29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 350/1

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 (4) zavádí společnou klasifikaci územních statistických jednotek (dále označovaných jako „NUTS“) s cílem umožnit sběr, sestavování a šíření harmonizovaných regionálních statistik v Evropské unii.

(2)

Komise ve spolupráci s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vymezila řadu základních a nejrelevantnějších územních typologií ke klasifikaci statistických jednotek zavedených na základě nařízení (ES) č. 1059/2003.

(3)

Evropský statistický systém tyto typologie již používá, zejména stupeň urbanizace, který zahrnuje definici měst.

(4)

Kodifikace typologií je nezbytná k tomu, aby bylo možné stanovit jednoznačné definice a podmínky územních typů, a tak zajistit jejich harmonizované a transparentní uplatňování a dosáhnout stability typologií s cílem podpořit sestavování a šíření evropských statistik. Těmito statistickými typologiemi není dotčeno určování zvláštních oblastí pro politiky Unie.

(5)

Při výpočtu a přiřazení územních typů dotčeným regionům a oblastem se uplatní systém statistických sítí (gridů), jelikož tyto typy závisí na rozmístění obyvatelstva a hustotě zalidnění v jednotlivých buňkách čtvercové sítě o rozloze 1 čtvereční kilometr.

(6)

Měla by se vyjasnit i řada méně důležitých aspektů místních správních jednotek (Local Administrative Units, dále jen „LAU“ ), aby se zjednodušila terminologie a mechanismus poskytování seznamů LAU členskými státy Komisi (Eurostatu).

(7)

Za účelem přizpůsobení se odpovídajícímu vývoji v členských státech by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu klasifikace NUTS v příloze I, seznamu stávajících správních jednotek v příloze II a seznamu LAU v příloze III nařízení (ES) č. 1059/2003 v souladu s informacemi sdělenými členskými státy. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (5). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(8)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o používání územních typologií a pokud jde o časové řady, které mají členské státy předat Komisi v případě jakýchkoli změn klasifikace NUTS. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6).

(9)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž harmonizace regionální klasifikace, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(10)

Nařízení (ES) č. 1059/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Předmět

1.   Toto nařízení stanoví společnou statistickou klasifikaci územních jednotek (dále jen „NUTS“), s cílem umožnit sběr, sestavování a šíření evropských statistik na různých územních úrovních Unie.

2.   Klasifikace NUTS je uvedena v příloze I.

3.   Klasifikaci NUTS doplňují místní správní jednotky (LAU) uvedené v článku 4.

4.   Klasifikaci NUTS doplňují statistické sítě (gridy) uvedené v článku 4a. Tyto statistické sítě (gridy) se používají k výpočtu územních typologií na základě zalidnění.

5.   Územní typologie Unie uvedené v článku 4b doplňují klasifikaci NUTS tak, že územním jednotkám přiřazují typy.“

2)

V článku 2 se zrušuje odstavec 5.

3)

Článek 3 se mění takto:

4)

Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

Místní správní jednotky

1.   V každém členském státě místní správní jednotky (LAU) rozčleňují úroveň NUTS 3 na jednu nebo dvě další úrovně územních jednotek. Alespoň jedna z úrovní LAU je správní jednotkou vymezenou v čl. 3 odst. 1 a uvedenou v příloze III. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 7a za účelem aktualizace seznamu místních správních jednotek v příloze III na základě změn ve správních jednotkách, které jí dotčený členský stát sdělil v souladu s čl. 5 odst. 1.

2.   V prvních šesti měsících každého roku předají členské státy Komisi (Eurostatu) seznam LAU k 31. prosinci předchozího roku, v němž jsou uvedeny všechny změny a regiony NUTS 3, do nichž LAU patří. Přitom dodrží formát elektronických údajů požadovaný Komisí (Eurostatem).

3.   Komise (Eurostat) zveřejní seznam LAU ve zvláštní části svých internetových stránek do 31. prosince každého roku.“

5)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4a

Statistické sítě (gridy)

Komise (Eurostat) vede a ve zvláštní části svých internetových stránek zveřejňuje systém statistických sítí (gridů) na úrovni Unie. Statistické sítě (gridy) jsou v souladu se specifikacemi stanovenými v nařízení Komise (EU) č. 1089/2010 (*1).

Článek 4b

Územní typologie Unie

1.   Komise (Eurostat) vede a ve zvláštní části svých internetových stránek zveřejňuje typologie Unie složené z územních jednotek na úrovních NUTS, LAU a buněk statistické sítě (gridů).

2.   Typologie na základě statistické sítě (gridu) v podrobnosti 1 km2 buněk se stanoví takto:

3.   Na úrovni LAU se stanoví tyto typologie:

Je-li v členském státě více než jedna správní úroveň LAU, Komise (Eurostat) konzultuje členský stát ohledně určení správní úrovně LAU, která se použije k přiřazení typologií.

4.   Na úrovni NUTS 3 se stanoví tyto typologie a označení:

5.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví jednotné podmínky harmonizovaného uplatňování typologií na úrovni Unie. Tyto podmínky popíšou metodu, podle které budou určovány typologie jednotlivých LAU a regionů úrovně NUTS 3. Při uplatňování jednotných podmínek vezme Komise v úvahu zeměpisné, socioekonomické, historické a environmentální okolnosti. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 7.

(*1)  Nařízení Komise (EU) č. 1089/2010 ze dne 23. listopadu 2010, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES, pokud jde o interoperabilitu sad prostorových dat a služeb prostorových dat (Úř. věst. L 323, 8.12.2010, s. 11).“"

6)

Článek 5 se mění takto:

7)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro Evropský statistický systém. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 7a

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 4, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 18. ledna 2018. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 4, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 4, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

9)

Článek 8 se zrušuje.

10)

Název přílohy III se nahrazuje tímto:

„MÍSTNÍ SPRÁVNÍ JEDNOTKY“.

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 350/7

(1)

21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 12. prosince 2015. Na této konferenci byla přijata mezinárodní dohoda (dále jen „Pařížská dohoda“), která má posílit celosvětovou reakci na změnu klimatu. Pařížská dohoda stanoví mimo jiné dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C. Pařížská dohoda byla schválena jménem Unie rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841 (3). Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. K dosažení cílů Pařížské dohody budou muset přispět svým dílem všechna odvětví a smluvní strany připraví, oznámí a zachovají po sobě jdoucí vnitrostátně stanovené příspěvky. Opatření ke snížení emisí z mezinárodního letectví je proto třeba přijmout rovněž prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

(2)

Ochrana životního prostředí je jednou z nejdůležitějších výzev, kterým Unie čelí. Environmentálními cíli Unie, jak je uvedeno v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, je zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, ochrana lidského zdraví, uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů a podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména na boj proti změně klimatu.

(3)

Závazný cíl ve výši minimálně 40 % snížení domácích emisí skleníkových plynů z celého hospodářství do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 stanovila Evropská rada ve svých závěrech ze dnů 23.– 24. října 2014. Rada dne 6. března 2015 formálně schválila tento příspěvek Unie a jejích členských států jako jejich zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek podle Pařížské dohody. Ve svých závěrech z října 2014 Evropská rada konstatovala, že tohoto cíle má Unie dosáhnout společně a co nejhospodárnějším způsobem a že do roku 2030 dojde v porovnání s rokem 2005 ke snížením v rámci systému Evropské unie pro obchodování s emisemi (dále jen „systém EU ETS“) o 43 % a v odvětvích mimo systém EU ETS o 30 %. K dosažení tohoto snížení emisí by měla přispět všechna hospodářská odvětví. Komise by měla mezi členskými státy usnadnit výměnu osvědčených postupů a poznatků získaných v odvětví nízkoemisní mobility.

(4)

Dobře fungující a reformovaný systém EU ETS se zlepšeným nástrojem pro stabilizaci trhu bude hlavním evropským nástrojem pro dosažení cíle snížení o 40 %, uvedeného v závěrech Evropské rady z října 2014, s lineárním faktorem a bezplatnými povolenkami po roce 2020. Uvedená ustanovení by měla být v souladu s cíli Unie v oblasti změny klimatu a s jejími závazky vyplývajícími z Pařížské dohody. Dražený podíl by měl být ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4) vyjádřen jako procentní podíl, aby se zvýšila jistota při plánování investičních rozhodnutí, zvýšila se transparentnost, snížil se na minimum únik uhlíku a celý systém se zjednodušil a byl snadněji pochopitelný. Komise by v rámci svého pravidelného podávání zpráv podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (5) měla rovněž posoudit výsledky facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018. Ustanovení směrnice 2003/87/ES by měla být pravidelně přezkoumávána s ohledem na mezinárodní vývoj a úsilí vyvinuté k dosažení cílů Pařížské dohody, včetně prvního globálního hodnocení v roce 2023 a následných globálních hodnocení prováděných každých pět let, jejichž cílem je oznámit po sobě jdoucí vnitrostátně stanovené příspěvky.

(5)

Unie a její členské státy se od roku 1997 snaží učinit pokrok v dosažení mezinárodní dohody o snížení dopadů emisí skleníkových plynů z letectví a od roku 2008 mají platnou právní úpravu, která má dopady změny klimatu způsobené činnostmi v oblasti letectví omezit prostřednictvím systému EU ETS, který funguje od roku 2005. Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. prosince 2011 (6) rozhodl, že zahrnutí činností v oblasti letectví do systému EU ETS podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES (7) neporušuje mezinárodní právo. V zájmu usnadnění pokroku v ICAO Unie přijala dvakrát časově omezené odchylky od systému EU ETS s cílem omezit povinnosti dodržování předpisů, pokud jde o emise z letů mezi letišti nacházejícími se v zemích Evropského hospodářského prostoru (EHP), přičemž s provozovateli letadel na stejných trasách bylo zacházeno stejně bez ohledu na to, kde jsou usazeni. Nejnovější odchylka od systému EU ETS, stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 421/2014 (8), omezila povinnosti dodržování předpisů pro lety uvnitř EHP v období 2013 až 2016 a předpokládala možné změny oblasti působnosti systému, pokud jde o činnosti prováděné na letiště a z letišť nacházejících se mimo EHP od 1. ledna 2017 v návaznosti na přezkum stanovený v uvedeném nařízení.

