Nový přístup k technické harmonizaci

Cílem tohoto usnesení je přepracovat technickou harmonizaci v Evropské unii (EU) na novém základě sladěním pouze základních požadavků na výrobky a uplatněním „odkazu na normy“ a zásady vzájemného uznávání, aby se odstranily technické překážky volnému pohybu zboží.

AKT

Council Resolution 85/C 136/01 of 7 May 1985 on a new approach to technical harmonization and standards (Usnesení Rady ze dne 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normalizaci)

PŘEHLED

Hlavním cílem tohoto usnesení je rozvinout přístup, který zavádí všeobecné právní předpisy použitelné na odvětví nebo skupiny výrobků a na některé druhy rizika.

Toto usnesení přináší několik základních zásad pro evropskou normalizační politiku:

členské státy se zavazují soustavně přezkoumat platné technické právní předpisy a zrušit ty, které považují za překonané nebo nadbytečné;
členské státy zajistí vzájemné uznávání výsledků zkoušek a zavedou harmonizované předpisy týkající se fungování certifikačních subjektů (zásada vzájemného uznávání);
členské státy souhlasí s konzultací na úrovni Společenství, pokud by některé návrhy právních předpisů nebo vnitrostátní postupy ohrožovaly řádné fungování vnitřního trhu;
je třeba rozšířit „odkaz na normy“ upřednostňováním evropských (a je-li to nutné, vnitrostátních) norem a definovat úkol normalizace jako formulování technických vlastností výrobků (zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví);
je třeba rychle posílit kapacitu normalizace, přednostně na úrovni EU;
přijetí evropských norem musí podléhat schválení evropských organizací pro normalizaci.

Obecné pokyny k novému přístupu

Rada definuje čtyři základní zásady:

harmonizace právních předpisů se omezí na základní požadavky bezpečnosti (nebo jiné požadavky veřejného zájmu), které budou muset splňovat výrobky uváděné na trh, aby jim byl umožněn volný pohyb v Evropské unii;
úkol vypracovat technické výrobní specifikace je svěřen subjektům příslušným pro průmyslovou normalizaci, které při tom zohlední současný stav technologií;
tyto technické specifikace nebudou povinné. I nadále budou mít status dobrovolných norem;
správní orgány jsou povinny přiznávat výrobkům vyrobeným v souladu s harmonizovanými normami presumpci shody se základními požadavky stanovenými směrnicí. V případech, kdy se výrobce těmito normami neřídí, má povinnost prokázat, že jeho výrobky splňují základní požadavky.

Aby tento systém mohl fungovat, musí být splněny dvě podmínky:

normy musí být zárukou kvality výrobku;
veřejné orgány musí dbát na ochranu bezpečnosti (nebo dalších požadavků) na svém území. To je nezbytná podmínka pro nastolení vzájemné důvěry mezi členskými státy.

Komise svěřuje normalizační mandáty evropským organizacím pro normalizaci. Dohody mezi Komisí a těmito organizacemi zaručují provádění v souladu s obecnými pokyny. Pokud neexistují evropské normy, jsou prověřeny vnitrostátní normy postupem na úrovni Společenství; tento postup řídí Komise, které je nápomocen stálý výbor složený z vedoucích pracovníků vnitrostátních orgánů. Předpokládají se ochranné postupy, které vnitrostátním orgánům umožní vznést námitku proti shodě výrobku nebo kvalitě normy.

Oblast působnosti směrnice je vymezena rozsáhlými kategoriemi výrobků a/nebo typů rizika, které pokrývají.

Náčrt směrnice o „novém přístupu“

Členské státy na svém území musí zaručit bezpečnost osob, domestikovaných zvířat a majetku. Ustanovení, která tuto ochranu zajišťují, musí být v souladu, aby byl zaručen volný pohyb zboží, aniž by docházelo ke snižování stávajících úrovní ochrany v členských státech.

Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) jsou orgány příslušné pro přijetí harmonizovaných evropských norem do oblasti působnosti této směrnice. Pro konkrétní odvětví průmyslové činnosti mohou být vytvořeny další evropské subjekty příslušné pro vytváření technických specifikací.

Definice škály dotčených výrobků a povaha rizik, jichž je třeba se vyvarovat, musí zajišťovat soudržný přístup. Tím není vyloučeno, že se na různé typy rizik u jedné kategorie výrobků použijí různé směrnice.

