Ženevská Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států

PŘEHLED DOKUMENTŮ:

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států

Rozhodnutí 81/462/EHS o uzavření Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států

CO JE CÍLEM ÚMLUVY A ROZHODNUTÍ?

• V rámci Ženevské úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států se strany (tj. země, které ji ratifikovaly) zavazují, že budou spolupracovat s cílem omezit, postupně zabránit a snížit vypouštění látek znečišťujících ovzduší v rámci boje proti znečišťování přecházejícímu hranice států.
• Rada Rozhodnutí přijímá úmluvu jménem EU. Všechny členské státy jsou také stranami této úmluvy.

KLÍČOVÉ BODY

Znečišťování ovzduší přecházející hranice států je definováno jako přímé či nepřímé uvolňování látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti, které mají negativní účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí v jiné zemi, a u kterých nelze určit přispění jednotlivých zdrojů emisí nebo skupin zdrojů.

V rámci této úmluvy bylo vytvořeno celkem 8 samostatných protokolů.

• Protokol z roku 1984 o dlouhodobém financování programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP): nástroj pro mezinárodní sdílení nákladů na monitorovací program, který je hlavní oporou pro posouzení a vyhodnocení látek znečišťujících ovzduší v Evropě ve světle dohod o snížení emisí.
• Protokol z roku 1985 o snižování emisí síry nebo jejich toků přes hranice států (Helsinský protokol) nejméně o 30 procent v porovnání s úrovněmi z roku 1980.
• Protokol z roku 1988 o omezování emisí oxidů dusíku (NO)_x) nebo jejich toků přes hranice států (Sofijský protokol): první krok vyžaduje zmražení emisí NO_x nebo jejich toků přes hranice států na úrovních z roku 1987; druhý krok vyžaduje využití přístupu založeného na účincích k dalšímu snížení emisí dusíkatých sloučenin, včetně amoniaku (NH₃), a těkavých organických látek (VOC) z pohledu jejich přispění k fotochemickému znečištění, acidifikaci a eutrofizaci a jejich účinků na lidské zdraví, životní prostředí a materiály tím, že bude řešit všechny zásadní zdroje emisí.
• Protokol z roku 1991 o omezování emisí VOC nebo jejich toků přes hranice států: tyto sloučeniny jsou zodpovědné za tvorbu přízemního ozonu a strany si musí zvolit 1 až 3 cíle snižování emisí, kterých mají dosáhnout do roku 1999:
  • 30% snížení v oblasti VOC s použitím úrovně z jednoho roku mezi lety 1984 a 1990 jako základu,
  • 30% snížení emisí VOC v rámci oblasti řízení troposferického ozonu stanovené v příloze I k protokolu a zajištění, že celkové vnitrostátní emise nepřesáhnou úrovně z roku 1988 nebo
  • tam, kde emise v roce 1988 nepřesáhly určité stanovené úrovně, si mohou strany zvolit stabilizaci na této úrovni emisí.
• Protokol z roku 1994 o dalším snižování emisí síry (Oselský protokol): tento protokol staví na Helsinském protokolu z roku 1985 a stanovuje stropy emisí do roku 2010 a dál. Po stranách se vyžaduje, aby zvolily nejúčinnější opatření pro snížení emisí síry, včetně:
  • zvýšení energetické účinnosti,
  • využití obnovitelné energie,
  • snížení obsahu síry v palivech a
  • využití nejlepších dostupných technologií řízení emisí. Tento protokol také podporuje využití ekonomických nástrojů k přijetí nákladově efektivních přístupů ke snížení emisí síry.
• Protokol z roku 1998 o těžkých kovech (Aarhuský protokol): zaměřuje se na 3 kovy – kadmium, olovo a rtuť. Strany budou muset snížit jejich emise pod jejich úrovně z roku 1990 (nebo jiného roku mezi lety 1985 a 1995). Cílem protokolu je snížit emise z průmyslových zdrojů, procesů spalování a spalování odpadu. Stanovuje přísné mezní hodnoty emisí ze stacionárních zdrojů a uvádí nejlepší dostupné technologie řízení emisí pro tyto zdroje, například speciální filtry nebo skrubry pro spalovací zdroje nebo procesy bez využití rtuti. Protokol po stranách vyžaduje, aby postupně vyřadili z užívání olovnatý benzin. Také zavádí opatření ke snížení emisí těžkých kovů z dalších výrobků, jako je rtuť v bateriích, a navrhuje zavedení opatření řízení pro výrobky obsahující rtuť, jako jsou elektrické součástky, měřicí přístroje, zářivky, zubní amalgám, pesticidy a barvy. Tento protokol byl v roce 2012 pozměněn a tato změna zavedla přísnější mezní hodnoty emisí pro pevné částice a kadmium, olovo a rtuť, které platí pro určité spalovací a průmyslové zdroje emisí, které je uvolňují do atmosféry. Také byly rozšířeny kategorie zdrojů emisí pro tyto 3 těžké kovy na výrobu feromanganových a silikomanganových slitin, a tím se rozšiřuje skupina průmyslových činností, pro které jsou stanovené mezní hodnoty emisí.