(6)

Práce ICAO na tržním opatření týkajícím se emisí z mezinárodního letectví je jedním z prvků tzv. „balíčku opatření“ s cílem dosáhnout ambiciózního cíle uhlíkově neutrálního růstu od roku 2020 (dále jen „cíl CNG 2020“), a měla by být doplněna o pokrok v oblasti uspořádání letového provozu a technologií pohonu. Další vývoj výzkumných strategií a programů bude mít zásadní význam pro technologické inovace a provozní zlepšení potřebné k tomu, aby byl překročen cíl CNG 2020 a dosáhlo se absolutních snížení emisí v celém odvětví.

(7)

Na úrovni Unie bylo přijato několik opatření, jejichž cílem je předejít roztříštěnosti evropského vzdušného prostoru a zlepšit tak plynulost leteckého provozu a kontrolu využívání vzdušného prostoru, čímž se omezí emise. Členské státy se znovu zavázaly k provedení konceptu jednotného evropského nebe, s přihlédnutím k očekávanému nárůstu hustoty letového provozu v nadcházejících letech. K dosažení pokroku v oblasti uspořádání letového provozu je třeba urychlit provádění výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (společný podnik SESAR). Ke zvýšení účinnosti a snížení emisí z letectví přispějí i další opatření, jako je využití GNSS pro družicovou navigaci, společné technologické iniciativy, jako je Clean Sky I a Clean Sky II, a výzkumné programy Unie, jako jsou Horizont 2020 a na něj navazující programy.

(8)

S ohledem na usnesení o provádění celosvětového tržního opatření od roku 2021 s cílem vyrovnat emise z mezinárodního letectví, které překračují úroveň roku 2020, přijaté na 39. shromáždění ICAO v říjnu 2016 je naplánováno, že v roce 2018 ICAO přijme normy a doporučené postupy (Standards And Recommended Practices, SARP) s cílem doplnit uvedené usnesení a provést celosvětový systém. Pro jeho konkrétní zavedení je však nutné, aby členové ICAO přijali opatření na vnitrostátní úrovni. Je také třeba, aby ICAO vyvinula mechanismy řízení, včetně systému registru. V této souvislosti by měla být v zájmu podpory dynamiky jednání v rámci ICAO a snazšího zavedení režimu ICAO prodloužena stávající odchylka od povinností v rámci systému EU ETS pro lety do třetích zemí a ze třetích zemí až do 31. prosince 2023, s výhradou přezkumu s cílem umožnit shromáždění nezbytných zkušeností s prováděním režimu ICAO. Prodloužení platnosti odchylky by mělo vést k tomu, že množství povolenek, které mají být vydraženy a bezplatně vydány, včetně povolenek ze zvláštní rezervy, zůstane úměrné ke snížení počtu povinně vyřazených povolenek. Od 1. ledna 2021 by měl být počet povolenek přidělených provozovatelům letadel ročně snižován v souladu s lineárním faktorem snížení použitelným pro všechna další odvětví v systému EU ETS, s výhradou přezkumu s ohledem na provádění režimu ICAO. Přezkum bude připraven v plném souladu s pokyny pro zdokonalení tvorby právních předpisů a náležitě konzultován se všemi zúčastněnými stranami, včetně členských států. Povolenky, které nejsou přiděleny ze zvláštní rezervy, by měly být i nadále rušeny.

(9)

Výnosy z dražeb povolenek nebo jejich ekvivalent ve finanční hodnotě by se měly použít na boj proti změně klimatu v Unii a třetích zemích, mimo jiné na opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, na přizpůsobení se dopadům změny klimatu v Unii a ve třetích zemích, zejména v rozvojových zemích, na financování výzkumu a vývoje v oblasti zmírňování a přizpůsobování se, včetně oblastí letectví, letecké dopravy a udržitelných alternativních leteckých paliv, na snížení emisí prostřednictvím dopravy s nízkými hodnotami emisí a na pokrytí nákladů na správu systému EU ETS. Zvláště je třeba zohlednit členské státy, které tyto výnosy používají ke spolufinancování programů v oblasti výzkumu a inovací nebo iniciativ v rámci devátého rámcového programu pro výzkum. Zásadní význam pro splnění závazků Unie má zajištění transparentnosti využití výnosů z dražeb povolenek podle směrnice 2003/87/ES prostřednictvím podávání zpráv členskými státy podle článku 17 nařízení (EU) č. 525/2013.

(10)

Ekologickou vyváženost systému EU ETS je třeba zajistit proti nebezpečí, že na provozovatele letadel a jiné provozovatele regulované členským státem tyto povinnosti přestanou vztahovat. Proto by povolenky vydané takovým členským státem měly být použitelné, pouze pokud nehrozí nebezpečí, že povinnosti vyřadit povolenky pro emise nebudou náležitě plněny, což by vedlo k narušení ekologické vyváženosti systému EU ETS. Komisi by měla být udělena pravomoc přijmout odpovídající opatření nezbytná pro ochranu ekologické vyváženosti systému EU ETS. Tato opatření by měla být v platnosti až do doby, kdy již nebudou v důsledku změny okolností nezbytná.

(11)

Vzhledem k tomu, že klíčové prvky celosvětového tržního opatření dosud nejsou vypracovány a že jeho provedení závisí na vnitrostátních právních předpisech, které mají přijmout zúčastněné státy a regiony, měla by Komise pravidelně podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku v jednáních ICAO, zejména o příslušných nástrojích přijatých v rámci ICAO včetně standardů a doporučených postupů, o opatřeních přijatých třetími zeměmi k provedení celosvětového tržního opatření, jež má být na emise uplatňováno v období let 2021–2035, o úsilí směřujícím k vytvoření ambiciózních a závazných opatření k dosažení dlouhodobého cíle odvětví letectví spočívajícího ve snížení emisí CO2 z letectví do roku 2050 o polovinu ve srovnání s úrovní v roce 2005 a o dalším důležitém mezinárodním vývoji a použitelných nástrojích, například o pravidlech UNFCC a Pařížské dohody o trzích s uhlíkem a uhlíkovém účetnictví. Jakmile bude vyjasněna povaha a obsah nástrojů ICAO, a před zahájením provádění celosvětového tržního opatření ICAO by Komise měla předložit zprávu, v níž by měla uvést, jak by měly být tyto nástroje prostřednictvím úpravy směrnice 2003/87/ES provedeny v právu Unie. Komise by případně měla dále posoudit pravidla platná pro lety uvnitř EHP. Současně by ve své zprávě měla zohlednit potřebu zajistit soudržnost s právem Unie, zejména s cílem předejít jakémukoliv narušení hospodářské soutěže a minimalizovat veškerou zbytečnou administrativní zátěž pro členské státy a provozovatele letadel. K této zprávě by Komise měla případně připojit návrh Evropskému parlamentu a Radě, který bude v souladu s požadavkem zajistit příspěvek letectví k závazku Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030, jenž platí pro celé hospodářství.

(12)

S cílem připravit se na provádění celosvětového tržního opatření ICAO je nezbytné mít co nejdříve k dispozici příslušné údaje ohledně emisí z činností v oblasti letectví. Tyto emise by měly být monitorovány, vykazovány a ověřovány v souladu se stejnými zásadami, které se vztahují na monitorování, podávání zpráv a ověřování emisí z činností v oblasti letectví podle směrnice 2003/87/ES. Komise by proto měla přijmout ustanovení o monitorování, podávání zpráv a ověřování pro účely provádění celosvětového tržního opatření ICAO, která zabrání jakémukoliv narušení hospodářské soutěže. Tato ustanovení by měla být v souladu se zásadami obsaženými v nařízení uvedeném v čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/87/ES a měla by zajistit, že předložené zprávy o emisích budou ověřeny v souladu se zásadami a kritérii ověřování uvedenými v článku 15 zmíněné směrnice. Tato opatření by měla být přijata v souladu s postupy platnými pro monitorování, vykazování a ověřování podle směrnice 2003/87/ES.

(13)

Letectví rovněž ovlivňuje klima vypouštěním oxidů dusíku, vodní páry a částic síranů a sazí ve velkých nadmořských výškách, což by mohlo mít podle vědeckých poznatků značný klimatický účinek. Mezivládní panel pro změnu klimatu odhaduje, že celkové klimatické dopady letectví jsou v současné době dvakrát až čtyřikrát vyšší než vliv samotných emisí oxidu uhličitého v minulosti. V závislosti na vědeckém pokroku by všechny dopady letectví měly být řešeny v co největším rozsahu. Ve směrnici 2008/101/ES byl návrh Komise o oxidech dusíku plánován na rok 2008. Navzdory technickým a politickým problémům v této oblasti by měla Komise svou činnost v tomto ohledu urychlit. Rovněž je nezbytné podporovat výzkum zabývající se vznikem kondenzačních stop, nazývaných rovněž kondenzačními pruhy, jejich přeměnou v tzv. cirrovou oblačnost, slabšími přímými dopady sulfátových aerosolů a sazí a účinnými opatřeními ke zmírňování dopadů, včetně provozních a technických opatření.

