13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/1

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/2

(1)

Směrnice 2004/109/ES zavádí požadavky na průhlednost týkající se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Uvedená směrnice rovněž vyžaduje vypracování regulačních technických norem zajišťujících soudržné uplatňování režimu pro oznámení o nabytí nebo pozbytí významných účastí a souvisejících výjimek.

(2)

Aby se zajistilo jednotné uplatňování zásady souhrnu všech držeb finančních nástrojů, na něž se vztahují požadavky na oznamování, a zabránilo zavádějícímu uvádění počtu finančních nástrojů souvisejících s určitým emitentem, jejichž držitelem je subjekt využívající výjimek, měly by se prahové hodnoty u výjimek týkajících se tvorby trhu a obchodního portfolia vypočítávat sečtením hlasovacích práv týkajících se akcií a hlasovacích práv týkajících se finančních nástrojů (tj. nároků na pořízení akcií a finančních nástrojů, které jsou považovány za ekonomicky rovnocenné akciím).

(3)

Aby se v případě skupin společností zajistila přiměřená úroveň transparentnosti a zohlednila skutečnost, že pokud má mateřský podnik kontrolu nad svými dceřinými společnostmi, pak může ovlivňovat jejich řízení, měly by se prahové hodnoty počítat na úrovni skupiny. Proto pokud celkový součet účastí dosáhne prahové hodnoty pro oznamování, měly by být zveřejněny všechny účasti ve vlastnictví mateřského podniku úvěrové instituce nebo investičního podniku, jakož i dceřiných společností.

(4)

Režim zveřejňování pro finanční nástroje, které mají podobný ekonomický účinek jako akcie, by měl být jasný. Požadavky poskytovat vyčerpávající údaje o struktuře vlastnictví společností by měly být přiměřené potřebě zajistit dostatečnou transparentnost významných účastí, administrativní zátěži, kterou tyto požadavky znamenají pro držitele hlasovacích práv, a flexibilitě, pokud jde o složení koše akcií nebo indexu. Proto by se finanční nástroje vztahující se ke koši akcií nebo indexu měly sčítat s jinými účastmi u stejného emitenta v případě, že držení hlasovacích práv prostřednictvím těchto nástrojů je významné nebo že finanční nástroje se primárně nevyužívají pro účely diverzifikace investic.

(5)

Pro investora by nebylo nákladově efektivní vybudovat u emitenta pozici prostřednictvím držení finančního nástroje vztahujícího se k různým košům nebo indexům. Proto by se neměla kumulovat hlasovací práva prostřednictvím finančního nástroje vztahujícího se k řadě košů akcií nebo indexů, kdy žádná účast jednotlivě nepřesahuje rámec stanovených prahových hodnot.

(6)

Finanční nástroje, které umožňují výlučně vypořádání v hotovosti, by měly být započítány na základě zohlednění hodnoty delta, přičemž u finančních nástrojů, které mají lineární symetrický profil splácení v souladu s podkladovou akcií, by hotovostní pozice měla mít hodnotu delta 1, a u finančních nástrojů, které nemají lineární symetrický profil splácení v souladu s podkladovou akcií, by pro hotovostní pozici měl být použit všeobecně uznávaný standardní model oceňování.

(7)

V zájmu toho, aby informace o celkovém počtu hlasovacích práv dostupné investorovi byly co nejpřesnější, by se hodnota delta měla vypočítávat denně, přičemž se vezme v potaz poslední uzavírací cena podkladové akcie.

(8)

Aby se snížil počet bezvýznamných oznámení na trhu, měla by se výjimka týkající se obchodního portfolia vztahovat na finanční nástroje držené fyzickou osobou nebo právnickou osobou plnící pokyny klientů nebo reagující na požadavky klientů na obchodování na jiném základě než na vlastní účet nebo zajišťující pozice vyplývající z takových obchodů.

