Zabezpečení dodávek energie v EU a mezinárodní spolupráce

Evropská unie (EU) dováží více než 60 % svého zemního plynu a více než 80 % ropy. Proto se na jedné straně musí vybavit vhodnými nástroji, které jí umožní dotvořit vnitřní trh s energetikou, na druhé straně potřebuje hájit své zájmy vůči třetím zemím.

AKT

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 7. září 2011 o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci – „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (KOM(2011) 539 v konečném znění - nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Toto sdělení definuje strategii spolupráce za hranicemi Evropské unie (EU), která jí má zabezpečit zásobování energií a podpořit její cíle v oblasti energetiky. Strategie se zaměřuje na dosažení čtyř hlavních cílů:

budování vnějšího rozměru vnitřního trhu EU s energií;
posílení partnerství pro zajištěnou, bezpečnou, udržitelnou a konkurenceschopnou energetiku;
zlepšení přístupu rozvojových zemí k udržitelné energii;
lepší prosazování politik EU za jejími hranicemi.

Cíl 1: budování vnějšího rozměru vnitřního trhu EU s energií

Členské státy často v oblasti zabezpečení dodávek energie upřednostňují uzavírání bilaterálních dohod. Proto chce Evropská komise zavést mechanismus pro výměnu informací o mezivládních dohodách uzavíraných mezi členskými státy a třetími zeměmi a zlepšit tak koordinaci na vnitřním trhu s energií. V případě potřeby je také možné sjednat dohody se třetími zeměmi na úrovni EU.

Prvořadým úkolem EU v této oblasti je diverzifikace energetických zdrojů, aby se zaručila kontinuita dodávek energie. EU proto hodlá zavést následná opatření, aby:

zajistila kontinuitu budování infrastruktur definovaných ve strategii „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období“;
podpořit zásobování z jižního koridoru;
zajistit stálý přísun zemního plynu a ropy z východu díky spolupráci s Ruskem a Ukrajinou a přitom podporovat modernizaci ukrajinské plynárenské přepravní soustavy;
rozvíjet projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie se zeměmi jižního Středomoří.

Komise považuje za nutné zavést spolupráci s rozdílným přístupem přizpůsobeným každému partnerovi. Také hodlá uskutečnit několik projektů, jejichž hlavním cílem je:

ukončit jednání se Švýcarskem s cílem dosáhnout úplné integrace trhů s elektřinou;
zvýšit spolupráci se zeměmi, které se nacházejí v procesu přistoupení k EU;
vytvořit partnerství EU s jižním Středomořím, které se bude zaměřovat na rozvoj trhu s elektřinou a s energií z obnovitelných zdrojů v těchto zemích, a to do roku 2020.

Rusko je v oblasti zabezpečení dodávek energie pro EU prvořadým partnerem. Komise si proto přeje rozvíjet s touto zemí přednostní vztahy rychlejším prováděním partnerství EU-Rusko a vypracováním energetického plánu EU do roku 2050. Musí se uzavřít dohoda mezi EU, Ruskem a Běloruskem o technických pravidlech řízení elektrických sítí v Pobaltí.

Cíl 2: posílení partnerství pro zajištěnou, bezpečnou, udržitelnou a konkurenceschopnou energetiku

Kromě partnerství s Ruskem musí EU na jedné straně prohloubit svá partnerství s dodavateli uhlovodíků, jako je Norsko, Alžírsko, Saúdská Arábie nebo Libye, na druhé straně zahájit nové rozhovory s rozvíjejícími se výrobci energie. Je zásadní klást důraz na řádnou energetickou správu.

V rámci své spolupráce EU nesmí ztrácet ze zřetele cíl snížit emise uhlíku v celosvětovém měřítku. Proto vybízí průmyslové země i rozvíjející se ekonomiky ke spolupráci na vytvoření transparentních a předvídatelných světových trhů s energií, na podpoře energetické účinnosti a nízkouhlíkové energetiky a na zvýšení úsilí v oblasti technologického výzkumu a inovací.

Podle názoru EU je nezbytné urychlit práci na uceleném a soudržném právním prostředí pro vztahy EU s hlavními dodavateli a tranzitními zeměmi v oblasti energetiky. Za tím účelem aktivně podporuje energetickou chartu a zvláště práce na hlavním mandátu v oblasti obchodu, tranzitu a investic.

Komise chce také podporovat normy v oblasti bezpečnosti a jaderné bezpečnosti na celosvětové úrovni. V tomto ohledu hodlá rozšířit oblast působnosti dohod Euratomu a prosazovat mezinárodní právně závazné normy jaderné bezpečnosti v mnohostranných jednáních, zejména v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) (EN). Také hodlá nadnést otázku bezpečnosti v pobřežních vodách v rozhovorech s producenty uhlovodíků v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC).

Cíl 3: zlepšení přístupu rozvojových zemí k udržitelné energii

Ve své rozvojové politice si Komise stanovila cíl zpřístupnit zdroje energie (zejména elektřiny) i nejméně rozvinutým regionům způsobem šetrným k životnímu prostředí. K dosažení těchto cílů hodlá zahrnout energetické otázky do všech nástrojů rozvojové politiky EU a usnadnit nejméně rozvinutým zemím přístup k financování boje proti změně klimatu.

Cíl 4: lepší prosazování politik EU za jejími hranicemi

Komise definovala čtyři druhy energetických partnerů:

partneři pro integraci trhů;
hlavní dodavatelé a tranzitní země;
hlavní světoví aktéři;
rozvojové země.

U každého z partnerů navrhuje využít vhodné stávající právní a politické nástroje, například Smlouvu o Energetickém společenství, strategické dialogy o energetice nebo jiné nástroje.

Komise chce také zlepšit koordinaci mezi členskými státy, aby v rámci mezinárodních fór vystupovaly jednotně. Za tímto účelem Komise zřídí strategickou skupinu pro mezinárodní spolupráci v oblasti energetiky.

K optimalizaci monitorování těchto projektů Komise uváží vytvoření databáze energetických projektů v partnerských zemích, které financuje EU, členské státy EU, Evropská investiční banka (EIB) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) (DE) (EN) (FR).

See also