24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/1

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 994/98 (2) bylo podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedené nařízení mělo být kodifikováno.

(2)

Podle Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) spočívá posuzování slučitelnosti podpory s vnitřním trhem zásadně na Komisi.

(3)

Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje důsledné a účinné uplatňování pravidel hospodářské soutěže při poskytování státní podpory.

(4)

Komise by měla být zmocněna formou nařízení prohlásit v oblastech, ve kterých má dostatek zkušeností pro stanovení obecných kritérií slučitelnosti, že určité kategorie podpory jsou slučitelné s vnitřním trhem podle jednoho nebo více ustanovení čl. 107 odst. 2 a 3 Smlouvy o fungování EU a jsou vyňaty z postupu podle čl. 108 odst. 3 uvedené smlouvy.

(5)

Nařízení o blokových výjimkách zajišťují transparentnost a právní jistotu. Mohou je přímo uplatňovat vnitrostátní soudy, aniž by tím byl dotčen čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a článek 267 Smlouvy o fungování EU.

(6)

Státní podpora je objektivní pojem vymezený v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Pravomoc Komise přijímat blokové výjimky, stanovená v tomto nařízení, se vztahuje pouze na opatření, která splňují všechna kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, a představují tudíž státní podporu. Skutečnost, že je určitá kategorie podpory zahrnuta do tohoto nařízení nebo do některého nařízení o výjimce, nepředurčuje kvalifikaci určitého opatření jakožto státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(7)

Komise by měla mít možnost prohlásit, že za určitých podmínek je podpora ve prospěch malých a středních podniků, podpora ve prospěch výzkumu, vývoje a inovací, podpora ve prospěch ochrany životního prostředí, podpora ve prospěch zaměstnanosti a vzdělávání a podpora, jež odpovídá mapě poskytování regionální podpory schválené Komisí pro každý členský stát, slučitelná s vnitřním trhem a nevztahuje se na ni oznamovací povinnost.

(8)

Inovace se mezitím staly jednou z politických priorit Unie v rámci iniciativy „Unie inovací“, jedné ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020. Navíc mnohé podpory na inovace jsou relativně malé a nenarušují výrazně hospodářskou soutěž.

(9)

V oblasti kultury a zachování kulturního dědictví nemusí řada opatření přijatých členskými státy představovat podporu, neboť nesplňují veškerá kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, například protože příjemce nevykonává hospodářskou činnost nebo protože není narušen obchod mezi členskými státy. Nicméně pokud opatření v oblasti kultury a zachování kulturního dědictví státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU představují, Komise by měla být zmocněna prohlásit, že za určitých podmínek je taková podpora slučitelná s vnitřním trhem a nevztahuje se na ni oznamovací povinnost podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Malé projekty v oblasti kultury, tvorby a zachování kulturního dědictví nevedou obvykle k žádným výrazným narušením hospodářské soutěže a nedávné případy ukázaly, že taková podpora má na obchod omezený účinek.

(10)

Výjimky v oblasti kultury a zachování kulturního dědictví by mohly být vymezovány na základě zkušeností Komise zachycených v pokynech, například v případě kinematografických a audiovizuálních děl, nebo by takové výjimky mohly být vytvářeny na základě jednotlivých případů. Komise by při navrhování těchto blokových výjimek měla zohlednit skutečnost, že by se měly vztahovat pouze na opatření představující státní podporu, že by měly být v zásadě zaměřeny na opatření přispívající k cílům „Modernizace státní podpory v EU“ a že pouze podpora, s níž má již Komise patřičné zkušenosti, je blokově vyňata. Kromě toho by měla být zohledněna primární pravomoc členských států v oblasti kultury, zvláštní ochrana, jíž se podle čl. 167 odst. 1 Smlouvy o fungování EU dostává kulturní rozmanitosti, a zvláštní povaha kultury.

(11)

Pokud jde o opatření státní podpory na náhradu škod způsobených přírodními katastrofami a o opatření státní podpory na náhradu škod způsobených některými nepříznivými povětrnostními podmínkami v rybolovu, částky podpory poskytnuté v těchto oblastech jsou většinou omezené a mohou být stanoveny jasné podmínky slučitelnosti. Toto nařízení by mělo umožnit Komisi vyjmout takovou podporu z oznamovací povinnosti. Ze zkušeností Komise vyplývá, že taková podpora nevede k žádným výrazným narušením hospodářské soutěže a že na základě získaných zkušeností lze stanovit jasné podmínky slučitelnosti.

(12)

V souladu s článkem 42 Smlouvy o fungování EU se pravidla státní podpory za určitých podmínek nevztahují na některá opatření podpory ve prospěch zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování EU. Článek 42 se nevztahuje na odvětví lesnictví ani na produkty neuvedené v uvedené příloze. Komise by měla mít možnost vyjmout určité druhy podpory ve prospěch odvětví lesnictví, mimo jiné podpory zahrnuté do programů rozvoje venkova, a rovněž podpory ve prospěch propagace a reklamy potravinářských produktů neuvedených v příloze I Smlouvy o fungování EU, jsou-li podle zkušeností Komise v těchto případech narušení hospodářské soutěže omezená a lze stanovit jasné podmínky slučitelnosti.

(13)

Podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 (4) se články 107, 108 a 109 Smlouvy o fungování EU vztahují na podporu poskytovanou členskými státy ve prospěch podniků v odvětví rybolovu, s výjimkou plateb, které členské státy uskutečnily na základě nařízení (ES) č. 1198/2006 a v souladu s ním. Dodatečná státní podpora na ochranu mořských a sladkovodních biologických zdrojů má na obchod mezi členskými státy obvykle omezený vliv, přispívá k plnění cílů Unie v oblasti námořní a rybářské politiky a nepředstavuje vážné narušení hospodářské soutěže. Poskytnuté částky podpory jsou většinou omezené a mohou být stanoveny jasné podmínky slučitelnosti.

(14)

V odvětví sportu, zejména v oblasti amatérského sportu, nemusí řada opatření přijatých členskými státy představovat podporu, neboť nesplňují veškerá kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, například protože příjemce nevykonává hospodářskou činnost nebo protože není zasažen obchod mezi členskými státy. Nicméně pokud opatření v oblasti sportu státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU představují, Komise by měla mít možnost prohlásit, že za určitých podmínek je taková podpora slučitelná s vnitřním trhem a nevztahuje se na ni oznamovací povinnost. Státní podpora sportu, zejména amatérského sportu nebo podpora sportu v malém rozsahu, má na obchod mezi členskými státy často pouze omezený vliv a nepředstavuje vážné narušení hospodářské soutěže. Kromě toho jsou poskytnuté částky obvykle omezené. Na základě zkušeností mohou být stanoveny jasné podmínky slučitelnosti a lze tak zajistit, aby podpora sportu neznamenala výrazné narušení.

(15)

Pokud jde o podporu v oblasti letecké a námořní přepravy, podle zkušeností Komise sociální podpora v oblasti dopravy pro obyvatele odlehlých regionů, jako jsou nejvzdálenější regiony a ostrovy včetně ostrovních členských států o jednom regionu a řídce osídlených oblastí, nezpůsobuje výrazná narušení hospodářské soutěže, pokud je poskytována nezávisle na totožnosti dopravce, a je možné stanovit jasné podmínky slučitelnosti.

(16)

V posledních letech získala Komise rozsáhlé zkušenosti s podporou pro odvětví širokopásmového připojení a vypracovala příslušné pokyny (5). Ze zkušeností Komise vyplývá, že podpory pro některé typy širokopásmové infrastruktury nevedou k žádným výrazným narušením hospodářské soutěže a mohly by být blokově vyňaty za předpokladu splnění určitých podmínek slučitelnosti a za předpokladu, že je infrastruktura použita v tzv. „bílých oblastech“, tedy v oblastech, kde infrastruktura téže kategorie není přítomna (širokopásmové připojení nebo vysokorychlostní přístupová síť nové generace, dále jen „NGA“) a kde v blízké budoucnosti pravděpodobně nebude rozvinuta, jak je uvedeno v kritériích vypracovaných v pokynech. To platí pro podporu poskytování základního širokopásmového připojení a pro podporu malých jednotlivých opatření, která se týkají sítí NGA, jakož i pro podporu stavebně-inženýrských prací širokopásmového připojení a pasivní širokopásmové infrastruktury.

(17)

Pokud jde o infrastrukturu, řada opatření přijatých členskými státy nemusí představovat podporu, neboť nesplňují veškerá kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, například protože příjemce nevykonává hospodářskou činnost nebo protože není narušen obchod mezi členskými státy nebo protože opatření spočívá v kompenzaci za službu obecného hospodářského zájmu, která splňuje veškerá kritéria judikatury ve věci Altmark (6). Nicméně pokud financování infrastruktury státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU představují, měla by mít Komise možnost prohlásit, že za určitých podmínek je taková podpora slučitelná s vnitřním trhem a nevztahuje se na ni oznamovací povinnost. Pokud jde o infrastrukturu, mohou nízké částky podpory věnované infrastrukturním projektům představovat účinný způsob podpory cílů Unie, jestliže tato podpora minimalizuje náklady a potenciální narušení hospodářské soutěže je omezené. Komise by tudíž měla mít možnost udělit výjimku projektům v oblasti infrastruktury podporujícím cíle uvedené v tomto nařízení a další cíle společného zájmu, zejména cíle strategie Evropa 2020 (7). Výjimka by se mohla vztahovat i na podporu pro projekty zahrnující víceodvětvové sítě nebo zařízení, u nichž jsou zapotřebí relativně malé částky podpory. Avšak blokové výjimky lze udělovat pouze v případech infrastrukturních projektů, kde má Komise dostatečné zkušenosti ke stanovení jasných a přísných kritérií slučitelnosti, aby bylo zajištěno, že riziko potenciálního narušení hospodářské soutěže bude omezené a že velké částky podpory budou i nadále podléhat oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.

(18)

Je vhodné, aby Komise v době přijetí nařízení vyjímajících kategorie podpory z oznamovací povinnosti stanovené v čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU určila účel podpory, kategorie příjemců a prahy pro stanovení vyňaté podpory, podmínky platné pro kumulaci podpor a podmínky kontroly, aby tak u podpory poskytované podle tohoto nařízení zajistila slučitelnost s vnitřním trhem.

(19)

Prahy pro každou kategorii podpor, u kterých Komise přijme nařízení o blokových výjimkách, mohou být vyjádřené jako výše podpory v poměru k souhrnu způsobilých nákladů, nebo v podobě maximální výše podpory. Navíc by Komise měla mít také možnost vydat blokové výjimky na některé typy opatření zahrnující opatření státní podpory, u kterých v důsledku zvláštního způsobu, jakým byla koncipována, nelze přesně vyjádřit intenzitu podpory nebo maximální výši podpory, jako jsou například nástroje finančního inženýrství nebo některé formy opatření k propagaci investic rizikového kapitálu. Taková komplexní opatření mohou zahrnovat podporu na různých úrovních: u přímých příjemců, zprostředkujících příjemců a nepřímých příjemců. S ohledem na rostoucí význam takových opatření a jejich přínos pro cíle Unie by mělo být možné je vyjmout. U těchto opatření by tedy mělo být možné stanovit prahové hodnoty pro konkrétně udělenou podporu, pokud jde o maximální míru státní podpory daného opatření nebo vztahující se k němu. Maximální míra státní podpory může zahrnovat podpůrný prvek, který nemusí být státní podporou, jsou-li součástí daného opatření alespoň určité prvky, které zahrnují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a které nejsou okrajové.

