszaboni menetrend szerinti célokkal összhangban a Bizottság kötelezettséget vállalt a kis- és középvállalkozások növekedési potenciáljának felszabadítása mellett, amelynek módja az adminisztratív terhek csökkentése.

A pénzügyi válság nyomán a Bizottság „Az európai gazdasági fellendülés terve” címmel közzétette a fogyasztói és az üzleti bizalom helyreállítását célzó tervét. A terv elkötelezi magát a kkv-k és a mikrovállalkozások terheinek csökkentése mellett, amelynek végrehajtására többek között az a lehetőség kínálkozik, miszerint „meg kell szüntetni a mikrovállalkozások kötelezettségét, hogy éves beszámolót készítsenek”.

1.2. Szakpolitikai háttér

A Bizottság e dokumentumban vizsgált javaslatainak célja, hogy csökkentsék a felesleges adminisztratív kötelezettségeket és lehetővé tegyék a beszámolási követelményeknek a felhasználók és a készítők valós igényeihez való igazítását.

1.3. Az uniós joganyag a társasági jog, a számvitel és a könyvvizsgálat területén

A számvitel területén a negyedik társasági jogi irányelv meghatározza a korlátolt tagi felelősséggel rendelkező társaságok éves beszámolóira vonatkozó minimumkövetelményeket. A számviteli irányelvek kidolgozásakor uralkodó nézet szerint a kkv-k alapvetően nem különböznek a nagy társaságoktól, ezért hasonló beszámolási követelményeknek kellene megfelelniük. Ez a nézet a későbbiekben megváltozott, és elismerte a kkv-k eltérő igényeit – ezzel létrejött a „gondolkozz először kicsiben” elv. Célszerű lenne megfontolni, hogy a mikrotársaságok beszámolási követelményeinek egyszerűsítése érdekében mely követelményeket kellene törölni vagy módosítani A hetedik társasági jogi irányelv módosítására nincs szükség, mivel annak már a jelenlegi szövege is lehetővé teszi, hogy a tagállamok mentesítsék a konszolidált pénzügyi kimutatások elkészítésének kötelezettsége alól azokat a konszolidálásba bevont vállalkozásokat, amelyek együttesen nem lépik túl a negyedik társasági jogi irányelvben a középvállalkozásokra megállapított határértékeket (a hetedik társasági jogi irányelv 6. cikkének (1) bekezdése). .[2]

A hetedik társasági jogi irányelv módosítására nincs szükség, mivel annak már a jelenlegi szövege is lehetővé teszi, hogy a tagállamok mentesítsék a konszolidált pénzügyi kimutatások elkészítésének kötelezettsége alól azokat a konszolidálásba bevont vállalkozásokat, amelyek együttesen nem lépik túl a negyedik társasági jogi irányelvben a középvállalkozásokra megállapított határértékeket (a hetedik társasági jogi irányelv 6. cikkének (1) bekezdése).

1.4. A mikrotársaságok fogalma

A mikrotársaságok Bizottság szerinti kategóriájába a legkisebb vállalkozások tartoznak, amelyekre az alábbi kritériumok vonatkoznak:

– kevesebb, mint tíz alkalmazott,

– 500 000 eurónál kisebb mérlegfőösszeg, és

– 1 000 000 eurónál kisebb forgalom.

1.5. Az Európai Unió főbb kereskedelmi partnereinek gyakorlata

Más gazdaságilag releváns országokban és az Európai Unió fő kereskedelmi partnereinél a pénzügyi beszámolási követelmények általában kevesebb áldozattal járnak a kisvállalkozások számára, mint a számviteli irányelvek követelményei.

Az USA-ban például jellemzően nem írnak elő beszámoló készítésére vagy közzétételére vonatkozó jogi kötelezettséget a tőzsdén nem jegyzett társaságok számára. Nincs rá bizonyíték, hogy a kevésbé szigorú követelmények miatt az amerikai társaságok nehezebben jutnának külső finanszírozáshoz.

1.6. A Bizottság hatásvizsgálati testületének véleménye

A hatásvizsgálat figyelembe veszi a Bizottság hatásvizsgálati testületének 2009. február 2-án megküldött észrevételeit.

2. eljárási kérdések, konzultáció az érdekelt felekkel, szubszidiaritás

A Bizottság már több kezdeményezést indított a kis- és középvállalkozások (kkv-k) adminisztratív terheinek csökkentése érdekében.

2.1. A Bizottság 2007. július 10-i közleménye és az érdekelt felekkel folytatott konzultáció

A Bizottság 2005-ben programot indított az adminisztratív költségek mérése érdekében, amelynek az is célja volt, hogy beazonosítsa az EU-s társaságok adminisztratív terheinek csökkentése szempontjából legfontosabb követelményeket. A Bizottság 2007 júliusában közleményt tett közzé, amely meghatározza a számviteli irányelvek lehetséges módosításait/változtatásait.

A Bizottság a közleményben azt javasolta, hogy a negyedik irányelvben vezessék be az úgynevezett „mikrotársaságok” kategóriáját, amelyet a tagállamok mentesíthetnének a számviteli irányelvek hatálya alól.

A közleményre összesen 18 tagállam kormánya, egy EGT-ország kormánya, és 110 érdekelt fél reagált, utóbbiak között európai testületek és szövetségek. Az észrevételek összesen 23 ország nézeteit tükrözték, ebből 22 tagállam volt.

A nyilvános konzultációban részt vevő érdekelt felek 80%-a nyilvánított kedvező vagy kedvezőtlen véleményt az intézkedéssel kapcsolatban. Többségük támogatta, hogy a mikrotársaságokat mentesítsék a számviteli irányelvek követelményei alól. A mentesítést a felmérésben részt vevő társaságok, állami szervek, bankok és biztosítók többsége támogatta, a legnagyobb ellenkezés a könyvelők és a könyvvizsgálók részéről volt tapasztalható.

2.2. A költségek mérése és a mikrotársaságokra vonatkozó határértékek

Az említett egyszerűsítési kezdeményezéssel összefüggésben a Capgemini/Ramboll konzorcium felmérte az európai uniós jogszabályokban található információs követelmények miatti költségeket. A hatásvizsgálat említést tesz a felmérés vonatkozó előzetes eredményeiről.

2.3. Adminisztratív terhekkel foglalkozó magas szintű munkacsoport

A független érdekképviselőkből álló, adminisztratív terhekkel foglalkozó magas szintű munkacsoport jelentése – amely a kisvállalkozások előtt álló legfontosabb akadályokat vizsgálta – arra hívja fel a döntéshozókat, hogy minél előbb foglalják jogszabályba a tagállamok lehetőségét a mikrotársaságok mentesítésére és a számviteli irányelveknek a „gondolkozz először kicsiben” elv mentén való általános átdolgozására.

2.4. Európai Parlament

Az Európai Parlament 2008. december 18-i állásfoglalásában felkéri a Bizottságot, hogy terjesszen elő olyan jogalkotási javaslatot, amely a tagállamok számára lehetővé teszi az igen kis méretű vállalkozások (a mikrotársaságok) mentesítését a számviteli irányelvek hatálya alól.

2.5. A Bizottság egyéb idevágó javaslatai

2007 végén a Bizottság gyorsított ütemű jogalkotási intézkedést indított a számviteli irányelvek két technikai jellegű módosításának bevezetésére. Ezek elfogadása 2009 elejére várható.

2.6. Szubszidiaritás

A szubszidiaritás elvét követve meg kell fontolni, hogy valóban szükséges-e a mikrotársaságokra vonatkozó szabályozás uniós szintű harmonizációja. Az adminisztratív terhekkel járó kötelezettségek többségét európai uniós irányelv írja elő, ezért csökkentésükhöz is uniós szintű fellépés szükséges.

3. A probléma meghatározása

A számviteli irányelvek követelményei minden korlátozott tagi felelősséggel rendelkező társaságra vonatkoznak, más tényezők (például az üzemméret, a finanszírozás módja vagy a tevékenységi kör) figyelembevétele nélkül. A kisvállalkozásokra többnyire ugyanolyan szabályok vonatkoznak, mint a nagyobb társaságokra. Sok esetben azonban bizonyos adatokat csak a jogi kötelezettségek miatt kell feldolgozni, valós gazdasági érdek nem fűződik hozzájuk. Ez beleillik az adminisztratív terhek fogalomkörébe. Az adminisztratív terhek két összetevőjét alaposabban is meg lehet vizsgálni:

· Adminisztratív költség, amely nincs összefüggésben a társaság méretével, így a legkisebb vállalkozások esetében aránytalan a nagyobb vállalkozásokéhoz képest.

· Az irányelvek követelményei, illetve a mikrotársaságok és a pénzügyi kimutatások felhasználóinak igényei közötti összhang hiánya.

3.1. Az aránytalan adminisztratív (megfelelési) költség mint gazdasági teher

A korlátozott erőforrásokkal rendelkező induló és kisvállalkozások sebezhetőek a túlzott adminisztratív kötelezettségekkel szemben, mivel azok az alaptevékenységüktől vonnak el erőforrásokat.

Az adminisztratív költség jelentős része állandó, így a mikrotársaságok arányosan sokkal több erőforrást kénytelenek a szabályozásoknak való megfelelésre fordítani, mint a nagyobb társaságok. Azt is meg kell említeni, hogy a mikrotársaságok kötelező pénzügyi kimutatásai általában csekély jelentőséggel bírnak az érdekelt felek számára.

3.2. A számviteli irányelvek követelményei, illetve a mikrotársaságok és a pénzügyi kimutatások felhasználóinak igényei közötti összhang hiánya

Az igen kis méretű vállalkozásokat rendszerint tulajdonosuk vezeti, így a kötelező pénzügyi kimutatások csekély jelentőségűek a társaság teljesítményének értékelése szempontjából. Sőt, a mikrotársaságok befektetői általában kevesen vannak, gyakran a társaság működtetésében is részt vesznek és közvetlenül belelátnak a társaság könyveibe. A finanszírozás nem a tőzsdéről, hanem saját forrásokból, banki hitelekből vagy más pénzügyi intézményektől származik. A pénzügyi információk fő felhasználói (bankok és adóhatóságok) a kötelező beszámolási követelményeken túlmenően is kérhetnek információkat. Az egyéb érdekelt felek információs igényeit rendszerint nem elégítik ki a kötelező pénzügyi beszámolók információi. Ennek az az oka, hogy a kisvállalkozásokhoz fűződő kapcsolatuk gyakran inkább a kölcsönös bizalomra épül, mintsem a pénzügyi információkhoz való hozzáférésre, és mivel a számviteli kimutatások jelenlegi összetettségük miatt sokszor használhatatlannak / érthetetlennek bizonyulnak az érdekelt felek jó része számára.

3.3. Mekkora a probléma?

A számviteli irányelvekben előírt beszámolási szabályok 7,2 millió EU-s vállalkozást érintenek. Ebből mintegy 5,4 millió (körülbelül 75%) mikrotársaság.

A Ramboll Management által készített tanulmány megállapította, hogy az irányelvek követelményeinek való megfelelés átlagosan 1558 euróba kerül a társaságoknak. Ebből az összegből 1169 eurót tesz ki az adminisztratív teher (azaz a valós gazdasági érdek nélkül, pusztán jogi kötelezettség miatt gyűjtött és feldolgozott információ) nagysága.

A fentiekből az következik, hogy az EU szintjén az adminisztratív terhek összesen mintegy 6,3 milliárd eurót tesznek ki.

4. célkitűzések

A mikrotársaságok versenyképességének fokozása és növekedési potenciáljuk felszabadítása érdekében az adminisztratív terheket a minimumra kell csökkenteni. A célkitűzések:

· A vállalkozások, különösen a kkv-k és mikrotársaságok adminisztratív terheinek csökkentése az EU-ban, az érdekelt felek megfelelő védelme és tájékoztatása mellett.

· A mikrotársaságok beszámolási követelményeinek a felhasználók és a készítők valós igényeihez igazítása.

5. Szakpolitikai lehetőségek és várható hatásaik

5.1. A szakpolitikai lehetőség leírása

A Bizottság szolgálatai a következő szakpolitikai lehetőségeket tárták fel:

0. lehetőség: az irányelvek változatlanul hagyása.

1. lehetőség: ösztönzés a számviteli irányelvekben meglévő lehetőségek teljes kihasználására.

2. lehetőség: a mikrotársaságok kötelező mentesítése az irányelvek hatálya alól.

3. lehetőség: tagállami lehetőség a mikrotársaságok mentesítésére az irányelvek hatálya alól.

4. lehetőség: egyszerűsített számviteli szabályozás bevezetése a mikrotársaságok számára.

5. lehetőség: a számviteli irányelvek módosítása a mikrotársaságok kategóriájának bevezetése nélkül.

5.2. 0. lehetőség: az irányelvek változatlanul hagyása.

Az alaphelyzeti forgatókönyv szerint nincs szükség intézkedésre, az 5,4 millió igen kis méretű társaság pedig továbbra is az irányelvek számviteli szabályai szerint jár el, évente mintegy 6 milliárd eurót költve az információs követelmények teljesítésére.

5.3. 1. lehetőség: ösztönzés a számviteli irányelvekben meglévő lehetőségek teljes kihasználására.

Jogszabályi változtatások híján a Bizottság még mindig felhívhatja a tagállamokat az irányelvekben engedélyezett összes egyszerűsítési lehetőség kihasználására.

Az érvényben lévő határértékek és mentesítések teljes kihasználásával a mikroszegmensben elérhető megtakarítást 1,8 milliárd euróra becsülik. Ennek az összegnek a tényleges elérése azonban nem valószínű. A hatályos irányelv általános követelményeket ír elő, amelyek némelyike alól a tagállamok eseti alapon adhatnak mentesítést. Általános mentesítésre nincs lehetőség, ami akadályozza e megoldás alkalmazását, így azt a tagállamok jellemzően nem is választják.

E lehetőség választása emellett nem csökkentené az adminisztratív terheket azokban az országokban, amelyek már alkalmazzák ezt a mentesítési megoldást. Nem adna választ továbbá arra a problémára sem, amely a számviteli irányelvek és a legkisebb vállalkozások felhasználói igényei közötti eltérésből, és az ennek következtében keletkező adminisztratív terhekből fakad.

5.4. 2. lehetőség: a mikrotársaságok kötelező mentesítése az irányelvek hatálya alól.

A mikrotársaságok kötelező mentesítése minden EU-s szintű számviteli követelményt megszüntetne e csoport számára, ami teljes harmonizációt jelentene. E lehetőség hatása megegyezik a következő szakaszban tárgyalt 3. lehetőség maximális hatásával.

A számviteli kultúrák és a beszámolási hagyományok európai uniós sokfélesége miatt azonban igen valószínűtlen, hogy ez a lehetőség egyes tagállamok számára politikailag elfogadható lenne.

5.5. 3. lehetőség: tagállami lehetőség a mikrotársaságok mentesítésére az irányelvek hatálya alól.

A tagállamok meghatározhatnák a mikrotársaságokra vonatkozó legfontosabb szabályokat, például a különböző beszámolási követelmények egybegyúrásával.

A mikrotársaságok mentesítése a számviteli irányelvek hatálya alól várhatóan a következő hatásokkal járna:

Az adminisztratív terhek csökkenése. A legoptimistább forgatókönyv alapján – amely szerint minden tagállam kiegészítő követelmények nélkül mentesíti a mikrotársaságokat – a javaslattal elérhető megtakarítás maximális összege 6,3 milliárd EUR (illetve egy 5,9 és 6,9 milliárd EUR közötti összeg). Ugyanakkor valószínű, hogy sok tagállam más számviteli követelményeket fogalmazna meg, miután mentesítette a mikrotársaságokat a negyedik irányelv követelményei alól, például az adózási és a pénzügyi beszámolás összehangolására. Ezek a kiegészítő követelmények valószínűleg visszafognák a társaságok terheinek csökkenését. E ponton azonban még nem lehet számszerűsíteni az uniós szinten elérhető hatás mértékét.

Relevánsabb és érthetőbb információk a fő felhasználók – köztük az adóhatóságok, a hitelezők és a vezetés – számára. A beszámolókat jobban az érdekelt felek és a mikrocégek igényeihez lehetne igazítani, az érthetőség kritériumát is figyelembe véve.

Nem gyakorolna jelentős negatív hatást a külső érdekelt felek tájékoztatására és a hitelezővédelemre. A mikrotársaságok beszámolóinak fő felhasználói bankok és adóhatóságok. A bankokat általában nem érdeklik az irányelvben megkövetelt egyes igen kifinomult számviteli információk. A Bizottság által 2007-ben meghirdetett konzultáció során mind a bankok, mind az ágazat képviselői általában kedvező véleménnyel voltak a mikrotársaságoknak a számviteli irányelvek alóli felmentését illetően.

Az egységes piacra és a feltételek egyenlőségére gyakorolt hatás. Az egységes piacra gyakorolt hatás várhatóan jelentéktelen lenne, mivel a mikrotársaságok pénzügyi beszámolási igényei meglehetősen alacsonyak, a kötelező beszámolók számukra általában nem jelentenek fontos információforrást. Emellett a mikrotársaságoknak csupán kis része vesz részt a határokon átnyúló kereskedelemben.

A statisztikai adatszolgáltatást némileg hátrányosan érintheti , hogy egyes tagállamokban valószínűleg meg kell változtatni az adatgyűjtés módszertanát.

Az adózási adatszolgáltatást nem érinti hátrányos hatás. Az adóhatóságoknak megvan a jogkörük a beszámolási követelményeknek megfelelő adatok bekérésére és a pénzügyi információk ellenőrzésére.

A számviteli szakma csökkenő szerepe a kötelező beszámolók készítésében és könyvvizsgálatában. Ezt várhatóan részben ellensúlyozza majd, hogy a hivatásos könyvszakértők így más, nagyobb hozzáadott értéket képviselő munkát végezhetnek.

Szociális szempontok. A mikrotársaságok alkalmazottai számára némileg kevesebb információ lesz nyilvánosan hozzáférhető. Mindazonáltal a mikrotársaságok alkalmazottai rendszerint közvetlen kapcsolatban állnak a vezetéssel és a tulajdonossal, így a közzétett pénzügyi kimutatások csak kis szerepet töltenek be az információs igények kielégítésében. A helyzet egybevág a hasonló méretű, korlátlan felelősségű társaságokéval.

Környezeti tényezők. A beszámolási és dokumentálási követelmények csökkenése várhatóan kis mértékű kedvező hatásokkal jár együtt.

A nyilvánosság tájékoztatása. A külső érdekelt felek számára némileg kevesebb információ lesz nyilvánosan hozzáférhető. Az ilyen jellegű érdeklődés azonban rendszerint igen alacsony.

5.6. 4. lehetőség: egyszerűsített számviteli szabályozás bevezetése a mikrotársaságok számára.

Az egyik lehetőség, hogy a számviteli irányelvekbe a mikrotársaságok igényeihez igazított számviteli szabályokat vezetnek be. A „mentesítési lehetőséghez” képest ez az új szabályozás hosszabb előkészítést és végrehajtást igényelne, ezért a jelenlegi időkeretek között nem alkalmas a terhek gyors csökkentésére.

5.7. 5. lehetőség: a jelenlegi irányelv módosítása a mikrotársaságok kategóriájának bevezetése nélkül.

A számviteli irányelvek gyors módosítására is léteznek megoldások, amelyek rövid időn belül korlátozott mértékű megtakarításokat hozhatnak. Ezek a megoldások azonban nem érintik a számviteli irányelvek és a felhasználói igények közötti eltéréssel kapcsolatos fő problémát.

A kiterjedtebb módosítások hosszabb előkészítést igényelnének, ezért a jelenlegi időkeretek között nem alkalmasak a terhek gyors csökkentésére.

6. A lehetőségek összehasonlítása és a Bizottság javaslatának indokolása

A terhek legnagyobb csökkenését ígérő lehetőség a mikrotársaságok mentesítése. Emellett ez a lehetőség valósítható meg a legrövidebb időn belül. A Bizottság úgy ítéli meg, hogy ez a legmegfelelőbb megoldás a kisvállalkozások adminisztratív terheinek jelentős csökkentésére és a beszámolási követelményeknek a felhasználók és a készítők igényeihez való igazítására.

7. Nyomon követés és értékelés

A javaslat szorosan kötődik a negyedik és a hetedik társasági jogi irányelv általános korszerűsítéséhez és egyszerűsítéséhez. Az intézkedések szoros kapcsolata miatt a nyomon követést és az értékelést is összefüggően kell végezni. A részletes nyomon követési terv a számviteli irányelvek általános felülvizsgálatához kötődő összesített nyomon követési stratégia része lesz.

A mikrotársaságok mentesítésének hatásait és működését értékelve a főbb célkitűzések teljesülését is felmérik majd, tehát hogy létrejött-e az összhang a számviteli szabályok és a pénzügyi beszámolókat felhasználók és készítők igényei között, illetve megvalósult-e az adminisztratív terhek általános csökkentése. Emellett azt is figyelembe veszik, hogy a releváns pénzügyi információk az érdekeltek számára hozzáférhetők-e, és ha igen, milyen minőségben.

[1] Az 1978. július 25-i negyedik tanácsi irányelv (78/660/EGK); és az 1983. június 13-i hetedik tanácsi irányelv (83/349/EGK).

[2] A hetedik társasági jogi irányelv módosítására nincs szükség, mivel annak már a jelenlegi szövege is lehetővé teszi, hogy a tagállamok mentesítsék a konszolidált pénzügyi kimutatások elkészítésének kötelezettsége alól azokat a konszolidálásba bevont vállalkozásokat, amelyek együttesen nem lépik túl a negyedik társasági jogi irányelvben a középvállalkozásokra megállapított határértékeket (a hetedik társasági jogi irányelv 6. cikkének (1) bekezdése).

IT

(...PICT...)|COMMISSIONE DELLE COMUNITÀ EUROPEE|

Bruxelles, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE Documento di accompagnamento della

Proposta di DIRETTIVA DEL PARLAMENTO EUROPEO E DEL CONSIGLIO recante modifica della direttiva 78/660/CEE del Consiglio relativa ai conti annuali di taluni tipi di società per quanto riguarda le microentità Sintesi della valutazione dell'impatto {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Sintesi

1. Introduzione

La presente valutazione dell'impatto illustra le iniziative adottate dalla Commissione per semplificare il contesto in cui operano le imprese e in particolare gli obblighi in materia di informativa finanziaria a carico delle microentità. Essa descrive i problemi connessi alle vigenti direttive contabili Quarta direttiva 78/660/CEE del Consiglio, del 25 luglio 1978; settima direttiva 83/349/CEE del Consiglio, del 13 luglio. , illustra una serie di opzioni politiche, analizza la loro fattibilità e, ove applicabile, l'impatto atteso.[1]

Quarta direttiva 78/660/CEE del Consiglio, del 25 luglio 1978; settima direttiva 83/349/CEE del Consiglio, del 13 luglio.

1.1. Piano europeo di ripresa economica

Conformemente agli obiettivi del programma di Lisbona, la Commissione ha assunto l'impegno di realizzare il potenziale di crescita delle piccole e medie imprese riducendo gli oneri amministrativi a loro carico.

A seguito della crisi finanziaria la Commissione ha pubblicato un "piano europeo di ripresa economica" per ridare fiducia ai consumatori e alle imprese. Il piano europeo di ripresa economica mira a ridurre gli oneri a carico delle PMI e delle microimprese, tra l'altro eliminando "l'obbligo per le microimprese di redigere i conti annuali".

1.2. Contesto della politica

Le proposte della Commissione illustrate nel presente documento mirano a ridurre gli inutili obblighi amministrativi e ad allineare gli obblighi di informazione alle reali esigenze degli utilizzatori e dei redattori.

1.3. Acquis UE in materia di diritto societario, contabilità e revisione contabile

In materia contabile, la quarta direttiva sul diritto societario stabilisce obblighi minimi per i conti annuali delle società per azioni. All'epoca in cui le direttive contabili vennero elaborate, l'idea prevalente era che le PMI non erano fondamentalmente diverse dalle grandi imprese e che dovessero essere soggette agli stessi obblighi in materia di informativa. In seguito questo punto di vista è cambiato con il riconoscimento delle specifiche necessità del gruppo delle PMI, espresso nel principio " think small first " (pensare prima in piccolo). Occorre esaminare quali obblighi vadano eliminati o sostituiti per semplificare gli obblighi in materia di informativa finanziaria a carico delle microentità La settima direttiva sul diritto societario non ha bisogno di essere modificata, perché il testo vigente consente già agli Stati membri di escludere dall'obbligo di redigere conti consolidati le società che, insieme, non superano i limiti delle medie imprese, secondo la definizione della quarta direttiva sul diritto societario (articolo 6, paragrafo 1, della settima direttiva sul diritto societario). .[2]

La settima direttiva sul diritto societario non ha bisogno di essere modificata, perché il testo vigente consente già agli Stati membri di escludere dall'obbligo di redigere conti consolidati le società che, insieme, non superano i limiti delle medie imprese, secondo la definizione della quarta direttiva sul diritto societario (articolo 6, paragrafo 1, della settima direttiva sul diritto societario).

1.4. Definizione di microentità

La categoria delle microentità, definita dalla Commissione, comprende le imprese piccolissime, definite come segue:

— meno di dieci lavoratori dipendenti,

— totale dello stato patrimoniale inferiore a 500 000 EUR, e

— valore del volume di affari inferiore a 1 000 000 EUR.

1.5. Pratiche nei principali partner commerciali dell'Unione europea

In altre giurisdizioni economicamente analoghe e nei principali partner commerciali dell'Unione europea, gli obblighi a carico delle piccole imprese in materia di informativa finanziaria sono generalmente meno severi di quelli imposti dalle direttive contabili.

Ad esempio, negli Stati Uniti, le società non quotate non hanno in genere l'obbligo di redigere o di pubblicare il bilancio. Nulla dimostra che questi obblighi meno severi impediscano alle società americane di ottenere finanziamenti esterni.

1.6. Parere del comitato della Commissione per la valutazione dell'impatto

La presente valutazione dell'impatto tiene conto del parere formulato il 2 febbraio 2009 dal comitato della Commissione per la valutazione dell'impatto.

2. Aspetti procedurali e consultazione delle parti interessate e sussidiarietà

La Commissione ha già adottato una serie di iniziative per semplificare e ridurre l'onere amministrativo a carico delle piccole e medie imprese (PMI).

2.1. Comunicazione della Commissione del 10 luglio 2007 e consultazione delle parti interessate

Nel 2005 la Commissione ha lanciato un programma per misurare i costi amministrativi e individuare gli obblighi più gravosi allo scopo di ridurre gli oneri amministrativi a carico delle imprese nell'UE. Nel luglio 2007 la Commissione ha pubblicato una comunicazione in cui venivano illustrate le possibili modifiche delle direttive contabili.

Nella comunicazione la Commissione proponeva di introdurre nella quarta direttiva una nuova categoria di cosiddette "microentità", che potrebbero essere esentate, a discrezione degli Stati membri, dall'ambito di applicazione delle direttive contabili.

In totale hanno trasmesso osservazioni sulla comunicazione i governi di 18 Stati membri, il governo di un paese del SEE e 110 parti in causa, tra cui associazioni e organismi europei. I contributi sono pervenuti da 23 paesi in totale, tra cui 22 Stati membri.

L'80% delle parti in causa che hanno risposto alle consultazioni pubbliche si è espresso o a favore o contro la misura. La maggioranza si è dichiarata a favore dell'esenzione delle microentità dagli obblighi imposti dalle direttive contabili. A favore dell'esenzione si è espressa la maggioranza delle imprese, delle autorità pubbliche, delle banche e delle imprese di assicurazione che hanno partecipato al sondaggio. L'opposizione più forte è stata espressa dai contabili e dai revisori dei conti.

2.2. Misurazione dei costi e soglie per le microentità

In collegamento con la summenzionata iniziativa di semplificazione, il consorzio Capgemini/Ramboll ha misurato i costi generati dagli obblighi di informazione imposti dall' acquis comunitario in materia di diritto societario. Le conclusioni interlocutorie della misurazione sono illustrate nella presente valutazione dell'impatto.

2.3. Gruppo ad alto livello per la riduzione degli oneri amministrativi

Il gruppo ad alto livello di parti indipendenti sugli oneri amministrativi, nella relazione sui principali ostacoli che le piccole imprese devono affrontare, invita a conferire rapidamente agli Stati membri la facoltà di esentare le microentità e a rivedere la direttiva contabile nella sua globalità, sulla base del principio guida "pensare prima piccolo".

2.4. Parlamento europeo

Il Parlamento europeo, nella sua risoluzione del 18 dicembre 2008, invita la Commissione a presentare una proposta legislativa che permetta agli Stati membri di esentare le imprese piccolissime (microentità) dall'ambito di applicazione delle direttive contabili.

2.5. Altre proposte connesse della Commissione

Verso la fine del 2007 la Commissione ha lanciato una procedura legislativa accelerata per introdurre due modifiche tecniche nelle direttive contabili. L'adozione è prevista per l'inizio del 2009.

2.6. Sussidiarietà

Il principio di sussidiarietà impone di esaminare la reale necessità di un'armonizzazione a livello UE delle norme sulle microentità. Dato che la maggior parte degli obblighi che comportano oneri amministrativi sono imposti da direttive europee, la loro riduzione richiede un'azione a livello UE.

3. Definizione del problema

Gli obblighi imposti dalle direttive contabili si applicano a tutte le società per azioni a prescindere da altri fattori (quali dimensione, fonti di finanziamento o tipo di attività). Le piccole imprese sono il più delle volte soggette agli stessi obblighi che gravano sulle imprese più grandi. In molti casi alcune informazioni devono essere elaborate al solo scopo di soddisfare gli obblighi di legge senza alcuna necessità per l'impresa stessa. Ciò corrisponde alla definizione di onere amministrativo. Due componenti dell'onere amministrativo possono essere analizzati più in dettaglio:

· i costi amministrativi, che non sono in relazione con le dimensioni della società e sono pertanto sproporzionati per le imprese più piccole rispetto alle imprese più grandi.

· Il disallineamento tra gli obblighi imposti dalle direttive e le esigenze delle microentità e degli utilizzatori dei loro bilanci.

3.1. Costi amministrativi (per rispettare la normativa) sproporzionati che costituiscono un onere economico

Le start-up e le piccole imprese che dispongono di risorse limitate risentono degli obblighi amministrativi eccessivi, perché sono costrette a sottrarre risorse alla loro attività principale.

La parte più consistente dei costi amministrativi è rappresentata da costi fissi, e le microentità hanno bisogno di molte più risorse per rispettare un obbligo di legge rispetto alle imprese più grandi. Inoltre, i bilanci delle microentità hanno in genere poco valore per i loro azionisti.

3.2. Disallineamento tra gli obblighi imposti dalle direttive contabili e le esigenze delle microentità e degli utilizzatori dei loro bilanci

Generalmente, le imprese molto piccole sono gestite dal loro proprietario e i bilanci hanno scarsa rilevanza ai fini dell'esame dei risultati dell'impresa. Inoltre, gli investitori presenti nelle microentità sono spesso poco numerosi, partecipano spesso direttamente alla gestione dell'impresa e hanno accesso diretto ai suoi bilanci. La fonte di finanziamento non è il mercato borsistico ma le risorse proprie e i crediti concessi dalle banche o da altri istituti finanziari. I principali utilizzatori delle informazioni finanziarie (banche e autorità fiscali) hanno la possibilità di chiedere informazioni oltre gli obblighi di legge in materia di informativa. Per quanto riguarda altre parti in causa, in genere le esigenze di informazione non sono soddisfatte dalle informazioni finanziarie fornite a norma di legge, perché le loro relazioni con le piccole imprese sono spesso basate sulla fiducia reciproca piuttosto che sull'(accesso alle) informazioni finanziarie, e perché la complessità attuale dei bilanci li rende spesso inutili o incomprensibili a molte parti in causa.

3.3. Qual è l'entità del problema?

Circa 7,2 milioni di imprese nell'UE sono assoggettate alle norme in materia di informativa ai sensi delle direttive contabili. Circa 5,4 milioni (75%) sono microentità.

Uno studio di Ramboll Management ha concluso che il costo medio per impresa del rispetto degli obblighi imposti dalle direttive ammonta a 1 558 EUR. Su detto importo, l'onere amministrativo (dovuto alla raccolta e all'elaborazione delle informazioni destinate unicamente a rispettare gli obblighi di legge senza una reale necessità per l'impresa stessa) equivale a 1 169 EUR.

Secondo queste cifre, l'onere amministrativo complessivo a livello UE è stimato attorno ai 6,3 miliardi di euro.

4. Obiettivi

Per accrescere la competitività delle microentità e sfruttare al massimo le loro possibilità di crescita, occorre ridurre al minimo gli oneri amministrativi. Gli obiettivi sono:

· ridurre l'onere amministrativo a carico delle imprese UE, in particolare per le PMI e le microentità, assicurando allo stesso tempo una tutela e un'informazione adeguate delle parti in causa;

· consentire l'allineamento degli obblighi di informazione a carico delle microentità con le esigenze reali degli utilizzatori e dei redattori.

5. Opzioni politiche e loro impatto atteso

5.1. Descrizione delle opzioni politiche

I servizi della Commissione hanno preso in esame le seguenti possibili opzioni:

Opzione 0. Nessuna modifica delle direttive.

Opzione 1. Incoraggiare il ricorso a tutte le opzioni offerte dalle direttive contabili.

Opzione 2. Esenzione obbligatoria delle microentità dall'ambito di applicazione delle direttive.

Opzione 3. Facoltà lasciata agli Stati membri di esentare le microentità dall'ambito di applicazione delle direttive.

Opzione 4. Introduzione di un regime contabile semplificato obbligatorio per le microentità.

Opzione 5. Modifica della direttiva contabile senza introduzione della categoria delle microentità.

5.2. Opzione 0. Nessuna modifica delle direttive

Lo scenario di base non prevede nessun intervento e 5,4 milioni di microimprese continueranno tutte ad attenersi alle norme contabili delle direttive e a spendere annualmente circa 6 miliardi di euro per rispettare gli obblighi di informazione.

5.3. Opzione 1. Incoraggiare il ricorso a tutte le opzioni offerte dalle direttive contabili

In assenza di modifiche legislative, la Commissione può sempre invitare gli Stati membri a utilizzare tutte le possibilità di semplificazione offerte dalle direttive.

Si stimano a 1,8 miliardi di euro le economie realizzabili a livello delle microentità, utilizzando pienamente le soglie e le esenzioni esistenti. Tuttavia, è poco probabile che quest'importo venga raggiunto. La vigente direttiva si basa su obblighi generali e conferisce agli Stati membri la possibilità di esentare unicamente da alcuni di detti obblighi, ma soltanto volta per volta. Gli Stati membri non possono accordare esenzioni più generali, il che ostacola il ricorso a queste possibilità, rendendole per questo meno interessanti per loro.

Inoltre, questa possibilità non permetterebbe di ridurre gli oneri negli Stati membri che ricorrono già a queste opzioni. Né risolvere la questione del divario tra le direttive contabili e le esigenze delle imprese piccolissime e dell'onere amministrativo che ne risulta.

5.4. Opzione 2. Esenzione obbligatoria delle microentità dall'ambito di applicazione delle direttive

Imponendo l'esenzione obbligatoria delle microentità da detti obblighi si eliminerebbero tutti gli obblighi contabili a livello UE per questo gruppo: l'armonizzazione sarebbe massima. L'impatto di quest'opzione è analogo all'impatto massimo dell'opzione 3, che si illustra al punto seguente.

Tuttavia, a causa delle diverse pratiche contabili e informative seguite nell'UE, è molto improbabile che alcuni Stati membri dell'UE accetteranno una tale proposta.

5.5. Opzione 3. Facoltà lasciata agli Stati membri di esentare le microentità dall'ambito di applicazione delle direttive

Gli Stati membri avrebbero la possibilità di stabilire le norme più pertinenti che le microentità sarebbero obbligate a rispettare e, ad esempio, potrebbero integrare diversi obblighi in uno solo.

Escludendo le microentità dall'ambito di applicazione della direttiva contabile si potrebbero conseguire i risultati che si illustrano di seguito.

Riduzione degli oneri amministrativi . Nello scenario massimo in cui tutti gli Stati membri esentino le microimprese e non impongano obblighi aggiuntivi, si stima che i potenziali risparmi consentiti dalla proposta siano pari a 6,3 miliardi di euro (entro una forchetta compresa tra 5,9 e 6,9 miliardi di euro). È tuttavia probabile che numerosi Stati membri, dopo aver esentato le microentità dagli obblighi imposti dalla quarta direttiva, impongono altri obblighi contabili, ad esempio l'obbligo di armonizzare le dichiarazioni fiscali e le informazioni finanziarie. È probabile che con quest'altro tipo di obbligo la riduzione dell'onere a carico delle imprese sarebbe inferiore. Tuttavia, in questa fase, non è possibile quantificare i potenziali effetti a livello dell'UE.

Informazioni più pertinenti e più comprensibili per i principali utilizzatori, comprese le autorità fiscali, i creditori e i dirigenti. I conti potrebbero essere resi più consoni alle esigenze delle parti in causa e dei dirigenti delle microimprese, tenendo conto del criterio della comprensibilità.

Nessun impatto negativo considerevole sulle informazioni destinate ai terzi e sulla tutela dei creditori. I principali utilizzatori dei conti delle microimprese sono le banche e le autorità fiscali. Le banche non sono in genere interessate alle informazioni contabili sofisticate fornite ai sensi delle direttive. Nella loro risposta alla consultazione della Commissione del 2007, sia le banche che le imprese si sono in genere dichiarate a favore dell'esenzione delle microentità dagli obblighi delle direttive contabili.

Impatto sul mercato unico e sulla parità di condizioni. Le conseguenze sul mercato unico non dovrebbero essere significative, dato che le microentità si servono relativamente poco delle informazioni finanziarie e i bilanci di legge non costituiscono in genere una fonte di informazione importante. Inoltre, solo un numero limitato di microentità svolge attività transfrontaliere.

Un certo impatto negativo sulla raccolta di dati statistici in alcuni Stati membri, con l'eventuale necessità di modificare la metodologia di raccolta dei dati statistici.

Nessun effetto negativo sulla raccolta di informazioni a fini fiscali. Le autorità fiscali hanno il potere di chiedere informazioni in funzione delle loro esigenze e di effettuare verifiche (audit) delle informazioni finanziarie.

Riduzione delle attività della professione contabile , per la preparazione e gli audit dei bilanci di legge. Questo aspetto dovrebbe essere in parte compensato dal ricorso a professionisti della contabilità per altre attività a più forte valore aggiunto.

Aspetti sociali. Una qualche riduzione delle informazioni pubbliche a disposizione dei dipendenti delle microentità. Tuttavia, grazie al contatto diretto che i dipendenti hanno di norma con i dirigenti e i proprietari delle microentità, la pubblicazione dei bilanci ha una funzione ridotta a fini di informazione. La situazione è analoga per le società di persone delle stesse dimensioni.

Aspetti ambientali. In leggero effetto positivo grazie alla riduzione delle attività di informazione e di archiviazione.

Informazioni al vasto pubblico . Una certa riduzione delle informazioni disponibili ai terzi. Tuttavia, l'interesse è generalmente molto basso.

5.6. Opzione 4. Introduzione di un regime contabile semplificato per le microentità

Una delle opzioni consiste nell'introdurre nelle direttive contabili un regime contabile su misura per le microentità. Diversamente dall'"opzione esenzione", l'elaborazione e l'attuazione di un nuovo regime di questo tipo richiederebbero più tempo. Per cui non consentirebbe di conseguire una riduzione rapida degli oneri entro i termini previsti.

5.7. Opzione 5. Modifica della vigente direttiva senza introduzione della categoria delle microentità

È possibile procedere ad alcune modifiche rapide delle direttive contabili. Ciò permetterebbe una modesta riduzione degli oneri in poco tempo. Tuttavia, il principale problema, cioè la discrepanza tra le direttive contabili e le necessità degli utilizzatori, non sarebbe risolto.

Modifiche più sostanziali richiederebbero tempi di preparazione più lunghi e non si prestano pertanto per una riduzione rapida degli oneri entro i termini previsti.

6. Confronto tra le opzioni e motivazione della proposta della Commissione

L'opzione che consente la più grande riduzione degli oneri è quella che consiste nell'esentare le microentità. Questa opzione è quella che può inoltre essere realizzata entro tempi brevi. Pertanto, la Commissione ritiene che quest'opzione sia la soluzione migliore per ridurre in modo significativo l'onere amministrativo a carico delle piccole imprese e per adeguare gli obblighi di informazione alle esigenze degli utilizzatori e dei redattori.

7. Controllo e valutazione

La presente proposta è strettamente connessa alla modernizzazione e alla semplificazione generale delle quarta e della settima direttiva. A causa dello stretto legame tra queste misure, il controllo e la valutazione verranno realizzati congiuntamente. Un piano particolareggiato di controllo rientrerà nella strategia generale di controllo relativa alla revisione generale delle direttive contabili.

La valutazione degli effetti e del funzionamento dell'esenzione per le microentità includerà una valutazione degli obiettivi chiave rappresentati da un migliore allineamento delle norme contabili alle esigenze degli utilizzatori e dei redattori dell'informativa finanziaria e dalla riduzione complessiva degli oneri amministrativi. Inoltre, si terrà conto della qualità delle informazioni finanziarie pertinenti e dell'accesso a dette informazioni da parte delle parti in causa.

[1] Quarta direttiva 78/660/CEE del Consiglio, del 25 luglio 1978; settima direttiva 83/349/CEE del Consiglio, del 13 luglio.

[2] La settima direttiva sul diritto societario non ha bisogno di essere modificata, perché il testo vigente consente già agli Stati membri di escludere dall'obbligo di redigere conti consolidati le società che, insieme, non superano i limiti delle medie imprese, secondo la definizione della quarta direttiva sul diritto societario (articolo 6, paragrafo 1, della settima direttiva sul diritto societario).

NL

(...PICT...)|COMMISSIE VAN DE EUROPESE GEMEENSCHAPPEN|

Brussel, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE Begeleidend document bij het

Voorstel voor een RICHTLIJN VAN HET EUROPEES PARLEMENT EN DE RAAD tot wijziging van Richtlijn 78/660/EEG van de Raad betreffende de jaarrekening van bepaalde vennootschapsvormen wat micro-entiteiten betreft Samenvatting van de effectbeoordeling {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Samenvatting

1. Inleiding

In deze effectbeoordeling worden de initiatieven van de Commissie gepresenteerd om het ondernemingsklimaat, en met name de voorschriften voor financiële verslaglegging voor micro-entiteiten, te vereenvoudigen. Dit document geeft een beschrijving van de problemen in verband met de huidige richtlijnen financiële verslaglegging Vierde Richtlijn van de Raad van 25 juli 1978 (78/660/EEG); Zevende Richtlijn van de Raad van 13 juni 1983 (83/349/EEG). , stelt een aantal beleidsopties voor, analyseert de haalbaarheid en – voor zover van toepassing – de verwachte effecten ervan.[1]

Vierde Richtlijn van de Raad van 25 juli 1978 (78/660/EEG); Zevende Richtlijn van de Raad van 13 juni 1983 (83/349/EEG).

1.1. Europees economisch herstelplan

In overeenstemming met de doelstellingen van de Lissabon-agenda heeft de Commissie zich ertoe verbonden het groeipotentieel van de kleine en middelgrote ondernemingen (kmo's) optimaal te benutten door hun administratieve last te verminderen.

Naar aanleiding van de financiële crisis heeft de Commissie een "Europees economisch herstelplan" uitgebracht om het vertrouwen van de consument en het bedrijfsleven te herstellen. Het Europees economisch herstelplan beoogt de lasten voor kmo's en micro-entiteiten terug te dringen. Zo hoeven micro-ondernemingen niet langer een jaarrekening te publiceren.

1.2. Beleidscontext

Het doel van de voorstellen van de Commissie die in dit document worden besproken, is administratieve verplichtingen te verminderen en de aanpassing van rapportageverplichtingen aan de werkelijke behoeften van gebruikers en opstellers te vergemakkelijken.

1.3. Het EU-acquis op het gebied van vennootschapsrecht, financiële verslaglegging en controle van jaarrekeningen

Op het gebied van financiële verslaglegging stelt de vierde richtlijn vennootschapsrecht minimumeisen voor de jaarverslagen van ondernemingen met beperkte aansprakelijkheid vast. In de periode waarin de richtlijnen financiële verslaglegging werden opgesteld, was de overheersende opvatting dat kmo's niet wezenlijk verschillen van grote ondernemingen en aan vergelijkbare verslagleggingsvoorschriften moeten voldoen. Deze opvatting is vervolgens veranderd met het inzicht dat kmo's andere behoeften hebben – bekend als het "denk eerst klein"-beginsel. Het is van belang te overwegen welke vereisten moeten worden ingetrokken of vervangen om de financiële verslaglegging voor micro-entiteiten te vereenvoudigen De zevende richtlijn vennootschapsrecht hoeft niet te worden gewijzigd aangezien de huidige tekst van die richtlijn de lidstaten de mogelijkheid biedt om ondernemingen die gezamenlijk de criteria van een middelgrote onderneming volgens de definitie van de vierde richtlijn vennootschapsrecht niet overschrijden, vrij te stellen van de verplichting om een geconsolideerde jaarrekening op te stellen (artikel 6, lid 1, van de zevende richtlijn vennootschapsrecht). .[2]

De zevende richtlijn vennootschapsrecht hoeft niet te worden gewijzigd aangezien de huidige tekst van die richtlijn de lidstaten de mogelijkheid biedt om ondernemingen die gezamenlijk de criteria van een middelgrote onderneming volgens de definitie van de vierde richtlijn vennootschapsrecht niet overschrijden, vrij te stellen van de verplichting om een geconsolideerde jaarrekening op te stellen (artikel 6, lid 1, van de zevende richtlijn vennootschapsrecht).

1.4. Definitie van micro-entiteiten

De categorie "micro-entiteiten" van de Commissie wordt gedefinieerd als de kleinste ondernemingen met:

– minder dan tien werknemers,

– een balanstotaal van minder dan 500 000 EUR, en

– een omzet van minder dan 1 000 000 EUR.

1.5. Praktijken bij de belangrijkste handelspartners van de Europese Unie

In andere economisch vergelijkbare rechtsstelsels van belangrijke handelspartners van de Europese Unie zijn de voorschriften op het gebied van financiële verslaglegging voor kleine ondernemingen doorgaans minder veeleisend dan de voorschriften van de richtlijnen financiële verslaglegging.

In de VS is er bijvoorbeeld doorgaans geen wettelijke verplichting voor niet-beursgenoteerde ondernemingen om jaarrekeningen op te stellen of te publiceren. Er zijn geen aanwijzingen voor dat deze minder strenge voorschriften een belemmering voor ondernemingen in de VS vormen om externe financiering te verkrijgen.

1.6. Advies van de Raad voor Effectbeoordeling van de Commissie

In deze effectbeoordeling wordt rekening gehouden met de opmerkingen van de Raad voor Effectbeoordeling van de Commissie van 2 februari 2009.

2. procedurele kwesties, raadplegingen van belanghebbenden en subsidiariteit

De Commissie heeft reeds een aantal vereenvoudigingsinitiatieven genomen om de administratieve lasten voor kleine en middelgrote ondernemingen (kmo’s) te verminderen.

2.1. Mededeling van de Commissie van 10 juli 2007 en raadpleging van belanghebbende partijen

In 2005 heeft de Commissie een programma opgezet om de administratieve kosten te meten en om te onderzoeken welke vereisten de meeste lasten kunnen veroorzaken, teneinde de administratieve lasten voor de ondernemingen in de EU te verminderen. De Commissie heeft in juli 2007 een mededeling gepubliceerd waarin mogelijke wijzigingen en veranderingen in de richtlijnen financiële verslaglegging aan bod kwamen.

In die mededeling stelde de Commissie de invoering voor van een nieuwe categorie van zogenaamde "micro-entiteiten" in de vierde richtlijn vennootschapsrecht die door lidstaten desgewenst van de werkingssfeer kunnen worden uitgesloten.

In totaal hebben 18 regeringen van lidstaten, de regering van een EER-land en 110 belanghebbenden, waaronder Europese instanties en verenigingen, op de mededeling gereageerd. Deze bijdragen waren afkomstig van in totaal 23 landen, waaronder 22 lidstaten.

80% van alle belanghebbenden die op de openbare raadpleging hebben gereageerd, hebben hetzij een positief, hetzij een negatief standpunt ten aanzien van de maatregel ingenomen. De meerderheid was voorstander van vrijstelling van micro-entiteiten van de voorschriften van de richtlijnen financiële verslaglegging. De vrijstelling werd gesteund door de meerderheid van de ondernemingen, openbare instellingen, banken en verzekeringsmaatschappijen die aan de enquête deelnamen. De grootste tegenstand kwam van de accountants en de financieel controleurs.

2.2. Meting van kosten en drempels voor micro-entiteiten

In het kader van voornoemd vereenvoudigingsinitiatief heeft het consortium Capgemini/Ramboll een studie verricht naar de kosten die verbonden zijn aan de informatieverplichtingen in het bestaande EU-vennootschapsrecht. In deze effectbeoordeling wordt naar de relevante voorlopige resultaten van de meting verwezen.

2.3. Groep op hoog niveau inzake administratieve lasten

In een verslag van de Groep van onafhankelijke belanghebbenden op hoog niveau inzake administratieve lasten, die de belangrijkste belemmeringen voor kleine bedrijven bestudeerde, wordt opgeroepen tot snelle invoering van de mogelijkheid voor lidstaten om micro-entiteiten vrij te stellen en tot een algemene herziening van de richtlijn financiële verslaglegging met het “denk eerst klein" beginsel als belangrijkste leidraad.

2.4. Europees Parlement

De resolutie van het Europees Parlement van 18 december 2008 roept de Commissie op om een wetsvoorstel in te dienen dat lidstaten de mogelijkheid biedt om zeer kleine ondernemingen (micro-entiteiten) buiten de richtlijnen financiële verslaglegging te laten vallen.

2.5. Andere met deze richtlijn samenhangende voorstellen van de Commissie

Eind 2007 heeft de Commissie wetgevingsvoorstellen voor „snelle maatregelen” ingediend om twee technische wijzigingen in de richtlijnen financiële verslaglegging aan te brengen. Zij zullen naar verwachting begin 2009 worden goedgekeurd.

2.6. Subsidiariteit

Volgens het subsidiariteitsbeginsel moet worden nagegaan of harmonisatie op EU-niveau voor micro-entiteiten werkelijk noodzakelijk is. De meeste verplichtingen die administratieve lasten met zich meebrengen, zijn afkomstig van EU-richtlijnen. Voor de vermindering ervan zijn maatregelen op EU-niveau noodzakelijk.

3. Probleemomschrijving

De voorschriften van de richtlijnen financiële verslaglegging gelden voor alle vennootschappen met beperkte aansprakelijkheid, ongeacht andere factoren (zoals grootte, financiering of type activiteiten). Meestal zijn kleine ondernemingen aan dezelfde voorschriften onderworpen als grotere ondernemingen. In veel situaties moet bepaalde informatie slechts worden verstrekt om aan de wettelijke verplichtingen te voldoen, zonder dat het bedrijfsleven er werkelijk behoefte aan heeft. In die gevallen is dus sprake van administratieve lasten. Twee elementen van deze administratieve lasten kunnen nader worden geanalyseerd:

· Administratieve kosten die niet gerelateerd zijn aan de grootte van de onderneming en die daarom onevenredig zijn voor de kleinste ondernemingen in vergelijking met de grotere ondernemingen

· Voorschriften van de richtlijnen die niet zijn afgestemd op de behoeften van de micro-entiteiten en de gebruikers van hun jaarrekeningen

3.1. Onevenredige administratieve (nalevings)kosten als economische last

Startende ondernemingen en kleine ondernemingen met beperkte middelen zijn kwetsbaar voor excessieve administratieve verplichtingen, aanzien deze verplichtingen middelen aan hun zakelijke kernactiviteiten onttrekken.

De meeste administratieve kosten zijn vaste kosten, en micro-entiteiten moeten relatief veel meer middelen aanwenden om aan een wettelijk voorschrift te voldoen dan grotere ondernemingen. Bovendien zijn de verplichte jaarrekeningen van micro-entiteiten doorgaans van weinig waarde voor de belanghebbenden.

