Cílem této směrnice je konsolidovat několik směrnic o rovnosti žen a mužů, a tím zjednodušit, modernizovat a zlepšit právní předpisy Evropské unie (EU) v oblasti rovného zacházení se ženami a muži v oblasti zaměstnání.
Rovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva EU, která se vztahuje na několik aspektů života ve společnosti, včetně světa zaměstnání a práce.
Rovnost v zaměstnání a pracovní podmínky
Tato směrnice zakazuje přímou* nebo nepřímou diskriminaci* mezi muži a ženami, pokud jde o podmínky:
Navíc článek 157 Smlouvy o fungování Evropské unie zakazuje diskriminaci na základě pohlaví při odměňování za stejnou nebo rovnocennou práci. Tato zásada se vztahuje také na systémy profesní klasifikace používané pro stanovení odměn.
Rozdíl v zacházení se ženami a muži však může být výjimečně zdůvodněn povahou konkrétní pracovní činnosti, pokud jsou přijatá opatření legitimní a přiměřená.
Členské státy EU musí povzbuzovat zaměstnavatele, aby potlačovali diskriminaci (přímou i nepřímou) na základě pohlaví, zejména obtěžování* a sexuální obtěžování*.
Rovnost v oblasti sociální ochrany
Ženy a muži mají právo na rovné zacházení v rámci systémů sociálního zabezpečení pracovníků, zejména pokud jde o:
Tato zásada se vztahuje na pracující, včetně:
Mateřská dovolená, otcovská dovolená a dovolená v případě osvojení dítěte
Při návratu z mateřské dovolené, otcovské dovolené nebo dovolené v případě osvojení mají pracovníci nárok:
Ochrana práv
Členské státy musí stanovit opravné prostředky pro pracovníky, kteří se stali oběťmi diskriminace, jako jsou dohodovací řízení a soudní řízení. Členské státy přijmou mimo jiné nezbytná opatření na ochranu pracovníků a jejich zástupců před veškerým nepříznivým zacházením ze strany zaměstnavatele v reakci na stížnost podanou na úrovni podniku nebo v reakci na soudní řízení.
Musí stanovit sankce a opatření pro zajištění náhrady nebo vyrovnání přiměřeného utrpěné škodě.
V případě soudního řízení se důkazní břemeno sdílí mezi osobou, která podává stížnost na diskriminaci, a stranou obviněnou z diskriminace. Pokud stěžovatel předloží soudu skutečnosti, které mohou vytvářet předpoklad diskriminace (např. všichni ženy v podniku mají nižší platy než muži), musí stěžovatel prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení (např. jejich pracovní místa jsou odlišná nebo pracují na částečný úvazek).
Je třeba poznamenat, že kapitola III (Opravné prostředky a prosazování) směrnice (EU) 2023/970 o pravidlech pro transparentnost odměňování v souvislosti se stejnou odměnou za stejnou práci (viz shrnutí) se vztahuje na řízení týkající se jakéhokoli práva nebo povinnosti související se zásadou rovného odměňování stanovenou v článku 4 směrnice 2006/54/ES. Přestože právo na stejnou odměnu pro ženy a muže za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty je dosud zakotveno v článku 157 Smlouvy o fungování Evropské unie a ve směrnici 2006/54/ES, je obtížné tuto zásadu uplatňovat a prosazovat. Pravidla stanovená ve směrnici (EU) 2023/970 se použijí ode dne 7. června 2026.
Podpora rovného zacházení
Členské státy určí subjekty pověřené podporou, rozborem, sledováním a prosazováním rovného zacházení, aby zajistily dodržování právních předpisů a poskytly nezávislou pomoc obětem diskriminace.
Směrnice musela být provedena do vnitrostátního práva do 15. srpna 2008.
Směrnice 2006/54/ES revidovala a nahradila několik směrnic (75/117/EHS, 76/207/EHS, 2002/73/ES, 86/378/EHS, 96/97/ES, 97/80/ES a 98/52/ES) a jejich následné změny.
Další informace viz:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23–36).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování (Úř. věst. L 132, 17.5.2023, s. 21–44).
Poslední aktualizace 26.05.2023