Systém finančních výhledů a víceletého finančního rámce

Rozpočtové priority stanovené v rámci interinstitucionálních dohod

V průběhu osmdesátých let byla politická a institucionální rovnováha finančního systému Společenství poznamenána čím dál intenzivnějším napětím. Tato konfliktní atmosféra ve vztazích mezi dvěma složkami rozpočtového orgánu (Evropský parlament a Rada) vedla ke stále složitějšímu fungování každoročního rozpočtového procesu, rozpočtové nerovnováze a rostoucímu nepoměru mezi zdroji a potřebami Společenství. Z tohoto důvodu Společenství zavedlo systém, který má průběh rozpočtového procesu zlepšit.

Prostřednictvím interinstitucionální dohody se Evropský parlament, Rada a Komise předem dohodnou na hlavních rozpočtových prioritách na víceleté období. Tyto rozpočtové priority se projeví ve stanovení výdajového rámce Společenství (víceletý finanční rámec), a to ve formě finančních výhledů. Systém finančních výhledů tak zlepšuje průběh rozpočtového procesu a zaručuje dodržování rozpočtové kázně. Víceletý finanční rámec se ve smlouvách nezmiňuje.

Finanční výhledy a víceletý finanční rámec: zajištění rozpočtové kázně

Víceletý finanční rámec naznačuje maximální objem a složení předvídatelných výdajů Společenství. První interinstitucionální dohoda byla uzavřena v roce 1988, aby mohly být uplatněny finanční výhledy na období 1988–1992 („Delorsův balík I“), které měly uvolnit nezbytné zdroje k rozpočtovému plnění Jednotného evropského aktu. Od té doby byly finanční výhledy aktualizovány v roce 1992 na období 1993–1999 („Delorsův balík II“), v roce 1999 na období 2000–2006 („Agenda 2000“) a v roce 2006 na období 2007–2013.

Systém finančních výhledů si tedy klade za cíl posílit rozpočtovou kázeň, udržet pod kontrolou celkové zvyšování výdajů a zajistit hladký průběh rozpočtového procesu. Finanční rámec zavádí dvojí strop: na jednu stranu strop celkových výdajů, na stranu druhou strop pro každou kategorii výdajů.

Struktura finančního rámce

Pro každé programové období finanční rámec vymezuje na každý rok „stropy“ (maximální částky prostředků na závazky a prostředků na platby) podle „položek“ (kategorie výdajů). Každoroční rozpočtový proces určuje přesnou výši výdajů a jejich rozdělení na různé rozpočtové linie pro daný rok.

Rozdělení výdajů podle položek je spojeno s politickými prioritami Unie pro dané období. Struktura finančního rámce na období 2007–2013 byla ustanovena následovně:

1.	Udržitelný růst
1 a.	Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost
1 b.	Soudržnost pro růst a zaměstnanost
2.	Ochrana a správa přírodních zdrojů (včetně tržních výdajů a přímých plateb)
3.	Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost
3 a.	Svoboda, bezpečnost a spravedlnost
3 b.	Občanství
4.	EU světovým aktérem
5.	Správa
6.	Kompenzace

Nepropustnost mezi jednotlivými položkami znamená, že rozpočtová linie je financována jen v rámci určené položky. Každá položka tedy musí být dostatečně financována, aby byl v případě nutnosti možný přesun výdajů mezi různými operacemi v rámci téže položky nebo aby bylo možné čelit neočekávaným výdajům.

„Rozpětí pro nepředvídané výdaje“ mezi stropem pro vlastní zdroje a stropem pro prostředky na platby má za cíl:

umožnit v případě potřeby provedení přezkumu finančního rámce a čelit tak nepředvídaným výdajům při schvalování finančních výhledů;
pomoci vstřebat důsledky mírnějšího hospodářského růstu, než bylo předpokládáno. Za takových okolností, kdy skutečný HND není tak vysoký, jak se předpokládalo, může být strop pro prostředky na platby, což je absolutní částka, financován v mezích možností stropu pro vlastní zdroje vyjádřeného v procentech HNP, přičemž se využije rozpětí pro nepředvídané výdaje.

Spojení se systémem vlastních zdrojů

Souhrnný strop prostředků na závazky se získá součtem různých stropů jednotlivých položek. K ověření slučitelnosti finančních výhledů se stropem pro vlastní výdaje, který představuje absolutní limit prostředků, které členské státy mohou dát k dispozici Unii, je stanoven také roční strop pro prostředky na platby. Jedná se o strop souhrnný, který není rozčleněn podle položek. Je rovněž vyjádřen jako procento odhadovaného hrubého národního důchodu (HND) Společenství.

Způsoby uplatnění finančního rámce

Způsoby uplatnění finančního rámce jsou stanoveny v interinstitucionální dohodě, která obsahuje pravidla a postupy, pokud jde o každoroční řízení finančního rámce (jako jsou technické úpravy, úpravy spojené s prováděním či s rozšiřováním Unie a postupy týkající se přezkumu finančních výhledů). To umožňuje zlepšovat každoroční rozpočtový proces.

Komise každý rok na vlastní odpovědnost přistupuje k technické úpravě finančního rámce na příští rok. Tato úprava se týká následujících operací:

protože je finanční rámec vyjádřen ve stálých cenách, je nezbytné upravovat jej každý rok podle inflace, aby byla u stropu každé položky zachována původní kupní síla. Technická úprava obvykle přichází na konci roku n–2 pro daný rok n, a to na základě nejnovějších dostupných hospodářských údajů a prognóz. Žádná další technická úprava se pro daný rok nečiní;
strop vlastních zdrojů je vyjádřen jako procento HND. Z převedení tohoto stropu na absolutní hodnotu vyplývá, že technická úprava se musí opírat o nejnovější dostupné údaje týkající se unijního HND. Při této příležitosti dochází k ověření slučitelnosti souhrnných prostředků na platby a dostupných vlastních zdrojů.

Ve dvou případech může Komise rovněž navrhnout oběma složkám rozpočtového orgánu, aby přistoupily k úpravě finančního rámce:

přeskupení prostředků na platby, které jsou k dispozici pro strukturální operace, a to v případě zjištěné prodlevy v rámci plánování těchto kroků;
přehodnocení potřeb v rámci určitých položek v souvislosti s přistoupením nových členských států.

Dvě složky rozpočtového orgánu mohou posléze na návrh Komise finanční rámec přezkoumat. Tímto způsobem má Společenství možnost čelit nutnosti činit nepředvídané kroky při stanovování finančních výhledů, přičemž je zároveň dodržován strop pro vlastní zdroje.

See also