(14)

V rámci zjednodušení a s cílem snížit administrativní zátěž by provozovatelé letadel s emisemi nižšími než 3 000 tun CO2 ročně z letů uvnitř EHP měli mít pro ověření svých emisí možnost využívat nástroj pro malé producenty emisí schválený podle nařízení Komise (EU) č. 606/2010 (9). Provozovatelé letadel neobchodní letecké dopravy, kteří vypouštějí méně než 1000 tun CO2 ročně, by měli být i nadále považováni za provozovatele splňující požadavky směrnice 2003/87/ES po dalších deset let, během kterých by měla být vypracována opatření tak, aby v budoucnu ke snížení emisí přispívali všichni provozovatelé.

(15)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž prodloužení stávajících omezení rozsahu činností v oblasti letectví do 31. prosince 2023 a přípravy provádění celosvětového tržního opatření od roku 2021, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(16)

Je nezbytné pro provozovatele letadel a vnitrostátní orgány zajistit právní jistotu s ohledem na uplynutí lhůty pro vyřazení povolenek dne 30. dubna 2018, jak je uvedeno ve směrnici 2003/87/ES. Toto nařízení by tedy mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(17)

Směrnice 2003/87/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 3c se vkládá nový odstavec, který zní:

„3a.   Veškeré přidělování povolenek pro činnosti v oblasti letectví na letiště a z letišť v zemích mimo Evropský hospodářský prostor (EHP) po 31. prosinci 2023 podléhá přezkumu uvedenému v článku 28b.“

2)

V článku 3d se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Od 1. ledna 2013 se vydraží 15 % povolenek. Komise provede studii o schopnosti odvětví letectví přenést náklady z CO2 na své zákazníky ve vztahu k systému EU ETS a celosvětovému tržnímu opatření vypracovanému Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). Tato studie posoudí schopnost odvětví letectví přenést náklady požadovaných emisních jednotek v porovnání s odvětvími průmyslu a energetiky s cílem vypracovat návrh na zvýšení procentního podílu dražení na základě přezkumu uvedeného v čl. 28b odst. 2, při zohlednění analýzy přenesených nákladů a se zřetelem k možnému uvedení do souladu s jinými odvětvími a ke konkurenceschopnosti různých druhů dopravy.“

3)

V článku 3d se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Veškeré výnosy z dražeb povolenek by se měly využít na boj proti změně klimatu v Unii a třetích zemích, mimo jiné na opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, na přizpůsobení se dopadům změny klimatu v Unii a ve třetích zemích, zejména v rozvojových zemích, na financování výzkumu a vývoje v oblasti zmírňování a přizpůsobování se, zejména v oblastech letectví a letecké dopravy, na snížení emisí prostřednictvím dopravy s nízkými hodnotami emisí a na pokrytí nákladů na správu systému EU ETS. Výnosy z dražeb by měly být rovněž použity k financování společných projektů na snížení emisí skleníkových plynů z letectví, jako jsou společný podnik pro projekt pro výzkum uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR) a společné technologické iniciativy Clean Sky a veškeré iniciativy umožňující rozšířené využívání GNSS pro družicovou navigaci a interoperabilních kapacit ve všech členských státech, a zejména projektů, které zlepšují infrastrukturu letové navigace, poskytování letových navigačních služeb a využívání vzdušného prostoru. Výnosy z dražeb mohou být použity také na financování příspěvků do Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii a na opatření proti odlesňování. Zvláštní pozornost je věnována členským státům, které tyto výnosy používají ke spolufinancování programů v oblasti výzkumu a inovací nebo iniciativ na základě devátého rámcového programu pro výzkum. Transparentnost při využívání výnosů z dražeb povolenek podle této směrnice má zásadní význam pro plnění závazků Unie.

Členské státy informují Komisi o opatřeních přijatých podle prvního pododstavce tohoto odstavce.“

4)

V článku 12 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Po dobu do 31. prosince 2020 členské státy zajistí, aby do 30. dubna každého roku provozovatel každého zařízení vyřadil počet povolenek jiných než povolenek vydaných podle kapitoly II rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během předchozího kalendářního roku ověřeným podle článku 15 a aby uvedené povolenky byly následně zrušeny. Po dobu od 1. ledna 2021 členské státy zajistí, aby do 30. dubna každého roku provozovatel každého zařízení vyřadil počet povolenek rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během předchozího kalendářního roku ověřeným podle článku 15 a aby tyto povolenky byly následně zrušeny, s výhradou přezkumu podle článku 28b.“

5)

V článku 12 se před odstavec 3a vkládá nový odstavec, který zní:

„3-a.   Pokud a dokud je to nezbytné za účelem ochrany ekologické vyváženosti systému EU ETS, nesmějí provozovatelé letadel a jiní provozovatelé využívající systém EU ETS využívat povolenky vydané členským státem, v němž se na jemu podléhající provozovatele letadel a jiné provozovatele přestanou vztahovat povinnosti. Právní akt uvedený v článku 19 zahrnuje opatření nezbytná v případech uvedených v tomto odstavci.“

6)

Článek 28a se mění takto:

7)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 28b

Zprávy a přezkum Komise týkající se provádění celosvětového tržního opatření ICAO

1.   Komise nejpozději dne 31. prosince 2018 a poté pravidelně podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku v jednáních ICAO za účelem provedení celosvětového tržního opatření, které se má na emise od roku 2021 vztahovat, zejména o: i) příslušných nástrojích ICAO včetně standardů a doporučených postupů; ii) doporučeních ICAO schválených Radou důležitých pro celosvětové tržní opatření; iii) zřízení celosvětového registru; iv) opatřeních přijatých třetími zeměmi na vnitrostátní úrovni s cílem provést celosvětové tržní opatření tak, aby se začalo uplatňovat na emise od roku 2021; v) důsledcích výhrad třetích zemí a vi) dalším relevantním vývoji na mezinárodní úrovni a použitelných nástrojích.

Komise v souladu s globálním přezkumem UNFCCC podává též zprávy o úsilí v oblasti plnění ambiciózního dlouhodobého cíle odvětví letectví v oblasti snižování emisí, jímž je snížit do roku 2050 emise CO2 z letectví o polovinu ve srovnání s úrovní roku 2005.

2.   Do dvanácti měsíců od přijetí příslušných nástrojů organizací ICAO a než začne fungovat celosvětové tržní opatření, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž zváží způsoby, jak prostřednictvím úpravy této směrnice provést tyto nástroje v právu Unie. Komise v této zprávě podle potřeby rovněž posoudí pravidla platná pro lety uvnitř EHP. Rovněž posoudí ambice a celkovou ekologickou vyváženost celosvětového tržního opatření, včetně jeho obecného záměru s ohledem na cíle vytyčené Pařížskou dohodou, míry účasti, jeho vymahatelnosti, transparentnosti, pokut za neplnění, postupů týkajících se zapojení veřejnosti, kvality kompenzačních kreditů, monitorování, vykazování a ověřování emisí, registrů, odpovědnosti a pravidel používání biopaliv. Zpráva kromě toho posoudí, zda není zapotřebí upravit ustanovení přijatá podle čl. 28c odst. 2.

3.   Ke zprávě uvedené v odstavci 2 tohoto článku Komise případně připojí návrh určený Evropskému parlamentu a Radě, kterým se mění, ruší, rozšiřují nebo nahrazují odchylky stanovené v článku 28a, jenž bude v souladu se závazkem Unie snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů v celém hospodářství s cílem zajistit ekologickou vyváženost a účinnost opatření Unie v oblasti klimatu.

Článek 28c

Ustanovení pro monitorování, vykazování a ověřování za účelem provádění celosvětového tržního opatření

1.   Komise přijme ustanovení pro náležité monitorování, vykazování a ověřování emisí za účelem provádění celosvětového tržního opatření ICAO na všech trasách, na něž se vztahuje. Tato ustanovení musí být založena na příslušných nástrojích přijatých ICAO, nesmějí způsobovat žádné narušení hospodářské soutěže, musí být v souladu se zásadami obsaženými v nařízení uvedeném v čl. 14 odst. 1 a musí zajišťovat, aby byly předkládané zprávy o emisích ověřeny v souladu se zásadami a kritérii ověřování uvedenými v článku 15.

2.   Ustanovení uvedená v odstavci 1 tohoto článku se přijímají postupem podle článků 14 a 15.“

8)

V článku 30 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„5.   Komise nejpozději dne 31. prosince 2019 předloží aktualizovanou analýzu dopadů letectví nesouvisejících s CO2, ke které případně připojí návrh, jak tyto dopady nejlépe řešit.“

9)

V písmeni k) přílohy I se rok „2020“ nahrazuje rokem „2030“.

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 350/15

(1)

V zájmu právní jistoty a harmonizovaného a nediskriminačního poskytování podpory mladým zemědělcům je nutné stanovit, že v rámci rozvoje venkova se „dnem zahájení činnosti“ zmíněným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 (5) a dalších příslušných pravidlech, rozumí den, k němuž žadatel provede nebo dokončí úkon související s prvním zahájením činnosti, a že žádost o podporu je nutno podat do 24 měsíců po tomto dni. Zkušenosti se sjednáváním programů mimoto ukazují, že je nutno ujasnit pravidla pro zahájení společné činnosti mladých zemědělců a prahové hodnoty pro přístup k podpoře vyžadované podle čl. 19 odst. 4 nařízení (EU) č. 1305/2013 a že by se měla zjednodušit ustanovení týkající se doby trvání podnikatelského plánu.

(2)

S cílem usnadnit zavádění poradenských a vzdělávacích služeb řídícími orgány členských států by status příjemce v rámci tohoto opatření měl být rozšířen na tyto orgány a zároveň by mělo být zajištěno, že poskytovatel služby je vybrán orgánem funkčně nezávislým na těchto orgánech a že kontroly se provádějí na úrovni poskytovatele poradenství či odborné přípravy.