3.2. Voorschriften van de richtlijnen financiële verslaglegging die niet zijn afgestemd op de behoeften van de micro-entiteiten en de gebruikers van hun jaarrekeningen

Doorgaans worden zeer kleine ondernemingen geleid door de eigenaar en zijn verplichte jaarrekeningen niet van significant belang voor de beoordeling van de resultaten van de onderneming. Bovendien is het aantal investeerders in micro-entiteiten vaak beperkt, zijn zij vaak rechtstreeks betrokken bij de leiding van de onderneming en hebben zij rechtreeks toegang tot/ inzage in de rekeningen van de onderneming. De financiering is niet afkomstig van de aandelenbeurs maar uit eigen middelen, kredieten van banken en ander financiële instellingen. De belangrijkste gebruikers van de financiële informatie (banken en belastingautoriteiten) hebben de mogelijkheid om informatie te vragen die verder gaat dan die van de wettelijke verslagleggingsverplichtingen. De wettelijk voorgeschreven financiële informatie voorziet doorgaans niet in de behoefte van de andere belanghebbenden. Hun relatie met de kleine ondernemingen is namelijk vaak meer gebaseerd op wederzijds vertrouwen dan op (toegang tot) financiële informatie en door de huidige complexiteit van jaarrekeningen zijn zij voor veel belanghebbenden nutteloos of onbegrijpelijk.

3.3. Wat is de omvang van het probleem?

Ongeveer 7,2 miljoen vennootschappen in de EU zijn onderworpen aan de verslagleggingsvoorschriften binnen de werkingssfeer van de richtlijnen financiële verslaglegging. Ongeveer 5,4 miljoen (ofwel 75%) daarvan zijn micro-entiteiten.

Uit een door Ramboll Management verrichte studie bleek dat de kosten om aan de voorschriften van de richtlijn te voldoen gemiddeld 1558 euro per onderneming bedragen. Van dit bedrag is de administratieve last (nl. het inzamelen en verwerken van informatie louter om aan de wettelijke voorschriften te voldoen, zonder dat het bedrijfsleven er behoefte aan heeft) 1169 euro.

Het bovenstaande leidt ertoe dat de totale administratieve last op EU-niveau naar schatting 6,3 miljoen euro bedraagt.

4. doelstellingen

Om het concurrentievermogen van de micro-entiteiten te verbeteren en hun groeipotentieel optimaal te benutten, moeten de administratieve lasten tot het minimum worden beperkt. De doelstellingen zijn:

· Vermindering van de administratieve lasten van bedrijven in de EU, met name voor kmo's en micro-entiteiten, met behoud van doeltreffende bescherming en informatie voor belanghebbenden

· De afstemming van de verslagleggingsvoorschriften voor de micro-entiteiten op de werkelijke behoeften van gebruikers en opstellers mogelijk maken

5. beleidsopties en te verwachten effecten

5.1. Omschrijving van de beleidsopties

De diensten van de Commissie overwegen de volgende beleidsopties:

Optie 0. Ongewijzigde handhaving van de richtlijnen

Optie 1. Aanmoediging van een volledig gebruik van de bestaande opties van de richtlijnen financiële verslaglegging

Optie 2. Verplichte uitsluiting van micro-entiteiten van de werkingssfeer van de richtlijnen

Optie 3. Mogelijkheid voor lidstaten om micro-entiteiten van de werkingssfeer van de richtlijnen uit te sluiten

Optie 4. Invoering van een vereenvoudigde verplichte verslagleggingsregeling voor micro-entiteiten

Optie 5. Wijzigingen van de richtlijnen financiële verslaglegging zonder invoering van de nieuwe categorie micro-entiteiten.

5.2. Optie 0. Ongewijzigde handhaving van de richtlijnen

Het basisscenario houdt in dat er geen maatregelen worden genomen en dat de 5,4 miljoen micro-ondernemingen de verslagleggingsvoorschriften van de richtlijnen blijven naleven en jaarlijks ongeveer 6 miljard euro uitgeven om aan de informatieverplichtingen te voldoen.

5.3. Optie 1. Aanmoediging van een volledig gebruik van de bestaande opties van de richtlijnen financiële verslaglegging

Wanneer de wetgeving niet wordt gewijzigd, kan de Commissie de lidstaten toch oproepen om alle beschikbare vereenvoudigingsmogelijkheden in de richtlijnen te benutten.

De schatting van de potentiële besparing van het volledig gebruik van bestaande drempels en vrijstellingen bedraagt tot 1,8 miljard euro voor het microsegment. Het is echter onwaarschijnlijk dat dit bedrag zal worden bereikt. De huidige richtlijn is gebaseerd op algemene voorschriften met slechts een mogelijkheid voor lidstaten om mondjesmaat vrijstelling van sommige van die voorschriften te verlenen. Er is geen mogelijkheid om algemenere vrijstellingen te verlenen, wat de bruikbaarheid van deze mogelijkheden vermindert en deze in het algemeen minder aantrekkelijk voor lidstaten maakt.

Bovendien zou deze optie de lastenvermindering niet vergemakkelijken in de lidstaten die deze mogelijkheden reeds gebruiken. Evenmin zou deze optie een oplossing bieden voor de discrepantie tussen de richtlijnen financiële verslaglegging en de behoeften van de kleinste ondernemingen en voor de administratieve lasten die hieruit voortvloeien.

5.4. Optie 2. Verplichte uitsluiting van micro-entiteiten van de werkingssfeer van de richtlijnen

Door een verplichte uitsluiting van micro-entiteiten zouden alle financiële-verslagleggingsvoorschriften voor deze groep worden opgeheven – een geval van maximale harmonisatie. Het effect van deze optie is hetzelfde als het maximale effect van optie 3, die in het volgende punt wordt behandeld.

Gezien de verschillen in boekhoudculturen en verslagleggingsttadities binnen de EU is het echter zeer onwaarschijnlijk dat dit voorstel politiek aanvaardbaar zou zijn voor alle EU lidstaten.

5.5. Optie 3. Mogelijkheid voor lidstaten om micro-entiteiten uit te sluiten van de werkingssfeer van de richtlijnen

De lidstaten zouden de mogelijkheid hebben om de meest relevante voorschriften vast te stellen waaraan de micro-entiteiten moeten voldoen en bijvoorbeeld verschillende verslagleggingsvoorschriften samenvoegen tot één voorschrift.

Naar verwachting zal uitsluiting van de micro-entiteiten van de werkingssfeer van de richtlijn financiële verslaglegging de volgende gevolgen hebben:

Vermindering van de administratieve lasten. In het uiterste scenario waarin alle lidstaten de micro-ondernemingen vrijstellen en geen extra voorschriften opleggen, bedragen de mogelijke besparingen als gevolg van het voorstel in het gunstigste geval 6,3 miljard euro (binnen een marge van 5, 9 miljard tot 6, 9 miljard euro). Het is echter waarschijnlijk dat veel lidstaten de micro-entiteiten, nadat zij deze van de voorschriften van de vierde richtlijn hebben uitgesloten, andere verslagleggingsvoorschriften opleggen, bijvoorbeeld met het oog op de belastingen en de financiële verslaglegging. Deze alternatieve voorschriften kunnen ten koste gaan van de lastenvermindering voor de ondernemingen. Op dit tijdstip is het echter niet mogelijk het potentiële effect op EU-niveau de kwantificeren.

Relevantere en beter begrijpelijke informatie voor hoofdgebruikers, waaronder belastinginstanties en crediteuren, en voor de bedrijfsleiding. De jaarrekeningen kunnen beter worden afgestemd op de behoeften van belanghebbenden en de bedrijfsleiding van micro-ondernemingen, waarbij rekening wordt gehouden met het begrijpelijkheidscriterium.

Geen significante negatieve gevolgen voor de informatie aan de externe belanghebbenden en crediteurenbescherming. De belangrijkste gebruikers van jaarverslagen van micro-entiteiten zijn banken en belastinginstanties. Banken zijn doorgaans niet geïnteresseerd in de gedetailleerde informatie in de jaarverslagen die op grond van de richtlijnen worden verschaft. In hun reacties op de raadpleging van de Commissie van 2007 waren de banken en de bedrijfstak in het algemeen vóór ontheffing van de micro-entiteiten van de voorschriften van de richtlijnen financiële verslaglegging.

Gevolgen voor de interne markt en gelijke concurrentievoorwaarden. De gevolgen voor de interne markt zijn naar verwachting niet significant, aangezien de behoeften aan financiële verslaglegging van micro-entiteiten basaal zijn en de wettelijk verplichte jaarverslagen doorgaans geen belangrijke informatiebron vormen. Bovendien hebben slechts weinig micro-entiteiten grensoverschrijdende activiteiten.

Enige negatieve effecten op de verzameling van statistische gegevens in een aantal lidstaten, waardoor wellicht de methodiek van de verzameling van statistische gegevens moet worden gewijzigd.

Geen negatieve effecten op de verzameling van informatie voor de belastingen. De belastingautoriteiten zijn bevoegd om informatie volgens hun verslagleggingsvoorschriften op te vragen en om verificaties (controles) van de financiële informatie te verrichten.

Minder werk voor de accountantsbranche bij de voorbereiding en de controle van de wettelijk verplichte jaarverslagen. Dit wordt naar verwachting gedeeltelijk gecompenseerd door de inzet van professionele accountants voor andere werkzaamheden met meer toegevoegde waarde.

Sociale aspecten. Iets minder openbare informatie voor werknemers van micro-entiteiten. Gezien het rechtstreekse contact dat werknemers gewoonlijk met de bedrijfsleiding en de eigenaren van micro-entiteiten hebben, zijn openbaar gemaakte jaarrekeningen van minder belang om aan de informatiebehoefte te voldoen. De situatie is vergelijkbaar met die van vennootschappen met onbeperkte aansprakelijkheid van dezelfde grootte.

Milieuaspecten. Gering positief effect als gevolg van de vermindering van de verslagleggings- en archiveringsactiviteiten.

Publieksvoorlichting. Iets minder openbare informatie voor externe partijen. Het belang hiervan is in het algemeen echter zeer gering.

5.6. Optie 4. Invoering van een vereenvoudigde verslagleggingsregeling voor micro-entiteiten

Eén optie is het vastleggen van een op micro-entiteiten toegesneden verslagleggingsregeling in de richtlijnen financiële verslaglegging. In tegenstelling tot de "vrijstellingsoptie" zou voor een dergelijke nieuwe regeling een langere voorbereidings- en uitvoeringsperiode nodig zijn. Daarom is deze optie niet geschikt om binnen de gegeven tijdslimiet een snelle lastvermindering te bereiken.

5.7. Optie 5. Wijzigingen van de huidige richtlijnen zonder invoering van de nieuwe categorie micro-entiteiten

Het is mogelijk wat snelle veranderingen in de richtlijnen financiële verslaglegging aan te brengen. Deze zouden in een kort tijdsbestek tot beperkte lastverminderingen kunnen leiden. Zij vormen echter geen oplossing voor het belangrijkste probleem, namelijk de discrepantie tussen de richtlijnen financiële verslaglegging en de gebruikersbehoeften.

Daarom is deze optie niet geschikt om binnen de gegeven tijdslimiet een snelle lastenvermindering te bereiken.

6. Vergelijking van opties en rechtvaardiging voor het voorstel van de Commissie

De optie die de sterkste lastenvermindering met zich meebrengt, is de optie om micro-entiteiten vrij te stellen. Deze optie kan ook binnen het kortste tijdsbestek worden uitgevoerd. De Commissie is van mening dat deze optie daarom het meest geschikte alternatief is om de administratieve last van de kleine ondernemingen aanzienlijk te verminderen en de vereisten op het gebied van financiële verslaglegging af te stemmen op de werkelijke behoeften van gebruikers en opstellers.

7. Toezicht en evaluatie

Dit voorstel is nauw verbonden met de algemene modernisering en vereenvoudiging van de vierde en de zevende richtlijn financiële verslaglegging. Gezien de nauwe samenhang tussen deze maatregelen zullen het toezicht en de evaluatie samen worden uitgevoerd. In het kader van de algemene herziening van de richtlijnen financiële verslaglegging zal een gedetailleerd toezichtsplan deel uitmaken van de algemene toezichtsstrategie.

De beoordeling van de effecten en de werking van de vrijstelling voor micro-entiteiten zal een beoordeling met betrekking tot de kerndoelen omvatten, namelijk een betere afstemming op de behoeften van de gebruikers en de opstellers van de financiële verslagen en een algemene vermindering van de administratieve last. Bovendien zal aandacht worden besteed aan de kwaliteit en de toegankelijkheid van relevante financiële informatie voor belanghebbenden.

[1] Vierde Richtlijn van de Raad van 25 juli 1978 (78/660/EEG); Zevende Richtlijn van de Raad van 13 juni 1983 (83/349/EEG).

[2] De zevende richtlijn vennootschapsrecht hoeft niet te worden gewijzigd aangezien de huidige tekst van die richtlijn de lidstaten de mogelijkheid biedt om ondernemingen die gezamenlijk de criteria van een middelgrote onderneming volgens de definitie van de vierde richtlijn vennootschapsrecht niet overschrijden, vrij te stellen van de verplichting om een geconsolideerde jaarrekening op te stellen (artikel 6, lid 1, van de zevende richtlijn vennootschapsrecht).

DA

(...PICT...)|KOMMISSIONEN FOR DE EUROPÆISKE FÆLLESSKABER|

Bruxelles, den 26.2. 2009

SEK(2009) 207

ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE Ledsagedokument til

Forslag til EUROPA-PARLAMENTETS OG RÅDETS DIREKTIV om ændring af Rådets direktiv 78/660/EØF om årsregnskaberne for visse selskabsformer for så vidt angår mikroenheder Resumé af konsekvensanalysen {KOM(2009) 83} {SEK(2009) 206}

Baggrund

1. indledning

Denne konsekvensanalyse vedrører Kommissionens initiativer med henblik på forenkling af erhvervsbetingelserne og navnlig regnskabskravene til mikroenheder. Den beskriver problemerne i forbindelse med de gældende regnskabsdirektiver Rådets fjerde direktiv 78/660/EØF af 25. juli 1978 og Rådets syvende direktiv 83/349/EØF af 13. juni 1983. , opstiller en række løsninger og analyserer deres muligheder for at blive gennemført og i givet fald deres forventede virkninger.[1]

Rådets fjerde direktiv 78/660/EØF af 25. juli 1978 og Rådets syvende direktiv 83/349/EØF af 13. juni 1983.

1.1. Den europæiske økonomiske genopretningsplan

I overensstemmelse med Lissabondagsordenens målsætninger er Kommissionen forpligtet til at frigøre små og mellemstore virksomheders vækstpotentiale ved at reducere deres administrative byrder.

I kølvandet på den finansielle krise offentliggjorde Kommissionen "En europæisk økonomisk genopretningsplan" for at genoprette forbrugernes og erhvervslivets tillid. Den europæiske økonomiske genopretningsplan lover at reducere byrderne for SMV'er og mikrovirksomheder bl.a. ved at "fjerne kravet om, at mikrovirksomheder skal udarbejde årsregnskaber".

1.2. Politisk baggrund

De forslag fra Kommissionen, som behandles i dette dokument, har til formål at reducere unødvendige administrative forpligtelser og lette afpasning af regnskabskrav efter de faktiske behov, som brugerne og de, der skal udarbejde regnskaberne, har.

1.3. EU's gældende bestemmelser om selskabsret, regnskabsførelse og revision

For så vidt angår regnskabsførelse, opstiller det fjerde selskabsdirektiv minimumskrav til årsregnskaber for selskaber med begrænset ansvar. Da regnskabsdirektiverne blev udarbejdet, var den almindelige opfattelse, at SMV'er ikke er væsentligt forskellige fra store selskaber, og at de bør opfylde tilsvarende regnskabskrav. Denne opfattelse har senere ændret sig, da det erkendes, at SMV-gruppen har særlige behov – jf. princippet om at "tænke småt først". Det er vigtigt at overveje, hvilke krav der bør fjernes eller erstattes for at forenkle regnskabskravene til mikroenheder Det er ikke nødvendigt at ændre det syvende selskabsdirektiv, for direktivet giver allerede i sin nuværende udformning medlemsstaterne mulighed for at undtage fra pligten til at aflægge konsoliderede regnskaber, når de af konsolideringen omfattede virksomheder som helhed ikke overskrider grænserne for mellemstore virksomheder som defineret i det fjerde selskabsdirektiv (artikel 6, stk. 1, i det syvende selskabsdirektiv). .[2]

Det er ikke nødvendigt at ændre det syvende selskabsdirektiv, for direktivet giver allerede i sin nuværende udformning medlemsstaterne mulighed for at undtage fra pligten til at aflægge konsoliderede regnskaber, når de af konsolideringen omfattede virksomheder som helhed ikke overskrider grænserne for mellemstore virksomheder som defineret i det fjerde selskabsdirektiv (artikel 6, stk. 1, i det syvende selskabsdirektiv).

1.4. Definition af mikroenheder

Kommissionens kategori "mikroenheder" omfatter de mindste virksomheder, dvs. virksomheder med:

- under ti ansatte

- en statussum på under 500 000 EUR og

- en omsætning på under 1 000 000 EUR.

1.5. Praksis hos EU's vigtigste handelspartnere

Inden for andre økonomisk sammenlignelige retsområder og hos EU's vigtigste handelspartnere er regnskabskravene til små selskaber normalt ikke så strenge som de krav, der stilles i regnskabsdirektiverne.

I USA er ikke-børsnoterede selskaber f.eks. normalt ikke underlagt et retligt krav om at udarbejde og offentliggøre regnskaber. Der er ikke noget, der tyder på, at lempeligere krav forhindrer amerikanske selskaber i at opnå finansiering udefra.

1.6. Udtalelse fra Kommissionens udvalg for konsekvensanalyse

I denne konsekvensanalyse tages der højde for de bemærkninger, som Kommissionens udvalg for konsekvensanalyse fremsatte den 2. februar 2009.

2. procedurespørgsmål, høring af interesserede parter og subsidiaritet

Kommissionen har allerede taget en række initiativer med henblik på forenkling for at reducere de administrative byrder for små og mellemstore virksomheder (SMV'er).

2.1. Kommissionens meddelelse af 10. juli 2007 og høring af berørte parter

I 2005 lancerede Kommissionen et program, som skulle måle administrative omkostninger og identificere de mest belastende krav, med det formål at reducere de administrative byrder for selskaber i EU. I juli 2007 offentliggjorde Kommissionen en meddelelse, hvori der peges på potentielle ændringer i regnskabsdirektiverne.

I denne meddelelse foreslår Kommissionen at indføre en ny kategori af såkaldte "mikroenheder" i det fjerde direktiv, som medlemsstaterne kan vælge at undtage fra regnskabsdirektivernes anvendelsesområde.

Sammenlagt svarede regeringsmyndighederne i 18 medlemsstater og i et EØS-land samt 110 berørte parter, herunder europæiske organer og sammenslutninger, på meddelelsen. Bidragene kom fra sammenlagt 23 lande, herunder 22 medlemsstater.

80 % af samtlige berørte parter, som reagerede på de offentlige høringer, var enten positivt eller negativt indstillede over for foranstaltningen. Hovedparten gik ind for at fritage mikroenheder for kravene i regnskabsdirektiverne. Fritagelsen fik opbakning fra hovedparten af de selskaber, offentlige myndigheder, banker og forsikringsselskaber, som deltog i undersøgelsen. Den største modvilje var at finde blandt regnskabsførere og revisorer.

2.2. Måling af omkostninger og tærskler for mikroenheder

I forbindelse med ovennævnte forenklingsinitiativ gennemførte Capgemini/Ramboll-konsortiet en måling for at fastlægge de omkostninger, der opstår som følge af informationskravene i EU's gældende selskabslovgivning. Der henvises til relevante foreløbige endelige resultater af målingen i denne konsekvensanalyse.

2.3. Den højtstående gruppe vedrørende reduktion af administrative byrder

I en rapport fra gruppen af højtstående uafhængige interesserede parter vedrørende administrative byrder, som har undersøgt de vigtigste hindringer for små virksomheder, opfordres der til omgående vedtagelse af bestemmelser, som giver medlemsstaterne mulighed for at undtage mikroenheder, og en generel revision af regnskabsdirektivet med princippet om at "tænke småt først" som rettesnor.

2.4. Europa-Parlamentet

I Europa-Parlamentets beslutning af 18. december 2008 opfordres Kommissionen til at fremsætte et lovgivningsforslag, der giver medlemsstaterne mulighed for at undtage meget små virksomheder (mikroenheder) fra regnskabsdirektivernes anvendelsesområde.

2.5. Andre relaterede forslag fra Kommissionen

I slutningen af 2007 lancerede Kommissionen et lovgivningstiltag til hurtig vedtagelse med henblik på at indføre to tekniske ændringer i regnskabsdirektiverne. De forventes at blive vedtaget i begyndelsen af 2009.

2.6. Subsidiaritet

I overensstemmelse med subsidiaritetsprincippet skal det overvejes, om det virkelig er nødvendigt med en harmonisering på EU-niveau for mikroenheder. De fleste forpligtelser med administrative byrder til følge stammer fra EU-direktiver og kræver en indsats på EU-niveau, hvis de skal reduceres.

3. Problemstilling

Regnskabsdirektivernes krav finder anvendelse på alle selskaber med begrænset ansvar uden hensyn til andre forhold (f.eks. størrelse, finansiering eller type aktiviteter). Normalt er små selskaber underlagt de samme bestemmelser som større selskaber. I mange tilfælde skal visse oplysninger kun behandles for at opfylde retlige forpligtelser, uden at erhvervslivet har noget reelt behov for dem. Det er definitionen på administrative byrder. To aspekter ved disse administrative byrder kan analyseres nærmere:

· Administrative omkostninger, som ikke er betinget af selskabets størrelse, og som derfor er uforholdsmæssigt store for de mindste virksomheder sammenlignet med de større.

· Uoverensstemmelse mellem direktivernes krav og de behov, som mikroenhederne og brugerne af deres regnskaber har.

3.1. Uforholdsmæssigt store administrative omkostninger (overensstemmelse) som en økonomisk byrde

Nystartede virksomheder og små virksomheder med begrænsede ressourcer er følsomme over for meget omfattende administrative forpligtelser, for de fjerner ressourcer fra virksomhedens kerneaktiviteter.

Hovedparten af de administrative omkostninger ligger fast, og mikroenheder ofrer relativt flere ressourcer på at opfylde regelkrav end større selskaber. Endvidere er mikroenheders lovpligtige regnskaber normalt af ringe værdi for de berørte parter.

3.2. Uoverensstemmelse mellem regnskabsdirektivernes krav og de behov, som mikroenhederne og brugerne af deres regnskaber har

Normalt administreres meget små selskaber af ejeren, og lovpligtige regnskaber har ikke nogen væsentlig betydning for vurderingen af deres resultater. Endvidere er der ofte kun et begrænset antal investorer i mikroenheder, og de er som regel direkte involveret i selskabets drift og har direkte adgang til/indsigt i selskabets regnskaber. Finansieringskilden er ikke fondsbørsen, men egne ressourcer og kreditter fra banker eller andre finansielle institutioner. Hovedbrugerne af de finansielle oplysninger (banker og skattemyndigheder) har mulighed for at bede om oplysninger, som går ud over de lovpligtige regnskabskrav. De øvrige berørte parters informationsbehov dækkes normalt ikke af lovpligtige finansielle oplysninger. Det skyldes, at deres forhold til små virksomheder ofte hviler på gensidig tillid og ikke (adgang til) finansielle oplysninger, og at de aktuelle regnskaber er så komplicerede, at de ofte er ubrugelige/uforståelige for mange berørte parter.

3.3. Hvor stort er problemet?

I EU er ca. 7,2 millioner selskaber underlagt regnskabsdirektivernes krav om regnskabsaflæggelse. Ca. 5,4 millioner (ca. 75 % af dem) er mikroenheder.

I henhold til en undersøgelse foretaget af Ramboll Management beløber omkostningerne ved at opfylde direktivernes krav sig i gennemsnit til 1 558 EUR pr. selskab. De administrative byrder (dvs. indsamling og behandling af oplysninger alene med det formål at opfylde retlige forpligtelser, uden at erhvervslivet har et reelt behov for det) tegner sig for 1 169 EUR heraf.

På baggrund af ovenstående skønnes de samlede administrative byrder på EU-niveau at svare til ca. 6,3 mia. EUR.

4. Målsætninger

For at øge mikroenheders konkurrenceevne og frigøre deres vækstpotentiale bør de administrative byrder reduceres til et minimum. Målet er at:

· reducere de administrative byrder for erhvervslivet i EU, navnlig for SMV'er og mikroenheder, og samtidig sikre berørte parter tilstrækkelig beskyttelse og information

· gøre det muligt at afpasse mikroenhedernes regnskabskrav efter de faktiske behov, som brugerne og de, der skal udarbejde regnskaberne, har.

5. Mulige løsninger og deres forventede konsekvenser

5.1. Beskrivelse af de mulige løsninger

Kommissionens tjenestegrene arbejder med følgende mulige løsninger:

Løsning 0. Direktiverne ændres ikke

Løsning 1. Tilskynde til fuld udnyttelse af de muligheder, der ligger i regnskabsdirektiverne

Løsning 2. Tvungen undtagelse af mikroenheder fra direktivernes anvendelsesområde

Løsning 3. Medlemsstaterne har mulighed for at undtage mikroenheder fra direktivernes anvendelsesområde

Løsning 4. Indføre en forenklet obligatorisk regnskabsordning for mikroenheder

Løsning 5. Ændre regnskabsdirektivet uden at indføre mikrokategorien.

5.2. Løsning 0. Direktiverne ændres ikke

I basisscenariet træffes der ingen foranstaltninger, og samtlige 5,4 millioner mikroenheder vil fortsat følge direktivernes regnskabsbestemmelser og hvert år anvende ca. 6 mia. EUR til at opfylde informationskravene.

5.3. Løsning 1. Tilskynde til fuld udnyttelse af de muligheder, der ligger i regnskabsdirektiverne

Selv om der ikke foretages lovgivningsmæssige ændringer, kan Kommissionen alligevel opfordre medlemsstaterne til at anvende alle de muligheder for forenklinger, der ligger i direktiverne.

De potentielle besparelser ved fuld udnyttelse af de aktuelle tærskler og undtagelser skønnes at kunne nå op på 1,8 mia. EUR for mikrosegmentet. Men det er usandsynligt, at beløbet vil blive så stort. Det gældende direktiv bygger på generelle krav, og medlemsstaterne har kun mulighed for at gøre undtagelser i enkelte tilfælde. Mere generelle undtagelser kan ikke komme på tale. Det begrænser forenklingsmulighedernes anvendelighed og har således generelt gjort dem mindre attraktive for medlemsstaterne.

Endvidere ville denne løsning ikke fremme reduktion af byrderne i de medlemsstater, som allerede bruger forenklingsmulighederne. Den ville heller ikke løse problemet med den uoverensstemmelse, der er mellem regnskabsdirektiverne og de mindste virksomheders brugerbehov, og de deraf følgende administrative byrder.

5.4. Løsning 2. Tvungen undtagelse af mikroenheder fra direktivernes anvendelsesområde

Tvungen undtagelse af mikroenheder ville fjerne alle regnskabskrav på EU-niveau for denne gruppe – svarende til maksimal harmonisering. Denne løsning ville få den samme virkning som de størst mulige konsekvenser af løsning 3, jf. næste afsnit.

Men på grund af forskellige regnskabskulturer og traditioner for regnskabsaflæggelse i EU ville et sådant forslag højst sandsynligt ikke være politisk acceptabelt for nogle af EU-medlemsstaterne.

5.5. Løsning 3. Medlemsstaterne har mulighed for at undtage mikroenheder fra direktivernes anvendelsesområde

Medlemsstaterne ville have mulighed for at fastlægge de mest relevante bestemmelser, som mikroenhederne skulle overholde, og f.eks. samle forskellige regnskabskrav i et enkelt krav.

Hvis mikroenheder undtages fra regnskabsdirektivets anvendelsesområde, forventes det at få følgende konsekvenser:

Reduktion af den administrative byrde . I det bedst tænkelige scenario, hvor alle medlemsstater undtager mikroselskaber og undlader at stille yderligere krav, må forslaget skønnes at kunne indebære en besparelse på 6,3 mia. EUR (med et spillerum på 5,9-6,9 mia. EUR). Men efter at have fritaget mikroenheder for det fjerde direktivs forpligtelser ville mange medlemsstater sandsynligvis indføre andre regnskabskrav, f.eks. for at afpasse indberetning til skattemyndigheder og regnskabskrav. Sådanne alternative krav vil sandsynligvis hæmme selskabernes reduktion af byrderne. Men på indeværende tidspunkt er det ikke muligt at sætte tal på de eventuelle virkninger på EU-niveau.

Mere relevante og forståelige oplysninger til hovedbrugerne, herunder skattemyndigheder og kreditorer, og til ledelsen. Regnskaberne kan gøres mere relevante for de behov, som de berørte parter og mikroenhedernes ledelse har, idet der tages højde for kriteriet om forståelighed.

Ingen væsentlige negative konsekvenser for oplysningerne til de eksterne berørte parter og for beskyttelsen af kreditorer. Hovedbrugerne af mikroenheders regnskaber er banker og skattemyndigheder. Bankerne er normalt ikke interesseret i de sofistikerede regnskabsoplysninger, som direktiverne kræver. Ifølge besvarelserne i forbindelse med Kommissionens høring i 2007 var både bankerne og erhvervslivet stort set positivt indstillede over for at fritage mikroenheder for regnskabsdirektivernes krav.

Konsekvenser for det indre marked og lige vilkår. Konsekvenserne for det indre marked forventes at blive ubetydelige, for mikroenhedernes regnskabsbehov er ret basale, og de lovpligtige regnskaber udgør normalt ikke en vigtig informationskilde. Endvidere er kun et begrænset antal mikroenheder involveret i aktiviteter på tværs af grænser.

Visse negative konsekvenser for indsamling af statistiske oplysninger i nogle medlemsstater, som muligvis vil kræve en ændring af den metodologi, der anvendes til indsamling af statistiske oplysninger.

Ingen negative konsekvenser for indsamling af oplysninger til beskatningsformål. Skattemyndighederne er bemyndiget til at anmode om oplysninger i overensstemmelse med deres regnskabskrav og til at foretage kontrol (revision) af de finansielle oplysninger.

Reduktion af professionelle regnskabskyndiges aktiviteter i relation til udarbejdelse og revision af lovpligtige regnskaber. I stedet forventes professionelle regnskabskyndige i et vist omfang at blive brugt til andre formål, som indebærer større merværdi.

Sociale aspekter. En vis reduktion af de offentlige oplysninger, som er tilgængelige for ansatte i mikroenheder. Men på grund af den direkte kontakt, som ansatte normalt har med ledelsen og ejeren eller ejerne i mikroenheder, spiller offentliggjorte regnskaber en mindre rolle med hensyn til at dække informationsbehovet. Situationen er den samme som i selskaber med ubegrænset ansvar af samme størrelse.

Miljøforhold. Begrænsede positive konsekvenser på grund af mindre omfattende regnskabsaflæggelse og arkivering.

Oplysning af offentligheden. En vis reduktion af de offentlige oplysninger, som er tilgængelige for eksterne parter. Men interessen er normalt meget begrænset.

5.6. Løsning 4. Indføre en forenklet obligatorisk regnskabsordning for mikroenheder

En mulighed ville være at inkludere en regnskabsordning skræddersyet til mikroenheder i regnskabsdirektiverne. I modsætning til "undtagelsesordningen" ville en sådan ny ordning kræve en længere forberedelses- og gennemførelsesperiode. Med de givne tidsrammer egner den sig derfor ikke til at opnå en hurtig reduktion af byrder.

5.7. Løsning 5. Ændre det gældende direktiv uden at indføre mikrokategorien

Det er muligt at skabe nogle hurtige nødløsninger i forbindelse med regnskabsdirektiverne. De kunne føre til begrænsede besparelser på kort sigt. Men de løser ikke hovedproblemet med manglende overensstemmelse mellem regnskabsdirektiverne og brugernes behov.

Det ville kræve længere tid at forberede mere omfattede ændringer. Med de givne tidsrammer egner de sig derfor ikke til at opnå en hurtig reduktion af byrder.

6. Sammenligning af løsninger og forslagets berettigelse

Den løsning, hvor mikroenheder undtages, medfører den største reduktion af byrder. Den kan også gennemføres hurtigst. Derfor anser Kommissionen den løsning for at være det mest hensigtsmæssige alternativ, når det drejer sig om at reducere små virksomheders administrative byrder betydeligt og afpasse regnskabskravene efter de behov, som brugerne og de, der skal udarbejde regnskaberne, har.

7. Tilsyn og evaluering

Dette forslag er tæt knyttet til den overordnede modernisering og forenkling af det fjerde og det syvende regnskabsdirektiv. På grund af den tætte sammenhæng mellem disse foranstaltninger vil tilsyn og evaluering blive samordnet. En detaljeret tilsynsplan vil indgå i den overordnende tilsynsstrategi i forbindelse med den generelle revision af regnskabsdirektiverne.

Evalueringen af konsekvenserne og den måde, undtagelsen af mikroenheder fungerer på, vil omfatte en vurdering af hovedmålsætningerne, som er bedre afpasning af regnskabsbestemmelserne efter de behov, som brugerne og de, der skal udarbejde regnskaberne, har, og en samlet reduktion af de administrative byrder. Endvidere vil der blive taget hensyn til kvaliteten af relevante finansielle oplysninger til berørte parter og mulighederne for adgang hertil.

[1] Rådets fjerde direktiv 78/660/EØF af 25. juli 1978 og Rådets syvende direktiv 83/349/EØF af 13. juni 1983.

[2] Det er ikke nødvendigt at ændre det syvende selskabsdirektiv, for direktivet giver allerede i sin nuværende udformning medlemsstaterne mulighed for at undtage fra pligten til at aflægge konsoliderede regnskaber, når de af konsolideringen omfattede virksomheder som helhed ikke overskrider grænserne for mellemstore virksomheder som defineret i det fjerde selskabsdirektiv (artikel 6, stk. 1, i det syvende selskabsdirektiv).

BG

(...PICT...)|КОМИСИЯ НА ЕВРОПЕЙСКИТЕ ОБЩНОСТИ|

Брюксел, 26.2. 2009  г.

SEC(2009) 207

РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА Придружителен документ към

Предложение за ДИРЕКТИВА НА ЕВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ И НА СЪВЕТА за изменение на Директива 78/660/ЕИО относно годишните счетоводни отчети на някои видове дружества във връзка с микросубекти Обобщение на оценката на въздействието {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Резюме

1. Увод

В настоящата оценка на въздействието са представени инициативите на Комисията, целящи опростяване на бизнес средата, и по-специално на изискванията за финансова отчетност за микросубектите. В нея са описани проблемите, свързани с действащите счетоводни директиви Четвърта директива на Съвета от 25 юли 1978 г. (78/660/ЕИО); Седма директива на Съвета от 13 юни (83/349/ЕИО). , представени са няколко политически варианта, анализира се възможността те да бъдат осъществени и, където е приложимо, се разглежда тяхното очаквано въздействие.[1]

Четвърта директива на Съвета от 25 юли 1978 г. (78/660/ЕИО); Седма директива на Съвета от 13 юни (83/349/ЕИО).

1.1. Европейски план за икономическо възстановяване

В съответствие с целите на Лисабонската програма, Комисията се ангажира да разгърне потенциала за растеж на малките и средните предприятия като намали административната тежест върху тях.

В резултат на финансовата криза Комисията представи „Европейски план за икономическо възстановяване“, целящ да възстанови доверието на потребителите и предприятията. Европейският план за икономическо възстановяване се ангажира с облекчаване на тежестта върху малките и средните предприятия (МСП), както и върху микропредприятията, като освен всичко друго „отменя изискването за изготвяне на годишни счетоводни отчети за микропредприятията“.

1.2. Контекстът на политиката

Целта на предложенията на Комисията, разглеждани в настоящия документ, е да бъдат намалени ненужните административни задължения, както и да бъде улеснено хармонизирането на изискванията за отчитане с оглед на действителните потребности на тези, които използват или изготвят отчетите.

1.3. Достиженията на правото на Общността в дружественото право, счетоводството и одита

В сферата на счетоводството Четвъртата директива в областта на дружественото право установява минималните изисквания към годишните счетоводни отчети на дружествата с ограничена отговорност. По времето, когато бяха разработвани счетоводните директиви, преобладаваше схващането, че малките и средните предприятия не се различават съществено от големите предприятия и би следвало да спазват подобни изисквания за отчитане. Впоследствие това схващане бе променено, като бяха отчетени конкретните потребности на малките и средните предприятия, намерили израз в принципа „мисли първо за малките“. Важно е да се обмисли кои изисквания следва да бъдат премахнати или заменени, така че да бъде опростена финансовата отчетност за микросубектите Седмата директива в областта на дружественото право може да не бъде изменяна, защото нейният текст понастоящем предоставя възможност на държавите-членки да освобождават дружествата, които не надхвърлят праговете за средни предприятия, както те са определени в Четвъртата директива в областта на дружественото право (член 6, параграф 1 от Седмата директива в областта на дружественото право), от изискването да съставят консолидирани финансови отчети. .[2]

Седмата директива в областта на дружественото право може да не бъде изменяна, защото нейният текст понастоящем предоставя възможност на държавите-членки да освобождават дружествата, които не надхвърлят праговете за средни предприятия, както те са определени в Четвъртата директива в областта на дружественото право (член 6, параграф 1 от Седмата директива в областта на дружественото право), от изискването да съставят консолидирани финансови отчети.

1.4. Определение за микросубект

Категорията „микросубект“ на Комисията се определя като най-малкото предприятие със следните характеристики:

— има по-малко от десет служители,

— общият му счетоводен баланс е под 500 000 EUR, и

— оборотът му е под 1 000 000 EUR.

1.5. Практики на основните търговски партньори на Европейския съюз

При други икономически сравними юрисдикции и ключови търговски партньори на Европейския съюз изискванията за финансовата отчетност за малките предприятия обикновено са по-облекчени от изискванията на счетоводните директиви.

В САЩ например обикновено няма правно задължение за изготвяне или публикуване на финансови отчети от дружества, които не се котират на фондовата борса. Няма доказателство, че тези по-облекчени изисквания биха попречили на дружествата в САЩ да получат външно финансиране.

1.6. Становище на Комитета за оценка на въздействието (IAB) на Комисията

Настоящата оценка на въздействието взема предвид представените на 2 февруари 2009 г. коментари на Комитета за оценка на въздействието (IAB) на Комисията.

2. Процедурни въпроси, консултация със заинтересованите страни и принцип на субсидиарност

Комисията вече е предприела поредица от инициативи за опростяване, целящи намаляване на административната тежест за малките и средните предприятия (МСП).

2.1. Съобщение на Комисията от 10 юли 2007 г. и консултация със заинтересованите страни

През 2005 година Комисията стартира програма, целяща да изчисли административните разходи, както и да определи най-обременителните изисквания, с оглед намаляване на административната тежест за дружествата в ЕС. През юли 2007 г. Комисията публикува съобщение, в което набеляза потенциалните изменения/модификации на счетоводните директиви.

В това съобщение Комисията предлага в четвъртата директива да се въведе нова категория на т. нар. „микросубекти“, която държавите-членки биха могли по тяхна преценка да освободят по отношение на счетоводните директиви.

Като цяло правителствата на 18 държави-членки, правителството на една членка на ЕИП и 110 заинтересовани страни, включително европейски органи и асоциации, реагираха на съобщението. Отговори бяха получени от общо 23 страни, включително от 22 държави-членки.

80 % от всички заинтересовани страни, които участваха в общественото допитване, имаха положително или отрицателно отношение във връзка с мярката. По-голямата част от тях подкрепиха освобождаването на микросубектите от изискванията на счетоводните директиви. Това освобождаване бе подкрепено от по-голямата част от дружествата, обществените органи, банките и застрахователните компании, които взеха участие в допитването. Най-силно се противопоставиха счетоводителите и одиторите.

2.2. Пресмятане на разходите и праговете за микросубектите

Във връзка с горепосочената инициатива за опростяване, от консорциума Capgemini/Ramboll бе направено изследване на разходите, свързани със задълженията за предоставяне на информация, които се съдържат в законодателството на ЕС в областта на дружественото право. В настоящата оценка на въздействието се посочват съответните резултати от изследването, които са преди окончателните.

2.3. Група на високо равнище за намаляване на административната тежест

Доклад на Групата на високо равнище на независимите заинтересовани страни за намаляване на административната тежест (ГВР), в който бяха посочени основните пречки пред малките предприятия, призова за бързо прилагане на възможността държавите-членки да освобождават микросубектите, както и за общо преразглеждане на счетоводната директива, с водещ принцип „мисли първо за малките“.

2.4. Европейски парламент

Резолюцията на Европейския парламент от 18 декември 2008 г. призовава Комисията да излезе със законодателно предложение, позволяващо на държавите-членки да освобождават много малките предприятия (микросубектите) от обхвата на счетоводните директиви.

2.5. Други свързани предложения на Комисията

В края на 2007 г., с цел да бъдат въведени две технически промени в счетоводните директиви, Комисията стартира законодателно предложение по ускорената процедура. Приемането се очаква в началото на 2009 г.

2.6. Принцип на субсидиарност

В съответствие с принципа на субсидиарност, трябва да се прецени дали е необходима хармонизация за микросубектите на равнище ЕС. Повечето задължения, свързани с административни тежести, произтичат от директивите на ЕС, и тяхното намаляване се нуждае от действия на равнище ЕС.

3. Определяне на проблема

Изискванията на счетоводните директиви се прилагат към всички дружества с ограничена отговорност без да се отчитат други фактори (например големина, финансиране или вид дейност). Най-често за малките дружества се прилагат същите правила, които важат за по-големите дружества. В много случаи определена информация трябва да се обработи, за да се покрият правните задължения, без да е налице действителна икономическа необходимост. Това съответства на определението за административна тежест. Два елемента от въпросната административна тежест могат да бъдат подложени на по-нататъшен анализ:

· административни разходи, които не са свързани с големината на дружеството и, следователно, са непропорционални за най-малките предприятия в сравнение с по-големите предприятия;

· несъответствия между изискванията на директивите и потребностите на микросубектите и ползвателите на техните финансови отчети.

3.1. Несъразмерни административни разходи (за привеждане в съответствие) като икономическа тежест

Новосъздадените и малките предприятия с ограничени ресурси са чувствителни към прекомерните административни задължения, тъй като те отклоняват ресурси от основната икономическа дейност.

По-голямата част от административните разходи са постоянни и микросубектите жертват сравнително повече ресурси от по-големите предприятия за привеждане в съответствие с регулаторните изисквания. Освен това задължителните финансови отчети на микросубектите обикновено нямат голяма стойност за заинтересованите страни.

3.2. Несъответствия между изискванията на счетоводните директиви и потребностите на микросубектите и ползвателите на техните финансови отчети

Обикновено много малките дружества се управляват от собственика и задължителните финансови отчети нямат особено значение за извършвания от него преглед на резултатите на дружеството. Освен това обикновено инвеститорите в микросубектите не са многобройни и често участват пряко в управлението на дружеството и имат пряк достъп до счетоводните отчети на дружеството или са запознати с тях. Източникът на финансиране не е фондовият пазар, а собствените ресурси, кредитите от банки или други финансови институции. Основните ползватели на финансовата информация (банки и данъчни власти) имат възможност да изискат информация, която надхвърля изискванията за задължителна отчетност. Задължителната финансова информация обикновено не покрива потребностите от информация на другите заинтересовани страни. Причината за това е, че техните взаимоотношения с малките дружества често се основават по-скоро на взаимно доверие, отколкото на (достъп до) финансова информация, както и защото сложността на счетоводните отчети понастоящем често ги прави безполезни/неразбираеми за много от заинтересованите страни.

3.3. Колко сериозен е проблемът?

Приблизително 7,2 милиона дружества в ЕС са предмет на правилата за отчитане в рамките на счетоводните директиви. Около 5,4 милиона (приблизително 75 % от тях) са микросубекти.

Проучване, изготвено от Ramboll Management, стигна до заключението, че средните разходи за едно дружество за привеждане в съответствие с изискванията на директивите са 1 558 EUR. В тази сума административната тежест (т.е. събиране и обработване на информация единствено за изпълнение на правните задължения, без да е налице действителна икономическа необходимост) възлиза на 1 169 EUR.

Горепосоченото дава приблизителна представа за това, че съвкупната административна тежест на равнище ЕС възлиза на около 6,3 милиарда EUR.

4. Цели

За да се повиши конкурентоспособността на микросубектите, както и да се освободи техният потенциал за растеж, административната тежест следва да бъде сведена до минимум. Целите са:

· намаляване на административната тежест върху бизнеса в ЕС, и по-специално върху МСП и микросубектите, като се прилагат предпазни мерки за защита и информиране на заинтересованите страни;

· хармонизиране на изискванията за отчитане за микросубектите с действителните потребности на тези, които използват или изготвят отчетите.

5. Варианти на политиката и тяхното очаквано въздействие

5.1. Описание на вариантите на политиката

Службите на Комисията предвиждат следните възможни варианти на политиката:

Вариант 0. Директивите не се променят

Вариант 1. Насърчава се цялостно използване на съществуващите варианти в счетоводните директиви

Вариант 2. Задължително освобождаване на микросубектите от обхвата на директивите

Вариант 3. Възможност държавите-членки да освобождават микросубектите от обхвата на директивите

Вариант 4. Въвеждане на опростен режим на задължително отчитане за микросубектите

Вариант 5. Изменения на счетоводните директиви без да се въвежда микрокатегорията

5.2. Вариант 0. Директивите не се променят

Съгласно основният сценарий действия не се предприемат, а всичките 5,4 милиона микродружества продължават да прилагат правилата за отчитане от директивите и да изразходват около 6 милиарда EUR годишно, за да спазват задълженията за предоставяне на информация.

5.3. Вариант 1. Насърчава се цялостно използване на съществуващите варианти в счетоводните директиви

В случай, че не бъдат направени законодателни промени, Комисията все пак може да призове държавите-членки да използват всички варианти за опростяване, предвидени в директивите.

По предварителна оценка потенциалните икономии от цялостното прилагане на съществуващите прагове и освобождавания възлизат на 1,8 милиарда EUR за сегмента на микропредприятията. Малко е вероятно обаче тази сума да бъде постигната. Настоящата директива се основава на общите изисквания с възможността държавите-членки да освобождават само от някои от тези изисквания, действайки „на парче“. Не съществува възможност за по-общо освобождаване, което затруднява прилагането на тези варианти, а по този начин ги прави като цяло по-непривлекателни за държавите-членки.

Освен това този вариант не би спомогнал за намаляване на тежестта в държавите-членки, които вече прилагат вариантите. Той не би разрешил и въпроса с противоречието между изискванията на счетоводните директиви и потребностите на ползвателите в най-малките дружества, както и административната тежест, която произтича от това.

5.4. Вариант 2. Задължително освобождаване на микросубектите от обхвата на директивите

Задължителното освобождаване на микросубектите би отстранило на равнище ЕС всички изисквания за отчитане за тази група предприятия, което представлява случай на максимална хармонизация. Въздействието на този вариант е същото като максималното въздействие на вариант 3, описан в следващия раздел.

Поради различия в счетоводните практики и традиции на отчитане в целия ЕС обаче малко е вероятно подобно предложение да бъде политически приемливо за някои държави-членки.

5.5. Вариант 3. Възможност държавите-членки да освобождават микросубектите от обхвата на директивите

Държавите-членки ще имат възможността да определят най-важните правила, които микросубектите би следвало да спазват, както и например да обединяват различни правила за отчитане в едно.

Очаква се освобождаването на микросубектите от обхвата на счетоводните директиви да има следното въздействие:

Намаляване на административната тежест . По сценарий „максимум“, при който всички държави-членки освобождават микродружествата и не налагат допълнителни изисквания, потенциалната икономия в резултат на предложението се оценява на 6,3 милиарда EUR (може да варира в границите от 5,9 милиарда до 6,9 милиарда EUR). Възможно е обаче много държави-членки след освобождаване на микросубектите от задълженията на четвъртата директива да наложат други изисквания във връзка с отчитането, например за хармонизиране на данъчната и финансовата отчетност. Подобни алтернативни изисквания е вероятно да ограничат намаляването на тежестта за дружествата. На този етап обаче е невъзможно да се представи количествено потенциалното въздействие на равнище ЕС.

По-уместна и разбираема информация за основните ползватели, включително данъчните органи и кредиторите, както и управителните органи. Счетоводните отчети биха могли да отговарят в по-голяма степен на потребностите на заинтересованите страни и управителните органи на микропредприятията, като вземат предвид критерият за разбираемост.

Липса на значително отрицателно въздействие върху информацията за външните заинтересовани страни и защита на кредиторите. Основните ползватели на счетоводните отчети на микросубектите са банките и данъчните органи. Като цяло банките не се интересуват от сложната счетоводна информация, предоставяна съгласно изискванията на директивите. В отговор на консултацията на Комисията от 2007 г. както банките, така и промишлеността принципно подкрепиха освобождаването на микросубектите от изискванията на счетоводните директиви.

Въздействие върху единния пазар и равнопоставеност. Очаква се въздействието върху единния пазар да бъде незначително, тъй като потребността от финансово отчитане на микросубектите е опростена и задължителното счетоводно отчитане като цяло не е важен източник на информация. Освен това само малка част от микросубектите извършват трансгранична дейност.

Известно отрицателно въздействие върху събирането на статистически данни в някои държави-членки, което би могло да изиска промяна в методологията на събиране на статистически данни.

Липса на отрицателно въздействие върху събирането на информация за данъчното облагане. Данъчните органи имат правомощия да изискат информация съгласно своите изисквания за отчитане, както и да провеждат проверки (одити) на финансовата информация.

Намаляване на работата на счетоводителите при изготвяне и одитиране на задължителните счетоводни отчети. Очаква се това да бъде отчасти заменено с използването на труда на професионалните счетоводители за други цели, които носят по-висока добавена стойност.

Социални аспекти. Известно намаляване на широкодостъпната информация, до която имат достъп служителите в микросубектите. Поради прекия контакт обаче, който служителите обикновено имат с управителните органи и собственици на микросубектите, публикуваните финансови отчети имат по-незначителна роля за задоволяване на потребностите от информация. Положението е подобно на това при дружествата с ограничена отговорност със същата големина.

Екологични аспекти. Незначително положително въздействие, дължащо се на намаляване на дейностите по отчитане и архивиране.

Информация за широката общественост . Известно намаляване на широкодостъпната информация, до която имат достъп външни лица. Този интерес обаче по правило не е много висок.

5.6. Вариант 4. Въвеждане на опростен режим на отчитане за микросубектите

Един от вариантите е в счетоводните директиви да бъде включен режим, създаден специално за микропредприятията. За разлика от „варианта освобождаване“ подобен нов режим би изисквал по-дълъг период за подготовка и въвеждане. Следователно, с оглед на настоящите срокове, той не е подходящ за постигане на незабавно намаляване на тежестта.

5.7. Вариант 5. Изменения на действащите директиви без да се въвежда микрокатегорията.

Възможно е да бъдат направени някои бързи промени в счетоводните директиви. Те биха могли да доведат до ограничени икономии по отношение на тежестта за кратък период от време. Те обаче не разрешават основния проблем с противоречието между счетоводните директиви и потребностите на ползвателите.

По-съществените изменения биха изисквали по-дълъг период от време за подготовка и те следователно не са подходящи за постигане на незабавно намаляване на тежестта.

6. сравнение на вариантите и обосновка на предложението на Комисията

Вариантът, който осигурява най-голямо намаляване на тежестта, е този с освобождаване на микросубектите. Този вариант може да бъде приложен и в най-кратък срок. Следователно Комисията счита този вариант като най-подходяща алтернатива за значително намаляване на административната тежест върху малките предприятия, както и за хармонизиране на изискванията за отчитане с потребностите на тези, които ползват или изготвят отчетите.

7. Мониторинг и оценка

Настоящото предложение е тясно свързано с общото модернизиране и опростяване на четвъртата и седмата счетоводни директиви. Поради тясната връзка между тези мерки мониторингът и оценката ще бъдат извършвани заедно. Подробният план за мониторинг ще бъде част от цялостната стратегия за мониторинг във връзка с обща ревизия на счетоводните директиви.

Оценката на въздействието и функционирането на освобождаването на микросубектите ще включва оценка по отношение на ключовите цели за по-добро хармонизиране на счетоводните правила и потребностите на тези, които ползват или изготвят финансовите отчети, и цялостното намаляване на административната тежест. Освен това ще бъдат разгледани качеството и достъпността на съответната финансова информация за заинтересованите страни.