(20)

Může být užitečné stanovit prahy nebo jiné vhodné podmínky vyžadující oznámení o poskytnutí podpory, aby Komise mohla individuálně posoudit účinek určité podpory na hospodářskou soutěž a na obchod mezi členskými státy a na její slučitelnost s vnitřním trhem.

(21)

Je vhodné umožnit Komisi, aby při přijímání nařízení vyjímajících určité kategorie podpory z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU připojila další podrobné podmínky, aby tak u podpory poskytované podle tohoto nařízení zajistila slučitelnost s vnitřním trhem.

(22)

Komise by s ohledem na rozvoj a fungování vnitřního trhu měla mít možnost stanovit pomocí nařízení, že určitá podpora nesplňuje všechna kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, a je tedy vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, pokud podpora poskytnutá stejnému podniku za dané období nepřesáhne určitou pevně stanovenou částku.

(23)

Podle čl. 108 odst. 1 Smlouvy o fungování EU má Komise povinnost trvale přezkoumávat všechny režimy stávající podpory ve spolupráci s členskými státy. Za tímto účelem a k zajištění co největšího stupně transparentnosti a přiměřené kontroly by Komise měla zajistit vytvoření spolehlivého systému zaznamenávání a uchovávání informací o používání nařízení, která přijala, přístupného všem členským státům a pro splnění této povinnosti by měla od členských států obdržet veškeré nezbytné informace o poskytování podpory vyňaté z oznamovací povinnosti, což může být přezkoumáno a hodnoceno s členskými státy v Poradním výboru pro státní podpory. Za tímto účelem by si Komise mohla vyžádat poskytnutí takových informací, jaké jsou potřebné k zajištění účinnosti takového přezkoumání.

(24)

Členské státy by měly předložit souhrny informací o podporách, které poskytly a na které se vztahuje nařízení o výjimkách. Zveřejnění těchto souhrnů je nezbytné pro zabezpečení transparentnosti opatření přijatých členskými státy. S ohledem na rozvoj elektronických komunikačních prostředků je zveřejnění těchto souhrnů na internetových stránkách Komise rychlejší a efektivnější metoda zajišťující transparentnost ku prospěchu zúčastněných stran. Tyto souhrny by proto měly být zveřejněny na internetových stránkách Komise.

(25)

Kontrola poskytování podpory zahrnuje velmi složité a různorodé věcné, právní a hospodářské otázky v neustále se měnícím prostředí. Komise by proto měla pravidelně přezkoumávat kategorie podpory, které by měly být vyňaty z oznamovací povinnosti. Komise by měla mít možnost rušit nebo měnit nařízení, která přijala podle tohoto nařízení tam, kde se okolnosti změnily s ohledem na některý důležitý prvek, který představoval důvody pro jejich přijetí, nebo tam, kde to pokračující vývoj nebo fungování vnitřního trhu vyžadují.

(26)

Komise by měla mít možnost v úzkém a stálém kontaktu s členskými státy přesně stanovit působnost těchto nařízení a podmínky, které jsou s nimi spojeny. Pro zajištění spolupráce mezi Komisí a příslušnými orgány členských států je vhodné, aby byl Poradní výbor pro státní podpory konzultován dříve, než Komise přijme nařízení podle tohoto nařízení.

(27)

Návrhy nařízení a ostatní dokumenty, které má zkoumat Poradní výbor pro státní podpory v souladu s tímto nařízením, by měly být zveřejněny na internetových stránkách Komise, aby byla zabezpečena transparentnost.

(28)

Před zveřejněním návrhu nařízení by měl být být konzultován Poradní výbor pro státní podpory. V zájmu transparentnosti by však měl být návrh nařízení zveřejněn na internetových stránkách Komise současně s první konzultací Komise s poradním výborem,

a)

podpora ve prospěch:

b)

podpora, jež odpovídá mapě poskytování regionální podpory schválené Komisí pro každý členský stát.

a)

účel podpory;

b)

kategorie příjemců;

c)

prahy vyjádřené jako výše podpory v poměru k souhrnu nákladů, které je možné zahrnout, nebo v podobě maximální výše podpory nebo, v případě některých typů podpory, kdy může být obtížné přesně stanovit výši podpory nebo částku podpory, zejména u nástrojů finančního inženýrství nebo investic rizikového kapitálu či v případech podobné povahy, v podobě maximální míry státní podpory daného opatření nebo vztahující se k němu, aniž je dotčena kvalifikace dotyčných opatření podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;

d)

podmínky pro kumulaci podpor;

e)

podmínky kontroly podle článku 3.

a)

stanovit prahy nebo jiné podmínky pro oznamování udělení jednotlivé podpory;

b)

vyjímat určitá odvětví ze své působnosti;

c)

přidávat další podmínky pro slučitelnost podpory vyňaté podle těchto nařízení.

a)

současně se zveřejněním jakéhokoli návrhu nařízení podle článku 6;

b)

před přijetím jakéhokoli nařízení.

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/9

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (2) bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedené nařízení mělo být kodifikováno.

(2)

Aniž jsou dotčena zvláštní procesní pravidla stanovená v nařízeních pro určitá odvětví, vztahuje se toto nařízení na podporu ve všech odvětvích. Za účelem použití článků 93 a 107 Smlouvy o fungování Evropské unie má Komise zvláštní pravomoc podle článku 108 této smlouvy rozhodovat o slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem při přezkoumání existující podpory, při rozhodování o nové nebo pozměněné podpoře a při uskutečňování opatření týkajících se nesplnění jejích rozhodnutí nebo oznamovací povinnosti.

(3)

V kontextu modernizovaného systému státní podpory, která má za cíl přispět jak k provádění strategie Evropa 2020 pro růst, tak k rozpočtové konsolidaci, by článek 107 Smlouvy o fungování EU měl být uplatňován účinně a jednotně v celé Unii. Nařízení (ES) č. 659/1999 upevnilo a posílilo předchozí praxi Komise zvyšování právní jistoty a podpory rozvoje politiky státní podpory v transparentním prostředí.

(4)

Za účelem zajištění právní jistoty je vhodné vymezit podmínky, za kterých je podpora považována za existující podporu. Dotvoření a prohloubení vnitřního trhu je postupný proces, který se odráží ve stálém rozvoji politiky státní podpory. Z důvodu tohoto vývoje se určitá opatření, která v okamžiku jejich provedení nebyla státní podporou, mohla od té doby státní podporou stát.

(5)

V souladu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU všechny plány na poskytnutí nové podpory musí být oznámeny Komisi a nemohou být provedeny dříve, než budou Komisí schváleny.

(6)

V souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii mají členské státy povinnost spolupracovat s Komisí a poskytovat jí všechny požadované informace, aby mohla vykonávat své povinnosti podle tohoto nařízení.

(7)

Lhůta, do které musí Komise dokončit předběžné posouzení oznámené podpory, by měla být stanovena na dva měsíce od obdržení úplného oznámení nebo od obdržení řádně odůvodněného prohlášení dotyčného členského státu, že považuje oznámení za úplné, protože doplňující informace vyžádané Komisí nejsou dostupné nebo již byly poskytnuty. Z důvodů právní jistoty má být toto posouzení zakončeno rozhodnutím.

(8)

Ve všech případech, kde Komise jako výsledek předběžného posouzení nemůže shledat podporu slučitelnou s vnitřním trhem, musí být zahájeno formální vyšetřovací řízení, aby umožnilo Komisi shromáždit všechny informace, které potřebuje pro posouzení slučitelnosti podpory, a aby se zúčastněným stranám umožnilo předložit jejich připomínky. Práva zúčastněných stran mohou být nejlépe ochráněna v rámci formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.

(9)

Pro účely posuzování slučitelnosti jakékoli oznámené nebo protiprávní státní podpory s vnitřním trhem, pro něž má Komise výlučnou pravomoc podle článku 108 Smlouvy o fungování EU, je vhodné zajistit, aby Komise měla, pokud jde o vymáhání pravidel státní podpory, pravomoc si vyžádat veškeré nezbytné tržní informace od kteréhokoli členského státu, podniku nebo sdružení podniků, kdykoli má pochybnosti o slučitelnosti dotyčného opatření s pravidly Unie, a zahájila tudíž formální vyšetřovací řízení. Komise by měla využívat tuto pravomoc zejména v případech, v nichž se jeví nezbytným složité věcné posouzení. Při rozhodování o tom, zdali této pravomoci využije, by měla Komise řádně zohlednit dobu trvání předběžného posouzení.

(10)

Pro účely posouzení slučitelnosti podpory po zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zejména pokud jde o technicky složité případy, jež podléhají věcnému posouzení, by Komise měla mít možnost požadovat pomocí prosté žádosti nebo rozhodnutí po kterémkoli členském státě, podniku nebo sdružení podniků, aby jí poskytl veškeré tržní informace nezbytné pro dokončení jejího posouzení, pokud informace, které dotyčný členský stát poskytl v průběhu předběžného posouzení, nejsou dostatečné, přičemž by měla náležitě zohlednit zásadu přiměřenosti, zejména v případě malých a středních podniků.

(11)

Vzhledem ke zvláštnímu vztahu mezi příjemci podpory a dotčenými členskými státy by měla být Komise schopna požádat o informace od příjemce podpory pouze ve shodě s dotyčným členským státem. Poskytnutí informací příjemcem podpory není právním základem pro dvoustranná jednání mezi Komisí a dotyčným příjemcem.

(12)

Komise by měla vybrat příjemce žádostí o informace na základě objektivních kritérií vhodných pro daný případ a zajistit, aby byl při žádosti určené vzorku podniků nebo jejich sdružení tento vzorek respondentů v každé kategorii reprezentativní. Požadované informace by měly spočívat zejména ve faktických údajích o společnosti a trhu a v analýze fungování trhu založené na skutečnostech.

(13)

Komise jako orgán zahajující řízení by měla odpovídat za ověření jak předání informací členskými státy, podniky nebo sdruženími podniků, tak údajné důvěrnosti předaných informací.

(14)

Komise by měla mít možnost vynucovat odpovědi na žádosti o informace zaslané podniku nebo sdružení podniků, podle potřeby i pomocí přiměřených pokut a penále. Při stanovování výší pokut a penále by měla Komise řádně zohledňovat zásady přiměřenosti a vhodnosti, zejména pokud jde o malé a střední podniky. Práva stran, od kterých se žádá poskytnutí informací, by měla být zaručena tím, že jim bude dána příležitost se vyjádřit k rozhodnutí o uložení pokuty nebo penále ještě před jeho přijetím. Soudní dvůr Evropské unie by měl mít ve vztahu k těmto pokutám a penále pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci ve smyslu článku 261 Smlouvy o fungování EU.

(15)

Při řádném zohlednění zásad přiměřenosti a vhodnosti by Komise měla být schopna snížit výši penále nebo je zcela prominout, pokud příjemci žádostí požadované informace poskytnou, ač po uplynutí lhůty.

(16)

Pokuty a penále se nevztahují na členské státy, neboť ty mají povinnost loajálně spolupracovat s Komisí v souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a poskytovat jí všechny požadované informace, aby mohla vykonávat své povinnosti podle tohoto nařízení.