(9)

Ustanovení tohoto nařízení jsou úzce propojena, protože se zabývají požadavky, které se týkají oznamování významných účastí v kotovaných společnostech. Za účelem zajištění souladu mezi uvedenými ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a v zájmu usnadnění komplexního pohledu a jednoduchého přístupu k nim osobám, na něž se tyto povinnosti vztahují, včetně investorů, kteří nejsou rezidenty Unie, je žádoucí zařadit některé regulační technické normy požadované směrnicí 2004/109/ES do jediného nařízení.

(10)

Toto nařízení vychází z návrhu regulačních technických norem předložených Komisi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA).

(11)

Orgán ESMA uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, ze kterých toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízenou článkem 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (2).

(12)

Používání tohoto nařízení by mělo být odloženo, aby se datum jeho použitelnosti shodovalo s datem pro provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/50/EU (3) stanoveným v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice,

a)

hlasovací práva u konkrétního emitenta držená prostřednictvím finančních nástrojů vztahujících se ke koši nebo indexu představují 1 % nebo více hlasovacích práv spojených s akciemi uvedeného emitenta;

b)

akcie v koši nebo indexu představují nejméně 20 % hodnoty cenných papírů v koši nebo indexu.

a)

úrokovou sazbu;

b)

platby dividend;

c)

dobu trvání nebo splatnosti;

d)

volatilitu;

e)

cenu podkladové akcie.

a)

aby použitý model odpovídal složitosti a riziku každého finančního nástroje;

b)

aby se pro výpočet počtu hlasovacích práv daného finančního nástroje používal stejný model konzistentním způsobem.

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/6

(1)

V souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení (ES) č. 1107/2009 obdržela Komise dne 19. září 2012 od evropské skupiny Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM) žádost o schválení hydroxidu vápenatého jako základní látky. K žádosti byly přiloženy informace požadované podle čl. 23 odst. 3 druhého pododstavce uvedeného nařízení.

(2)

Komise požádala Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) o odbornou pomoc. Dne 16. září 2014 předložil úřad Komisi technickou zprávu o dotčené látce (2). Dne 20. března 2015 předložila Komise zprávu o přezkoumání (3) a předlohu tohoto nařízení o schválení hydroxidu vápenatého Stálému výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva.

(3)

Z dokumentace, kterou předložil žadatel, a z výsledků zkoumání provedených úřadem vyplývá, že hydroxid vápenatý splňuje kritéria pro potravinu podle definice v článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (4). Kromě toho se nepoužívá převážně pro účely ochrany rostlin, ale má význam při ochraně rostlin v přípravku složeném z dané látky a vody. Proto by měl být považován za základní látku.

(4)

Z provedených zkoumání vyplynulo, že lze očekávat, že hydroxid vápenatý bude obecně splňovat požadavky stanovené v článku 23 nařízení (ES) č. 1107/2009, zejména pokud jde o použití, která byla zkoumána a podrobně popsána ve zprávě Komise o přezkoumání. Proto je vhodné hydroxid vápenatý schválit jako základní látku.

(5)

V souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1107/2009 ve spojení s článkem 6 uvedeného nařízení a s ohledem na současný stav vědeckých a technických poznatků je však nezbytné zahrnout určité podmínky schválení, které jsou podrobně uvedeny v příloze I tohoto nařízení.

(6)

V souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 1107/2009 by příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (5) měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/10

(1)

Dne 14. srpna 2014 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli (dále jen „EPOS“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), Japonska, Korejské republiky (dále jen „Korea“), Ruské federace (dále jen „Rusko“) a Spojených států amerických (dále jen „USA“) (společně dále jen „dotčené země“) do Unie na základě článku 5 základního nařízení. V Úředním věstníku Evropské unie  (2) uveřejnila příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který podal dne 30. června 2014 Evropský ocelářský svaz (dále jen „EUROFER“ nebo „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové produkce EPOS v Unii. V tomto případě všichni známí výrobci v Unii během období šetření tvořili „výrobní odvětví Unie“. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu uvedeného výrobku a o výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Dne 16. února 2015 žadatel požádal o celní evidenci dovozu podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení vzhledem k možnému vybírání cel se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení. Řada zúčastněných stran tvrdila, že podmínky pro celní evidenci v tomto případě neexistují a že vybírání cel se zpětnou působností by vážně poškodilo zájmy výrobců transformátorů v EU a pro výrobní odvětví Unie by nebylo přínosné. Dne 14. dubna 2015 žadatel informoval Komisi o stažení své žádosti o celní evidenci.

