Přijetí eura

PŘEHLED DOKUMENTU:

CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ A ČLÁNKU 140 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE?

Obě nařízení poskytují právní základ a jistotu pro zavedení eura (hospodářská a měnová unie).

Nařízení (ES) č. 974/98 stanoví harmonogram přechodu na euro.
Nařízení (ES) č. 1103/97 se týká například přepočítacích koeficientů a postupů, smluv a platebních pokynů.

Článek 140 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanovuje kritéria pro členství v hospodářské a měnové unii a pro přijetí eura. Zajišťuje pravidelné sledování pokroku, kterého členské státy Evropské unie (EU), které nejsou členy eurozóny, dosahují při plnění těchto požadavků.

KLÍČOVÉ BODY

Nařízení (ES) č. 974/98:

ve své příloze uvádí data přijetí eura a přechodu na hotovostní euro a období pro stažení*, případně pro každý zúčastněný členský stát,
potvrzuje zavedení jednotné měny:
- je euro,
- se dělí na 100 centů,
- nahrazuje národní měny zúčastněných členských států podle dohodnutého směnného kurzu,
- je zúčtovací jednotka Evropské centrální banky a zúčastněných národních centrálních bank,
uvádí, že odkaz na národní měnu v právním nástroji* platí stejně, jako kdyby byl denominován v eurech,
národní bankovky a mince zachovaly své postavení zákonného platidla ke dni, kdy vstoupí v platnost nařízení o zavedení eura v daném členském státě,
dává:
- Evropské centrální bance a národním centrálním bankám členských států zapojených do eurozóny výlučnou pravomoc uvádět eurobankovky do oběhu,
- členské státy jsou odpovědné za vydávání euromincí, které odpovídají nominálním hodnotám a technickým specifikacím schváleným Radou Evropské unie,
stanovuje podmínky období pro stažení pro národní měny, což je možnost, které žádný členský stát eurozóny ještě nevyužil,
popisuje „přechodné období“ jako maximálně tříleté, které začíná dnem přijetí eura a končí dnem přechodu na hotovostní euro,
uvádí, že národní bankovky a mince zůstávají zákonným platidlem nejpozději do šesti měsíců od příslušného data přechodu na euro – během tohoto období musí banky a úvěrové instituce vyměnit klientům jejich národní měnu za eura bez poplatku, poté jsou v členských státech eurozóny zákonným platidlem pouze eurobankovky a euromince,
požaduje, aby členské státy uplatňovaly sankce proti padělaným eurobankovkám a euromincím.

Nařízení (ES) č. 1103/97:

nahrazuje od 1. ledna 1999 ve všech právních dokumentech evropskou měnovou jednotku, koš národních měn, který se dříve používal pro účetní účely EU, eurem s přepočítacím kurzem 1:1,
zaručuje, že zavedení eura neovlivní kontinuitu smluv a všech právních dohod a závazků obsahujících odkaz na národní měnu,
uvádí, že přepočítací koeficienty národních měn na euro jsou šesticiferné. Nesmí se zaokrouhlovat ani nahoru, ani dolů,
vyžaduje, aby jakýkoli převod z jedné národní měny na jinou probíhal prostřednictvím eura.

Článek 140 SFEU a Protokol č. 13 připojený ke SFEU stanoví hospodářské a finanční podmínky, tzv.„konvergenční kritéria“, které musí členské státy splnit, aby mohly přijmout euro. Jedná se o následující.

Cenová stabilita. Míra inflace nesmí být vyšší než 1,5 procentního bodu nad průměrem tří členských států s nejlepšími výsledky za jeden rok.
Veřejné finance. Ty musí být řádné a udržitelné, což dokládá neexistence rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku.
Stabilita směnného kurzu. Je třeba se vyhnout nadměrným výkyvům měny, což se projevuje účastí v mechanismu směnných kurzů bez vážného napětí a bez devalvace po dobu nejméně dvou let.
Konvergence úrokových sazeb. Dlouhodobé úrokové sazby nesmí překročit (o více než 2 procentní body) sazbu průměru tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků, pokud jde o cenovou stabilitu.

ODKDY SE NAŘÍZENÍ POUŽÍVAJÍ?

Nařízení (ES) č. 974/98 se používá ode dne 1. ledna 1999.
Nařízení (EC) č. 1103/97 se používá ode dne 20. června 1997.

KONTEXT

Když některý členský stát přechází ze své národní měny na euro, je nezbytnou podmínkou právní jistota, a to zejména pro fyzické osoby a podniky.
Dne 1. ledna 1999 11 členských států zafixovalo své směnné kurzy, přijalo sdílenou měnovou politiku a zavedlo euro jako novou společnou měnu na světových finančních trzích.
Od ledna 2023 je euro měnou 20 členských států.

KLÍČOVÉ POJMY

Období pro stažení. Nejvýše 1 rok, počínaje dnem přijetí eura.

Právní nástroj. Právní předpisy, správní akty, soudní rozhodnutí, platební příkazy a další dokumenty s právními účinky.

HLAVNÍ DOKUMENTY

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (Úř. věst L 139, 11.5.1998, s. 1–5).

Postupné změny nařízení (ES) č. 974/98 byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura (Úř. věst. L 162, 19.6.1997, s. 1–3).

Viz konsolidované znění.

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část třetí – Vnitřní politiky a činnosti unie – Hlava VIII – Hospodářská a měnová politika – Kapitola 5 – Přechodná ustanovení – Článek 140 (bývalý čl. 121 odst. 1, bývalý čl. 122 odst. 2 druhá věta a bývalý čl. 123 odst. 5 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 108–110).

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Rozhodnutí Rady (EU) 2022/1211 ze dne 12. července 2022 o přijetí eura Chorvatskem ke dni 1. ledna 2023 (Úř. věst. L 187, 14.7.2022, s. 31–34).

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Protokol (č. 13) o kritériích konvergence (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 281–282).

Poslední aktualizace 19.04.2023