Rozdělení pravomocí v Evropské unii

PŘEHLED DOKUMENTU:

Článek 2 Smlouvy o fungování Evropské unie – druhy a oblasti pravomocí EU

Evropská unie (EU) má pouze pravomoci (kompetence), které jsou jí svěřeny Smlouvami (zásada svěření pravomocí). Podle této zásady může EU jednat pouze v mezích pravomocí, které jí byly svěřeny členskými státy EU ve Smlouvách za účelem dosažení cílů v nich stanovených. Pravomoci, které nebyly ve Smlouvách svěřeny EU, zůstávají členským státům.

Lisabonská smlouva objasňuje rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy. Tyto pravomoci se dělí na tři hlavní kategorie:

• výlučné pravomoci EU
• sdílené pravomoci a
• podpůrné pravomoci.

Tři hlavní typy pravomocí

EU má za určitých podmínek výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody.

• 1.
  Výlučné pravomoci EU (článek 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)). Oblasti, v nichž je pouze EU schopna vytvářet právní předpisy a přijímat závazné akty. Členské státy tak mohou učinit samy pouze tehdy, jsou-li EU zmocněny k provádění těchto aktů. EU má výlučnou pravomoc v těchto oblastech:

  • celní unie
  • stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu,
  • měnová politika pro země eurozóny
  • zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky
  • společná obchodní politika
• 2.
  Sdílené pravomoci (článek 4 SFEU). EU a její členské státy mohou přijímat právní předpisy a právně závazné akty. Členské státy uplatňují vlastní pravomoc v případech, kdy EU vlastní pravomoc neuplatňuje nebo se rozhodla ji neuplatňovat. Sdílená pravomoc mezi EU a jejími členskými státy se uplatňuje v následujících oblastech:

  • vnitřní trh
  • sociální politika (ale pouze pokud jde o hlediska vymezená ve Smlouvě)
  • hospodářská, sociální a územní soudržnost (regionální politika),
  • zemědělství a rybolov (vyjma zachování biologických mořských zdrojů)
  • životní prostředí
  • ochrana spotřebitele
  • doprava
  • transevropské sítě
  • energetika
  • prostor svobody, bezpečnosti a práva
  • společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví (pokud jde o hlediska vymezená v SFEU)
  • výzkum, technologický rozvoj a vesmír
  • rozvojová spolupráce a humanitární pomoc.
• 3.
  Podpůrné pravomoc (článek 6 SFEU). EU může provádět pouze činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti zemí EU. Právně závazné akty EU nesmí vyžadovat harmonizaci právních předpisů členských států. Podpůrné pravomoci se týkají těchto oblastí politik:

  • ochrana a zlepšování lidského zdraví
  • průmysl
  • kultura
  • cestovní ruch
  • všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport
  • civilní ochrana
  • správní spolupráce.

Zvláštní pravomoci

EU může přijmout opatření, která mají zajistit, že členské státy budou koordinovat svou hospodářskou, sociální a zaměstnaneckou politiku na úrovni EU.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU je charakterizována institucionálními zvláštnostmi, jako je omezená účast Evropské komise a Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu a vyloučení jakékoli činnosti v oblasti legislativy. Tuto politiku určuje a provádí Evropská rada (kterou tvoří hlavy států a vlád členských států) a Rada Evropské unie (skládající se ze zástupců každého členského státu na úrovni ministrů). Předseda Evropské rady a vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku zastupují EU v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Uplatňování pravomocí

Uplatňování pravomocí EU podléhá dvěma základním zásadám stanoveným v článku 5 Smlouvy o Evropské unii:

• Přiměřenost. Obsah a rozsah činnosti EU nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.
• Subsidiarita. V oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, může EU jednat pouze tehdy – a do té míry –, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, ale může jich být lépe dosaženo na úrovni EU.

HLAVNÍ DOKUMENT

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část první – Zásady – Hlava I – Druhy a oblasti pravomocí Unie – Článek 2 (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 50).

Poslední aktualizace 24.02.2022