(4)

Komise informovala žadatele, známé vyvážející výrobce a orgány dotčených zemí, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich záležitost týká, o zahájení šetření. V oznámení o zahájení řízení uvědomila zúčastněné strany o tom, že prozatímně zvolila Korejskou republiku jako třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“) ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, a vyzvala k vyjádření připomínek k této volbě.

(5)

Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost k písemnému podání stanovisek a k podání žádosti o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(6)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, a vyvážejících výrobců v dotčených zemích v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(7)

V případě výrobců v Unii nebylo nutné provést výběr vzorku, jelikož známí výrobci v Unii (šest výrobců) představují 100 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(8)

Komise požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat.

(9)

Dva dovozci, kteří nejsou ve spojení, poskytli požadované informace a souhlasili se zařazením do vzorku. S ohledem na omezený počet spolupracujících dovozců Komise rozhodla, že provádět výběr vzorku není nutné.

(10)

Komise požádala všechny vyvážející výrobce v dotčených zemích, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat. Kromě toho Komise požádala orgány dotčených zemí, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(11)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo sedm vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců, přičemž z každé dotčené země nejvíce dvě společnosti. S ohledem na malý počet spolupracujících vyvážejících výrobců Komise rozhodla, že v případě žádné dotčené země není nutné provádět výběr vzorku.

(12)

Pro účely čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení zaslala Komise formuláře žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství orgánům a spolupracujícím vyvážejícím výrobcům v ČLR. Žádný ze spolupracujících vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství nepožádal.

(13)

Komise odeslala dotazníky všem stranám, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, a všem dalším společnostem, které se přihlásily ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení. Odpovědi na dotazník byly obdrženy od všech známých (šesti) výrobců v Unii, deseti uživatelů a dvou dovozců, kteří nejsou ve spojení s žádným vyvážejícím výrobcem v dotčených zemích. Odpovědi na dotazník poskytli rovněž dva vyvážející výrobci v ČLR, jeden vyvážející výrobce v Koreji, dva vyvážející výrobci v Japonsku, jedna skupina vyvážejících výrobců v Rusku a jeden vyvážející výrobce z USA.

(14)

Komise provedla inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení v těchto společnostech:

(15)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2013 do 30. června 2014 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(16)

Dotčeným výrobkem jsou ploché válcované výrobky s orientovanou strukturou vyrobené z křemíkové elektrotechnické oceli o tloušťce větší než 0,16 mm pocházející z ČLR, Japonska, Koreje, Ruska a USA, v současnosti kódů KN ex 7225 11 00 a ex 7226 11 00 (dále jen „dotčený výrobek“).

(17)

EPOS se vyrábějí z různě silných svitků za tepla válcované legované oceli s přísadou křemíku, jejíž struktura je orientována jedním směrem, aby byla zajištěna její vysoká magnetická vodivost. Nedostatek vodivosti se nazývá „ztráta v jádře“, což je primární ukazatel kvality výrobku a udává se v W/kg. EPOS mohou být vyráběny jako EPOS s vyšší permeabilitou a jako běžné či konvenční EPOS. Typy s vyšší permeabilitou umožňují dosáhnout nižší ztráty v jádře při jakékoli tloušťce plechů. Navíc typy s vyšší permeabilitou lze vyrábět jako typy se zjemněnými doménami (domain refined), které mají ještě nižší ztráty v jádře v důsledku vytvoření tenkých rýh na povrchu oceli.