(3)

V zájmu pobízení k účasti v režimech jakosti by zemědělci nebo skupiny zemědělců účastnící se těchto režimů v průběhu pěti let předcházejících žádosti o podporu měli být způsobilí po dobu nejvýše pěti let, přičemž je nutno náležitě zohlednit dobu jejich počáteční účasti na režimu.

(4)

Aby byly finanční nástroje dostatečně atraktivní pro soukromý sektor, je důležité, aby byly koncipovány a využívány pružným a transparentním způsobem. Zkušenosti však ukazují, že určitá pravidla způsobilosti vztahující se na jednotlivá opatření omezují využívání finančních nástrojů v programech rozvoje venkova i pružné využívání finančních nástrojů ze strany správců fondů. Je proto vhodné stanovit, že se na finanční nástroje určitá pravidla způsobilosti pro jednotlivá opatření nevztahují. Z téhož důvodu je rovněž vhodné stanovit, že podporu na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce podle článku 19 nařízení (EU) č. 1305/2013 lze poskytnout i ve formě finančních nástrojů. Vzhledem k těmto změnám by mělo být stanoveno, že je-li podpora investic podle článku 17 nařízení (EU) č. 1305/2013 poskytována ve formě finančních nástrojů, musí investice přispívat k jedné či více prioritám Unie v oblasti rozvoje venkova.

(5)

V zájmu snížení administrativní zátěže v souvislosti s uplatňováním zásady zamezení dvojímu financování ve vztahu k ekologizaci by měly mít členské státy možnost uplatňovat pevně stanovený průměrný odpočet vůči všem dotčeným příjemcům, kteří provádějí daný druh operace nebo podopatření.

(6)

Zemědělci jsou v současnosti kvůli vývoji na trhu vystaveni rostoucím ekonomickým rizikům. Tato ekonomická rizika se však nedotýkají všech zemědělských odvětví stejnou měrou. Členské státy by proto měly mít možnost v řádně odůvodněných případech zemědělcům pomoci prostřednictvím odvětvového nástroje ke stabilizaci příjmu, zejména v případě odvětví postižených výrazným poklesem příjmů, jenž by měl významný hospodářský dopad na určitou venkovskou oblast, pokud tento pokles příjmů překročí prahovou hodnotu nejméně 20 %. Aby byl tento odvětvový nástroj ke stabilizaci příjmu účinný a přizpůsobený zvláštním okolnostem členských států, měly by členské státy mít možnost ve svých programech rozvoje venkova pružně stanovovat příjem, jenž má být pro spuštění nástroje brán v úvahu. Zároveň by na podporu používání pojištění zemědělci měla být prahová hodnota poklesu produkce použitelná pro pojištění snížena na 20 %. Za účelem sledování výdajů vynaložených v rámci odvětvového nástroje ke stabilizaci příjmu i v rámci pojištění je nutno upravit obsah finančního plánu programu.

(7)

Zvláštní požadavek na podání zprávy o opatření k řízení rizik v roce 2018 podle čl. 36 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 je již zahrnut ve zprávě pro Evropský parlament a Radu týkající se monitorování a hodnocení společné zemědělské politiky podle čl. 110 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 (6). Druhý pododstavec v čl. 36 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 by se proto měl zrušit.

(8)

Pokud jde o vzájemné fondy pro zemědělce ve všech odvětvích, zdá se, že účinnému fungování těchto fondů brání zákaz přispívat z veřejných prostředků do počátečního základního kapitálu stanovený v čl. 38 odst. 3 a čl. 39 odst. 4 nařízení (EU) č. 1305/2013. Tento zákaz by se měl proto zrušit. Je rovněž vhodné rozšířit oblasti, které lze pokrýt z finančních příspěvků do vzájemných fondů, tak aby tyto příspěvky mohly doplnit roční platby do fondů, a vztáhnout je k počátečnímu základnímu kapitálu.

(9)

Podpora investic do obnovy potenciálu zemědělské produkce poškozené přírodními katastrofami a katastrofickými událostmi podle čl. 18 odst. 1 písm. b) a čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 1305/2013 je obvykle poskytována všem způsobilým žadatelům. Členským státům by proto neměla být uložena povinnost stanovit kritéria pro výběr operací za účelem obnovy. V řádně odůvodněných případech, kdy kritéria pro výběr nelze vzhledem k povaze operací stanovit, by členské státy měly mít mimoto možnost stanovit jiné způsoby výběru.

(10)

V článku 59 nařízení (EU) č. 1305/2013 jsou stanoveny maximální sazby příspěvku z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Ke snížení tlaku na státní rozpočet některých členských států a v zájmu urychlení velmi potřebných investic na Kypru by se platnost maximální sazby příspěvku ve výši 100 % stanovená v čl. 59 odst. 4 písm. f) uvedeného nařízení měla prodloužit až do uzavření programu. Ve zmíněném čl. 59 odst. 4 je mimoto nutné uvést odkaz na zvláštní sazbu příspěvku stanovenou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (7) s ohledem na nový finanční nástroj podle jeho čl. 38 odst. 1 písm. c).

(11)

Podle čl. 60 odst. 1 nařízení (EU) č. 1305/2013 mohou být v případě mimořádných opatření v důsledku přírodních katastrof výdaje spojené se změnami programu způsobilé ode dne, kdy k přírodní katastrofě došlo. Tato možnost zavést způsobilost výdajů vynaložených před předložením změny programu by měla být rozšířena i na další situace, například katastrofické události nebo významné a náhlé změny sociálně-ekonomických podmínek v členském státě nebo regionu.

(12)

Podle čl. 60 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 1305/2013 jsou s ohledem na investiční operace v zemědělství způsobilé pouze výdaje, jež vznikly po předložení žádosti. Pokud však investice souvisí s mimořádnými opatřeními v důsledku přírodních katastrof, katastrofických událostí nebo nepříznivých klimatických jevů či významných a náhlých změn sociálně-ekonomických podmínek členského státu nebo regionu, Členské státy by měly mít možnost ve svých programech stanovit, že jsou způsobilé ty výdaje, které vznikly po výskytu události, aby zajistily pružnou a včasnou reakci na takové události. Za účelem poskytnutí účinné podpory mimořádným opatřením, jež členské státy učinily v reakci na události, k nimž došlo v posledních letech, by tato možnost měla být použitelná od 1. ledna 2016.

(13)

V zájmu většího využívání zjednodušeného vykazování nákladů, na něž se odkazuje v čl. 67 odst. 1 písm. b) až d) nařízení (EU) č. 1303/2013, je nutné omezit zvláštní pravidla EZFRV obsažená v čl. 62 odst. 2 nařízení (EU) č. 1305/2013 na podporu poskytnutou podle čl. 21 odst. 1 písm. a) a b), co se týká ušlých příjmů a nákladů na údržbu, a podle článků 28 až 31, 33 a 34 nařízení (EU) č. 1305/2013.

(14)

Článek 74 nařízení (EU) č. 1305/2013 vyžaduje, aby členské státy konzultovaly monitorovací výbor programu rozvoje venkova ohledně kritérií pro výběr do čtyř měsíců od schválení programu. To členským státům ukládá nepřímou povinnost stanovit v této lhůtě všechna kritéria pro výběr i pro výzvy k podávání žádostí, které budou zveřejněny posléze. S cílem snížit zbytečnou administrativní zátěž a současně zajistit, aby byly finanční prostředky využity co nejlépe, by členské státy měly mít možnost stanovit kritéria pro výběr a vyžádat si stanovisko monitorovacího výboru kdykoli před zveřejněním výzev k podávání žádostí.

(15)

V zájmu zvýšení využívání pojištění úrody, hospodářských zvířat a plodin, vzájemných fondů a nástroje ke stabilizaci příjmu by se maximální míra počáteční veřejné podpory měla zvýšit z 65 % na 70 %.

(16)

K zajištění toho, aby byl rozpočet Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v souladu s příslušnými ročními stropy víceletého finančního rámce, a k vytvoření rezervy na krize v zemědělství se uplatňuje finanční kázeň. Vzhledem k technické povaze stanovení míry úpravy přímých plateb a souvisejícím vazbám na odhady Komise týkající se výdajů, které jsou uvedeny v návrhu ročního rozpočtu, by se měl postup stanovení míry úpravy zjednodušit tím, že by Komise byla zmocněna k přijímání této míry poradním postupem.

(17)

S cílem harmonizovat pravidla automatického zrušení závazků stanovená v článku 87 nařízení (EU) č. 1303/2013 a článku 38 nařízení (EU) č. 1306/2013 je třeba upravit datum, k němuž musí členské státy zaslat Komisi informace o výjimkách ze zrušení závazků, jak je uvedeno v čl. 38 odst. 3 nařízení (EU) č. 1306/2013.

(18)

V zájmu právní jasnosti, pokud jde o zacházení s částkami získanými zpět v důsledku dočasného snížení plateb podle čl. 41 odst. 2 nařízení (EU) č. 1306/2013, by tyto měly být uvedeny v seznamu zdrojů účelově vázaných příjmů podle článku 43 uvedeného nařízení.

(19)

V zájmu zjednodušení správních postupů je vhodné zvýšit prahovou hodnotu, pod níž se členské státy mohou rozhodnout neusilovat o zpětné získání neoprávněných plateb, ze 150 EUR na 250 EUR, uplatňuje-li členský stát stejnou nebo vyšší prahovou hodnotu pro nevymáhání dluhů na vnitrostátní úrovni.

(20)

Je vhodné zajistit, aby odmítnutí nebo zpětné získávání plateb v důsledku nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek zohledňovalo závažnost tohoto nedodržení a respektovalo zásadu proporcionality, jak je například vyjádřeno v příslušných pokynech stanovených Komisí pro ukládání finančních oprav za nedodržení těchto pravidel v případě výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení. Je rovněž vhodné upřesnit, že toto nedodržení má vliv na legalitu a správnost operací pouze do výše části podpory, která má být nevyplacena nebo odejmuta.