• Protokol z roku 1998 o perzistentních organických znečišťujících látkách, jehož hlavním cílem je omezit jakákoli vypouštění, emise a ztráty znečišťujících látek. Tento protokol zakazuje výrobu a využívání některých výrobků rovnou a pro některé je naplánováno pozdější omezování. Zahrnuje ustanovení pro nakládání s odpady od výrobků, které jsou zakázány a zavazuje strany ke snížení jejich emisí dioxinů, furanů, polycyklických aromatických uhlovodíků a hechachlorbenzenu (HCB) pod jejich úrovně z roku 1990 (nebo z jiného roku mezi lety 1985 a 1995). Stanovuje specifické mezní hodnoty pro spalování směsného, nebezpečného a zdravotnického odpadu. Původně se zaměřoval na seznam 16 látek, které byly vybrány podle dohodnutých kritérií rizik. Mezi tyto látky patřilo 11 pesticidů, dvě průmyslové chemikálie a tři vedlejší produkty / znečišťující příměsi. V roce 2009 byl protokol pozměněn tak, aby zahrnoval 7 nových látek: hexachlorbutadien, oktabromdifenylether, pentachlorbenzen, pentabromdifenyl ether, perfluoroktan-sulfonáty, polychlorované naftaleny a chlorované parafíny s krátkým řetězcem. Strany revidovaly své povinnosti týkající se sloučenin DDT, heptachloru, HCB a PCB i mezních hodnot emisí ze spalování. Aby zemím s přechodnými ekonomikami pomohly s ratifikací tohoto protokolu, zavedly strany flexibilitu pro tyto země z pohledu časových rámců pro využívání mezních hodnot emisí a nejlepších dostupných technologií řízení emisí.
• Protokol z roku 1999 o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (známý také jako Göteborský protokol): stanovuje národní emisní stropy pro období od roku 2010 do roku 2020 pro 4 znečišťující látky: oxid siřičitý (SO₂), NO,_x, VOC a NH₃. Také stanovuje pevné mezní hodnoty pro konkrétní zdroje emisí (např. spalovací zařízení, výroba elektřiny, sušení, osobní a nákladní automobily) a vyžaduje využití nejlepších dostupných technologií řízení emisí, aby se emise udržely na nízké úrovni. Také se musí snížit emise VOC z výrobků, jako jsou barvy nebo aerosoly, a zemědělci jsou povinni přijmout konkrétní opatření pro řízení emisí NH₃. Tento protokol byl v roce 2012 pozměněn, aby zahrnoval národní závazky ke snížení emisí, kterých má být dosaženo do roku 2020 a dál (tyto změny byly ratifikovány EU v rozhodnutí Rady (EU) 2017/1757). Několik technických příloh protokolu bylo revidováno o aktualizované soubory mezních hodnot emisí pro klíčové stacionární i mobilní zdroje. Revidovaný protokol je první závaznou dohodou, která obsahuje závazky ke snížení emisí pro jemné pevné částice. Pozměněný protokol také výslovně zahrnuje znečišťující látku s krátkou životností černé uhlí (saze) jako součást pevných částic. Omezení pevných částic (včetně černého uhlí) prostřednictvím provádění tohoto protokolu sníží znečištění ovzduší, a současně napomáhá k dosažení vedlejších přínosů pro klima.

Politická spolupráce

Úmluva požaduje, aby smluvní strany vypracovaly a zavedly náležité politiky a strategie, a to zejména systémy řízení kvality ovzduší.

Smluvní strany se dohodly, že se budou pravidelně setkávat (nejméně jednou za rok), aby bylo možné vyhodnotit dosažený pokrok a projednat záležitosti týkající se úmluvy.

Vědecká spolupráce

Smluvní strany se dohodly na realizaci soustředěného úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, zejména s cílem snížit emise významných látek znečišťujících ovzduší, na monitorování a měření emisních hodnot a koncentrací a také na snaze pochopit jejich účinky na zdraví a životní prostředí.