(18)

Přes rozdíly v permeabilitě, tloušťce a šířce mají všechny typy dotčeného výrobku v zásadě stejné základní fyzické vlastnosti a v podstatě stejné základní použití.

(19)

EPOS se využívají zejména v elektrických zařízeních, kde může být magnetický tok omezen tak, aby směřoval „orientovaným“ směrem, jako například při přenášení elektřiny na velké vzdálenosti. Z toho důvodu se dotčený výrobek používá jako materiál jádra ve výkonových a distribučních transformátorech.

(20)

EPOS se využívají také v kompenzačních tlumivkách, které jsou používány ve vysokonapěťových elektrických přenosových soustavách ke stabilizaci napětí během změn zatížení. Dotčený výrobek se může použít rovněž v zařízeních, která mají menší transformátory, včetně spotřebičů a kosmických, leteckých a elektronických zařízení. EPOS lze dále použít ve velkých vysoce výkonných generátorech, pokud návrh umožňuje účinné využití vlastností magnetického usměrňování.

(21)

EPOS, jejichž tloušťka je nejvýše 0,16 mm, nejsou mezi dotčené výrobky zahrnuty. Tyto slabé EPOS se obvykle vyskytují v leteckém průmyslu a průmyslu lékařského inženýrství. Slabé EPOS se vyrábějí z běžných EPOS plechů, z nichž se odstraní válcovaný povrch, a plechy se upraví dalším válcováním, dalším žíháním a dalším potažením. Podle žadatelů se z dotčených zemí do Unie dovezlo pravděpodobně jen velmi malé množství slabých EPOS.

(22)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

(23)

Komise proto prozatímně rozhodla, že tyto výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(24)

Dva vyvážející výrobci požadovali, aby z definice výrobku byly vyloučeny plechy z EPOS vystřižené do tvaru k použití v transformátorech, v příslušném odvětví známé jako „transformátorové plechy“. Tvrdili, že dotčený výrobek se vyrábí (a prodává) ve formě svitků nebo nenavinutých výrobků, podle požadavku jejich odběratelů, zatímco na transformátorové plechy se tyto vlastnosti nevztahují.

(25)

Komise souhlasila, že transformátorové plechy nespadají do definice výrobku, jelikož již mají znaky, podle nichž je lze identifikovat jako část transformátoru, jako například zvláštní tvary, velikosti a otvory. Vzhledem k tomu se již nejedná o prosté ploché válcované výrobky. Tyto transformátorové plechy také spadají pod jiný kód KN.

(26)

Tři vyvážející výrobci a jeden uživatel tvrdili, že z oblasti působnosti šetření by měly být vyloučeny typy s vyšší permeabilitou a/nebo typy se zjemněnými doménami se ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg. Prohlašovali, že typy výrobku s nejnižšími ztrátami v jádře mají podstatně jiné vlastnosti a koncová užití, a tudíž nejsou kupovány stejnými odběrateli a nekonkurují jiným typům dotčeného výrobku. Proto by měly být provedeny dvě samostatné analýzy újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie.

(27)

Dotčený výrobek se však bez ohledu na ztrátu v jádře vyrábí z téhož základního materiálu a má stejné základní vlastnosti a srovnatelná koncová užití. Uživatelé v Unii kupují současně jak dotčený výrobek se ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg, tak dotčený výrobek se ztrátou v jádře vyšší než 0,90 W/kg. Tato tvrzení proto byla předběžně zamítnuta, aniž by bylo dotčeno další přezkoumání otázky, zda si některé typy s vyšší permeabilitou a/nebo typy se zjemněnými doménami obzvláště vysoké kvality zaslouží samostatnou analýzu v konečné fázi na základě dalších informací, které mají být předloženy.

