Podpory mohou být využity jako prostředek k povzbuzení podniků k tomu, aby dosáhly úrovně ochrany životního prostředí vyšší, než byla ta, kterou uplatňovaly při absenci závazných norem. Komise stanoví podmínky, za kterých mohou být podpory přiznávány podnikům, aniž by poškozovaly dobré fungování společného trhu.

Pokyny z 1. dubna 2008 ohledně státní podpory ochrany životního prostředí (Úř. věst. C 82 ze dne 1.4.2008).

Pokyny pro státní podporu ochrany životního prostředí představují jeden z nástrojů provádění globálního akčního plánu v oblasti energie na období 2007–2009, který má umožnit zavedení integrované evropské politiky v oblasti energie a klimatu.

Hlavním cílem kontroly státních podpor v oblasti ochrany životního prostředí je zaručit, že podpůrná opatření povedou k úrovni ochrany životního prostředí vyšší, než je ta, které by bylo dosaženo bez podpory. Pozitivní účinky podpory mají vyvážit její účinky negativní v podobě pokřivení konkurence, vzhledem k principu „znečišťovatel platí“ * (PPP) (čl. 174 Smlouvy o ES). Revize rámcových pravidel státní podpory na ochranu životního prostředí probíhá v souladu se směry definovanými v akčním plánu pro státní podpory.

„Kritérim uvedení do rovnováhy“ bylo navrženo v rámci „Akčního plánu v oblasti státních podpor“ jako metoda hodnocení slučitelnosti podpor se společným trhem. Toto kritérium umožňuje Komisi zaručit, že státní podpora má skutečně podněcující účinek, je přiměřená a správně zacílená a má omezený negativní dopad na soutěž a směny.

Podpora má umožnit nápravu tržních selhání, která škodí životnímu prostředí. Nejběžnější selhání trhu v oblasti ochrany životního prostředí je spojeno s nepříznivými externími faktory. Jedním z cílů firem v rámci jejich rozvojové strategie je snížení výrobních nákladů. Mohou tedy dospět k přijetí technologií nebo výrobních metod, které neberou ohled na ochranu životního prostředí. V důsledku toho jsou jejich výrobní náklady nižší než „environmentální náklády“, které zatěžují celou společnost.

Aby státy napravily tato selhání trhu, uchylují se k regulačním opatřením, normám a daním, které jsou ukládány znečišťujícím podnikům, aby nahradily nepříznivé vnější faktory, které produkují, a to podle principu „znečišťovatel platí“.

Státy se také mohou uchýlit ke státním podporám jako pozitivnímu podnětu, aby posílily ochranu životního prostředí. Podpora má nabádat příjemce ke změně jeho chování a k uskutečnění investic, které zlepší úroveň ochrany životního prostředí. Tyto investice přitom mohou také představovat pro podnik ekonomické výhody. Je tedy důležité ověřit, zda je podpora nezbytná a zda by podnik tuto investici bez podpůrného opatření neuskutečnil.

Podpora má být podněcující a zůstat přiměřená. Za takovou je považována jedině tehdy, jestliže by stejného výsledku nemohlo být dosaženo bez podpory nebo s podporou menší. Výše podpory má být omezena na nezbytné minimum tak, aby bylo dosaženo požadované ochrany životního prostředí. Všechny ekonomické výhody, které mohou podniky z uvažované investice mít, musí být vyvozeny během výpočtu způsobilých nákladů na investiční podporu.

Jelikož je obtížné vzít v úvahu nebo změřit všechny výhody, které může mít jeden podnik z dodatečné investice, jako například posílení jeho „zeleného image“, výše podpory nesmí dosáhnout 100 % způsobilých nákladů, s výjimkou podpor přiznaných v rámci skutečně konkurenčního výběrového řízení.

V ostatních případech nesmí obecně intenzita podpory * přesáhnout 50 % až 60 % způsobilých investičních nákladů *. Podpora podnikům může být nicméně navýšena v závislosti na druhu zvažovaného opatření a velikosti podniku. Tyto pokyny stanovují pravidla pro výpočet způsobilých nákladů a intenzity podpory podle kategorie projektu. V některých případech jsou rovněž možné podpory provozu.

Pokyny se týkají všech podpůrných opatření ve prospěch ochrany životního prostředí oznámených Komisi (včetně těch, k jejichž notifikaci došlo před zveřejněním pokynů), stejně jako opatření, která oznámena nebyla, pokud ale byla povolena po zveřejnění těchto pokynů v Úředním věstníku. Komise prozkoumala sérii opatření, u kterých lze státní podpory považovat za slučitelné s vnitřním trhem:

Členské země musí Komisi předat každý rok zprávu o podpůrných opatřeních v oblasti životního prostředí, která má pro každý povolený režim obsahovat informace o velkých podnicích a zvláště výši podpory na příjemce, intenzitu podpory, popis opatření a druhu ochrany životního prostředí, který měl být podpořen. Členské země musí rovněž vést a uchovávat podrobné registry všech poskytnutých podpor.

Pokyny budou v platnosti od 2. dubna 2008 do 31. prosince 2014. Čtyři roky po svém zveřejnění budou Komisí přezkoumány především na základě informací předávaných členskými zeměmi. Budou rovněž moci být Komisí pozměněny ze závažných důvodů, jako jsou například vývoj politik Společenství nebo uzavření mezinárodních dohod o změně klimatu.

Tyto pokyny nahrazují rámec Společenství týkající se státních podpor ochrany životního prostředí ze 3. února 2001. Některá z opatření, jichž se týkají tyto pokyny, rovněž spadají pod nařízení č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, které prohlašuje některé kategorie podpory za slučitelné se společným trhem za použití článků 87 a 88 smlouvy (Všeobecné nařízení o osvobození podle kategorie) (Úř. věst. L 214 ze dne 9.8.2008).

Klíčové pojmy aktu

Zásada „znečišťovatel platí“: zásada, podle které náklady na boj proti znečištění mají být přičteny k tíži znečišťovateli, který jej vyvolal, vyjma případu, kdy činitel odpovědný za znečištění nemůže být identifikován nebo nemůže být učiněn odpovědným v důsledku národní nebo unijní legislativy nebo nemůže být přinucen k tomu, aby na sebe vzal náklady na nápravu.
Intenzita podpory: hrubá částka podpory vyjádřená jako procento způsobilých nákladů.
Způsobilé investiční náklady: dodatečné investiční náklady nezbytné k tomu, aby bylo dosaženo úrovně ochrany životního prostředí vyšší, než jakou vyžadují normy Společenství.