Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom)

Smlouva Euratom byla původně vytvořena, aby napomáhala koordinaci výzkumných programů členských států pro mírové využití jaderné energie. Dnes přispívá ke společnému sdílení znalostí, infrastruktury a financování jaderné energie. Zajišťuje bezpečnost zásobování jadernou energií prostřednictvím centralizované kontroly.

VZNIK

Když bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), které zahájilo činnost v červenci 1952, došlo poprvé k realizaci nadnárodní Evropy. Šest států této organizace poprvé v určité omezené oblasti opouští část své suverenity ve prospěch Společenství.

První pokus o integraci však rychle poznal své hranice, neboť v roce 1954 neuspělo Evropské obranné společenství (EOS).

I když existovaly obavy, že úsilí vynaložené ESUO nebude mít budoucnost, messinská konference v červnu 1955 se pokusila znovu rozjet evropský proces integrace. Po této konferenci následovaly další schůzky ministrů a expertů. Počátkem roku 1956 byl sestaven přípravný výbor, který měl vypracovat zprávu o vytvoření společného evropského trhu. Zasedal v Bruselu pod předsednictvím P. H. Spaaka, tehdejšího belgického ministra zahraničních věcí. V dubnu 1956 předložil výbor dva návrhy odpovídající dvěma alternativám vybraným členskými státy:

V březnu 1957 byly v Římě podepsány proslulé „Římské smlouvy“.

První zakládala Evropské hospodářské společenství (EHS) a druhá Evropské společenství pro atomovou energii, známější pod jménem Euratom.

Jelikož ratifikace na národních úrovních proběhly bez potíží, vstoupily obě smlouvy v platnost 1. ledna 1958.

Tento přehled se týká pouze Smlouvy o Euratomu.

CÍLE

V boji proti obecnému nedostatku „tradiční“ energie z padesátých let hledalo šest zakládajících států (Německo, Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko) v jaderné energii způsob, jak dosáhnout energetické nezávislosti. Jelikož investiční náklady na jadernou energii přesahují možnosti jednotlivých států, spojily se zakládající státy a vytvořily Euratom.

Obecně platí, že smlouva má za cíl přispět k vytváření a růstu evropského jaderného průmyslu, aby zajistila, že všechny členské státy mohou využívat rozvoj atomové energie a zajistit bezpečnost dodávek. Smlouva současně zaručuje vysokou úroveň bezpečnosti pro obyvatelstvo a zabraňuje, aby jaderné suroviny, které jsou určené pro civilní účely, byly zneužity pro vojenské účely. Je důležité připomenout, že Euratom má pravomoci pouze v oblasti civilní a mírové jaderné energie.

V preambuli prohlašují signatáři smlouvy, že:

“ - vědomi si, že jaderná energie představuje zdroj nezbytný k rozvoji a obnově výroby a k mírovému pokroku...

- rozhodnuti vytvořit podmínky pro rozvoj mocného jaderného průmyslu, který rozšíří zdroje energie, povede k modernizaci technologií a přispěje k blahobytu jejich národů v mnoha dalších oblastech,

- usilujíce vytvořit bezpečnostní podmínky, jež vyloučí ohrožení života a zdraví obyvatelstva,

- přejíce si přidružit i jiné země ke svému dílu a spolupracovat s mezinárodními organizacemi, které se zabývají mírovým rozvojem atomové energie...“.

OBLAST PŮSOBNOSTI

Smlouva o Euratomu má za cíl spojit jaderný průmysl členských států. V tomto smyslu se vztahuje pouze na určité subjekty (členské státy, fyzické osoby a podniky nebo veřejnoprávní či soukromoprávní instituce), které vykonávají svou činnost zcela nebo zčásti v některé z oblastí dotčených smlouvou: zvláštní štěpné materiály, suroviny a rudy, ze kterých se získávají suroviny.

STRUKTURA

Smlouva o Euratomu obsahuje preambuli a 234 článků, které jsou uspořádány do šesti hlav. Počet článků se v prosinci 2007 snížil na 177 po podpisu smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii (Smlouva o EU) a Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva o ES).

Dále smlouva obsahuje také pět příloh týkajících se oblasti výzkumu jaderné energie uvedené v článku 4 smlouvy, průmyslových oblastí uvedených v článku 41 smlouvy, výhod, které mohou být poskytnuty společným podnikům podle článku 48 smlouvy, seznamů zboží a produktů, na které se vztahuje kapitola 9 o společném jaderném trhu a úvodního programu výzkumu a vzdělávání uvedeného v článku 215 smlouvy.

Nakonec jsou ke smlouvě přiloženy také dva protokoly. Jedná se o Protokol týkající se použití Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii na neevropské části Nizozemského království a Protokol o Statutu Soudního dvora Evropského společenství pro atomovou energii.

POSLÁNÍ

Podle smlouvy je zvláštním posláním Euratomu:

Agentura Euratom pro zásobování, která má právní subjektivitu a je finančně samostatná, podléhá dozoru Komise, která jí vydává směrnice a má právo veta proti jejím rozhodnutím.

Členské státy jsou povinny jednou ročně předložit Komisi zprávu o rozvoji průzkumu ložisek, těžby, o předpokládaných zásobách a o provedených nebo navržených investicích do těžby na jejich územích.

Komise je povinna se na území členských států ujistit, že:

Komise může na území členských států vyslat inspektory. Inspektoři mají kdykoli přístup na všechna místa a ke všem údajům a osobám, které v rámci svého povolání nakládají s materiály, vybavením nebo zařízením, které podléhají zárukám.