(28)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že z definice výrobku by měl být vyloučen dotčený výrobek o šířce přesahující 1 150 mm, jelikož výrobní odvětví Unie není schopné vyrobit obdobný výrobek o šířce přesahující 1 150 mm, zatímco oni toho schopni jsou. Tyto výrobky o velké šířce vyžadují speciálně někteří odběratelé, protože to pomáhá snížit ztrátu oceli při podélném dělení celého svitku na délku podle požadavků odběratele.

(29)

Tato žádost o vyloučení výrobku z definice nebyla přijata. Skutečnost, že dotčený výrobek potenciálně mírně přesahuje šířku 1 150 mm či více, z těchto předmětů nečiní samostatný výrobek mimo oblast působnosti šetření. Spíše i navzdory rozdílům v šířce mají všechny typy dotčeného výrobku stejné základní fyzické a technické vlastnosti a v podstatě stejné základní použití. Omezení oblasti působnosti šetření na určité šířky by navíc vyvážejícím výrobcům umožnilo vyhýbat se platným antidumpingovým opatřením.

(30)

Jeden vyvážející výrobce a Stálé zastoupení Ruské federace při Unii tvrdili, že jejich vyvážené EPOS „první jakosti“ (s vyšší rovinností, menším počtem svařovaných spojů) na jedné straně a jejich vyvážené EPOS „druhé“ a „třetí jakosti“ (s četnými vadami, řadou svarů a nedostatečnou rovinností) na druhé straně nejsou, podle praxe v ruském výrobním odvětví, do žádné míry zaměnitelné (oběma směry) a představují rozdílné výrobky. A proto tvrdili, že materiál „druhé“ a „třetí jakosti“ by měl být z definice výrobku vyloučen.

(31)

Pokud jde o kvalitu, současný popis a kód KN dotčeného výrobku opravdu potenciálně zahrnují širokou škálu typů. Nicméně výroba výrobku nižší kvality, a to jak v případě výrobců v Unii, tak vyvážejících výrobců, patří k výrobnímu procesu a méně kvalitní typy se vyrábí z téhož základního materiálu a na témže výrobním zařízení. Tyto typy, které jsou relativně méně kvalitní, jsou rovněž prodávány k použití v oblasti transformátorů a zcela splňují definici dotčeného výrobku. Komise proto předběžně zamítla i toto tvrzení.

(32)

V 33. až 43. bodě odůvodnění Komise uvádí obecnou metodiku, již použila pro výpočty dumpingu. V odůvodněných případech jsou případné otázky, které se týkají konkrétní země či společnosti a jsou významné pro tyto výpočty, zpracovány v níže uvedených oddílech věnovaných jednotlivým zemím.

(33)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého jednotlivého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období šetření do Unie.

(34)

Komise následně určila typy výrobku prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie, a v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce domácí prodej jednotlivých typů výrobku reprezentativní. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu představuje během období šetření alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(35)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečnou prodejní cenu na domácím trhu.

(36)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(37)

V takovém případě je běžná hodnota vážený průměr cen veškerého domácího prodeje tohoto typu výrobku během období šetření.

(38)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(39)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodán v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(40)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly každému jednotlivému spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(41)

Vyvážející výrobci vyváželi do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci.

(42)

Jestliže vyvážející výrobce vyvezl dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii, též prostřednictvím obchodníků, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(43)

Jestliže vyvážející výrobci vyvezli dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společnosti ve spojení, která působila jako dovozce, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení zjištěna početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní cena byla v souladu s uvedeným článkem zjištěna početně také tehdy, když dotčený výrobek nebyl znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen. V takových případech byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk.

(44)

Komise srovnala běžné hodnoty a vývozní ceny vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(45)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny.

(46)

Jediný vyvážející výrobce z Koreje, společnost POSCO, při šetření Komise plně spolupracoval. Společnost POSCO k prodeji dotčeného výrobku v EU a na svém domácím trhu využívala složitou síť prodejních kanálů.

(47)

V případě tohoto jediného vyvážejícího výrobce byla běžná hodnota určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.1. V důsledku toho byla běžná hodnota u většiny typů výrobku vyvážených do Unie založena na ceně na domácím trhu. U zbývajících typů byla běžná hodnota zjištěna početně.