(17)

Po zohlednění připomínek předložených zúčastněnými stranami by Komise měla uzavřít své posouzení přijetím konečného rozhodnutí neprodleně po odstranění pochybností. Je vhodné, aby v případech, kdy není posouzení uzavřeno do 18 měsíců od zahájení řízení, měl dotyčný členský stát možnost požádat o rozhodnutí, které by Komise musela vydat do dvou měsíců.

(18)

Aby bylo zaručeno právo dotyčného členského státu na obhajobu, měl by obdržet kopie žádostí o informace zaslaných ostatním členským státům, podnikům nebo sdružením podniků a měl by mít možnost vyjádřit se k obdrženým připomínkám. Rovněž by měl být informován o názvech dožádaných podniků a sdružení podniků, pokud tyto subjekty neprokázaly oprávněný zájem na ochraně své totožnosti.

(19)

Komise by měla vzít náležitě v úvahu oprávněné zájmy podniků na ochraně jejich obchodního tajemství. Neměla by mít možnost důvěrné informace od respondentů, které nemohou být sloučeny nebo jinak anonymizovány, použít v žádném rozhodnutí, ledaže by předem získala jejich souhlas k sdělení těchto informací dotyčnému členskému státu.

(20)

Pokud se nezdá, že by informace označená jako důvěrná byla předmětem profesního tajemství, je vhodné, aby existoval mechanismus, pomocí kterého Komise rozhodne o rozsahu možného zveřejnění takové informace. Každé rozhodnutí o zamítnutí požadavku na důvěrnost informace by mělo obsahovat informace o lhůtě, po jejímž uplynutí může být informace zveřejněna, aby mohl respondent využít dostupné soudní ochrany, včetně předběžných opatření.

(21)

Za účelem zajištění toho, aby pravidla pro státní podporu byla používána správně a účinně, by měla mít Komise možnost zrušit své rozhodnutí založené na nepřesných informacích.

(22)

Za účelem zajištění dodržování článku 108 Smlouvy o fungování EU, a zejména oznamovací povinnosti a ustanovení o pozastavení v čl. 108 odst. 3, by Komise měla přezkoumávat všechny případy protiprávní podpory. V zájmu transparentnosti a právní jistoty by měly být stanoveny postupy, které se mají použít v takových případech. Pokud členský stát nedodržel oznamovací povinnost nebo ustanovení o pozastavení, Komise by neměla být vázána lhůtami.

(23)

Komise by měla být schopna z vlastního podnětu přezkoumat informace z jakéhokoli zdroje týkající se protiprávní podpory za účelem zajištění dodržování článku 108 Smlouvy o fungování EU, a zejména oznamovací povinnost a ustanovení o pozastavení podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, a za účelem posouzení slučitelnosti podpory s vnitřním trhem.

(24)

V případech protiprávní podpory by Komise měla mít právo získat všechny nezbytné informace, které jí umožňují přijmout rozhodnutí a případně neprodleně obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Je tedy vhodné umožnit Komisi přijmout dočasná opatření vůči dotyčným členským státům. Dočasná opatření mohou mít formu příkazu k poskytnutí informací, příkazu k pozastavení podpory a příkazu k navrácení podpory.Komisi by mělo být umožněno, aby v případě nesplnění příkazu k poskytnutí informací rozhodla na základě dostupných informací a aby v případě neplnění příkazu k pozastavení podpory nebo příkazu k navrácení podpory mohla předložit věc přímo Soudnímu dvoru, v souladu s čl. 108 odst. 2 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování EU.

(25)

V případech protiprávní podpory, která není slučitelná s vnitřním trhem, měla být obnovena účinná hospodářská soutěž. Za tímto účelem je nutné, aby byla podpora bez odkladu navrácena včetně úroků. Je vhodné, aby navrácení podpory bylo uskutečňováno v souladu s postupy vnitrostátního práva. Použití těchto postupů by nemělo být překážkou obnovení účinné hospodářské soutěže tím, že by bránilo okamžitému a účinnému výkonu rozhodnutí Komise. K dosažení tohoto výsledku by měly členské státy učinit všechna nezbytná opatření zajišťující účinnost rozhodnutí Komise.

(26)

Z důvodů právní jistoty je vhodné stanovit promlčecí lhůtu 10 let pro případ protiprávní podpory, po jejímž uplynutí nebude možné navrácení podpory nařídit.

(27)

Z důvodů právní jistoty je vhodné stanovit promlčecí lhůty pro ukládání a vymáhání pokut a penále.

(28)

Zneužití podpory by mohlo ovlivnit fungování vnitřního trhu podobným způsobem jako protiprávní podpora, takže by ohledně něj měly být použity podobné postupy. Podpora, jež byla pravděpodobně zneužita, byla již předtím na rozdíl od protiprávní podpory schválena Komisí. Komisi by tedy nemělo být povoleno ve spojitosti se zneužitím podpory použít příkazu k navrácení podpory.

(29)

V souladu s čl. 108 odst. 1 Smlouvy o fungování EU má Komise povinnost ve spolupráci se členskými státy průběžně zkoumat všechny režimy existujících podpor. V zájmu transparentnosti a právní jistoty je vhodné blíže určit rozsah spolupráce podle uvedeného článku.

(30)

Za účelem zajištění slučitelnosti existujících režimů podporys vnitřním trhem a v souladu s čl. 108 odst. 1 Smlouvy o fungování EU by měla Komise navrhnout příslušná opatření, pokud existující režim podpory není nebo již není slučitelný s vnitřním trhem, a měla by zahájit postup stanovený v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, pokud dotyčný členský stát neprovede navrhovaná opatření.

(31)

Je vhodné vymezit všechny možnosti pro třetí strany, jak bránit své zájmy v postupech týkajících se státní podpory.

(32)

Stížnosti jsou základním zdrojem informací k odhalení porušení pravidel Unie pro poskytování státní podpory. V zájmu zajištení kvality stížností předložených Komisi a současně transparentnosti a právní jistoty je vhodné vymezit podmínky, které by měla stížnost splnit, aby tím Komise získala informace týkající se údajné protiprávní podpory a mohl by se zahájit proces předběžného posouzení. Podání nesplňující uvedené podmínky by měla být považována za obecné informace o trhu a neměla by nezbytně vést k vyšetřovacímu řízení ex officio.

(33)

Od stěžovatelů by se mělo vyžadovat, aby prokázali, že jsou zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU a čl. 1 písm. h) tohoto nařízení. Také by se od nich mělo vyžadovat poskytnutí určitého množství informací, a to ve formě, k jejímuž určení prováděcím předpisem by měla být zmocněna sama Komise. Aby nebyli odrazeni případní stěžovatelé, měl by prováděcí předpis vzít v úvahu, že by požadavky na zainteresované strany v souvislosti s podáním stížnosti neměly představovat přílišnou zátěž.

(34)

Aby bylo zajištěno, že Komise řeší podobné problémy jednotně na celém vnitřním trhu, je vhodné stanovit zvláštní právní základ pro zahájení šetření hospodářských odvětví nebo určitých nástrojů podpory v několika členských státech. Z důvodů přiměřenosti a s ohledem na vysokou administrativní zátěž vyvolanou takovými vyšetřovacími řízeními by měla být odvětvová šetření prováděna pouze tehdy, když dostupné informace vedou k odůvodněnému podezření, že by opatření státní podpory v konkrétním odvětví mohla vážně omezovat nebo narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu v několika členských státech, nebo pokud stávající podpory v určitém odvětví v několika členských státech nejsou, nebo již nadále nejsou, slučitelné s vnitřním trhem. Taková šetření by Komisi umožnila zabývat se otázkami horizontální státní podpory účinným a transparentním způsobem a obdržet ex ante celkový pohled na dotyčné odvětví.

(35)

Za účelem umožnit Komisi ujistit se o souladu s rozhodnutími Komise a usnadnit spolupráci mezi Komisí a členskými státy za účelem průběžného zkoumání všech existujících režimů podpor v členských státech v souladu s čl. 108 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, je nutné stanovit obecnou oznamovací povinnost ohledně všech existujících režimů podpor.

(36)

Má-li Komise vážné pochybnosti, zda-li jsou dodržována její rozhodnutí, měla by mít k dispozici dodatečné nástroje, které by jí umožnily získat informace nezbytné pro prověření, že jsou její rozhodnutí účinně plněna. Kontroly na místě jsou vhodným a užitečným nástrojem, a to zejména v případech, kdy může být podpora zneužita. Komise by proto měla být oprávněna provádět kontroly na místě a příslušné orgány členských států s ní musí spolupracovat, pokud podnik odporuje takové kontrole.

(37)

Jednotnost provádění pravidel státní podpory vyžaduje, aby byl stanoven mechanismus spolupráce mezi soudy členských států a Komisí. Taková spolupráce přísluší všem soudům členských států, které uplatňují čl. 107 odst. 1 a článek 108 Smlouvy o fungování EU. Vnitrostátní soudy by zejména měly mít možnost požádat Komisi o informace nebo o stanovisko ve věcech týkajících se uplatňování pravidel státní podpory. Komise by rovněž měla mít možnost předkládat písemná nebo ústní vyjádření soudům, jimž přísluší používání čl. 107 odst. 1 nebo článku 108 Smlouvy o fungování EU. Při pomoci vnitrostátním soudům v tomto ohledu by Komise měla jednat v souladu se svou povinností bránit veřejný zájem.

(38)

Těmito vyjádřeními a stanovisky Komise by neměl být dotčen článek 267 Smlouvy o fungování EU a neměly by jim být právně vázány vnitrostátní soudy. Měly by být předkládány v rámci vnitrostátních procesních pravidel a praxe, včetně praxe pro ochranu práv stran, při plném zohlednění nezávislosti vnitrostátních soudů. Vyjádření předložená Komisí z vlastního podnětu by se měla omezovat na případy, kdy jsou důležitá pro soudržné uplatňování čl. 107 odst. 1 nebo článku 108 Smlouvy o fungování EU, zejména na případy, které jsou důležité pro vymáhání či další rozvoj judikatury na úrovni Unie v oblasti státní podpory.

(39)

V zájmu transparentnosti a právní jistoty je vhodné podávat veřejnosti informace o rozhodnutích Komise při současném zachování zásady, že rozhodnutí v případech státní podpory jsou určena dotyčným členským státům. Je tedy vhodné zveřejnit všechna rozhodnutí, která by mohla mít vliv na zájmy zúčastněných stran, buď v plném znění, nebo ve formě výtahu nebo vytvořením kopií takových rozhodnutí přístupných zúčastněným stranám, pokud rozhodnutí nebyla zveřejněna nebo nebyla zveřejněna v úplném znění.

(40)

Při zveřejňování svých rozhodnutí by měla Komise dodržovat pravidla profesního tajemství v souladu s článkem 339 Smlouvy o fungování EU, včetně ochrany všech důvěrných informací a osobních údajů.

