Strategie EU pro Afriku

Strategie pro Afriku je reakcí Evropské unie (EU) na dvojí výzvu - Afrika se musí vrátit na cestu udržitelného rozvoje a zároveň potřebuje pomoc s dosažením rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015. Evropská unie jako dlouhodobý partner a blízký soused Afriky má dobré výchozí podmínky pro to, aby tomuto světadílu pomohla a rozhodujícím způsobem tento proces stimulovala.

AKT

Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 12. října 2005 - Strategie EU pro Afriku: K Evropsko-africkému paktu zaměřenému na urychlení rozvoje Afriky (KOM (2005) 489 v konečném znění – Nebyl(o) zveřejněn(o) v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Strategie Evropské unie (EU) pro Afriku definuje rámec činnosti všech členských států s cílem podpořit snahu Afriky o dosažení rozvojových cílů tisíciletí. V minulých letech Afrika zaznamenala velký pokrok především v oblasti správy a hospodářského růstu. Africká unie (AU), nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) a mezinárodní organizace poskytly Africe politické a ekonomické plány a vize do budoucna. Nicméně Africe ještě zbývá urazit dlouhou cestu, než dospěje k udržitelnému rozvoji.

Svět plný rozporů

Afrika je světem různých politických režimů, historických zkušeností, kulturních a náboženských tradic, hospodářských a zeměpisných situací. Navíc zde vedle sebe existují nebezpečné oblasti a centra stability. Některé africké země zažily a zažívají trvalá období míru, bezpečnosti, hospodářské a politické stability a demokratické účasti, zatímco jiné jsou nadále zmítány nekonečnými konflikty. Tato zvýšená nestabilita jde ruku v ruce s nárůstem přeshraniční organizované trestné činnosti, která způsobuje nárůst hrozeb plynoucích z obchodu s drogami a konzumace drog, obchodování s lidmi, pašování přírodních zdrojů a nezákonného obchodu se zbraněmi.

Přitom potenciál růstu zde nechybí. Udržitelné využívání přírodních zdrojů, rozvoj zemědělství, investice do lidských zdrojů - to je základ pro rozvoj investic. Několik afrických zemí je bohatých na přírodní zdroje, které umožňují skutečně udržitelný rozvoj. Africká hospodářství závislá na základních zemědělských výrobcích mohou svou zranitelnost snížit, když se budou snažit ovlivnit trend dlouhodobého poklesu cen a cenové fluktuace na světových trzích.

Spolehlivé a přitažlivé investiční prostředí je nezbytným předpokladem růstu. Stabilita a kvalita veřejné správy v zemi, transparentnost, dialog s národními i mezinárodními obchodními kruhy či regionální integrace - to vše jsou faktory podporující hospodářský růst. Hospodářský potenciál skrývající se v Africe stále více láká nové zahraniční subjekty, například Brazílii, Indii nebo Čínu, ovšem i tradičnější partneři Afriky, mezi něž patří Spojené státy, Japonsko a Rusko, projevují o tento světadíl nový zájem.

V těchto oblastech je zvláště důležité zajistit vzájemné propojení, které usnadní přístup obyvatel na trhy a sníží náklady na obchodní činnost. Proto je třeba vypracovat proces regionální integrace, aby Afrika získala silnější postavení ve světovém hospodářství.

Společenská dynamika

Lidský rozvoj je rovněž velmi různorodý. Ačkoli některé africké země zaznamenaly působivý hospodářský růst, nemá tento růst často pozitivní vliv na chudobu kvůli přetrvávajícímu velmi nerovnému rozdělení příjmů.

Jedním z hlavních úkolů pro snižování chudoby a sociální vzestup, zvláště u žen a etnických menšin, nadále zůstává tvorba pracovních míst. Vývoj zaměstnanosti úzce souvisí s mírou gramotnosti, která se pomalu zlepšuje. Blahobyt obyvatel je rovněž závislý na hygienických a zdravotních podmínkách. Obrovskou zátěží je pro mnohé africké země především pandemie HIV/AIDS.

Dynamika v oblasti životního prostředí

Africký světadíl je z hlediska životního prostředí velmi různorodý. Změny klimatu ještě zvýší poptávku po vodních zdrojích, ovlivní biologickou rozmanitost a lidské zdraví, zhorší bezpečnost potravin a zhorší vysychání půdy. Častým jevem jsou záplavy a období sucha, které by v důsledku změn klimatu měly být ještě intenzivnější. Systémy rychlého varování přitom nefungují dostatečně a řízení katastrof je podprůměrné. Přizpůsobení se změnám klimatu je tedy pro rozvoj světadílu životně důležitým předpokladem.

Vysychání půdy se týká téměř poloviny celého afrického světadílu; nejvíce postižené oblasti se nacházejí při okraji pouští. Také stav obnovitelných vodních zdrojů je v Africe horší, než činí celosvětový průměr, a několik zemí trpí nedostatkem vody. V Africe se nachází 17 % světových lesních ploch a kácení lesů k obchodním či zemědělským účelům je dalším významným důvodem ke znepokojení.

Zásady vztahů EU - Afrika

V posledních desetiletích uzavírá EU s Afrikou stále více dohod; mezi ně patří úmluvy z Lomé podepsané s členskými zeměmi uskupení zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), které v roce 2000 nahradila dohoda z Cotonou, dále dohody s Jihoafrickou republikou a evropsko-středomořské dohody o partnerství a o přidružení.