(48)

Jediný vyvážející výrobce vyvážel do Unie přímo; prostřednictvím obchodních společností v Koreji; a prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci a nacházely se v Unii. Pro uvedený vývoz prostřednictvím dovozců v Unii byla vývozní cena zjištěna početně na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(49)

V ostatních případech byla vývozní cena určena za použití obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.2.

(50)

Vyvážející výrobce uvedl, že se svými obchodními společnostmi a svými společnostmi ve spojení v Unii tvoří jediný hospodářský subjekt, a žádná úprava podle čl. 2 odst. 9 tudíž není k určení vývozní ceny zapotřebí.

(51)

Podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení se vývozní cena v případě spojení mezi vyvážejícím výrobcem a dovozci ve spojení nepovažuje za spolehlivou. Znění čl. 2 odst. 9 základního nařízení neobsahuje žádné slovní vyjádření, které:

(52)

Je tudíž zřejmé, že forma spojení nemůže mít žádný dopad na použitelnost úprav, jejichž cílem je dosáhnout spolehlivé vývozní ceny. V případě, že cena musí být zjištěna početně, jsou takové úpravy povinné.

(53)

Komise ověřila, že společnosti POSCO Německo a POSCO Itálie plnily všechny funkce, jež obvykle plní dovozci v Unii, kteří jsou ve spojení. Není zpochybněno, že společnosti POSCO Německo a POSCO Itálie působily vůči korejskému vyvážejícímu výrobci jako dovozci ve spojení.

(54)

Komise proto dospěla k závěru, že mezi vyvážejícím výrobcem a dovozci existovalo spojení a za účelem určení spolehlivé vývozní ceny uplatnila stanovené úpravy o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem a o přiměřený zisk. Toto tvrzení proto bylo zamítnuto.

(55)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu jediného vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(56)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Byly provedeny úpravy s ohledem na přepravné, náklady na manipulaci, balení, náklady na úvěr a bankovní poplatky.

(57)

Vyvážející výrobce podal žádost podle čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) základního nařízení o úpravu o rozdíly v obchodních úrovních a tvrdil, že veškerý jeho domácí prodej směřuje ke koncovým uživatelům, zatímco veškerý jeho prodej na vývoz do Unie směřuje k obchodníkům ve spojení nebo k obchodníkům, kteří ve spojení nejsou.

(58)

Vyvážející výrobce však nemohl prokázat žádné trvalé a zřejmé rozdíly v cenách na různých obchodních úrovních na domácím nebo na vývozním trhu. Tato žádost proto nemohla být přijata.

(59)

Vyvážející výrobce následně požadoval úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu ii) základního nařízení. Ani tuto žádost Komise nemůže přijmout, jelikož vývoz do Unie probíhal prostřednictvím společností ve spojení a pak směřoval ke koncovým uživatelům, kteří nejsou ve spojení, a obchodní úroveň prodeje na vývoz a prodeje na domácím trhu tudíž byla stejná.

(60)

U jediného vyvážejícího výrobce Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(61)

Úroveň spolupráce z Koreje byla vysoká, protože dovoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval přibližně 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě Komise stanovila dumpingové rozpětí pro celou zemi na stejné úrovni jako pro jediného vyvážejícího výrobce.

(62)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(63)

Dva vyvážející výrobci, společnosti Baosteel a WISCO, při šetření spolupracovali a představují přibližně 100 % veškerého vývozu do EU. Obě společnosti vyvážely do EU prostřednictvím dovozců v Unii, kteří jsou ve spojení.

(64)

Žádný ze spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství. Proto byla běžná hodnota v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení určena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“).

(65)

V oznámení o zahájení řízení Komise informovala zúčastněné strany, že jako vhodnou srovnatelnou zemi navrhuje Korejskou republiku, a vyzvala je, aby se k tomu vyjádřily. Jedna strana tvrdila, že Korea nepředstavuje vhodnou srovnatelnou zemi, a navrhla místo ní Rusko.

