Úloha univerzit v Evropě znalostí

Cílem tohoto sdělení je zahájit diskusi o úloze evropských univerzit ve znalostní společnosti a ekonomice.

AKT

Sdělení Komise ze dne 5. února 2003 – Úloha univerzit v Evropě znalostí (KOM(2003) 58 v konečném znění – nezveřejněno v Úředním věstníku).

PŘEHLED

Univerzity jsou nezastupitelné a vytvoření Evropy znalostí je pro ně zdrojem příležitostí, ale i velkých výzev. Univerzity působí v prostředí, které je stále více poznamenáno globalizací, neustále se mění a projevuje se v něm rostoucí konkurence ve snaze přilákat a udržet vynikající talenty a vznik nových požadavků, se kterými se musejí vyrovnat. Evropské univerzity však všeobecně mívají méně co nabídnout a disponují menším objemem finančních prostředků než univerzity v jiných vyspělých zemích, zejména v USA. Jsou schopny soutěžit s nejlepšími univerzitami světa a poskytovat udržitelnou úroveň excelence? Tato otázka je obzvlášť aktuální s ohledem na rozšíření, kdy se univerzity v přistupujících zemích často nacházejí ve velmi složité situaci, pokud jde o lidské a finanční zdroje.

Situace evropských univerzit

Evropské univerzity se vyznačují vysokým stupněm heterogenity, což se odráží v organizaci, řízení a provozních podmínkách, včetně postavení a podmínek zaměstnání a náboru učitelů a výzkumných pracovníků.

V Evropské unii se nachází na 3 300 ústavů vysokoškolského vzdělávání a v celé Evropě pak přibližně 4 000, včetně dalších zemí západní Evropy a kandidátských zemí. Přijímají stále vyšší počet studentů – přes 12,5 milionu v roce 2000 ve srovnání s méně než 9 miliony o deset let dříve. Zaměstnávají 34 % z celkového počtu výzkumných pracovníků v Evropě, přičemž však existují značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy (26 % v Německu, 55 % ve Španělsku a přes 70 % v Řecku).

V Evropské unii dokončuje studium o něco více absolventů vědeckých a technických oborů než ve Spojených státech, avšak je zde méně výzkumných pracovníků než v jiných hlavních technologických velmocích. Tento zdánlivý paradox lze vysvětlit tím, že v Evropě je pro absolventy přírodních věd k dispozici méně výzkumných pozic, zejména v soukromé sféře: v podnikatelském sektoru pracuje pouze 50 % evropských výzkumných pracovníků ve srovnání s 83 % amerických a 66 % japonských výzkumných pracovníků. I přesto odpovídají univerzity za 80 % základního výzkumu prováděného v Evropě.

Univerzity a evropský rozměr

Vysoké školy jsou převážně organizovány na vnitrostátní a regionální úrovni a zdá se, že mají potíže s hledáním skutečně evropského rozměru. Například mobilita studentů je v Evropě stále okrajovým jevem. V roce 2000 studovaly v jiné evropské zemi pouhé 2,3 % evropských studentů. EU však zároveň financuje řadu iniciativ na podporu výzkumu, vzdělávání a odborné přípravy na evropské i mezinárodní úrovni.

V oblasti výzkumu dostávají evropské univerzity zhruba jednu třetinu dostupných finančních prostředků v rámci pátého (1998–2002) a šestého (2002–2006) rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj, a zejména v rámci podpůrných opatření pro odbornou přípravu a mobilitu výzkumných pracovníků (činnosti programu Marie Curie). Pokud jde o vzdělávání a odbornou přípravu, univerzity se výrazně zapojují do všech akcí programu SOCRATES, především činnosti programu ERASMUS. Program LEONARDO podporuje projekty v oblasti mobility mezi univerzitami a podnikatelským sektorem a v letech 1995 a 1999 se jej účastnilo 40 000 osob. Univerzity jsou také zapojeny do iniciativy eEurope a s ní spojeného akčního plánu eEurope 2005, v jehož rámci jsou všechny univerzity vyzvány k tomu, aby pro studenty a výzkumné pracovníky budovaly přístup on-line (tzv. „virtuální kampus“).