(21)

Za účelem snížení administrativní zátěže pro malé zemědělce by měla být zavedena další výjimka, na jejímž základě budou malí zemědělci osvobozeni od ohlašování pozemků, u nichž nebyla podána žádost o platbu.

(22)

S ohledem na praktické a konkrétní obtíže, které vznikly harmonizací platebních lhůt u podpor na plochu mezi EZZF a EZFRV, by se přechodné období mělo prodloužit o jeden rok. Nicméně s ohledem na opatření pro rozvoj venkova související s plochou by vyplácení záloh před 16. říjnem mělo být možné i nadále, aby peněžní tok zemědělců zůstal zachován.

(23)

Za účelem zohlednění rozmanitosti zemědělských systémů v celé Unii je vhodné poskytnout členským státům možnost nahlížet na orbu, významnou z agronomických i environmentálních hledisek, jako na kritérium umožňující zařazení mezi trvalé travní porosty.

(24)

Některé keře nebo stromy, které nejsou přímo spásány zvířaty, mohou ovšem produkovat krmivo. Členské státy by měly mít možnost zařadit takové keře nebo stromy mezi trvalé travní porosty, pokud trávy nebo jiné bylinné pícniny i nadále převažují, ať už na celém svém území nebo na jeho části.

(25)

S cílem objasnit zařazení půdy ponechané ladem do kategorie orná půda před rokem 2018, pokud bylo v platnosti po dobu pěti let nebo delší, a v zájmu poskytnutí právní jistoty dotčeným zemědělcům by členské státy měly mít možnost zachovat zařazení této půdy v kategorii orná půda i v roce 2018.

(26)

Půda, kterou lze spásat, na níž nepřevažují nebo se nevyskytují trávy a jiné bylinné pícniny a kde postupy pastvy nejsou ani tradiční svou povahou, ani významné pro zachování biotopů a stanovišť, může mít ovšem pro pastvu v některých oblastech výraznou hodnotu. Členské státy by měly mít možnost zařadit takové oblasti mezi trvalé travní porosty na celém svém území nebo na jeho části.

(27)

Zkušenosti získané v prvních letech uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 (8) ukazují, že některé členské státy, které uplatňují režim jednotné platby na plochu, nevyužívají celý objem finančních prostředků, jež jsou dostupné v rámci rozpočtových stropů stanovených v prováděcím nařízení Komise (EU) 2015/1089 (9). Členské státy, které uplatňují režim základní platby, již mohou v rámci určitých mezí přidělit platební nároky vyšší hodnoty, než je částka dostupná pro jejich režim základní platby, aby bylo zajištěno efektivnější využívání finančních prostředků. Členské státy, které uplatňují režim jednotné platby na plochu, by rovněž měly mít možnost v rámci stejných společných mezí, a aniž by bylo dotčeno dodržování čistých stropů u přímých plateb, vypočítat potřebnou částku, o kterou lze navýšit strop jejich režimu jednotné platby na plochu.

(28)

Některé členské státy vedou vnitrostátní daňové rejstříky nebo rejstříky sociálního zabezpečení, v nichž jsou zemědělci evidováni, pokud jde o jejich zemědělské činnosti. Takové členské státy by měly být schopny vyloučit ze způsobilosti pro přímé platby ty zemědělce, kteří nejsou registrováni odpovídajícím způsobem.

(29)

Vzhledem k tomu, že zkušenosti z minulosti ukázaly, že v řadě případů byla podpora poskytnuta fyzickým nebo právnickým osobám, jejichž podnikatelská činnost se nezaměřovala na zemědělskou činnost nebo se na ni zaměřovala pouze okrajově, zavedlo nařízení (EU) č. 1307/2013 ustanovení o aktivních zemědělcích. Podle něj nemají členské státy poskytovat přímé platby některým osobám, pokud tyto osoby nemohou prokázat, že jejich zemědělská činnost není okrajová. Následné zkušenosti však ukázaly, že uplatňování tří kritérií pro určení aktivního zemědělce, která jsou stanovena v čl. 9 odst. 2 třetím pododstavci nařízení (EU) č. 1307/2013, je pro mnoho členských států obtížné. Ke snížení administrativní zátěže spojené s uplatňováním těchto tří kritérií by měly mít členské státy možnost rozhodnout, že k prokázání, že určitá osoba je aktivním zemědělcem, bude použitelné pouze jedno či dvě z těchto kritérií.

(30)

Mimoto zkušenosti některých členských států ukázaly, že obtíže a správní náklady související s uplatňováním jednotlivých prvků seznamu činností nebo podniků podle čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013, převážily nad přínosy plynoucími z vyloučení velmi omezeného počtu neaktivních příjemců z režimů přímé podpory. Má-li členský stát za to, že tomu tak je, měl by mít možnost pozastavit používání článku 9 uvedeného nařízení, pokud jde o seznam činností nebo podniků.

(31)

Je vhodné výslovně stanovit, že na základě článku 11 nařízení (EU) č. 1307/2013 mohou členské státy každý rok přezkoumat své rozhodnutí o snížení části základní platby přesahující 150 000 EUR, která má být poskytnuta zemědělcům, pokud tento přezkum nevede ke snížení částek, jež jsou k dispozici pro rozvoj venkova.

(32)

Aby členské státy měly možnost přizpůsobit podporu v rámci SZP svým konkrétním potřebám, měly by jim být poskytnuty vhodné příležitosti přezkoumat své rozhodnutí o převodu finančních prostředků z jejich stropů přímých plateb do jejich programů rozvoje venkova a naopak. Proto by členským státům mělo být umožněno přezkoumat své rozhodnutí i s účinkem od kalendářního roku 2019 za předpokladu, že jakékoli takové rozhodnutí nepovede ke snížení částek určených na rozvoj venkova.

(33)

Kromě použití lineárního snížení hodnoty platebních nároků v režimu základní platby k doplnění vnitrostátních nebo regionálních rezerv za účelem usnadnění účasti mladých zemědělců a zemědělců zahajujících zemědělskou činnost v režimu podpory, by členské státy rovněž měly mít možnost využívat stejný mechanismus k financování opatření přijatých proto, aby nedocházelo k opouštění půdy, a s cílem kompenzovat zemědělcům zvláštní nevýhody.

(34)

Za účelem zjednodušení a lepšího souladu mezi pravidly týkajícími se ekologizačních opatření, by výjimka z povinnosti mít plochu využívanou v ekologickém zájmu, stanovená čl. 46 odst. 4 písm. a) nařízení (EU) č. 1307/2013 a platná pro zemědělské podniky, které pěstují luskoviny jako jedinou plodinu nebo v kombinaci s travami nebo jinými bylinnými pícninami, nebo v nichž více než 75 % plochy orné půdy představuje půdu ponechanou ladem, měla být doplněna o povinnost diverzifikace plodin.

(35)

K zajištění soudržnosti ve způsobu, jak je na různé druhy plodin nahlíženo podle jejich zásadního podílu na ploše ve vztahu k požadavku na diverzifikaci plodin, by měla být pružnost při uplatňování pravidel diverzifikace plodin podle čl. 44 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013 rozšířena tak, aby zahrnovala pěstování plodin ve vodě po významnou část roku nebo po významnou část vegetačního cyklu.

(36)

V zájmu racionalizace stávajících výjimek z povinnosti diverzifikace plodin stanovených v čl. 44 odst. 3) písm. a) a b) nařízení (EU) č. 1307/2013 ve vztahu k plochám převážně používaným k pěstování trav či jiných bylinných pícnin, luskovin nebo plodin pěstovaných ve vodě, nebo převážně sestávajícím z půdy ponechané ladem či trvalých travních porostů, a s cílem zajistit rovné zacházení všem zemědělcům se stejným podílem využívané půdy by se již neměla uplatňovat horní hranice 30 hektarů orné půdy.

(37)

Pšenice setá špalda (Triticum spelta) by s ohledem na svou agronomickou specifičnost měla být pro účely článku 44 nařízení (EU) č. 1307/2013 považována za odlišnou plodinu.

(38)

V zájmu racionalizace stávajících výjimek z povinnosti mít plochu využívanou v ekologickém zájmu, stanovených v čl. 46 odst. 4) písm. a) a b) nařízení (EU) č. 1307/2013, by se již neměla uplatňovat horní hranice 30 hektarů orné půdy ve vztahu k plochám převážně používaným k pěstování trav či jiných bylinných pícnin, luskovin nebo plodin pěstovaných ve vodě, nebo převážně sestávajícím z půdy ponechané ladem či trvalých travních porostů.

(39)

Vzhledem k potenciálu nepřímých environmentálních přínosů pro biologickou rozmanitost, jejž některé trvalé kultury mohou nabídnout, by se seznam druhů ploch využívaných v ekologickém zájmu uvedených v článku 46 nařízení (EU) č. 1307/2013 měl doplnit o ozdobnici čínskou (Miscanthus) a mužák prorostlý (Silphium perfoliatum). Při uvážení toho, že druh pokrytí vegetací může mít pozitivní vliv na příspěvek půdy ležící ladem k biologické rozmanitosti, měla by být půda ležící ladem pro medonosné rostliny uznána za samostatný druh plochy využívané v ekologickém zájmu. Pro nově vytvořené druhy ploch využívaných v ekologickém zájmu v případě ozdobnice čínské, mužáka prorostlého a půdy ležící ladem pro medonosné rostliny by proto měly být stanoveny váhové koeficienty. Ty by měly odrážet jejich rozdílný význam pro biologickou rozmanitost. Zavedení dodatečných druhů ploch využívaných v ekologickém zájmu s sebou nese potřebu přizpůsobit stávající váhové koeficienty pro plochy s plodinami, které vážou dusík, a pro plochy s rychle rostoucími dřevinami pěstovanými ve výmladkových plantážích tak, aby zohledňovaly novou rovnováhu mezi všemi druhy ploch využívaných v ekologickém zájmu.