(41)

Komise by v úzké spolupráci s Poradním výborem pro státní podpory měla mít možnost přijmout prováděcí předpisy, kterými se stanoví pravidla týkající se postupů podle tohoto nařízení,

a)

„podporou“ se rozumí jakékoliv opatření splňující všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;

b)

„existující podporou“ se rozumí:

c)

„novou podporou“ se rozumí každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivá podpora, která není existující podporou, včetně změn existující podpory;

d)

„režimem podpory“ se rozumí jakýkoliv akt, na jehož základě může být bez dalších prováděcích opatření poskytnuta jednotlivá podpora pro podniky definované aktem obecným nebo abstraktním způsobem, a dále akt, na jehož základě může být na neurčitou dobu a/nebo na neurčitou částku poskytnuta pro jeden nebo několik podniků podpora, která není spojena se zvláštním projektem;

e)

„jednotlivou podporou“ se rozumí podpora, která není poskytnuta na základě režimu podpory nebo která je poskytnuta na základě režimu podpory, ale musí být oznámena;

f)

„protiprávní podporou“ se rozumí nová podpora uskutečňovaná v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU;

g)

„zneužitím podpory“ se rozumí podpora použitá příjemcem v rozporu s rozhodnutím přijatým na základě čl. 4 odst. 3 nebo čl. 7 odst. 3 nebo 4 nařízení (ES) č. 659/1999 nebo čl. 4 odst. 3 nebo čl. 9 odst. 3 nebo 4 tohoto nařízení;

h)

„zúčastněnou stranou“ se rozumí kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení.

a)

pokud je žádost omezena na formální vyšetřovací řízení, která byla Komisí označena za dosud neefektivní, a

b)

pokud dotyčný členský stát se žádostí souhlasí, týká-li se příjemců podpory.

a)

na žádost učiněnou na základě čl. 7 odst. 6 poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace;

b)

na rozhodnutí přijaté na základě čl. 7 odst. 7 poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace nebo neposkytnou informace ve stanovené lhůtě.

a)

podle ustálené praxe nejsou pochybnosti o tom, že dotyčné opatření má charakter podpory;

b)

je nutné ihned jednat;

c)

existuje závažné riziko podstatné a nenapravitelné újmy pro soutěžitele.

a)

oznámením rozhodnutí, kterým se mění původní částka pokuty nebo penále nebo kterým se zamítá žádost o takovou změnu;

b)

každým úkonem Komise nebo členského státu jednajícího na žádost Komise, jehož cílem je vymáhat platbu pokuty nebo pravidelného penále.

a)

běží lhůta pro zaplacení poskytnutá respondentovi;

b)

je vymáhání platby pozastaveno rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie.

a)

podstatnou změnu režimu podpory; nebo

b)

zavedení procesních požadavků; nebo

c)

zrušení dotyčného režimu podpory.

a)

vstupovat do budov a na pozemky dotyčných podniků;

b)

požadovat na místě ústní vysvětlení;

c)

zkoumat účetní knihy a jiné obchodní záznamy a požadovat či pořizovat jejich kopie.

a)

formy, obsahu a jiných podrobností oznámení;

b)

formy, obsahu a jiných podrobností výročních zpráv;

c)

formy, obsahu a jiných podrobností stížností podávaných v souladu s čl. 12 odst. 1 a čl. 24 odst. 2;

d)

podrobností o lhůtách a počítání lhůt a

e)

úrokové sazby podle čl. 16 odst. 2.

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/30

(1)

Nařízení Rady (EU) 2015/104 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2015.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/32

(1)

Nařízení Rady (EU) 2015/104 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2015.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/34

(1)

Nařízení Rady (EU) 2015/104 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2015.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/36

(1)

Nařízení Rady (EU) 2015/104 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2015.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/38

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 posoudila Komise žádost Francie o schválení změny specifikace chráněného označení původu „Rocamadour“ zapsaného podle nařízení Komise (ES) č. 38/1999 (2) ve znění nařízení (ES) č. 939/2008 (3).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (4).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/39

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 Komise přezkoumala žádost Slovinska o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Zgornjesavinjski želodec“, zapsaného nařízením Komise (EU) č. 1154/2011 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/40

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Španělska o schválení změny specifikace chráněného označení původu „Montes de Toledo“ zapsaného podle nařízení Komise (ES) č. 1187/2000 (2) ve znění nařízení (EU) č. 593/2010 (3).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (4).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/41

(1)

V souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 611/2014 (2) začalo první tříleté období pracovních programů na podporu odvětví olivového oleje a stolních oliv uvedené v čl. 29 odst. 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 dne 1. dubna 2015.

(2)

Podle čl. 3 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 615/2014 (3) vyplatí členské státy příslušným organizacím přijímajícím podporu první splátku zálohy na první rok provádění schválených pracovních programů do 31. května 2015. Jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení, jsou tyto zálohy podmíněny složením jistoty příslušnou přijímající organizací.

(3)

Kvůli přetrvávajícím hospodářským a bankovním potížím Řecka se zastavily některé schválené pracovní programy, protože organizace přijímající podporu nebyly s to, včas složit požadovanou jistotu. Řecko jim proto nemohlo vyplatit první splátku k 31. květnu 2015.

(4)

Vzhledem k této situaci a s cílem umožnit provádění všech schválených pracovních programů, je třeba stanovit odchylku od čl. 3 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 615/2014 a umožnit Řecku vyplacení příslušné první splátky k 15. říjnu 2015.

(5)

Aby bylo možné toto nařízení účelně provést, mělo by vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/43

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/45

(1)

Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1333/2014 (ECB/2014/48) (2) vyžaduje vykazování statistických údajů zpravodajskými jednotkami, aby Evropský systém centrálních bank mohl za účelem plnění svých úkolů vypracovávat statistiky transakcí na peněžním trhu.

(2)

Národním centrálním bankám bude vydán soubor pokynů k vykazování, které vymezí podrobné parametry vykazování statistických informací podle nařízení (EU) č. 1333/2014 (ECB/2014/48). Jelikož pokyny k vykazování upřesňují několik podstatných pojmů obsažených v tomto nařízení, v zájmu jednotnosti by uvedené nařízení mělo rovněž zohlednit tyto změny.

(3)

Nařízení (EU) č. 1333/2014 (ECB/2014/48) je proto třeba příslušným způsobem změnit,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/53

(1)

Funkční období současných členů Evropského hospodářského a sociálního výboru končí podle rozhodnutí Rady 2010/570/EU (2), Euratom dne 20. září 2015. Měli by být proto jmenováni členové tohoto výboru na dobu pěti let počínaje dnem 21. září 2015.

(2)

Všechny členské státy byly požádány, aby Radě předložily seznamy kandidátů, kteří jsou zástupci organizací zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů zastupujících občanskou společnost, zejména v sociálně-hospodářské, občanské, profesní a kulturní oblasti, ke jmenování členy Evropského hospodářského a sociálního výboru.

(3)

Rozhodnutí o jmenování členů, jejichž návrhy na jmenování nebyly Radě předloženy do 8. září 2015, bude přijato později,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/80

(1)

V souladu s čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření.

(2)

V souladu s článkem 80 Smlouvy o fungování EU se mají politiky Unie v oblasti kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví a jejich provádění řídit zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy a akty Unie přijaté v této oblasti mají obsahovat vhodná opatření pro uplatňování této zásady.

(3)

Nedávná krize v oblasti Středomoří přiměla orgány Unie k tomu, že okamžitě potvrdily existenci mimořádných migračních toků v daném regionu a vyzvaly ke konkrétním opatřením solidarity vůči členským státům, jež jsou vystaveny největšímu náporu migrantů. Zejména na společném zasedání ministrů zahraničních věcí a vnitra dne 20. dubna 2015 Komise předložila desetibodový plán okamžitých opatření, která mají být přijata v reakci na tuto krizi, včetně závazku posouzení možnosti nouzového relokačního mechanismu.

(4)

Na svém zasedání dne 23. dubna 2015 Evropská rada rozhodla mimo jiné o posílení vnitřní solidarity a odpovědnosti a zavázala se zejména k posílení nouzové pomoci při mimořádných událostech poskytované členským státům, jež jsou vystaveny největšímu náporu migrantů, a zvážení možnosti organizování nouzové relokace mezi členskými státy na dobrovolném základě, jakož i k rozmístění týmů Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) v nejvíce zatížených členských státech za účelem společného vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu, včetně registrace a snímání otisků prstů.

(5)

Ve svém usnesení ze dne 28. dubna 2015 Evropský parlament znovu zopakoval, že je nutné, aby Unie na tragédie, k nimž došlo ve Středozemním moři v poslední době, reagovala solidárně a na základě spravedlivého rozdělení odpovědnosti a aby zintenzivnila své úsilí v této oblasti ve prospěch členských států, které přijímají nejvyšší počet uprchlíků a žadatelů o mezinárodní ochranu, ať už v absolutních nebo relativních číslech.

(6)

Vedle opatření v oblasti azylu by členské státy, jež jsou vystaveny největšímu náporu migrantů, měly zintenzivnit své úsilí s cílem zavést opatření, která jim umožní vyrovnat se se smíšenými migračními tlaky na vnějších hranicích Unie. Tato opatření by měla zaručovat práva osob, jež potřebují mezinárodní ochranu, a předcházet nelegální migraci.

(7)

Na zasedáních konaných ve dnech 25. a 26. června 2015 Evropská rada mimo jiné rozhodla, že by měly být současně rozpracovány tři klíčové aspekty: relokace/přesídlení, návrat/zpětné přebírání osob/reintegrace a spolupráce se zeměmi původu a tranzitu. Evropská rada se s ohledem na současnou mimořádnou situaci a závazek zesílit solidaritu a odpovědnost zejména dohodla, že v průběhu dvou let dojde k dočasné a výjimečné relokaci 40 000 osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z Itálie a Řecka do jiných členských států, na čemž se budou podílet všechny členské státy.

(8)

Specifické situace členských států jsou důsledkem zejména migračních toků v jiných zeměpisných oblastech, jako je například migrační trasa ze západního Balkánu.

(9)

Několik členských států se potýká s výrazným nárůstem celkového počtu migrantů, včetně žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří přišli na jejich území v roce 2014, a v některých tato situace přetrvává i v roce 2015. Několika členským státům byla poskytnuta mimořádná finanční pomoc Komise a operativní podpora úřadu EASO s cílem pomoci jim vypořádat se s tímto zvýšeným nárůstem.

(10)

Z členských států, které zažily zvlášť vysoké tlaky i v souvislosti s nedávnými tragickými událostmi ve Středozemním moři, zaznamenaly nebývalý příliv migrantů na své území zejména Itálie a Řecko, a to včetně žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří ji jednoznačně potřebují, což vytvářelo silný tlak na migrační a azylové systémy těchto zemí.

(11)

Dne 20. července 2015 bylo s ohledem na specifickou situaci členských států přijato na základě konsensu usnesení zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o relokaci 40 000 osob s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany z Itálie a Řecka. V průběhu dvou let bude přemístěno 24 000 osob z Itálie a 16 000 osob z Řecka. Dne 14. září 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/1523 (2), kterým se vytvořil dočasný a výjimečný mechanismus pro relokaci osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z Itálie a Řecka do jiných členských států.

(12)

V důsledku rostoucího počtu migrantů přicházejících do Řecka a z Řecka se během uplynulých měsíců migrační tlak na jižních vnějších pozemních i námořních hranicích opět prudce zvýšil a posun migračních toků pokračoval z centrálního Středomoří do východního Středomoří a směrem k západobalkánské trase. Vzhledem k této situaci by měla být odůvodněna další dočasná opatření, aby se zmírnil azylový tlak v Itálii a Řecku.