(66)

Ruský domácí trh je poměrně uzavřený a dominuje mu jedna jediná skupina výrobců. Podíl dovozu na trhu je velmi nízký (v roce 2013 méně než 5 %) a Rusko na EPOS uplatňuje dovozní cla (5 %). Typ/třída ruských výrobků EPOS navíc nejsou srovnatelné s čínským vývozem EPOS do Unie. Rusko proto nebylo považováno za vhodnou srovnatelnou zemi.

(67)

Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení, Komise rovněž zkoumala, zda by vhodnou srovnatelnou zemí mohla být nějaká z dalších dotčených zemí nebo nějaká z jiných třetích zemí s tržním hospodářstvím, kde jsou EPOS vyráběny. Podle informací, které má Komise k dispozici, jsou vedle dotčených zemí jedinými dalšími zeměmi, které vyrábějí EPOS, Brazílie a Indie.

(68)

Jak Brazílie, tak Indie mají pouze jednoho výrobce EPOS a oba tito výrobci vyrábějí typy výrobku, které nejsou s typy vyráběnými a vyváženými spolupracujícími vyvážejícími výrobci v ČLR srovnatelné. Kromě toho obě země uplatňují na dovoz EPOS cla, a zejména Indie je zemí, která především dováží a jejíž domácí výroba je zanedbatelná. Ani Brazílie, ani Indie tudíž za vhodnou srovnatelnou zemi považovány nebyly.

(69)

V případě Japonska a USA ze zkoumání vyplynulo, že na obou trzích dominují dva domácí výrobci a objemy dovozu jsou malé. Jak v Japonsku, tak v USA proto může být domácí trh považován za poměrně uzavřený konkurenci.

(70)

Pokud jde Koreu, její domácí trh je v případě EPOS poměrně otevřený a podíl dovozu na trhu je značný (více než 20 % v roce 2013). Korejský výrobce je velkým výrobcem s velkým objemem prodeje jak na domácím trhu, tak na vývoz. Vyrábí typy obdobného výrobku, které jsou podobné těm, jež do Unie vyvážejí čínští výrobci. Na dovoz EPOS z Unie, ČLR a Japonska se nevztahuje žádné clo.

(71)

Komise v této fázi řízení dospěla k závěru, že Korejská republika je nejvhodnější srovnatelnou zemí podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(72)

Jak je uvedeno výše (64. bod odůvodnění), byla běžná hodnota u dvou vyvážejících výrobců v ČLR určena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi, tj. v Koreji, v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(73)

Vyvážející výrobci vyváželi do Unie prostřednictvím obchodníků a dovozců, kteří se nacházeli jak v ČLR, tak v Unii.

(74)

Vývozní cena tudíž byla v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V tomto případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk od dovozce, který není ve spojení.

(75)

Komise srovnala běžnou hodnotu stanovenou ve srovnatelné zemi s vývozní cenou vyvážejících výrobců v ČLR na základě ceny ze závodu.

(76)

U jednoho vyvážejícího výrobce nebylo možné přiřadit jeden typ výrobku typům vyráběným korejským výrobcem. U tohoto konkrétního typu výrobku to bylo dáno ztrátou v jádře. V tomto případě byla vývozní cena srovnána s běžnou hodnotou nejpodobnějšího typu výrobku, který odpovídal všem vlastnostem, avšak vyznačoval se nejbližší možnou ztrátou v jádře.

(77)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny. Byly provedeny úpravy o náklady na přepravu, náklady na úvěr, náklady na manipulaci a nakládku, balení a bankovní poplatky.

(78)

Běžná hodnota byla upravena tak, aby bylo zajištěno, že je vyjádřena na stejné úrovni zdanění jako vývozní cena, protože část DPH uložené na vývoz EPOS z ČLR nebyla během období šetření dotčeným společnostem vrácena.