Výrobky, na něž se vztahuje jedna směrnice, nemohou být uváděny na trh, pokud představují riziko pro bezpečnost osob, domestikovaných zvířat nebo majetku. Směrnice zajišťují, aby naprostý soulad byl obecným pravidlem, což znamená, že na trh smějí být uváděny pouze výrobky, které tento požadavek splňují.

Směrnice musí obsahovat popis bezpečnostních požadavků, které musí splňovat všechny výrobky spadající do oblasti působnosti směrnice. Směrnice musí být dostatečně podrobná, aby při provádění do vnitrostátního práva umožnila zavedení vymahatelných a právně závazných povinností.

Volný pohyb dotčeného výrobku je zajištěn bez předchozí kontroly souladu se základními požadavky.

Členské státy předpokládají soulad u výrobků provázených jedním ze způsobů atestace uvedených ve směrnici, který prohlašuje jeho shodu buď s harmonizovanými normami, nebo v případě, že takové normy neexistují, s vnitrostátními normami. V případě, kdy jeden členský stát usoudí, že nějaká harmonizovaná norma nevyhovuje základním požadavkům, Komise se obrátí na Výbor pro normy a technické předpisy, který bezodkladně přijme stanovisko. V závislosti na tomto stanovisku může být norma ponechána, zrušena nebo změněna.

V případě, kdy by členský stát došel k závěru, že nějaký výrobek může ohrozit bezpečnost osob, domestikovaných zvířat nebo majetku, musí přijmout všechna potřebná opatření ke stažení nebo zákazu uvádění dotčeného výrobku na trh. Volný pohyb výrobku může být omezen, i když je tento výrobek vybaven prohlášením o shodě. V takovém případě členský stát informuje Komisi o tomto opatření a uvede důvody svého rozhodnutí. Komise se poradí s dotčenými členskými státy a konzultuje stálý výbor. Pokud je takový krok uznán za opodstatněný, Komise informuje členské státy, které musí zakázat uvádění dotčeného výrobku na trh.

Prostředky certifikace, které obchodníci mohou využít, jsou:

osvědčení o shodě nebo označení shody vydané třetí stranou;
výsledky testů provedených třetí stranou;
prohlášení o shodě vydané výrobcem, které může být provázeno systémem dohledu;
jiné prostředky certifikace definované směrnicí.

Členský stát oznámí Komisi a ostatním členským státům, které jeho vnitrostátní subjekty jsou oprávněné vydávat osvědčení o shodě nebo označení shody. Tyto subjekty musí svou činnost vyvíjet v souladu se zásadami a postupy Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) (EN) (FR). Členské státy mají za úkol kontrolovat řádný chod těchto subjektů. Vnitrostátní orgány mají právo požadovat po výrobci, aby poskytl údaje ohledně bezpečnostních zkoušek, pokud se vyskytne podezření na nedodržení bezpečnostních požadavků. Každý výrobce může v soudním řízení předložit všemi způsoby, jaké uzná za vhodné, důkazy o shodě výrobku.

Stálý výbor pro směrnice v jednotlivých odvětvích se skládá ze zástupců určených členskými státy, jimž jsou případně nápomocni odborníci nebo poradci. Úkolem výboru je provádění směrnice. Výbor vytváří fórum pro debatu o případných námitkách, ale nemá provádět systematický přezkum celého obsahu směrnice.

Kritéria výběru oblastí pro provádění „odkazu na normy“:

vzhledem k tomu, že musí být harmonizovány pouze základní požadavky, musí být možné rozlišit mezi základními požadavky a výrobními specifikacemi;
dotčená oblast musí být předmětem normalizace (nebo regulaci požadují všechny členské státy);
většina přijatých směrnic se týká tří oblastí – motorových vozidel, metrologie a elektrických přístrojů. Nový přístup by se tedy měl v prvé řadě soustředit na jiné oblasti;
existuje možnost přijetím jediné směrnice vyřešit všechny problémy týkající se právních předpisů pro velký počet výrobků, aniž by tuto směrnici bylo nutné často pozměňovat a doplňovat (zejména z praktických důvodů a z důvodů úspory práce). Vybrané oblasti se tedy musí vyznačovat širokou škálou výrobků, jejichž podobnost umožňuje definovat společné základní požadavky.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204 ze dne 21.7.1998).

See also