Přímý účinek práva Unie

PŘEHLED DOKUMENTU:

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie, Van Gend en Loos proti nizozemské daňové správě – základní zásada přímého účinku

CO ROZSUDEK STANOVÍ?

• Ve svém rozsudku Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zakotvuje přímý účinek práva Unie (dále jen „EU“).
• V tomto rozsudku se uvádí, že z práva Unie vyplývají nejen povinnosti pro členské státy EU, ale také práva pro jednotlivce. Jednotlivci tedy mohou využít těchto práv a přímo se dovolávat práva Unie před vnitrostátními a evropskými soudy, bez ohledu na to, zda existují příslušné vnitrostátní právní předpisy (tj. neexistuje-li opravný prostředek podle vnitrostátního práva).

KLÍČOVÉ BODY

Horizontální a vertikální přímý účinek

Přímý účinek je dvojího charakteru: vertikální a horizontální.

• Vertikální přímý účinek se použije ve vztazích mezi jednotlivci a příslušnou zemí. To znamená, že jednotlivci se mohou dovolávat ustanovení práva EU ve vztahu ke státu.
• Horizontální přímý účinek se použije ve vztazích mezi jednotlivci. To znamená, že jednotlivec se může dovolávat ustanovení práva EU ve vztahu k jinému jednotlivci.
• Podle typu daného aktu Soudní dvůr přijal buď plný přímý účinek (tj. horizontální přímý účinek a vertikální přímý účinek), nebo částečný přímý účinek (omezeno na vertikální přímý účinek).

Přímý účinek a primární právo

• Co se týče primárního práva, Soudní dvůr v rozsudku Van Gend en Loos stanovil zásadu přímého účinku. Stanovil však podmínku, že tyto povinnosti musejí být přesné, jasné a bezpodmínečné a že nesmějí vyžadovat další opatření, a to ani vnitrostátní, ani evropská.
• V rozsudku ve věci Becker Soudní dvůr odmítl přímý účinek v situaci, kdy země mají – byť sebenepatrnější – prostor pro uvážení, pokud jde o provádění dotyčného ustanovení. Ve věci Kaefer a Procacci proti Francouzskému státu Soudní dvůr potvrdil, že dotčené ustanovení bylo bezpodmínečné, neboť členským státům neponechalo žádnou volnost rozhodování, a proto mělo přímý účinek.

Přímý účinek a sekundární právo

Zásada přímého účinku se rovněž týká aktů sekundárního práva, tj. aktů přijatých orgány EU, jako jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí, které jsou odvozeny od zásad a cílů stanovených ve Smlouvách. Uplatnění přímého účinku však závisí na typu aktu.

• Nařízení jsou přímo použitelná v členských státech, jak uvádí článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie, a proto mají přímý účinek. V souladu s obecnými zásadami to však platí pouze pod podmínkou, že pravidla jsou dostatečně jasná, přesná a relevantní pro situaci jednotlivce (přímý účinek, jak je vysvětlen v rozsudku Soudního dvora ve věci Politi proti Ministero delle finanze).
• Směrnice jsou akty určené členským státům, které musí být provedeny do vnitrostátního práva. V některých případech však Soudní dvůr směrnicím přiznává přímý účinek s cílem chránit práva jednotlivců. Soudní dvůr proto ve svém rozsudku ve věci Van Duyn proti Home Office stanovil, že směrnice má přímý účinek, jsou-li její ustanovení bezpodmínečná, dostatečně jasná a přesná a pokud členský stát netransponoval směrnici ve stanovené lhůtě. Může však mít pouze vertikální přímý účinek; členské státy jsou povinny provádět směrnice, ale nemohou směrnici uvádět proti jednotlivci (viz rozsudek ve věci Ratti).
• Rozhodnutí mohou mít přímý účinek, pokud je jejich adresátem členský stát. Soudní dvůr tedy uznává pouze přímý vertikální účinek (rozsudek ve věci Hansa Fleisch proti Landrat des Kreises Schleswig-Flensburg).
• Mezinárodní dohody. V rozsudku ve věci Demirel proti Stadt Schwäbisch Gmünd Soudní dvůr přiznal přímý účinek některým dohodám v souladu se stejnými kritérií stanovenými ve věci Van Gend en Loos.
• Stanoviska a doporučení nemají právní závaznost. V důsledku toho nemají přímý účinek.

KONTEXT

Spolu s nadřazeností práva EU (známé také jako přednost) je přímý účinek základní zásadou práva EU.

HLAVNÍ DOKUMENT

Rozsudek ze dne 5. února 1963, N.V. Algemene Transport- en Expeditie Onderneming van Gend & Loos proti nizozemské daňové správě, C-26/62, ECLI:EU:C:1963:1.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Rozsudek ze dne 10. listopadu 1992, Hansa Fleisch Ernst Mundt GmbH & Co. KG proti Landrat des Kreises Schleswig-Flensburg, C-156/91, ECLI:EU:C:1992:423.

Rozsudek ze dne 12. prosince 1990, Peter Kaefer a Andréa Procacci proti Francouzskému státu, spojené věci C-100/89 a C-101/89, ECLI:EU:C:1990:456.

Rozsudek ze dne 30. září 1987, Meryem Demirel proti Stadt Schwäbisch Gmünd, C-12/86, ECLI:EU:C:1987:400.

Rozsudek ze dne 19. ledna 1982, Ursula Becker proti Finanzamt Münster-Innenstadt, C-8/81, ECLI:EU:C:1982:7.

Rozsudek ze dne 5. dubna 1979, Státní zastupitelství proti Tulliu Rattimu, C-148/78, ECLI:EU:C:1979:110.

Rozsudek ze dne 4. prosince 1974, Yvonne van Duyn proti Home Office, C-41-74, ECLI:EU:C:1974:133.

Rozsudek ze dne 14. prosince 1971, Politi s.a.s. proti Ministero delle Finanze della Repubblica Italiana, C-43/71, ECLI:EU:C:1971:122.

Poslední aktualizace 25.11.2022