Je tedy třeba zmínit základní zásady, jimiž se řídí vztahy mezi Afrikou a EU. Toto sdělení se zabývá třemi z nich:

• rovnost, vycházející z vzájemného uznání a úcty mezi institucemi a z definování vzájemných společných zájmů;
• partnerství, tedy rozvoj vztahů na základě obchodní a politické spolupráce;
• vlastní účast, která znamená, že se jednotlivé země ztotožní se svými rozvojovými strategiemi a politikami, jež jim nesmí být vnucovány zvnějška.

Evropská unie působí v Africe na třech úrovních veřejné správy (národní, regionální a kontinentální) na základě zásady subsidiarity: na vyšší úrovni se řeší pouze takové problémy, které nelze dostatečně účinně vyřešit na nižší úrovni. Touto cestou by se měla zvýšit i vzájemná solidarita uvnitř Afriky mezi těmito třemi úrovněmi a celý africký světadíl by měl začít vést dialog na nejvyšší politické úrovni.

Strategie reakce EU

Evropská unie by měla svou pomoc zintenzívnit v těch oblastech, které jsou nezbytné ke splnění rozvojových cílů tisíciletí - mír, bezpečnost a řádná správa věcí veřejných, bez nichž nelze vytvořit příznivé prostředí pro hospodářský růst, výměny a vzájemné propojení a pro sociální a environmentální soudržnost.

Evropská unie své úsilí proto soustředí na podporu míru a bezpečnosti formou široké škály činností, které sahají od podpory mírotvorných afrických operací až po globální postup předcházení konfliktům a řešení prvotních příčin násilných střetů. Tato opatření zahrnují rovněž spolupráci v boji proti terorismu a nešíření zbraní hromadného ničení a podporu regionálních a národních strategií, jejichž cílem je odzbrojení, demobilizace, reintegrace a zpětné začlenění do společnosti bývalých účastníků bojů (včetně dětských vojáků) a stabilizace situace po ukončení konfliktu.

Pokud jde o řádnou správu věcí veřejných, navzdory učiněnému pokroku zbývá ještě hodně práce. Evropská unie přispěje k budování efektivních a důvěryhodných ústředních orgánů s cílem podpořit státní reformy. Za tímto účelem také v oblasti veřejné správy založí iniciativu, která podpoří africký mechanismus vzájemného hodnocení. Jejím smyslem je zlepšit dodržování lidských práv a demokracie a rozvíjet místní kapacity a decentralizační proces - i to by mělo přispět k posílení demokracie a rozvoje. Měla by rovněž africké země motivovat k podpisu a provádění hlavních mezinárodních nástrojů týkajících se předcházení trestné činnosti.

Ve snaze účinně snížit chudobu bude EU v Africe podporovat rychlý a diverzifikovaný hospodářský růst tak, že podpoří makroekonomickou stabilitu a pomůže při vzniku regionálních integrovaných trhů. Další brzdou hospodářského růstu je omezená dostupnost dopravních a komunikačních služeb, vody, hygienického vybavení a energie. Komise proto navrhuje zřídit partnerství EU a Afriky pro infrastrukturu. Dále je třeba harmonizovat dopravní politiky pomocí „dopravního“ programu v subsaharské Africe, rozvíjet energetickou infrastrukturu a integrované hospodaření s vodou, aby se zlepšila vodohospodářská situace v přeshraničních povodích.

Uvědomíme-li si, že 40 % všech obyvatel Afriky má k živobytí méně než jeden dolar na den, je jasné, že je třeba přispět k vytvoření sociální ochrany těch nejohroženějších skupin. V této souvislosti bude EU podporovat vzdělávání, přístup ke znalostem a předávání dovedností, přičemž základní vzdělávání by se mělo prodloužit na celoživotní. Dále bude podporovat dostupnost vody, hygieny a energie, přispěje ke zlepšení zdravotnické infrastruktury a poskytování základních zdravotních služeb.

Zvláštní pozornost se bude věnovat politikám zaměstnanosti, podpoře kulturní rozmanitosti a přeměně migrace v pozitivní motor rozvojového procesu.

V oblasti životního prostředí se činnost EU soustředí na nakládání s rozmanitostí životního prostředí, zlepšení udržitelného hospodaření s půdou kvůli zastavení vysychání půdy, zachování biologické rozmanitosti, omezení dopadů změn klimatu a podporu řádného nakládání s chemickými látkami.

Přestože je EU již nyní největším dárcem pomoci pro Afriku na světě, financování ze strany Společenství je třeba podstatně navýšit. V červnu 2005 se EU zavázala, že oficiální pomoc kolektivně zvýší na 0,56 % hrubého národního důchodu (HND) do roku 2010 a na 0,7 % HND do roku 2015. Konkrétně subsaharské Africe by se každoročně měly poskytovat přibližně 4 miliardy EUR a současná strategie pro Afriku by se měla stát referenčním rámcem pro programy a opatření 10. Evropského rozvojového fondu (ERF).

Tuto strategii schválila Evropská rada, která zasedala ve dnech 15. a 16. prosince 2005.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 27. června 2007 - Od Káhiry k Lisabonu – Strategické partnerství EU–Afrika (KOM(2007) 357 v konečném znění - Nebyl(o) zveřejněn(o) v Úředním věstníku).

Poslední aktualizace: 19.05.2008