[1] Четвърта директива на Съвета от 25 юли 1978 г. (78/660/ЕИО); Седма директива на Съвета от 13 юни (83/349/ЕИО).

[2] Седмата директива в областта на дружественото право може да не бъде изменяна, защото нейният текст понастоящем предоставя възможност на държавите-членки да освобождават дружествата, които не надхвърлят праговете за средни предприятия, както те са определени в Четвъртата директива в областта на дружественото право (член 6, параграф 1 от Седмата директива в областта на дружественото право), от изискването да съставят консолидирани финансови отчети.

PL

(...PICT...)|KOMISJA WSPÓLNOT EUROPEJSKICH|

Bruksela, dnia 26.2. 2009 r.

SEC(2009) 207

DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI Dokument uzupełniający

Wniosek DYREKTYWA PARLAMENTU EUROPEJSKIEGO I RADY zmieniająca Dyrektywę Rady 78/660/EWG w sprawie rocznych sprawozdań finansowych niektórych rodzajów spółek w odniesieniu do mikropodmiotów Streszczenie oceny skutków {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Streszczenie

1. Wprowadzenie

Niniejsza ocena skutków przedstawia inicjatywy Komisji zmierzające do uproszczenia otoczenia biznesu, w szczególności w odniesieniu do obowiązków sprawozdawczości finansowej spoczywających na mikropodmiotach. Zawiera ponadto opis trudności, jakie towarzyszą obowiązującym dyrektywom dotyczącym rachunkowości Czwarta dyrektywa Rady 78/660/EWG z dnia 25 lipca 1978 r., oraz siódma dyrektywa Rady 83/349/EWG z dnia 13 czerwca 1983 r. , przedstawia szereg wariantów polityki, analizę ich wykonalności oraz, w stosownych przypadkach, ich przewidywalne skutki.[1]

Czwarta dyrektywa Rady 78/660/EWG z dnia 25 lipca 1978 r., oraz siódma dyrektywa Rady 83/349/EWG z dnia 13 czerwca 1983 r.

1.1. Europejski plan naprawy gospodarczej

Zgodnie z celami wyznaczonymi w strategii lizbońskiej Komisja angażuje się w uwalnianie potencjału wzrostu małych i średnich przedsiębiorstw poprzez zmniejszanie obciążenia administracyjnego, jakim są obarczone.

W odpowiedzi na kryzys finansowy Komisja ogłosiła „Europejski plan naprawy gospodarczej” służący odbudowaniu zaufania konsumentów i przedsiębiorców. Europejski plan naprawy gospodarczej zapowiada zmniejszenie obciążeń administracyjnych obarczających małe i średnie przedsiębiorstwa (MŚP), postulując między innymi, by „znieść wymóg sporządzania rocznego sprawozdania finansowego dla mikroprzedsiębiorstw”.

1.2. Kontekst polityczny

Celem, do którego zmierzają omawiane w niniejszym dokumencie wnioski Komisji, jest zmniejszenie zbędnych obowiązków administracyjnych i ułatwienie sprowadzenia wymogów sprawozdawczych do rzeczywistych potrzeb osób odpowiedzialnych za sprawozdawczość finansową i jej użytkowników.

1.3. Wspólnotowy dorobek prawny w dziedzinie prawa spółek, rachunkowości i badania sprawozdań finansowych

W sferze rachunkowości, minimalne wymogi dotyczące rocznych sprawozdań finansowych spółek kapitałowych zostały ustanowione czwartą dyrektywą w sprawie prawa spółek. W czasie prac nad dyrektywami dotyczącymi rachunkowości dominowała koncepcja traktowania MŚP jako nieróżniących się w sposób fundamentalny od dużych przedsiębiorstw i nakładania na nie podobnych wymogów sprawozdawczych. Pogląd ten uległ następnie zmianie w związku z dostrzeżeniem odmiennych potrzeb grupy MŚP oraz z przyjęciem zasady „najpierw myśl na małą skalę”. Istotne jest rozważenie kwestii, które z obowiązujących wymogów mogą zostać zniesione lub zastąpione w celu uproszczenia sprawozdawczości finansowej mikropodmiotów Nie zachodzi potrzeba zmiany siódmej dyrektywy w sprawie prawa spółek, jako że już w jej obecnym kształcie tekst dyrektywy dopuszcza możliwość zwolnienia przedsiębiorstw o rozmiarach niewykraczających poza definicję średniego przedsiębiorstwa zawartą w czwartej dyrektywie w sprawie prawa spółek z obowiązku przedstawiania skonsolidowanych sprawozdań finansowych (zob. art. 6 ust. 1 siódmej dyrektywy w sprawie prawa spółek). .[2]

Nie zachodzi potrzeba zmiany siódmej dyrektywy w sprawie prawa spółek, jako że już w jej obecnym kształcie tekst dyrektywy dopuszcza możliwość zwolnienia przedsiębiorstw o rozmiarach niewykraczających poza definicję średniego przedsiębiorstwa zawartą w czwartej dyrektywie w sprawie prawa spółek z obowiązku przedstawiania skonsolidowanych sprawozdań finansowych (zob. art. 6 ust. 1 siódmej dyrektywy w sprawie prawa spółek).

1.4. Definicja mikropodmiotów

Stosowana przez Komisję kategoria mikropodmiotów obejmuje najmniejsze z przedsiębiorstw, zdefiniowane jako spełniające następujące warunki:

– zatrudnienie poniżej dziesięciu osób,

– bilans ogólny poniżej 500 000 EUR, oraz

– obrót poniżej 1 000 000 EUR.

1.5. Praktyka głównych partnerów handlowych Unii Europejskiej

W innych porównywalnych gospodarczo obszarach oraz u najważniejszych partnerów handlowych Unii Europejskiej na małe przedsiębiorstwa nakłada się ogólnie mniej surowe wymogi w zakresie sprawozdawczości finansowej niż te przewidziane w dyrektywach dotyczących rachunkowości.

Przykładowo w USA nie istnieje ogólny prawny obowiązek opracowywania czy też publikowania sprawozdań finansowych przez spółki nienotowane na giełdzie. Nie ma dowodów, które wskazywałyby, że te stosunkowo łagodniejsze wymagania stanowią przeszkodę w pozyskiwaniu przez amerykańskie przedsiębiorstwa finansowania z zewnętrznych źródeł.

1.6. Opinia Rady do spraw Ocen Skutków działającej przy Komisji

Niniejsza ocena skutków uwzględnia uwagi działającej przy Komisji Rady do spraw Ocen Skutków przedstawione 2 lutego 2009 r.

2. Kwestie proceduralne, wyniki konsultacji z zainteresowanymi stronami i zasada pomocniczości

Komisja podjęła już cały szereg inicjatyw upraszczających w celu zmniejszenia obciążeń administracyjnych dotyczących małych i średnich przedsiębiorstw (MŚP).

2.1. Komunikat Komisji z dnia 10 lipca 2007 r. oraz konsultacja z zainteresowanymi stronami

Już w 2005 r. Komisja zapoczątkowała program służący oszacowaniu kosztów administracyjnych i zidentyfikowaniu najbardziej uciążliwych wymagań, mając na uwadze ograniczenie obciążeń administracyjnych obarczających przedsiębiorstwa w UE. Następnie, w lipcu 2007 r., Komisja wydała komunikat, w którym wskazała możliwości ewentualnych zmian w dyrektywach dotyczących rachunkowości.

W komunikacie tym Komisja zaproponowała wprowadzenie nowej kategorii mikroprzedsiębiorstw, tak zwanych „mikropodmiotów” w kontekście czwartej dyrektywy [w sprawie prawa spółek], które mogłyby być opcjonalnie wyłączane z zakresu stosowania dyrektyw dotyczących rachunkowości.

Ogółem odpowiedzi na komunikat udzieliły rządy osiemnastu państw członkowskich, rząd jednego z państw EOG oraz 110 innych zainteresowanych stron, w tym organizacje i stowarzyszenia o zasięgu europejskim. Uwzględniono opinie pochodzące z 23 państw, włączając 22 państwa członkowskie.

Spośród zainteresowanych stron, które udzieliły odpowiedzi w ramach konsultacji publicznych, 80 % przyjęło proponowane środki z aprobatą lub z dezaprobatą. Większość opowiedziała się za zwolnieniem mikropodmiotów z wymogów nakładanych na nie przez dyrektywy dotyczące rachunkowości. Zwolnienie takie popierała większość konsultowanych przedsiębiorstw, władz publicznych, banków oraz towarzystw ubezpieczeniowych. Najwięcej głosów sprzeciwu pochodziło od księgowych i audytorów.

2.2. Pomiar kosztów i wyznaczenie progów w odniesieniu do mikropodmiotów

W związku z wymienioną wyżej inicjatywą upraszczającą konsorcjum Capgemini/Ramboll przeprowadziło badania pomiarowe w celu ustalenia kosztów, jakie pociągają za sobą obowiązki informacyjne (OI) wynikające ze wspólnotowego dorobku prawnego w dziedzinie prawa spółek. Niniejsza ocena skutków zawiera odniesienia do odpowiednich, nieostatecznych wyników prowadzonego pomiaru kosztów.

2.3. Grupa wysokiego szczebla ds. zmniejszenia obciążeń administracyjnych

W sprawozdaniu złożonym przez Grupę Wysokiego Szczebla Niezależnych Partnerów ds. Obciążeń Administracyjnych, której zadaniem było rozważenie najistotniejszych przeszkód, jakie napotykają małe przedsiębiorstwa, wezwano do pilnego wprowadzenia w życie przysługującej państwom członkowskim opcji zwolnienia mikropodmiotów oraz przekrojowego przeglądu dyrektywy dotyczącej rachunkowości przy uwzględnieniu zasady „najpierw myśl na małą skalę” jako myśli przewodniej.

2.4. Parlament Europejski

Parlament Europejski w rezolucji z dnia 18 grudnia 2008 r. wezwał Komisję do przedstawienia wniosku legislacyjnego umożliwiającego państwom członkowskim wyłączenie bardzo małych mikroprzedsiębiorstw (zgodnych z definicją mikropodmiotu) z zakresu stosowania dyrektyw dotyczących rachunkowości.

2.5. Towarzyszące wnioski Komisji Europejskiej

Pod koniec 2007 r. Komisja podjęła w drodze procedury przyspieszonej działania zmierzające do wprowadzenia dwóch technicznych zmian w dyrektywach dotyczących rachunkowości. Przyjęcie stosownych zmian przewidywane jest w pierwszych miesiącach roku 2009.

2.6. Zasada pomocniczości

Zgodnie z zasadą pomocniczości konieczne jest rozważenie, czy przepisy obowiązujące mikroprzedsiębiorstwa istotnie wymagają harmonizacji na szczeblu UE. Otóż wymogi pociągające za sobą obciążenie administracyjne wynikają w większości z dyrektyw UE, a tym samym ich ograniczenie wymaga działania na poziomie UE.

3. Opis problemu

Wymogi określone w dyrektywach dotyczących rachunkowości mają zastosowanie do wszystkich spółek kapitałowych, niezależnie od ich charakterystyki (jak rozmiary, rodzaj finansowania lub wykonywanej przez nie działalności). Małe przedsiębiorstwa podlegają w większości takim samym regułom jak duże. W wielu przypadkach zachodzi konieczność przetwarzania pewnych danych wyłącznie w celu wypełnienia zobowiązań prawnych, przy braku faktycznego zastosowania dla potrzeb działalności gospodarczej. Opisany stan odpowiada definicji obciążenia administracyjnego. Można przeprowadzić pogłębioną analizę dwóch elementów tego obciążenia administracyjnego:

· koszty administracyjne, ponoszone bez względu na rozmiary przedsiębiorstwa, które są zatem nieproporcjonalne w przypadku najmniejszych przedsiębiorstw w porównaniu do większych przedsiębiorstw;

· niestosowność wymagań nakładanych dyrektywami z perspektywy potrzeb mikropodmiotów oraz użytkowników ich sprawozdań finansowych.

3.1. Nadmierne koszty administracyjne (przestrzegania przepisów) obciążeniem gospodarczym

Podmioty podejmujące działalność i małe przedsiębiorstwa o ograniczonych zasobach odczuwają skutki nadmiernych zobowiązań administracyjnych, które odciągają ich zasoby od podstawowej działalności.

Znacząca część kosztów administracyjnych jest wartością stałą, a przestrzeganie wszystkich obowiązków prawnych pochłania w przypadku mikroprzedsiębiorstw proporcjonalnie większe zasoby, niż to ma miejsce w większych przedsiębiorstwach. Co więcej, wartość obowiązkowych sprawozdań finansowych składanych przez mikropodmioty jest z punktu widzenia zainteresowanych stron niewielka.

3.2. Niestosowność wymagań nakładanych dyrektywami dotyczącymi rachunkowości z perspektywy potrzeb mikropodmiotów oraz użytkowników ich sprawozdań finansowych

Bardzo małe przedsiębiorstwa są z reguły prowadzone przez właścicieli, a prawny obowiązek składania sprawozdań finansowych nie ma dla nich istotnego znaczenia przy ocenianiu kondycji przedsiębiorstwa. Poza tym mikropodmioty opierają się na szczupłej liczbie inwestorów, często bezpośrednio zaangażowanych w prowadzenie przedsiębiorstwa, posiadających bezpośredni wgląd w jego rachunki i dostęp do jego zapisów księgowych. Źródłem finansowania nie jest w tym przypadku giełda papierów wartościowych, ale zasoby własne i kredyty udzielane przez banki lub inne instytucje finansowe. Głównymi użytkownikami informacji finansowych są banki i organy podatkowe, które mogą żądać danych znacznie wykraczających poza wymogi prawnie obowiązującej sprawozdawczości. Potrzeby innych zainteresowanych stron, jeśli chodzi o dostęp do informacji, zwykle nie są objęte prawnymi obowiązkami w zakresie informacji finansowej. Wynika to z tego, że ich stosunki z małymi przedsiębiorstwami polegają głównie raczej na wzajemnym zaufaniu niż na zapewnieniu (dostępu do) informacji finansowych, a także z tego, że dzisiejszy stopień złożoności sprawozdań finansowych często czyni je niezrozumiałymi, a więc bezużytecznymi dla wielu zainteresowanych stron.

3.3. Skala problemu

Obowiązkiem sprawozdawczości w świetle dyrektyw dotyczących rachunkowości objętych jest około 7,2 miliona przedsiębiorstw w UE. Z tego około 5,4 miliona (to jest 75 %) stanowią mikropodmioty.

Według wniosków z opracowania firmy Ramboll Management, przeciętny koszt przestrzegania przepisów dyrektyw ponoszony przez jedno przedsiębiorstwo wynosi 1 558 EUR. Z tej kwoty obciążenia administracyjne (to jest gromadzenie i przetwarzanie pewnych danych wyłącznie w celu wypełnienia zobowiązań prawnych, przy braku faktycznego zastosowania dla potrzeb działalności gospodarczej) oznaczają 1 169 EUR.

Na podstawie powyższego można założyć, że łączne koszty obciążeń administracyjnych w skali całej UE wynoszą około 6,3 miliarda euro.

4. cele

Mając na uwadze zwiększanie konkurencyjności mikropodmiotów i uwolnienie ich potencjału wzrostu, należy dążyć do zmniejszenia obciążeń administracyjnych do minimum. Cele są następujące:

· zmniejszenie obciążeń administracyjnych dla przedsiębiorstw w UE, w szczególności dla MŚP i mikropodmiotów, przy jednoczesnym zagwarantowaniu zainteresowanym stronom odpowiedniego poziomu ochrony i dostępu do informacji.

· umożliwienie dostosowania obowiązujących mikropodmioty wymogów sprawozdawczych do rzeczywistych potrzeb osób odpowiedzialnych za sprawozdawczość finansową i jej użytkowników.

5. Możliwe warianty polityki i ich przewidywalne skutki

5.1. Opis wariantów polityki

Oto możliwe warianty polityki zidentyfikowane przez służby Komisji:

Wariant 0. Rezygnacja ze zmiany dyrektyw.

Wariant 1. Zachęcanie do pełnego wykorzystania możliwości zawartych już w dyrektywach dotyczących rachunkowości.

Wariant 2. Obowiązkowe wyłączenie mikropodmiotów z zakresu stosowania dyrektyw.

Wariant 3. Opcja wyłączenia mikropodmiotów z zakresu stosowania dyrektyw przysługująca państwom członkowskim.

Wariant 4. Wprowadzenie uproszczonego systemu rachunkowości obowiązującej w przypadku mikropodmiotów.

Wariant 5. Wprowadzenie zmian w dyrektywie dotyczącej rachunkowości bez stosowania nowej kategorii podmiotów „mikro”.

5.2. Wariant 0. Rezygnacja ze zmiany dyrektyw.

Według scenariusza podstawowego nie podejmuje się żadnych działań prawodawczych, a 5,4 mln mikropodmiotów podlega w dalszym ciągu obowiązkowej sprawodawczości księgowej przewidzianej w dyrektywach, ponosząc roczne koszty przestrzegania przepisów związanych z obowiązkami informacyjnymi na poziomie 6 mld EUR.

5.3. Wariant 1. Zachęcanie do pełnego wykorzystania możliwości zawartych już w dyrektywach dotyczących rachunkowości.

W przypadku zaniechania wszelkich zmian w obowiązujących przepisach Komisja wciąż może wezwać państwa członkowskie do skorzystania ze wszystkich dostępnych wariantów uproszczenia, jakie przewiduje się w dyrektywach.

Szacowana kwota potencjalnych oszczędności w przypadku pełnego wykorzystania obowiązujących progów i zwolnień w segmencie „mikro” sięgałaby 1,8 mld EUR. Kwota ta najprawdopodobniej nie zostanie jednak osiągnięta. Obowiązująca dyrektywa opiera się na ogólnych wymaganiach, w myśl których państwom członkowskich przysługuje możliwość stosowania wyrywkowych zwolnień z części tych obowiązków. Natomiast brak możliwości dokonywania bardziej ogólnych zwolnień stanowi przeszkodę w wykorzystywaniu istniejących możliwości, która czyni je ogólnie mniej atrakcyjnymi z punktu widzenia państw członkowskich.

Ponadto taki wariant nie ułatwiałby zmniejszania obciążeń w tych państwach członkowskich, które już obecnie korzystają z dostępnych im możliwości. Nierozwiązana pozostałaby poza tym kwestia rozbieżności między przepisami dyrektyw dotyczących rachunkowości a potrzebami odbiorców sprawozdań najmniejszych przedsiębiorstw oraz wynikających z tego obciążeń administracyjnych.

5.4. Wariant 2. Obowiązkowe wyłączenie mikropodmiotów z zakresu stosowania dyrektyw.

Obowiązkowe zwolnienie mikropodmiotów pozwoliłoby na zwolnienie tej grupy z wszelkich obowiązujących na poziomie UE wymogów w sferze rachunkowości – co byłoby modelowym przykładem maksymalnej harmonizacji. Efekty takiego wariantu byłyby takie same jak maksymalne skutki w przypadku wariantu 3, omówionego w następnej sekcji.

Jednak mając na uwadze zróżnicowanie kultur rachunkowości oraz tradycji w zakresie sprawozdawczości występujących w całej UE, możliwość politycznego zaakceptowania takiego rozwiązania w niektórych z państw członkowskich wydaje się wysoce nieprawdopodobna.

5.5. Wariant 3. Opcja wyłączenia mikropodmiotów z zakresu stosowania dyrektyw przysługująca państwom członkowskim.

Państwom członkowskim pozostawiono by możliwość określenia najistotniejszych zasad, do których musiałyby się stosować mikropodmioty, a także – przykładowo – zintegrowania rozmaitych wymogów sprawozdawczych w jednolitej postaci.

Spodziewane efekty wyłączenia mikropodmiotów z zakresu stosowania dyrektywy dotyczącej rachunkowości są następujące:

Zmniejszenie obciążeń administracyjnych. W myśl maksymalnego scenariusza, w przypadku gdyby wszystkie państwa członkowskie objęły mikropodmioty zwolnieniem, nie narzucając im dodatkowych wymagań, potencjalne oszczędności, jakie umożliwiałby niniejszy wniosek, szacuje się na 6,3 mld EUR (szacowana kwota łącznych oszczędności rzędu 5,9 – 6,9 mld EUR). Jednak prawdopodobne jest, że wiele z państw członkowskich, uwolniwszy mikropodmioty od wypełniania obowiązków, jakie przewiduje czwarta dyrektywa, zastąpiłyby je innymi wymogami w zakresie rachunkowości, na przykład: obowiązkiem uzgodnienia sprawozdań finansowych z deklaracjami podatkowymi. Takie alternatywne wymagania mogłyby prawdopodobnie ograniczyć zasięg zmniejszenia obciążeń z punktu widzenia przedsiębiorstw. W chwili obecnej nie sposób wyrazić w liczbach możliwych skutków w skali całej UE.

Bardziej stosowne i przystępne dane udostępniane głównym odbiorcom, w tym – organom podatkowym i kredytodawcom oraz kadrze zarządzającej. Zapisy księgowe mogłyby stać się bardziej odpowiednie do potrzeb zainteresowanych stron oraz zarządów mikropodmiotów pod kątem kryterium przejrzystości.

Brak znaczących negatywnych skutków dostępnych informacji dla zewnętrznych zainteresowanych stron oraz dla ochrony kredytodawcy. Najważniejszymi odbiorcami danych dotyczących rachunków mikropodmiotów są banki oraz organy podatkowe. Banki nie są z reguły zainteresowane skomplikowanymi danymi księgowymi dostarczanymi zgodnie z wymaganiami określonymi w dyrektywach. W odpowiedziach udzielonych w ramach prowadzonej przez Komisję w 2007 r. konsultacji, przedstawiciele zarówno banków, jak i całej branży opowiadali się przeważnie za zwolnieniem mikropodmiotów z wymagań zawartych w dyrektywach dotyczących rachunkowości.

Wpływ na jednolity rynek i na równe reguły gry. Spodziewany wpływ na jednolity rynek nie będzie istotny, jako że faktyczne potrzeby mikropodmiotów w dziedzinie sprawozdawczości finansowej są raczej skromne, a obowiązkowo prowadzone zapisy księgowe nie są najczęściej istotnym źródłem informacji. Co więcej, w działalność transgraniczną zaangażowana jest stosunkowo niewielka liczba mikropodmiotów.

Przewidywane są pewne negatywne skutki dla procesu gromadzenia danych statystycznych w niektórych z państw członkowskich, które być może nie pozostaną bez wpływu na zmianę metodologii gromadzenia danych statystycznych.

Brak negatywnych skutków dla gromadzenia informacji do celów opodatkowania. Organy podatkowe posiadają uprawnienia, by żądać informacji zgodnie z obowiązującymi je wymaganiami sprawozdawczymi oraz prowadzić weryfikacje (kontrole) informacji finansowych.

Ograniczenie działalności biegłych księgowych w zakresie przygotowania i audytu obowiązkowych sprawozdań księgowych. Spodziewane jest częściowe zastąpienie ich usług przy wykorzystaniu zawodowych księgowych do zadań o większej wartości dodanej.

Aspekty społeczne. Pewne ograniczenie informacji publicznych, do których dostęp mają pracownicy mikropodmiotów. Jednak z uwagi na bezpośrednie kontakty pracowników z kadrą zarządzającą i z właścicielami mikropodmiotów, znaczenie publikowanych sprawozdań finansowych dla zaspokajania zapotrzebowania informacyjnego jest skromniejsze. W podobnej sytuacji są spółki o podobnych rozmiarach, w których odpowiedzialność wspólników jest nieograniczona.

Aspekty środowiskowe. Nieznaczny, korzystny wpływ związany z ograniczeniem obowiązków w sferze sprawozdawczości i dokumentacji działalności.

Informacje do wiadomości publicznej. Pewne ograniczenie informacji publicznych, do których dostęp mają osoby z zewnątrz. Jednakże zainteresowanie osób trzecich jest nieznaczne.

5.6. Wariant 4. Wprowadzenie systemu uproszczonej rachunkowości dla mikropodmiotów.

Istnieje możliwość wprowadzenia systemu ksiąg rachunkowych dostosowanych do skali „mikro” za pomocą przepisów dyrektyw dotyczących rachunkowości. W przeciwieństwie do wariantu polegającego na „wyłączeniu” taki nowy system wymagałby dłuższego okresu przygotowawczego i więcej czasu na wdrożenie. Z tego względu nie pozwala on na osiągnięcie szybkiego zmniejszenia obciążeń w ramach obecnie przyjętego harmonogramu.

5.7. Wariant 5. Zmiany w obowiązującej dyrektywie bez wprowadzania kategorii „mikro”.

Możliwe jest wprowadzenie pewnych doraźnych poprawek w dyrektywach dotyczących rachunkowości. Mogłoby to umożliwić zmniejszenie, w pewnych granicach, kosztów obciążeń w krótkim czasie. Nie byłoby jednak możliwe rozwiązanie najważniejszej kwestii rozbieżności między przepisami dyrektyw dotyczących rachunkowości a potrzebami odbiorców sprawozdań.

Bardziej znaczące poprawki wymagałyby dłuższego okresu przygotowań, a tym samym nie gwarantowałyby zdecydowanego zmniejszenia obciążeń w ramach obecnie przyjętego harmonogramu.

6. Porównanie możliwych wariantów i Uzasadnienie wniosku Komisji

Wariantem, który zapewniałby w największym stopniu zmniejszenie obciążeń jest opcja zwolnienia mikropodmiotów. Ten wariant dałoby się również wdrożyć w najkrótszym terminie. Zdaniem Komisji ten właśnie wariant jest najbardziej odpowiednim rozwiązaniem służącym znacznemu ograniczeniu obciążeń administracyjnych dla małych przedsiębiorstw, przy jednoczesnym dostosowaniu wymogów sprawozdawczych do potrzeb osób odpowiedzialnych za sprawozdawczość finansową i jej użytkowników.

7. Monitorowanie i ocena

Niniejszy wniosek jest ściśle związany z ogólnym dążeniem do unowocześnienia i uproszczenia czwartej i siódmej z dyrektyw w sprawie prawa spółek, dotyczących rachunkowości. Z uwagi na ścisły związek, jaki łączy te środki, ich monitorowanie i ocena będą prowadzone łącznie. Szczegółówy plan monitorowania będzie stanowił część ogólnej strategii monitorowania w związku z ogólnym przeglądem dyrektyw dotyczących rachunkowości.

Ocena rezultatów i prawidłowego funkcjonowania rozwiązania polegającego na zwolnieniu mikropodmiotów będzie polegała między innymi na dokonaniu oceny pod kątem kluczowych celów, jakimi są dostosowanie zasad rachunkowości do potrzeb odbiorców oraz osób odpowiedzialnych za sprawozdawczość finansową oraz ogólnego zmniejszenia obciążenia administracyjnego. Poza tym rozważana będzie dostępność istotnych informacji finansowych dla zainteresowanych stron oraz ich jakość.

[1] Czwarta dyrektywa Rady 78/660/EWG z dnia 25 lipca 1978 r., oraz siódma dyrektywa Rady 83/349/EWG z dnia 13 czerwca 1983 r.

[2] Nie zachodzi potrzeba zmiany siódmej dyrektywy w sprawie prawa spółek, jako że już w jej obecnym kształcie tekst dyrektywy dopuszcza możliwość zwolnienia przedsiębiorstw o rozmiarach niewykraczających poza definicję średniego przedsiębiorstwa zawartą w czwartej dyrektywie w sprawie prawa spółek z obowiązku przedstawiania skonsolidowanych sprawozdań finansowych (zob. art. 6 ust. 1 siódmej dyrektywy w sprawie prawa spółek).

LT

(...PICT...)|EUROPOS BENDRIJŲ KOMISIJA|

Briuselis, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS pridedamas prie

Pasiūlymo EUROPOS PARLAMENTO IR TARYBOS DIREKTYVA iš dalies keičianti Tarybos direktyvos 78/660/EEB dėl tam tikrų tipų bendrovių metinių atskaitomybių nuostatas dėl mikrosubjektų Poveikio vertinimo santrauka {COM (2009) 83} {SEC (2009) 206}

SANTRAUKA

1. Įžanga

Šiame poveikio vertinimo dokumente supažindinama su Komisijos iniciatyvomis, kuriomis siekiama supaprastinti verslo aplinką, pirmiausia – mikrosubjektų finansinės atskaitomybės reikalavimus. Šiame dokumente aprašomos problemos, susijusios su dabartinėmis atskaitomybės direktyvomis 1978 m. liepos 25 d. Ketvirtoji Tarybos direktyva (78/660/EEB); 1983 m. birželio 13 d. Septintoji Tarybos direktyva (83/349/EEB). , pateikiamos kelios politikos galimybės, nagrinėjamas jų tinkamumas ir, jei reikia, numatomas jų poveikis.[1]

1978 m. liepos 25 d. Ketvirtoji Tarybos direktyva (78/660/EEB); 1983 m. birželio 13 d. Septintoji Tarybos direktyva (83/349/EEB).

1.1. Europos ekonomikos atkūrimo planas

Atsižvelgdama į Lisabonos darbotvarkės tikslus, Komisija įsipareigojo išnaudoti mažųjų ir vidutinių įmonių augimo potencialą, sumažindama jų administracinę naštą.

Prasidėjus finansinei krizei, Komisija, siekdama atkurti vartotojų ir verslininkų pasitikėjimą, paskelbė Europos ekonomikos atkūrimo planą. Europos ekonomikos atkūrimo plane įsipareigojama mažinti MVĮ ir labai mažų įmonių naštą; viena iš šios naštos mažinimo priemonių yra „labai mažoms įmonėms taikomo reikalavimo rengti metines ataskaitas panaikinimas“.

1.2. Politikos aplinkybės

Šiame dokumente nagrinėjamų Komisijos pasiūlymų tikslas – mažinti nereikalingus administracinius įpareigojimus ir padėti derinti atskaitomybės reikalavimus su tikraisiais naudotojų ir rengėjų poreikiais.

1.3. ES acquis bendrovių teisės, atskaitomybės ir audito srityse

Atskaitomybės srityje galioja Ketvirtoji bendrovių teisės direktyva, kuria nustatomi būtinieji ribotos atsakomybės bendrovių metinės atskaitomybės reikalavimai. Kai buvo rengiamos atskaitomybės direktyvos, vyravo idėja, kad MVĮ iš esmės nesiskiria nuo didelių bendrovių ir turėtų laikytis panašių atskaitomybės reikalavimų. Vėliau šis požiūris pasikeitė ir pripažinta, kad MVĮ grupės poreikiai skiriasi – taip nustatytas principas „visų pirma galvokime apie mažuosius“. Svarbu nuspręsti, kokie reikalavimai turėtų būti panaikinti arba pakeisti, siekiant supaprastinti finansinę mikrosubjektų atskaitomybę Septintosios bendrovių teisės direktyvos iš dalies keisti nebūtina, nes dabartiniame šios direktyvos tekste valstybėms narėms jau suteikta galimybė įpareigojimo rengti konsoliduotas finansines ataskaitas netaikyti bendrovėms, kurios kartu neviršija vidutinės įmonės ribų, nustatytų Ketvirtojoje bendrovių teisės direktyvoje (Septintosios bendrovių teisės direktyvos 6 straipsnio 1 dalis). .[2]

Septintosios bendrovių teisės direktyvos iš dalies keisti nebūtina, nes dabartiniame šios direktyvos tekste valstybėms narėms jau suteikta galimybė įpareigojimo rengti konsoliduotas finansines ataskaitas netaikyti bendrovėms, kurios kartu neviršija vidutinės įmonės ribų, nustatytų Ketvirtojoje bendrovių teisės direktyvoje (Septintosios bendrovių teisės direktyvos 6 straipsnio 1 dalis).

1.4. Mikrosubjektų apibrėžtis

Komisija mikrosubjektų kategorijai priskiria mažiausias įmones, atitinkančias šią apibrėžtį:

– įmonėje dirba mažiau kaip dešimt darbuotojų;

– bendra balanso vertė mažesnė kaip 500 000 EUR;

– apyvarta mažesnė kaip 1 000 000 EUR.

1.5. Pagrindinių Europos Sąjungos prekybos partnerių patirtis

Pagal kitas ekonominiu požiūriu panašias jurisdikcijas ir šalyse, kurios yra pagrindinės Europos Sąjungos prekybos partnerės, mažosioms bendrovėms paprastai taikomi mažesni finansinės atskaitomybės reikalavimai nei nustatytieji atskaitomybės direktyvose.

Pavyzdžiui, JAV teisinis reikalavimas rengti ar skelbti finansines ataskaitas paprastai netaikomas į akcijų biržos sąrašus neįtrauktoms bendrovėms. Nėra duomenų, kad dėl šių švelnesnių reikalavimų JAV bendrovėms būtų sunkiau gauti išorinį finansavimą.

1.6. Komisijos poveikio vertinimo valdybos nuomonė

Atliekant šį poveikio vertinimą, atsižvelgta į Komisijos poveikio vertinimo valdybos 2009 m. vasario 2 d. pateiktas pastabas.

2. Procedūriniai klausimai, konsultacijos su suinteresuotosiomis šalimis ir subsidiarumas

Komisija jau yra pradėjusi įgyvendinti įvairias paprastinimo iniciatyvas, kuriomis siekiama mažinti mažųjų ir vidutinių įmonių (MVĮ) administracinę naštą.

2.1. 2007 m. liepos 10 d. Komisijos komunikatas ir konsultacijos su suinteresuotosiomis šalimis

2005 m. Komisija pradėjo įgyvendinti administracinių išlaidų vertinimo ir labiausiai apsunkinančių reikalavimų nustatymo programą, kuria siekta mažinti ES bendrovių administracinę naštą. 2007 m. liepos mėn. Komisija paskelbė komunikatą, kuriame nurodyti galimi atskaitomybės direktyvų pakeitimai.

Šiame komunikate Komisija pasiūlė Ketvirtojoje direktyvoje nustatyti naują vadinamųjų mikrosubjektų kategoriją, prie kurios priskiriamas įmones valstybės narės turėtų teisę atleisti nuo atskaitomybės direktyvų taikymo.

Iš viso į šį komunikatą atsiliepė 18 valstybių narių vyriausybių, vienos EEE valstybės vyriausybė ir 110 suinteresuotųjų šalių, įskaitant Europos institucijas ir asociacijas. Šie atsiliepimai gauti iš 23 valstybių, įskaitant 22 valstybes nares.

80 proc. suinteresuotųjų šalių, kurios dalyvavo viešose konsultacijose, išreiškė teigiamą arba neigiamą požiūrį į šią priemonę. Dauguma pritarė, kad mikrosubjektams būtų netaikomi atskaitomybės direktyvų reikalavimai. Tam pritarė daugelis apklausoje dalyvavusių bendrovių, valdžios institucijų, bankų ir draudimo bendrovių. Didžiausią nepritarimą išreiškė apskaitininkai ir auditoriai.

2.2. Mikrosubjektų išlaidų ir mikrosubjektams taikomų ribų vertinimas

Įgyvendindamas pirmiau minėtą paprastinimo iniciatyvą, konsorciumas Capgemini/Ramboll atlikto vertinimą, kuriuo buvo siekiama nustatyti išlaidas, patiriamas vykdant ES bendrovių teisės acquis nustatytus įpareigojimus teikti informaciją. Susiję preliminarūs vertinimo rezultatai pateikiami šiame poveikio vertinimo dokumente.

2.3. Aukšto lygio grupė administracinei naštai mažinti

Aukšto lygio nepriklausomų suinteresuotųjų šalių grupės administracinei naštai mažinti (ALG) ataskaitoje, kurioje nurodytos pagrindinės kliūtys, su kuriomis susiduria mažosios įmonės, raginama skubiai suteikti valstybėms narėms teisę mikrosubjektams netaikyti atskaitomybės direktyvų ir iš esmės jas persvarstyti laikantis principo „visų pirma galvokime apie mažuosius“.

2.4. Europos Parlamentas

2008 m. gruodžio 18 d. Europos Parlamento rezoliucijoje Komisija raginama pateikti teisės akto pasiūlymą, kuriuo valstybėms narėms būtų suteikta teisė labai mažoms įmonėms (mikrosubjektams) netaikyti atskaitomybės direktyvų.

2.5. Kiti susiję Komisijos pasiūlymai

2007 m. pabaigoje Komisija ėmėsi paspartintų teisėkūros veiksmų, kuriais buvo siekiama padaryti du techninius atskaitomybės direktyvų pakeitimus. Tikimasi, kad juos pavyks priimti 2009 m. pradžioje.

2.6. Subsidiariumas

Laikantis subsidiarumo principo, reikia apsvarstyti, ar tikrai būtina ES lygmeniu suderinti mikrosubjektų reglamentavimą. Daugelis įpareigojimų, kuriais užkraunama administracinė našta, yra nustatyti ES direktyvomis, todėl šiai naštai sumažinti būtina imtis ES lygmens veiksmų.

3. Problemos apibūdinimas

Atskaitomybės direktyvų reikalavimai taikomi visoms ribotos atsakomybės bendrovėms, neatsižvelgiant į kitus aspektus (pvz., dydį, finansavimo būdą ar veiklos rūšį). Daugeliui mažųjų bendrovių taikomos tokios pačios taisyklės, kaip ir didesnėms bendrovėms. Labai dažnai tam tikra informacija turi būti rengiama tik tam, kad būtų laikomasi teisinių įpareigojimų, nors verslo požiūriu to iš tiesų nereikia. Tai atitinka administracinės naštos apibrėžtį. Galima išsamiau panagrinėti du tokios administracinės naštos aspektus:

· administracines išlaidas, kurios nepriklauso nuo bendrovės dydžio, todėl mažiausios įmonės patiria neproporcingai didelių išlaidų, palyginti su didesnėmis įmonėmis;

· direktyvų reikalavimų ir mikrosubjektų bei jų finansinių ataskaitų naudotojų poreikių neatitiktį.

3.1. Neproporcingai didelės administracinės (reikalavimų laikymosi) išlaidos, kaip ekonominė našta

Pradedančioms veiklą įmonėms ir mažosioms įmonėms, turinčioms nedaug išteklių, pernelyg dideli administraciniai įpareigojimai daro didelį poveikį, nes šiems įpareigojimams vykdyti jos turi skirti dalį išteklių, kuriuos būtų galima panaudoti pagrindinei veiklai.

Pagrindinė administracinių išlaidų dalis yra pastovi, todėl reguliavimo prievolėms vykdyti mikrosubjektams tenka aukoti gerokai didesnę išteklių dalį nei didesnėms bendrovėms. Be to, teisės aktais nustatytos mikrosubjektų finansinės ataskaitos paprastai nėra labai naudingos suinteresuotosioms šalims.

3.2. Atskaitomybės direktyvų reikalavimų ir mikrosubjektų bei jų finansinių ataskaitų naudotojų poreikių neatitiktis

Paprastai labai mažoms bendrovėms vadovauja jų savininkai, o teisės aktais nustatytos finansinės ataskaitos jiems nėra labai naudingos bendrovės veiklai vertinti. Be to, į mikrosubjektus investuojančių asmenų yra nedaug, jie dažnai patys dalyvauja bendrovės veikloje ir gali tiesiogiai naudotis bendrovės apskaitos dokumentais arba susidaryti apie juos nuomonę. Finansavimo šaltinis yra ne kapitalo rinka, o nuosavi ištekliai, bankų arba kitų finansinių institucijų paskolos. Pagrindiniai finansinės informacijos naudotojai (bankai ir mokesčių institucijos) gali pareikalauti daugiau informacijos, nei turi būti teikiama pagal teisės aktais nustatytus reikalavimus. Kitoms suinteresuotosioms šalims reikalinga informacija paprastai neįtraukiama į teisės aktais nustatytą finansinę informaciją. Taip yra todėl, kad jų santykiai su mažomis bendrovėmis dažnai grindžiami savitarpio pasitikėjimu, o ne finansine informacija (ar galimybe gauti tokios informacijos); be to, dabar naudojamos sudėtingos buhalterinės ataskaitos daugeliui suinteresuotųjų šalių dažnai yra nenaudingos arba nesuprantamos.

3.3. Problemos dydis

Ataskaitų teikimo taisyklių, parengtų pagal atskaitomybės direktyvas, privalo laikytis apie 7,2 mln. ES bendrovių. Iš jų apie 5,4 mln. (apie 75 proc.) yra mikrosubjektai.

Ramboll Management parengtoje tyrimo ataskaitoje daroma išvada, kad vidutinės vienos bendrovės direktyvų reikalavimų laikymosi išlaidos yra 1 558 EUR. Iš šios sumos administracinė našta (t. y. informacijos, reikalingos tik teisinių įpareigojimų vykdymo, bet ne tikrosioms verslo reikmėms, kaupimas ir tvarkymas) yra 1 169 EUR.

Remiantis pirmiau pateiktais duomenimis, galima apytikriai apskaičiuoti, kad bendra administracinė našta ES mastu yra apie 6,3 mlrd. EUR.

4. Tikslai

Siekiant padidinti mikrosubjektų konkurencingumą ir išnaudoti jų augimo potencialą, turėtų būti kuo labiau sumažinta šių įmonių administracinė našta. Siekiama:

· sumažinti ES įmonių, pirmiausia MVĮ ir mikrosubjektų, administracinę naštą, kartu užtikrinant tinkamą suinteresuotųjų šalių apsaugą ir šioms šalims reikiamos informacijos teikimą;

· suderinti mikrosubjektų atskaitomybės reikalavimus su tikraisiais naudotojų ir rengėjų poreikiais.

5. Politikos pasirinktys ir numatomas jų poveikis

5.1. Politikos pasirinkčių apibūdinimas

Komisijos tarnybos numato šias galimas politikos pasirinktis:

„Nulinė“ pasirinktis. Nedaryti direktyvų pakeitimų.

1 pasirinktis. Skatinti visiškai išnaudoti atskaitomybės direktyvose nustatytas galimybes.

2 pasirinktis. Įpareigoti mikrosubjektams direktyvų netaikyti.

3 pasirinktis. Suteikti valstybėms narėms teisę mikrosubjektams direktyvų netaikyti.

4 pasirinktis. Nustatyti supaprastintą privalomą mikrosubjektų atskaitomybės tvarką.

5 pasirinktis. Padaryti atskaitomybės direktyvos pakeitimų neišskiriant mikrosubjektų kategorijos.

5.2. „Nulinė“ pasirinktis. Nedaryti direktyvų pakeitimų

Pagal pamatinį scenarijų nesiimama jokių priemonių: visos 5,4 mln. labai mažų įmonių toliau laikosi direktyvose nustatytų atskaitomybės taisyklių ir informacijos teikimo įpareigojimams vykdyti kasmet išleidžia apie 6 mlrd. EUR.

5.3. 1 pasirinktis. Skatinti visiškai išnaudoti atskaitomybės direktyvose nustatytas galimybes

Jei teisės aktų pakeitimų nebūtų daroma, Komisija vis tiek galėtų paraginti valstybes nares išnaudoti visas direktyvose nustatytas paprastinimo galimybes.

Jei būtų visiškai išnaudotos esamos ribos ir išimtys, labai mažų įmonių sektoriuje būtų galima sutaupyti apie 1,8 mlrd. EUR. Tačiau veikiausiai tokia suma nebūtų sutaupyta. Dabartinė direktyva pagrįsta bendraisiais reikalavimais, pagal kuriuos valstybės narės gali netaikyti tik kai kurių reikalavimų ir tik iš dalies. Nėra galimybės taikyti platesnio pobūdžio išimčių, todėl šiomis galimybėmis pasinaudoti sudėtinga; dėl šių priežasčių minėtos galimybės valstybėms narėms tapo nelabai patrauklios.

Be to, ši pasirinktis nepadėtų sumažinti naštos tose valstybėse narėse, kurios šiomis galimybėmis jau naudojasi. Ši pasirinktis taip pat nepadėtų išspręsti atskaitomybės direktyvų ir mažiausiųjų bendrovių ataskaitų naudotojų poreikių neatitikties problemos ir sumažinti su ja susijusios administracinės naštos.

5.4. 2 pasirinktis. Įpareigoti mikrosubjektams direktyvų netaikyti

Jei mikrosubjektai būtų atleisti privaloma tvarka, būtų panaikinti visi šios grupės įmonėms ES lygmeniu taikomi atskaitomybės reikalavimai, t. y. būtų užtikrinta didžiausia galima darna. Šios pasirinkties poveikis toks pats, kaip didžiausias galimas 3 pasirinkties poveikis, aptartas kitame skirsnyje.

Tačiau atsižvelgiant į tai, kad ES valstybėse narėse taikomi skirtingi atskaitomybės principai ir susiformavo skirtingos ataskaitų teikimo tradicijos, mažai tikėtina, kad toks pasiūlymas politiniu požiūriu būtų priimtinas kai kurioms ES valstybėms narėms.

5.5. 3 pasirinktis. Suteikti valstybėms narėms teisę mikrosubjektams direktyvų netaikyti

Valstybės narės turėtų galimybę nustatyti svarbiausias taisykles, kurių mikrosubjektams būtų privalu laikytis, ir, pavyzdžiui, sujungti įvairius atskaitomybės reikalavimus

Toliau nurodytas numatomas mikrosubjektų atleidimo nuo atskaitomybės direktyvos taikymo poveikis.

Administracinės naštos sumažėjimas. Geriausiu atveju, jei visos valstybės narės labai mažoms įmonėms netaikytų šių direktyvų ir nenustatytų papildomų reikalavimų, dėl šio pasiūlymo labai mažos įmonės galėtų sutaupyti apie 6,3 mlrd. EUR (5,9–6,9 mlrd. EUR). Tačiau tikėtina, kad daugelis valstybių narių, atleidusios mikrosubjektus nuo Ketvirtosios direktyvos įpareigojimų, nustatytų kitus atskaitomybės reikalavimus, pvz., suderinti mokestinę ir finansinę atskaitomybę. Tikėtina, kad taikant šiuos alternatyvius reikalavimus, bendrovių našta sumažėtų. Tačiau šiuo metu neįmanoma apskaičiuoti, koks poveikis galėtų būti padarytas ES mastu.

Pagrindiniams naudotojams, įskaitant mokesčių institucijas, kreditorius ir vadovus, būtų teikiama tinkamesnė ir aiškesnė informacija. Atsižvelgiant į aiškumo kriterijų, galėtų būti rengiamos labai mažų įmonių veikla suinteresuotų šalių ir šių įmonių vadovų poreikius labiau atitinkančios ataskaitos.

Informacijos teikimas išorės suinteresuotosioms šalims ir kreditorių apsauga iš esmės nepablogėtų. Pagrindiniai mikrosubjektų ataskaitų naudotojai yra bankai ir mokesčių institucijos. Bankų paprastai nedomina sudėtinga apskaitos informacija, pateikiama pagal direktyvų reikalavimus. Bankai ir pramonės atstovai, teikdami atsakymus per 2007 m. Komisijos surengtas konsultacijas, iš esmės pritarė, kad mikrosubjektams atskaitomybės direktyvų reikalavimai būtų netaikomi.

Poveikis bendrajai rinkai ir vienodoms konkurencijos sąlygoms. Manoma, kad poveikis bendrajai rinkai bus nedidelis, nes mikrosubjektų finansinės atskaitomybės poreikiai gana nedideli, o teisės aktais nustatytos ataskaitos paprastai nėra svarbus informacijos šaltinis. Be to, tarpvalstybinėje veikloje dalyvauja nedaug mikrosubjektų.

Kai kuriose valstybėse narėse būtų padarytas šioks toks neigiamas poveikis statistinių duomenų rinkimui ir dėl to galbūt reikėtų keisti statistinių duomenų rinkimo metodiką.

Neigiamo poveikio mokestinės informacijos rinkimui nebūtų padaryta. Mokesčių institucijos turi teisę reikalauti pateikti jų atskaitomybės reikalavimus atitinkančią informaciją ir atlikti finansinės informacijos patikrą (auditą).

Sumažėtų apskaitininkų paslaugų poreikis , susijęs su teisės aktais reikalaujamų ataskaitų rengimu ir auditu. Numatoma, kad šį poveikį iš dalies kompensuotų profesionalių apskaitininkų panaudojimas kitais naudingesniais tikslais.

Socialiniai aspektai. Šiek tiek sumažėtų viešai skelbiamos informacijos, kurios gali gauti mikrosubjektų darbuotojai. Tačiau darbuotojai paprastai yra užmezgę tiesioginius ryšius su mikrosubjektų vadovais ir savininku (-ais), todėl skelbiamos finansinės ataskaitos, kaip informacijos šaltinis, yra ne tokios svarbios. Panaši padėtis yra tokio paties dydžio neribotos atsakomybės bendrovėse.

Aplinkosaugos aspektai. Būtų padarytas nedidelis teigiamas poveikis, nes būtų teikiama mažiau ataskaitų ir saugoma mažiau dokumentų.

Visuomenės informavimas. Šiek tiek sumažėtų viešai skelbiamos informacijos, kurios gali gauti išorės subjektai. Tačiau šis interesas paprastai labai menkas.

5.6. 4 pasirinktis. Nustatyti supaprastintą mikrosubjektų atskaitomybės tvarką

Į atskaitomybės direktyvas galima įtraukti labai mažoms įmonėms pritaikytą atskaitomybės tvarką. Palyginti su „netaikymo pasirinktimi“, šiai naujai tvarkai įgyvendinti reikėtų ilgesnio parengiamojo ir vykdomojo laikotarpio. Todėl ši pasirinktis nėra tinkama sparčiai sumažinti naštą pagal nustatytą grafiką.

5.7. 5 pasirinktis. Padaryti dabartinės direktyvos pakeitimų neišskiriant mikrosubjektų kategorijos

Galima padaryti keletą skubių atskaitomybės direktyvų pakeitimų. Padarius šiuos pakeitimus, per trumpą laiką būtų galima sutaupyti šiek tiek lėšų. Tačiau taip nebūtų išspręsta pagrindinė problema – atskaitomybės direktyvų ir naudotojų poreikių neatitiktis.

Didesniems pakeitimams padaryti reikėtų ilgesnio parengiamojo laikotarpio, todėl šis variantas nėra tinkamas siekiant sparčiai sumažinti naštą pagal nustatytą grafiką.

6. Pasirinkčių palyginimas ir komisijos pasiūlymo pagrįstumas

Pasirinktis, pagal kurią našta sumažinama labiausiai, yra mikrosubjektų atleidimas nuo direktyvų taikymo. Be to, šią pasirinktį galima įgyvendinti greičiausiai. Todėl, Komisijos nuomone, ši pasirinktis yra tinkamiausia siekiant gerokai sumažinti mažųjų įmonių administracinę naštą ir suderinti atskaitomybės reikalavimus su naudotojų ir rengėjų poreikiais.

7. Stebėjimas ir vertinimas

Šis pasiūlymas glaudžiai susijęs su bendruoju Ketvirtosios ir Septintosios atskaitomybės direktyvų atnaujinimu ir paprastinimu. Kadangi šios priemonės tarpusavyje glaudžiai susijusios, jos bus stebimos ir vertinamos kartu. Išsamus stebėjimo planas bus įtrauktas į bendrąją stebėjimo strategiją, susijusią su bendruoju atskaitomybės direktyvų persvarstymu.

Vertinant mikrosubjektų atleidimo nuo direktyvų taikymo įgyvendinimą ir padarinius, bus vertinami pagrindiniai tikslai – geresnis atskaitomybės taisyklių derinimas su finansinių ataskaitų naudotojų ir rengėjų poreikiais ir bendras administracinės naštos mažinimas. Be to, bus vertinama suinteresuotųjų šalių galimybė gauti reikiamos finansinės informacijos ir šios informacijos kokybė.

[1] 1978 m. liepos 25 d. Ketvirtoji Tarybos direktyva (78/660/EEB); 1983 m. birželio 13 d. Septintoji Tarybos direktyva (83/349/EEB).

[2] Septintosios bendrovių teisės direktyvos iš dalies keisti nebūtina, nes dabartiniame šios direktyvos tekste valstybėms narėms jau suteikta galimybė įpareigojimo rengti konsoliduotas finansines ataskaitas netaikyti bendrovėms, kurios kartu neviršija vidutinės įmonės ribų, nustatytų Ketvirtojoje bendrovių teisės direktyvoje (Septintosios bendrovių teisės direktyvos 6 straipsnio 1 dalis).