(13)

Podle údajů Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) docházelo v prvních osmi měsících roku 2015 k nedovolenému překračování hranic do Unie hlavně na trasách v centrálním a východním Středomoří. Od počátku roku 2015 dorazilo do Itálie nelegálně přibližně 116 000 migrantů (včetně asi 10 000 nelegálních migrantů, kteří byli místními orgány zaregistrováni, avšak musí být ještě potvrzeni v údajích agentury Frontex). Během května a června roku 2015 odhalila agentura Frontex 34 691 případů nedovoleného překročení hranic a v červenci a srpnu pak 42 356 těchto případů, což představuje nárůst o 20 %. Silný nárůst zaznamenalo v roce 2015 i Řecko, kam se dostalo více než 211 000 nelegálních migrantů (včetně přibližně 28 000 nelegálních migrantů, kteří byli místními orgány zaregistrováni, ale musí být ještě potvrzeni v údajích agentury Frontex). Během května a června roku 2015 odhalila agentura Frontex 53 624 případů nedovoleného překročení hranic a v červenci a srpnu pak 137 000 těchto případů, což představuje nárůst o 250 %. Významnou část celkového počtu nelegálních migrantů zjištěných v těchto dvou regionech tvořili státní příslušníci států, které podle údajů Eurostatu dosahují vysoké míry uznaných žádostí o azyl v Unii.

(14)

Podle údajů Eurostatu a úřadu EASO požádalo od ledna do července roku 2015 v Itálii o mezinárodní ochranu 39 183 osob ve srovnání s 30 755 osobami za stejné období roku 2014 (nárůst o 27 %). Podobný nárůst počtu žádostí zaznamenalo Řecko se 7 475 žadateli (nárůst o 30 %).

(15)

V rámci migrační a azylové politiky byla na podporu Itálie a Řecka dosud přijata řada opatření, včetně poskytnutí značné pomoci při mimořádných událostech a operativní podpory úřadu EASO. Itálie a Řecko byly druhým a třetím největším příjemcem finančních prostředků vyplacených v období 2007–2013 v rámci obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (SOLID) a navíc obdržely značné finanční prostředky na mimořádnou pomoc. Itálie a Řecko budou pravděpodobně i v období let 2014–2020 nadále hlavními příjemci prostředků z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF).

(16)

V důsledku pokračující nestability a konfliktů v bezprostředním sousedství Itálie a Řecka a v důsledku dopadů migračních toků na jiné členské státy je velmi pravděpodobné, že na jejich migrační a azylové systémy bude i nadále vyvíjen značný a stále rostoucí tlak, přičemž významná část migrantů může potřebovat mezinárodní ochranu. Z toho vyplývá, že je nezbytně nutné projevit solidaritu vůči Itálii a Řecku a doplnit dosud přijatá opatření o dočasná opatření v oblasti azylu a migrace.

(17)

Dne 22. září 2015 vzala Rada na vědomí ochotu a připravenost členských států podílet se v souladu se zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, jimiž se politika Unie v oblasti azylu a migrace řídí, na relokaci 120 000 osob s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany. Rada se proto rozhodla toto rozhodnutí přijmout.

(18)

Je vhodné připomenout, že rozhodnutí (EU) 2015/1523 ukládá Itálii a Řecku povinnost zajistit strukturální řešení výjimečných tlaků, kterým čelí jejich azylové a migrační systémy, tím, že vytvoří pevný a strategický rámec pro reakci na krizovou situaci a posílí probíhající reformní proces v těchto oblastech. Plány, které Itálie a Řecko za tímto účelem předložily, by měly být aktualizovány s cílem zohlednit toto rozhodnutí.

(19)

Vzhledem k tomu, že se Evropská rada dohodla na souboru vzájemně propojených opatření, měla by být Komisi svěřena pravomoc, bude-li to vhodné a byla-li dotčenému členskému státu poskytnuta možnost vyjádření, pozastavit uplatňování tohoto rozhodnutí po omezenou dobu, pokud Itálie nebo Řecko v tomto ohledu nedodrží své závazky.

(20)

Od 26. září 2016 by mělo být 54 000 žadatelů přemístěno úměrně z Itálie a Řecka do jiných členských států. Rada a Komise by měly situaci v souvislosti s masivním přílivem státních příslušníků třetích zemí do členských států neustále sledovat. Komise by podle potřeby měla předložit návrhy na změnu tohoto rozhodnutí s cílem řešit vývoj situace na místě a jeho dopad na relokační mechanismus, jakož i měnící se tlak na členské státy, zejména těch, jež jsou vystaveny největšímu náporu. Přitom by měla přihlédnout k názorům členských států, které budou pravděpodobnými příjemci pomoci.

Bude-li toto rozhodnutí pozměněno ve prospěch jiného členského státu, měl by tento členský stát ke dni vstupu dotčeného pozměňujícího rozhodnutí Rady v platnost předložit Radě a Komisi plán, jenž by měl zahrnovat náležitá opatření v oblasti azylu, prvního přijetí a navracení, posílení kapacity, kvality a výkonnosti jeho systémů v těchto oblastech, jakož i opatření k zajištění náležitého provádění tohoto rozhodnutí s cílem umožnit mu po skončení použitelnosti tohoto rozhodnutí lépe zvládat možný zvýšený příliv migrantů na jeho území.

(21)

Pokud by jakýkoli členský stát čelil podobné nouzové situaci vyznačující se náhlým přílivem státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijmout na základě čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování EU dočasná opatření ve prospěch dotyčného členského státu. Tato opatření mohou případně zahrnovat dočasné zproštění povinností daného členského státu podle tohoto rozhodnutí.

(22)

V souladu s čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování EU by zamýšlená opatření ve prospěch Itálie a Řecka měla mít dočasnou povahu. Období 24 měsíců je přiměřené k zajištění reálného dopadu opatření stanovených tímto rozhodnutím na podporu schopnosti Itálie a Řecka řešit významné migrační toky na jejich území.

(23)

Opatření za účelem relokace z Itálie a Řecka stanovená tímto rozhodnutím představují dočasné odchýlení se od pravidla stanoveného v čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (3), podle nějž by jinak Itálie a Řecko byly příslušné k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu na základě kritérií uvedených v kapitole III daného nařízení, jakož i dočasné odchýlení se od procesních kroků, včetně lhůt, stanovených v článcích 21, 22 a 29 uvedeného nařízení. Ostatní ustanovení nařízení (EU) č. 604/2013, včetně prováděcích pravidel stanovených v nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 (4) a v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 118/2014 (5), se dále použijí, včetně pravidel týkajících se povinnosti přemisťujícího členského státu uhradit nutné náklady spojené s přemístěním žadatele do členského státu relokace a spolupráce při přemísťování mezi členskými státy, jakož i předávání informací pomocí elektronické komunikační sítě DubliNet. Toto rozhodnutí zakládá rovněž odchylku od požadavku souhlasu poskytnutého žadatelem o mezinárodní ochranu podle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (6).

(24)

Na základě relokačních opatření nejsou členské státy zbaveny povinnosti uplatňovat nařízení (EU) č. 604/2013 v plném rozsahu, včetně ustanovení týkajících se opětovného sloučení rodin, zvláštní ochrany nezletilých osob bez doprovodu a diskrečního ustanovení z humanitárních důvodů.

(25)

Bylo nutné určit, jaká kritéria se mají používat při rozhodování o tom, kteří žadatelé a kolik jich má být přemístěno z Itálie a Řecka, aniž by byla dotčena rozhodnutí na vnitrostátní úrovni týkající se žádostí o azyl. Počítá se se zavedením jasného a fungujícího systému založeného na Eurostatem vymezené prahové hodnotě průměrné míry kladně vyřízených rozhodnutí o poskytnutí mezinárodní ochrany v průběhu řízení v prvním stupni na úrovni Unie z celkového počtu rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu přijatých na prvním stupni na úrovni Unie na základě nejnovějších dostupných statistik. Na jedné straně by tato prahová hodnota měla v maximální možné míře zajistit, aby všichni žadatelé, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, měli možnost plně a rychle požívat svých práv na ochranu v členském státě relokace. Na druhou stranu by musela v maximální možné míře předcházet tomu, aby žadatelé, kteří pravděpodobně obdrží zamítavé rozhodnutí o jejich žádosti, byli přemístěni do jiného členského státu, a tudíž si nedovoleně prodlužovali svůj pobyt v Unii. V tomto rozhodnutí by měla být použita prahová hodnota 75 %, která vychází z nejnovějších dostupných aktualizovaných čtvrtletních údajů Eurostatu o rozhodnutích vydaných v prvním stupni.

(26)

Účelem dočasných opatření je odlehčit Itálii a Řecku od vysokého azylového tlaku, zejména tím, že se přemístí významná část žadatelů s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany, kteří přišli na území Itálie a Řecka po dni, od kterého se použije toto rozhodnutí. Na základě celkového počtu státních příslušníků třetích zemí, kteří nedovoleně vstoupili na území Itálie a Řecka v roce 2015, a počtu osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, by z Itálie a Řecka mělo být přemístěno celkem 120 000 žadatelů s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany. Toto číslo odpovídá přibližně 43 % z celkového počtu státních příslušníků třetích zemí s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany, kteří v července a srpnu 2015 nedovoleně vstoupili na území Itálie a Řecka. S ohledem na dostupné celkové údaje o případech nedovoleného překročení hranic v roce 2015 představuje relokace stanovená v tomto rozhodnutí spravedlivé sdílení zátěže mezi Itálií a Řeckem na jedné straně a ostatními členskými státy na straně druhé. Vzhledem k předmětným číselným údajům by mělo být přemístěno 13 % z těchto žadatelů z Itálie, 42 % z Řecka a 45 % by mělo být přemístěno způsobem stanoveným v tomto rozhodnutí.

(27)

Do tří měsíců od vstupu tohoto rozhodnutí v platnost může členský stát za výjimečných okolností oznámit Radě a Komisi, že není schopen se podílet na procesu relokace v rozsahu až 30 % žadatelů mu přidělených v souladu s tímto rozhodnutím, přičemž uvede řádně podložené důvody, které jsou slučitelné se základními hodnotami Unie zakotvenými v článku 2 Smlouvy o Evropské unii. Tyto výjimečné okolnosti zahrnují zejména situaci vyznačující se náhlým a masivním přílivem státních příslušníků třetích zemí v rozsahu, který by vyvíjel extrémní tlak i na kvalitně připravený azylový systém jinak řádně fungující v souladu s příslušným acquis Unie v oblasti azylu, nebo natolik pravděpodobným nebezpečím náhlého a masivního přílivu státních příslušníků třetích zemí, že vyžaduje bezprostřední zásah. Na základě posouzení by Komise měla předložit Radě návrhy na prováděcí rozhodnutí o dočasném pozastavení relokace až 30 % žadatelů přidělených dotyčnému členskému státu. Kde to bude důvodné, může Komise navrhnout prodloužení lhůty pro relokaci zbývajících přidělených žadatelů o nejvýše dvanáct měsíců po uplynutí doby použitelnosti tohoto rozhodnutí.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění relokace v případě úměrné relokace 54 000 žadatelů z Itálie a Řecka do jiných členských států, v případě, že by účast jednoho nebo více členských států na relokaci žadatelů měla být pozastavena, nebo v situaci, kdy se relokace na základě příslušných oznámení Radě účastní i jiné členské státy nebo přidružené státy, měly by být Radě svěřeny prováděcí pravomoci.

Svěření těchto pravomocí Radě je odůvodněné s ohledem na politicky citlivou povahu těchto opatření, která se dotýkají vnitrostátních pravomocí, pokud jde o přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států, a na potřebu zajistit schopnost pohotově se přizpůsobovat rychle se vyvíjející situaci.

