Společná bezpečnostní a obranná politika EU
Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) je bezpečnostní a obranná politika pro EU. Je nedílnou součástí zahraniční politiky EU, společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).
PŘEHLED
Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) je bezpečnostní a obranná politika pro EU. Je nedílnou součástí zahraniční politiky EU, společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).
CO JE ÚKOLEM SBOP?
Vytváří rámec pro vojenské a obranné aspekty politiky EU. SBOP byla vytvořena podepsáním Lisabonské smlouvy v roce 2009 a nahrazuje a rozšiřuje někdejší evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP). Cílem této politiky je vytvoření společné evropské obranné schopnosti.
KLÍČOVÉ BODY
-
Země EU musí dát civilní a vojenské schopnosti k dispozici EU pro provádění SBOP.
-
SBOP zahrnuje progresivní utváření společné obranné politiky EU; to povede ke společné obraně, když tak jednomyslně rozhodne Evropská rada; politika EU nebude ovlivňovat specifický charakter bezpečnostní a obranné politiky některých zemí EU a bude respektovat povinnosti některých zemí EU v rámci NATO. V rámci Lisabonské smlouvy bylo vytvořeno ustanovení o vzájemné obraně, které je klíčovým prvkem SBOP.
-
Země EU přijmou opatření s cílem zlepšit své vojenské schopnosti. Evropská obranná agentura (EDA) je orgánem, který pomáhá podporou těchto opatření. Ze své práce se zodpovídá Radě EU a tato práce se týká:
-
stanovování cílů pro země EU v oblasti vojenských schopností,
-
zavádění a správy programů zaměřených na dosažení stanovených cílů,
-
harmonizace operačních potřeb zemí EU prostřednictvím koncepce „sdružování a sdílení“ vojenských schopností,
-
řízení činností výzkumu v otázkách obrany (22 prioritních oblastí včetně elektronického hardwaru, systémů proti pozemním minám a fyzické ochrany),
-
posilování výrobní a technologické základny odvětví obrany, a
-
zajištění toho, aby vojenské výdaje byly účinnější.
-
Stálá strukturovaná spolupráce v oblasti obrany (PSCD) (také přidaná do Lisabonské smlouvy - články 42 a 46 Smlouvy o Evropské unii) označuje hlubší formu spolupráce mezi zeměmi EU. V tomto rámci se země EU zavazují intenzivněji rozvíjet své obranné kapacity a poskytovat bojové jednotky pro plánované mise. EDA vyhodnocuje příspěvky a Rada schvaluje spolupráci.
-
EU může využívat civilní i vojenské prostředky mimo EU pro udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti. Toto jsou typy úkolů, které lze provádět v rámci SBOP:
-
humanitární a záchranné operace,
-
předcházení konfliktům,
-
úkoly bojových jednotek při řešení krizí,
-
společné operace odzbrojování,
-
poradenství ve vojenských otázkách a poskytování pomoci a
-
úkoly při stabilizaci situace po ukončení konfliktu.
-
Rada EU definuje cíle úkolů a podmínky pro jejich provádění. Provedení úkolu může delegovat zemi EU, která je k tomu ochotná a schopná. Země EU zodpovědné za provedení úkolů jednají ve spolupráci s vysokým představitelem pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a musí pravidelně informovat Radu o dosaženém pokroku.
KONTEXT
Myšlenka společné obranné politiky pro Evropu sahá až do roku 1948, kdy byla uzavřena Bruselská smlouva (podepsalo ji Spojené království (1), Francie a země Beneluxu), která obsahovala ustanovení o vzájemné obraně, jež připravilo cestu pro Západoevropskou unii (ZEU). Od té doby se evropská bezpečnostní politika vydala několika různými cestami a vyvíjela se simultánně v rámci ZEU, NATO a EU.
Další informace: Bezpečnost a obrana - SBOP
Poslední aktualizace 16.09.2015