DE

(...PICT...)|KOMMISSION DER EUROPÄISCHEN GEMEINSCHAFTEN|

Brüssel, den 26.2.2009

SEK(2009) 207

ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN zum

Vorschlag für eine RICHTLINIE DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES zur Änderung der Richtlinie 78/660/EWG des Rates über den Jahresabschluss von Gesellschaften bestimmter Rechtsformen im Hinblick auf Kleinstunternehmen Zusammenfassung der Folgenabschätzung {KOM(2009) 83} {SEK(2009) 206}

ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN zum

Vorschlag für eine RICHTLINIE DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES zur Änderung der Richtlinie 78/660/EWG des Rates über den Jahresabschluss von Gesellschaften bestimmter Rechtsformen im Hinblick auf Kleinstunternehmen Zusammenfassung der Folgenabschätzung {KOM(2009) 83} {SEK(2009) 206}

Zusammenfassung

1. Einleitung

In dieser Folgenabschätzung werden die Initiativen der Kommission zur Vereinfachung des Unternehmensumfelds und insbesondere die Rechnungslegungsvorschriften für Kleinstunternehmen erläutert. Dabei werden die Probleme im Zusammenhang mit den derzeitigen Rechnungslegungsrichtlinien Vierte Richtlinie des Rates vom 25. Juli 1978 (78/660/EWG); Siebente Richtlinie des Rates vom 13. Juni 1983 (83/349/EWG). beschrieben, eine Reihe von politischen Optionen aufgezeigt, ihre Durchführbarkeit analysiert und gegebenenfalls ihre erwarteten Auswirkungen dargelegt.[1]

Vierte Richtlinie des Rates vom 25. Juli 1978 (78/660/EWG); Siebente Richtlinie des Rates vom 13. Juni 1983 (83/349/EWG).

1.1. Europäisches Konjunkturprogramm

Gemäß den Zielen der Lissabon-Agenda ist die Kommission verpflichtet, das Wachstumspotenzial der kleinen und mittleren Unternehmen durch eine Verringerung ihrer Verwaltungslasten besser auszuschöpfen.

Als Folge der Finanzkrise veröffentlichte die Kommission ein „Europäisches Konjunkturprogramm“ zur Wiederherstellung des Vertrauens der Verbraucher und Unternehmen. Dieses Konjunkturprogramm verpflichtet sich, den Verwaltungsaufwand für kleine und mittlere Unternehmen (KMU) und Kleinstunternehmen zu verringern, indem u.a. „die Pflicht zur Erstellung von Jahresabschlüssen für Kleinstunternehmen aufgehoben wird.“

1.2. Politischer Hintergrund

Ziel der in diesem Dokument erörterten Kommissionsvorschläge ist der Abbau unnötiger Verwaltungsanforderungen und die Erleichterung der Anpassung der Rechnungslegungsvorschriften an die wirklichen Bedürfnisse der Ersteller und Nutzer von Abschlüssen.

1.3. Der gemeinschaftliche Besitzstand in den Bereichen Gesellschaftsrecht, Rechnungslegung und Abschlussprüfung

Auf dem Gebiet der Rechnungslegung schreibt die Vierte Richtlinie Gesellschaftsrecht Mindestanforderungen für den Jahresabschluss von Gesellschaften mit beschränkter Haftung vor. Zur Zeit der Abfassung der Rechnungslegungsrichtlinien herrschte die Vorstellung vor, dass sich die KMU nicht wesentlich von großen Unternehmen unterscheiden und gleichen Rechnungslegungsvorschriften unterliegen sollten. Dieser Standpunkt hat sich in der Folge verändert, da man erkannte, dass KMU unterschiedliche Bedürfnisse haben - was als Grundsatz "zuerst an die kleinen Betriebe denken" festgeschrieben wurde. So ist es nun wichtig, darüber nachzudenken, welche Anforderungen beseitigt oder ersetzt werden sollten, um die Rechnungslegungsvorschriften für Kleinstunternehmen zu vereinfachen Die Siebente Richtlinie Gesellschaftsrecht muss nicht geändert werden, da bereits die derzeitige Richtlinie den Mitgliedstaaten die Option einräumt, zu konsolidierende Unternehmen, die die Schwellenwerte eines mittleren Unternehmens im Sinne der Vierten Richtlinie Gesellschaftsrecht (Artikel 6 Absatz 1der Siebenten Richtlinie) nicht überschreiten, von der Pflicht zur Erstellung eines konsolidierten Abschlusses auszunehmen. .[2]

Die Siebente Richtlinie Gesellschaftsrecht muss nicht geändert werden, da bereits die derzeitige Richtlinie den Mitgliedstaaten die Option einräumt, zu konsolidierende Unternehmen, die die Schwellenwerte eines mittleren Unternehmens im Sinne der Vierten Richtlinie Gesellschaftsrecht (Artikel 6 Absatz 1der Siebenten Richtlinie) nicht überschreiten, von der Pflicht zur Erstellung eines konsolidierten Abschlusses auszunehmen.

1.4. Definition von Kleinstunternehmen

In die von der Kommission festgelegte Kategorie der Kleinstunternehmen fallen sehr kleine Unternehmen, die folgenden Kriterien genügen:

- weniger als 10 Beschäftigte,

- Bilanzsumme unter 500 000 EUR und

- Umsatz unter 1 000 000 EUR.

1.5. Praktiken der Haupthandelspartner der Europäischen Union

In anderen wirtschaftlich vergleichbaren Ländern und bei Haupthandelspartnern der Europäischen Union sind die Rechnungslegungsvorschriften für kleine Unternehmen gemeinhin weniger anspruchsvoll als die der Rechnungslegungsrichtlinien.

So besteht beispielsweise in den USA für nicht börsennotierte Unternehmen in der Regel keine rechtliche Verpflichtung zur Erstellung oder Veröffentlichung von Abschlüssen. Auch gibt es keine Beweise dafür, dass diese weniger strengen Anforderungen für US-Unternehmen im Hinblick auf Fremdfinanzierungen ein Hindernis wären.

1.6. Stellungnahme des Ausschusses für Folgenabschätzung

In diese Folgenabschätzung ist die Stellungnahme des Ausschusses für Folgenabschätzung vom 2. Februar 2009 eingeflossen.

2. Verfahrensfragen, Konsultation der interessierten Parteien und Subsidiarität

Die Kommission hat bereits eine Reihe von Initiativen zur Vereinfachung eingeleitet, um den Verwaltungsaufwand für kleine und mittlere Unternehmen (KMU) zu verringern.

2.1. Mitteilung der Kommission vom 10. Juli 2007 und Konsultation der Interessengruppen

2005 lancierte die Kommission ein Programm zur Bemessung der administrativen Kosten und zur Absteckung der Anforderungen, die den meisten Verwaltungsaufwand verursachen, um die Verwaltungslasten für EU-Unternehmen zu verringern. Im Juli 2007 legte die Kommission eine Mitteilung vor, in der sie mögliche Änderungen an den Rechnungslegungsrichtlinien aufzeigte.

In dieser Mitteilung schlägt die Kommission die Aufnahme einer neuen Kategorie von sogenannten „Kleinstunternehmen“ in die Vierte Richtlinie vor, die die Mitgliedstaaten fakultativ von den Rechnungslegungsrichtlinien ausnehmen können.

Insgesamt reagierten die Regierungen von 18 Mitgliedstaaten, die Regierung eines EWR-Staats und 110 Interessengruppen, einschließlich europäischer Organe und Verbände, auf die Mitteilung. Eingegangen waren die Beiträge aus insgesamt 23 Ländern, einschließlich 22 Mitgliedstaaten.

80 % aller Interessengruppen, die auf die öffentlichen Anhörungen antworteten, standen der Maßnahme entweder positiv oder negativ gegenüber. Die meisten sprachen sich für eine Ausnahme der Kleinstunternehmen von den Anforderungen der Rechnungslegungsrichtlinien aus. Zu dieser Gruppe zählten die meisten Unternehmen, öffentliche Behörden sowie Banken und Versicherungsunternehmen, die an der Umfrage teilnahmen. Der größte Widerstand kam aus der Rechnungslegungs- und der Abschlussprüfungsbranche.

2.2. Kostenmessung und Schwellenwerte für Kleinstunternehmen

Im Zusammenhang mit der zuvor genannten Vereinfachungsinitiative führte das Capgemini/Ramboll-Konsortium Berechnungen durch, um die durch die im gemeinschaftlichen Besitzstand für Gesellschaftsrecht verankerten Informationspflichten verursachten Kosten zu analysieren. Auf einschlägige vorläufige Ergebnisse dieser Berechnungen wird in dieser Folgeneinschätzung eingegangen.

2.3. Hochrangige Gruppe zur Verringerung der Verwaltungslasten

In einem Bericht der Hochrangigen Gruppe zur Verringerung der Verwaltungslasten, in dem über die Haupthindernisse für kleine Unternehmen nachgedacht wurde, wird die rasche Umsetzung einer Option für die Mitgliedstaaten gefordert, der zufolge eine Ausnahme der Kleinstunternehmen vom Anwendungsbereich der Rechnungslegungsrichtlinien möglich sein soll, so wie auch eine allgemeine Überarbeitung dieser Richtlinien auf der Grundlage des Grundsatzes "zuerst an die kleinen Betriebe denken" befürwortet wird.

2.4. Europäisches Parlament

In seiner Entschließung vom 18. Dezember 2008 fordert das Europäische Parlament die Kommission auf, einen Legislativvorschlag vorzulegen, der den Mitgliedstaaten die Ausnahme sehr kleiner Unternehmen („Kleinstunternehmen“) vom Anwendungsbereich der Rechnungslegungsrichtlinien gestattet.

2.5. Sonstige Kommissionsvorschläge auf diesem Gebiet

Ende 2007 lancierte die Kommission Rechtsetzungsvorschläge für Sofortmaßnahmen, um zwei technische Änderungen in die Rechnungslegungsrichtlinien aufzunehmen. Die Annahme wird für Anfang 2009 erwartet.

2.6. Subsidiaritätsprinzip

Im Rahmen des Subsidiaritätsprinzips muss geprüft werden, ob eine EU-Harmonisierung für Kleinstunternehmen wirklich erforderlich ist. Die meisten Anforderungen, die einen Verwaltungsaufwand verursachen, entstammen den EU-Richtlinien und ihr Abbau muss EU-weit erfolgen.

3. Problemstellung

Die Anforderungen der Rechnungslegungsrichtlinien gelten für alle Gesellschaften mit beschränkter Haftung ohne Berücksichtigung weiterer Faktoren (z.B. Größe, Finanzierung oder Art der Tätigkeiten). In den meisten Fällen unterliegen kleine Unternehmen den gleichen Anforderungen wie größere Unternehmen. Meistens müssen bestimmte Informationen nur beigebracht werden, um rechtlichen Anforderungen zu genügen und nicht um ein echtes Geschäftsbedürfnis zu erfüllen. Dann handelt es sich definitionsgemäß um Verwaltungsaufwand. Zwei Aspekte dieser Verwaltungslasten können näher analysiert werden:

· Verwaltungskosten, die mit der Unternehmensgröße in keinem Zusammenhang stehen und deshalb für die kleinsten Unternehmen im Vergleich zu den großen unverhältnismäßig sind;

· Missverhältnis zwischen den Anforderungen der Richtlinien und den Bedürfnissen der Kleinstunternehmen und der Nutzer ihrer Jahresabschlüsse.

3.1. Unverhältnismäßige Verwaltungskosten (Kosten für die Einhaltung administrativer Bestimmungen ) als wirtschaftliche Belastung

Neugründungen und kleine Unternehmen mit begrenzten Ressourcen reagieren sensibel auf übertriebene Verwaltungsvorschriften, da sie Ressourcen von den Hauptgeschäftstätigkeiten abziehen.

Beim Hauptbestandteil der Verwaltungskosten handelt es sich um Fixkosten und Kleinstunternehmen wenden verhältnismäßig mehr Ressourcen auf die Einhaltung einer Vorschrift als größere Unternehmen auf. Zudem sind die Abschlüsse von Kleinstunternehmen in der Regel für ihre Interessengruppen nicht sehr interessant.

3.2. Missverhältnis zwischen den Anforderungen der Richtlinien und den Bedürfnissen der Kleinstunternehmen und der Nutzer ihrer Abschlüsse

In der Regel befinden sich sehr kleine Unternehmen im Besitz ihrer Eigentümer und Jahresabschlüsse sind für die Bewertung der Unternehmensentwicklung eher unbedeutend. Darüber hinaus sind die Anleger in Kleinstunternehmen zahlenmäßig oftmals begrenzt, meistens direkt am Unternehmensbetrieb beteiligt und haben direkten Zugang bzw. direkte Einsicht in die Unternehmenskonten. Diese Unternehmen finanzieren sich nicht über die Börse, sondern durch Eigenmittel sowie Kredite von Banken und anderen Finanzinstituten. Die Hauptnutzer der Finanzinformationen (Banken und Steuerbehörden) haben die Möglichkeit, weitere Informationen anzufordern, die über die gesetzlichen Berichtspflichten hinausgehen. Die Informationen für die anderen Interessengruppen fallen in der Regel nicht unter die gesetzlich vorgeschriebenen Finanzinformationen. Ihr Verhältnis zu den kleinen Unternehmen gründet sich oftmals auf gegenseitiges Vertrauen und nicht auf (den Zugang zu) Finanzinformationen. Außerdem macht die derzeitige komplexe Aufstellung der Abschlüsse diese meistens für viele Interessengruppen nutzlos oder unverständlich.

3.3. Wie groß ist das Problem?

Derzeit unterliegen rund 7,2 Mio. EU-Unternehmen den Vorschriften der Rechnungslegungsrichtlinien. Bei rund 5,4 Mio. (ca. 75 %) handelt es sich um Kleinstunternehmen.

In der von Ramboll Management erstellten Studie wurde berechnet, dass sich die Durchschnittskosten pro Unternehmen für die Einhaltung der Richtlinien auf 1 558 EUR belaufen. Von diesem Betrag sind 1 169 EUR Verwaltungsaufwand (d.h. lediglich Sammlung und Verarbeitung von Informationen, um rechtlichen Anforderungen zu genügen und nicht um ein echtes Geschäftsbedürfnis zu erfüllen).

Schätzungsweise dürften sich die kumulierten Verwaltungslasten auf EU-Ebene auf rund 6,3 Mrd. EUR belaufen.

4. Zielsetzung

Zur Steigerung der Wettbewerbsfähigkeit von Kleinstunternehmen und zur Ausschöpfung ihres Wachstumspotenzials sollten die Verwaltungslasten auf ein Minimum zurückgeführt werden. Die Ziele bestehen in Folgendem:

· Verringerung des Verwaltungsaufwands für Unternehmen in der EU, insbesondere für KMU und Kleinstunternehmen bei gleichzeitiger Wahrung eines angemessenen Schutzes und einer zweckmäßigen Unterrichtung der Interessengruppen;

· Ermöglichung der Anpassung der Rechnungslegungsvorschriften für Kleinstunternehmen an die wirklichen Bedürfnisse der Ersteller und Nutzer von Abschlüssen.

5. Politische Optionen und ihre erwarteten Auswirkungen

5.1. Beschreibung der politischen Optionen

Die Kommissionsdienststellen planen die folgenden politischen Optionen:

Option 0. Unveränderte Beibehaltung der Richtlinien

Option 1. Befürwortung der vollen Nutzung der bereits in den Rechnungslegungsrichtlinien vorhandenen Optionen

Option 2. Obligatorische Ausnahme der Kleinstunternehmen vom Anwendungsbereich der Richtlinien

Option 3. Option für die Mitgliedstaaten zur fakultativen Ausnahme der Kleinstunternehmen vom Anwendungsbereich der Richtlinien

Option 4. Einführung vereinfachter obligatorischer Rechnungslegungsvorschriften für Kleinstunternehmen

Option 5. Änderungen der Rechnungslegungsrichtlinien ohne Einführung der Kategorie „Kleinstunternehmen“

5.2. Option 0. Unveränderte Beibehaltung der Richtlinien

Dem Basisszenario zufolge werden keine Maßnahmen ergriffen und alle 5,4 Mio. Kleinstunternehmen werden auch in Zukunft die Vorschriften der Rechnungslegungsrichtlinien einhalten und jährlich rund 6 Mrd. EUR für die Erfüllung der Meldevorschriften ausgeben.

5.3. Option 1 . Befürwortung der vollen Nutzung der bereits in den Rechnungslegungsrichtlinien vorhandenen Optionen

Auch in diesem Fall werden keine legislativen Änderungen vorgenommen. Die Kommission kann die Mitgliedstaaten aber nach wie vor auffordern, alle bereits in den Richtlinien verankerten Optionen zur Vereinfachung in Anspruch zu nehmen.

Schätzungsweise dürfte die volle Nutzung der bereits vorhandenen Schwellen und Ausnahmen potenzielle Einsparungen von 1,8 Mrd. EUR für das Segment der Kleinstunternehmen bringen. Es ist aber unwahrscheinlich, dass dieser Betrag erreicht wird. Die derzeitige Richtlinie stützt sich auf allgemeine Anforderungen, wobei die Mitgliedstaaten Ausnahmen auf Einzelfallbasis machen können. Allgemeinere Ausnahmen sind nicht möglich, was die Nutzbarkeit dieser Option einschränkt und sie für die Mitgliedstaaten weniger attraktiv macht.

Außerdem würde diese Option eine Verringerung der Verwaltungslast in den Mitgliedstaaten, die diese Optionen bereits nutzen, nicht erleichtern. Auch würde die Frage der Diskrepanz zwischen den Rechnungslegungsrichtlinien und den Bedürfnissen der Nutzer der Abschlüsse von Kleinstunternehmen sowie die sich daraus ergebende Verwaltungslast nicht behandelt werden.

5.4. Option 2. Obligatorische Ausnahme der Kleinstunternehmen vom Anwendungsbereich der Richtlinien

Die obligatorische Freistellung der Kleinstunternehmen würde diese Unternehmensgruppe von allen EU-Rechtsvorschriften ausnehmen und den Fall der bestmöglichen Harmonisierung schaffen. Diese Option wird sich auf die gleiche Art und Weise wie Option 3 in ihrem besten Szenario auswirken, auf das im folgenden Abschnitt eingegangen wird.

Angesichts der Unterschiede bei den Rechnungslegungskulturen und Meldetraditionen in der EU ist es sehr unwahrscheinlich, dass ein solcher Vorschlag für einige EU-Mitgliedstaaten politisch akzeptabel wäre.

5.5. Option 3. Option für die Mitgliedstaaten zur fakultativen Ausnahme der Kleinstunternehmen vom Anwendungsbereich der Richtlinien

Die Mitgliedstaaten hätten die Möglichkeit, die wichtigsten Vorschriften zu bestimmen, die Kleinstunternehmen einzuhalten hätten, und könnten beispielsweise verschiedene Meldepflichten zu einer einzigen zusammenfassen.

Die Ausnahme der Kleinstunternehmen vom Anwendungsbereich der Richtlinie dürfte sich wie folgt auswirken:

Verringerung des Verwaltungsaufwands. Dem bestmöglichen Szenario zufolge, bei dem alle Mitgliedstaaten Kleinstunternehmen ausnehmen und keine zusätzlichen Anforderungen vorschreiben, beläuft sich die Schätzung des Einsparungspotenzials diesem Vorschlag zufolge auf 6,3 Mrd. EUR (mit einer Spanne zwischen 5,9 und 6,9 Mrd. EUR). Es ist jedoch wahrscheinlich, dass viele Mitgliedstaaten die Kleinstunternehmen zwar von den Anforderungen der Vierten Richtlinie ausnehmen, dafür aber andere Rechnungslegungsvorschriften auferlegen, wie beispielsweise die Harmonisierung der Steuer- und Finanzerklärungen. Diese alternativen Anforderungen dürften zu einer geringeren Reduzierung der Verwaltungslasten führen. Allerdings ist es derzeit nicht möglich, die potenziellen Auswirkungen auf EU-Ebene zu bemessen.

Beibringung nützlicherer und verständlicherer Informationen für die Hauptnutzer von Abschlüssen, einschließlich der Steuerbehörden, Gläubiger und die Geschäftsführung. Unter Berücksichtigung des Kriteriums der Verständlichkeit könnten die Abschlüsse den Bedürfnissen der Interessengruppen und der Geschäftsführung von Kleinstunternehmen besser angepasst werden.

Keine erhebliche negative Beeinflussung der Informationen für externe Interessengruppen und den Gläubigerschutz. Die Hauptnutzer der Abschlüsse von Kleinstunternehmen sind Banken und Steuerbehörden. Die Banken sind in der Regel nicht an ausgefeilten Rechnungslegungsinformationen im Sinne der Richtlinien interessiert. In ihren Reaktionen auf die Konsultation der Kommission von 2007 sprachen sich sowohl die Banken als auch die Branche in der Regel für die Ausnahme der Kleinstunternehmen von den Anforderungen der Rechnungslegungsrichtlinien aus.

Auswirkungen auf den Binnenmarkt und gleiche Wettbewerbsbedingungen. Die Auswirkungen auf den Binnenmarkt dürften eher unbedeutend sein, da die Bedürfnisse der Kleinstunternehmen auf dem Gebiet der Finanzinformationen eher beschränkt sind und der Jahresabschluss gemeinhin keine wichtige Informationsquelle darstellt. Zudem sind nur sehr wenige Kleinstunternehmen grenzübergreifend tätig.

Allerdings könnte die Erhebung statistischer Daten in einigen Mitgliedstaaten negativ beeinflusst werden, was eine Änderung der Methode zur Erhebung von statistischen Daten zur Folge hätte.

Keine negativen Auswirkungen auf die Beitreibung von Informationen zu Steuerzwecken. Die Steuerbehörden sind befugt, Informationen gemäß ihren Meldevorschriften anzufordern und die Finanzinformationen zu überprüfen (Audits).

Weniger Tätigkeiten für die Abschlussprüferbranche in Bezug auf die Erstellung und Prüfung der Abschlüsse. Dieser Aspekt dürfte zum Teil durch den Einsatz der Abschlussprüfer für Tätigkeiten mit erheblichem Mehrwert wettgemacht werden.

Soziale Aspekte. Die Beschäftigten von Kleinstunternehmen werden weniger öffentliche Informationen erhalten. Da die Beschäftigten aber in der Regel mit der Geschäftsführung und dem/den Eigentümer/n von Kleinstunternehmen im direkten Kontakt stehen, werden die veröffentlichten Jahresabschlüsse weniger zu Informationszwecken herangezogen. Die Situation ist mit der der Gesellschaften mit unbeschränkter Haftung vergleichbar, die in die gleiche Größenordnung fallen.

Umweltaspekte. Geringe positive Auswirkung aufgrund der Verringerung der Melde- und der Archivierungstätigkeiten.

Unterrichtung der Öffentlichkeit. Ein Teil der der Öffentlichkeit zur Verfügung stehenden Informationen wird entfallen. Sie sind jedoch gemeinhin von geringem Interesse.

5.6. Option 4. Einführung vereinfachter Rechnungslegungsvorschriften für Kleinstunternehmen

Eine Option besteht in der Aufnahme von auf die Kleinstunternehmen zugeschnittenen Rechnungslegungsvorschriften in die Rechnungslegungsrichtlinien. Im Gegensatz zur „Ausnahme-„Option würde eine solche neue Regelung einen längeren Vorbereitungs- und Umsetzungszeitraum erfordern. Deshalb ist sie für eine rasche Verringerung der Verwaltungslasten innerhalb eines vorgegebenen Zeitraums ungeeignet.

5.7. Option 5. Änderungen der Rechnungslegungsrichtlinien ohne Einführung der Kategorie „Kleinstunternehmen “

Die Rechnungslegungsrichtlinien könnten an einigen Stellen rasch und präzise geändert werden. Dies könnte kurzfristig zu einer kleinen Verringerung der Verwaltungslasten führen. Allerdings werden die Hauptpunkte der Diskrepanz zwischen den Rechnungslegungsrichtlinien und den Bedürfnissen der Nutzer nicht behandelt.

Tiefgreifendere Änderungen würden allerdings eine längere Vorbereitungszeit erfordern und sind für eine rasche Verringerung der Verwaltungslasten innerhalb eines vorgegebenen Zeitraums ungeeignet.

6. Vergleich der Optionen und Rechtfertigung des Kommissionsvorschlags

Die Option, die zur größten Verringerung der Verwaltungslasten führt, ist die Option der Ausnahme der Kleinstunternehmen von den Rechnungslegungsrichtlinien. Diese Option kann also am Schnellsten umgesetzt werden. Nach Auffassung der Kommission handelt es sich bei dieser Option um die beste Alternative, um die Verwaltungslasten der Kleinstunternehmen erheblich abzubauen und die Meldeanforderungen den Bedürfnissen der Ersteller und Nutzer von Abschlüssen anzupassen.

7. Überwachung und Bewertung

Dieser Vorschlag steht mit der allgemeinen Aktualisierung und Vereinfachung der Vierten und der Siebenten Richtlinie Gesellschaftsrecht in enger Verbindung. Aufgrund dieser engen Verbindung zwischen diesen Maßnahmen werden die Überwachung und die Bewertung zusammen durchgeführt. Ein detaillierter Überwachungsplan wird Bestandteil der allgemeinen Überwachungsstrategie im Rahmen der generellen Überarbeitung der Rechnungslegungsrichtlinien sein.

Die Bewertung der Auswirkungen und der Funktionsweise der Ausnahme von Kleinstunternehmen wird auch eine Beurteilung im Hinblick auf wichtigsten Ziele der besseren Anpassung der Rechnungslegungsvorschriften an die Bedürfnisse der Ersteller und Nutzer von Finanzabschlüssen sowie im Hinblick auf die allgemeine Verringerung des Verwaltungsaufwands umfassen. Darüber hinaus werden die Qualität und die Zugänglichkeit einschlägiger Finanzinformationen seitens der Interessengruppen berücksichtigt werden.

[1] Vierte Richtlinie des Rates vom 25. Juli 1978 (78/660/EWG); Siebente Richtlinie des Rates vom 13. Juni 1983 (83/349/EWG).

[2] Die Siebente Richtlinie Gesellschaftsrecht muss nicht geändert werden, da bereits die derzeitige Richtlinie den Mitgliedstaaten die Option einräumt, zu konsolidierende Unternehmen, die die Schwellenwerte eines mittleren Unternehmens im Sinne der Vierten Richtlinie Gesellschaftsrecht (Artikel 6 Absatz 1der Siebenten Richtlinie) nicht überschreiten, von der Pflicht zur Erstellung eines konsolidierten Abschlusses auszunehmen.

LV

(...PICT...)|EIROPAS KOPIENU KOMISIJA|

Briselē, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS Pavaddokuments

Priekšlikumam EIROPAS PARLAMENTA UN PADOMES DIREKTĪVAI, ar ko attiecībā uz mikrouzņēmumiem groza Padomes Direktīvu 78/660/EEK par noteiktu veidu sabiedrību gada pārskatiem Ietekmes novērtējuma kopsavilkums {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Kopsavilkums

1. ievads

Šajā ietekmes novērtējumā iztirzātas Komisijas iniciatīvas uzņēmējdarbības vides vienkāršošanai, īpaši finanšu pārskata prasību vienkāršošanai mikrouzņēmumiem. Tajā izklāstītas problēmas, kas ir saistītas ar pašreizējām grāmatvedības direktīvām Padomes Ceturtā Direktīva 78/660/EEK (1978. gada 25. jūlijs); Padomes Septītā Direktīva 83/349/EEK (1983. gada 13. jūnijs). , sniegti vairāki politiskie risinājumi un analizētas to īstenošanas iespējas un attiecīgā gadījumā to paredzamā ietekme.[1]

Padomes Ceturtā Direktīva 78/660/EEK (1978. gada 25. jūlijs); Padomes Septītā Direktīva 83/349/EEK (1983. gada 13. jūnijs).

1.1. Eiropas ekonomikas atveseļošanas plāns

Saskaņā ar Lisabonas stratēģijas mērķiem Komisija ir apņēmusies labāk izmantot mazo un vidējo uzņēmumu izaugsmes potenciālu, samazinot administratīvo slogu.

Risinot finanšu krīzes sekas, Komisija publicēja „Eiropas ekonomikas atveseļošanas plānu”, lai atgūtu patērētāju un uzņēmēju uzticību. Eiropas ekonomikas atveseļošanas plānā ir izvirzīta apņemšanās mazināt MVU un mikrouzņēmumu slogu, cita starpā „atceļot prasību mikrouzņēmumiem sagatavot gada pārskatus”.

1.2. Politiskais konteksts

Mērķis Komisijas priekšlikumos, kurus apspriež šajā dokumentā, ir mazināt nevajadzīgos administratīvos pienākumus un veicināt ziņošanas prasību saskaņošanu ar patiesajām pārskata lietotāju un sagatavotāju vajadzībām.

1.3. ES acquis uzņēmējdarbības tiesību, grāmatvedības un revīzijas jomā

Grāmatvedības jomā Ceturtā uzņēmējdarbības tiesību direktīva izvirza obligātās prasības gada pārskatiem sabiedrībās ar ierobežotu atbildību. Laikā, kad izstrādāja grāmatvedības direktīvas, dominēja priekšstats, ka MVU fundamentāli neatšķiras no lieliem uzņēmumiem, un tiem ir jāievēro līdzīgas ziņošanas prasības. Šis viedoklis pakāpeniski mainījās, jo tika atzīts, ka MVU ir atšķirīgas vajadzības; to iestrādāja principā „vispirms domāt par mazajiem uzņēmumiem”. Tāpēc ir būtiski apsvērt, kuras prasības ir jāatceļ vai jāaizstāj, lai vienkāršotu mikrouzņēmumu Septītā uzņēmējdarbības tiesību direktīva nav jāgroza, jo šīs direktīvas tekstā jau noteikts, ka dalībvalsts var paredzēt atbrīvojumu no pienākuma izstrādāt konsolidētus finanšu pārskatus, ja konsolidējamās sabiedrības kopā nepārsniedz ceturtajā uzņēmējdarbības tiesību direktīvā noteikto vidējā uzņēmuma līmeni (septītās uzņēmējdarbības direktīvas 6. panta 1. punkts). finanšu pārskatus.[2]

Septītā uzņēmējdarbības tiesību direktīva nav jāgroza, jo šīs direktīvas tekstā jau noteikts, ka dalībvalsts var paredzēt atbrīvojumu no pienākuma izstrādāt konsolidētus finanšu pārskatus, ja konsolidējamās sabiedrības kopā nepārsniedz ceturtajā uzņēmējdarbības tiesību direktīvā noteikto vidējā uzņēmuma līmeni (septītās uzņēmējdarbības direktīvas 6. panta 1. punkts).

1.4. Mikrouzņēmumu definīcija

Komisijas noteiktajā mikrouzņēmumu kategorijā ir vismazākie uzņēmumi, kas atbilst šādiem kritērijiem:

— mazāk par desmit strādājošajiem,

— kopējā bilance zem EUR 500 000 un

— apgrozījums zem EUR 1 000 000.

1.5. Eiropas Savienības svarīgāko tirdzniecības partneru prakse

Pārējo ekonomiski salīdzināmu jurisdikciju un Eiropas Savienības svarīgāko tirdzniecības partneru ziņošanas prasības maziem uzņēmumiem kopumā ir mazāk stingras salīdzinājumā ar grāmatvedības direktīvu prasībām.

Piemēram, ASV biržas sarakstā neiekļautajiem uzņēmumiem kopumā nav juridiska pienākuma sagatavot un publicēt finanšu pārskatus. Nav pierādījumu, ka šīs mazāk stingras prasības radītu šķēršļus ASV uzņēmumiem iegūt ārējo finansējumu.

1.6. Komisijas ietekmes novērtējuma komitejas atzinums

Šajā ietekmes novērtējumā ņem vērā Komisijas ietekmes novērtējuma komitejas piezīmes, kas ir sniegtas 2009. gada 2. februārī.

2. Procedūras jautājumi, apspriešanās ar ieinteresētajām personām un subsidiaritāte

Komisija jau ir sākusi vairākas vienkāršošanas iniciatīvas, lai mazinātu mazo un vidējo uzņēmumu (MVU) administratīvo slogu.

2.1. Komisijas 2007. gada 10. jūlija paziņojums un apspriešanās ar ieinteresētajām personām

Komisija 2005. gadā uzsāka programmu administratīvo izmaksu mērīšanai un to prasību noteikšanai, kas rada vislielāko slogu, lai mazināto ES uzņēmumu administratīvo slogu. Komisija 2007. gada jūlijā publicēja paziņojumu, norādot grāmatvedības direktīvu iespējamos grozījumus/izmaiņas.

Šajā paziņojumā Komisija ierosināja ceturtajā direktīvā ieviest jaunu kategoriju, proti, „mikrouzņēmumi”, kurus dalībvalstis var fakultatīvi atbrīvot no grāmatvedības direktīvu prasībām.

Kopumā 18 dalībvalstu valdības, vienas EEZ valsts valdība un 110 ieinteresētās personas, tostarp Eiropas struktūras un asociācijas, reaģēja uz paziņojumu. Ieguldījumus kopā deva 23 valstis, tostarp 22 dalībvalstis.

80 % visu ieinteresēto personu, kuras piedalījās sabiedriskajā apspriešanā, viedoklis par pasākumu bija pozitīvs vai negatīvs. Vairākums ieinteresēto personu atbalstīja mikrouzņēmumu atbrīvošanu no grāmatvedības direktīvu prasībām. Atbrīvojumu atbalstīja vairums uzņēmumu, valsts iestāžu, banku un apdrošināšanas sabiedrību, kuras piedalījās pētījumā. Visvairāk iebildumu cēla grāmatveži un revidenti.

2.2. Izmaksu aplēses un robežvērtības mikrouzņēmumiem

Saistībā ar iepriekšminēto vienkāršošanas iniciatīvu Capgemini/Ramboll konsorcijs ir veicis aplēses, lai noteiktu izmaksas, kas izriet no informācijas pienākumiem (IP), kuri iekļauti ES uzņēmējdarbības tiesību acquis . Šajā ietekmes novērtējumā atsaucas uz aplēšu attiecīgajiem pirmsnobeiguma rezultātiem.

2.3. Augsta līmeņa grupa administratīvā sloga mazināšanas jautājumos

Ziņojumā, ko izstrādāja neatkarīgo ieinteresēto personu augsta līmeņa grupa administratīvā sloga mazināšanas jautājumos un kurā iztirzāja maziem uzņēmumiem radītos svarīgākos šķēršļus, aicināja dalībvalstis nekavējoties īstenot risinājumu, ar ko mikrouzņēmumus atbrīvo no grāmatvedības direktīvu prasībām, kā arī kopumā pārstrādāt minētās direktīvas, balstoties uz pamatprincipu „vispirms domāt par mazajiem uzņēmumiem”.

2.4. Eiropas Parlaments

Eiropas Parlaments 2008. gada 18. decembra rezolūcijā aicina Komisiju iesniegt likumdošanas priekšlikumu, saskaņā ar kuru dalībvalstīm piešķir tiesības atbrīvot mazos uzņēmumus (mikrouzņēmumus) no grāmatvedības direktīvas darbības jomas.

2.5. Pārējie saistītie Komisijas priekšlikumi

Komisija 2007. gada beigās sāka operatīvo likumdošanas iniciatīvu, lai ieviestu divus tehniskos grozījumus grāmatvedības direktīvās. Paredzams, ka grozījumus pieņems 2009. gada sākumā.

2.6. Subsidiaritāte

Saskaņā ar subsidiaritātes principu ir jāapsver, vai tiešām ir vajadzīga saskaņošana ES līmenī attiecībā uz mikrouzņēmumiem. Vairums pienākumu, kas saistīti ar administratīvo slogu, ir noteikti ES direktīvās, un to mazināšanai ir nepieciešama ES līmeņa rīcība.

3. Problēmas noteikšana

Grāmatvedības direktīvu prasības attiecas uz visām sabiedrībām ar ierobežotu atbildību, neņemot vērā pārējos faktorus (piemēram, lielums, finansējums vai darbības veids). Pārsvarā uz maziem uzņēmumiem attiecas tādi paši noteikumi kā uz lielākiem uzņēmumiem. Daudzos gadījumos konkrētā informācija jāapstrādā, lai pildītu tikai juridiskos pienākumus, proti, reālas biznesa vajadzības nepastāv. Tas atbilst administratīvā sloga definīcijai. Turpmāk var analizēt divus administratīvā sloga elementus:

· administratīvās izmaksas nav proporcionālas uzņēmuma lielumam, tādēļ tās ir neproporcionāli lielas mazākiem uzņēmumiem salīdzinājumā ar lielākiem uzņēmumiem;

· direktīvas prasību un mikrouzņēmumu un finanšu pārskatu lietotāju vajadzību neatbilstība.

3.1. Neproporcionālas administratīvās (atbilstības) izmaksas kā ekonomisks slogs

Jaundibinātie uzņēmumi un mazie uzņēmumi ar ierobežotiem resursiem ir jutīgi attiecībā uz pārmērīgiem administratīviem pienākumiem, jo tiem nākas novirzīt resursus no uzņēmuma pamatdarbības.

Ievērojama administratīvo izmaksu daļa ir konstanta, un mikrouzņēmumi relatīvi novirza daudz vairāk resursu, lai panāktu atbilstību regulatīvajiem pienākumiem, nekā lielāki uzņēmumi. Turklāt reglamentētie mikrouzņēmumu finanšu pārskati kopumā rada daudz mazāku vērtību ieinteresētajām personām.

3.2. Grāmatvedības direktīvu prasību un mikrouzņēmumu un finanšu pārskatu lietotāju vajadzību neatbilstība

Parasti ļoti mazus uzņēmumus pārvalda īpašnieks, un reglamentētiem finanšu pārskatiem nav lielas nozīmes uzņēmuma snieguma novērtējumā. Turklāt investoru skaits mikrouzņēmumos bieži vien ir ierobežots, un parasti tie ir tieši iesaistīti uzņēmuma vadībā un tiem ir tieša piekļuve, proti, ieskats par uzņēmuma datiem. Finansējuma avots ir pašu resursi, banku vai citu finanšu iestāžu kredīti, nevis birža. Finanšu informācijas pamatlietotājiem (bankas un nodokļu iekasēšanas iestādes) ir iespēja pieprasīt papildu informāciju, kas nav iekļauta reglamentētajās ziņošanas prasībās. Pārējo ieinteresēto personu vajadzības saistībā ar informāciju nav ietvertas reglamentētajā finanšu informācijā. Tas ir tāpēc, ka to attiecības ar maziem uzņēmumiem bieži vien ir balstītas uz abpusējo uzticību nevis uz (piekļuvi) finanšu informāciju, kā arī tāpēc, ka pašreizējo finanšu pārskatu sarežģītības dēļ pārskatus bieži vien nevar izmantot/tie ir nesaprotami daudzām ieinteresētajām personām.

3.3. Cik nopietna ir problēma?

Aptuveni uz 7,2 miljoniem ES uzņēmumu attiecas ziņošanas noteikumi grāmatvedības direktīvu darbības jomā. Apmēram 5,4 miljoni (aptuveni 75 %) ir mikrouzņēmumi.

Ramboll Management sagatavotajā pētījumā tika secināts, ka vidējās uzņēmuma izmaksas, lai pildītu direktīvu prasības, ir EUR 1558. Šajā summā administratīvais slogs (t.i., informācijas vākšana un apstrāde, lai pildītu tikai juridiskos pienākumus, nepastāvot reālām biznesa vajadzībām) ir EUR 1169.

Iepriekšminētie dati ļauj aptuveni aprēķināt, ka kopējais administratīvais slogs ES līmenī ir aptuveni 6,3 miljardi euro.

4. Mērķi

Lai veicinātu mikrouzņēmumu konkurētspēju un uzlabotu izaugsmes iespējas, administratīvais slogs ir jāsamazina līdz minimumam. Mērķi ir šādi:

· ES uzņēmumu, īpaši MVU un mikrouzņēmumu, administratīvā sloga samazināšana, vienlaikus saglabājot atbilstošu aizsardzību un nodrošinot informāciju ieinteresētajām personām;

· saskaņot mikrouzņēmumu pārskata sniegšanas prasības ar lietotāju un sagatavotāju reālajām vajadzībām.

5. Politikas risinājumi un to paredzētā ietekme

5.1. Politikas risinājumu apraksts

Komisijas dienesti paredz šādus iespējamos politikas risinājumus:

0. risinājums — direktīvas negroza.

1. risinājums — veicināt grāmatvedības direktīvās paredzēto pašreizējo iespēju pilnīgu izmantošanu.

2. risinājums — obligātais mikrouzņēmumu atbrīvojums no direktīvu darbības jomas.

3. risinājums — iespēja dalībvalstīm atbrīvot mikrouzņēmumus no direktīvu darbības jomas.

4. risinājums — ieviest vienkāršotu obligātu grāmatvedības režīmu mikrouzņēmumiem.

5. risinājums — grozījumi grāmatvedības direktīvās, neieviešot jauno mikrouzņēmumu kategoriju.

5.2. 0. risinājums — direktīvas negroza

Saskaņā ar pamata scenāriju pasākumi netiek veikti, un visi 5,4 miljoni mikrouzņēmumu turpina ievērot direktīvu grāmatvedības noteikumus un ik gadu tērēt aptuveni 6 miljardus euro, lai ievērotu ziņošanas pienākumus.

5.3. 1. risinājums — veicināt grāmatvedības direktīvās paredzēto pašreizējo iespēju pilnīgu izmantošanu

Ja netiek veikti tiesību aktu grozījumi, Komisija joprojām var aicināt dalībvalstis izmantot visas vienkāršošanas iespējas, kas ir pieejamas direktīvās.

Lēstie iespējamie ietaupījumi, pilnīgi izmantojot pašreizējās robežvērtības un atbrīvojumus, ir 1,8 miljardi euro mikrouzņēmumu segmentā. Tomēr šis apjoms visticamāk netiks sasniegts. Pašreizējās direktīvas pamatā ir vispārīgas prasības, un dalībvalstīm ir iespēja paredzēt daļējus atbrīvojumus vienīgi no dažām minētajām prasībām. Vispārīgi izņēmumi nav iespējami, kas ierobežo šo risinājumu izmantojamību, tādējādi kopumā tie ir mazāk pievilcīgi dalībvalstīm.

Turklāt minētā iespēja nesekmētu sloga mazināšanu tajās dalībvalstīs, kas jau izmanto šos risinājumus. Arī jautājums par nesaskaņām starp grāmatvedības direktīvas prasībām un mazāko uzņēmumu vajadzībām un izrietošo administratīvo slogu netiktu risināts.

5.4. 2. risinājums — obligātais mikrouzņēmumu atbrīvojums no direktīvu darbības jomas

Obligātais mikrouzņēmumu atbrīvojums likvidētu visas ES līmeņa prasības minētajai grupai, piedāvājot iespējami labāko saskaņošanas risinājumu. Šā risinājuma ietekme ir vienāda ar 3. risinājuma maksimālo ietekmi, kā skaidrots nākamajā sadaļā.

Tomēr, ņemot vērā atšķirīgas grāmatvedības un ziņošanas tradīcijas visā ES, visticamāk, dažām ES dalībvalstīm šāds priekšlikums nebūtu politiski pieņemams.

5.5. 3. risinājums — iespēja dalībvalstīm atbrīvot mikrouzņēmumus no direktīvu darbības jomas

Dalībvalstīm būtu iespēja noteikt visatbilstošākos noteikumus, kas jāievēro mikrouzņēmumiem, un, piemēram, integrēt dažādas ziņošanas prasības vienā.

Atbrīvojot mikrouzņēmumus no grāmatvedības direktīvu darbības jomas, paredzamā ietekme būs šāda:

Administratīvā sloga mazināšana. Optimālajā gadījumā, ja visas dalībvalstis atbrīvotu mikrouzņēmumus no minētajām prasībām un neieviestu papildu prasības, no priekšlikuma izrietošo ietaupījumu lēstais maksimālais iespējamais apjoms ir 6,3 miljardi euro (svārstoties no EUR 5,9 miljardiem līdz EUR 6,9 miljardiem). Tomēr visticamāk dalībvalstis, atbrīvojot mikrouzņēmumus no ceturtās direktīvas pienākumiem, ieviestu citas grāmatvedības prasības, piemēram, saskaņot nodokļu un finanšu pārskatus. Šādas alternatīvās prasības visticamāk reducētu sloga samazinājumu uzņēmumiem. Tomēr patlaban nav iespējams aprēķināt potenciālo ietekmi ES līmenī.

Atbilstīgāka un saprotamāka informācija galvenajiem pārskata lietotājiem, tostarp nodokļu iekasēšanas iestādēm, kreditoriem un vadībai. Pārskatus varētu sagatavot atbilstīgāk ieinteresēto personu un mikrouzņēmumu vadības vajadzībām, ievērojot saprotamības kritēriju.

Ieinteresētajām personām sniedzamā informācija un kreditoru aizsardzība netiks ietekmēta būtiski negatīvi. Mikrouzņēmumu pārskatu pamatlietotāji ir bankas un nodokļu iekasēšanas iestādes. Bankas parasti nav ieinteresētas sarežģītajā informāciju, ko sniedz saskaņā ar direktīvu prasībām. Atbildēs uz apspriešanos, ko 2007. gadā organizēja Komisija, gan bankas, gan nozare kopumā atbalstīja mikrouzņēmumu atbrīvošanu no grāmatvedības direktīvu prasībām.

Ietekme uz vienotu tirgu un līdzvērtīgi spēles noteikumi. Paredzams, ka ietekme uz vienotu tirgu būs nenozīmīga, jo mikrouzņēmumu finanšu ziņošanas vajadzības ir drīzāk ierobežotas, un reglamentētie pārskati kopumā nav svarīgs informācijas avots. Turklāt tikai nedaudzi mikrouzņēmumi ir iesaistīti pārrobežu darbībā.

Zināma negatīva ietekme uz statistikas datu vākšanu dažās dalībvalstīs, iespējams, radot vajadzību mainīt statistikas datu vākšanas metodoloģiju.

Ietekme uz informācijas vākšanu nodokļu iekasēšanas jomā nav negatīva. Nodokļu iekasēšanas iestādēm ir pilnvaras pieprasīt informāciju saskaņā ar to ziņošanas prasībām un veikt finanšu informācijas pārbaudes (revīzijas).

Mazāks darba apjoms grāmatvežiem , sagatavojot reglamentētos pārskatus un veicot to pārbaudes. Paredzams, ka daļēji šo aspektu aizstās, izmantojot profesionālo grāmatvežu pakalpojumus citos procesos ar lielāku pievienoto vērtību.

Sociālie aspekti. Mikrouzņēmumu darbiniekiem pieejamās publiskās informācijas samazinājums. Tomēr, ņemot vērā to, ka darbiniekiem parasti ir tiešs kontakts ar mikrouzņēmumu vadību un īpašnieku(-iem), publicētajiem finanšu pārskatiem ir mazāka nozīme informācijas vajadzību apmierināšanā. Situācija ir salīdzināma ar stāvokli vienāda lieluma sabiedrībās ar ierobežotu atbildību.

Vides aspekti. Neliela pozitīva ietekme, pateicoties ziņošanas un arhivēšanas darbību samazināšanai.

Informācija sabiedrībai. Trešām personām pieejamās publiskās informācijas samazinājums. Tomēr šī informācija kopumā izraisa ļoti mazu interesi.

5.6. 4. risinājums — ieviest vienkāršotu grāmatvedības režīmu mikrouzņēmumiem

Viena iespēja ir iekļaut mikrouzņēmumiem paredzēto grāmatvedības režīmu grāmatvedības direktīvās. Atšķirībā no „atbrīvojuma iespējas” šādam režīmam būtu nepieciešams ilgāks sagatavošanas un īstenošanas periods. Tāpēc tas nav piemērots, lai panāktu raitu sloga samazinājumu attiecīgajā grafikā.

5.7. 5. risinājums — grozījumi pašreizējās direktīvās, neieviešot jauno mikrouzņēmumu kategoriju.

Grāmatvedības direktīvas ir iespējams ātri un precīzi labot dažās jomās. Labojumi varētu radīt ierobežotu sloga mazinājumu īsā laikā. Tomēr tie nerisinātu pamatjautājumu par nesaskaņām starp grāmatvedības direktīvu prasībām un lietotāju vajadzībām.

Būtiskākiem grozījumiem būtu nepieciešams ilgāks laiks, tāpēc tie nav piemēroti, lai panāktu raitu sloga samazinājumu attiecīgajā grafikā.

6. Risinājumu salīdzinājums un Komisijas priekšlikuma pamatojums

Risinājums, kas sniedz lielāko sloga mazinājumu, ir atbrīvot uzņēmumus no direktīvas darbības jomas. Turklāt šo risinājumu ir iespējams īstenot visīsākajā termiņā. Komisija uzskata, ka minētais risinājums tādēļ ir visatbilstošākā alternatīva, lai būtiski mazinātu mazo uzņēmumu administratīvo slogu un pielāgotu ziņošanas prasības lietotāju un sagatavotāju vajadzībām.

7. Uzraudzība un novērtēšana

Šis priekšlikums ir cieši saistīts ar ceturtās un septītās direktīvas vispārīgo modernizāciju un vienkāršošanu. Ņemot vērā šo pasākumu ciešo saistību, uzraudzību un novērtēšanu veiks kopā. Detalizēts uzraudzības plāns būs daļa no kopējās uzraudzības stratēģijas saistībā ar grāmatvedības direktīvu vispārīgajiem noteikumiem.

Novērtējumā par ietekmi, kāda ir mikrouzņēmumu atbrīvošanai no prasībām, un tās darbību jāiekļauj novērtējums par galvenajiem mērķiem attiecībā uz grāmatvedības noteikumu pielāgošanu finanšu pārskatu lietotāju un sagatavotāju vajadzībām un kopējo administratīvā sloga samazinājumu. Turklāt ņems vēra ieinteresētajām personām sniegtās attiecīgās finanšu informācijas kvalitāti un pieejamību.

[1] Padomes Ceturtā Direktīva 78/660/EEK (1978. gada 25. jūlijs); Padomes Septītā Direktīva 83/349/EEK (1983. gada 13. jūnijs).

[2] Septītā uzņēmējdarbības tiesību direktīva nav jāgroza, jo šīs direktīvas tekstā jau noteikts, ka dalībvalsts var paredzēt atbrīvojumu no pienākuma izstrādāt konsolidētus finanšu pārskatus, ja konsolidējamās sabiedrības kopā nepārsniedz ceturtajā uzņēmējdarbības tiesību direktīvā noteikto vidējā uzņēmuma līmeni (septītās uzņēmējdarbības direktīvas 6. panta 1. punkts).

MT

(...PICT...)|IL-KUMMISSJONI TAL-KOMUNITAJIET EWROPEJ|

Brussell, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

DOKUMENT TA’ ĦIDMA TAL-PERSUNAL TAL-KUMMISSJONI Dokument li jakkumpanja l-

Proposta għal DIRETTIVA TAL-PARLAMENT EWROPEW U TAL-KUNSILL li temenda d-Direttiva tal-Kunsill 78/660/KEE dwar il-kontijiet annwali ta' ċerti tipi ta' kumpaniji fir-rigward ta' mikroentitajiet Sommarju tal-valutazzjoni tal-impatt {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

SOMMARJU eżekuttiv

1. daħla

Din il-valutazzjoni tal-impatt tippreżenta l-inizjattivi tal-Kummissjoni bil-ħsieb li jiġu ssimplifikati l-ambjent kummerċjali u b’mod partikolari r-rekwiżiti għar-rappurtaġġ finanzjarju għall-mikroentitajiet. Tiddeskrivi l-problemi li għandhom x’jaqsmu mad-Direttivi dwar il-Kontabbiltà Ir-Raba’ Direttiva tal-Kunsill tal-25 ta’ Lulju 1978 (78/660/KEE); Is-Seba’ Direttiva tal-Kunsill tat-13 ta’ Ġunju (83/349/KEE) , tippreżenta għadd ta' għażliet strateġiċi, tanalizza l-flessibbiltà tagħhom u, fejn meħtieġ, l-impatti mistennija min-naħa tagħhom.[1]

Ir-Raba’ Direttiva tal-Kunsill tal-25 ta’ Lulju 1978 (78/660/KEE); Is-Seba’ Direttiva tal-Kunsill tat-13 ta’ Ġunju (83/349/KEE)

1.1. Pjan Ewropew għall-Irkupru Ekonomiku

Skont l-għanijiet tal-Aġenda ta’ Liżbona, il-Kummissjoni hija impenjata li terħi l-potenzjal għat-tkabbir tal-impriżi ż-żgħar u ta’ daqs medju billi jitnaqqas il-piż amministrattiv minn fuqhom.

Wara l-kriżi finanzjarja, il-Kummissjoni ħarġet "Pjan Ewropew għall-Irkupru Ekonomiku" biex terġa' tinbena l-fiduċja tal-konsumaturi u n-negozju. Il-Pjan Ewropew għall-Irkupru Ekonomiku jimmira li jnaqqas il-piż fuq l-SME’s u l-mikroimpriżi billi, fost l-oħrajn, "ineħħi r-rekwiżit għall-mikroentitajiet biex iħejju l-kontijiet annwali".