Tato spolupráce se rozšiřuje i na další oblasti ve světě. Většina činností rámcového programu Společenství pro výzkum je otevřena každé zemi na světě, a zejména podporuje spolupráci se zeměmi v oblasti Středozemního moře, Ruskem a novými nezávislými státy a také s rozvojovými zeměmi. Prostřednictvím programu TEMPUS podporuje EU spolupráci s univerzitami v zemích bývalého Sovětského svazu, v jihovýchodní Evropě a od svého rozšíření v roce 2002 s oblastí Středomoří. Existují také iniciativy, které upravují vztahy s jinými geografickými oblastmi, např. ALFA či Asia-Link.

Univerzity a nové evropské výzvy

Před univerzitami vyvstává naléhavá potřeba přizpůsobit se celé řadě zásadních změn, mezi které patří:

Narůstající poptávka po vysokoškolském vzdělávání. Vedle nízké porodnosti se v Evropě zároveň projevuje rostoucí poptávka po vysokoškolském vzdělávání, která by v následujících letech měla pokračovat, jednak z důvodu politiky zvyšování počtu vysokoškolských studentů přijaté některými vládami a také proto, že se objevují nové potřeby ve vztahu k celoživotnímu učení.
Internacionalizace vzdělávání a výzkumu. Evropské univerzity přitahují méně studentů, a zejména méně výzkumných pracovníků z jiných zemí, než jejich americké protějšky. V roce 2000 se na univerzity hlásilo cca 450 000 studentů z jiných zemí, zatímco USA přilákaly přes 540 000 studentů, převážně z Asie. USA však přitahují mnohem více studentů z jiných zemí na pokročilé úrovni v oblasti strojírenství, matematiky a informatiky a daří se jim udržet více lidí s doktorskou kvalifikací: Přibližně 50 % Evropanů, kteří získali vzdělání v USA, tam zůstávajá po dobu několika let a mnoho z nich zůstává natrvalo. Evropské univerzity ve skutečnosti nabízejí výzkumným pracovníkům a studentům méně atraktivní prostředí. To je částečně způsobeno tím, že univerzity často nedosahují potřebné míry kritického množství, ze kterého plynou podněty ke spolupráci, např. vytváření sítí, společných studijních programů nebo diplomů. Avšak důležitou roli hrají i jiné, mimouniverzitní, faktory jako např. nepružnost pracovního trhu nebo nižší úroveň podnikatelské iniciativy, která vede k menšímu počtu pracovních příležitostí v inovativních odvětvích.
Účinná a úzká spolupráce mezi univerzitami a průmyslem. Je potřeba, aby spolupráce mezi univerzitami a průmyslem byla intenzivnější, a to díky svému efektivnějšímu zaměření na inovace, na nové začínající podniky a – obecněji – na přenos a šíření znalostí.
Rozšiřování okruhu míst, kde vzniká znalostní potenciál. Rostoucí zájem podnikatelského sektoru zadávat výzkumné činnosti jako zakázky nejlepším univerzitám vede k situaci, kdy je prostředí, ve kterém se univerzity pohybují, stále více konkurenční.
Reorganizace znalostí. Reorganizace je patrná na rostoucí diverzifikaci a specializaci znalostí a též na skutečnosti, že vznikají výzkumné a výukové specializace, které jsou stále specifičtější a velmi úzce zaměřené. Patrná je též i tak, že se akademický svět naléhavě potřebuje přizpůsobit interdisciplinárnímu charakteru oblastí, kterých se dotýkají hlavní problémy společnosti, jako je udržitelný rozvoj, nové zdravotní hrozby a řízení rizik.
Přesto však mají vysoké školy ve svých činnostech, a to zejména pokud jde o výuku, tendenci setrvávat u tradičního disciplinárního rozdělení.
Nová očekávání. Univerzity se musejí zaměřit na nové potřeby v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, které vycházejí ze znalostní ekonomiky a společnosti. Patří mezi ně rostoucí potřeba vědeckého a technického vzdělávání, horizontální dovednosti a možnosti celoživotního vzdělávání, které vyžadují větší prostupnost mezi složkami a úrovněmi vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy.