(40)

Zkušenosti získané při uplatňování režimu podpory pro mladé zemědělce podle článku 50 nařízení (EU) č. 1307/2013 ukázaly, že v některých případech mladí zemědělci nemohou těžit z výhod podpory po celých pět let jejího trvání. Třebaže se tato podpora i nadále zaměřuje na novou hospodářskou činnost mladých lidí, kteří zahajují svou zemědělskou činnost, měly by členské státy usnadnit přístup mladých zemědělců k platbám pro mladé zemědělce po celých pět let, a to i v případech, kdy mladí zemědělci nezažádali o podporu ihned po zahájení činnosti.

(41)

Některé členské státy mají za to, že platby poskytované mladým zemědělcům v rámci článku 50 nařízení (EU) č. 1307/2013 nestačí k tomu, aby adekvátně zohlednily finanční potřeby spojené se zahájením činnosti a se strukturálním přizpůsobením zemědělských podniků založených mladými zemědělci. V zájmu dalšího zlepšení vyhlídek na účast mladých zemědělců v zemědělství by členské státy měly mít možnost rozhodnout o zvýšení procentního podílu použitého pro výpočet částky plateb pro mladé zemědělce v rozmezí od 25 do 50 %, a to nezávisle na použité metodě výpočtu. Tímto rozhodnutím by neměla být dotčena mezní hodnota 2 % vnitrostátního stropu pro přímé platby k financování plateb pro mladé zemědělce.

(42)

K vyjasnění odpovědností členských států, pokud jde o povahu dobrovolné podpory vázané na produkci, spočívající v omezování produkce, je vhodné přeformulovat čl. 52 odst. 5 a 6 nařízení (EU) č. 1307/2013. Jelikož toto přeformulování odráží stávající praxi od 1. ledna 2015 s ohledem na příslušná ustanovení, je vhodné uplatnit ji od roku podání žádosti 2015.

(43)

V zájmu zajištění co největší soudržnosti mezi režimy Unie, jež se zaměřují na odvětví, která se v některých letech vyznačují strukturálními nerovnováhami na trhu, by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci umožňující vyplácet dobrovolnou podporu vázanou na produkci až do roku 2020 na základě jednotek objemu produkce, na něž byla podpora poskytována v minulém referenčním období.

(44)

Pro zvýšení pružnosti ohledně dobrovolné podpory vázané na produkci by roční přezkum rozhodnutí členských států o podpoře měl být umožněn s účinností od roku podání žádosti 2019.

(45)

Jednou z hlavních překážek zakládání organizací producentů, zejména v členských státech, které zaostávají, pokud jde o stupeň organizovanosti, je podle všeho nedostatečná vzájemná důvěra a minulé zkušenosti. V této souvislosti by mohlo tuto překážku odstranit odborné vedení, kdy fungující organizace producentů ukazují cestu ostatním organizacím producentů, seskupením producentů či jednotlivým producentům v odvětví ovoce a zeleniny, a mělo by být tudíž zařazeno mezi cíle organizací producentů v odvětví ovoce a zeleniny.

(46)

Kromě stažení produktů z trhu za účelem bezplatného rozdělení je rovněž vhodné poskytnout finanční podporu na opatření v oblasti odborného vedení, která mají vybízet producenty k zakládání organizací splňujících kritéria pro uznání, aby mohly využívat financování Unie v plné výši v rámci operačních programů stávajících organizací producentů.

(47)

Opatření pro předcházení krizím a jejich řešení by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala doplnění vzájemných fondů, které by mohly jako nové nástroje pomoci bojovat proti krizím, a na propagaci a komunikaci s cílem diverzifikovat a konsolidovat trhy s ovocem a zeleninou.

(48)

V zájmu zjednodušení stávajícího postupu spočívajícího za prvé v udělení povolení členským státům poskytovat dodatečnou vnitrostátní finanční podporu organizacím producentů v regionech Unie, kde je míra organizovanosti obzvláště nízká, a za druhé v proplacení části vnitrostátní finanční podpory, jsou-li splněny další podmínky, by měl být zaveden nový systém pro členské státy, v nichž je míra organizovanosti výrazně pod průměrem Unie. S cílem zajistit plynulý přechod ze stávajícího postupu na nový systém by mělo být stanoveno jednoroční přechodné období. Nový systém by proto měl být použitelný od 1. ledna 2019.

(49)

K zajištění ochrany vinných destilátů se zeměpisným označením proti riziku zneužití pověsti by členské státy měly mít možnost uplatňovat pravidla o povolení pro výsadbu révy vhodné k výrobě vína se zeměpisným označením rovněž na vína vhodná k výrobě vinných destilátů se zeměpisným označením.

(50)

Používání smluv v odvětví mléka a mléčných výrobků může pomoci posílit odpovědnost subjektů a zvýšit povědomí o potřebě lépe reagovat na tržní signály, zlepšit přenos cen, přizpůsobit nabídku poptávce a zároveň pomoci vyvarovat se určitých nekalých obchodních praktik. V zájmu vytvoření pobídek k používání těchto smluv v odvětví mléka a mléčných výrobků i v jiných odvětvích by producenti, organizace producentů nebo sdružení organizací producentů měli mít právo požádat o písemné smlouvy i v případě, že dotčený členský stát povinnost tyto smlouvy používat nezavedl.

(51)

Třebaže strany smlouvy o dodávkách syrového mléka mohou volně sjednávat náležitosti těchto smluv, byla členským státům, které zavedly povinnost tyto smlouvy používat, poskytnuta příležitost uložit některá ustanovení těchto smluv, zejména jejich minimální dobu trvání. S cílem umožnit stranám docílit smluvní jasnosti ohledně dodaných množství a cen, měly by členské státy mít i možnost uložit stranám povinnost dohodnout se na vztahu mezi dodaným množstvím a cenou splatnou za dodávku.

(52)

Organizace producentů a jejich sdružení mohou hrát užitečnou úlohu při soustředění nabídky a při zlepšování uvádění na trh, plánování produkce a jejím přizpůsobení poptávce, optimalizaci produkčních nákladů a zajišťování stálosti cen producentů, provádění výzkumu, podpoře osvědčených postupů a poskytování technické pomoci, nakládání s vedlejšími produkty a spravování nástrojů řízení rizik poskytnutých jejich členům, a mohou tak přispívat k posílení postavení producentů v potravinovém řetězci. Činnosti organizací producentů – včetně jednání o uzavírání smluv na dodávky zemědělských produktů prostřednictvím těchto organizací a jejich sdružení při soustředění nabídky a uvádění produktů jejich členů na trh – proto přispívají k naplňování cílů společné zemědělské politiky stanovených v článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU), jelikož posilují postavení zemědělců v potravinovém dodavatelském řetězci a mohou přispět k jeho lepšímu fungování. Reforma společné zemědělské politiky v roce 2013 posílila úlohu organizací producentů. Odchylně od článku 101 Smlouvy o fungování EU by možnost provádět činnosti jako plánování produkce, optimalizace nákladů, uvádění výrobků členů organizace producentů na trh a vedení smluvních jednání proto měla být výslovně upravena jako právo uznaných organizací producentů ve všech odvětvích, pro něž nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (10) stanoví společnou organizaci trhů. Touto odchylkou by měly být dotčeny výhradně organizace producentů, které skutečně vykonávají činnost zaměřenou na hospodářskou integraci, soustřeďují nabídku a umisťují produkty svých členů na trh. Vedle použití článku 102 Smlouvy o fungování EU na takové organizace producentů by však měly být zavedeny záruky zajišťující, že tyto činnosti nevylučují hospodářskou soutěž nebo neohrožují cíle uvedené v článku 39 Smlouvy o fungování EU. Orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít právo v takových případech zasáhnout a rozhodnout o tom, že dané činnosti mají být do budoucna změněny, ukončeny nebo vůbec neuskutečněny. Až do přijetí rozhodnutí příslušným orgánem pro hospodářskou soutěž by činnosti prováděné organizacemi producentů měly být považovány za legální. Sdružení organizací producentů uznaných podle čl. 156 odst. 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 by pro činnosti prováděné jimi samými měla mít možnost využívat uvedené odchylky ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako organizace producentů.

(53)

Organizace producentů jsou uznávány v konkrétním odvětví uvedeném v čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) č. 1308/2013. Jelikož však organizace producentů mohou působit ve více než jednom odvětví a v zájmu zamezení administrativní zátěži, která by vyplývala z povinnosti vytvořit za účelem uznání několik organizací producentů, by měla jedna organizace producentů mít možnost získat více než jedno uznání. V takových případech by ovšem daná organizace producentů měla splnit podmínky pro uznání v každém dotčeném odvětví.

(54)

Vzhledem k úloze, jakou mezioborové organizace mohou hrát pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce, by se měl rozšířit seznam možných cílů, jež tyto mezioborové organizace mohou sledovat, tak aby zahrnoval i opatření za účelem řízení rizik pro zdraví zvířat, ochranu rostlin a životní prostředí a předcházení těmto rizikům.

(55)

Mezioborové organizace jsou uznávány v konkrétním odvětví uvedeném v čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) č. 1308/2013. Jelikož však mezioborové organizace mohou působit ve více než jednom odvětví a v zájmu zamezení administrativní zátěže vyplývající z povinnosti vytvořit za účelem uznání několik mezioborových organizací, měla by jedna mezioborová organizace moci získat více než jedno uznání. V takových případech by ovšem mezioborová organizace měla splnit podmínky pro uznání v každém dotčeném odvětví.