1.2. Kuntest tal-politika

L-għan tal-proposti tal-Kummissjoni li huma diskussi f’dan id-dokument huwa li jnaqqsu l-obbligi amministrattivi li mhumiex neċessarji u li jiffaċilitaw l-kompatibilità tar-rekwiżiti għar-rappurtaġġ mal-ħtiġijiet reali tal-utenti u l-fassala tar-rapporti finanzjarji.

1.3. L-acquis tal-UE fil-liġi tal-kumpaniji, il-kontabbiltà u l-verifika

Fil-qasam tal-kontabbiltà r-Raba’ Direttiva dwar il-Liġi tal-Kumpaniji tistabbilixxi rekwiżiti minimi għall-kontijiet annwali tal-kumpaniji b’responsabbiltà limitata. Fl-epoka meta ġew żviluppati d-Direttivi dwar il-Kontabbiltà l-idea predominanti kienet li l-SMEs mhumiex fundamentalment differenti minn kumpaniji kbar u għandhom isegwu l-istess rekwiżiti għar-rappurtaġġ. Din il-fehma nbidlet ħafna bir-rikonoxximent tal-ħtiġijiet distinti tal-SME - kif stipulat fil-prinċipju "aħseb l-ewwel fiż-żgħir". Huwa importanti li jiġu eżaminati liema rekwiżiti għandhom jitneħħew jew jinbidlu ma’oħrajn sabiex jiġi ssimplifikat ir-rappurtaġġ dwar il-mikroentitajiet Is-Seba’ Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet ma għandhiex għalfejn tiġi emendata, minħabba li t-test li hemm bħalissa f’din id-Direttiva joffri għażla lill-Istati Membri sabiex dawn jeskludu lill-kumpaniji mill-obbligu li jħejju dikjarazzjonijiet finanzjarji kkonsolidati li flimkien ma jaqbżux il-limiti ta' kumpanija ta' daqs medju kif imfissra fir-Raba' Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet (Art. 6(1) tas-Seba’ Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet). .[2]

Is-Seba’ Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet ma għandhiex għalfejn tiġi emendata, minħabba li t-test li hemm bħalissa f’din id-Direttiva joffri għażla lill-Istati Membri sabiex dawn jeskludu lill-kumpaniji mill-obbligu li jħejju dikjarazzjonijiet finanzjarji kkonsolidati li flimkien ma jaqbżux il-limiti ta' kumpanija ta' daqs medju kif imfissra fir-Raba' Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet (Art. 6(1) tas-Seba’ Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet).

1.4. Tifsira ta’ mikroentitajiet

Il-kategorija dwar il-mikroentitajiet hija mfissra mill-Kummissjoni bħala l-iżgħar impriżi skont it-tifsira li ġejja:

- inqas minn 10 impjegati,

- total tal-karta tal-bilanċ taħt il-500 000 EUR, u

- fatturat taħt il-1 000 000 EUR

1.5. Prattiki tas-sħab kummerċjali ewlenin tal-Unjoni Ewropea

F’ġurisdizzjonijiet oħra li huma ekonomikament analogi u fis-sħab kummerċjali ewlenin tal-Unjoni Ewropea, ir-rekwiżiti għar-rappurtaġġ finanzjarju għall-kumpaniji żgħar huma ġeneralment inqas eżiġenti mir-rekwiżiti tad-Direttivi dwar il-Kontabbiltà.

Per eżempju fl-Istati Uniti tal-Amerika, ma hemm ġeneralment l-ebda obbligu legali għall-kumpaniji mhux imniżżla fir-reġistru tal-awtoritajiet biex dawn iħejju jew jippubblikaw id-dikjarazzjonijiet finanzjarji tagħhom. Ma hemm l-ebda evidenza li dawn ir-rekwiżiti li huma inqas stretti se jkunu ta’ xkiel għall-kumpaniji Amerikani sabiex jiksbu finanzjament barrani.

1.6. Opinjoni tal-Bord tal-Verifika tal-Impatt

Din il-Verifika tal-Impatt tqis il-kummenti tal-Bord tal-Verifika tal-Impatt tal-Kummissjoni tat-2 ta' Frar 2009.

2. Kwistjonijiet proċedurali, konsultazzjonijiet tal-partijiet interessati u sussidjarjetà

Il-Kummissjoni diġà ħadet għadd ta’ inizjattivi sabiex tissimplifika u tnaqqas il-piż amministrattiv għall-kumpaniji żgħar u ta’ daqs medju (SMEs).

2.1. Il-Komunikazzjoni tal-Kummissjoni tal-10 ta’ Lulju 2007 u l-konsultazzjoni tal-partijiet interessati

Fl-2005, il-Kummissjoni nediet programm li jikkalkula l-ispejjeż amministrattivi u li jidentifika l-iktar rekwiżiti li huma ta' xkiel bil-għan li tnaqqas il-piżijiet amministrattivi għall-kumpaniji tal-UE. F’Lulju 2007, il-Kummissjoni ppubblikat Komunikazzjoni li tidentifika l-emendi potenzjali/it-tibdiliet għad-Direttiva dwar il-Kontabilità.

F’din il-Komunikazzjoni, il-Kummissjoni pproponiet li tintroduċi kategorija ġdida fir-Raba' Direttiva tal-hekk imsejħa "mikroentitajiet", liema entitajiet jistgħu fid-diskrezzjoni tal-Istati Membri, jkunu eżentati milli japplikaw id-Direttivi dwar il-Kontabbiltà.

B’kollox, il-gvernijiet ta’ 18-il Stat Membru, il-gvern ta’ wieħed mill-pajjiżi taż-ŻEE u 110 partijiet interessati, inkluż il-korpi u l-assoċjazzjonijiet Ewropej, irreaġixxew għall-Komunikazzjoni. Dawn il-kontribuzzjonijiet oriġinaw b’kollox minn 23 pajjiż, 22 minnhom huma Stati Membri.

80% tal-partijiet interessati kollha li rrispondew għall-konsultazzjonijiet pubbliċi ddikjaraw li huma favur jew kontra l-miżura. Il-maġġoranza kienu favur il-fatt li l-mikroentitajiet jkunu eżentati mir-rekwiżiti tad-Direttivi dwar il-Kontabbiltà. L-eżenzjoni kienet appoġġata mill-maġġoranza tal-kumpaniji, l-awtoritajiet pubbliċi, il-banek u l-kumpaniji ta' assigurazzjoni li pparteċipaw fl-istħarriġ. L-ikbar reżistenza ġiet mill-accountants u l-awdituri.

2.2. Miżura dwar l-ispiża u l-limiti għall-mikroentitajiet

F’rabta mal-inizjattiva għas-simplifikazzjoni msemmija iktar ‘il fuq, il-konsorzju Capgemini/Ramboll wettaq eżercizzju sabiex jikkalkula l-ispejjeż minħabba l-obbligi ta' informazzjoni (IOs) li hemm fil-liġi dwar il-kumpaniji fl-acquis tal-UE. Riżultati rilevanti li għadhom mhumiex finali li ħarġu minn dan l-eżerċizzju ta’ kalkolu huma msemmija fl-impatt tal-valutazzjoni.

2.3. Il-Grupp ta’ Livell Għoli dwar it-Tnaqqis tal-Piż Amministrattiv

Fir-rapport dwar l-ostakli ewlenin għall-entitajiet iż-żgħar, il-Grupp ta’ Livell Għoli tal-Partijiet Interessati dwar il-Piżijiet Amministrattivi (HLG), ħalla f’idejn l-Istati Membri dwar jekk il-mikroentitajiet għandhomx ikunu eżentati u talabhom jirrevedu d-Direttiva dwar il-Kontabbiltà billi jimxu fuq il-prinċipju “aħseb l-ewwel fiż-żgħir”.

2.4. Il-Parlament Ewropew

Ir-riżoluzzjoni tal-Parlament tat-18 ta’ Diċembru 2008 titlob lill-Kummissjoni tressaq proposta leġiżlattiva li tippermetti lill-Istati Membri li jeżentaw lill-impriżi ż-żgħar (il-mikroentitajiet) mill-ambitu tad-Direttivi dwar il-Kontabbiltà.

2.5. Proposti oħrajn li għandhom x'jaqsmu mal-Kummissjoni

Fl-aħħar tal-2007, il-Kummissjoni nediet azzjoni leġiżlattiva mgħaġġla sabiex tintroduċi żewġ tibdiliet tekniċi fid-Direttivi dwar il-Kontabbiltà. L-adozzjoni tagħhom hija mistennija għall-bidu tal-2009.

2.6. Sussidjarjetà

Wara l-prinċipju tas-sussidjarjetà, jeħtieġ li jitqies jekk il-livell armonizzat tal-UE huwiex verament meħtieġ għall-mikroentitajiet. Ħafna mill-obbligi li jġorru l-piżijiet amministrattivi jiġu mid-direttivi tal-UE u n-nuqqasijiet tagħhom jeħtieġu azzjoni fil-livell ta' UE.

3. definizzjoni tal-problema

Ir-rekwiżiti tad-Direttivi tal-Kontijiet japplikaw għall-kumpaniji kollha li għandhom responsabbiltà limitata mingħajr ma jitqiesu fatturi oħra (eż. id-daqs, il-finanzjament u t-tip ta' attivitajiet). Bosta drabi l-kumpaniji ż-żgħar huma suġġetti għall-istess regoli bħall-kumpaniji l-kbar. F’ħafna sitwazzjonijiet ċerta informazzjoni għandha tiġi pproċessata biss sabiex tissodisfa l-obbligi legali mingħajr ma jiġu ppreżentati l-ħtiġijiet veri tan-negozji. Dan jikkorrsipondi għat-tifsira tal-piż amministrattiv. Żewġ elementi ta’ dan il-piż amministrattiv jistgħu jiġu analizzati aktar.

· L-ispiża amministrattiva li ma għandhiex x’taqsam mad-daqs tal-kumpanija u li għalhekk mhijiex proporzjonata għall-intrapriżi ż-żgħar meta mqabbla mal-ispiża tal-intrapriżi l-kbar.

· Id-diskrepanza bejn ir-rekwiżiti tad-direttivi u l-ħtiġijiet tal-mikroentitajiet u l-utenti tad-dikjarazzjonijiet finanzjarji tagħhom.

3.1. Spiża amministrattiva (għall-konformità) mhux proporzjonata bħala piż ekonomiku

Negozji li jkunu għadhom kif fetħu u intrapriżi żgħar b’riżorsi limitati huma sensittivi għall-obbligi amministrattivi eċċessivi hekk kif dawn jiddevjaw ir-riżorsi mill-attivitajiet ewlenin tan-negozju.

Il-parti sostanzjali tal-ispiża amministrattiva hija fissa u l-mikroentitajiet jissagrifikaw relattivament ħafna iktar riżorsi sabiex ikunu konformi mal-obbligu tar-regolamentazzjoni minn kumpaniji ikbar. Barra minn hekk, id-dikjarazzjonijiet finanzjarji statutorji tal-mikroentitajiet ġeneralment għandhom inqas valur għall-partijiet interessati.

3.2. Id-diskrepanza bejn ir-rekwiżiti tad-direttivi dwar il-Kontabbiltà u l-ħtiġijiet tal-mikroentitajiet u l-utenti tad-dikjarazzjonijiet finanzjarji tagħhom.

Normalment, kumpaniji żgħar ħafna huma mmexxija mis-sid stess u d-dikjarazzjonijiet finanzjarji statutorji ma għandhomx relevanza sinifikanti fl-evalwazzjoni tal-prestazzjoni tal-kumpanija. Barra minn hekk, l-għadd ta’ investituri fil-mikroentitajiet huwa normalment baxx, u dawn l-investituri huma normalment involuti direttament fit-tmexxija tal-kumpanija u b'aċċess jew intuwitu dirett fil-kontijiet tal-kumpanija. Is-sors tal-finanzjament mhuwiex is-suq tal-ishma imma r-riżorsi tagħhom stess, il-kreditu mill-banek jew minn xi istituzzjonijiet finanzjarji oħra. L-utenti ewlenin tal-informazzjoni finanzjarja (il-banek u l-awtoritajiet tat-taxxa) għandhom il-possibbiltà li jitolbu informazzjoni dwar u lil hinn mir-rekwiżiti statutorji għar-rappurtaġġ. Għall-partijiet interessati l-oħra, il-ħtiġijiet għall-informazzjoni mhumiex normalment koperti mill-informazzjoni statutorja finanzjarja. Dan minħabba li r-relazzjonijiet tagħhom mal-kumpaniji ż-żgħar huma normalment imsejsa fuq fiduċja reċiproka aktar milli fuq (l-aċċess għal) l-informazzjoni finanzjarja u minħabba l-fatt li l-kumplessità kurrenti tad-dikjarazzjonijiet tal-kontijiet tagħmilhom iktar inutili jew ma jinftehmux għal bosta partijiet interessati.

3.3. Kemm hija kbira l-problema?

Bejn wieħed u ieħor 7.2 miljun kumpanija tal-UE huma suġġetti għar-regoli tar-rappurtaġġ fl-ambitu tad-Direttivi dwar il-Kontabbiltà. Madwar 5.4 miljun (madwar 75% minnhom) huma mikroentitajiet.

Studju li sar mir-Ramboll Management ikkonkluda li l-ispiża medja għal kull kumpanija biex din tkun konformi mad-direttivi tammonta għal € 1558. Minn dan l-ammont, il-piż amministrattiv (jiġifieri l-ġbir u l-ipproċessar tal-informazzjoni biss jissodisfa l-obbligu legali mingħajr ma jiġu ppreżentati l-ħtiġijiet veri tan-negozji jammonta għal € 1169.

L-istimi taċ-ċifri msemmija hawn fuq juru li l-piż amministrattiv li jakkumula fil-livell ta’ UE iqarreb is-€6.3 biljun.

4. għanijiet

Sabiex titqanqal il-kompetittività tal-mikroentitajiet u jintreħa l-potenzjal għat-tkabbir, il-piżijiet amministrattivi għandhom jitnaqqsu kemm jista’ jkun. L-għanijiet huma:

· Li jitnaqqas tal-piż amministrattiv għan-negozji fl-UE, speċjalment għall-SMEs u l-mikroentitajiet, filwaqt li jkunu żgurati protezzjoni u aċċess għall-informazzjoni xierqa lill-partijiet interessati.

· Li r-rekwiżiti għar-rappurtaġġ tal-mikroentitajiet ikunu konformi mal-ħtiġijiet veri tal-utenti u l-fassala tar-rapporti finanzjarji.

5. Għażliet strateġiċi u l-impatt tagħhom

5.1. Deskrizzjoni tal-għażla strateġika

Is-servizzi tal-Kummissjoni jispekulaw l-għażliet strateġiċi possibbli li ġejjin:

Għażla 0 Li ma ssir l-ebda bidla fid-Direttivi

Għażla 1 Li jkun inkoraġġit l-użu sħiħ tal-għażliet eżistenti fid-Direttivi dwar il-Kontabbiltà

Għażla 2 Li l-mikroentitajiet ikunu eżentati mill-obbligi fl-ambitu tad-Direttivi

Għażla 3 Id-deċiżjoni dwar jekk il-mikroentitajiet għandhomx ikunu eżentati mill-obbligi fl-ambitu tad-Direttivi titħalla f’idejn l-Istati Membri

Għażla 4 Li jkun introdott reġim simplifikat mandatorju dwar il-kontabbiltà għall-mikroentitajiet

Għażla 5 Li tiġi emendata d-Direttiva dwar il-Kontabbiltà mingħajr ma tkun introdotta l-kategorija tal-mikroentitajiet.

5.2. Għażla 0 Li ma ssir l-ebda bidla fid-Direttivi

Fil-qagħda tal-linja bażi, ma tittieħed l-ebda azzjoni u l-5.4 miljun mikrokumpanija se jkomplu jsegwu r-regoli dwar il-kontabbiltà tad-direttivi u se jonfqu madwar EUR 6 bn fis-sena biex ikunu konformi mal-obbligi tal-informazzjoni.

5.3. Għażla 1 Li jkun inkoraġġit l-użu sħiħ tal-għażliet eżistenti fid-Direttivi dwar il-Kontabbiltà

Fil-każ li ma jkun hemm l-ebda tibdil leġiżlattiv, il-Kummissjoni tista' xorta waħda titlob lill-Istati Membri jużaw l-għażliet kollha għas-simplifikazzjoni li huma disponibbli fid-Direttivi.

Huwa stmat li potenzjalment jistgħu jiġu ffrankati madwar EUR 1.8 bn mill-użu sħiħ tal-limiti eżistenti u l-eżenzjonijiet għas-settur tal-mikroentitajiet. Madankollu aktarx li dan l-ammont ma jintlaħaqx. Id-Direttiva ta’ bħalissa hija msawra fuq rekwiżiti ġenerali fejn huwa possibbli li l-mikroentitajiet ikunu eżentati biss minn xi wħud minnhom mill-Istati Membri fuq bażi ta’ biċċa biċċa. Ma huwiex posibbli li jsiru aktar eżenżjonijiet ġenerali, li jxekklu l-użu ta’ dawn l-għażliet, u għalhekk dan il-fatt għamilhom ġeneralment inqas interessanti għall-Istati Membri.

Barra minn hekk, din l-għażla ma tgħinx biex jitnaqqas il-piż f'dawk l-Istati Membri li diġà qegħdin jużaw l-għażliet. U lanqas ma tindirizza l-kwistjoni tad-diskrepanza bejn id-Direttivi dwar il-Kontabbiltà u l-ħtiġijiet tal-utenti tal-kumpaniji ż-żgħar u l-piż amministrattiv li jirriżulta minn dan.

5.4. Għażla 2 Li l-mikroentitajiet ikunu eżentati mill-obbligi fl-ambitu tad-Direttivi

L-eżenzjoni obbligatorja tal-mikroentitajiet se telimina r-rekwiżiti kollha tal-kontabbiltà fil-livell ta’ UE għal dan il-grupp – każ ta’ armonizzazzjoni massima. L-impatt ta’ din l-għażla huwa l-istess bħall-impatt massimu tal-għażla 3, kif inhu diskuss fit-taqsima li ġejja.

Madankollu, minħabba d-differenzi fil-kulturi tal-kontabbiltà u t-tradizzjoni tar-rappurtaġġ madwar l-UE, aktarx li din il-proposta se tkun politikament aċċettata f’xi Stati Membri.

5.5. Għażla 3 Id-deċiżjoni dwar jekk il-mikroentitajiet għandhomx ikunu eżentati mill-obbligi fl-ambitu tad-Direttivi titħalla f’idejn l-Istati Membri

L-Istati Membri se jkollhom il-possibbiltà jiddeterminaw liema huma l-aktar regoli rilevanti li l-mikroentitajiet għandhom ikunu mitluba jkunu konformi magħhom u, per eżempju, jintegraw diversi rekwiżiti għar-rappurtaġġ f’rekwiżitu wieħed.

Il-fatt li l-mikroentitajiet ikunu eżentati mill-ambitu tad-Direttiva dwar il-Kontabbiltà mistenni jkollu l-impatti li ġejjin:

Tnaqqis tal-piż amministrattiv Fix-xenarju l-aktar estrem fejn l-Istati Membri kollha jeżentaw il-mikrokumpaniji u ma jimponux rekwiżiti addizzjonali l-istima l-aktar pożittiva tal-iffrankar potenzjali li jirriżulta mill-proposta huwa ta' EUR 6.3 bn (b'firxa ta' EUR 5.9 bn sa EUR 6.9 bn). Għalhekk, aktarx li bosta Stati Membri wara li jkunu eżentaw il-mikroentitajiet mill-obbligi tar-Raba’ Direttivi jimponu aktar rekwiżiti tal-kontabbiltà, eż. li t-taxxa u r-rappurtaġġ finanzjarju jkunu armonizzati. Dawn ir-rekwiżiti alternattivi aktarx inaqqsu l-piż għall-kumpaniji. Madankollu, f’dan il-mument mhuwiex possibbli li l-effett potenzjali fil-livell ta' UE jiġi kkwantifikat.

Aktar informazzjoni rilevanti u li tista’ tinftiehem għall-utenti ewlenin, inkluż l-awtoritajiet tat-taxxa u l-kredituri, u l-bordijiet ta’ ġestjoni. Il-kontijiet jistgħu jsiru aktar rilevanti għall-ħtiġijiet tal-partijiet interessati u għall-ġestjoni tal-mikrointrapriżi, meta jitqies il-kriterju ta’ kemm dawn jinftiehmu.

L-ebda impatt negattiv sinifikanti dwar l-informazzjoni lill-partijiet interessati barranin u dwar il-protezzjoni tal-kredituri. L-utenti ewlenin tal-kontijiet tal-mikroentitajiet huma l-banek u l-awtoritajiet tat-taxxa. Il-banek mhumiex ġeneralment interessati fl-informazzjoni sofistikata dwar il-kontijiet ipprovduta skont ir-rekwiżiti tad-direttivi. Fit-tweġibiet tagħhom lill-Konsultazzjoni tal-Kummissjoni fl-2007, kemm il-banek u kemm l-industrija kienu ġeneralment favur l-eżenzjoni tal-mikroentitajiet mir-rekwiżiti tad-Direttivi dwar il-Kontabbiltà.

L-impatt fuq is-suq uniku u l-ugwaljanza tal-kundizzjonijiet tal-aċċess għas-suq L-impatt fuq is-suq uniku huwa mistenni jkun insinifikanti minħabba li l-ħtiġijiet tar-rappurtaġġ finanzjarju tal-mikroentitajiet huma aktarx bażiċi u l-kontitjiet statutorji mhumiex ġeneralment sors importanti ta' informazzjoni. Barra minn hekk għadd żgħir ta' mikroentitajiet huma involuti fl-attivitajiet transkonfinali.

Uħud mill-impatti fuq il-ġbir tad-dejta statistika f'xi Stati Membri li possibbilment twassal għall-ħtieġa ta' bidla fil-metodoloġija tal-ġbir tad-dejta statistika.

L-ebda impatt negattiv dwar il-ġbir ta’ informazzjoni għall-finijiet tat-taxxa. L-awtoritajiet tat-taxxa għandhom is-setgħa jitolbu informazzjoni skont ir-rekwiżiti tar-rappurtaġġ u li jwettqu verifiki (valutazzjonijiet) tal-informazzjoni finanzjarja.

It-tnaqqis fl-attivitajiet tal-professjoni tal-kontabbiltà fit-tħejjija u l-verifika tal-kontijiet statutorji. Parti minn dan mistenni jkun sostitwit permezz tal-użu tas-servizzi ta’ accountants professjonali għal attivitajiet oħra bil-valur miżjud.

Aspetti soċjali. L-impjegati tal-mikroentitajiet se jkunu disponibbli għal inqas informazzjoni pubblika. Madankollu, minħabba l-kuntatt dirett li l-impjegati ġeneralment ikollhom mal-bordijiet tal-ġestjoni u s-sid(ien) tal-mikroentitajiet, id-dikjarazzjonijiet finanzjarji ppubblikati għandhom inqas irwol fl-issodisfar tal-ħtiġijiet tal-informazzjoni. Is-sitwazzjoni hija simili għall-kumpaniji li r-responsabbiltà tagħhom ma tkunx limitata u li jkunu tal-istess daqs.

Aspetti ambjentali. Impatt pożittiv żgħir minħabba n-nuqqas ta’ attivitajiet ta’ rappurtaġġ u ġbir ta’ arkivji.

Informazzjoni lill-pubbliku ġenerali. Tnaqqis ta’ xi informazzjoni pubblika minn dik disponibbli għall-partijiet barranin. Madankollu dan l-interess huwa ġeneralment baxx ħafna.

5.6. Għażla 4 Li jkun introdott reġim simplifikat mandatorju dwar il-kontabbiltà għall-mikroentitajiet

Għażla waħda li tinkludi reġim dwar il-kontabbiltà mfassal għall-mikroimpriżi fid-Direttivi dwar il-Kontabbiltà. Kuntrarjament għall-“għażla tal-eżenzjoni” dan ir-reġim il-ġdid se jitlob perjodu itwal ta’ tħejjija u implimentazzjoni. Għalhekk, mhuwiex xieraq li jkun riżultat tnaqqis fil-piż fiż-żmien stipulat.

5.7. Għażla 5 Li tiġi emendata d-Direttiva dwar il-Kontabbiltà mingħajr ma tkun introdotta l-kategorija tal-mikroentitajiet.

Huwa possibbli li jkunu hemm titjib ta' malajr fid-Direttivi dwar il-Kontabbiltà. Dan jista’ jfisser li l-piżijiet jillimitaw ruħhom fi żmien qasir. Madankollu, dan ma jindirizzax il-problema ewlenija tad-diskrepanza bejn id-direttivi dwar il-kontabbiltà u l-ħtiġijiet tal-utenti.

L-emendi li huma iktar importanti jirrikjedu iktar żmien ta’ tħejjija u għalhekk ma humiex xierqa li jiksbu tnaqqis fil-piż ta' malajr fiż-żmien stipulat.

6. Tqabbil bejn l-għażliet u l-Ġustifikazzjoni tal-proposta tal-Kummissjoni

L-għażla li tipprovdi l-ikbar tnaqqis fil-piż hija l-għażla li l-mikroentitajiet jiġu eżantati. Din l-għażla tista’ tiġi implimentata wkoll fi żmien qasir. Il-Kummissjoni tqis li din l-għażla hija għalhekk l-iktar alternattiva xierqa li tnaqqas b’mod sinifikanti l-piż amministrattiv tan-negozji ż-żgħar u li r-rekwiżiti għar-rappurtaġġ jkunu armonizzata mal-ħtiġijiet tal-utenti u l-fassala tar-rapporti finanzjarji.

7. Monitoraġġ u evalwazzjoni

Din il-proposta hija marbuta sew mal-modernizzazzjoni u s-simplifikazzjoni ġenerali tar-Raba' u s-Seba' Direttivi dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet. Minħabba r-rabta mill-viċin bejn dawn il-miżuri l-monitoraġġ u l-evalwazzjoni se jitwettqu flimkien. Pjan dettaljat ta’ monitoraġġ se jkun parti mill-istrateġija ġlobali ta’ monitoraġġ flimkien mar-reviżjoni ġenerali tad-Direttiva dwar il-Kontabbiltà.

L-evalwazzjoni tal-effetti u l-funzjonament tal-eżenzjoni għall-mikroentitajiet ser jinkludu valutazzjoni fir-rigward tal-għanijiet ewlenin ta' armonizzazzjoni aħjar tar-regoli tal-kontabbiltà mal-ħtiġijiet tal-utenti u l-fassala tar-rapporti finanzjarji u t-tnaqqis kumplessiv fil-piż amministrattiv. Barra minn hekk, se jitqiesu l-kwalità u l-aċċessibbiltà tal-informazzjoni finanzjarja lill-partijiet interessati.

[1] Ir-Raba’ Direttiva tal-Kunsill tal-25 ta’ Lulju 1978 (78/660/KEE); Is-Seba’ Direttiva tal-Kunsill tat-13 ta’ Ġunju (83/349/KEE)

[2] Is-Seba’ Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet ma għandhiex għalfejn tiġi emendata, minħabba li t-test li hemm bħalissa f’din id-Direttiva joffri għażla lill-Istati Membri sabiex dawn jeskludu lill-kumpaniji mill-obbligu li jħejju dikjarazzjonijiet finanzjarji kkonsolidati li flimkien ma jaqbżux il-limiti ta' kumpanija ta' daqs medju kif imfissra fir-Raba' Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet (Art. 6(1) tas-Seba’ Direttiva dwar il-Liġi tas-Soċjetajiet).

SK

(...PICT...)|KOMISIA EURÓPSKYCH SPOLOČENSTIEV|

V Bruseli 26.2. 2009

SEK(2009) 207

PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE Sprievodný dokument

Návrh SMERNICA EURÓPSKEHO PARLAMENTU A RADY, ktorou sa mení a dopĺňa smernica Rady 78/660/EHS o ročnej účtovnej závierke niektorých typov spoločností, pokiaľ ide o mikrosubjekty Zhrnutie hodnotenia vplyvu {KOM(2009) 83} {SEK(2009) 206}

ZHRNUTIE

1. Úvod

Toto hodnotenie vplyvu predstavuje iniciatívy Komisie s cieľom zjednodušiť podnikateľské prostredie a najmä požiadavky na finančné výkazníctvo mikrosubjektov. Opisuje problémy, ktoré sa týkajú súčasných smerníc o účtovníctve Štvrtá smernica Rady z 25. júla 1978 (78/660/EHS); Siedma smernica Rady z 13. júna 1983 (83/349/EHS). , ponúka niekoľko politických možností, analyzuje ich uskutočniteľnosť a prípadne aj ich očakávaný vplyv.[1]

Štvrtá smernica Rady z 25. júla 1978 (78/660/EHS); Siedma smernica Rady z 13. júna 1983 (83/349/EHS).

1.1. Európsky plán obnovy hospodárstva

Komisia je v súlade s cieľmi lisabonskej agendy zaviazaná uvoľniť potenciál rastu malých a stredných podnikov znížením ich administratívnej záťaže.

Komisia v dôsledku finančnej krízy vydala „Európsky plán obnovy hospodárstva“ s cieľom obnoviť dôveru spotrebiteľov a podnikov. Prísľubom Európskeho plánu obnovy hospodárstva je znížiť záťaž MSP a mikropodnikov okrem iného „zrušením požiadavky, aby mikropodniky pripravovali ročnú účtovnú závierku“.

1.2. Politický kontext

Cieľ návrhov Komisie, o ktorých sa diskutuje v tomto dokumente, spočíva v obmedzení zbytočných administratívnych povinností a umožnení prispôsobenia požiadaviek na vykazovanie skutočným potrebám používateľov aj zostavovateľov.

1.3. Acquis communautaire Európskej únie v oblasti práva obchodných spoločností, účtovníctva a auditu

Štvrtou smernicou o práve obchodných spoločností sa v oblasti účtovníctva zaviedli minimálne požiadavky na ročnú účtovnú závierku spoločností s ručením obmedzeným. V čase, keď sa smernice o účtovníctve pripravovali, prevládal názor, že MSP sa zásadne neodlišujú od veľkých spoločností a preto by mali dodržiavať podobné požiadavky na vykazovanie. Tento názor sa postupne zmenil a osobité potreby skupiny MSP sa uznali v podobe zásady „najskôr myslieť na malých“. Dôležité je zvážiť, ktoré požiadavky by sa mali zrušiť alebo nahradiť s cieľom zjednodušiť finančné výkazníctvo mikrosubjektov Siedmu smernicu o práve obchodných spoločností nie je potrebné zmeniť a doplniť, keďže súčasné znenie tejto smernice poskytuje členským štátom možnosť, aby od povinnosti pripravovať konsolidované finančné výkazy oslobodili spoločnosti, ktoré spolu nepresahujú limity stredného podniku podľa definície vo štvrtej smernici o práve obchodných spoločností (článok 6 ods. 1 siedmej smernice o práve obchodných spoločností). .[2]

Siedmu smernicu o práve obchodných spoločností nie je potrebné zmeniť a doplniť, keďže súčasné znenie tejto smernice poskytuje členským štátom možnosť, aby od povinnosti pripravovať konsolidované finančné výkazy oslobodili spoločnosti, ktoré spolu nepresahujú limity stredného podniku podľa definície vo štvrtej smernici o práve obchodných spoločností (článok 6 ods. 1 siedmej smernice o práve obchodných spoločností).

1.4. Definícia mikrosubjektov

Komisia vymedzila kategóriu mikrosubjektov ako najmenšie podniky s touto definíciou:

– menej ako desať zamestnancov,

– bilančná suma nižšia ako 500 000 EUR a

– obrat menej ako 1 000 000 EUR .

1.5. Postupy v krajinách, ktoré sú hlavnými obchodnými partnermi Európskej únie

V iných hospodársky porovnateľných jurisdikciách a krajinách, ktoré sú hlavnými obchodnými partnermi Európskej únie, sú požiadavky na finančné výkazníctvo malých spoločností vo všeobecnosti menej náročné ako požiadavky smerníc o účtovníctve .

Napríklad v Spojených štátoch vo všeobecnosti neexistuje zákonná povinnosť neregistrovaných spoločností pripravovať alebo zverejňovať finančné výkazy. Nie sú žiadne dôkazy o tom, že by tieto menej prísne požiadavky predstavovali pre spoločnosti v Spojených štátoch prekážku pri získaní externých finančných prostriedkov.

1.6. Stanovisko Rady Európskej komisie pre hodnotenie vplyvu

V tomto hodnotení vplyvu sa zohľadňujú pripomienky Rady Európskej komisie pre hodnotenie vplyvu z 2. februára 2009.

2. Procedurálne otázky, konzultácie so zainteresovanými stranami a subsidiarita

Komisia už prijala niekoľko zjednodušujúcich iniciatív s cieľom znížiť administratívnu záťaž malých a stredných spoločností (MSP).

2.1. Oznámenie Komisie z 10. júla 2007 a konzultácie so zainteresovanými stranami

Komisia v roku 2005 zaviedla program merania administratívnych nákladov a zisťovania požiadaviek, ktoré spôsobujú najväčšiu záťaž, s cieľom znížiť administratívnu záťaž spoločností v EÚ. V júli 2007 Komisia uverejnila oznámenie, v ktorom identifikuje možné zmeny a doplnenia a úpravy smerníc o účtovníctve.

Komisia v tomto oznámení navrhla, aby sa v rámci štvrtej smernice zaviedla nová kategória takzvaných „mikrosubjektov“ a aby členské štáty mali možnosť podniky tejto kategórie oslobodiť od požiadaviek smerníc o účtovníctve.

Na toto oznámenie reagovalo celkovo osemnásť vlád členských štátov, vláda jednej krajiny EHP a 110 zainteresovaných strán vrátane európskych orgánov a združení. Tieto príspevky pochádzali celkovo z 23 krajín, medzi ktorými bolo 22 členských štátov.

Zo všetkých zainteresovaných strán, ktoré odpovedali v rámci verejných konzultácií, 80 % zaujalo buď kladné alebo záporné stanovisko k tomuto opatreniu. Väčšina bola za oslobodenie mikrosubjektov od požiadaviek smerníc o účtovníctve. Toto oslobodenie podporila väčšina spoločností, verejných orgánov, bánk a poisťovní, ktoré sa zúčastnili na prieskume. Najväčší nesúhlas vyjadrili účtovníci a audítori.

2.2. Meranie nákladov a prahových hodnôt mikrosubjektov

V súvislosti so spomenutou zjednodušujúcou iniciatívou konzorcium Capgemini/Ramboll vykonalo meranie s cieľom určiť náklady spôsobené informačnými povinnosťami (IP) obsiahnutými v  acquis EÚ v oblasti práva obchodných spoločností. Príslušné predzáverečné výsledky tohto merania sa uvádzajú v tomto hodnotení vplyvu.

2.3. Skupina na vysokej úrovni pre zníženie administratívnej záťaže

Skupina nezávislých zainteresovaných strán na vysokej úrovni pre oblasť administratívnej záťaže vo svojej správe, v ktorej uvažuje o najväčších prekážkach pre malé firmy, vyzýva, aby sa rýchlo prijal právny predpis o možnosti členského štátu oslobodiť mikrosubjekty od požiadaviek smernice o účtovníctve a aby sa táto smernica úplne prehodnotila podľa hlavnej zásady „najskôr myslieť na malých“.

2.4. Európsky parlament

Európsky parlament vo svojom uznesení z 18. decembra 2008 vyzýva Komisiu, aby predložila legislatívny návrh, ktorý umožní členským štátom vyňať veľmi malé podniky (mikrosubjekty) z rozsahu pôsobnosti smerníc o účtovníctve.

2.5. Ďalšie súvisiace návrhy Komisie

Na konci roka 2007 Komisia otvorila zrýchlený legislatívny postup s cieľom zaviesť dve technické zmeny v smerniciach o účtovníctve. Prijatie týchto zmien sa očakáva na začiatku roku 2009.

2.6. Subsidiarita

Podľa zásady subsidiarity je potrebné zvážiť, či je v prípade mikrosubjektov naozaj potrebná harmonizácia na úrovni EÚ. Väčšina povinností, ktoré spôsobujú administratívnu záťaž, vyplýva zo smerníc EÚ a ich obmedzenie vyžaduje akciu na úrovni Európskej únie.

3. Vymedzenie problému

Požiadavky smerníc o účtovníctve sa vzťahujú na všetky spoločnosti s ručením obmedzeným bez ohľadu na iné faktory (napríklad veľkosť, financovanie alebo druh činností). Najmä malé spoločnosti podliehajú rovnakým pravidlám ako väčšie spoločnosti. V mnohých situáciách sa určité informácie musia spracovať len preto, aby sa splnili zákonné povinnosti, bez skutočnej potreby podniku. Tento stav zodpovedá definícii administratívnej záťaže. Ďalej možno analyzovať dva prvky tejto administratívnej záťaže:

· administratívne náklady, ktoré nesúvisia s veľkosťou spoločnosti, a preto sú v porovnaní s väčšími podnikmi pre najmenšie podniky neprimerané;

· nesúlad medzi požiadavkami smerníc a potrebami mikrosubjektov a používateľov ich finančných výkazov.

3.1. Neprimerané administratívne náklady (spojené so zabezpečením súladu) ako hospodárska záťaž

Začínajúce podniky a malé podniky s obmedzenými zdrojmi sú citlivé na prehnané administratívne povinnosti, pretože takéto povinnosti odkláňajú zdroje od hlavných podnikateľských činností.

Podstatná časť administratívnych nákladov je pevne stanovená a mikrosubjekty obetujú pomerne oveľa viac zdrojov na plnenie regulačnej povinnosti ako väčšie spoločnosti. Okrem toho povinné finančné výkazy mikrosubjektov majú vo všeobecnosti malú hodnotu pre ich zainteresované strany.

3.2. Nesúlad medzi požiadavkami smerníc o účtovníctve a potrebami mikrosubjektov a používateľmi ich finančných výkazov

Veľmi malé spoločnosti sú obvykle riadené vlastníkmi, pre ktorých povinné finančné výkazy nemajú vážny význam pri hodnotení výkonnosti spoločnosti. Navyše v mikrosubjektoch je často počet investorov obmedzený a títo investori sú nezriedka priamo zapojení do prevádzky spoločnosti a majú priamy prístup k účtom spoločnosti a možnosť priamo do nich nahliadnuť. Zdrojom finančných prostriedkov v tomto prípade nie je burza cenných papierov, ale ide o vlastné zdroje, bankové úvery alebo úvery od iných finančných inštitúcií. Hlavní používatelia finančných informácií (banky a daňové orgány) majú možnosť vyžiadať si informácie nad rámec zákonných požiadaviek na vykazovanie. Povinné finančné informácie obyčajne nezodpovedajú informačným potrebám ostatných zainteresovaných strán, pretože ich vzťahy s malými podnikmi sú často založené skôr na vzájomnej dôvere ako na finančných informáciách (alebo prístupe k nim) a preto, že účtovné výkazy sú v súčasnosti také komplexné, že sú pre mnohé zainteresované strany často nepoužiteľné/nezrozumiteľné.

3.3. Aký veľký je tento problém?

Približne 7,2 milióna spoločností EÚ podlieha pravidlám vykazovania v rámci rozsahu pôsobnosti smerníc o účtovníctve. Zhruba 5,4 milióna týchto spoločností (približne 75 % z celkového počtu) sú mikrosubjekty.

Zo záverov štúdie, ktorú vypracovala spoločnosť Ramboll Management, vyplýva, že priemerné náklady na jednu spoločnosť spojené so splnením požiadaviek smerníc sú 1 558 EUR. Z tejto sumy pripadá 1 169 EUR administratívnej záťaži (t. j. zhromažďovaniu a spracovaniu informácií iba z dôvodu splnenia zákonnej povinnosti, bez skutočnej potreby podniku).

Na základe vyššie uvedených súvislostí by približná hodnota súhrnnej administratívnej záťaže na úrovni EÚ vychádzala zhruba na 6,3 miliardy EUR.

4. Ciele

S cieľom posilniť konkurencieschopnosť mikrosubjektov a uvoľniť ich potenciál rastu by sa administratívna záťaž mala znížiť na minimum. Toto sú príslušné ciele:

· znížiť administratívnu záťaž podnikov v EÚ, najmä MSP a mikrosubjektov a zároveň zabezpečiť pre zainteresované strany primeranú ochranu a informácie;

· umožniť prispôsobenie požiadaviek na vykazovanie, ktoré musia mikrosubjekty plniť, skutočným potrebám používateľov a zostavovateľov.

5. Politické možnosti a ich predpokladaný vplyv

5.1. Opis politických možností

Útvary Komisie zvažujú tieto politické možnosti:

Možnosť 0. Bez zmeny smerníc

Možnosť 1. Podporiť plné využitie existujúcich možností v rámci smerníc o účtovníctve

Možnosť 2. Povinné vyňatie mikrosubjektov z rozsahu pôsobnosti smerníc

Možnosť 3. Možnosť členských štátov vyňať mikrosubjekty z rozsahu pôsobnosti smerníc

Možnosť 4. Zavedenie zjednodušeného povinného režimu účtovníctva pre mikrosubjekty

Možnosť 5. Zmeny a doplnenia smernice o účtovníctve bez zavedenia kategórie mikrosubjektov.

5.2. Možnosť 0. Bez zmeny smerníc

V základnom scenári sa vychádza z toho, že sa nepodniknú žiadne kroky a všetkých 5,4 milióna mikrospoločností bude naďalej dodržiavať účtovné pravidlá smerníc a ročne vynakladať približne 6 miliárd EUR na plnenie informačných povinností.

5.3. Možnosť 1. Podporiť plné využitie existujúcich možností v rámci smerníc o účtovníctve

Aj v prípade, že sa nevykonajú žiadne legislatívne zmeny, Komisia môže vyzvať členské štáty, aby využili všetky možnosti zjednodušenia dostupné v rámci smerníc.

Odhad potenciálnych úspor pri plnom využití existujúcich prahových hodnôt a výnimiek v prípade segmentu mikrospoločností predstavuje až 1,8 miliardy EUR. Dosiahnutie tejto sumy však nie je pravdepodobné. Súčasná smernica je založená na všeobecných požiadavkách a možnosti členských štátov postupne zavádzať výnimky len v niektorých z týchto požiadaviek . Keďže nejestvuje možnosť zaviesť všeobecnejšie výnimky, využiteľnosť týchto možností je obmedzená a preto sa stali vo všeobecnosti menej lákavými pre členské štáty.

Táto možnosť by navyše neumožnila znížiť záťaž v členských štátoch, ktoré tieto možnosti už využívajú. Nevyriešila by sa ňou ani otázka nesúladu medzi smernicami o účtovníctve a používateľskými potrebami najmenších spoločností, ani problém administratívnej záťaže, ktorý z tohto nesúladu pramení.

5.4. Možnosť 2. Povinné vyňatie mikrosubjektov z rozsahu pôsobnosti smerníc

Povinným vyňatím mikrosubjektov by sa odstránili všetky účtovné požiadavky predpísané tejto skupine na úrovni Európskej únie, čo je prípad maximálnej harmonizácie. Vplyv tejto možnosti je rovnaký ako maximálny vplyv možnosti 3, o ktorej sa pojednáva v ďalšej časti.

Avšak vzhľadom na rozdiely v kultúrach účtovníctva a tradíciách výkazníctva v Európskej únii je veľmi nepravdepodobné, že by takýto návrh mohol byť pre niektoré členské štáty Európskej únie politicky prijateľný.

5.5. Možnosť 3. Možnosť členských štátov vyňať mikrosubjekty z rozsahu pôsobnosti smerníc

Členské štáty by mali možnosť určiť najzávažnejšie pravidlá, ktorých dodržiavanie by sa od mikrosubjektov vyžadovalo, a napríklad spojiť viaceré požiadavky na vykazovanie do jednej.

Predpokladá sa, že vyňatie mikrosubjektov z rozsahu pôsobnosti smernice o účtovníctve bude mať takýto vplyv:

Zníženie administratívnej záťaže . V rámci scenára maximálneho využitia tejto možnosti, keď všetky členské štáty vyjmú mikrospoločnosti z rozsahu pôsobnosti smernice a nezavedú ďalšie požiadavky, sa potenciálne úspory pochádzajúce z návrhu odhadujú na 6,3 miliardy EUR (s rozpätím 5,9 miliardy EUR až 6,9 miliardy EUR). Je však pravdepodobné, že po oslobodení mikrosubjektov od povinností štvrtej smernice by mnohé členské štáty zaviedli ďalšie požiadavky na účtovníctvo, napríklad požiadavku zosúladiť daňové a finančné výkazníctvo. Takéto alternatívne požiadavky pravdepodobne obmedzia zníženie záťaže spoločností. V súčasnosti však nie je možné vyčísliť potenciálny účinok na úrovni Európskej únie.

Relevantnejšie a zrozumiteľnejšie informácie pre hlavných používateľov vrátane daňových orgánov, veriteľov a manažment podniku. Finančné výkazy by sa mohli lepšie prispôsobiť potrebám zainteresovaných strán a manažmentu mikropodnikov so zreteľom na zásadu zrozumiteľnosti.

Žiadny výrazný záporný vplyv na informácie pre externé zainteresované strany a ochranu veriteľov. Hlavní používatelia finančných výkazov mikrosubjektov sú banky a daňové orgány. Banky vo všeobecnosti nemajú záujem o zložité účtovné informácie poskytované podľa požiadaviek smerníc. V odpovediach v rámci konzultácie Komisie v roku 2007 sa aj banky aj zástupcovia priemyslu väčšinou vyjadrili za oslobodenie mikrosubjektov od požiadaviek smerníc o účtovníctve.

Vplyv na jednotný trh a rovnaké pravidlá hry. Predpokladá sa významný vplyv tejto možnosti na jednotný trh, keďže potreby finančného výkazníctva mikrosubjektov sú skôr základné a povinné finančné výkazy nie sú všeobecne dôležitým zdrojom informácií. Okrem toho, len malé množstvo mikrosubjektov sa zapája do cezhraničných činností .

Určitý záporný vplyv na zber štatistických údajov , ktorý si v niektorých členských štátov bude možno vyžadovať zmenu metodológie zberu štatistických údajov.

Žiadny záporný vplyv na zber informácií na účely zdanenia. Daňové orgány majú právomoc vyžiadať si informácie podľa vlastných požiadaviek na vykazovanie a vykonávať previerky (audity) finančných informácií.

Zníženie množstva činností v rámci odboru účtovníctva pri príprave a audite povinných finančných výkazov. Očakáva sa, že sa to čiastočne vynahradí využívaním profesionálnych účtovníkov na iné účely s vyššou pridanou hodnotou.

Sociálne hľadiská. Určité obmedzenie verejných informácií dostupných pre zamestnancov mikrosubjektov. Vzhľadom na priamy styk, ktorý obvykle majú zamestnanci s manažmentom a vlastníkom(-mi) mikrosubjektov, však uverejňované finančné výkazy zohrávajú menšiu úlohu z hľadiska uspokojenia informačných potrieb. V tejto súvislosti je situácia podobná ako pri rovnako veľkých spoločnostiach s neobmedzeným ručením.

Ekologické hľadiská. Mierny kladný vplyv vďaka obmedzeniu činností vykazovania a evidencie.

Informácie pre širokú verejnosť . Určité obmedzenie verejných informácií dostupných pre externé strany. Záujem o takéto informácie je však vo všeobecnosti veľmi malý.

5.6. Možnosť 4. Zavedenie zjednodušeného povinného režimu účtovníctva pre mikrosubjekty

Jedna možnosť je do smerníc o účtovníctve začleniť účtovný režim presne prispôsobený mikrosubjektom. Na rozdiel od „možnosti vyňatia“ by si takýto nový režim vyžadoval dlhšie obdobie prípravy a realizácie. Z tohto dôvodu to nie je vhodný postup na dosiahnutie rýchleho zníženia záťaže v určenom časovom rámci.

5.7. Možnosť 5. Zmeny a doplnenia súčasnej smernice o účtovníctve bez zavedenia kategórie mikrosubjektov

Mohli by sa vykonať určité rýchle úpravy smerníc o účtovníctve. Takéto úpravy by mohli z hľadiska záťaže priniesť obmedzené úspory v krátkom časovom rozpätí. Neriešia však základný problém nesúladu medzi smernicami o účtovníctve a potrebami používateľov.

Dôkladnejšie zmeny a doplnenia by si vyžadovali dlhší čas na prípravu a preto nie sú vhodné na dosiahnutie rýchleho zníženia záťaže v určenom časovom rámci.

6. Porovnanie možností a  odôvodnenie návrhu Komisie

Možnosť, ktorá ponúka najväčšie zníženie záťaže, je možnosť vyňať mikrosubjekty z rozsahu pôsobnosti smerníc. Túto možnosť je zároveň možné realizovať v najkratšom časovom rámci. Komisia preto považuje túto možnosť za najvhodnejšiu alternatívu na dosiahnutie cieľa významne znížiť administratívnu záťaž malých podnikov a prispôsobiť požiadavky na vykazovanie potrebám používateľov a zostavovateľov.

7. Monitorovanie a hodnotenie

Tento návrh je úzko spojený s celkovou modernizáciou a zjednodušením štvrtej a siedmej smernice o účtovníctve. Vzhľadom na úzke spojenie medzi týmito opatreniami sa monitorovanie a hodnotenie bude vykonávať spoločne. Podrobný plán monitorovania bude súčasťou celkovej stratégie monitorovania v spojení so všeobecnou revíziou smerníc o účtovníctve.

Hodnotenie účinkov a fungovania výnimky pre mikrosubjekty bude zahŕňať posúdenie najdôležitejších cieľov lepšieho prispôsobenia účtovných pravidiel potrebám používateľov a zostavovateľov finančných výkazov a celkového zníženia administratívnej záťaže. Okrem toho sa bude zohľadňovať aj kvalita a prístupnosť príslušných finančných informácií pre zainteresované strany.

[1] Štvrtá smernica Rady z 25. júla 1978 (78/660/EHS); Siedma smernica Rady z 13. júna 1983 (83/349/EHS).

[2] Siedmu smernicu o práve obchodných spoločností nie je potrebné zmeniť a doplniť, keďže súčasné znenie tejto smernice poskytuje členským štátom možnosť, aby od povinnosti pripravovať konsolidované finančné výkazy oslobodili spoločnosti, ktoré spolu nepresahujú limity stredného podniku podľa definície vo štvrtej smernici o práve obchodných spoločností (článok 6 ods. 1 siedmej smernice o práve obchodných spoločností).

SL

(...PICT...)|KOMISIJA EVROPSKIH SKUPNOSTI|

Bruselj, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE Spremni dokument k

Predlogu DIREKTIVA EVROPSKEGA PARLAMENTA IN SVETA o spremembi Direktive Sveta 78/660/ES o letnih računovodskih izkazih posameznih vrst družb v zvezi z mikro subjekti Povzetek ocene učinka {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Povzetek

1. Uvod

Ta ocena učinka predstavlja pobude Komisije za poenostavitev poslovnega okolja in zlasti zahtev za finančno poročanje za mikro subjekte. V oceni so opisane težave, povezane z obstoječimi računovodskimi direktivami Četrta direktiva Sveta z dne 25. julija 1978 (78/660/EGS); Sedma direktiva Sveta z dne 13. junija (83/349/EGS). , predstavljenih je več možnosti politik, analizirana je njihova izvedljivost in, kadar je to mogoče, njihovi pričakovani učinki.[1]

Četrta direktiva Sveta z dne 25. julija 1978 (78/660/EGS); Sedma direktiva Sveta z dne 13. junija (83/349/EGS).

1.1. Evropski načrt za oživitev gospodarstva

Skladno s cilji lizbonske strategije se je Komisija zavezala, da bo povečala potencial rasti malih in srednje velikih podjetij, tako da bo zmanjšala njihovo upravno obremenitev.

V okviru odpravljanja posledic finančne krize je Komisija pripravila „Evropski načrt za oživitev gospodarstva“, da bi ponovno okrepila zaupanje potrošnikov in podjetij. Evropski načrt za oživitev gospodarstva vsebuje zavezo, da se bodo zmanjšale obremenitve malih in srednje velikih podjetij ter mikro podjetij, vključno z „odpravo zahteve, da mikro podjetja pripravljajo letne računovodske izkaze“.