Univerzity a nové evropské výzvy

Vynikající výsledky v oblasti lidských zdrojů do značné míry závisejí na dostupných finančních prostředcích, ale jsou také ovlivněny pracovními podmínkami a kariérním postupem. Obecně lze říci, že vyhlídky na kariérní postup jsou na evropských univerzitách, které se vyznačují složitou strukturou, omezené a spojené s nejistotou. Avšak i když zde existuje mnoho problémů, jedná se zde zároveň o velmi důležitou oblast. Toto sdělení se zaměřuje na tři faktory:

Zajištění toho, aby evropské univerzity měly dostatečné a udržitelné zdroje. Tradičně jsou hlavním zdrojem financování výzkumu a vzdělávání na evropských univerzitách veřejné zdroje. Mezi možné alternativní zdroje patří:

Zvýšení kvality vysokých škol v oblasti výzkumu a výuky. Toto sdělení vyzývá evropské univerzity, aby určily oblasti, v nichž různé univerzity dosahují vynikajících výsledků, jež se považují za zásadně důležité na evropské či mezinárodní úrovni, nebo v nichž lze důvodně očekávat, že takových výsledků dosáhnou; cílem je soustředit finanční prostředky na podporu jejich vědeckého výzkumu. Koncentrace financování výzkumu na menší počet oblastí a institucí povede ke zvýšené specializaci univerzit, což umožní získávat odpovídající kvalitu na vnitrostátní úrovni v určitých oblastech, přičemž se zajistí excelence na evropské úrovni.Kromě toho, aby se zamezilo současnému trendu mezi evropskými univerzitami, kdy jsou zaměstnáváni pracovníci z dané země nebo regionu, ve kterém pracoviště sídlí, nebo dokonce v rámci instituce samotné, navrhuje sdělení posílit akademickou mobilitu, a to nejen v rámci Evropské unie, ale také mezi univerzitami a průmyslem.
To otevře nové pracovní příležitosti pro mladé výzkumné pracovníky.
Otevírání univerzit okolnímu světu a zvyšování jejich atraktivity v mezinárodním měřítku. Pro evropské univerzity znamená širší mezinárodní perspektiva větší konkurenci s univerzitami na jiných kontinentech, zejména americkými univerzitami, pokud jde o získávání a udržení nejlepších talentů z celého světa. Zatímco na evropských univerzitách studuje téměř stejně zahraničních studentů jako na univerzitách amerických, ve vzájemném poměru přitahují méně špičkových studentů a nižší podíl výzkumných pracovníků. Lze shrnout, že prostředí, které nabízejí evropské univerzity, je celkově méně atraktivní. Finanční a pracovní podmínky, jakož i materiální zázemí nedosahují takové úrovně a vyřizování víz a povolení k pobytu pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky je obtížné a nedostatečně harmonizované.Regiony EU se proto vyzývají, aby hrály důležitou roli v posilování evropské soudržnosti prostřednictvím rozvoje technologických center a vědeckých parků, prostřednictvím zvyšování počtu struktur regionální spolupráce mezi podnikatelským sektorem a univerzitami, intenzivnějším vytvářením univerzitních strategií regionálního rozvoje a regionální spolupráce univerzit.

Kontext

K tomu, aby evropské univerzity mohly hrát stěžejní úlohu v dosažení strategického cíle stanoveného na lisabonském zasedání Evropské rady, tedy aby se v Evropská unie (EU) stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, je cílem tohoto sdělení zahájit diskusi o úloze evropských univerzit ve znalostní společnosti a ekonomice. Vytvoření a prohlubování znalostní ekonomiky a znalostní společnosti se opírá o kombinaci čtyř vzájemně propojených prvků, tedy vytváření nových znalostí, jejich přenos prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy, jejich šíření pomocí informačních a komunikačních technologií a jejich využití prostřednictvím postupů průmyslu či prostřednictvím nových služeb, a hlavními subjekty v tomto novém procesu jsou evropské univerzity.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (Úř. věst. L 64 ze dne 4.3.2006).

Sdělení Komise ze dne 10. ledna 2003 – Účinné investice do vzdělávání a odborné přípravy: nezbytnost pro Evropu (KOM(2002) 779 v konečném znění – nezveřejněno v Úředním věstníku).

Sdělení Komise ze dne 20. dubna 2005 – Mobilizace inteligenčního potenciálu Evropy: možnost pro univerzity plně přispět k Lisabonské strategii (KOM(2005) 152 v konečném znění – nezveřejněno v Úředním věstníku).

Doporučení Rady (ES) č. 561/98 ze dne 24. září 1998 o evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (Úř. věst. L 270 ze dne 7.10.1998).

Poslední aktualizace: 19.04.2006