(29)

Azylový, migrační a integrační fond (AMIF) zřízený nařízením (EU) č. 516/2014 podporuje operace s dohodnutým rozdělením zátěže mezi členskými státy a je schopen pružně reagovat na vývoj politiky v této oblasti. V čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 516/2014 se stanoví, že členské státy mají možnost zavést opatření týkající se přesunu žadatelů o mezinárodní ochranu ve svých vnitrostátních programech, zatímco článek 18 uvedeného nařízení stanoví možnost vyplacení jednorázové částky ve výši 6 000 EUR za přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jiného členského státu.

(30)

S ohledem na provádění zásady solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti a vzhledem ke skutečnosti, že toto rozhodnutí představuje další rozvoj politiky v této oblasti, je vhodné zajistit, aby členské státy, které podle tohoto rozhodnutí přemisťují žadatele s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany z Itálie a Řecka, obdržely jednorázovou částku za každou přemístěnou osobu ve stejné výši, jaká je stanovena v článku 18 nařízení (EU) č. 516/2014, tj. 6 000 EUR, která jim bude vyplacena za použití stejných postupů. To s sebou nese omezenou a dočasnou odchylku od článku 18 uvedeného nařízení, jelikož jednorázová částka by měla být vyplacena za přemístěné žadatele, a nikoli za osoby požívající mezinárodní ochrany. Takové dočasné rozšíření skupiny potenciálních příjemců jednorázové částky se skutečně jeví jako nedílná součást nouzového režimu zavedeného tímto rozhodnutím. Pokud jde o náklady na přesun osob přemístěných podle tohoto rozhodnutí, je navíc vhodné stanovit, aby Itálie a Řecko obdržely jednorázovou částku ve výši nejméně 500 EUR na každou osobu přemístěnou z jejich území, s přihlédnutím ke skutečným nákladům nezbytným k přemístění žadatele do členského státu relokace. Členské státy by měly být oprávněny získat dodatečné předběžné financování na provádění činností podle tohoto rozhodnutí, které by mělo být vyplaceno v roce 2016 na základě přezkumu jejich národních programů v rámci Azylového, migračního a integračního fondu.

(31)

Je nutno zajistit zavedení rychlého řízení o relokaci a provádění dočasných opatření doplnit úzkou administrativní spoluprací mezi členskými státy a operativní podporou poskytovanou úřadem EASO.

(32)

Během celého řízení o relokaci až do provedení přesunu žadatele by se měl brát ohled na národní bezpečnost a veřejný pořádek. Jestliže se členský stát důvodně domnívá, že určitý žadatel představuje hrozbu pro jeho národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, měl by o této skutečnosti informovat ostatní členské státy, přičemž musí plně dodržet základní práva žadatele, včetně příslušných pravidel ochrany údajů.

(33)

Při rozhodování o tom, kteří žadatelé s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany by měli být přemístěni z Itálie a Řecka, je třeba dát přednost zranitelným žadatelům ve smyslu článků 21 a 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (7). V tomto ohledu by měly být prvořadé veškeré zvláštní potřeby žadatelů, včetně zdraví. Prvořadý ohled se musí vždy brát na nejlepší zájmy dítěte.

(34)

Integrace žadatelů, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, do hostitelské společnosti je základním prvkem řádně fungujícího společného evropského azylového systému. Při rozhodování o tom, který konkrétní členský stát by měl být členským státem relokace, by proto měly být zvláště zohledněny specifické kvalifikace a charakteristiky dotyčných žadatelů, například jejich jazykové dovednosti a další konkrétní údaje založené na prokázaných rodinných, kulturních či sociálních vazbách, což by mohlo usnadnit jejich integraci do členského státu relokace. V případě obzvláště zranitelných žadatelů by měla být brána v potaz schopnost členského státu relokace poskytnout těmto žadatelům odpovídající podporu a potřeba zajistit spravedlivé rozdělení těchto žadatelů mezi členskými státy. Při řádném dodržení zásady nediskriminace mohou členské státy relokace uvést, které žadatele s ohledem na výše uvedené údaje upřednostňují, a Itálie a Řecko na tomto základě a za konzultace s úřadem EASO a případně se styčnými úředníky vytvoří seznam možných žadatelů určených pro relokaci do daného členského státu.

(35)

Právní a procesní záruky stanovené v nařízení (EU) č. 604/2013 se použijí i na žadatele, na něž se vztahuje toto rozhodnutí. Žadatelé by kromě toho měli být informováni o řízení o relokaci stanoveném v tomto rozhodnutí a mělo by jim být sděleno rozhodnutí o relokaci, které představuje rozhodnutí o přemístění ve smyslu článku 26 nařízení (EU) č. 604/2013. Vzhledem k tomu, že žadatel nemá podle právních předpisů Unie právo vybírat si členský stát příslušný pro jeho žádost, měl by mít, výlučně za účelem zajištění jeho základních práv v souladu s nařízením (EU) č. 604/2013, právo na účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o relokaci. V souladu s článkem 27 uvedeného nařízení mohou členské státy ve svém vnitrostátním právu stanovit, že odvolání proti rozhodnutí o přemístění neznamená automatický odklad přemístění žadatele, ale že dotčená osoba může požádat o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání.

(36)

Před přesunem do členského státu relokace a po něm požívají žadatelé práva a záruky stanovené ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (8) a 2013/33/EU (9), a to i pokud jde o jejich zvláštní potřeby přijetí a procesní potřeby. Na žadatele, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, se kromě toho nadále použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 (10) a na navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nemají právo setrvat na daném území, se použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (11). Na výše uvedené se vztahují omezení týkající se uplatňování daných směrnic.

(37)

V souladu s acquis Unie by měly Itálie a Řecko zajistit výkonný mechanismus identifikace, registrace a snímání otisků prstů pro účely řízení o relokaci, tak aby bylo možné rychle určit totožnost osob, které potřebují mezinárodní ochranu a které jsou způsobilé pro relokaci, a určit migranty, kteří pro mezinárodní ochranu způsobilí nejsou, a měli by proto být navráceni. To by se mělo vztahovat i na osoby, které vstoupily na území Itálie nebo Řecka mezi 24. březnem a 25. zářím 2015, aby byly způsobilé pro relokaci. Není-li dobrovolné navrácení proveditelné a další opatření stanovená ve směrnici 2008/115/ES nedokáží zabránit dalšímu pohybu, měla by být neprodleně a účinně uplatněna zajišťovací opatření v souladu s kapitolou IV uvedené směrnice. Žadatelé, kteří se řízení o relokaci vyhýbají, by měli být z relokace vyloučeni.

(38)

Měla by být přijata opatření za účelem zamezení dalšího pohybu přemístěných osob z členského státu relokace do jiných členských států, který by mohl bránit účinnému uplatňování tohoto rozhodnutí. Členské státy by měly v souladu s právem Unie přijmout nezbytná preventivní opatření v oblasti přístupu k sociálním dávkám a opravným prostředkům. Žadatelé by navíc měli být informováni o důsledcích následného nedovoleného pohybu uvnitř členských států a o tom, že pokud jim členský stát relokace poskytne mezinárodní ochranu, mají nárok na práva spojená s mezinárodní ochranou pouze v tomto členském státě.

(39)

Kromě toho by v souladu s cíli vymezenými ve směrnici 2013/33/EU měla harmonizace podmínek přijímání žadatelů napříč členskými státy napomoci omezení dalšího pohybu žadatelů o mezinárodní ochranu způsobeného rozdílnostmi v podmínkách přijímání. Za účelem dosažení téhož cíle by členské státy měly zvážit, zda zavedou povinnost hlášení se a poskytnou žadatelům o mezinárodní ochranu materiální podmínky přijetí zahrnující ubytování, stravu a ošacení pouze ve formě věcného plnění, jakož i zda případně zajistí, aby byli žadatelé přesunuti přímo do členského státu relokace. Podobně by v souladu s azylovým a schengenským acquis, s výjimkou závažných humanitárních důvodů, neměly členské státy v době posuzování žádostí o mezinárodní ochranu poskytovat žadatelům své cestovní doklady ani jinou pomoc, například finanční, která by jim mohla usnadnit nedovolený pohyb do jiných členských států. V případě nedovoleného přesunu do jiných členských států by žadatelé o mezinárodní ochranu nebo osoby požívající mezinárodní ochrany měli mít povinnost vrátit se do členského státu relokace a dotčený členský stát by měl tyto osoby neprodleně přijmout zpět.

(40)

Aby se zabránilo dalšímu pohybu osob požívajících mezinárodní ochrany, měly by členské státy rovněž informovat tyto osoby o podmínkách, za nichž mohou legálně vstoupit do jiného členského státu a pobývat tam, a měly by mít možnost uložit povinnost hlášení se. Podle směrnice 2008/115/ES by měly členské státy od osob požívajících mezinárodní ochrany, které nelegálně pobývají na jejich území, požadovat okamžitý návrat do členského státu relokace. Odmítne-li se daná osoba vrátit dobrovolně, měl by návrat do členského státu relokace proběhnout nuceně.

(41)

Pokud tak stanoví vnitrostátní právo, může v případě nuceného návratu do členského státu relokace členský stát, který nucený návrat vykonal, rovněž rozhodnout, že vydá zákaz vstupu na své území, který dané osobě požívající mezinárodní ochrany zabrání v tom, aby po určité období opětovně vstoupila na území daného členského státu.

(42)

Jelikož účelem tohoto rozhodnutí je řešit nouzovou situaci a podpořit Itálii a Řecko při posilování jejich azylových systémů, mělo by těmto zemím umožnit uzavírat za pomoci Komise dvoustranná ujednání s Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Švýcarskem ohledně relokace osob spadajících do oblasti působnosti tohoto rozhodnutí. Taková ujednání by rovněž měla odrážet hlavní prvky tohoto rozhodnutí, zejména ty, které se týkají řízení o relokaci a práv a povinností žadatelů, jakož i aspekty související s nařízením (EU) č. 604/2013.

(43)

Zvláštní podporu poskytovanou Itálii a Řecku prostřednictvím programu relokace by měla doplňovat dodatečná opatření, a to od příjezdu státních příslušníků třetích zemí na území Itálie a Řecka až do dokončení všech příslušných řízení, která bude koordinovat úřad EASO a další příslušné agentury, jako je Frontex, jenž koordinuje návrat státních příslušníků třetích zemí, kteří nejsou oprávněni setrvat na daném území, v souladu se směrnicí 2008/115/ES.

(44)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(45)

Toto rozhodnutí respektuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie.

(46)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(47)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(48)

V případě, kdy po oznámení učiněném podle článku 4 Protokolu č. 21 členským státem, na nějž se tento protokol vztahuje, Komise v souladu s čl. 331 odst. 1 Smlouvy o fungování EU účast dotčeného členského státu na tomto rozhodnutí potvrdí, stanoví Rada počet žadatelů, kteří mají být do dotčeného členského státu přemístěni. Rada by rovněž měla odpovídajícím způsobem upravit počet žadatelů přidělený jiným členským státům jeho úměrným snížením.