1.2. Okvir politike

Cilj predlogov Komisije, obravnavanih v tem dokumentu, je zmanjšanje nepotrebnih upravnih obveznosti in omogočanje uskladitve zahtev za poročanje z dejanskimi potrebami uporabnikov in pripravljavcev.

1.3. Pravni red EU na področju prava družb, računovodstva in revidiranja

Na področju računovodstva četrta direktiva o pravu družb določa minimalne zahteve za letne računovodske izkaze družb z omejeno odgovornostjo. V času, ko so se pripravljale računovodske direktive, je veljalo mnenje, da MSP niso bistveno drugačna od velikih družb, zato naj bi zanje veljale podobne zahteve za poročanje. To mnenje se je pozneje spremenilo, ko so se prepoznale posebne potrebe malih in srednje velikih podjetij, opredeljene kot načelo „misli najprej na male“. Pomembno je preučiti, katere zahteve bi bilo mogoče odstraniti ali nadomestiti, da bi se poenostavilo finančno poročanje za mikro subjekte Sedme direktive o pravu družb ni treba spreminjati, saj obstoječe besedilo te direktive državam članicam že daje možnost, da iz obveznosti priprave konsolidiranih računovodskih izkazov izvzamejo družbe, ki skupaj ne presegajo omejitev za srednje veliko podjetje, kot je opredeljeno v četrti direktivi o pravu družb (člen 6(1) sedme direktive o pravu družb). .[2]

Sedme direktive o pravu družb ni treba spreminjati, saj obstoječe besedilo te direktive državam članicam že daje možnost, da iz obveznosti priprave konsolidiranih računovodskih izkazov izvzamejo družbe, ki skupaj ne presegajo omejitev za srednje veliko podjetje, kot je opredeljeno v četrti direktivi o pravu družb (člen 6(1) sedme direktive o pravu družb).

1.4. Opredelitev mikro subjektov

Mikro subjekti so v kategorizaciji Komisije določeni kot najmanjša podjetja, ki jih opredeljujejo naslednji pogoji:

– manj kot deset zaposlenih,

– bilančna vsota manj kot 500 000 EUR, in

– prihodki od prodaje manj kot 1 000 000 EUR.

1.5. Prakse glavnih trgovinskih partneric Evropske unije

V drugih gospodarsko primerljivih jurisdikcijah in ključnih trgovinskih partnericah Evropske unije so zahteve za finančno poročanje za male gospodarske družbe na splošno manj stroge od zahtev v računovodskih direktivah.

V ZDA na primer za družbe, ki ne kotirajo na borzi, na splošno ne velja nobena pravna obveznost za pripravo ali objavo računovodskih izkazov. Nič ne dokazuje, da naj bi imele družbe iz Združenih držav zaradi teh manj strogih zahtev težave pri pridobivanju zunanjega financiranja.

1.6. Mnenje odbora Komisije za oceno učinka

Ta ocena učinka upošteva pripombe, ki jih je odbor Komisije za oceno učinka podal 2. februarja 2009.

2. Postopkovna vprašanja, posvetovanje z zainteresiranimi stranmi in subsidiarnost

Komisija je že sprejela vrsto ukrepov za poenostavitev, da bi zmanjšala upravno obremenitev malih in srednje velikih podjetij (MSP).

2.1. Sporočilo Komisije z dne 10. julija 2007 in posvetovanje z zainteresiranimi stranmi

Leta 2005 je Komisija začela izvajati program za izmero upravnih stroškov in opredelitev najbolj obremenjujočih zahtev z namenom, da se zmanjšajo upravne obremenitve podjetij v EU. Komisija je julija 2007 objavila sporočilo, v katerem je določila možne spremembe računovodskih direktiv.

V tem sporočilu je Komisija predlagala, da se v četrto direktivo uvede nova kategorija tako imenovanih „mikro subjektov“, ki bi jih države članice lahko po lastni presoji izvzele iz računovodskih direktiv.

Na sporočilo se je odzvalo 18 vlad držav članic, ena vlada države EGP in 110 zainteresiranih strani, vključno z evropskimi organi in združenji. Ti prispevki so izvirali iz skupno 23 držav, od katerih je bilo 22 držav članic.

80 % vseh zainteresiranih strani, ki so se odzvale na javna posvetovanja, je zavzelo bodisi pozitivno bodisi negativno stališče do ukrepa. Večina je podprla izvzetje mikro subjektov iz zahtev, ki jih predpisujejo računovodske direktive. Izvzetje je podprla večina družb, javnih organov, bank in zavarovalnic, ki so sodelovale v raziskavi. Najbolj so mu nasprotovali računovodje in revizorji.

2.2. Merjenje stroškov in pragov za mikro subjekte

V zvezi z zgornjo pobudo za poenostavitev je bilo izvedeno merjenje, ki ga je opravil konzorcij Capgemini/Ramboll, za določitev stroškov, ki izhajajo iz obveznosti obveščanja, kot jih določa pravni red EU na področju prava družb. Ta ocena učinka se sklicuje na ustrezne predhodne rezultate merjenja.

2.3. Skupina visokih predstavnikov za zmanjšanje upravne obremenitve

Poročilo Skupine visokih predstavnikov neodvisnih zainteresiranih strani za upravne obremenitve, ki je preučilo glavne ovire za mala podjetja, poziva k hitri uveljavitvi možnosti držav članic za izvzetje mikro subjektov in splošni prenovi računovodske direktive, tako da bo „misli najprej na male“ postalo vodilno načelo.

2.4. Evropski parlament

Resolucija Evropskega parlamenta z dne 18. decembra 2008 Komisijo poziva, naj pripravi zakonodajni predlog, ki bo državam članicam omogočal, da zelo majhna podjetja (mikro subjekte) izvzamejo s področja uporabe računovodskih direktiv.

2.5. Drugi sorodni predlogi Komisije

Konec leta 2007 je Komisija začela izvajati zakonodajni ukrep, ki se sprejme po hitrem postopku, za uvedbo dveh tehničnih sprememb v računovodske direktive. Pričakuje se, da bo ukrep sprejet v začetku leta 2009.

2.6. Subsidiarnost

V skladu z načelom subsidiarnosti je treba preučiti, ali je uskladitev za mikro subjekte na ravni EU resnično potrebna. Večina obveznosti, ki povzročajo upravne obremenitve, izhaja iz direktiv EU, zato je za njihovo zmanjšanje potreben ukrep na ravni EU.

3. Opredelitev problema

Zahteve računovodskih direktiv veljajo za vse družbe z omejeno odgovornostjo ne glede na druge dejavnike (npr. velikost, financiranje ali vrsto dejavnosti). Za male družbe večinoma veljajo isti predpisi kot za večje. V mnogih primerih je treba določene informacije procesirati zgolj zato, da se izpolnijo pravne obveznosti, ne da bi za to obstajale dejanske poslovne potrebe. To ustreza opredelitvi upravne obremenitve. Dva elementa te upravne obremenitve je mogoče dodatno analizirati:

· upravni strošek, ki ni povezan z velikostjo podjetja in je torej za najmanjša podjetja nesorazmeren v primerjavi z večjimi podjetji

· neusklajenost zahtev direktiv s potrebami mikro subjektov in uporabniki njihovih računovodskih izkazov

3.1. Nesorazmerni upravni stroški (stroški za skladnost) kot ekonomska obremenitev

Za podjetja na začetku poslovanja in mala podjetja z omejenimi viri so pretirane upravne obveznosti velika obremenitev, saj vire preusmerjajo stran od glavnih poslovnih dejavnosti.

Pretežni del upravnih stroškov je nespremenljiv, zato mikro subjekti za uskladitev z zakonodajno obveznostjo žrtvujejo v relativnem smislu bistveno več sredstev kot večje družbe. Poleg tega obvezni računovodski izkazi v mikro subjektih običajno nimajo velikega pomena za njihove zainteresirane strani.

3.2. Neusklajenost zahtev računovodskih direktiv s potrebami mikro subjektov in uporabniki njihovih računovodskih izkazov

Zelo majhna podjetja običajno upravlja njihov lastnik, zato obvezni računovodski izkazi niso bistvenega pomena za pregled uspešnosti podjetja. Poleg tega imajo mikro subjekti pogosto omejeno število vlagateljev, ki so običajno neposredno vključeni v vodenje podjetja in imajo neposreden dostop do računovodskih izkazov podjetja oziroma vpogled vanje. Njihov vir financiranja ni borza, temveč so to lastni viri ter posojila bank ali drugih finančnih institucij. Glavni uporabniki finančnih informacij (banke in davčni organi) imajo možnost zahtevati informacije, ki dosegajo in presegajo obvezne zahteve za poročanje. Za druge zainteresirane strani potrebe po informacijah običajno niso zajete v obvezne finančne informacije. Razlog za to je, da njihovi odnosi z malimi podjetji pogosto temeljijo na vzajemnem zaupanju in ne na finančnih informacijah (ali dostopu do njih) ter da so računovodski izkazi trenutno tako zapleteni, da so za mnoge zainteresirane strani pogosto neuporabni ali nerazumljivi.

3.3. Kako velik je problem?

Pravila poročanja na področju uporabe računovodskih direktiv veljajo za približno 7,2 milijona družb v EU. Približno 5,4 milijona (okrog 75 %) od teh je mikro subjektov.

Študija, ki jo je pripravil Ramboll Management, je pokazala, da povprečni strošek podjetja za doseganje skladnosti z zahtevami direktiv znaša 1 558 EUR. V okviru tega zneska znaša strošek upravne obremenitve (tj. zbiranja in obdelave informacij zgolj zato, da se izpolni pravna obveznost, brez prave poslovne potrebe) 1 169 EUR.

Na podlagi zgornjih podatkov znaša ocenjena skupna administrativna obremenitev na ravni EU približno 6,3 milijarde EUR.

4. Cilji

Da bi povečali konkurenčnost mikro subjektov in spodbudili njihov potencial rasti, je treba administrativne obremenitve zmanjšati na najnižjo možno stopnjo. Cilji so:

· Zmanjšati administrativno obremenitev podjetij v EU, zlasti MSP in mikro subjektov, ter hkrati ohraniti ustrezno stopnjo zaščite in obveščenosti zainteresiranih strani.

· Omogočiti uskladitev zahtev za poročanje za mikro subjekte z dejanskimi potrebami uporabnikov in pripravljavcev.

5. Možnosti politike in njihov pričakovani učinek

5.1. Opis možnosti politik

Službe Komisije predvidevajo naslednje možnosti politik:

Možnost 0: direktive se ne spremenijo

Možnost 1: spodbujanje popolne uporabe obstoječih možnosti iz računovodskih direktiv

Možnost 2: obvezno izvzetje mikro subjektov s področja uporabe direktiv

Možnost 3: možnost držav članic, da izvzamejo mikro subjekte s področja uporabe direktiv

Možnost 4: uvedba poenostavljene obvezne računovodske ureditve za mikro subjekte

Možnost 5: spremembe računovodske direktive brez uvedbe kategorije mikro subjektov

5.2. Možnost 0: direktive se ne spremenijo

Po običajnem scenariju se ne bi sprejeli nobeni ukrepi in vseh 5,4 milijona mikro subjektov bi še naprej izpolnjevalo računovodska pravila iz direktiv ter letno porabilo približno 6 milijard EUR za skladnost z obveznostjo zagotavljanja informacij.

5.3. Možnost 1: spodbujanje popolne uporabe obstoječih možnosti iz računovodskih direktiv

Tudi če se zakonodaja ne spremeni, lahko Komisija pozove države članice k uporabi vseh možnosti za poenostavitev, ki so na voljo v direktivah.

Možni prihranki, ki bi se lahko dosegli z dosledno uporabo obstoječih pragov in izvzetij, se ocenjujejo na do 1,8 milijarde EUR za segment mikro podjetij. Vendar je malo verjetno, da bi se dosegla ta vrednost. Obstoječa direktiva temelji na splošnih zahtevah, pri čemer imajo države članice le možnost, da v posamičnih primerih omogočijo izvzetje iz nekaterih od teh zahtev. Ker ni možnosti za omogočanje bolj splošnih izvzetij, je uporabnost teh možnosti omejena, zato so tudi na splošno manj privlačne za države članice.

Poleg tega ta rešitev ne bi pomagala zmanjšati obremenitve v tistih državah članicah, ki že uporabljajo te možnosti. Prav tako ne bi prispevala k rešitvi vprašanja neusklajenosti računovodskih direktiv s potrebami uporabnikov najmanjših podjetij in administrativne obremenitve, ki jo to povzroča.

5.4. Možnost 2: obvezno izvzetje mikro subjektov s področja uporabe direktiv

Obvezno izvzetje mikro subjektov bi odpravilo vse računovodske zahteve za to skupino na ravni EU – to bi bil primer največje možne uskladitve. Učinek te možnosti bi bil isti kot največji možni učinek možnosti 3, ki je predstavljena pod naslednjo točko.

Vendar je zaradi razlik v računovodski kulturi in navadah glede poročanja znotraj EU zelo verjetno, da takšen predlog za nekatere države članice EU ne bi bil politično sprejemljiv.

5.5. Možnost 3: možnost držav članic, da izvzamejo mikro subjekte s področja uporabe direktiv

Države članice bi imele možnost, da določijo najpomembnejša pravila, ki bi jih morali upoštevati mikro subjekti, in da na primer več zahtev za poročanje združijo v eno samo.

Izvzetje mikro subjektov s področja uporabe računovodskih direktiv bi po pričakovanjih imelo naslednje učinke:

Znižanje upravne obremenitve: Po scenariju najvišje možne stopnje izvajanja, po katerem vse države članice izvzamejo mikro subjekte in ne postavljajo dodatnih zahtev, se višina možnih prihrankov, ki izhajajo iz predloga, ocenjuje na 6,3 milijarde EUR (z odstopanjem do 5,9 milijarde EUR oziroma do 6,9 milijarde EUR). Vendar je mogoče pričakovati, da bodo številne države članice po izvzetju mikro subjektov iz obveznosti četrte direktive uvedle druge računovodske zahteve, npr. uskladitev davčnega in finančnega poročanja. Takšne spremenjene zahteve bi verjetno znižale učinek zmanjšanja obremenitve za podjetja. Vendar v tem trenutku še ni mogoče oceniti, kakšen bi bil možen učinek na ravni EU.

Ustreznejše in bolj razumljive informacije za glavne uporabnike, vključno z davčnimi organi in upniki, ter za upravo. Računovodski izkazi bi se lahko bolj prilagodili potrebam zainteresiranih strani in uprav mikro subjektov ob upoštevanju merila razumljivosti.

Brez pomembnih negativnih učinkov na obveščenost zunanjih zainteresiranih strani in zaščito upnikov. Glavni uporabniki računovodskih izkazov mikro subjektov so banke in davčni organi. Bank na splošno ne zanimajo podrobne računovodske informacije, ki jih narekujejo zahteve direktiv. V odgovoru na posvetovanje Komisije leta 2007 so bile tako banke kot industrija načeloma naklonjene izvzetju mikro subjektov iz zahtev računovodskih direktiv.

Učinek na enotni trg in enake pogoje poslovanja. Predvideva se, da bo učinek na enotni trg nepomemben, ker so potrebe po finančnem poročanju za mikro subjekte dokaj enostavne in obvezni računovodski izkazi običajno niso pomemben vir informacij. Poleg tega se le majhno število mikro subjektov ukvarja s čezmejnimi dejavnostmi.

Nekoliko negativen učinek na zbiranje statističnih podatkov v nekaterih državah članicah, zaradi česar bo morda potrebna sprememba metodologije zbiranja statističnih podatkov.

Brez negativnega učinka na zbiranje podatkov za davčne namene. Davčni organi imajo ustrezna pooblastila, da lahko zahtevajo informacije glede na svoje zahteve za poročanje in izvedejo preverjanja (revizije) finančnih informacij.

Zmanjšanje obsega dejavnosti v računovodskem poklicu za pripravo in revizijo obveznih računovodskih izkazov. Pričakuje se, da se bo to delno nadomestilo z uporabo profesionalnih računovodij za druge storitve z večjo dodano vrednostjo.

Socialni vidiki. Obseg javnih informacij, ki so na voljo zaposlenim v mikro subjektih, se bo nekoliko zmanjšal. Toda ker so zaposleni v mikro subjektih običajno v neposrednih stikih z upravo in lastniki podjetja, imajo objavljeni računovodski izkazi manjšo informacijsko vlogo. Stanje je podobno kot v enako velikih družbah z neomejeno odgovornostjo.

Okoljski vidiki. Majhen pozitiven učinek zaradi zmanjšanja obsega dejavnosti poročanja in shranjevanja.

Obveščanje širše javnosti. Nekoliko manjša dostopnost javnih informacij za tretje strani. Vendar je njihovo zanimanje za to običajno zelo majhno.

5.6. Možnost 4: uvedba poenostavljene računovodske ureditve za mikro subjekte

Še ena možnost je, da se v računovodske direktive vključi računovodska ureditev, prilagojena mikro subjektom. V primerjavi z „možnostjo izvzetja“ bi takšna nova ureditev zahtevala več časa za pripravo in izvedbo. Zato ni primerna za dosego hitrega zmanjšanja obremenitve v danem časovnem okviru.

5.7. Možnost 5: spremembe obstoječe direktive brez uvedbe kategorije mikro podjetij

V računovodske direktive bi se lahko hitro uvedlo nekaj popravkov. Z njimi bi se lahko v kratkem časovnem obdobju dosegla omejena znižanja obremenitve. Vendar na ta način ne bi rešili glavnega problema neusklajenosti računovodskih direktiv s potrebami uporabnikov.

Več temeljitejših sprememb bi zahtevalo daljši čas priprave, zato niso primerne za dosego hitrega zmanjšanja obremenitve v danem časovnem okviru.

6. Primerjava možnosti in utemeljitev predloga Komisije

Možnost, ki zagotavlja največje zmanjšanje obremenitve, je možnost izvzetja mikro subjektov. Ta možnost se lahko izvede tudi v najkrajšem časovnem okviru. Komisija zato meni, da je ta možnost najustreznejša za znatno zmanjšanje upravne obremenitve malih podjetij ter za uskladitev zahtev za poročanje s potrebami uporabnikov in pripravljavcev.

7. Spremljanje in vrednotenje

Ta predlog je tesno povezan s splošno posodobitvijo in poenostavitvijo četrte in sedme računovodske direktive. Ker so ti ukrepi tesno povezani, se bosta spremljanje in vrednotenje izvajala skupaj. Podroben načrt za spremljanje bo sestavni del skupne strategije spremljanja v povezavi s splošno prenovo računovodskih direktiv.

Vrednotenje učinkov in delovanja izvzetja mikro subjektov bo vključevalo oceno na podlagi ključnih ciljev boljše usklajenosti računovodskih predpisov s potrebami uporabnikov in pripravljavcev finančnih poročil ter splošnega zmanjšanja upravne obremenitve. Poleg tega se bosta preučili kakovost in dostopnost ustreznih finančnih informacij za zainteresirane strani.

[1] Četrta direktiva Sveta z dne 25. julija 1978 (78/660/EGS); Sedma direktiva Sveta z dne 13. junija (83/349/EGS).

[2] Sedme direktive o pravu družb ni treba spreminjati, saj obstoječe besedilo te direktive državam članicam že daje možnost, da iz obveznosti priprave konsolidiranih računovodskih izkazov izvzamejo družbe, ki skupaj ne presegajo omejitev za srednje veliko podjetje, kot je opredeljeno v četrti direktivi o pravu družb (člen 6(1) sedme direktive o pravu družb).

RO

(...PICT...)|COMISIA COMUNITĂȚILOR EUROPENE|

Bruxelles, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI Document de însoțire pentru

Propunerea de DIRECTIVĂ A PARLAMENTULUI EUROPEAN ȘI A CONSILIULUI de modificare, în ceea ce privește microentitățile, a Directivei 78/660/CEE a Consiliului privind conturile anuale ale anumitor forme de societăți comerciale Rezumatul evaluării impactului {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Document de sinteză

1. Introducere

Prezenta evaluare a impactului prezintă inițiativele Comisiei de simplificare a mediului de afaceri, în special obligațiile de raportare financiară pentru microentități. Totodată, studiul descrie neajunsurile legate de actualele directive contabile A patra Directivă a Consiliului din 25 iulie 1978 (78/660/CEE); A șaptea Directivă a Consiliului din 13 iunie(83/349/CEE). , prezintă un număr de opțiuni strategice și analizează fezabilitatea, precum și impactul preconizat al acestora, acolo unde este cazul.[1]

A patra Directivă a Consiliului din 25 iulie 1978 (78/660/CEE); A șaptea Directivă a Consiliului din 13 iunie(83/349/CEE).

1.1. Planul european de redresare economică

În acord cu obiectivele Agendei Lisabona, Comisia și-a propus ca obiectiv să descătușeze potențialul de creștere al întreprinderilor mici și mijlocii prin reducerea sarcinii administrative care apasă asupra acestora.

Imediat după izbucnirea crizei financiare, Comisia a emis un „plan european de redresare economică”, menit să restabilească încrederea consumatorilor și a mediului de afaceri. Planul european de redresare economică promite reducerea sarcinii administrative a IMM-urilor și a microîntreprinderilor prin „anularea obligației de pregătire de către microîntreprinderi a conturilor anuale”, printre altele.

1.2. Contextul strategic

Scopul propunerilor Comisiei discutate în prezentul document este de a reduce obligațiile administrative neesențiale și de a facilita adaptarea obligațiilor de raportare a situațiilor financiare la nevoile reale ale utilizatorilor și ale celor care le întocmesc.

1.3. Acquis-ul comunitar în ceea ce privește dreptul societăților comerciale, contabilitatea și auditul

În domeniul contabil, cea de-a patra directivă privind dreptul societăților comerciale instituie cerințele minime cu privire la situațiile financiare anuale ale societăților cu răspundere limitată. La momentul elaborării directivelor contabile, se pornea de la premiza că IMM-urile nu prezintă diferențe fundamentale față de marile întreprinderi și că, prin urmare, este necesar ca acestea să se conformeze acelorași obligații de raportare. Această opinie s-a modificat ulterior, atunci când au fost recunoscute nevoile diferite ale IMM-urilor – noua perspectivă putând fi rezumată sub principiul „de a răspunde în primul rând nevoilor celor mici”. Este așadar important să se analizeze ce obligații ar trebui eliminate sau înlocuite în scopul simplificării raportării financiare a microentităților Nu este necesară modificarea celei de-a șaptea directive privind dreptul societăților comerciale, întrucât textul actual al acesteia conferă deja statelor membre posibilitatea scutirii de la obligația întocmirii de situații financiare consolidate în cazul întreprinderilor care nu depășesc laolaltă limitele unei întreprinderii mijlocii definite în cea de-a patra directivă privind dreptul societăților comerciale [articolul 6 alineatul (1) din cea de-a șaptea directivă privind dreptul societăților comerciale]. .[2]

Nu este necesară modificarea celei de-a șaptea directive privind dreptul societăților comerciale, întrucât textul actual al acesteia conferă deja statelor membre posibilitatea scutirii de la obligația întocmirii de situații financiare consolidate în cazul întreprinderilor care nu depășesc laolaltă limitele unei întreprinderii mijlocii definite în cea de-a patra directivă privind dreptul societăților comerciale [articolul 6 alineatul (1) din cea de-a șaptea directivă privind dreptul societăților comerciale].

1.4. Definiția microentităților

Microentitatea, în clasificarea adoptată de Comisie, reprezintă întreprinderea de talia cea mai mică, cu următoarele caracteristici:

- mai puțin de zece angajați,

- totalul bilanțului mai mic de 500 000 EUR și

- cifra de afaceri mai mică de 1 000 000 EUR.

1.5. Practica întâlnită în principalele țări cu care Uniunea Europeană derulează schimburi comerciale

În linii generale, alte jurisdicții comparabile din punct de vedere economic și partenerii comerciali cei mai importanți ai Uniunii Europene impun întreprinderilor mici mai puține obligații de raportare financiară decât cele impuse de directivele contabile.

De exemplu, în Statele Unite, societățile care nu sunt cotate la bursă nu au obligația legală de a întocmi și de a publica situații financiare. Nu există date care să sugereze că aceste cerințe mai puțin stringente ar limita accesul întreprinderilor din Statele Unite la finanțări externe.

1.6. Avizul comitetului de evaluare a impactului

Prezenta evaluare a impactului ține seama de observațiile comitetului de evaluare a impactului comunicate la 2 februarie 2009.

2. Aspecte procedurale, consultarea părților interesate și principiul subsidiarității

Comisia a luat deja un număr de inițiative de simplificare în scopul reducerii sarcinii administrative pentru întreprinderile mici și mijlocii (IMM-uri).

2.1. Comunicarea Comisiei din 10 iulie 2007 și consultarea părților interesate

În 2005, Comisia a lansat un program de evaluare a costurilor administrative și de identificare a obligațiilor celor mai împovărătoare în intenția de a reduce sarcina administrativă pentru întreprinderile din UE. În iulie 2007, Comisia a publicat o comunicare în care identifica modificările/schimbările care ar putea fi aduse directivelor contabile.

În această comunicare, Comisia propunea introducerea în cea de-a patra directivă a unei noi categorii, așa-numitele „microentități”, în cazul cărora statele membre să poată decide scutirea de la obligațiile impuse de directivele contabile, dacă doresc acest lucru.

În total, guvernele a 18 state membre, guvernul unui stat SEE și 110 dintre părțile interesate, inclusiv organisme și asociații la nivel european au răspuns la această comunicare. Aceste contribuții au provenit din 23 de țări, dintre care 22 de state membre.

80% dintre părțile interesate care au răspuns în cadrul consultărilor publice au avut opinii pozitive sau negative în legătură cu această măsură. Majoritatea au fost în favoarea exceptării microentităților de la obligațiile impuse de directivele contabile. Opțiunea exceptării a întrunit susținerea majorității întreprinderilor, a autorităților publice, a băncilor și a societăților de asigurare care au participat la anchetă. Cea mai importantă opoziție s-a înregistrat din partea contabililor și a auditorilor.

2.2. Evaluarea costului și a pragurilor pentru microentități

În strânsă legătură cu inițiativa de simplificare sus-menționată, consorțiul Capgemini/Ramboll a desfășurat un exercițiu de evaluare în scopul stabilirii costurilor aferente obligațiilor de informare (OI) impuse de acquis-ul UE privind dreptul societăților comerciale. În prezenta evaluare de impact se face trimitere la rezultatele pre-finale pertinente ale acestui exercițiu de evaluare.

2.3. Grupul de lucru la nivel înalt în materie de reducere a sarcinii administrative

Un raport al Grupului de nivel înalt în materie de sarcini administrative constituit din diverse părți interesate cu statut independent (GNÎ), în care sunt reflectate principalele obstacole întâmpinate de întreprinderile de talie mică, îndeamnă statele membre să adopte fără întârziere opțiunea de exceptare a microentităților și invită la modificări de substanță ale directivelor contabile pe baza principiului conform căruia este necesară o abordare care să țină seama de nevoile acestor întreprinderi de talie mică.

2.4. Parlamentul European

Rezoluția din 18 decembrie 2008 a Parlamentului European invită Comisia să prezinte o propunere legislativă care să dea posibilitatea statelor membre să excepteze întreprinderile mici (microentitățile) de la obligațiile impuse de directivele contabile.

2.5. Alte propuneri ale Comisiei referitoare la acest subiect

La sfârșitul anului 2007, Comisia a lansat o procedură legislativă accelerată în scopul introducerii a două modificări de natură tehnică la directivele contabile. Se estimează că respectiva măsură va fi adoptată la începutul anului 2009.

2.6. Principiul subsidiarității

În conformitate cu principiul subsidiarității, este oportun să se analizeze necesitatea armonizării normelor referitoare la microentități la nivelul Uniunii Europene. Majoritatea obligațiilor care presupun sarcini administrative derivă din directive UE, iar reducerea acestor sarcini impune o acțiune la nivel european.

3. Definirea problemei

Obligațiile care rezultă din directivele contabile se aplică tuturor societăților cu răspundere limitată, fără a se ține seama de niciun alt factor (cum ar fi mărimea, tipul de capital sau obiectul de activitate). În general, societățile mici sunt supuse acelorași obligații ca și societățile mari. În multe situații, anumite informații trebuie prelucrate exclusiv în vederea conformării la obligațiile legale, fără vreo necesitate economică. Acest tip de situație corespunde definiției sarcinii administrative. Două dintre elementele acestei sarcini administrative se disting pentru o analiză mai aprofundată:

· Costul administrativ care nu este dependent de mărimea întreprinderii și care este, prin urmare, disproporționat pentru întreprinderile foarte mici în raport cu întreprinderile mari

· Neconcordanțele dintre obligațiile impuse de directive și nevoile microentităților și ale celor care utilizează situațiile financiare ale acestora

3.1. Costul administrativ (de conformare) disproporționat ca sarcină economică

Întreprinderile abia înființate, precum și întreprinderile mici cu resurse limitate sunt foarte ușor afectate de obligațiile administrative excesive, acestea din urmă având ca rezultat devierea resurselor altfel necesare desfășurării activităților de bază.

Costurile administrative sunt în mare parte fixe, iar microentitățile sacrifică un procent mult mai important din resursele de care dispun pentru a se conforma obligațiilor normative decât marile întreprinderi. Mai mult, situațiile financiare obligatorii ale microentităților nu prezintă o utilitate prea mare pentru terți.

3.2. Neconcordanțele dintre obligațiile impuse de directivele contabile și nevoile microentităților și ale celor care utilizează situațiile financiare ale acestora

De regulă, întreprinderile foarte mici sunt administrate de acționari unici, iar situațiile financiare obligatorii nu au o pertinență semnificativă pentru analiza performanțelor acestora. În plus, cei care investesc în microentități sunt adesea puțini la număr și sunt de obicei direct implicați în administrarea societății, având acces direct la situațiile financiare. Sursele de finanțare pentru aceste microentități nu sunt reprezentate de vânzarea acțiunilor la bursă, ci de resurse proprii, credite bancare sau credite de la alte instituții financiare. Principalii utilizatori ai informațiilor financiare (băncile și autoritățile fiscale) au posibilitatea de a solicita informații mult mai detaliate decât cele prezentate în situațiile financiare obligatorii. Informațiile cerute de celelalte părți interesate nu sunt de regulă acoperite de situațiile financiare obligatorii. Acest lucru se datorează tipului de relații pe care acești terți îl au cu întreprinderile mici, bazate deseori pe încredere reciprocă, și nu neapărat pe (accesul la) informații financiare, precum și faptului că actuala complexitate a situațiilor financiare le face inaccesibile/greu de înțeles pentru mulți dintre aceștia.

3.3. Amploarea problemei

Aproximativ 7,2 milioane de întreprinderi din UE sunt supuse normelor de raportare cerute de directivele contabile. În jur de 5,4 milioane dintre acestea (în jur de 75%) sunt microentități.

Un studiu realizat de Ramboll Management estima un cost mediu de 1 558 EUR suportat de întreprinderi în scopul conformării la obligațiile directivelor. Din această sumă, sarcina administrativă (care se referă la colectarea și prelucrarea informațiilor exclusiv în scopul conformării la obligațiile legale, fără vreo necesitate economică reală) ar fi de 1 169 EUR.

Cifrele de mai sus conduc la o estimare a sarcinii administrative totale la nivelul UE de aproximativ 6,3 miliarde EUR.

4. obiective

În scopul ameliorării competitivității microentităților și al dezvoltării potențialului de creștere al acestora, sarcinile administrative ale acestora trebuie reduse la minim. Obiectivele sunt:

· Reducerea sarcinii administrative a întreprinderilor europene, în special a IMM-urilor și a microentităților, menținând totodată un nivel adecvat de protecție și de informare a părților interesate.

· Adaptarea obligațiilor de raportare ale microentităților la nevoile reale ale utilizatorilor situațiilor financiare și a celor care le întocmesc.

5. opțiuni de politică și impactul acestora

5.1. Descrierea opțiunilor de politică

Serviciile Comisiei au în vedere următoarele opțiuni de politică posibile:

Opțiunea 0. Directivele rămân nemodificate

Opțiunea 1. Încurajarea utilizării tuturor opțiunilor existente din directivele contabile

Opțiunea 2. Scoaterea obligatorie a microentităților de sub incidența directivelor

Opțiunea 3. Scoaterea microentităților de sub incidența directivelor la alegerea statelor membre

Opțiunea 4. Introducerea unui regim contabil simplificat obligatoriu pentru microentități

Opțiunea 5. Modificarea directivelor contabile fără introducerea categoriei microentităților.

5.2. Opțiunea 0. Directivele rămân nemodificate

Acest scenariu presupune lipsa acțiunii comunitare și continuarea regimului actual pentru toate cele 5,4 milioane de microentități, ceea ce presupune respectarea normelor contabile impuse de directive și costuri anuale de aproximativ 6 miliarde EUR pentru conformarea la obligațiile de informare.

5.3. Opțiunea 1. Încurajarea utilizării tuturor opțiunilor existente din directivele contabile

Chiar dacă nu se efectuează modificări legislative, Comisia poate invita totuși statele membre să utilizeze întreaga gamă de opțiuni de simplificare prevăzute de directive.

Economiile potențiale estimate ca urmare a utilizării pragurilor și a exceptărilor existente se ridică la 1,8 miliarde de EUR pentru segmentul microentităților. În orice caz, este puțin probabil ca această estimare să devină realitate. Directiva actuală are la bază un număr de obligații generale, iar statele membre au posibilitatea acordării de exceptări de la acestea doar în cazuri izolate. Nu există posibilitatea exceptărilor la scară largă, fapt care limitează utilitatea acestor opțiuni și le face neatractive pentru statele membre.

Mai mult, această opțiune nu ar facilita reducerea sarcinii administrative în acele state membre care au adoptat-o deja. Nu s-ar aborda astfel nici problema neconcordanței dintre nevoile părților interesate și sarcina administrativă care rezultă din aplicarea directivelor contabile.

5.4. Opțiunea 2. Scoaterea obligatorie a microentităților de sub incidența directivelor

Exceptarea obligatorie a microentităților ar elimina toate obligațiile contabile la nivel european pentru microentități – ceea ce ar reprezenta un exemplu de armonizare totală. Impactul acestei opțiuni ar fi similar cu cel al opțiunii 3, descris în secțiunea următoare.

Totuși, datorită diferențelor dintre obiceiurile și tradițiile financiare și de raportare din UE, este foarte puțin probabil ca o astfel de propunere să fie acceptată de toate statele membre.

5.5. Opțiunea 3. Scoaterea microentităților de sub incidența directivelor la alegerea statelor membre

Statele membre ar avea posibilitatea de a stabili normele cele mai pertinente pe care microentitățile vor trebui să le respecte și ar putea, de exemplu, să consolideze diverse obligații de raportare sub forma uneia singure.

Scoaterea microentităților de sub incidența directivelor contabile ar putea avea următoarele efecte:

Reducerea sarcinii administrative. În scenariul în care totalitatea statelor membre exceptează microentitățile și nu impun nicio obligație suplimentară, se estimează că economiile potențiale care ar rezulta s-ar situa în jurul valorii 6,3 miliarde de EUR (valoarea minimă și cea maximă fiind 5,9 și respectiv 6,9 miliarde de EUR). Exista însă probabilitatea ca, în urma exceptării microentităților de la obligațiile impuse de cea de-a patra directivă, multe state membre să impună alte obligații de raportare, de exemplu în scopul alinierii raportărilor fiscale și financiare. Aceste obligații alternative ar avea potențialul de a minimiza efectul reducerii sarcinii administrative pentru întreprinderi. Oricum, în această etapă, efectul potențial la nivelul UE nu poate fi cuantificat.

Informații mai pertinente și mai clare pentru principalii utilizatori, inclusiv pentru autoritățile fiscale și pentru creditori, precum și pentru administratorii microentităților Pertinența situațiilor financiare în raport cu nevoile terților și cu cele ale administratorilor microentităților ar putea crește, cu condiția respectării imperativului de claritate.

Efectele negative asupra informațiilor cerute de terți și asupra protecției creditorilor ar fi practic inexistente Principalii utilizatori ai situațiilor financiare ale microentităților sunt băncile și autoritățile fiscale. În general, băncile nu au nevoie de informațiile contabile sofisticate prevăzute de directivele contabile. În răspunsul la consultarea Comisiei din 2007, atât băncile, cât și reprezentanții sectorului s-au declarat în general în favoarea exceptării microentităților de la obligațiile impuse de directivele contabile.

Impactul asupra pieței unice și asupra egalității condițiilor concurențiale Se prevede că măsura va avea un impact nesemnificativ asupra pieței unice, necesitățile în materie de raportare financiară ale microentităților fiind relativ scăzute, iar situațiile financiare obligatorii nereprezentând o sursă extrem de importantă de informații. Mai mult decât atât, numărul microentităților implicate în activități transfrontaliere este destul de mic.

Este de așteptat un anume impact negativ asupra colectării datelor statistice în unele state membre, aspect care poate necesita modificări ale metodologiei de colectare a datelor statistice.

Nu se prevede vreun impact negativ asupra colectării de informații în scopuri fiscale. Autoritățile fiscale au dreptul să solicite informații în funcție de nevoile proprii de raportare și să desfășoare controale (audituri) ale informațiilor financiare.

Reducerea activităților proprii profesiilor contabile legate de întocmirea și auditarea situațiilor financiare obligatorii. Această reducere poate fi parțial substituită prin utilizarea contabililor profesioniști în alte activități, care implică o valoare adăugată sporită.

Aspecte sociale. Se preconizează o oarecare diminuare a informațiilor publice puse la dispoziția angajaților microentităților. Situațiile financiare publice îndeplinesc însă un rol minor în satisfacerea nevoilor de informare ale angajaților microentităților, datorită contactului direct pe care aceștia îl au cu conducerea și cu asociatul (asociații) microentităților. Situația este identică în cazul societăților cu răspundere nelimitată de dimensiuni similare.

Aspecte de mediu. Se așteaptă un impact pozitiv, deși minor, datorat reducerii activităților de raportare și de arhivare.

Informarea publicului. Măsura va provoca o anumită diminuare a informațiilor disponibile terților. În orice caz, interesul acestora este în general foarte scăzut.

5.6. Opțiunea 4. Introducerea unui regim contabil simplificat pentru microentități

Una dintre opțiuni este includerea în directivele contabile a unui regim contabil simplificat. În contrast cu „opțiunea exceptării”, acest nou regim ar necesita o perioadă de pregătire și implementare mai lungă. Prin urmare, regimul simplificat nu este adecvat în scopul obținerii unei reducerii rapide, într-un anumit termen, a sarcinii administrative.

5.7. Opțiunea 5. Modificarea directivei actuale fără introducerea categoriei microentităților .

Această opțiune s-ar traduce prin efectuarea unor mici modificări la directivele contabile. Acestea ar putea pe termen scurt produce unele economii datorate reducerii sarcinii administrative. Totuși, această opțiune nu oferă soluții pentru principala preocupare, legată de discrepanța dintre directivele contabile și nevoile utilizatorilor.

Efectuarea unor modificări mai de substanță ar necesita o perioadă mai lungă de pregătire, nefiind prin urmare o soluție adecvată în scopul obținerii unei reducerii rapide, într-un anumit termen, a sarcinii administrative.

6. Compararea opțiunilor și motivarea propunerii Comisiei

Opțiunea care presupune cea mai importantă reducere a sarcinii administrative este cea a exceptării microentităților. Aceasta este totodată opțiunea care poate fi implementată în timpul cel mai scurt. În consecință, Comisia consideră că această opțiune este cea mai potrivită soluție de reducere semnificativă a sarcinii administrative a întreprinderilor mici și de aliniere a obligațiilor de raportare la nevoile utilizatorilor și a celor care întocmesc situațiile financiare.

7. Monitorizare și evaluare

Prezenta propunere este strâns legată de efortul de modernizare și de simplificare ale celor de-a patra și de-a șaptea directive contabile. Legătura strânsă dintre aceste măsuri face ca acțiunile de monitorizare și de evaluare să se desfășoare împreună. Strategia globală de monitorizare legată de revizuirea generală a directivelor contabile va cuprinde un plan detaliat de monitorizare.

Evaluarea efectelor și a modului de aplicare în practică a exceptării microentităților va include o evaluare a obiectivelor-cheie legate de mai buna aliniere a normelor contabile la nevoile utilizatorilor și ale celor care întocmesc situațiile financiare, precum și de reducerea sarcinii administrative. În plus, se va acorda o deosebită atenție calității informațiilor financiare pertinente, precum și accesibilității acestora pentru terți.

[1] A patra Directivă a Consiliului din 25 iulie 1978 (78/660/CEE); A șaptea Directivă a Consiliului din 13 iunie(83/349/CEE).

[2] Nu este necesară modificarea celei de-a șaptea directive privind dreptul societăților comerciale, întrucât textul actual al acesteia conferă deja statelor membre posibilitatea scutirii de la obligația întocmirii de situații financiare consolidate în cazul întreprinderilor care nu depășesc laolaltă limitele unei întreprinderii mijlocii definite în cea de-a patra directivă privind dreptul societăților comerciale [articolul 6 alineatul (1) din cea de-a șaptea directivă privind dreptul societăților comerciale].

FI

(...PICT...)|EUROOPAN YHTEISÖJEN KOMISSIO|

Bryssel 26.2. 2009

SEC(2009) 207

KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA Oheisasiakirja

ehdotukseen EUROOPAN PARLAMENTIN JA NEUVOSTON DIREKTIIVIKSI yhtiömuodoltaan tietynlaisten yhtiöiden tilinpäätöksistä annetun neuvoston direktiivin 78/660/ETY muuttamisesta mikroyhteisöjen osalta Tiivistelmä vaikutusten arvioinnista {KOM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Tiivistelmä

1. Johdanto

Tässä vaikutustenarvioinnissa esitetään komission aloitteet, joilla pyritään yksinkertaistamaan mikroyhteisöjen liiketoimintaympäristöä ja erityisesti niiden tilinpäätösraportointia koskevia vaatimuksia. Siinä kuvaillaan nykyisiin tilinpäätösdirektiiveihin Neljäs neuvoston direktiivi 78/660/ETY, annettu 25 päivänä heinäkuuta 1979, ja seitsemäs neuvoston direktiivi 83/349/ETY, annettu 13 päivänä kesäkuuta 1983. liittyvät ongelmat, esitetään joukko toimintavaihtoehtoja ja analysoidaan niiden toteutettavuutta ja tarvittaessa niiden odotettuja vaikutuksia.[1]

Neljäs neuvoston direktiivi 78/660/ETY, annettu 25 päivänä heinäkuuta 1979, ja seitsemäs neuvoston direktiivi 83/349/ETY, annettu 13 päivänä kesäkuuta 1983.

1.1. Euroopan talouden elvytyssuunnitelma

Komissio on sitoutunut Lissabonin toimintasuunnitelman tavoitteiden mukaisesti antamaan pienille ja keskisuurille yrityksille (pk-yrityksille) mahdollisuudet kasvuun niiden hallinnollista rasitusta vähentämällä.

Komissio laati rahoituskriisin vuoksi ”Euroopan talouden elvytyssuunnitelman”, jolla on tarkoitus palauttaa kuluttajien ja yritysten luottamus. Elvytyssuunnitelmassa sitoudutaan keventämään pk- ja mikroyrityksille koituvaa rasitusta muun muassa poistamalla mikroyrityksiltä vaatimus laatia tilinpäätöksiä.

1.2. Toimintakehys

Tässä asiakirjassa tarkasteltujen komission ehdotusten tavoitteena on vähentää tarpeettomia hallinnollisia velvoitteita ja helpottaa raportointivaatimusten sovittamista tilinpäätöstietojen käyttäjien ja laatijoiden todellisiin tarpeisiin.

1.3. EU:n lainsäädäntö yhtiöoikeuden, tilinpäätösten ja tilintarkastuksen alalla

Neljännessä yhtiöoikeusdirektiivissä säädetään vähimmäisvaatimukset tilinpäätöksille, joita yhtiöiden, joihin sovelletaan rajoitettua vastuuta, on laadittava. Tilinpäätösdirektiivejä laadittaessa vallitsevana ajatuksena oli se, että pk-yritykset eivät perimmiltään eroa suurista yrityksistä, joten niiden olisi noudatettava samoja raportointivaatimuksia. Tämä näkemys on sittemmin muuttunut, sillä nykyään tunnustetaan pk-yritysten erilaiset tarpeet, minkä tiimoilta on omaksuttu ”pienet ensiksi” periaate. On tärkeää tarkastella, mitkä vaatimukset olisi poistettava tai korvattava, jotta mikroyhteisöjen tilinpäätösraportointia voitaisiin yksinkertaistaa Seitsemättä yhtiöoikeusdirektiiviä ei tarvitse muuttaa, koska se jo nykyisessä muodossaan antaa jäsenvaltioille mahdollisuuden vapauttaa konsolidoidun tilinpäätöksen laatimisvelvollisuudesta yritykset, jotka eivät yhdessä ylitä keskisuurelle yritykselle vahvistettuja raja-arvoja sellaisina kuin ne on määritelty neljännessä yhtiöoikeusdirektiivissä (seitsemännen yhtiöoikeusdirektiivin 6 artiklan 1 kohta). .[2]

Seitsemättä yhtiöoikeusdirektiiviä ei tarvitse muuttaa, koska se jo nykyisessä muodossaan antaa jäsenvaltioille mahdollisuuden vapauttaa konsolidoidun tilinpäätöksen laatimisvelvollisuudesta yritykset, jotka eivät yhdessä ylitä keskisuurelle yritykselle vahvistettuja raja-arvoja sellaisina kuin ne on määritelty neljännessä yhtiöoikeusdirektiivissä (seitsemännen yhtiöoikeusdirektiivin 6 artiklan 1 kohta).

1.4. Mikroyhteisöjen määritelmä

Komission määritelmän mukaan mikroyhteisöjen ryhmään kuuluvat pienimmät yritykset

– joilla on alle 10 työntekijää,

– joiden taseen loppusumma on alle 500 000 euroa, ja

– joiden liikevaihto on alle 1 000 000 euroa.

1.5. Euroopan unionin tärkeimpien kauppakumppanien soveltamat käytännöt

Pienten yritysten tilinpäätösraportointia koskevat vaatimukset ovat pääsääntöisesti tilinpäätösdirektiivien vaatimuksia lievempiä muilla taloudeltaan EU:hun verrattavissa olevilla oikeudenkäyttöalueilla sekä EU:n keskeisten kauppakumppaneiden alueilla.

Esimerkiksi Yhdysvalloissa ei pörssiin listautumattomilla yrityksillä ole pääsääntöisesti mitään velvoitetta laatia tai julkistaa tilinpäätöksiä. Yhdysvalloissa ei ole ilmennyt, että näistä lievemmistä vaatimuksista aiheutuisi maan yrityksille haittaa niiden hankkiessa ulkopuolista rahoitusta.

1.6. Vaikutustenarviointilautakunnan lausunto

Vaikutustenarvioinnissa huomioidaan komission vaikutustenarviolautakunnan 2. helmikuuta 2009 esittämät huomautukset.

2. Menettelytapakysymykset, intressitahojen kuuleminen ja toissijaisuusperiaate

Komissio on jo toteuttanut useita yksinkertaistamisaloitteita pk-yritysten hallinnollisen rasituksen keventämiseksi.

2.1. Komission 10. heinäkuuta 2007 antama tiedonanto ja intressitahojen kuuleminen

Komissio käynnisti vuonna 2005 ohjelman, jonka tarkoituksena oli mitata hallinnollisia kustannuksia ja määrittää vaatimukset, joista aiheutui kaikkein eniten hallinnollista rasitusta. Tällä pyrittiin keventämään EU:n yritysten hallinnollista rasitusta. Komissio antoi 10. heinäkuuta 2007 tiedonannon, jossa yksilöidään tilinpäätösdirektiivien mahdollisia muutoksia.

Komissio ehdotti kyseisessä tiedonannossa, että neljänteen yhtiöoikeusdirektiivin sisällytettäisiin uusi, niin kutsuttujen mikroyhteisöjen ryhmä ja että jäsenvaltiot voisivat halutessaan vapauttaa kyseiset yritykset tilinpäätösdirektiivien noudattamisesta.

Tiedonannosta saatiin palautetta kaikkiaan 18 jäsenvaltion hallituksilta, yhden ETA-valtion hallitukselta ja 110 intressitaholta, mukaan luettuina eurooppalaiset elimet ja järjestöt. Tämä palaute tuli 23 maasta, joista 22 on EU:n jäsenvaltioita.

Yleisiin kuulemisiin osallistuneista intressitahoista 80 prosenttia ilmaisi suhtautuvansa toimenpiteeseen myönteisesti tai kielteisesti. Enemmistö kannatti mikroyhteisöjen vapauttamista tilinpäätösdirektiivien velvoitteista. Vapautusta kannatti suurin osa kyselyyn osallistuneista yrityksistä, viranomaisista, pankeista ja vakuutusyhtiöistä. Kielteisimmin ehdotukseen suhtautuivat kirjanpitäjät ja tilintarkastajat.

2.2. Mikroyhteisöille aiheutuvien kustannusten ja niihin sovellettavien raja-arvojen määrittäminen

Osana edellä mainittua yksinkertaistamisaloitetta Capgeminin ja Rambollin yhteenliittymä määritti kustannukset, jotka aiheutuvat EU:n yhtiölainsäädännössä säädetyistä tilinpäätöstietoja koskevista velvoitteista. Tässä vaikutusten arvioinnissa viitataan määrittämisen tuloksena saatuihin merkityksellisiin alustaviin tuloksiin.

2.3. Hallinnollisen rasituksen vähentämistä käsittelevä korkean tason ryhmä

Hallinnolliseen rasitukseen liittyviä kysymyksiä käsittelevän riippumattomien sidosryhmien korkean tason ryhmän raportissa, jossa tarkasteltiin pienten yritysten suurimpia esteitä, kehotettiin säätämään nopeasti jäsenvaltioiden mahdollisuudesta vapauttaa mikroyhteisöt tilinpäätösten laatimisvelvoitteesta ja tarkistamaan tilinpäätösdirektiiviä yleisesti noudattaen lähtökohtana ”pienet ensin” periaatetta.

2.4. Euroopan parlamentti

Euroopan parlamentin 18. joulukuuta 2008 antamassa päätöslauselmassa komissiota kehotetaan antamaan säädösehdotus, jossa jäsenvaltioille annetaan mahdollisuus jättää hyvin pienet yritykset (mikroyhteisöt) tilinpäätösdirektiivien soveltamisalan ulkopuolelle.

2.5. Muut asiaan liittyvät komission ehdotukset

Komissio käynnisti vuoden 2007 loppupuolella nopeutetun lainsäädäntämenettelyn kahden teknisen muutoksen sisällyttämiseksi tilinpäätösdirektiiveihin. Säädös annettaneen vuoden 2009 alkupuolella.

2.6. Toissijaisuusperiaate

Toissijaisuusperiaatteen mukaan on harkittava, onko mikroyhteisöihin liittyvät yhdenmukaistamistoimet todella välttämätöntä toteuttaa EU:n tasolla. Useimmat hallinnollista rasitusta aiheuttavista velvollisuuksista on asetettu EU-direktiiveissä, joten niiden karsiminen edellyttää toimia EU:n tasolla.

3. Ongelman määrittely

Tilinpäätösdirektiivien vaatimukset koskevat kaikkia yhtiöitä, joihin sovelletaan rajoitettua vastuusta. Vaatimuksissa ei oteta huomioon muita tekijöitä kuten yritysten kokoa, rahoitusta tai toimialaa. Pieniin yrityksiin sovelletaan pääasiassa samoja sääntöjä kuin suurempiin yrityksiin. Useissa tapauksissa tiettyjä tietoja on tuotettava pelkästään lakisääteisten velvoitteiden täyttämiseksi ilman, että niitä tosiasiassa tarvittaisiin liiketoiminnan kannalta. Tämä täyttää hallinnollista rasitusta koskevan määritelmän. Tällaisen hallinnollisen rasituksen kahta osa-aluetta voidaan analysoida tarkemmin:

· hallinnolliset kustannukset, jotka eivät ole riippuvaisia yrityksen koosta, jolloin ne ovat suhteettoman korkeat pienimmille yrityksille suurempiin yrityksiin verrattuna;

· ristiriita toisaalta direktiivien vaatimusten ja toisaalta mikroyhteisöjen ja niiden tilinpäätöstietojen käyttäjien tarpeiden välillä.

3.1. Taloudellista rasitusta aiheuttavat suhteettomat (säännösten noudattamisesta aiheutuvat) hallinnolliset kustannukset

Kohtuuttomilla hallinnollisilla velvoitteilla on suuri vaikutus resursseiltaan rajallisiin uusiin yrityksiin ja pieniin yrityksiin, koska ne joutuvat ohjaamaan resurssejaan ydinliiketoiminnastaan velvoitteiden täyttämiseen.