(56)

Ke zlepšení přenosu tržních signálů a posílení vazeb mezi cenami producentů a přidanou hodnotou v celém dodavatelském řetězci by zemědělci, včetně jejich sdružení, měli mít možnost dohodnout se se svým prvním kupujícím na ustanoveních o sdílení hodnoty, včetně tržních bonusů a ztrát. Jelikož mezioborové organizace mohou hrát významnou úlohu při zajišťování dialogu mezi subjekty dodavatelského řetězce a při podpoře osvědčených postupů a transparentnosti trhu, mělo by jim být umožněno, aby zavedly standardní ustanovení o sdílení hodnoty. Použití ustanovení o sdílení hodnoty zemědělci, sdruženími zemědělců a jejich prvními kupujícími by však mělo být i nadále dobrovolné.

(57)

Zkušenosti získané při uplatňování článku 188 nařízení (EU) č. 1308/2013 ukázaly, že potřeba přijmout prováděcí akty za účelem řízení jednoduchých, matematických procesů spojených se způsobem přidělování kvót je zatěžující a náročná na zdroje, aniž by tento přístup přinášel zvláštní výhody. Komise nemá v tomto ohledu ve skutečnosti žádný prostor pro uvážení, neboť příslušný vzorec je již stanoven v čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1301/2006 (11). Ke snížení související administrativní zátěže a zefektivnění procesu by mělo být stanoveno, že Komise zveřejní výsledky přidělení celních kvót prostřednictvím příslušných internetových stránek. Mimoto by mělo být přijato zvláštní ustanovení, podle něhož by měly členské státy vydávat licence až poté, co Komise zveřejní výsledky přidělení kvót.

(58)

Aby bylo zajištěno účinné používání článku 209 nařízení (EU) č. 1308/2013 zemědělci nebo organizacemi producentů či jejich sdruženími, měla by být zavedena možnost požádat o stanovisko Komise ke slučitelnosti jejich dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě s cíli stanovenými v článku 39 Smlouvy o fungování EU.

(59)

S cílem zajistit, aby mohla být účinně a včas prováděna ustanovení nařízení (EU) č. 1308/2013 povolující kolektivní smlouvy a rozhodnutí k dočasné stabilizaci dotčených odvětví v obdobích závažných výkyvů na trzích, by měly být možnosti pro tato kolektivní opatření rozšířeny na zemědělce a sdružení zemědělců. Mimoto by tato dočasná opatření již neměla být povolována jako krajní řešení, nýbrž by mohla doplnit činnost Unie v rámci veřejné intervence, soukromého skladování a výjimečných opatření podle nařízení (EU) č. 1308/2013.

(60)

Vzhledem k tomu, že je vhodné pomáhat i nadále odvětví mléka a mléčných výrobků při jeho transformaci v důsledku ukončení systému kvót a podpořit jeho účinnější schopnost reakce na tržní a cenové výkyvy, neměla by ustanovení nařízení (EU) č. 1308/2013 na podporu smluvních vztahů v odvětví mléka a mléčných výrobků být časově omezená.

(61)

Zemědělské trhy by měly být transparentní a informace o cenách by měly být dostupné a užitečné pro všechny zúčastněné strany.

(62)

Zkušenosti získané uplatňováním přílohy VIII části II oddílu A nařízení (EU) č. 1308/2013 ukázaly, že potřeba přijmout prováděcí akty za účelem schválení omezeného navýšení mezních hodnot obohacování vína, jež jsou technického rázu a svou povahou neproblematické, je zatěžující a náročná na zdroje, aniž by tento přístup přinášel zvláštní výhody. V zájmu snížení související administrativní zátěže a zefektivnění procesu by mělo být stanoveno, že členské státy, které se rozhodnou odchylky využít, mají takové rozhodnutí oznámit Komisi.

(63)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 652/2014 (12) umožňuje rozdělit rozpočtové závazky na roční splátky pouze v případě schválení víceletých programů eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz, programů průzkumů zaměřených na zjišťování výskytu škodlivých organismů a programů ochrany proti škodlivým organismům v nejvzdálenějších regionech Unie. V zájmu zjednodušení a snížení administrativní zátěže by se tato možnost měla rozšířit i na ostatní opatření stanovená v uvedeném nařízení.

(64)

Aby mohly být změny stanovené v tomto nařízení používány od 1. ledna 2018, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(65)

Nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013, (EU) č. 1308/2013 a (EU) č. 652/2014 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V čl. 2 odst. 1 se druhý pododstavec mění takto:

2)

V čl. 8 odst. 1 písm. h) se bod ii) nahrazuje tímto:

3)

V článku 14 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Způsobilými náklady v rámci tohoto opatření jsou náklady na organizaci a zajištění předávání znalostí nebo informačních akcí. Infrastruktura, jež byla nainstalována v rámci demonstrační činnosti, může být používána i po jejím ukončení. V případě demonstračních projektů může podpora zahrnovat rovněž příslušné investiční náklady. Způsobilé jsou rovněž cestovní výlohy, náklady na ubytování a denní diety vyplácené účastníkům a rovněž náklady na zástup zemědělců. Veškeré náklady podle tohoto odstavce se proplácejí příjemci.“

4)

Článek 15 se mění takto:

5)

Článek 16 se mění takto:

6)

Článek 17 se mění takto:

7)

Článek 19 se mění takto:

8)

V článku 20 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Odstavce 2 a 3 se nepoužijí, je-li podpora poskytnuta ve formě finančních nástrojů.“

9)

Článek 23 se mění takto:

10)

Článek 28 se mění takto:

11)

Článek 29 se mění takto:

12)

V čl. 30 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Při výpočtu plateb týkajících se podpory podle prvního pododstavce odečtou členské státy částku nezbytnou k tomu, aby se vyloučilo dvojí financování postupů podle článku 43 nařízení (EU) č. 1307/2013. Členské státy mohou tento odečet vypočítat jako pevnou průměrnou částku uplatňovanou u všech dotčených příjemců, kteří daná podopatření provádějí.“

13)

Článek 31 se mění takto:

14)

V článku 33 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Platby na podporu dobrých životních podmínek zvířat v rámci tohoto opatření se poskytují zemědělcům, kteří se dobrovolně zaváží k provádění operací sestávajících z jednoho nebo více závazků týkajících se dobrých životních podmínek zvířat a kteří jsou aktivními zemědělci ve smyslu článku 9 nařízení (EU) č. 1307/2013, jak je uplatňován v daném členském státě.“

15)

Článek 36 se mění takto:

16)

V čl. 37 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1.   Podpora podle čl. 36 odst. 1 písm. a) se poskytuje pouze na pojistné smlouvy, které zahrnují ztráty způsobené nepříznivým klimatickým jevem, vypuknutím nákazy zvířat či choroby rostlin, napadením škůdci, ekologickou havárií nebo opatřením přijatým v souladu se směrnicí 2000/29/ES za účelem eradikace nebo zabránění dalšímu šíření choroby rostlin nebo škůdce, které zničí více než 20 % průměrné roční produkce zemědělce za období předcházejících tří let nebo tříletého průměru stanoveného na základě období předcházejících pěti let, přičemž se vyloučí nejvyšší a nejnižší hodnota. K výpočtu roční produkce zemědělce lze použít ukazatele. Použitá metoda výpočtu umožní určit skutečnou ztrátu jednotlivých zemědělců v daném roce.“

17)

Článek 38 se mění takto:

18)

Článek 39 se mění takto:

19)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 39a

Nástroj ke stabilizaci příjmu pro zemědělce v konkrétním odvětví

1.   Podpora podle čl. 36 odst. 1 písm. d) se poskytuje v řádně odůvodněných případech a pouze tehdy, překročí-li pokles příjmů prahovou hodnotu ve výši nejméně 20 % průměrného ročního příjmu zemědělce v předcházejícím období tří let nebo tříletý průměr stanovený na základě předcházejícího období pěti let, přičemž se vyloučí nejvyšší a nejnižší hodnota. K výpočtu ročního poklesu příjmů zemědělce lze použít ukazatele. Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. d) se příjmem rozumí součet výnosů, které zemědělec získá na trhu, včetně jakékoli formy veřejné podpory, po odečtení nákladů na vstupy. Platby vyplacené zemědělcům vzájemným fondem kompenzují méně než 70 % ušlého příjmu v roce, kdy producentovi vznikne na obdržení této pomoci nárok.

2.   Pro účely podpory podle čl. 36 odst. 1 písm. d) se použije čl. 39 odst. 2 až 5.“

20)

Článek 45 se mění takto:

21)

Článek 49 se mění takto:

22)

V článku 59 se odstavec 4 mění takto:

23)

Článek 60 se mění takto:

24)

V článku 62 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Je-li podpora poskytnuta na základě standardních nákladů nebo dodatečných nákladů a ušlých příjmů v souladu s čl. 21 odst. 1 písm. a) a b), pokud jde o ušlé příjmy a náklady na údržbu, a články 28 až 31, 33 a 34, členské státy zajistí, aby byly příslušné výpočty přiměřené a přesné a aby byly stanoveny předem na základě přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody výpočtu. Za tímto účelem subjekt, který je funkčně nezávislý na orgánech odpovědných za provádění programu a který má potřebné odborné znalosti, provede výpočet nebo potvrdí přiměřenost a přesnost výpočtů. Součást programu rozvoje venkova tvoří prohlášení potvrzující přiměřenost a přesnost výpočtů.“

25)

V čl. 66 odst. 1 se zrušuje písmeno b).