(49)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(50)

S ohledem na naléhavost situace by toto rozhodnutí mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

a)

„žádostí o mezinárodní ochranu“ žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (12);

b)

„žadatelem“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která podala žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

c)

„mezinárodní ochranou“ postavení uprchlíka ve smyslu čl. 2 písm. e) a status doplňkové ochrany ve smyslu čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/EU;

d)

„rodinnými příslušníky“ rodinní příslušníci ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 604/2013;

e)

„relokací“ přesun žadatele z území členského státu, který je podle kritérií stanovených v kapitole III nařízení (EU) č. 604/2013 příslušný pro posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu, na území členského státu relokace;

f)

„členským státem relokace“ členský stát, který se podle nařízení (EU) č. 604/2013 stane příslušným k posouzení žádosti žadatele o mezinárodní ochranu po jeho relokaci na území tohoto členského státu.

a)

15 600 žadatelů bude přemístěno z Itálie na území ostatních členských států podle tabulky uvedené v příloze I;

b)

50 400 žadatelů bude přemístěno z Řecka na území ostatních členských států podle tabulky uvedené v příloze II;

c)

54 000 žadatelů bude přemístěno na území členských států úměrně k číselným údajům uvedeným v přílohách I a II, buď v souladu s odstavcem 2 tohoto rozhodnutí, nebo prostřednictvím změny tohoto rozhodnutí, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 a odstavci 3 tohoto článku.

a)

prověřování státních příslušníků třetích zemí, kteří přicházejí do Itálie a Řecka, včetně jejich jednoznačné identifikace, snímání otisků prstů a registrace a popřípadě registrace jejich žádostí o mezinárodní ochranu, a na žádost Itálie nebo Řecka i jejich počáteční zpracovávání;

b)

poskytování informací a případně potřebné specifické pomoci žadatelům nebo potenciálním žadatelům, jichž se může týkat relokace podle tohoto rozhodnutí;

c)

příprava a organizace návratových operací v případě státních příslušníků třetích zemí, kteří nepožádali o mezinárodní ochranu, nebo kteří ztratili právo na daném území setrvat.

a)

obdrží členský stát relokace jednorázovou částku ve výši 6 000 EUR;

b)

Itálie nebo Řecko obdrží jednorázovou částku ve výši nejméně 500 EUR.

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/95

(1)

Směrnice 2009/138/ES stanovuje obezřetnostní režim založený na posouzení rizik pro pojišťovny a zajišťovny v Unii. Směrnice 2009/138/ES bude v plném rozsahu uplatňována na pojistitele a zajistitele v Unii počínaje 1. lednem 2016.

(2)

Přestože směrnice Solventnost II bude plně uplatňována až od 1. ledna 2016, může Komise již nyní přijmout toto rozhodnutí v přenesené pravomoci v souladu s článkem 311 směrnice Solventnost II.

(3)

Článek 172 směrnice 2009/138/ES se týká rovnocennosti solventnostního režimu třetí země uplatňovaného na zajišťovací činnosti pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v uvedené třetí zemi. Díky pozitivnímu stanovení rovnocennosti se se zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnami nebo zajišťovnami, které mají své sídlo v uvedené třetí zemi, nakládá stejně jako se zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnami či zajišťovnami povolenými podle uvedené směrnice.

(4)

Článek 227 směrnice 2009/138/ES se týká rovnocennosti pojistitelů ze třetích zemí, kteří jsou součástí skupin s hlavním sídlem v Unii. Pozitivní stanovení rovnocennosti umožňuje takovým skupinám v případech, kdy se jako konsolidační metoda pro vykazování jejich údajů použije metoda odpočtu agregovaných dat, zohlednit pro účely výpočtu skupinového solventnostního požadavku a použitelného kapitálu výpočet kapitálových požadavků a dostupného regulatorního kapitálu podle pravidel jurisdikce mimo Unii, a nikoliv výpočty na základě směrnice 2009/138/ES.

(5)

Článek 260 směrnice 2009/138/ES se týká rovnocennosti pojišťoven a zajišťoven, jejichž mateřský podnik má sídlo mimo Unii. V souladu s čl. 261 odst. 1 směrnice 2009/138/ES využívají členské státy v případě pozitivního stanovení rovnocennosti rovnocenný dohled nad skupinou vykonávaný orgány skupinového dohledu třetích zemí.

(6)

Právní režim třetí země je třeba považovat za zcela rovnocenný s režimem stanoveným ve směrnici 2009/138/ES, jestliže splňuje požadavky, které zajišťují srovnatelnou úroveň ochrany pojistníků a oprávněných osob. Podle čl. 172 odst. 2, čl. 227 odst. 4 a čl. 260 odst. 3 se úplná rovnocennost stanoví na dobu neurčitou, pokud není zrušena.

(7)

Dne 9. března 2015 Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) vydal Komisi doporučení podle čl. 33 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (2) ohledně systému regulace a dohledu nad pojišťovnami (zajišťovnami) a jejich skupinami platného ve Švýcarsku. Doporučení orgánu EIOPA se opírá o příslušný švýcarský právní rámec, včetně švýcarského zákona o dohledu nad finančním trhem ze dne 22. června 2007 (FINMASA), který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2009, zákona o dohledu nad pojišťovnictvím (ISA) ze dne 17. prosince 2004 a nařízení o dohledu nad pojišťovnictvím (ISO) (3). Komise ve svém hodnocení vycházela z informací poskytnutých orgánem EIOPA.

(8)

S přihlédnutím k ustanovením nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (4), zejména článkům 378, 379 a 380, jakož i doporučení orgánu EIOPA, se při posouzení rovnocennosti použije podle čl. 172 odst. 2, čl. 227 odst. 4, respektive čl. 260 odst. 3 směrnice 2009/138/ES řada kritérií.

(9)

Součástí těchto kritérií jsou určité požadavky, které jsou společné pro dva nebo více z článků 378, 379 a 380 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35, platí na úrovni samostatných (5) pojišťoven (zajišťoven) i na úrovni skupin pojišťoven/zajišťoven a týkají se pravomocí, solventnosti, správy, transparentnosti, spolupráce mezi orgány a zpracování důvěrných informací a dopadu rozhodnutí na finanční stabilitu.

(10)

Zaprvé, pokud jde o prostředky, pravomoci a povinnosti, má švýcarský orgán dohledu nad finančním trhem (FINMA) pravomoc fakticky dohlížet na činnosti pojišťoven (zajišťoven) a v případě nutnosti ukládat sankce nebo přijímat donucovací opatření, jako je odebrání obchodní licence pojišťovny nebo zajišťovny nebo nahrazení jejího celého vedení či jeho části. FINMA má potřebné finanční a lidské zdroje, odborné znalosti, kapacitu a mandát pro zajištění efektivní ochrany všech pojistníků a oprávněných osob.

(11)

Zadruhé, pokud jde o solventnost, švýcarský test solventnosti (SST), který posuzuje finanční situaci pojišťoven (zajišťoven) nebo jejich skupin, se opírá o řádné ekonomické zásady a požadavky solventnosti vycházejí z ekonomického oceňování všech aktiv a pasiv. SST uvádí, že pojišťovny (zajišťovny) musí mít přiměřené finanční zdroje, a stanoví kritéria týkající se technických rezerv, investic, kapitálových požadavků (včetně minimální výše kapitálu) a regulatorního kapitálu, a vyžaduje tak včasný zásah orgánu FINMA, jestliže kapitálové požadavky nejsou dodržovány nebo pokud jsou ohroženy zájmy pojistníků. Kapitálové požadavky vycházejí z rizik a jejich účelem je zachycování kvantifikovatelných rizik. U nekvantifikovaných rizik se to řeší jinými opatřeními, například operační rizika se řeší kvalitativně prostřednictvím švýcarského hodnocení kvality (SQA). Hlavní kapitálový požadavek, který se v rámci SST nazývá cílovým kapitálem, se vypočítá tak, aby kryl neočekávané ztráty vyplývající ze stávající činnosti. Kromě toho se v rámci SST absolutní minimální kapitálový požadavek (minimální kapitál) pro pojistitele liší v závislosti na oblasti pojišťovací činnosti. Oba požadavky jsou pro všechny stávající kombinace pojišťovacích činností švýcarských pojistitelů alespoň stejně přísné jako příslušné požadavky směrnice 2009/138/ES. Pokud jde o modely, mohou pojišťovny používat standardní model nebo na žádost orgánu FINMA či z vlastního podnětu i model interní.

(12)

Zatřetí, pokud jde o správu, švýcarský solventnostní režim vyžaduje, aby pojišťovny (zajišťovny) měly účinný systém správy, a ukládá jim zejména požadavek jasné organizační struktury, požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob, které podniky fakticky řídí, a účinné postupy pro předávání informací mezi pojišťovnami či zajišťovnami, jakož i orgánu FINMA. Orgán FINMA kromě toho fakticky dohlíží na externě zajišťované funkce a činnosti.

(13)

Dle testu SST musí pojišťovny (zajišťovny) a jejich skupiny rovněž zajišťovat chod funkce řízení rizik, dodržování předpisů, interního auditu a pojistně-matematických funkcí. Test SST stanoví systém řízení rizik umožňující identifikaci, měření, sledování, řízení a oznamování rizik, a účinný systém vnitřní kontroly. Požadavky směrnice 2009/138/ES týkající se interního auditu a dodržování předpisů pro samostatné pojišťovny (zajišťovny) uspokojivě upravuje nařízení ISO, neboť posiluje požadavky na řízení rizik, a zejména povinnost zavést funkci zajišťování shody s předpisy.

(14)

Podle režimu platného ve Švýcarsku musí být změny podnikatelské politiky nebo řízení pojišťoven (zajišťoven) nebo jejich skupin či změny kvalifikované účasti v těchto pojišťovnách (zajišťovnách) nebo jejich skupinách v souladu se zásadami řádného a obezřetného řízení. Zejména pořizování aktiv, změny obchodního plánu nebo kvalifikované účasti v pojišťovnách (zajišťovnách) nebo pojišťovacích skupinách, se oznamují orgánu FINMA, který v odůvodněných případech může uložit odpovídající postihy, jako je zákaz pořizování aktiv.

(15)

Začtvrté, pokud jde o transparentnost, musí pojišťovny (zajišťovny) a jejich skupiny poskytovat orgánu FINMA veškeré informace nezbytné pro dohled a zveřejňovat alespoň jednou ročně zprávu o své solventnosti a finanční situaci. Požadavky směrnice 2009/138/ES týkající se zveřejňování údajů uspokojivě upravuje nařízení ISO, neboť druhy kvalitativních a kvantitativních informací, které mají být zveřejněny, jsou v souladu se směrnicí 2009/138/ES. Podle nařízení ISO musí pojišťovny (zajišťovny) a jejich skupiny zveřejňovat své podnikatelské činnosti, výkonnost, řízení rizik, rizikový profil, metody použité pro posouzení zejména rezerv, řízení kapitálu a solventnosti.