Záruky Euratomu jsou propojeny se zárukami Mezinárodní agentury pro atomovou energii - IAEA (EN) v rámci trojstranných dohod uzavřených mezi členskými státy, Společenstvím a IAEA.

V případě porušení povinností může Komise odpovědným osobám či podnikům uložit sankce. Sankce jsou seřazeny od pouhého varování, přes odnětí zvláštních výhod, (například finanční podpory nebo technické pomoci) nebo zavedení nucené správy podniku osobou nebo skupinou osob, až po úplné nebo částečné odnětí výchozích materiálů nebo zvláštních štěpných materiálů.

Komise sjednává a uzavírá dohody o jaderné spolupráci se třetími zeměmi. Uzavírání těchto dohod však musí být schváleno Radou. Členské státy jsou povinny sdělovat Komisi návrhy svých dohod a smluv s třetí zemí, mezinárodní organizací nebo příslušníkem třetí země. V současnosti existují dohody Euratomu s mnoha zeměmi, například Spojenými státy, Austrálií nebo Kanadou.

ORGÁNY A ČLENSKÉ STÁTY

Institucionální členění Smlouvy o Euratomu je v hrubých rysech podobné členění Smlouvy o EHS a spočívá na stejném „institucionálním trojúhelníku“ (Rada, Komise a Evropský parlament). Realizace úkolů Společenství je zajišťována nejen Evropským parlamentem, Komisí a Radou, ale také Soudním dvorem a Účetním dvorem. Každý orgán jedná v mezích působnosti, kterou mu svěřuje smlouva. Radě a Komisi je nápomocen Hospodářský a sociální výbor, který má poradní funkci.

Orgány Společenství odpovídají za provádění smlouvy a činnost dvou orgánů Euratomu: Agentury pro zásobování a Úřadu pro záruky (který provádí účetní i fyzickou kontrolu ve všech jaderných zařízeních Společenství).

I přesto, že Smlouva o Euratomu nesvěřuje Společenství přísné a výlučné pravomoci v určitých oblastech, zůstává pro jeho členy skutečnou přidanou hodnotu. Skutečně, na základě této smlouvy přijala Komise doporučení a rozhodnutí, která sice nejsou vymahatelná, ale zavádí určité evropské standardy. Dále je důležité zdůraznit, že i jiné politiky Společenství, jako například politika životního prostředí a výzkumu, mají značný dopad na oblast jaderné energie.

Přidaná hodnota Euratomu a EU se výrazně projevila v souvislosti s rozšířením. Díky Euratomu realizuje EU v oblasti jaderné energie harmonizovaný přístup Společenství ke kandidátským zemím. Rozšíření EU na východ klade důraz na oblast jaderné energie a zejména na otázky dotýkající se jaderné bezpečnosti. Vskutku, jaderná energie je důležitým zdrojem energie pro mnoho zemí ve východní Evropě (kandidátů nebo nových členů EU). Avšak úroveň bezpečnosti jejich jaderných elektráren a ochrana obyvatelstva a pracovníků není vždy dostatečná. V této souvislosti jim Komise nabízí podporu prostřednictvím programu PHARE ke zlepšení situace. Po rozpadu Sovětského svazu musí mnoho nových nezávislých států čelit podobným problémům a v těchto případech jim Komise také poskytuje pomoc.

V průběhu let pak nabyly na důležitosti další témata spojená s jadernou energií, zejména provozní bezpečnost jaderných zařízení, ukládání radioaktivního odpadu a nešíření jaderného záření (jaderné záruky). I když hlavní odpovědnost za tyto oblasti nesou členské státy, existuje určitý stupeň jednotnosti na mezinárodní úrovni díky řadě smluv, dohod a iniciativ, které vytvořily do určité míry mezinárodní režim pro klíčové činnosti v oblasti jaderné energetiky (Úmluva o jaderné bezpečnosti).

BUDOUCNOST SMLOUVY O EURATOMU

Na rozdíl od Smlouvy o ES, Smlouva o Euratomu nikdy nedoznala velkých změn a zůstává v platnosti. Evropské společenství pro atomovou energii se nesloučilo s Evropskou unií a zůstává samostatnou právnickou osobou, i když sdílí stejné orgány. Smlouvou pozměňující Smlouvu o EU a Smlouvu o ES, která byla podepsána v prosinci 2007, byla pozměněna některá ustanovení Smlouvy o Euratomu v „protokolu (č. 12) pozměňujícím Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii“. Změny se omezily na přijetí nových předpisů stanovených pozměňující smlouvou, zejména v oblasti institucionální a finanční.

V březnu 2007 vypracovala Komise zhodnocení perspektiv týkajících se Smlouvy o Euratomu. Bilance je velmi pozitivní, zejména v oblasti výzkumu, ochrany zdraví, kontroly mírového využití jaderných materiálů a mezinárodních vztahů. Potřeba zajistit bezpečnost dodávek energie a obavy z klimatických změn dále zvyšují zájem o jadernou energii. V budoucnosti musí Smlouva o Euratomu pokračovat a zaměří se na bezpečnost a spolehlivost jaderných surovin. Společenství Euratom by mělo nadále zastřešovat rozvoj jaderného průmyslu a zajišťovat dodržování vysokých standardů v oblasti ochrany před jaderným zářením, bezpečnosti a spolehlivosti.

Odkazy

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Smlouva o Euratomu

25. 3. 1957

1. 1. 1958

-

See also

Poslední aktualizace: 19.10.2007