Výměna informací

Smluvní strany se dohodly na výměně informací, zejména pokud jde o tyto údaje:

• emise významných látek znečišťujících ovzduší (počínaje SO₂) a jejich účinky,
• aspekty, které pravděpodobně způsobí významné změny ve znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (zejména ve vnitrostátních politikách a průmyslovém rozvoji),
• kontrolní technologie pro snižování znečištění ovzduší a
• vnitrostátní politiky a strategie pro boj proti významným látkám znečišťujícím ovzduší.

Spolupráce při monitorování znečištění

• Strany se dohodly na účasti v programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP). Tento program, jehož činnosti jsou financovány v rámci samostatného protokolu (protokol EMEP), má za cíl poskytovat smluvním stranám úmluvy:
  • vědecké informace o monitorování atmosféry, počítačové modely,
  • posuzování emisí a
  • rozvoj odhadů.
• Má-li tato spolupráce být úspěšná, Úmluva umožňuje:
  • rozšířit program, původně zaměřený na monitorování SO₂ a souvisejících látek, na další významné látky znečišťující ovzduší,
  • monitorování složení médií náchylných ke kontaminaci těmito znečišťujícími látkami (voda, půda a vegetace) a také účinky na zdraví a životní prostředí,
  • vytvořit meteorologická a další vědecká data související s procesy při přenosu,
  • používat, kdykoli je to možné, srovnatelné nebo standardizované metody monitorování a modelování,
  • integrace EMEP do příslušných vnitrostátních a mezinárodních programů,
  • pravidelná výměna údajů získaných při monitorování.

DATUM VSTUPU V PLATNOST

Úmluva vstoupila v platnost dne 16. března 1983, devadesátého dne od data uložení čtyřiadvacáté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu.

KONTEXT

• Ženevská Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států stanoví systém, který vládám umožňuje spolupracovat s cílem chránit zdraví a životní prostředí před znečištěním ovzduší, které může postihovat několik zemí. Úmluva byla podepsána v roce 1979 v Ženevě v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) a vstoupila v platnost v roce 1983.
• Více informací naleznete zde: Environmentální politika (EHK OSN).

HLAVNÍ DOKUMENTY

Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států – Rozhodnutí o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (Úř. věst. L 171, 27.6.1981, s. 13–24)

Rozhodnutí Rady 81/462/EHS ze dne 11. června 1981 o uzavření Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (Úř. věst. L 171, 27.6.1981, s. 11–12)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Rozhodnutí Rady (EU) 2017/1757 ze dne 17. července 2017 o přijetí změny Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999 k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 jménem Evropské unie (Úř. věst. L 248, 27.9.2017, s. 3–75)

Rozhodnutí Rady (EU) 2016/768 ze dne 21. dubna 2016 o přijetí změny Protokolu o těžkých kovech z roku 1998 k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 127, 18.5.2016, s. 8–20)

Rozhodnutí Rady (EU) 2016/769 ze dne 21. dubna 2016 o přijetí změn Protokolu o perzistentních organických znečišťujících látkách z roku 1998 k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 127, 18.5.2016, s. 21–31)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17–119)

Postupné změny směrnice 2010/75/EU byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Rozhodnutí Rady 2004/259/ES ze dne 19. února 2004 o uzavření Protokolu o perzistentních organických znečišťujících látkách k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 jménem Společenství (Úř. věst. L 81, 19.3.2004, s. 35–36)

Protokol o perzistentních organických znečišťujících látkách k úmluvě z roku 1979 o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (Úř. věst. L 81, 19.3.2004, s. 37–71)

Rozhodnutí Rady 2003/507/ES ze dne 13. června 2003 o přistoupení Evropského společenství k Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 179, 17.7.2003, s. 1–2)

Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 179, 17.7.2003, s. 3–54)

Rozhodnutí Rady 2001/379/ES ze dne 4. dubna 2001 o schválení jménem Evropského společenství Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 134, 17.5.2001, s. 40)

Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 134, 17.5.2001, s. 41–64)

Rozhodnutí Rady 98/686/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření jménem Evropského společenství Protokolu o dalším snižování emisí síry k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 326, 3.12.1998, s. 34)

Protokol o dalším snižování emisí síry k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 326, 3.12.1998, s. 35–56)

Rozhodnutí Komise 93/361/EHS ze dne 17. května 1993 o přistoupení Společenství k Protokolu o omezování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 149, 21.6.1993, s. 14–15)

Protokol o omezování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 (Úř. věst. L 149, 21.6.1993, s. 16–26)

Rozhodnutí Rady 86/277/EHS ze dne 12. června 1986 o uzavření Protokolu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 o dlouhodobém financování programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) (Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 1)

Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 o dlouhodobém financování programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) (Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 2–5)

Poslední aktualizace 08.09.2020