Huomattava osa hallinnollisista kustannuksista on kiinteitä, ja mikroyhteisöt käyttävät suhteellisesti huomattavasti enemmän resurssejaan lakisääteisten velvoitteiden täyttämiseen kuin suuremmat yritykset. Mikroyhteisöjen lakisääteisillä tilinpäätöksillä ei yleensä ole myöskään kovinkaan suurta merkitystä niiden intressitahoille.

3.2. Ristiriita toisaalta tilinpäätösdirektiivien vaatimusten ja toisaalta mikroyhteisöjen ja niiden tilinpäätöstietojen käyttäjien tarpeiden välillä

Erittäin pienet yritykset ovat yleensä omistajavetoisia, joten omistajilla ei ole kovinkaan paljoa tarvetta käyttää tilinpäätöksiä yrityksen tulosten arvioimisessa. Lisäksi mikroyhteisöihin sijoittavien tahojen lukumäärä on usein pieni; sijoittajat ovat usein henkilöitä, jotka osallistuvat itse yrityksen pyörittämiseen ja joilla on suora pääsy yrityksen tilinpäätöstietoihin tai heillä on selvä käsitys niistä. Rahoituslähteenä eivät toimi osakemarkkinat vaan rahoitus on peräisin omista varoista ja pankkien tai muiden rahoituslaitosten myöntämistä luotoista. Tilinpäätöstietojen tärkeimmillä käyttäjillä (pankit ja veroviranomaiset) on mahdollisuus pyytää tietoja riippumatta lakisääteisistä raportointivaatimuksista. Lakisääteisillä tilinpäätöstiedoilla ei niin ikään yleensä täyty muiden intressitahojen tiedonsaantitarpeet. Tämä johtuu usein siitä, että niiden suhde pieniin yrityksiin perustuu usein pikemminkin keskinäiseen luottamukseen kuin tilinpäätöstietoihin (tai mahdollisuuteen hankkia näitä tietoja). Koska tilinpäätöstiedot ovat nykyään monimutkaisia, monilla intressitahoilla ei ole niille käyttöä tai ne eivät osaa tulkita niitä.

3.3. Ongelman laajuus

Tilinpäätösdirektiivien mukainen raportointivelvoite koskee noin 7,2:ta miljoonaa yritystä Euroopan unionissa. Näistä noin 5,4 miljoonaa (noin 75 prosenttia) on mikroyhteisöjä.

Ramboll Managementin toteuttamassa selvityksessä todetaan, että direktiivien säännösten noudattamisesta yritykselle aiheutuvat kustannukset ovat keskimäärin 1 558 euroa. Tästä summasta hallinnollisen rasituksen osuus (eli tietojen kerääminen ja tuottaminen pelkästään lakisääteisten velvoitteiden täyttämiseksi ilman todellista liiketoiminnallista tarvetta) on 1 169 euroa.

Tämän perusteella hallinnollisen rasituksen yhteenlasketun arvon EU:n tasolla voidaan arvioida olevan noin 6,3 miljardia euroa.

4. Tavoitteet

Hallinnollinen rasitus olisi saatava mahdollisimman pieneksi, jotta mikroyhteisöjen kilpailukykyä voitaisiin parantaa ja jotta niille voitaisiin antaa mahdollisuudet kasvuun. Tavoitteena on

· vähentää Euroopan unionissa toimivien yritysten, erityisesti pk-yritysten ja mikroyhteisöjen hallinnollista rasitusta huolehtien kuitenkin samalla intressitahojen riittävästä suojasta ja tietojensaannista,

· saattaa mikroyhteisöjen raportointivaatimukset vastaamaan tilinpäätöstietojen käyttäjien ja laatijoiden todellisia tarpeita.

5. Toimintavaihtoehdot ja niiden odotettu vaikutus

5.1. Toimintavaihtoehtojen kuvaus

Komission yksiköt ovat visioineet seuraavat mahdolliset toimintavaihtoehdot:

Vaihtoehto 0: jätetään direktiivi ennalleen.

Vaihtoehto 1: kannustetaan hyödyntämään tilinpäätösdirektiivien olemassa olevia vaihtoehtoja täysimääräisesti.

Vaihtoehto 2: saatetaan mikroyhteisöjen jättäminen direktiivien soveltamisalan ulkopuolelle pakolliseksi.

Vaihtoehto 3: annetaan jäsenvaltioille mahdollisuus jättää mikroyhteisöt direktiivien soveltamisalan ulkopuolelle.

Vaihtoehto 4: otetaan käyttöön yksinkertaistettu pakollinen tilinpäätösjärjestelmä mikroyhteisöjä varten.

Vaihtoehto 5: muutetaan tilinpäätösdirektiiviä sisällyttämättä siihen kuitenkaan mikroyhteisöjen ryhmää.

5.2. Vaihtoehto 0: jätetään direktiivi ennalleen

Perusskenaariossa ei toteuteta toimia, joten kaikki 5,4 miljoonaa mikroyhteisöä jatkavat direktiivien tilinpäätössääntöjen noudattamista ja niille aiheutuu vuosittain noin 6 miljardin euron kustannukset raportointivelvoitteiden noudattamisesta.

5.3. Vaihtoehto 1: kannustetaan hyödyntämään tilinpäätösdirektiivien olemassa olevia vaihtoehtoja täysimääräisesti

Jos lainsäädännöllisiä muutoksia ei tehdä, komissio voi yhä kehottaa jäsenvaltioita hyödyntämään kaikkia direktiivien tarjoamia yksinkertaistamismahdollisuuksia.

Jos olemassa olevia raja-arvoja ja vapautuksia hyödynnetään täysimääräisesti, mikroyhteisöjen osalta on mahdollista päästä 1,8 miljardin euron säästöihin. On kuitenkin epätodennäköistä, että tällaisiin säästöihin päästäisiin. Nykyinen direktiivi perustuu yleisiin vaatimuksiin, ja jäsenvaltioilla on vain rajoitettu mahdollisuus myöntää vapautus joidenkin vaatimusten noudattamisesta. Laajemmat vapautukset eivät ole mahdollisia, mikä haittaa näiden vaihtoehtojen hyödynnettävyyttä ja vähentää siten jäsenvaltioiden kiinnostusta vaihtoehtojen hyödyntämiseen.

Tätä vaihtoehtoa ei myöskään voitaisi hyödyntää hallinnollisen rasituksen vähentämissä niissä jäsenvaltioissa, joissa näitä mahdollisuuksia jo hyödynnetään. Tässä vaihtoehdossa ei myöskään huomioida tilinpäätösdirektiiveihin sisältyvää ristiriitaa pienimpien yritysten tilinpäätöstietojen käyttäjien tarpeiden ja direktiiveistä aiheutuvan hallinnollisen rasituksen välillä.

5.4. Vaihtoehto 2: saatetaan mikroyhteisöjen jättäminen direktiivien soveltamisalan ulkopuolelle pakolliseksi

Mikroyhteisöjen pakollinen jättäminen direktiivien soveltamisalan ulkopuolelle poistaisi tältä yritysryhmältä kaikki EU:n tason tilinpäätösvaatimukset, jolloin kyse olisi äärimmilleen viedystä yhdenmukaistamisesta. Tämän vaihtoehdon vaikutus olisi sama kuin seuraavassa kohdassa tarkastellun vaihtoehdon 3 pisimmälle viedyn skenaarion vaikutus.

Koska tilinpäätöskäytännöt ja raportointiperinteet ovat erilaisia eri EU-maissa, on erittäin epätodennäköistä, että tietyt EU:n jäsenvaltiot voisivat antaa poliittisen hyväksyntänsä tällaiselle ehdotukselle.

5.5. Vaihtoehto 3: annetaan jäsenvaltioille mahdollisuus jättää mikroyhteisöt direktiivien soveltamisalan ulkopuolelle

Jäsenvaltioilla olisi mahdollisuus päättää keskeisimmistä säännöistä, joita mikroyhteisöjen on noudatettava, ja esimerkiksi harmonisoida eri raportointivaatimukset yhdeksi kokonaisuudeksi.

Mikroyhteisöjen jättämisellä tilinpäätösdirektiivien soveltamisalan ulkopuolelle odotetaan olevan seuraavat vaikutukset:

Hallinnollisen rasituksen väheneminen . Kaikkein pisimmälle viedyssä skenaariossa eli tilanteessa, jossa kaikki jäsenvaltiot vapauttavat mikroyhteisöt direktiiveissä säädetystä raportointivelvoitteesta ja jossa ne eivät aseta muita vaatimuksia, ehdotuksesta koituvat mahdolliset säästöt ovat arviolta 6,3 miljardia euroa (5,9–6,9 miljardia euroa). On kuitenkin todennäköistä, että monet jäsenvaltiot vapautettuaan mikroyhteisöt neljännen yhtiöoikeusdirektiivin velvoitteista asettavat muita tilinpäätösvaatimuksia esimerkiksi verotus- ja tilinpäätösraportoinnin yhdenmukaistamiseksi. Tällaiset korvaavat vaatimukset todennäköisesti heikentäisivät hallinnollisen rasituksen vähentämisen myönteisiä vaikutuksia näiden yritysten osalta. Tässä vaiheessa ei ole kuitenkaan mahdollista esittää määrällistä arviota mahdollisesta vaikutuksesta EU:n tasolla.

Merkityksellisempien ja helppotajuisemmassa muodossa olevien tilinpäätöstietojen tuottaminen niiden keskeisille käyttäjille kuten veroviranomaisille, luotottajille ja yrityksen johdolle. Tilinpäätökset voitaisiin sovittaa paremmin mikroyhteisöjen intressitahojen ja johdon tarpeita vastaaviksi huomioiden samalla tietojen helppotajuisuus.

Ei merkittävää kielteistä vaikutusta ulkopuolisille intressitahoille tuotettaviin tilinpäätöstietoihin ja luotottajien suojaan. Mikroyhteisöjen tilinpäätöstietojen keskeisimpiä käyttäjiä ovat pankit ja veroviranomaiset. Pankkeja ei pääsääntöisesti kiinnosta direktiivien vaatimusten mukaiset monimutkaiset tilinpäätöstiedot. Komission vuonna 2007 järjestämässä kuulemisessa antamissaan vastauksissa sekä pankit että elinkeinoelämän intressitahot kannattivat yleisesti mikroyhteisöjen vapauttamista tilinpäätösdirektiivien vaatimuksista.

Vaikutus yhtenäismarkkinoihin ja tasapuolisiin toimintaedellytyksiin. Yhtenäismarkkinoihin kohdistuvan vaikutuksen odotetaan olevan mitättömän, koska mikroyhteisöjen tilinpäätösraportointitarpeet ovat melko yksinkertaiset ja koska lakisääteiset tilinpäätökset eivät pääsääntöisesti toimi merkittävänä tiedonlähteenä. Rajatylittävää toimintaa harjoittavien mikroyhteisöjen lukumäärä on lisäksi pieni.

Tietyssä määrin kielteinen vaikutus tilastotietojen keräämiseen. Joissakin jäsenvaltioissa tämä voi edellyttää tilastotietojen keräysmenetelmien muuttamista.

Ei kielteistä vaikutusta tietojen keräämiseen verotusta varten. Veroviranomaisilla on valtuudet pyytää tietoja omien raportointivaatimustensa nojalla ja tarkistaa tilinpäätöstietoja (toteuttaa tilintarkastuksia).

Kirjanpitäjien ja tilintarkastajien tehtävien väheneminen . Kirjanpitäjien ja tilintarkastajien lakisääteisten tilinpäätösten laadintaan ja tarkastamiseen liittyvät tehtävät vähenevät. Tehtävien vähenemisen uskotaan olevan osittain paikattavissa sillä, että ammattikirjanpitäjiä ja tilintarkastajia käytetään muihin tehtäviin, joiden lisäarvo on korkeampi.

Sosiaaliset näkökohdat Mikroyhteisöjen työntekijöiden saatavilla oleva julkinen tieto vähenee jonkin verran. Koska mikroyhteisöjen työntekijöillä on yleensä suora yhteys yrityksen johtoon ja omistajaan tai omistajiin, julkistetuilla tilinpäätöksillä on vähäinen merkitys tiedonsaantitarpeiden tyydyttäjänä. Sama pätee myös samankokoisiin yhtiöihin, joihin sovelletaan rajoittamatonta vastuuta.

Ympäristönäkökohdat. Pienehkö myönteinen vaikutus raportoinnin ja tietojen tallentamisen vähentymisen johdosta.

Tiedottaminen yleisölle . Ulkopuolisten saatavissa olevien julkisten tietojen määrä vähenee jonkin verran. Nämä tiedot kiinnostavat yleensä hyvin vähän.

5.6. Vaihtoehto 4: otetaan käyttöön yksinkertaistettu pakollinen tilinpäätösjärjestelmä mikroyhteisöjä varten .

Yhtenä vaihtoehtona on sisällyttää tilinpäätösdirektiiveihin mikroyhteisöjä varten räätälöity tilinpäätösjärjestelmä. Velvoitteista vapauttamista koskevaan vaihtoehtoon verrattuna tällainen uusi järjestelmä vaatisi pidemmän valmistelu- ja täytäntöönpanoajan. Tämän vuoksi sillä ei saada nopeasti vähennettyä hallinnollista rasitusta asetetussa määräajassa.

5.7. Vaihtoehto 5: muutetaan tilinpäätösdirektiiviä sisällyttämättä siihen kuitenkaan mikroyhteisöjen ryhmää.

Tilinpäätösdirektiiveihin on mahdollista tehdä tiettyjä nopeita korjaustoimenpiteitä. Näillä saataisiin hallinnollista rasitusta vähennettyä vain jonkin verran lyhyellä aikavälillä. Niillä ei kuitenkaan puututa keskeiseen epäkohtaan eli tilinpäätösdirektiivien ja käyttäjätarpeiden väliseen ristiriitaan.

Perusteellisemmat muutokset edellyttäisivät pidempää valmisteluaikaa, mistä syystä niillä ei saada nopeasti vähennettyä hallinnollista rasitusta asetetussa määräajassa.

6. Vaihtoehtojen vertailu ja komission ehdotuksen perustelut

Vaihtoehto, jolla hallinnollista rasitusta voidaan vähentää eniten, on mikroyhteisöjen vapauttaminen direktiivin velvoitteista. Tämä vaihtoehto voidaan myös panna täytäntöön nopeimmin. Komissio katsoo, että tämä vaihtoehto on edellä mainituista syistä sopivin vaihtoehto, kun pyritään vähentämään pienten yritysten hallinnollista rasitusta huomattavasti ja saattamaan raportointivaatimukset vastaamaan tietojen käyttäjien ja laatijoiden tarpeita.

7. Seuranta ja arviointi

Kyseinen ehdotus liittyy tiivisti neljännen ja seitsemännen yhtiöoikeusdirektiivin yleiseen nykyaikaistamiseen ja yksinkertaistamiseen. Koska nämä toimenpiteet liittyvät tiivisti toisiinsa, seuranta ja arviointi toteutetaan yhdessä. Yksityiskohtainen seurantasuunnitelma muodostaa osan kokonaisvaltaista seurantastrategiaa tilinpäätösdirektiivien yleisen tarkistuksen yhteydessä.

Mikroyhteisöjä koskevan vapautuksen vaikutusten ja toiminnan arvioinnin yhteydessä arvioidaan keskeisten tavoitteiden toteutumista eli kuinka tilinpäätössäännöt on saatu sovitettua tilinpäätöstietojen käyttäjien ja laatijoiden tarpeisiin ja kuinka hallinnollista rasitusta on saatu yleensä kevennettyä. Lisäksi tarkastellaan merkityksellisten tilinpäätöstietojen laatua ja sitä, kuinka ne ovat intressitahojen saatavilla.

[1] Neljäs neuvoston direktiivi 78/660/ETY, annettu 25 päivänä heinäkuuta 1979, ja seitsemäs neuvoston direktiivi 83/349/ETY, annettu 13 päivänä kesäkuuta 1983.

[2] Seitsemättä yhtiöoikeusdirektiiviä ei tarvitse muuttaa, koska se jo nykyisessä muodossaan antaa jäsenvaltioille mahdollisuuden vapauttaa konsolidoidun tilinpäätöksen laatimisvelvollisuudesta yritykset, jotka eivät yhdessä ylitä keskisuurelle yritykselle vahvistettuja raja-arvoja sellaisina kuin ne on määritelty neljännessä yhtiöoikeusdirektiivissä (seitsemännen yhtiöoikeusdirektiivin 6 artiklan 1 kohta).

PT

(...PICT...)|COMISSÃO DAS COMUNIDADES EUROPEIAS|

Bruxelas, 26.2. 2009

SEC(2009) 207

DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO que acompanha a

Proposta de DIRECTIVA DO PARLAMENTO EUROPEU E DO CONSELHO que altera a Directiva 78/660/CEE, relativa às contas anuais de certas formas de sociedades, no que diz respeito às microentidades Resumo da avaliação de impacto {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Resumo

1. introdução

A presente avaliação de impacto contém as iniciativas da Comissão destinadas a simplificar o ambiente empresarial e, em especial, os requisitos de informação financeira das microentidades. Descreve os problemas relacionados com as actuais directivas contabilísticas Quarta Directiva do Conselho de 25 de Julho de 1978 (78/660/CEE); Sétima Directiva do Conselho de 13 de Junho (83/349/CEE). , apresenta um conjunto de opções estratégicas e analisa a sua exequibilidade e, se aplicável, o seu impacto esperado.[1]

Quarta Directiva do Conselho de 25 de Julho de 1978 (78/660/CEE); Sétima Directiva do Conselho de 13 de Junho (83/349/CEE).

1.1. Plano de Relançamento da Economia Europeia

Em conformidade com os objectivos da Estratégia de Lisboa, a Comissão está empenhada em concretizar o potencial de crescimento das pequenas e médias empresas mediante a redução da carga administrativa que sobre elas recai.

Na sequência da crise financeira, a Comissão publicou o "Plano de Relançamento da Economia Europeia" com o objectivo de restabelecer a confiança dos consumidores e das empresas. O Plano de Relançamento da Economia Europeia representa um compromisso no sentido da redução da carga que incide sobre as PME e as microempresas, visando uma das suas medidas "suprimir o requisito imposto às microempresas de elaborarem contas anuais".

1.2. Contexto político

O objectivo das propostas da Comissão, debatidas no presente documento, consiste em reduzir as obrigações administrativas desnecessárias e facilitar o alinhamento dos requisitos em matéria de informação pelas necessidades reais de quem utiliza e elabora as contas.

1.3. Acervo da UE nos domínios do direito das sociedades, contabilidade e auditoria

No domínio da contabilidade, a Quarta Directiva relativa ao direito das sociedades estabelece requisitos mínimos para as contas anuais das sociedades de responsabilidade limitada. O pressuposto principal que presidiu à elaboração das directivas contabilísticas consistiu no facto de as PME não serem fundamentalmente diferentes das grandes empresas e de deverem respeitar requisitos semelhantes em matéria de informação. Este ponto de vista alterou-se subsequentemente, passando a serem reconhecidas as necessidades distintas do grupo das PME – consagradas no princípio "pensar primeiro em pequena escala". É importante ponderar-se quais os requisitos que devem ser eliminados ou substituídos, a fim de simplificar a informação financeira prestada pelas microentidades A Sétima Directiva relativa ao direito das sociedades não precisa de ser alterada, dado o seu texto actual já conceder aos Estados-Membros a opção de dispensarem da obrigação de elaborar demonstrações financeiras consolidadas o conjunto de empresas que não ultrapasse os limites das médias empresas, definidos na Quarta Directiva relativa ao direito das sociedades (n.° 1 do artigo 6.° da Sétima Directiva relativa ao direito das sociedades). .[2]

A Sétima Directiva relativa ao direito das sociedades não precisa de ser alterada, dado o seu texto actual já conceder aos Estados-Membros a opção de dispensarem da obrigação de elaborar demonstrações financeiras consolidadas o conjunto de empresas que não ultrapasse os limites das médias empresas, definidos na Quarta Directiva relativa ao direito das sociedades (n.° 1 do artigo 6.° da Sétima Directiva relativa ao direito das sociedades).

1.4. Definição de microentidades

A categoria das microentidades, tal como definida pela Comissão, corresponde às empresas mais pequenas com as seguintes características:

– menos de 10 empregados,

– total do balanço inferior a 500 000 euros,

– volume de negócios inferior a 1 000 000 de euros.

1.5. Práticas dos principais parceiros comerciais da União Europeia

Noutras jurisdições economicamente comparáveis e noutros parceiros comerciais importantes da União Europeia, os requisitos da informação financeira a prestar pelas pequenas empresas são, em geral, menos exigentes do que os das directivas contabilísticas.

Por exemplo, nos EUA, não há, regra geral, qualquer obrigação legal de elaborar ou publicar demonstrações financeiras para as empresas não cotadas. Não há qualquer indicação de que estes requisitos menos estritos constituam um obstáculo para que as empresas americanas obtenham financiamento externo.

1.6. Parecer do Comité para as avaliações de impacto da Comissão

A presente avaliação de impacto toma em consideração o parecer do Comité para as avaliações de impacto da Comissão, formulado em 2 de Fevereiro de 2009.

2. questões processuais, consulta das partes interessadas e subsidiariedade

A Comissão já adoptou algumas iniciativas de simplificação destinadas a reduzir a carga administrativa que recai sobre as pequenas e médias empresas (PME).

2.1. Comunicação da Comissão de 10 de Julho de 2007 e consulta das partes interessadas

Em 2005, a Comissão lançou um programa de medição dos custos administrativos e de identificação dos requisitos mais onerosos, com vista a reduzir a carga administrativa que incide sobre as empresas da UE. A Comissão publicou, em Julho de 2007, uma comunicação que identifica as eventuais alterações das directivas contabilísticas.

Nessa comunicação, a Comissão propôs a introdução na Quarta Directiva de uma nova categoria constituída pelas denominadas "microentidades", que os Estados Membros poderiam dispensar, numa base opcional, da aplicação das directivas contabilísticas.

No total, reagiram à comunicação os Governos de 18 Estados-Membros, o Governo de um país do EEE e 110 partes interessadas, incluindo organismos e associações europeus. Estas contribuições tiveram origem em 23 países no total, incluindo 22 Estados-Membros.

De todas as partes interessadas que responderam ao processo de consulta pública, 80% adoptaram uma posição positiva ou negativa relativamente à medida. A maioria foi favorável à isenção das microentidades dos requisitos constantes das directivas contabilísticas. A isenção foi apoiada pela maioria das empresas, administrações públicas, bancos e companhias de seguros que participaram no estudo. A maior oposição proveio dos contabilistas e auditores.

2.2. Medição dos custos e dos limiares das microentidades

Em relação com a iniciativa de simplificação anteriormente mencionada, foi realizado pelo consórcio Capgemini/Ramboll um exercício de medição dos custos decorrentes das obrigações de informação previstas pelo direito das sociedades da UE. São indicados na presente avaliação de impacto os resultados preliminares mais relevantes deste exercício de medição.

2.3. Grupo de alto nível relativo à redução da carga administrativa

Um relatório do Grupo de Alto Nível de Partes Interessadas Independentes sobre os Encargos Administrativos (GAN), no qual foram analisados os principais obstáculos com que se defrontam as pequenas empresas, apelou para que fosse rapidamente conferida aos Estados-Membros a opção de dispensarem as microentidades e para que se procedesse a uma reformulação geral da Directiva contabilística orientada pelo princípio "pensar primeiro em pequena escala".

2.4. Parlamento Europeu

A resolução do Parlamento Europeu de 18 de Dezembro de 2008 convidou a Comissão a apresentar uma proposta legislativa que permita aos Estados-Membros excluírem as empresas muito pequenas (microentidades) do âmbito das directivas contabilísticas.

2.5. Outras propostas conexas da Comissão

No final de 2007, a Comissão lançou uma acção legislativa acelerada destinada a introduzir duas alterações técnicas nas directivas contabilísticas. A adopção está prevista para o início de 2009.

2.6. Subsidiariedade

No âmbito do princípio da subsidiariedade, deve ponderar-se se a harmonização a nível da UE das disposições aplicáveis às microentidades se revela efectivamente necessária. A maioria das obrigações que implicam uma carga administrativa decorre das directivas da UE e a sua redução requer a tomada de medidas a nível da União.

3. Definição do problema

Os requisitos das directivas contabilísticas aplicam-se a todas as sociedades de responsabilidade limitada, independentemente de outros factores (por exemplo dimensão, financiamento ou tipo de actividades). Em geral, as pequenas empresas estão sujeitas às mesmas regras que as grandes empresas. Em muitas situações, há que tratar certas informações apenas para satisfazer obrigações jurídicas, sem que tenham qualquer utilidade para as empresas. É este o aspecto que corresponde à definição de carga administrativa, relativamente à qual podem ser analisados mais aprofundadamente os seguintes dois elementos:

· Os custos administrativos que não estão relacionados com a dimensão das empresas, sendo assim desproporcionados para as mais pequenas empresas em comparação com as empresas maiores.

· A falta de correspondência entre os requisitos das directivas e as necessidades das microentidades e dos utilizadores das suas demonstrações financeiras.

3.1. Custos administrativos (de conformidade) desproporcionados que correspondem a um encargo económico

As empresas em fase de arranque e as pequenas empresas com recursos limitados são sensíveis às obrigações administrativas excessivas, uma vez que obrigam a desviar recursos que poderiam ser afectados às suas principais actividades económicas.

Uma parte substancial dos custos administrativos é fixa e as microentidades sacrificam, em termos relativos, muito mais recursos para cumprir as obrigações regulamentares do que as empresas maiores. Além disso, as demonstrações financeiras oficiais das microentidades têm, em geral, pouca importância para as suas partes interessadas.

3.2. Falta de correspondência entre os requisitos das directivas contabilísticas e as necessidades das microentidades e dos utilizadores das suas demonstrações financeiras

As empresas muito pequenas são geralmente geridas pelos proprietários e as demonstrações financeiras obrigatórias por lei não têm uma importância significativa para a análise do seu desempenho. Além disso, os investidores nas microentidades são frequentemente em número limitado, muitas vezes envolvidos directamente na gestão da empresa e com acesso ou conhecimento directo das suas contas. A fonte de financiamento não é a bolsa, mas sim os recursos próprios e os créditos dos bancos ou de outras instituições financeiras. Os principais utilizadores da informação financeira (bancos e administrações fiscais) têm a possibilidade de exigir informações para além dos requisitos de informação legais. Relativamente às outras partes interessadas, as necessidades de informação não são em geral cobertas pela informação financeira imposta por lei, devido ao facto de as suas relações com as pequenas empresas se basearem, em geral, mais na confiança mútua do que no acesso às informações financeiras e ainda devido à complexidade das actuais declarações contabilísticas, que as torna frequentemente inúteis ou incompreensíveis para muitas das partes interessadas.

3.3. Qual é a dimensão do problema?

Aproximadamente 7,2 milhões de empresas da UE estão sujeitas a regras de prestação de informação por força das directivas contabilísticas, das quais cerca de 5,4 milhões (75%) são microentidades.

Um estudo elaborado pela Ramboll Management concluiu que o custo médio por empresa do cumprimento dos requisitos constantes das directivas é de 1 558 euros. Deste montante, 1 169 euros correspondem à carga administrativa (ou seja, a recolha e o processamento das informações apenas para satisfazer as obrigações jurídicas e sem qualquer utilidade efectiva para as empresas).

De acordo com estes dados, a carga administrativa agregada a nível da UE deverá corresponder a cerca de 6,3 mil milhões de euros.

4. objectivos

A fim de reforçar a competitividade das microentidades e concretizar o seu potencial de crescimento, a carga administrativa deve ser reduzida ao mínimo possível. Os objectivos consistem fundamentalmente nos seguintes:

· Redução da carga administrativa que incide sobre as empresas da UE, nomeadamente as PME e as microentidades, assegurando em simultâneo às partes interessadas uma protecção e informação adequadas;

· Garantir a correspondência dos requisitos de informação das microentidades com as necessidades reais de quem utiliza e elabora essas informações.

5. opções estratégicas e o seu impacto esperado

5.1. Descrição das opções estratégicas

Os serviços da Comissão prevêem as seguintes opções estratégicas possíveis:

Opção 0. Manutenção das directivas na sua redacção actual

Opção 1. Incentivar a plena utilização das opções previstas nas directivas contabilísticas

Opção 2. Isenção obrigatória das microentidades do âmbito de aplicação das directivas

Opção 3. Dar aos Estados-Membros a opção de excluírem as microentidades do âmbito das directivas

Opção 4. Introdução de um regime contabilístico obrigatório simplificado, destinado às microentidades

Opção 5. Alterações à directiva contabilística sem introdução da categoria das microentidades

5.2. Opção 0. Manutenção das directivas na sua redacção actual

No cenário de base, não seria tomada qualquer medida e todas as 5,4 milhões de microempresas continuariam a seguir as regras contabilísticas constantes das directivas e a gastar, anualmente, cerca de 6 mil milhões de euros para darem cumprimento às obrigações em matéria de prestação de informação.

5.3. Opção 1. Incentivar a plena utilização das opções previstas nas directivas contabilísticas

Mesmo que não sejam introduzidas quaisquer alterações legislativas, a Comissão pode convidar os Estados-Membros a utilizar todas as opções de simplificação disponíveis no âmbito das directivas.

A estimativa da economia potencial decorrente da plena utilização dos limiares e das isenções existentes para o segmento das microentidades eleva-se a 1,8 mil milhões de euros. Contudo, este montante não é susceptível de ser alcançado. A actual directiva baseia-se em requisitos gerais, dos quais apenas alguns podem ser objecto de isenção, concedida pelos Estados-Membros de forma parcelar. Não há qualquer possibilidade de conceder isenções mais gerais, o que limita a utilização destas opções, tendo deste modo contribuído para que se tornassem, em geral, menos interessantes para os Estados-Membros.

Além disso, esta opção não facilitaria a redução da carga administrativa nos Estados-Membros que já utilizam as opções, nem permitiria dar resposta à questão da discrepância a nível das directivas contabilísticas entre as necessidades efectivas das empresas mais pequenas e a carga administrativa resultante da sua aplicação.

5.4. Opção 2. Exclusão obrigatória das microentidades do âmbito de aplicação das directivas

A exclusão obrigatória das microentidades eliminaria todos os requisitos contabilísticos a nível da UE para este grupo, o que constituiria um exemplo de harmonização máxima. O impacto desta opção é idêntico ao impacto máximo da opção 3, analisado na próxima secção.

Contudo, devido a diferenças a nível das culturas contabilísticas e das tradições de prestação de informações na UE, é muito improvável que tal proposta seja politicamente aceitável para alguns Estados-Membros da UE.

5.5. Opção 3. Opção de os Estados-Membros excluírem as microentidades do âmbito das directivas

Os Estados-Membros teriam a possibilidade de adoptar regras mais adequadas a que as microentidades estariam sujeitas, integrando, por exemplo, vários requisitos de prestação de informações numa só regra.

A exclusão das microentidades do âmbito da Directiva contabilística deve ter o impacto seguinte:

Redução dos encargos administrativos. No cenário máximo, em que todos os Estados-Membros isentariam as microempresas e não imporiam requisitos adicionais, as economias potenciais decorrentes da proposta são estimadas em 6,3 mil milhões de euros (com uma variação entre 5,9 e 6,9 mil milhões de euros). É, todavia, provável que muitos Estados-Membros, após a isenção das microentidades das obrigações constantes da Quarta Directiva, viessem a impor outros requisitos contabilísticos, por exemplo para alinhar a prestação de informações fiscais e financeiras. Tais requisitos alternativos são susceptíveis de diminuir a redução da carga que incide sobre as empresas. No entanto, na actual fase, não é possível quantificar o efeito potencial a nível da UE.

Informações mais pertinentes e compreensíveis para os principais utilizadores, inclusive para as administrações fiscais, credores e órgãos de gestão. As contas poderiam ganhar em relevância face às necessidades das partes interessadas e órgãos de gestão das microempresas, se respeitassem critérios de inteligibilidade.

Ausência de impactos negativos significativos a nível das informações prestadas a partes interessadas externas e protecção dos credores. Os principais utilizadores das contas das microentidades são os bancos e as administrações fiscais. Os bancos não estão, em geral, interessados nas informações contabilísticas sofisticadas, prestadas ao abrigo dos requisitos constantes das directivas. Nas suas respostas à consulta da Comissão de 2007, os bancos e o sector mostraram-se, em geral, favoráveis à concessão de uma isenção às microentidades dos requisitos constantes das directivas contabilísticas.

Impacto no mercado único e igualdade nas condições de concorrência. Prevê-se que o impacto no mercado único seja insignificante, dado as necessidades de informação financeira das microentidades não serem elevadas e as contas obrigatórias por lei não constituírem, em geral, uma fonte de informação importante. Além disso, apenas um reduzido número de microentidades está envolvido em actividades transfronteiriças.

Impacto negativo na recolha de dados estatísticos em alguns Estados-Membros, o que poderá exigir alterações de metodologia de recolha dos dados estatísticos.

Ausência de impacto negativo sobre a recolha de informações para efeitos fiscais. As administrações fiscais têm o poder de exigir informações de acordo com os seus requisitos de prestação de informações e de realizar verificações (auditorias) das informações financeiras.

Redução das actividades dos profissionais de contabilidade em matéria de elaboração e auditoria das contas oficiais. Este aspecto deve ser compensado, em parte, pelo recurso a contabilistas profissionais para outras actividades com maior valor acrescentado.

Aspectos sociais. Os empregados das microentidades seriam privados de parte das informações disponíveis para o público. Contudo, devido ao contacto directo que os empregados têm normalmente com os órgãos de gestão e o proprietário ou proprietários das microentidades, as demonstrações financeiras publicadas desempenham um papel secundário relativamente às suas necessidades de informação. A situação é semelhante para as empresas de responsabilidade ilimitada de dimensão idêntica.

Aspectos ambientais. Existência de um reduzido impacto positivo, devido à diminuição das actividades de prestação de informações e de arquivamento.

Informações ao público. Assistiu-se a uma certa redução das informações à disposição das partes externas. Contudo, o seu interesse é, em geral, muito baixo.

5.6. Opção 4. Introdução de um regime contabilístico simplificado destinado às microentidades

Uma opção consiste em incluir um microregime contabilístico adaptado às necessidades das microentidades no âmbito das directivas contabilísticas. Em contraste com a "opção isenção", este novo regime exigiria um período mais longo de elaboração e de aplicação. Por conseguinte, não é adequado para alcançar uma redução rápida da carga administrativa, de acordo com o calendário previsto.

5.7. Opção 5. Alterações à actual directiva sem introdução da categoria correspondente às microentidades.

É possível proceder rapidamente a algumas alterações simples às directivas contabilísticas, que poderão produzir reduções limitadas da carga administrativa num período curto. Contudo, esta abordagem não dá resposta à principal preocupação, que consiste na discrepância entre as directivas contabilísticas e as necessidades dos utilizadores.

A introdução de alterações mais substanciais exigirá um período de elaboração mais longo, não sendo, por conseguinte, adequada para alcançar uma redução rápida da carga administrativa, de acordo com o calendário previsto.

6. Comparação de opções e justificação da proposta da Comissão

A opção que proporciona a maior redução da carga administrativa é a opção de isenção das microentidades. Por outro lado, esta opção pode ser aplicada num prazo muito curto. A Comissão considera que esta opção é, por conseguinte, a alternativa mais adequada, a fim de reduzir significativamente a carga administrativa que incide sobre as pequenas empresas e alinhar os requisitos em matéria de prestação de informações com as necessidades de quem as utiliza e elabora.

7. Acompanhamento e avaliação

A presente proposta está estreitamente relacionada com a modernização e simplificação gerais das Quarta e Sétima Directivas contabilísticas. Devido à relação estreita entre estas medidas, o acompanhamento e a avaliação serão realizados conjuntamente. A estratégia global de acompanhamento da reapreciação geral das directivas contabilísticas incluirá um plano de acompanhamento pormenorizado.

A avaliação dos efeitos e da aplicação da isenção às microentidades incluirá uma avaliação dos objectivos principais, que consistem num melhor alinhamento das regras contabilísticas pelas necessidades de quem utiliza e elabora as demonstrações financeiras, bem como a redução global da carga administrativa. Além disso, ter-se-á em conta a qualidade e a facilidade de acesso das partes interessadas em relação às informações financeiras relevantes.

[1] Quarta Directiva do Conselho de 25 de Julho de 1978 (78/660/CEE); Sétima Directiva do Conselho de 13 de Junho (83/349/CEE).

[2] A Sétima Directiva relativa ao direito das sociedades não precisa de ser alterada, dado o seu texto actual já conceder aos Estados-Membros a opção de dispensarem da obrigação de elaborar demonstrações financeiras consolidadas o conjunto de empresas que não ultrapasse os limites das médias empresas, definidos na Quarta Directiva relativa ao direito das sociedades (n.° 1 do artigo 6.° da Sétima Directiva relativa ao direito das sociedades).

EL

(...PICT...)|ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΤΩΝ ΕΥΡΩΠΑΪΚΩΝ ΚΟΙΝΟΤΗΤΩΝ|

Βρυξέλλες , 26.2. 2009

SEC(2009) 207

ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ Συνοδευτικό έγγραφο στην

Πρόταση ΟΔΗΓΙΑΣ ΤΟΥ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟΥ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟΥ ΚΑΙ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ για την τροποποίηση της οδηγίας 78/660/ EOK του Συμβουλίου περί των ετησίων λογαριασμών εταιρειών ορισμένων μορφών όσον αφορά τις μικρομονάδες Σύνοψη της εκτίμησης επιπτώσεων {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Σ ύ νοψη

1. Εισαγωγή

Η παρούσα εκτίμηση επιπτώσεων παρουσιάζει τις πρωτοβουλίες της Επιτροπής για την απλούστευση του επιχειρηματικού περιβάλλοντος και ιδίως των απαιτήσεων χρηματοοικονομικής πληροφόρησης για τις μικρομονάδες. Περιγράφει τα προβλήματα τα σχετικά με τις τρέχουσες οδηγίες για τη λογιστική Τέταρτη οδηγία του Συμβουλίου της 25ης Ιουλίου 1978 (78/660/ EOK )· Έβδομη οδηγία του Συμβουλίου της 13ης Ιουνίου (83/349/ EOK ) , παρουσιάζει ορισμένες πολιτικές επιλογές, αναλύει τη δυνατότητα πραγματοποίησής τους και, κατά περίπτωση, τις αναμενόμενες επιδράσεις τους.[1]

Τέταρτη οδηγία του Συμβουλίου της 25ης Ιουλίου 1978 (78/660/ EOK )· Έβδομη οδηγία του Συμβουλίου της 13ης Ιουνίου (83/349/ EOK )

1.1. Το ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας

Σύμφωνα με τους στόχους του προγράμματος της Λισσαβώνας, η Επιτροπή έχει δεσμευθεί να απελευθερώσει το αναπτυξιακό δυναμικό των μικρομεσαίων επιχειρήσεων μειώνοντας το διοικητικό φόρτο τους.

Στη συνέχεια της οικονομικής κρίσης, η Επιτροπή εξέδωσε το «ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας» προκειμένου να αποκαταστήσει την εμπιστοσύνη των καταναλωτών και των επιχειρήσεων. Το ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας έχει ως στόχο να μειώσει το φόρτο των ΜΜΕ και των μικρομονάδων, μεταξύ άλλων με την «κατάργηση της υποχρέωσης των μικροεπιχειρήσεων να καταρτίζουν ετήσιους λογαριασμούς».

1.2. Π λαίσιο πολιτικής

Στόχος των προτάσεων της Επιτροπής που εξετάζονται στο παρόν έγγραφο είναι να μειωθούν οι περιττές διοικητικές υποχρεώσεις και να διευκολυνθεί η ευθυγράμμιση των απαιτήσεων χρηματοοικονομικής πληροφόρησης με τις πραγματικές ανάγκες των χρηστών και εκείνων που συντάσσουν τις πληροφορίες .

1.3. Το κεκτημένο της ΕΕ στο εταιρικό δίκαιο, τη λογιστική και τους ελέγχους

Στον τομέα της λογιστικής, η τέταρτη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο θεσπίζει ελάχιστες απαιτήσεις για τους ετήσιους λογαριασμούς των επιχειρήσεων περιορισμένης ευθύνης. Την εποχή που καταρτίστηκαν οι οδηγίες για τη λογιστική, η επικρατούσα άποψη ήταν ότι οι ΜΜΕ δεν διαφέρουν ουσιαστικά από τις μεγάλες επιχειρήσεις και θα πρέπει να τηρούν παρόμοιες απαιτήσεις χρηματοοικονομικής πληροφόρησης. Η άποψη αυτή άλλαξε μεταγενέστερα με την αναγνώριση ξεχωριστών αναγκών της ομάδας των ΜΜΕ – που διαμορφώθηκε στην αρχή «προτεραιότητα στις μικρές επιχειρήσεις». Είναι σημαντικό να εξεταστεί το ποιες απαιτήσεις πρέπει να καταργηθούν ή να αντικατασταθούν προκειμένου να απλουστευθεί η χρηματοοικονομική πληροφόρηση για μικρομονάδες Η έβδομη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο δεν χρειάζεται να τροποποιηθεί, διότι ήδη το ισχύον κείμενο της εν λόγω οδηγίας παρέχει στα κράτη μέλη τη δυνατότητα να απαλλάσσουν από την υποχρέωση κατάρτισης ενοποιημένων οικονομικών καταστάσεων τις υποκείμενες σε ενοποίηση εταιρείες, το σύνολο των οποίων δεν υπερβαίνει τα όρια της μεσαίας επιχείρησης, όπως ορίζονται στην τέταρτη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο (άρθρο 6 παράγραφος 1 της έβδομης οδηγίας για το εταιρικό δίκαιο ). .[2]

Η έβδομη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο δεν χρειάζεται να τροποποιηθεί, διότι ήδη το ισχύον κείμενο της εν λόγω οδηγίας παρέχει στα κράτη μέλη τη δυνατότητα να απαλλάσσουν από την υποχρέωση κατάρτισης ενοποιημένων οικονομικών καταστάσεων τις υποκείμενες σε ενοποίηση εταιρείες, το σύνολο των οποίων δεν υπερβαίνει τα όρια της μεσαίας επιχείρησης, όπως ορίζονται στην τέταρτη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο (άρθρο 6 παράγραφος 1 της έβδομης οδηγίας για το εταιρικό δίκαιο ).

1.4. Ορισμός των μικρομονάδων

Η κατηγορία μικρομονάδων της Επιτροπής ορίζεται ως οι μικρότερες επιχειρήσεις με τα ακόλουθα χαρακτηριστικά:

– λιγότεροι από δέκα μισθωτοί,

– σύνολο ισολογισμού κάτω από 500.000 ευρώ, και

– κύκλος εργασιών κάτω από 1.000.000 ευρώ.

1.5. Πρακτικές που εφαρμόζονται στους κύριους εμπορικούς εταίρους της Ευρωπαϊκής Ένωσης

Σε άλλα οικονομικά συγκρίσιμα νομικά συστήματα και βασικούς εμπορικούς εταίρους της Ευρωπαϊκής Ένωσης, οι απαιτήσεις χρηματοοικονομικής αναφοράς για τις μικρές επιχειρήσεις είναι γενικά λιγότερο απαιτητικές από τις απαιτήσεις των οδηγιών για τη λογιστική .

Στις ΗΠΑ, για παράδειγμα, δεν υπάρχει γενικά καμία νομική υποχρέωση κατάρτισης ή δημοσίευσης οικονομικών καταστάσεων για τις μη εισηγμένες επιχειρήσεις. Δεν υπάρχει καμιά απόδειξη ότι αυτές οι λιγότερο αυστηρές απαιτήσεις θα αποτελούσαν εμπόδιο για την εξασφάλιση εξωτερικής χρηματοδότησης από τις αμερικανικές επιχειρήσεις.

1.6. Γνώμη της επιτροπής εκτίμησης επιπτώσεων της Ευρωπαϊκής Επιτροπής

Η παρούσα εκτίμηση επιπτώσεων λαμβάνει υπόψη τα σχόλια της επιτροπής εκτίμησης επιπτώσεων της Ευρωπαϊκής Επιτροπής που υποβλήθηκαν στις 2 Φεβρουαρίου του 2009.

2. διαδικαστικά ζητήματα, διαβουλεύσεις με τα ενδιαφερόμενα μέρη και επικουρικότητα

Η Επιτροπή έχει ήδη αναλάβει διάφορες πρωτοβουλίες απλούστευσης για τη μείωση του διοικητικού φόρτου για τις μικρομεσαίες επιχειρήσεις (ΜΜΕ).

2.1. Ανακοίνωση της Επιτροπής της 10ης Ιουλίου 2007 και διαβουλεύσεις με τα ενδιαφερόμενα μέρη

Η Επιτροπή δρομολόγησε, το 2005, πρόγραμμα για τη μέτρηση των διοικητικών δαπανών και για τον προσδιορισμό των επαχθέστερων απαιτήσεων με σκοπό τη μείωση του διοικητικού φόρτου για τις επιχειρήσεις της ΕΕ. Η Επιτροπή εξέδωσε ανακοίνωση, τον Ιούλιο του 2007, όπου επισημαίνονται δυνητικές τροποποιήσεις/μεταβολές των οδηγιών για τη λογιστική.

Στην ανακοίνωση αυτή, η Επιτροπή πρότεινε την καθιέρωση μιας νέας κατηγορίας των λεγόμενων «πολύ μικρών επιχειρήσεων» (μικρομονάδων) στην τέταρτη οδηγία, την οποία τα κράτη μέλη θα μπορούσαν να απαλλάξουν προαιρετικά από την εφαρμογή των οδηγιών για τη λογιστική.

Στην ανακοίνωση αντέδρασαν συνολικά οι κυβερνήσεις 18 κρατών μελών, η κυβέρνηση μιας χώρας του ΕΟΧ και 110 ενδιαφερόμενοι, συμπεριλαμβανομένων ευρωπαϊκών οργανισμών και ενώσεων. Οι σχετικές εισηγήσεις προήλθαν από 23 χώρες συνολικά, συμπεριλαμβανομένων 22 κρατών μελών.

Το 80% του συνόλου των ενδιαφερομένων που ανταποκρίθηκαν στις δημόσιες διαβουλεύσεις είχε θιοθετήσει είτε θετική είτε αρνητική στάση έναντι του μέτρου. Η πλειονότητα ήταν υπέρ της απαλλαγής των μικρομονάδων από τις απαιτήσεις των οδηγιών για τη λογιστική. Η απαλλαγή υποστηρίχθηκε από την πλειονότητα των επιχειρήσεων, των δημόσιων αρχών, των τραπεζών και των ασφαλιστικών εταιρειών που συμμετείχαν στην έρευνα. Η μεγαλύτερη εναντίωση προήλθε από τους λογιστές και τους ελεγκτές.

2.2. Μέτρηση του κόστους και των κατώτατων ορίων για τις μικρομονάδες

Σε σύνδεση με την προαναφερθείσα πρωτοβουλία απλούστευσης, πραγματοποιήθηκε άσκηση μέτρησης από την κοινοπραξία Capgemini / Ramboll για να προσδιοριστούν οι δαπάνες που προκύπτουν από τις υποχρεώσεις παροχής πληροφοριών που περιλαμβάνονται στο κεκτημένο εταιρικού δικαίου της ΕΕ. Τα σχετικά προγενέστερα των τελικών αποτελέσματα της άσκησης μέτρησης μνημονεύονται στην παρούσα εκτίμηση επιπτώσεων.

2.3. Ομάδα υψηλού επιπέδου για τη μείωση του διοικητικού φόρτου

Στην έκθεση της ομάδας υψηλού επιπέδου ανεξάρτητων ενδιαφερομένων για το διοικητικό φόρτο (ΟΥΕ), που εξέτασε τα κυριότερα εμπόδια για τις μικρές εταιρείες, ζητείται η ταχεία θέσπιση της δυνατότητας επιλογής για τα κράτη μέλη να απαλλάσσουν τις μικρομονάδες και η γενική επανεξέταση της λογιστικής οδηγίας με την «προτεραιότητα στις μικρές επιχειρήσεις» ως κατευθυντήρια αρχή.

2.4. Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο

Το ψήφισμα του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου της 18ης Δεκεμβρίου 2008 καλεί την Επιτροπή να υποβάλει νομοθετική πρόταση που θα επιτρέπει στα κράτη μέλη να εξαιρούν τις πολύ μικρές επιχειρήσεις (μικρομονάδες) από το πεδίο εφαρογής των οδηγιών για τη λογιστική.

2.5. Άλλες συναφείς πρ ο τ ά σ εις της Επιτροπής

Στα τέλη του 2007, η Επιτροπή δρομολόγησε τη νομοθετική δράση ταχείας διαδικασίας για την εισαγωγή δύο τεχνικών μεταβολών στις οδηγίες για τη λογιστική. Α ναμένεται ότι αυτές θα εγκριθούν στ ις αρχ ές του 2009.

2.6. Επικουρικότητα

Σύμφωνα με την αρχή της επικουρικότητας, πρέπει να εξεταστεί εάν είναι πραγματικά απαραίτητη η εναρμόνιση για τις μικρομονάδες στο επίπεδο της ΕΕ. Οι περισσότερες υποχρεώσεις που συνεπάγονται διοικητικό φόρτο προέρχονται από οδηγίες της ΕΕ και για τη μείωσή τους απαιτείται δράση στο επίπεδο της ΕΕ.

3. Ορισμός του προβλήματος

Οι απαιτήσεις των οδηγιών για τη λογιστική ισχύουν για όλες τις εταιρείες περιορισμένης ευθύνης χωρίς να λαμβάνονται υπόψη άλλοι παράγοντες (π.χ. μέγεθος, χρηματοδότηση ή τύπος δραστηριοτήτων). Οι μικρές επιχειρήσεις υπόκεινται κατά κανόνα στους ίδιους κανόνες με τις μεγαλύτερες επιχειρήσεις. Σε πολλές περιπτώσεις πρέπει να γίνεται επεξεργασία ορισμένων πληροφοριών μόνο για να πληρούνται νομικές υποχρεώσεις χωρίς να υπάρχουν πραγματικές επιχειρηματικές ανάγκες. Αυτό αντιστοιχεί στον ορισμό του διοικητικού φόρτου. Δύο στοιχεία αυτού του διοικητικού φόρτου μπορούν να αναλυθούν περαιτέρω:

· Οι διοικητικές δαπάνες που δεν σχετίζονται με το μέγεθος της επιχείρησης και είναι επομένως δυσανάλογες για τις μικρότερες σε σύγκριση με τις μεγαλύτερες επιχειρήσεις

· Η μη ευθυγράμμιση μεταξύ των απαιτήσεων των οδηγιών και των αναγκών των μικρομονάδων και των χρηστών των οικονομικών καταστάσεών τους

3.1. Το δυσανάλογο διοικητικό κόστος (κόστος συμμόρφωσης) ως οικονομικό βάρος

Οι επιχειρήσεις σε φάση εκκίνησης και οι μικρές επιχειρήσεις με περιορισμένους πόρους είναι ευαίσθητες στις υπερβολικές διοικητικές υποχρεώσεις δεδομένου ότι αυτές εκτρέπουν τους πόρους των επιχειρήσεων από τις βασικές επιχειρηματικές δραστηριότητες.

Το ουσιαστικό μέρος των διοικητικών δαπανών είναι σταθερό και οι μικρομονάδες θυσιάζουν σχετικά πολύ περισσότερους πόρους για να συμμορφώνονται με ένα καθήκον που επιβάλλεται από τις ρυθμιστικές διατάξεις σε σύγκριση με τις μεγαλύτερες επιχειρήσεις. Επιπλέον, οι υποχρεωτικές οικονομικές καταστάσεις των μικρομονάδων έχουν γενικά ελάχιστη αξία για τους θιγόμενους από αυτές.