26)

V článku 74 se písmeno a) nahrazuje tímto:

27)

Příloha II se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

1)

Článek 26 se mění takto:

2)

V článku 38 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   V případě soudního řízení nebo řízení o správním opravném prostředku s odkladným účinkem se po dobu tohoto řízení přeruší v souvislosti s částkou odpovídající dotyčným operacím lhůta pro automatické zrušení závazku uvedená v odstavci 1 nebo 2 za předpokladu, že Komise obdrží od členského státu nejpozději dne 31. ledna roku N+4 řádně odůvodněné informace.“

3)

V čl. 43 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

4)

V čl. 54 odst. 3 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

5)

V čl. 63 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pokud se nesplnění týká vnitrostátních nebo unijních pravidel pro zadávání veřejných zakázek, stanoví se část podpory, která se nevyplatí nebo která se odejme, podle závažnosti nesplnění a v souladu se zásadou proporcionality. Legalita a správnost operace je dotčena pouze do výše části podpory, která má být nevyplacena nebo odejmuta.“

6)

V článku 72 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Odchylně od odst. 1 písm. a) tohoto článku mohou členské státy rozhodnout, že:

7)

V čl. 75 odst. 1 se třetí a čtvrtý pododstavec nahrazují tímto:

„Aniž jsou dotčeny první a druhý pododstavec tohoto odstavce, mohou členské státy:

S ohledem na podporu poskytovanou v rámci rozvoje venkova podle čl. 67 odst. 2 se první a druhý pododstavec tohoto odstavce uplatní v případě žádostí o podporu nebo žádostí o platbu předložených od roku podání žádosti 2019.“

1)

Článek 4 se mění takto:

2)

V čl. 6 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pokud členský stát využije možnost stanovenou v čl. 36 odst. 4 druhém pododstavci, může být vnitrostátní strop stanovený v příloze II pro tento členský stát pro příslušný rok překročen o částku vypočtenou podle uvedeného pododstavce.“

3)

Článek 9 se mění takto:

4)

V článku 11 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

„6.   Svá rozhodnutí o snížení plateb podle tohoto článku mohou členské státy jednou ročně přezkoumat za podmínky, že takový přezkum nevede ke snížení částek, které jsou na rozvoj venkova k dispozici.

Členské státy oznámí Komisi rozhodnutí přijatá v souladu s tímto článkem a očekávaný výsledek snížení do roku 2019, a to vždy do 1. srpna roku předcházejícího uplatnění těchto rozhodnutí, přičemž poslední možné datum pro takové oznámení je 1. srpen 2018.“

5)

Článek 14 se mění takto:

6)

V čl. 31 odst. 1 se písmeno g) nahrazuje tímto:

7)

V čl. 36 odst. 4 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

„Částku vypočtenou pro každý členský stát v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce lze zvýšit nejvýše o 3 % příslušného ročního vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II po odečtení částky, která je výsledkem použití čl. 47 odst. 1 pro příslušný rok. Pokud členský stát takové zvýšení provede, zohlední je Komise při stanovování ročního vnitrostátního stropu pro režim jednotné platby na plochu podle prvního pododstavce tohoto odstavce. Za tímto účelem členské státy oznámí Komisi do 31. ledna 2018 roční procentní podíly, o které se má částka vypočtená podle odstavce 1 tohoto článku každý kalendářní rok od roku 2018 zvýšit.

Členské státy mohou každý rok přezkoumat své rozhodnutí podle druhého pododstavce tohoto odstavce a každé takové rozhodnutí založené na přezkumu oznámí Komisi do 1. srpna roku předcházejícího jeho uplatnění.“

8)

Článek 44 se mění takto:

9)

Článek 46 se mění takto:

10)

Článek 50 se mění takto:

11)

Článek 52 se mění takto:

12)

V článku 53 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

„6.   Členské státy mohou každoročně do 1. srpna přezkoumat své rozhodnutí podle této kapitoly a rozhodnout s účinkem od následujícího roku:

Členské státy oznámí Komisi každé takové rozhodnutí ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci.“

13)

Článek 70 se mění takto:

14)

Příloha X se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

1)

Článek 33 se mění takto:

2)

V článku 34 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   50 % limit stanovený v odstavci 1 se zvýší na 100 % v případě:

3)

Článek 35 se nahrazuje tímto:

„Článek 35

Vnitrostátní finanční podpora

1.   V regionech členských států, kde je míra organizovanosti producentů ovoce a zeleniny výrazně pod průměrem Unie, mohou členské státy poskytnout organizacím producentů vnitrostátní finanční podporu rovnající se nejvýše 80 % finančních příspěvků uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. a) a až 10 % hodnoty produkce uvedené na trh jakoukoli takovou organizací producentů. Tato podpora doplní provozní fond.

2.   Míra organizovanosti producentů v určitém regionu členského státu se pokládá za výrazně pod průměrem Unie, pokud je průměrná míra organizovanosti po dobu tří po sobě následujících let, které předcházejí provádění operačního programu, nižší než 20 %. Míra organizovanosti se vypočítá jako hodnota produkce ovoce a zeleniny, která byla v daném regionu vyprodukována a uvedena na trh organizacemi producentů, sdruženími organizací producentů a seskupeními producentů uznanými v souladu s článkem 125e nařízení (ES) č. 1234/2007 nebo s článkem 27 nařízení (EU) č. 1305/2013, vydělená celkovou hodnotou produkce ovoce a zeleniny, jež byla vyprodukována v uvedeném regionu.

3.   Členské státy, které poskytují vnitrostátní finanční podporu v souladu s odstavcem 1, informují Komisi o tom, které regiony splňují kritéria uvedená v odstavci 2 a jaká vnitrostátní finanční podpora je organizacím producentů v těchto regionech poskytována.“

4)

V čl. 37 písm. d) se bod ii) nahrazuje tímto:

5)

V čl. 38 prvním pododstavci se písmeno i) nahrazuje tímto:

6)

V článku 62 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„5.   Členské státy mohou uplatňovat tuto kapitolu na plochy, které produkují víno vhodné k výrobě vinných destilátů se zeměpisným označením registrovaným v souladu s přílohou III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 (*1). Pro účely této kapitoly se tyto plochy mohou považovat za plochy způsobilé pro výrobu vín s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením.

7)

Článek 64 se mění takto:

8)

Článek 148 se mění takto:

9)

V článku 149 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Organizace producentů v odvětví mléka a mléčných výrobků, která je uznána podle čl. 161 odst. 1, může jménem zemědělců, kteří jsou jejími členy, jednat o smlouvách na dodávky syrového mléka od zemědělce zpracovateli syrového mléka nebo odběrateli ve smyslu čl. 148 odst. 1 třetího pododstavce, pokud jde o jejich celou společnou produkci nebo její část.“

10)

Článek 152 se mění takto:

11)

Článek 154 se mění takto:

12)

Článek 157 se mění takto:

13)

Netýká se českého znění.

14)

Článek 161 se mění takto:

15)

Článek 168 se mění takto:

16)

Články 169, 170 a 171 se zrušují.

17)

Vkládá se nový oddíl, který zní:

„Oddíl 5a

Ustanovení o sdílení hodnoty

Článek 172a

Sdílení hodnoty

Aniž jsou dotčena případná zvláštní ustanovení o sdílení hodnoty v odvětví cukru, mohou se zemědělci, včetně sdružení zemědělců, a jejich první kupující dohodnout na ustanoveních o sdílení hodnoty, včetně tržních bonusů a ztrát, jež stanoví, jak má být mezi ně rozdělen případný vývoj příslušných tržních cen dotčených produktů nebo trhů s jinými komoditami.“

18)

V článku 184 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Celní kvóty na dovoz zemědělských produktů do Unie nebo její části za účelem propuštění do volného oběhu nebo celní kvóty na dovoz zemědělských produktů Unie do třetích zemí, které mají být částečně nebo zcela spravovány Unií a vyplývají z mezinárodních dohod uzavřených v souladu se Smlouvou o fungování EU nebo jiným aktem přijatým v souladu s čl. 43 odst. 2 nebo článkem 207 Smlouvy o fungování EU, otevírá nebo spravuje Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 186 tohoto nařízení a prováděcích aktů podle článku 187 tohoto nařízení.“

19)

Článek 188 se nahrazuje tímto:

„Článek 188

Postup přidělování celních kvót

1.   Komise prostřednictvím náležitého uveřejnění na internetu zveřejní výsledky přidělení celních kvót pro oznámené žádosti, přičemž se přihlíží k dostupným celním kvótám a oznámeným žádostem.

2.   Uveřejnění uvedené v odstavci 1 odkazuje rovněž na případnou nutnost zamítnout nevyřízené žádosti, pozastavit podávání žádostí nebo přidělit nevyužitá množství.

3.   Členské státy vydávají dovozní a vývozní licence pro požadovaná množství v rámci dovozních a vývozních celních kvót s výhradou příslušných koeficientů přidělení a poté, co je Komise zveřejní v souladu s odstavcem 1.“

20)

Článek 209 se mění takto:

21)

Článek 222 se mění takto:

22)

V článku 232 se zrušuje odstavec 2.

23)

Přílohy VII a VIII se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení.

1)

V článku 4 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   V případě schválení víceletých opatření mohou být rozpočtové závazky rozděleny na roční splátky. Jsou-li rozpočtové závazky takto rozděleny, přidělí Komise roční splátky s přihlédnutím k pokroku opatření, odhadovaným potřebám a dostupnému rozpočtu.“

2)

V článku 13 se zrušuje odstavec 5.

3)

V článku 22 se zrušuje odstavec 5.

4)

V článku 27 se zrušuje odstavec 5.

a)

čl. 3 bod 11 písm. a) a b) použijí ode dne 1. ledna 2015;

b)

čl. 1 bod 23 písm. b) použije ode dne 1. ledna 2016 a

c)

čl. 4 bod 3 použije ode dne 1. ledna 2019.