Sociální politika

ÚVOD

Lisabonská smlouva posiluje sociální dimenzi Evropské unie (EU). Uznává sociální hodnoty Unie obsažené v zakládacích smlouvách a v oblasti sociální stanovuje nové cíle.

Pravomoci EU se ale v této oblasti příliš nemění. Lisabonská smlouva přistupuje k několika inovacím, vypracovávání a zavádění sociálních politik nicméně zůstává hlavně v pravomoci členských států.

UZNÁVÁNÍ PRINCIPŮ A SOCIÁLNÍ PRÁVA

Plné uznání sociálních cílů v zakládacích smlouvách nemá pouze symbolický dopad. Obnáší rovněž lepší začlenění sociálních cílů v rámci vypracovávání a zavádění všeobecných evropských politik.

Aby byly navíc zjednodušeny a posíleny sociální cíle EU, upravuje Lisabonská smlouva tři články zakládacích smluv:

• článek 3 Smlouvy o EU od nynějška mezi cíli Unie uvádí plnou zaměstnanost, sociální pokrok, boj proti sociálnímu vyloučení a sociální ochranu;
• článek 9 Smlouvy o fungování EU upřesňuje, že vysoká míra zaměstnanosti, přiměřená sociální ochrana a boj proti sociálnímu vyloučení musí být vzaty v úvahu při vypracovávání a realizaci unijní politiky;
• článek 152 Smlouvy o fungování EU zakotvuje roli sociálních partnerů v EU; kromě toho uznává, že k sociálnímu dialogu přispělo zasedáni tripartity pro vývoj a zaměstnanost, která sdružuje představitele Rady a Komise a sociálními partnery.

Lisabonská smlouva kromě toho uznává právní hodnotu Listiny základních práv EU. Listina je do budoucna závazná a je možné se jí soudně dovolávat. Uznání principů představuje v sociální oblasti krok vpřed, protože Listina garantuje osobám sídlícím na území EU sociální práva:

• právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku (článek 27 Listiny);
• právo na vyjednávání a právo na stávku (článek 28 Listiny);
• právo na přístup ke službám zaměstnanosti (článek 29 Listiny);
• ochrana v případě neoprávněného propuštění (článek 30 Listiny);
• právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky (článek 31 Listiny);
• zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci (článek 32 Listiny);
• soulad mezi rodinným a pracovním životem (článek 33 Listiny);
• sociální zabezpečení (článek 34 Listiny);
• ochrana zdraví (článek 35 Listiny).

REALIZACE SOCIÁLNÍ POLITIKY NA EVROPSKÉ ÚROVNI

Sociální politika je součástí sdílené pravomoci EU a členských států. Sociální politika je nicméně účinněji realizována na úrovni členských států než na úrovni Unie. V souladu se zásadou subsidiarity se tímto role EU v dané oblasti omezuje na podporu a doplňování činnosti členských států.

Toto schéma rozdělení pravomocí Lisabonská smlouva zachovává. Kromě toho podle řádného legislativního postupu zachovává způsob přijímání textů v případě většiny opatření týkajících se sociální politiky.

V případě některých opatření Lisabonská smlouva zachovává naopak jednomyslnou volbu ze strany Rady s konzultací Evropského parlamentu a přejímá zvláštní překlenovací klauzuli, která byla zavedena Smlouvou z Nice (článek 153 Smlouvy o fungování EU). Pro připomenutí: Překlenovací klauzule opravňuje Radu v případě jednomyslného rozhodnutí použít řádný legislativní postup v následujících oblastech:

• ochrana pracujících v případě ukončení pracovního poměru;
• zastupování a kolektivní ochrana pracujících a zaměstnanců;
• pracovní podmínky cizích státních příslušníků, kteří oprávněně pobývají na území Unie.

Lisabonská smlouva nakonec přistupuje i ke dvěma inovacím:

• hlasování kvalifikovanou většinou je rozšířeno na opatření o sociálních dávkách pro migrující pracovníky (článek 48 Smlouvy o fungování EU);
• Otevřená metoda koordinace byla institucionalizována díky tomu, že se Komise může aktivně zapojit a že může mezi členskými státy podpořit spolupráci v oblasti sociální a usnadnit koordinaci jejich činnosti. Aktivní zapojení Komise může získat například podobu studie nebo zprávy s cílem stanovit orientaci a ukazatele a zorganizovat sdílení osvědčených postupů (článek 156 Smlouvy o fungování EU).

Poslední aktualizace: 14.04.2010