Oblasti, v nichž EU může podporovat tvorbu politik v zemích EU

PŘEHLED

ÚVOD

Lisabonská smlouva zavádí čtyři nové oblasti politik, do kterých může Evropská unie zasahovat:

• civilní ochrana,
• správní spolupráce,
• cestovní ruch, a
• sport.

V těchto oblastech má EU podpůrné pravomoci. V případech, kdy EU může pouze podpořit činnost zemí EU, aniž by mohla harmonizovat vnitrostátní právo, nezískává EU dodatečné zákonodárné pravomoci.

EU ostatně do těchto oblastí již dříve zasahovala prostřednictvím víceoborové politiky. Lisabonská smlouva vytváří zvláštní právní základy pro tyto čtyři oblasti, čímž objasňuje cíle a činnost EU.

CIVILNÍ OCHRANA

Lisabonská smlouva se snaží zlepšit schopnost EU čelit přírodním a člověkem způsobeným pohromám. Článek 196 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje EU přijímat následující opatření:

• předcházení rizikům,
• příprava osob zapojených do civilní ochrany,
• intervence v případě přírodních nebo člověkem způsobených pohrom,
• mezinárodní spolupráce v rámci vnitrostátních ochranných složek,
• soulad činností na mezinárodní úrovni.

Podmínky civilní ochrany je potřeba spojit s doložkou solidarity článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tato doložka totiž umožňuje EU pomoci členskému státu, který by se stal obětí teroristického útoku, přírodní pohromy nebo pohromy způsobené člověkem.

SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Pravomocí EU se stává správní spolupráce mezi členskými státy (článek 197 Smlouvy o fungování Evropské unie). Cílem je zajistit účinné provádění práva Unie. Toho se dosáhne zejména zlepšením efektivnosti státní správy jednotlivých zemí EU (například v oblasti spotřebních daní). EU tak může přijímat nová opatření, která usnadní výměnu osvědčených postupů mezi zeměmi EU, jakož i zavedení vzdělávacích programů.

Smlouva o fungování Evropské unie nicméně v rámci vykonávání této nové pravomoci přináší dvě omezení:

• země EU nesmí být v žádném případě nucena využívat podpůrnou pravomoc EU,
• EU nesmí přijímat opatření, která by spočívala v harmonizaci právních předpisů zemí EU.

CESTOVNÍ RUCH

Cestovní ruch již byl součástí řady politik EU, například regionální politiky a politiky zaměstnanosti. Lisabonská smlouva vytváří zvláštní právní základ, který EU umožní do této oblasti zasahovat (článek 195 Smlouvy o fungování EU).

Činnost EU tak může sledovat dva cíle:

• vytvářet příznivé prostředí pro rozvoj činností v odvětví cestovního ruchu;
• zlepšit spolupráci mezi zeměmi EU, zejména prostřednictvím výměny osvědčených postupů.

SPORT

Lisabonská smlouva svěřuje EU pravomoci v oblasti sportu. Nevytváří sice zvláštní článek, nicméně do oddílu, který je věnován všeobecnému i odbornému vzdělávání a mládeži, začleňuje právní základ týkající se sportu.

Článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie tedy uvádí, že cílem EU je podporovat evropská hlediska sportu. Přesněji řečeno EU bude moci například podpořit země EU v ochraně fyzické a mravní integrity sportovců nebo v boji proti dopování.

EU bude rovněž moci v oblasti sportu rozvíjet spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi.

Poslední aktualizace 15.02.2016