Občanství Unie
PŘEHLED DOKUMENTU:
Článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie
Článek 9 Smlouvy o Evropské unii
CO JE CÍLEM TĚCHTO ČLÁNKŮ?
Občanství Unie je právo stanovené v článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a v článku 9 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Každý, kdo má státní příslušnost členského státu EU, je automaticky občanem Unie. Toto právo je tak zakotveno ve smlouvách Evropské unie (EU) a je klíčovým faktorem rozvoje evropské identity. Občanství Unie nenahrazuje občanství jednotlivých zemí EU. Je doplněním tohoto občanství a dává lidem zvláštní práva. Tato práva jsou dále upřesněna ve smlouvách, jakož i v Listině základních práv.
- Článek 20 SFEU zavádí občanství Unie, na které mají právo všechny osoby, které mají státní příslušnost členského státu. Uvádí též hlavní práva a povinnosti občanů Unie.
- Článek 9 SEU připomíná, že všechny osoby, které mají státní příslušnost členského státu, jsou občany Unie. Požaduje, aby EU dodržovala zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti.
KLÍČOVÉ BODY
- Občanství Unie dává lidem právo:
- nebýt diskriminován z důvodu státního občanství,
- cestovat a mít bydliště kdekoli v Evropské unii,
- volit a být volen v evropských a místních volbách v zemi, kde mají bydliště,
- získat diplomatickou ochranu a konzulární podporu kterékoli země EU po celém světě, pokud v dané zemi nemá vlastní země příslušné osoby své zastoupení,
- předkládat Evropskému parlamentu petice v jakékoli otázce, která spadá do odpovědnosti EU,
- obracet se na evropského veřejného ochránce práv se stížností na nesprávný úřední postup některého z orgánů EU,
- obracet se na orgány EU v kterémkoli z úředních jazyků EU a dostat odpověď ve stejném jazyce,
- mít za určitých podmínek přístup k dokumentům Parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise,
- účastnit se zkoušek potřebných pro vstup do veřejné služby EU.
Lisabonská smlouva zavedla další formu veřejné účasti: občanskou iniciativu. Díky ní může jeden milion občanů pocházejících alespoň ze sedmi členských států požádat Komisi o předložení návrhu v jakékoli oblasti, v níž je oprávněna navrhovat právní akty.
KONTEXT
Další informace viz:
HLAVNÍ DOKUMENTY
Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část sedmá – Ustanovení obecná a závěrečná – Článek 20 (bývalý článek 17 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 56–57)
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské Unii – Hlava II – Ustanovení o demokratických zásadách – Článek 9 (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 20)
Poslední aktualizace 30.06.2021