(16)

Zapáté, pokud jde o služební tajemství a spolupráci a výměnu informací, zavádí režim platný ve Švýcarsku pro všechny osoby, které pracují nebo pracovaly pro orgán FINMA, včetně auditorů a odborníků působících jeho jménem, povinnost zachovávat služební tajemství. V souvislosti s touto povinností je stanoveno, že důvěrné informace nesmějí být sdělovány, s výjimkou informací v souhrnné podobě, aniž jsou dotčeny případy, na něž se vztahuje trestní právo. Orgán FINMA kromě toho použije důvěrné informace poskytnuté jinými orgány dohledu pouze k výkonu svých povinností a pro účely stanovené zákonem. Režim platný ve Švýcarsku rovněž vyžaduje, aby v případě, že na pojišťovnu (zajišťovnu) byl vyhlášen konkurs nebo nařízena nucená likvidace, byly důvěrné informace sdělovány jen tehdy, pokud se netýkají třetích stran podílejících se na záchraně daného podniku. FINMA může sdílet důvěrné informace, které obdrží od jiného orgánu dohledu, s orgány, subjekty nebo osobami, na něž se ve Švýcarsku vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství, pouze po výslovném souhlasu tohoto orgánu dohledu. Orgán FINMA podepsal memorandum o porozumění se všemi členskými státy Unie v zájmu koordinace mezinárodní spolupráce, zejména pro účely výměny důvěrných informací.

(17)

Zašesté, co se týče dopadu rozhodnutí orgánu FINMA, mají tento orgán a ostatní švýcarské orgány, které mají pravomoc zajišťovat řádné fungování finančních trhů, jako například Švýcarská národní banka a ministerstvo financí, takové pravomoci, aby posoudily, jak rozhodnutí ovlivní celosvětovou stabilitu finančních systémů, zejména v naléhavých situacích, a aby přihlédly k jejich potenciálním procyklickým účinkům tam, kde dochází k výjimečným pohybům na finančních trzích. V rámci režimu platného ve Švýcarsku se výše uvedené orgány pravidelně setkávají, aby si vyměňovaly informace o rizicích ohrožujících finanční stabilitu a koordinovaly opatření. Totéž se odehrává na mezinárodní úrovni, kde si švýcarské orgány vyměňují informace o finanční stabilitě například s kolegií orgánů dohledu členských států Unie a orgánem EIOPA.

(18)

Články 378 a 380 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 rovněž stanoví zvláštní kritéria posuzování rovnocennosti pro zajišťovací činnosti a pro dohled nad skupinou.

(19)

Pokud jde o zvláštní kritéria pro zajišťovací činnosti podle článku 378 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35, podléhá přístup k zajišťovací činnosti předchozímu povolení udělenému orgánem FINMA, které je podmíněno podrobnými zákonně stanovenými opatřeními. Činnost kaptivních zajišťoven je ve Švýcarsku upravena solventnostním režimem podle nařízení ISO.

(20)

Pokud jde o zvláštní kritéria pro dohled nad skupinou podle článku 380 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35, má orgán FINMA pravomoc určit, které pojišťovny či zajišťovny spadají do působnosti dohledu na úrovni skupiny, a vykonávat dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, které jsou členy skupiny. FINMA dohlíží na všechny pojišťovny (zajišťovny), na něž má podnik držící účast podle definice v čl. 212 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/138/ES dominantní nebo podstatný vliv.

(21)

Orgán FINMA je schopen posuzovat rizikový profil, finanční situaci a solventnost pojišťoven (zajišťoven), které jsou součástí skupiny, a obchodní strategii této skupiny.

(22)

V rámci režimu platného ve Švýcarsku je díky vykazování údajů a účetním pravidlům možné sledovat uvnitř skupiny transakce a koncentraci rizik, které skupiny pojišťoven (zajišťoven) musí vykazovat nejméně jednou ročně.

(23)

V rámci režimu platného ve Švýcarsku omezuje orgán FINMA použití kapitálu pojišťovny (zajišťovny), pokud ho nelze účinně využít k pokrytí kapitálového požadavku podniku držícího účast, pro nějž se vypočítává skupinová solventnost. Výpočet skupinové solventnosti vede k výsledkům, které jsou přinejmenším rovnocenné s výsledky metod uvedených v článcích 230 a 233 směrnice 2009/138/ES, bez dvojího započítání kapitálu a po vyloučení tvorby kapitálu uvnitř skupiny prostřednictvím vzájemného financování. Konkrétněji to znamená, že i když neexistuje ukazatel skupinové solventnosti podle článků 230 a 233 směrnice 2009/138/ES, nýbrž řada ukazatelů solventnosti za každý subjekt v rámci skupiny, podchycuje tato řada všechny interakce mezi subjekty skupiny, a zohledňuje tak strukturu skupiny.

(24)

Vzhledem k tomu, že režim regulace a dohledu nad pojišťovnami (zajišťovnami) a jejich skupinami platný ve Švýcarsku splňuje všechna kritéria stanovená v článcích 378, 379 a 380 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35, má se za to, že tento režim dohledu splňuje kritéria úplné rovnocennosti stanovená v čl. 172 odst. 2, čl. 227 odst. 4 a čl. 260 odst. 3 směrnice 2009/138/ES.

(25)

Komise vedle obecného přezkumu může kdykoliv provést zvláštní přezkum týkající se konkrétní třetí země nebo území, pokud je nutné, aby Komise vzhledem k příslušnému vývoji znovu posoudila rovnocennost stanovenou tímto rozhodnutím. Komise by za odborné podpory orgánu EIOPA měla i nadále sledovat vývoj režimu platného ve Švýcarsku a plnění podmínek, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato.

(26)

Směrnice 2009/138/ES se použije ode dne 1. ledna 2016. Rovnocennost stanovená na základě tohoto rozhodnutí pro solventnostní a obezřetnostní režimy platné ve Švýcarsku by proto měla rovněž platit od uvedeného data,

24.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 248/99

(1)

Španělské orgány oznámily Komisi a ostatním členskými státům opatření, kterým se stahuje z trhu plovací pomůcka pro výuku plavání typ Delphin Schwimmscheiben- Typ Super, vyráběný společností Delphin Vertriebs- und Service GmbH, 61192 Niddatal, Německo. Výrobek byl opatřen označením CE v souladu se směrnicí 89/686/EHS poté, co byl zkoušen a podroben přezkoušení typu podle harmonizované normy EN 13138-1:2008 Plovací pomůcky pro výuku plavání – Část 1: Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení pro plovací pomůcky, které uživatel obléká německým oznámeným subjektem TÜV Rheinland LGA Products GmbH (NB 0197). Výrobek se považuje za osobní ochranný prostředek zařazený do kategorie II.

(2)

Oznámení předcházela zpráva o nehodě: po lekci plavání, když rodiče shromažďovali osobní věci před odchodem domů, kousalo jedno dítě do kotouče a vykouslo malý kus kotouče a spolklo jej, přičemž následně bylo nutné dítě zdravotně ošetřit a hospitalizovat.

(3)

Španělské orgány nařídily stažení výrobku z trhu. Důvodem pro opatření bylo nedostatečné uplatnění norem, na které odkazuje článek 5 směrnice 89/686/EHS, konkrétně harmonizované normy EN 13138-1:2008 Plovací pomůcky pro výuku plavání – Část 1: Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení pro plovací pomůcky, které uživatel obléká, ustanovení 5.4.2 Malé části, související se základním požadavkem na ochranu zdraví a na bezpečnost v bodě 1.2.1 přílohy II směrnice 89/686/EHS, Nebezpečné a další „inherentní“ rušivé vlastnosti. Ustanovení 5.4.2 normy EN 13138-1 vyžaduje, aby připevněné malé části odolaly tahu (90 ± 2) N ve směru, v němž je selhání nejpravděpodobnější, aniž by se oddělily od pomůcky. Části, které se mohou oddělit, se nesmí vejít celé do zkušebního válce, jejich zkoušení musí být provedeno podle EN 71-1.

(4)

Španělské orgány uvedly, že po provedení zkoušky tahem podle harmonizované normy EN 13138-1:2008 se ukázalo, že malé děti, pro které je výrobek určen, mohou z výrobku oddělit malé části a spolknout je. Síla tahu při oddělování malých částí byla vždy nižší než 90 N a oddělené části se zcela vešly do zkušebního válce. Španělské orgány zastávaly názor, že ustanovení 5.4.2 této normy se nevztahuje pouze na zkoušku připevněných malých částí, nýbrž na malé části obecně. Použily zařízení pro „zkoušku skusu“ podle zkoušení vymezeného v normách EN 12227:2010 Dětské ohrádky pro domácí použití – Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení a EN 716-2:2008 Nábytek – Dětské postýlky a skládací postýlky pro bytové použití – Část 2: Zkušební metody.

(5)

Německé orgány nesouhlasily s posouzením rizik provedeným španělskými orgány, protože usoudily, že použitá zkušební metoda nebyla slučitelná s praktickým užíváním výrobku. Podle jejich názoru se ustanovení 5.4.2 normy EN 13138-1 vztahuje pouze na připevněné malé části. Německé orgány tvrdily, že výrobek nepředstavuje žádné závažné riziko, protože nejde o hračku, a rizikový scénář, jak jej popsaly španělské orgány, by byl nerealistický.

(6)

Výrobce rovněž zpochybnil zkušební metodu, kterou použily španělské orgány. Při ES přezkoušení typu výrobku oznámený subjekt neprovedl zkoušku podle ustanovení 5.4.2 normy EN 13138-1 s poznámkou, že výrobek nemá žádné připevněné malé části.

(7)

Po oznámení požádal výrobce oznámený subjekt, aby provedl další zkoušku tahem podle ustanovení 8.5.2.2 normy EN 1888:2012 Výrobky pro péči o dítě – Dětské kočárky – Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení za použití zařízení pro „zkoušku kousání“ popsaného v ustanovení 5.7 této normy, které je shodné se zařízením pro „zkoušku skusu“ popsaným v normách EN 716-2 a EN 12227. Z těla výrobku nebylo možné vydělit žádné malé části. Oznámený subjekt navíc provedl následnou zkoušku, na základě které se ukázalo, že když byl výrobek vystaven tahové síle 90 N, neuvolnily se žádné části, šlo tedy o zkoušku podobající se zkušební metodě pro malé části v normě EN 71-1 Bezpečnost hraček – Část 1: Mechanické a fyzikální vlastnosti.

(8)

Komise si pro posouzení hlavních otázek dané věci vyžádala technickou pomoc odborníků. Techničtí odborníci provedli externí studii, jejímž závěrem bylo, že zkoušení pouze připevněných malých částí dostačuje k prokázání souladu se základním požadavkem na ochranu zdraví a na bezpečnost v bodě 1.2.1 přílohy II směrnice 89/686/EHS.

(9)

V normě EN 13138-1 není stanovena jasná zkušební metoda pro zkoušení připevněných malých částí. Se zřetelem k této nejednoznačnosti bylo nutné vybrat některou dostupnou vhodnou zkušební metodu s ohledem na povahu výrobku. Španělské orgány použily zkušební metodu, kterou považovaly za nejvhodnější k posouzení rizik, jež daný výrobek představoval. Techničtí odborníci nicméně shledali, že zkušební metoda použitá španělskými orgány nebyla vhodná.

(10)

Zkoušku tahem provedenou německým oznámeným subjektem lze považovat v daném případě za jedinou relevantní zkušební metodu. Zkušební metoda ES přezkoušení typu je tudíž platná a posouzení, které vykonal při ES přezkoušení typu oznámený subjekt, bylo provedeno správně.

(11)

Na základě dostupných statistických údajů o nadnášejících plaveckých pomůckách na trhu a o nehodách lze vyvodit závěr, že plavecké pomůcky vyrobené z nadnášejícího materiálu nepředstavují žádné zvláštní nebezpečí udušení, jsou-li používány k plánovanému účelu a za předvídatelných podmínek použití. Tyto výrobky se mají používat pouze ve vodě,