3.2. Μη ευθυγράμμιση μεταξύ των απαιτήσεων των οδηγιών για τη λογιστική και των αναγκών των μικρομονάδων και των χρηστών των οικονομικών καταστάσεών τους

Συνήθως, οι μικρομονάδες διοικούνται από τον ιδιοκτήτη τους και οι υποχρεωτικές οικονομικές καταστάσεις δεν έχουν μεγάλη σημασία για την εκ μέρους τους εξέταση των επιδόσεων της επιχείρησης. Επιπλέον, οι επενδυτές στις μικρομονάδες είναι συχνά περιορισμένοι σε αριθμό, συχνά συμμετέχουν άμεσα στη λειτουργία της επιχείρησης και έχουν άμεση πρόσβαση στους λογαριασμούς της επιχείρησης ή έχουν άμεση εικόνα τους. Η πηγή χρηματοδότησης δεν είναι το χρηματιστήριο αλλά οι ίδιοι πόροι και οι πιστώσεις από τράπεζες ή άλλους χρηματοπιστωτικούς οργανισμούς. Οι κύριοι χρήστες των οικονομικών πληροφοριών (τράπεζες και φορολογικές αρχές) έχουν τη δυνατότητα να ζητήσουν πληροφορίες που υπερβαίνουν τα όρια των υποχρεωτικών απαιτήσεων παροχής πληροφοριών. Για τους άλλους ενδιαφερομένους, οι ανάγκες πληροφόρησης δεν καλύπτονται συνήθως από τις υποχρεωτικές οικονομικές πληροφορίες. Αυτό συμβαίνει επειδή οι σχέσεις τους με τις μικρές επιχειρήσεις συχνά βασίζονται στην αμοιβαία εμπιστοσύνη και όχι (στην πρόσβαση) στις οικονομικές πληροφορίες και επειδή ο σημερινός πολύπλοκος χαρακτήρας των λογιστικών καταστάσεων τις καθιστά συχνά άχρηστες/ακατανόητες για πολλούς ενδιαφερόμενους.

3.3. Πόσο μεγάλο είναι το πρόβλημα;

Περίπου 7,2 εκατομμύρια επιχειρήσεις στην ΕΕ υπόκεινται στους κανόνες υποχρεωτικής παροχής πληροφοριών στο πλαίσιο των οδηγιών για τη λογιστική. Περίπου 5,4 εκατομμύρια (περίπου 75% από αυτές) είναι μικρομονάδες.

Μια μελέτη που εκπονήθηκε από την Ramboll Management συμπεραίνει ότι το μέσο κόστος ανά επιχείρηση για τη συμμόρφωση με τις απαιτήσεις των οδηγιών ανέρχεται σε 1558 ευρώ. Από το ποσό αυτό, ο διοικητικός φόρτος (δηλ. η συλλογή και η επεξεργασία των πληροφοριών μόνο για να ικανοποιηθούν οι νομικές υποχρεώσεις χωρίς να υπάρχει πραγματική επιχειρηματική ανάγκη) είναι 1169 ευρώ.

Από τα ανωτέρω προκύπτει ότι, κατά προσέγγιση, ο συνολικός διοικητικός φόρτος στο επίπεδο της ΕΕ ανέρχεται σε περίπου 6,3 δισεκατομμύρια ευρώ.

4. στοχοι

Προκειμένου να ενισχυθεί η ανταγωνιστικότητα των μικρομονάδων και να απελευθερωθεί το αναπτυξιακό δυναμικό τους, ο διοικητικός φόρτος πρέπει να μειωθεί στο ελάχιστο. Οι στόχοι είναι οι ακόλουθοι :

· Μείωση του διοικητικού φόρτου των επιχειρήσεων στην ΕΕ, ειδικά για τις ΜΜΕ και τις μικρομονάδες, με παράλληλη κατοχύρωση επαρκούς προστασίας και πληροφόρησης για τους ενδιαφερόμενους.

· Εξασφάλιση της ευθυγράμμισης των απαιτήσεων παροχής πληροφοριών των μικρομονάδων με τις πραγματικές ανάγκες των χρηστών και εκείνων που συντάσσουν τις πληροφορίες .

5. Επιλογές πολιτικής και οι προσδοκώμενες επιπτώσεις τους

5.1. Περιγραφή τ ων επιλογ ών πολιτικής

Οι υπηρεσίες της Επιτροπής εξετάζουν τις ακόλουθες πιθανές επιλογές πολιτικής:

Επιλογή 0. Καμία αλλαγή στις οδηγίες

Επιλογή 1. Ενθάρρυνση της πλήρους αξιοποίησης των υπαρχουσών επιλογών στις οδηγίες για τη λογιστική

Επιλογή 2. Υποχρεωτική εξαίρεση των μικρομονάδων από το πεδίο εφαρμογής των οδηγιών

Επιλογή 3. Προαιρετική δυνατότητα των κρατών μελών να εξαιρούν τις μικρομονάδες από το πεδίο εφαρμογής των οδηγιών

Επιλογή 4. Καθιέρωση απλουστευμένου υποχρεωτικού καθεστώτος λογιστικής για τις μικρομονάδες

Επιλογή 5. Τροποποιήσεις στη λογιστική οδηγία χωρίς εισαγωγή της κατηγορίας των πολύ μικρών επιχειρήσεων/μικρομονάδων.

5.2. Επιλογή 0. Καμία αλλαγή στις οδηγίες

Στο σενάριο βάσης, δεν λαμβάνεται κανένα μέτρο και το σύνολο των 5,4 εκατομμυρίων μικρομονάδων θα συνεχίσει να ακολουθεί τους κανόνες λογιστικής των οδηγιών και να δαπανά κάθε έτος περίπου 6 δισ. ευρώ για να συμμορφώνεται με τις υποχρεώσεις παροχής πληροφοριών.

5.3. Επιλογή 1. Ενθάρρυνση της πλήρους αξιοποίησης των υπαρχουσών επιλογών στις οδηγίες για τη λογιστική

Σε περίπτωση που δεν επέλθει καμία αλλαγή στη νομοθεσία, η Επιτροπή έχει πάντα τη δυνατότητα να καλέσει τα κράτη μέλη να αξιοποιήσουν όλες τις δυνατότητες απλούστευσης που παρέχουν οι οδηγίες.

Η πιθανή εξοικονόμηση πόρων από την πλήρη αξιοποίηση των υφισταμένων ανώτατων ορίων και απαλλαγών εκτιμάται σε έως 1,8 δισ. ευρώ για την κατηγορία των μικρομονάδων. Ωστόσο, είναι απίθανο να επιτευχθεί αυτό το ποσό. Η τρέχουσα οδηγία βασίζεται σε γενικές απαιτήσεις με δυνατότητα για τα κράτη μέλη να εξαιρούν μόνο από μερικές από τις απαιτήσεις αυτές αποσπασματικά. Δεν υπάρχει καμία δυνατότητα να γίνονται γενικότερες εξαιρέσεις, πράγμα που παρακωλύει τη δυνατότητα αξιοποίησης αυτών των προαιρετικών δυνατοτήτων, καθιστώντες τις έτσι λιγότερο ελκυστικές γενικά για τα κράτη μέλη .

Επιπλέον, αυτή η επιλογή δεν διευκολύνει τη μείωση του φόρτου στα κράτη μέλη που ήδη αξιοποιούν αυτές τις προαιρετικές δυνατότητες. Επίσης, δεν μπορεί να αντιμετωπίσει το ζήτημα της αναντιστοιχίας μεταξύ των οδηγιών για τη λογιστική και των αναγκών των χρηστών των μικρότερων επιχειρήσεων, καθώς και του διοικητικού φόρτου που αυτή συνεπάγεται.

5.4. Επιλογή 2. Υποχρεωτική εξαίρεση των μικρομονάδων από το πεδίο εφαρμογής των οδηγιών

Η υποχρεωτική απαλλαγή των μικρομονάδων θα καταργήσει όλες τις λογιστικές απαιτήσεις στο επίπεδο της ΕΕ για την ομάδα αυτή – ένα παράδειγμα μέγιστης εναρμόνισης. Ο αντίκτυπος αυτής της επιλογής είναι ο ίδιος με το μέγιστο αντίκτυπο της επιλογής 3, όπως εξετάζεται στο επόμενο τμήμα.

Ωστόσο, λόγω των διαφορών στις λογιστικές συνήθειες και τις παραδόσεις οικονομικής πληροφόρησης σε ολόκληρη την ΕΕ, είναι πολύ απίθανο ότι μια τέτοια πρόταση θα ήταν πολιτικά αποδεκτή για ορισμένα κράτη μέλη της ΕΕ.

5.5. Επιλογή 3. Προαιρετική δυνατότητα των κρατών μελών να εξαιρούν τις μικρομονάδες από το πεδίο εφαρμογής των οδηγιών

Τα κράτη μέλη θα είχαν τη δυνατότητα να ορίσουν τους πιό κατάλληλους κανόνες με τους οποίους θα πρέπει να συμμορφώνονται οι μικρομονάδες και, για παράδειγμα, να ενοποιήσουν τις διάφορες απαιτήσεις οικονομικής πληροφόρησης.

Η εξαίρεση των μικρομονάδων από το πεδίο εφαρμογής της οδηγίας για τη λογιστική αναμένεται ότι θα έχει τις ακόλουθες συνέπειες:

Μείωση του διοικητικού φόρτου . Σύμφωνα με την μαξιμαλιστική υπόθεση ότι όλα τα κράτη μέλη θα απαλλάξουν τις μικρομονάδες και δεν θα επιβάλουν επιπρόσθετες απαιτήσεις, η πιθανή εξοικονόμηση πόρων από την πρόταση υπολογίζεται σε 6,3 δισ. ευρώ (με διακύμανση από 5,9 δισ. ευρώ έως 6,9 δισ. ευρώ). Είναι, ωστόσο, πιθανό ότι πολλά κράτη μέλη, αφού απαλλάξουν τις μικρομονάδες από τις υποχρεώσεις της τέταρτης οδηγίας θα επιβάλλουν άλλες απαιτήσεις λογιστικής, π.χ. ευθυγράμμιση των φορολογικών δηλώσεων με τη χρηματοοικονομική πληροφόρηση. Τέτοιου είδους εναλλακτικές απαιτήσεις ενδέχεται να μειώσουν την ελάφρυνση του φόρτου για τις επιχειρήσεις. Ωστόσο, προς το παρόν δεν είναι δυνατό να ποσοτικοποιηθεί η πιθανή επίπτωση στο επίπεδο της ΕΕ .

Πιό σχετικές και κατανοητές πληροφορίες στους κύριους χρήστες, συμπεριλαμβανομένων των φορολογικών αρχών και των πιστωτών, καθώς και των διευθυντικών στελεχών . Οι λογαριασμοί θα μπορούσαν να ανταποκρίνονται καλύτερα στις ανάγκες των ενδιαφερομένων και των διευθυντικών στελεχών των μικρομονάδων, λαμβάνοντας υπόψη το κριτήριο της δυνατότητας κατανόησης.

Κανένας σημαντική αρνητική επίπτωση για την πληροφόρηση των εξωτερικών ενδιαφερομένων και την προστασία των πιστωτών . Οι κύριοι χρήστες των λογαριασμών των μικρομονάδων είναι οι τράπεζες και οι φορολογικές αρχές. Οι τράπεζες γενικά δεν ενδιαφέρονται για τις περίπλοκες λογιστικές πληροφορίες που υποβάλλονται βάσει των απαιτήσεων των οδηγιών. Στις απαντήσεις τους στις διαβουλεύσεις της Επιτροπής το 2007, τόσο οι τράπεζες όσο και η βιομηχανία ήταν γενικά υπέρ της απαλλαγής των μικρομονάδων από τις απαιτήσεις των οδηγιών για τη λογιστική.

Αντίκτυπος για την ενιαία αγορά και ισότιμοι όροι ανταγωνισμού . Ο αντίκτυπος για την ενιαία αγορά αναμένεται ότι θα είναι ασήμαντος, δεδομένου ότι οι ανάγκες χρηματοοικονομικής πληροφόρησης των μικρομονάδων είναι μάλλον στοιχειώδεις και οι υποχρεωτικοί λογαριασμοί γενικά δεν αποτελούν σημαντική πηγή πληροφοριών. Επιπλέον, μόνο ένας μικρός αριθμός μικρομονάδων επιδίδεται σε διασυνοριακές δραστηριότητες .

Περιορισμένος αρνητικός αντίκτυπος στη συλλογή στατιστικών στοιχείων σε ορισμένα κράτη μέλη που ενδεχομένως επιβάλλει την αλλαγή της μεθοδολογίας συλλογής στατιστικών στοιχείων.

Κανένας αρνητικός αντίκτυπος στη συλλογή πληροφοριών για φορολογικούς σκοπούς . Οι φορολογικές αρχές έχουν την εξουσία να απαιτούν πληροφορίες σύμφωνα με τις απαιτήσεις τους για χρηματοοικονομική πληροφόρηση και να διενεργούν επαληθεύσεις (λογιστικούς ελέγχους) των οικονομικών πληροφοριών.

Μείωση των δραστηριοτήτων στον επαγγελματικό κλάδο των λογιστών κατά την κατάρτιση και το λογιστικό έλεγχο των υποχρεωτικών λογαριασμών. Αυτό αναμένεται ότι θα υποκατασταθεί εν μέρει από την απασχόληση των επαγγελματιών λογιστών με άλλα καθήκοντα τα οποία θα έχουν μεγαλύτερη προστιθέμενη αξία.

Κοινωνικές πτυχές . Κάποια μείωση των δημόσιων πληροφοριών που είναι διαθέσιμες στους υπαλλήλους των μικρομονάδων. Ωστόσο, λόγω της άμεσης επαφής που έχουν συνήθως οι υπάλληλοι με τη διοίκηση και τον ή τους ιδιοκτήτες των μικρομονάδων, οι οικονομικές καταστάσεις που δημοσιεύονται διαδραματίζουν μικρότερο ρόλο στην εξυπηρέτηση των αναγκών πληροφόρησης. Η κατάσταση είναι παρόμοια με τις εταιρείες απεριόριστης ευθύνης του ίδιου μεγέθους.

Περιβαλλοντικές πτυχές . Δευτερεύων θετικός αντίκτυπος λόγω της μείωσης των δραστηριοτήτων υποβολής πληροφοριών και αρχειοθέτησης.

Ενημέρωση του ευρέος κοινού . Κάποια μείωση των δημόσιων πληροφοριών που είναι διαθέσιμες για τους εξωτερικούς ενδιαφερομένους. Ωστόσο, το σχετικό ενδιαφέρον είναι γενικά πολύ χαμηλό .

5.6. Επιλογή 4. Καθιέρωση απλουστευμένου υποχρεωτικού καθεστώτος λογιστικής για τις μικρομονάδες

Μια επιλογή είναι να συμπεριληφθεί στις οδηγίες λογιστικής ένα λογιστικό καθεστώς προσαρμοσμένο στα μέτρα των μικρομονάδων. Σε αντίθεση με την «επιλογή εξαίρεσης», ένα τέτοιο νέο καθεστώς θα απαιτούσε μια πιό μακροχρόνια περίοδο προπαρασκευής και εφαρμογής. Επομένως, δεν είναι κατάλληλο για την επίτευξη της ταχείας μείωσης του φόρτου στο δεδομένο χρονοδιάγραμμα.

5.7. Επιλογή 5. Τροποποιήσεις στην τρέχουσα οδηγία χωρίς να εισάγεται η νέα κατηγορία των πολύ μικρών επιχειρήσεων/μικρομονάδων.

Είναι δυνατό να προβλεφθούν κάποιες γρήγορες και πρόχειρες λύσεις στις οδηγίες για τη λογιστική. Αυτές θα μπορούσαν να οδηγήσουν σε περιορισμένη εξοικονόμηση με τη μορφή της μείωσης του φόρτου σε σύντομο χρονικό διάστημα. Ωστόσο, δεν αντιμετωπίζουν το κύριο ζήτημα της αναντιστοιχίας μεταξύ των οδηγιών για τη λογιστική και των αναγκών των χρηστών.

Για να γίνουν πιο ουσιαστικές τροποποιήσεις απαιτείται πιό μακροχρόνια περίοδος προπαρασκευής και, επομένως, αυτές δεν είναι κατάλληλες για την επίτευξη ταχείας μείωσης του φόρτου στο δεδομένο χρονοδιάγραμμα.

6. Σύγκριση των επιλογών και αιτιολόγηση της πρότασης της Επιτροπής

Η επιλογή που εξασφαλίζει τη μεγαλύτερη μείωση του φόρτου είναι η επιλογή της εξαίρεσης των μικρομονάδων. Η επιλογή αυτή μπορεί επίσης να εφαρμοστεί σε πιό σύντομο χρονικό πλαίσιο. Η Επιτροπή θεωρεί επομένως ότι αυτή η επιλογή είναι η πιό κατάλληλη εναλλακτική λύση προκειμένου να μειωθεί σημαντικά ο διοικητικός φόρτος των μικρών επιχειρήσεων και να ευθυγραμμιστούν οι απαιτήσεις χρηματοοικονομικής αναφοράς με τις ανάγκες των χρηστών και εκείνων που συντάσσουν τις πληροφορίες.

7. Παρακολούθηση και αξιολόγηση

Η παρούσα πρόταση συνδέεται στενά με το γενικό εκσυγχρονισμό και την απλούστευση βάσει της τέταρτης και της έβδομης οδηγίας για τη λογιστική. Λόγω της στενής σύνδεσης μεταξύ των μέτρων αυτών, η παρακολούθηση και η αξιολόγηση θα πραγματοποιούνται από κοινού. Ένα λεπτομερές σχέδιο παρακολούθησης θα αποτελεί μέρος της γενικής στρατηγικής παρακολούθησης σε σχέση με τη γενική επανεξέταση των οδηγιών για τη λογιστική.

Η αξιολόγηση των αποτελεσμάτων και της λειτουργίας της εξαίρεσης για τις μικρομονάδες θα περιλαβάνει μια εκτίμηση όσον αφορά τους βασικούς στόχους, της καλύτερης ευθυγράμμισης των κανόνων λογιστικής με τις ανάγκες των χρηστών και των συντακτών των οικονομικών εκθέσεων αφενός και της γενικής μείωσης του διοικητικού φόρτου αφετέρου. Επιπλέον, θα δοθεί προσοχή στην ποιότητα και τη δυνατότητα πρόσβασης των ενδιαφερομένων στις σχετικές οικονομικές πληροφορίες.

[1] Τέταρτη οδηγία του Συμβουλίου της 25ης Ιουλίου 1978 (78/660/ EOK )· Έβδομη οδηγία του Συμβουλίου της 13ης Ιουνίου (83/349/ EOK )

[2] Η έβδομη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο δεν χρειάζεται να τροποποιηθεί, διότι ήδη το ισχύον κείμενο της εν λόγω οδηγίας παρέχει στα κράτη μέλη τη δυνατότητα να απαλλάσσουν από την υποχρέωση κατάρτισης ενοποιημένων οικονομικών καταστάσεων τις υποκείμενες σε ενοποίηση εταιρείες, το σύνολο των οποίων δεν υπερβαίνει τα όρια της μεσαίας επιχείρησης, όπως ορίζονται στην τέταρτη οδηγία για το εταιρικό δίκαιο (άρθρο 6 παράγραφος 1 της έβδομης οδηγίας για το εταιρικό δίκαιο ).

EN

(...PICT...)|COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES|

Brussels, 26.2.2009

SEC(2009) 207l

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT Accompanying document to the

Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL amending Council Directive 78/660/EEC on the annual accounts of certain types of companies as regards micro-entities Summary of the Impact assessment {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT Accompanying document to the

Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL amending Council Directive 78/660/EEC on the annual accounts of certain types of companies as regards micro-entities Summary of the Impact assessment {COM(2009) 83} {SEC(2009) 206}

Executive summary

1. introduction

This impact assessment presents the Commission's initiatives to simplify the business environment and particularly the financial reporting requirements for micro-entities. It describes the problems related to the current Accounting Directives Fourth Council Directive of 25 July 1978 (78/660/EEC); Seventh Council Directive of 13 June (83/349/EEC) , presents a number of policy options, analyses their feasibility and, where applicable, their expected impacts.[1]

Fourth Council Directive of 25 July 1978 (78/660/EEC); Seventh Council Directive of 13 June (83/349/EEC)

1.1. European Economic Recovery Plan

In accordance with the goals of Lisbon Agenda, the Commission is committed to release the growth potential of the small and medium-sized enterprises companies by reducing their administrative burden.

In the aftermath of the financial crisis, the Commission issued "A European Economic Recovery Plan" to restore consumer and business confidence. The European Economic Recovery Plan pledges to reduce the burden on SMEs and micro-enterprises by among others "removing the requirement on micro-enterprises to prepare annual accounts".

1.2. Policy Context

The aim of the proposals of the Commission that are discussed in this document is to reduce unnecessary administrative obligations and facilitate alignment of reporting requirements to real needs of users and of preparers.

1.3. The EU acquis in company law, accounting and auditing

In the field of accounting the Fourth Company Law Directive establishes minimum requirements for the annual accounts of limited-liability companies. In the time when Accounting Directives were developed the prevailing idea was that SMEs are not fundamentally different from large companies and should follow similar reporting requirements. This view has subsequently changed with acknowledgment of distinct needs of the SME group – laid down as the "think small first" principle. It is important to consider which requirements should be removed or replaced in order to simplify financial reporting for micro-entities The Seventh Company Law Directive does not need to be amended, as already the present text of this Directive gives the Member States an option to exclude from the obligation to draw up consolidated financial statements companies which together do not exceed the limits of medium-sized company as defined in the 4th Company Law Directive (Art. 6(1) of the 7th Company Law Directive). .[2]

The Seventh Company Law Directive does not need to be amended, as already the present text of this Directive gives the Member States an option to exclude from the obligation to draw up consolidated financial statements companies which together do not exceed the limits of medium-sized company as defined in the 4th Company Law Directive (Art. 6(1) of the 7th Company Law Directive).

1.4. Definition of micro entities

The Commission category of micro entities is set as the smallest enterprises with the following definition:

– less than ten employees,

– balance sheet total below 500,000 EUR, and

– turnover below 1,000,000 EUR.

1.5. Practices in the main trading partners of the European Union

In other economically comparable jurisdictions and key trading partners of the European Union, the financial reporting requirements for small companies are generally less demanding than the requirements of the Accounting Directives .

For example in the USA, there is generally no legal obligation to prepare or publish financial statements for unlisted companies. There is no evidence that these less stringent requirements would be a hindrance to US companies in obtaining external financing.

1.6. Opinion of the Commission's Impact Assessment Board

This Impact Assessment takes into consideration the Commission's Impact Assessment Board's comments provided on 2 February 2009.

2. procedural issues, consultation of interested parties and subsidiarity

The Commission has already taken a number of simplification initiatives to reduce the administrative burden for small and medium-sized companies (SMEs).

2.1. Commission Communication of 10 July 2007 and stakeholder consultation

In 2005, the Commission launched a programme for measuring administrative costs and to identify the most burdensome requirements with a view to reducing administrative burdens for EU companies. The Commission published a communication in July 2007 identifying potential amendments/changes to the Accounting Directives.

In this communication the Commission proposed to introduce a new category of so-called "micro entities" in the Fourth Directive, which could be optionally exempted by Member States from the Accounting Directives.

In all, 18 Member States' governments, the government of one EEA country and 110 stakeholders, including European bodies and associations, reacted to the Communication. These contributions originated from 23 countries in total, including 22 Member States.

80% of all stakeholders who responded to the public consultations took either a positive or negative stance to the measure. The majority was in favour of exempting micro entities from the requirements of the accounting Directives. The exemption was supported by the majority of the companies, public authorities, banks and insurance companies that participated in the survey. The biggest opposition came from accountants and auditors.

2.2. Measurement of cost and thresholds for micro-entities

In connection with the aforementioned simplification initiative, a measurement exercise was carried out by the consortium Capgemini/Ramboll to determine the costs created by the information obligations (IOs) contained in the EU company law acquis. Relevant pre-final results of the measurement exercise are referred to in this impact assessment.

2.3. High Level Group on Ad m inistrative Burden Reduction

A report from The High Level Group of Independent Stakeholders on Administrative Burdens (HLG), which reflected on the core obstacles for small firms, calls for rapid enactment of a Member State option to exempt micro entities and a general overhaul of the Accounting Directive with "think small first" as guiding principle.

2.4. European Parliament

The European Parliament's resolution of 18 December 2008 calls on the Commission to come forward with a legislative proposal that allows Member States to exempt very small undertakings (micro entities) from the scope of the Accounting Directives.

2.5. Other related Commission's proposals

In late 2007, the Commission launched a Fast Track legislative action to introduce two technical changes to the Accounting Directives. Adoption is expected in the beginning of 2009.

2.6. Subsidiarity

Following the principle of subsidiarity, it needs to be considered whether EU level harmonisation is for micro entities is really necessary. Most obligations entailing administrative burdens derive from EU directives and their reduction needs EU level action.

3. problem definition

The requirements of the Accounting Directives apply to all limited liability companies without regard to other factors (e.g. size, financing or type of activities). Mostly small companies are subject to the same rules as larger companies. In many situations certain information must be processed only to satisfy legal obligations without real business needs. This corresponds to the definition of administrative burden. Two elements of this administrative burden can be further analysed:

· Administrative cost that is not related to the size of the company and is therefore disproportional for the smallest enterprises as compared to the larger enterprises

· Misalignment between requirements of the directives and the needs of the micro entities and the users of their financial statements

3.1. Disproportional administrative (compliance) cost as economic burden

Start-up businesses and small enterprises with limited resources are sensitive to excessive administrative obligations as they divert resources from the core business activities.

The substantial part of the administrative cost is fixed and micro entities sacrifice relatively much more resources to comply with a regulatory duty than bigger companies . Furthermore, micro entities' statutory financial statements have generally little value for its stakeholders.

3.2. Misalignment between requirements of the Accounting Directives and the needs of micro entities and users of their financial statements

Usually, very small companies are owner managed and statutory financial statements do not have significant relevance for their reviewing the company's performance. Moreover, investors in micro entities are often limited in number, often directly involved in running the company and with direct access/insight into company accounts. The source of financing is not the stock market but own resources, credits from banks or other financial institutions. The main users of the financial information (banks and tax authorities) have the possibility to demand information above and beyond the statutory reporting requirements. For the other stakeholders, the information needs are usually not covered by statutory financial information. This is because their relationships with small companies are often based on mutual trust rather than on (access to) financial information and because the current complexity of accounting statements makes them often useless / incomprehensible for many of the stakeholders.

3.3. How large is the problem?

Approximately 7.2 million EU companies are subject to reporting rules within the scope of the Accounting Directives. Some 5.4 million (around 75% of them) are micro entities.

A study prepared by Ramboll Management concluded that the average cost per company to comply with the requirements of the directives is €1558. Out of this amount, the administrative burden (i.e. collecting and processing information only to satisfy legal obligation without real business need) is €1169.

The above gives an approximation that the aggregate administrative burden on the EU level would be around €6.3 billion.

4. objectives

In order to enhance the competitiveness of the micro-entities and release their growth potential, the administrative burdens should be reduced to the minimum. The objectives are:

· Reduction of the administrative burden of businesses in the EU, especially for SMEs and micro-entities, while safeguarding adequate protection and information to stakeholders.

· Enable alignment of the micro-entities' reporting requirements with the real needs of users and preparers.

5. policy options and their expected impact

5.1. Description of policy options

The Commission Services envisage following possible policy options:

Option 0. No change to the Directives

Option 1. Encourage a full use of existing options in the Accounting Directives

Option 2. Obligatory exemption of micro entities from the scope of the Directives

Option 3. Member State option to exempt micro entities from the scope of the Directives

Option 4. Introduction of a simplified mandatory accounting regime for micro entities

Option 5. Amendments to the Accounting Directive without introducing the micro category.

5.2. Option 0. No change to the Directives

In the baseline scenario, no action is taken and all 5.4 million micro companies will continue following the accounting rules of the directives and spending yearly around €6bn to comply with information obligations.

5.3. Option 1. Encourage a full use of existing options in the Accounting Directives

In case no legislative changes are made, the Commission can still call on Member States to utilise all the simplification options available in the Directives.

The estimate of the potential saving of the full use of existing thresholds and exemptions amount up to €1.8bn for the micro segment. However this amount is unlikely to be attained. The current Directive builds on general requirements with Member States possibility to exempt only from some of those requirements on a piecemeal basis. There is no possibility to make more general exemptions, which hampers the usability of these options, and thus has made them generally less appealing to Member States.

Furthermore, this option would not facilitate burden reduction in those Member States that are already using the options. Neither would it address the issue of discrepancy between the Accounting Directives to the user needs of smallest companies and the administrative burden resulting from this.

5.4. Option 2. Obligatory Exemption of Micro entities from the scope of the Directives

Obligatory exemption of micro entities would eliminate all EU level accounting requirements for this group – a case of maximum harmonization. The impact of this option is the same as the maximum impact of option 3, as discussed in the next section.

However, due to differences in accounting cultures and reporting traditions across EU, it is very unlikely that such a proposal would be politically acceptable for some EU Member States.

5.5. Option 3. Member State option to exempt micro entities from the scope of the Directives

Member States would have the possibility to determine the most relevant rules that micro entities should be required to comply with and, for example, integrate various reporting requirements into one.

Exempting micro entities from the scope of the Accounting Directive is expected to have the following impacts:

Reduction of administrative burden . I n the maximum scenario where all Member States exempt micro companies and do not impose additional requirements the potential savings stemming from the proposal is estimated at €6.3bn (with range of €5.9bn to €6.9bn). It is, however, likely that many Member States after exempting micro entities from the Fourth Directive's obligations would impose other accounting requirements, e.g. to align tax and financial reporting. Such alternative requirements are likely to decrease the burden reduction for companies. However, at this point of time it is not possible to quantify the potential effect on EU level.

More relevant and understandable information to main users, including tax authorities and creditors, and management. The accounts could be made more relevant to the needs of stakeholders and management of micro businesses, taking into account the understandability criterion.

No significant negative impact on the information to the external stakeholders and creditors protection. The main users of accounts of micro entities are banks and tax authorities. Banks are generally no interested in sophisticated accounting information provided under directives' requirements. In their responses to the Commission Consultation of 2007, both banks and industry were generally in favour of exempting the micro entities from the requirements of the Accounting Directives.

Impact on the single market and level playing field. Impact on single market is expected to be insignificant as the financial reporting needs of micro entities are rather basic and the statutory accounts not a generally important source of information. Furthermore, only a low number of micro entities are involved in cross border activities .

Some negative impact on collection of statistical data in some Member States possibly requiring change in methodology of collection of statistical data.

No negative impact on collection of information for taxation. The tax authorities have the power to demand information according to their reporting requirements and to carry out verifications (audits) of the financial information.

Reduction of activities of accounting profession in preparation and audit of statutory accounts. This is expected to be partly substituted by use of professional accountants to other more added value purposes.

Social aspects. Some reduction of public information available to employees of the micro-entities. However, due to direct contact that employees usually have with the management and owner(s) of micro entities, the published financial statements have a lesser role in serving the information needs. Situation is similar to unlimited liability companies of the same size.

Environmental aspects. Minor positive impact due to reduction of reporting and filing activities.

Information to general public . Some reduction of public information available to external parties. However this interest is generally very low.

5.6. Option 4. Introduction of a simplified accounting regime for micro entities

One option is to include a micro-tailored accounting regime into the Accounting Directives. In contrast to the "exemption option" such a new regime would require a longer preparatory and implementing period. Therefore, it is not suitable to achieve quick burden reduction at the given timetable.

5.7. Option 5. Amendments to the current Directive without introducing the micro category.

It is possible to create some quick fixes to the Accounting Directives. These could produce limited burden savings in a short time span. However, they do not address the main concern of discrepancy between accounting directives and the user needs.

More substantial amendments would require a longer preparation time and are, therefore, not suitable to achieve quick burden reduction at the given timetable.

6. Comparison of options and Justification for the Commission's proposal

The option that provides the biggest burden reduction is the option to exempt micro entities. This option can also be implemented within shortest timeframe. The Commission considers that this option is therefore the most appropriate alternative in order to significantly reduce the administrative burden of the small business and align the reporting requirements with the needs of the users and preparers.

7. Monitoring and evaluation

This proposal is closely linked to the general modernisation and simplification of the Fourth and Seventh Accounting Directives. Due to the close connection between these measures the monitoring and evaluation will be carried out together. A detailed monitoring plan will be part of the overall monitoring strategy in relation with the general revision of the Accounting Directives.

The evaluation of effects and functioning of the exemption for micro entities will include an assessment as regards the key objectives of better alignment of the accounting rules with the needs of the users and preparers of the financial reports and overall reduction of administrative burden. Furthermore, consideration will be given to the quality and accessibility of relevant financial information to stakeholders.

[1] Fourth Council Directive of 25 July 1978 (78/660/EEC); Seventh Council Directive of 13 June (83/349/EEC)

[2] The Seventh Company Law Directive does not need to be amended, as already the present text of this Directive gives the Member States an option to exclude from the obligation to draw up consolidated financial statements companies which together do not exceed the limits of medium-sized company as defined in the 4th Company Law Directive (Art. 6(1) of the 7th Company Law Directive).

CS

(...PICT...)|KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ|

V Bruselu dne 26.2. 2009

SEK(2009) 207

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument

Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností, pokud jde o mikrosubjekty Shrnutí posouzení dopadů {KOM(2009) 83} {SEK(2009) 206}

SHRNUTÍ

1. Úvod

Toto posouzení dopadů popisuje iniciativy Komise, jejichž cílem je zjednodušit podnikatelské prostředí a zejména požadavky na finanční výkaznictví mikrosubjektů. Zabývá se problémy, které se týkají stávajících směrnic o účetnictví Čtvrtá směrnice Rady ze dne 25. července 1978 (78/660/EHS); sedmá směrnice Rady ze dne 13. června (83/349/EHS). , vymezuje řadu možností politiky, analyzuje jejich proveditelnost a případně jejich očekávané dopady.[1]

Čtvrtá směrnice Rady ze dne 25. července 1978 (78/660/EHS); sedmá směrnice Rady ze dne 13. června (83/349/EHS).

1.1. Plán evropské hospodářské obnovy

V souladu s cíli lisabonské agendy je Komise odhodlána uvolnit potenciál růstu malých a středních podniků snížením jejich administrativní zátěže.

V důsledku finanční krize Komise vydala „Plán evropské hospodářské obnovy“, aby obnovila důvěru spotřebitelů a podniků. Plán evropské hospodářské obnovy slibuje snížit zátěž malých a středních podniků a mikropodniků, a to mimo jiné tím, že zruší pro mikropodniky požadavek sestavovat roční účetní závěrku.

1.2. Politické souvislosti

Cílem návrhů Komise, jimiž se tento dokument zabývá, je snížit zbytečné administrativní povinnosti a usnadnit přizpůsobení požadavků na vykazování skutečným potřebám uživatelů a sestavovatelů.

1.3. Acquis EU v oblasti práva společností, účetnictví a provádění auditů

V oblasti účetnictví stanoví čtvrtá směrnice o právu obchodních společností minimální požadavky na roční účetní závěrky akciových společností a společností s ručením omezeným. V době, kdy byly směrnice o účetnictví připravovány, převládal názor, že se malé a střední podniky zásadně neliší od velkých společností a měly by se řídit obdobnými požadavky na vykazování. Tento názor se následně změnil, neboť byly uznány specifické potřeby skupiny malých a středních podniků – stanovené jako zásada „mysli nejdříve v malém“. Je třeba uvážit, které požadavky by měly být odstraněny či nahrazeny, aby se finanční výkaznictví mikrosubjektů Sedmou směrnici o právu obchodních společností není třeba měnit, jelikož již platné znění uvedené směrnice členským státům umožňuje, aby od povinnosti sestavovat konsolidované účetní závěrky osvobodily společnosti, které společně nepřesahují limity pro středně velkou společnost vymezené ve čtvrté směrnici o právu obchodních společností (čl. 6 odst. 1 sedmé směrnice o právu obchodních společností). zjednodušilo.[2]

Sedmou směrnici o právu obchodních společností není třeba měnit, jelikož již platné znění uvedené směrnice členským státům umožňuje, aby od povinnosti sestavovat konsolidované účetní závěrky osvobodily společnosti, které společně nepřesahují limity pro středně velkou společnost vymezené ve čtvrté směrnici o právu obchodních společností (čl. 6 odst. 1 sedmé směrnice o právu obchodních společností).

1.4. Definice mikrosubjektů

Do kategorie mikrosubjektů vymezené Komisí patří nejmenší podniky, které vyhovují následující definici:

– mají méně než deset zaměstnanců,

– jejich celková bilanční suma nepřesahuje 500 000 EUR a

– obrat nepřesahuje 1 000 000 EUR.

1.5. Postupy hlavních obchodních partnerů Evropské unie

U jiných hospodářsky srovnatelných jurisdikcí a klíčových obchodních partnerů Evropské unie jsou požadavky na finanční výkaznictví malých společností obecně méně náročné než požadavky směrnic o účetnictví.

Např. ve Spojených státech obecně neexistuje žádný právní závazek, který by nekotované společnosti nutil sestavovat či zveřejňovat finanční závěrky. Neexistují žádné důkazy, že by tyto méně přísné požadavky společnostem ve Spojených státech znemožňovaly získávat externí finanční prostředky.

1.6. Stanovisko výboru Komise pro posouzení dopadů

Toto posouzení dopadů zohledňuje připomínky výboru Komise pro posouzení dopadů vznesené dne 2. února 2009.

2. procesní otázky, konzultace zúčastněných stran a subsidiarita

Komise již zahájila řadu iniciativ pro zjednodušení, které mají snížit administrativní zátěž malých a středních společností.

2.1. Sdělení Komise ze dne 10. července 2007 a konzultace zúčastněných stran

V roce 2005 zahájila Komise program měření administrativních nákladů a určení nejvíce zatěžujících požadavků s cílem snížit administrativní zátěž společností v EU. V červenci 2007 Komise zveřejnila sdělení, v němž vymezuje možné úpravy/změny směrnic o účetnictví.

V tomto sdělení Komise navrhla zavést do čtvrté směrnice novou kategorii tzv. „mikrosubjektů“, která by mohla být členskými státy dobrovolně vyňata z oblasti působnosti směrnic o účetnictví.

Na sdělení reagovaly celkem vlády 18 členských států, vláda jedné země EHP a 110 zúčastněných stran včetně evropských subjektů a sdružení. Tyto příspěvky byly zaslány celkem z 23 zemí včetně 22 členských států.

80 % všech zúčastněných stran, které odpověděly na veřejné konzultace, vyjádřilo k opatření buď kladný, nebo záporný postoj. Většina z nich podporovala osvobození mikrosubjektů od požadavků směrnic o účetnictví. Osvobození podpořila většina společností, veřejných orgánů, bank a pojišťoven, které se průzkumu zúčastnily. Nejvýraznější odpor vyjádřili účetní a auditoři.

2.2. Měření nákladů a prahové hodnoty pro mikrosubjekty

V souvislosti s výše uvedenou zjednodušující iniciativou provedlo konsorcium Capgemini/Ramboll měření, aby bylo možné určit náklady, které vznikají v souvislosti s informačními povinnostmi obsaženými v acquis EU v oblasti práva obchodních společností. Odkaz na příslušné předběžné výsledky měření je obsažen v tomto posouzení dopadů.

2.3. Skupina na vysoké úrovni pro snížení administrativní zátěže

Zpráva, kterou vypracovala skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, odráží nejdůležitější překážky pro malé firmy a vyzývá k tomu, aby byla rychle přijata možnost členských států vyjmout mikrosubjekty a aby byla celkově zrevidována směrnice o účetnictví, a to podle hlavní zásady „mysli nejdříve v malém“.

2.4. Evropský parlament

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2008 vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh, který členským státům umožní vyjmout velmi malé podniky (mikrosubjekty) z oblasti působnosti směrnic o účetnictví.

2.5. Další související návrhy Komise

Ke konci roku 2007 Komise zahájila zrychlený legislativní postup, kterým zavedla dvě technické změny směrnic o účetnictví. Očekává se, že tyto změny budou přijaty na počátku roku 2009.

2.6. Subsidiarita

Podle zásady subsidiarity je třeba zvážit, zda je harmonizace na úrovni EU v případě mikrosubjektů skutečně nutná. Většina povinností, které představují administrativní zátěž, vyplývá ze směrnic EU a k jejich snížení je nutná akce na úrovni EU.

3. Definice problému

Požadavky směrnic o účetnictví se bez ohledu na další faktory (např. velikost, financování či druh činností) vztahují na všechny společnosti s ručením omezeným. Ve většině případů se na malé společnosti vztahují stejná pravidla jako na společnosti velké. V mnoha situacích musejí být určité informace zpracovány jedině proto, aby byly splněny právní povinnosti, aniž by to však podniky skutečně potřebovaly. Tento fakt odpovídá definici administrativní zátěže. Dvě složky této administrativní zátěže je možné hlouběji analyzovat:

· administrativní náklady, které nesouvisejí s velikostí společnosti, a tudíž jsou pro nejmenší podniky neúměrné ve srovnání s většími společnostmi

· nesoulad mezi požadavky směrnic a potřebami mikrosubjektů a uživatelů jejich finančních výkazů

3.1. Neúměrné administrativní náklady (náklady na dodržení souladu) jako ekonomická zátěž

Počínající a malé podniky s omezenými zdroji jsou citlivé na nadměrné administrativní povinnosti, které odvádějí zdroje od hlavních podnikatelských činností.

Podstatná část administrativních nákladů je pevně stanovena a mikrosubjekty musejí vyčlenit poměrně mnohem více zdrojů než velké společnosti, aby dodržely regulační povinnost. Kromě toho mají povinné finanční výkazy mikrosubjektů pro jejich kapitálové účastníky zpravidla malou hodnotu.

3.2. Nesoulad mezi požadavky směrnic o účetnictví a potřebami mikrosubjektů a uživatelů jejich finančních výkazů

Velmi malé společnosti bývají zpravidla řízeny vlastníkem a povinné finanční výkazy nemají při přezkumu výkonu společnosti velký význam. Kromě toho je počet investorů mikrosubjektů často omezen a investoři se v mnoha případech přímo podílejí na řízení společnosti a mají přímý přístup k účetnictví společnosti/přehled o účetnictví společnosti. Zdrojem financování není burza, ale vlastní zdroje, úvěry od bank a jiných finančních ústavů. Hlavní uživatelé finančních informací (banky a daňové orgány) mají možnost požádat o informace, které přesahují rámec požadavků na povinné vykazování. Informační potřeby jiných zúčastněných stran obvykle nejsou v povinných finančních informacích zahrnuty. Je to z toho důvodu, že jejich vztahy s malými společnostmi jsou často založeny na vzájemné důvěře spíše než na finančních informacích (přístupu k nim) a protože finanční výkazy jsou vzhledem ke své současné složitosti pro mnoho zúčastněných stran nepoužitelné / nesrozumitelné.

3.3. Jak rozsáhlý tento problém je?

Pravidla pro vykazování, která spadají do oblasti působnosti směrnic o účetnictví, se vztahují přibližně na 7,2 milionů společností v EU. Přibližně 5,4 milionů (zhruba 75 % z nich) jsou mikrosubjekty.

Studie vypracovaná společností Ramboll Management dospěla k závěru, že průměrné náklady jedné společnosti na dodržení požadavků směrnic činí 1 558 EUR. 1 169 EUR z této částky představuje administrativní zátěž (tj. shromažďování a zpracování informací pouze za účelem splnění právní povinnosti, aniž by to však podniky skutečně potřebovaly).

Z výše uvedených údajů vyplývá, že souhrnná administrativní zátěž na úrovni EU činí přibližně 6,3 miliard EUR.

4. Cíle

Aby se zvýšila konkurenceschopnost mikrosubjektů a uvolnil jejich potenciál růstu, měla by být administrativní zátěž co nejvíce snížena. Cílem je:

· Snížit administrativní zátěž podniků v EU, zejména malých a středních podniků a mikrosubjektů, a zároveň zabezpečit odpovídající ochranu a informovanost zúčastněných stran.

· Umožnit sladění požadavků mikrosubjektů na vykazování se skutečnými potřebami uživatelů a sestavovatelů.

5. Možnosti politiky a jejich očekávaný dopad

5.1. Popis možností politiky

Útvary Komise plánují následující možnosti politiky:

Možnost 0. Žádná změna směrnic.

Možnost 1. Podpora plného využití stávajících možností směrnic o účetnictví

Možnost 2. Povinné vynětí mikrosubjektů z oblasti působnosti směrnic

Možnost 3. Možnost členských států vyjmout mikrosubjekty z oblasti působnosti směrnic

Možnost 4. Zavedení zjednodušeného povinného účetního systému pro mikrosubjekty

Možnost 5. Změny směrnice o účetnictví bez zavedení kategorie mikrosubjektů.

5.2. Možnost 0. Žádná změna směrnic.

Podle základního scénáře není učiněno žádné opatření a všech 5,4 milionů mikrospolečností se bude nadále řídit účetními pravidly obsaženými ve směrnicích a každoročně vynaloží přibližně 6 miliard EUR na plnění informačních povinností.

5.3. Možnost 1. Podpora plného využití stávajících možností směrnic o účetnictví

I v případě, že nebudou provedeny žádné legislativní změny, může Komise vyzvat členské státy, aby využily všechny možnosti zjednodušení, které směrnice skýtají.

Odhad možných úspor při úplném využití stávajících prahových hodnot a výjimek dosahuje v segmentu mikrosubjektů 1,8 miliardy EUR. Je však nepravděpodobné, že bude této částky dosaženo. Stávající směrnice vychází z obecných požadavků a z možnosti členských států postupně podniky osvobodit pouze od některých z těchto požadavků. Není možné činit obecnější výjimky, což brání použitelnosti těchto možností, a tudíž jsou tyto možnosti pro členské státy obecně méně zajímavé.

Kromě toho by tato možnost neusnadnila snížení zátěže v těch členských státech, které možnosti již využívají. Tato možnost by neřešila ani otázku rozporu mezi směrnicemi o účetnictví a uživatelskými potřebami nejmenších společností, ani problematiku administrativní zátěže, která z tohoto nesouladu vyplývá.

5.4. Možnost 2. Povinné vynětí mikrosubjektů z oblasti působnosti směrnic

Povinné vynětí mikrosubjektů by znamenalo, že budou u této skupiny zrušeny všechny požadavky na účetnictví na úrovni EU, což by představovalo případ nejvyšší možné harmonizace. Dopad této možnosti je stejný jako maximální dopad možnosti 3, o které pojednává následující oddíl.

Avšak vzhledem k rozdílům v účetních kulturách a tradicích vykazování v EU je vysoce nepravděpodobné, že by byl takovýto návrh pro některé členské státy EU politicky přijatelný.

5.5. Možnost 3. Možnost členských států vyjmout mikrosubjekty z oblasti působnosti směrnic

Členské státy by měly možnost určit nejdůležitější pravidla, která by mikrosubjekty musely dodržovat, a např. sjednotit různé požadavky na vykazování do požadavku jediného.

Očekává se, že vynětí mikrosubjektů z oblasti působnosti směrnice o účetnictví bude mít tyto dopady:

Snížení administrativní zátěže. Při maximálním scénáři, kdy mikrosubjekty vyjmou všechny členské státy a žádný z nich neuloží dodatečné požadavky, jsou možné úspory plynoucí z návrhu odhadovány na 6,3 miliard EUR (rozpětí od 5,9 do 6,9 miliard EUR). Je však pravděpodobné, že mnohé členské státy poté, co mikropodniky osvobodí od povinností vyplývajících ze čtvrté směrnice, jim uloží jiné účetní požadavky, např. povinnost sladit daňové a finanční vykazování. Takovéto alternativní požadavky pravděpodobně omezí snížení zátěže společností. V tomto okamžiku však nelze případné účinky na úrovní EU množstevně vyjádřit.

Užitečnější a srozumitelnější informace pro hlavní uživatele včetně daňových orgánů a věřitelů a pro vedoucí pracovníky. Účetnictví by mohlo více odpovídat potřebám zúčastněných stran a vedoucích pracovníků mikropodniků, přičemž by bylo zohledněno kritérium srozumitelnosti.

Žádný nepříznivý dopad na informace pro externí zúčastněné strany a ochranu věřitelů. Hlavními uživateli účetnictví mikrosubjektů jsou banky a daňové orgány. Banky zpravidla nemají zájem o složité účetní informace poskytované podle požadavků směrnic. V reakci na konzultaci Komise v roce 2007 jak banky, tak výrobní odvětví obecně podpořily osvobození mikrosubjektů od požadavků směrnic o účetnictví.

Dopad na jednotný trh a rovnocenné podmínky pro všechny subjekty. Očekává se, že dopad na jednotný trh bude zanedbatelný, jelikož potřeby finančního vykazování mikrosubjektů jsou spíše základní a povinná účetní závěrka obecně nepředstavuje důležitý zdroj informací. Kromě toho se pouze nízký počet mikrosubjektů zabývá přeshraničními činnostmi.

Jistý nepříznivý dopad na shromažďování statistických údajů v některých členských státech může případně vyžadovat změnu metodiky shromažďování statistických údajů.

Žádný nepříznivý dopad na shromažďování informací pro účely zdanění. Daňové orgány mají v souladu se svými požadavky na vykazování pravomoc požádat o informace a provádět ověření (audity) finančních informací.

Omezení činností účetní profese při přípravě a auditu povinné účetní závěrky. Očekává se, že toto omezení bude zčásti nahrazeno využitím odborných účetních k jiným účelům s vyšší přidanou hodnotou.

Sociální aspekty. Určité omezení veřejných informací, které mají zaměstnanci mikrosubjektů k dispozici. Avšak vzhledem k přímému kontaktu, který zaměstnanci zpravidla s vedoucími pracovníky a vlastníkem (vlastníky) mikrosubjektů mají, mají zveřejněné finanční výkazy z hlediska informačních potřeb méně důležitou úlohu. Situace je podobná situaci ve stejně velkých společnostech s ručením omezeným.

Environmentální aspekty. Menší kladný dopad v důsledku omezení činností v oblasti vykazování a archivování.

Informace pro širokou veřejnost . Určité omezení veřejných informací, které jsou k dispozici externím stranám. Takovýto zájem je však zpravidla velice nízký.

5.6. Možnost 4. Zavedení zjednodušeného účetního systému pro mikrosubjekty

Jednou z možností je zahrnout do směrnic o účetnictví účetní režim přizpůsobený požadavkům mikrosubjektů. Na rozdíl od „možnosti vyjmout mikropodniky“ by tento nový systém vyžadoval delší přípravné a prováděcí období. Proto není tato možnost vhodná pro rychlé snížení zátěže v rámci daného harmonogramu.

5.7. Možnost 5. Změny stávající směrnice bez zavedení kategorie mikrosubjektů

Ve směrnicích o účetnictví lze provést některé rychlé opravy. Díky nim by bylo možné v krátkodobém výhledu dosáhnout v důsledku snížené zátěže určitých úspor. Tyto opravy však neodstraní hlavní problém, který spočívá v rozporu mezi směrnicemi o účetnictví a potřebami uživatelů.

K podstatnějším změnám by bylo třeba více času na přípravu, tyto změny jsou tudíž nevhodné pro rychlé snížení zátěže v rámci daného harmonogramu.

6. Srovnání možností a zdůvodnění návrhu Komise

Možnost, která zátěž snižuje nejvíce, je možnost spočívající ve vynětí mikrosubjektů. Tuto možnost lze také provést za nejkratší dobu. Komise se domnívá, že tato možnost je tudíž nejvhodnější alternativou umožňující výrazně snížit administrativní zátěž malých podniků a sladit požadavky na vykazování s potřebami uživatelů a sestavovatelů.

7. Monitorování a hodnocení

Tento návrh úzce souvisí s obecnou modernizací a zjednodušením čtvrté a sedmé směrnice o účetnictví. Vzhledem k těsné provázanosti těchto opatření bude monitorování a hodnocení prováděno společně. Podrobný plán monitorování bude součástí celkové strategie monitorování v souvislosti s obecnou revizí směrnic o účetnictví.

Do hodnocení účinků a fungování vynětí mikrosubjektů bude zahrnuto posouzení týkající se klíčových cílů, které spočívají v dokonalejším sladění účetních pravidel a potřeb uživatelů a sestavovatelů finančních výkazů a v celkovém snížení administrativní zátěže. Dále bude zvážena kvalita a dostupnost příslušných finančních informací pro zúčastněné strany.

[1] Čtvrtá směrnice Rady ze dne 25. července 1978 (78/660/EHS); sedmá směrnice Rady ze dne 13. června (83/349/EHS).

[2] Sedmou směrnici o právu obchodních společností není třeba měnit, jelikož již platné znění uvedené směrnice členským státům umožňuje, aby od povinnosti sestavovat konsolidované účetní závěrky osvobodily společnosti, které společně nepřesahují limity pro středně velkou společnost vymezené ve čtvrté směrnici o právu obchodních společností (čl. 6 odst. 1 sedmé směrnice o právu obchodních společností).