Rozhodnutí o vyhoštění – vzájemné uznávání zeměmi EU

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2001/40/ES o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí

CO JE CÍLEM TÉTO SMĚRNICE?

Jejím cílem je zajistit, aby bylo respektováno a dodržováno rozhodnutí některé země Evropské unie (EU) o vyhoštění státního příslušníka třetí země pobývajícího v jiné zemi EU.

KLÍČOVÉ BODY

• Příkazy k vyhoštění se týkají občanů třetích zemí:
  • kteří představují závažnou a skutečnou hrozbu veřejnému pořádku nebo ochraně a bezpečnosti státu,
  • kteří byli odsouzeni za trestný čin, za který lze udělit trest odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku,
  • u nichž existuje důvodné podezření, že spáchali takové trestné činy, nebo existují konkrétní důkazy, že zamýšlejí spáchat tyto činy,
  • kteří nedodrží vnitrostátní předpisy pro vstup nebo pobyt cizinců.
• Má-li dotčený jedinec platné povolení k pobytu, musí země ukládající vyhoštění konzultovat zemi, která povolení vydala.
• Země EU uplatňující tento právní předpis musí:
  • dodržovat lidská práva a základní svobody,
  • zajistit, aby se dotčený jedinec mohl proti příkazu k vyhoštění odvolat,
  • chránit osobní údaje a bezpečnost údajů,
  • uplatňovat všechny vhodné formy spolupráce a výměny informací za účelem provádění tohoto právního předpisu,
  • nahradit si vzájemně vzniklé finanční náklady. Ujednání jsou stanovena v rozhodnutí Rady 2004/191/ES.
• Země, která příkaz k vyhoštění vystaví, musí zemi, která ho vykoná, poskytnout co nejrychleji všechny nezbytné dokumenty.
• Země, která rozhodnutí vykonává, musí zajistit, aby nebylo v rozporu s příslušnými mezinárodními či vnitrostátními pravidly.
• Tento právní předpis se nevztahuje na rodinné příslušníky občanů EU.
• Směrnice Rady 2003/110/ES stanoví tranzitní ujednání pro ilegální rezidenty ze třetích zemí vyhoštěné letecky přes jinou zemi EU.
• Směrnice 2008/115/ES stanoví společné normy a postupy pro vracení státních příslušníků třetích zemí, kteří v zemi pobývají nezákonně.
• Nařízení (EU) č. 604/2013 (nařízení Dublin III) stanoví kritéria a postupy pro určení, která země EU je odpovědná za zkoumání žádosti o azyl.
• V září 2005 vydala Rada Evropy dvacet pokynů k nuceným návratům.

ODKDY SE SMĚRNICE POUŽIJE?

Tato směrnice se používá od 2. června 2001. Země EU ji musely provést do vnitrostátního práva do 2. prosince 2002.

KONTEXT

Ačkoli Spojené království (1) a Irsko nejsou součástí Schengenského prostoru bez cestovních pasů, tento právní předpis uplatňují a účastní se jeho ujednání, a to stejně jako i Island a Norsko. Nečiní však tak Dánsko.

HLAVNÍ DOKUMENT

Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 149, 2.6.2001, s. 34–36)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou (Úř. věst. L 321, 6.12.2003, s. 26–31)

Rozhodnutí Rady 2004/191/ES ze dne 23. února 2004 o kritériích a praktických opatřeních k vyrovnání finančních nevyvážeností vzniklých v souvislosti s používáním směrnice 2001/40/ES o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 60, 27.2.2004, s. 55–57)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98–107)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31–59)

Poslední aktualizace 09.01.2017

(1) Spojené království vystupuje z Evropské unie a od 1. února 2020 se stane tzv. třetí zemí (státem mimo EU).