(79)

U každého ze spolupracujících vyvážejících výrobců Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku ve srovnatelné zemi s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(80)

Na základě jejich odpovědí na dotazník Komise zjistila, že obě společnosti jsou ve spojení prostřednictvím společného vlastnictví.

(81)

Pro obě společnosti tak bylo na základě váženého průměru jejich jednotlivých dumpingových rozpětí stanoveno jediné dumpingové rozpětí.

(82)

Úroveň spolupráce je vysoká, protože dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představuje 100 % celkového vývozu z ČLR do Unie v průběhu období šetření. Na tomto základě Komise stanovila dumpingové rozpětí pro celou zemi na úrovni dumpingového rozpětí určeného pro oba spolupracující vyvážející výrobce. Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(83)

V Japonsku byli během období šetření dva vyvážející výrobci – JFE Steel Corporation a Nippon Steel & Sumitomo Metal One Corporation. Oba vyvážející výrobci spolupracovali. Jeden z vyvážejících výrobců prodával na trh Unie prostřednictvím obchodníka v Japonsku. Druhý vyvážející výrobce do Unie vyvážel většinou nezpracované (nedělené) svitky, které byly dále zpracovávány (děleny) stranou v Unii, která s ním je ve spojení. Tentýž vyvážející výrobce rovněž dovážel dotčený výrobek prostřednictvím dovozce v Unii, který je ve spojení. Na domácím trhu oba vyvážející výrobci prodávali dotčený výrobek jak přímo, tak prostřednictvím obchodníků, z nichž někteří ve spojení jsou a jiní ne.

(84)

Na základě obecné metodiky popsané výše v oddíle 3.1.1 Komise zjistila, že v případě jednoho z vyvážejících výrobců nebyl ani jeden z typů výrobku prodávaných na domácím trhu reprezentativní ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení. U tohoto vyvážejícího výrobce tudíž byla běžná hodnota zjištěna početně pro všechny typy výrobku.

(85)

V případě druhého vyvážejícího výrobce Komise zjistila, že více než polovinu typů výrobku prodávaných na vývoz do Unie lze srovnávat s reprezentativním domácím prodejem těchto typů výrobku. U těchto typů výrobku proto byla pro výpočet běžné hodnoty v souladu s obecnou metodikou použita skutečná prodejní cena na domácím trhu. U zbývajících typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně.

(86)

Jeden vyvážející výrobce prodával dotčený výrobek na vývoz do Unie prostřednictvím obchodníka v Japonsku, který není ve spojení. Vývozní cena byla proto stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných vývozních cen v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Ke stanovení hodnoty CIF vývozu byly použity ověřené údaje tohoto obchodníka, který není ve spojení.

(87)

Druhý vyvážející výrobce prodával dotčený výrobek prostřednictvím dovozců v Unii, kteří jsou ve spojení. Nicméně většina typů výrobku nebyla znovu prodána ve stavu, ve kterém byla dovezena, neboť byla dále zpracovávána (dělena) stranou ve spojení. Komise proto stanovila vývozní cenu nezpracovaných (nedělených) svitků na vývoz v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě úpravy ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii, o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně nákladů na zpracování v Unii, řádně upravených o úbytek hmotnosti způsobený dělením, a prodejních, režijních a správních nákladů, a o dosažený zisk, aby tak bylo zpětně dosaženo ceny nezpracovaného (neděleného) svitku. Vzhledem k neexistenci jiné přiměřené referenční hodnoty byla použita úroveň zisku dovozce, který není ve spojení.

(88)

U typů výrobku prodávaných prostřednictvím dovozce ve spojení ve stavu, ve kterém byly dovezeny, tzn. bez dalšího zpracování v Unii, byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě úpravy ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii, o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk dovozce, který není ve spojení.

(89)

Komise srovnala běžné hodnoty a vývozní ceny vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(90)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny. Byly provedeny úpravy o provizi, náklady na přepravu, náklady na úvěr, bankovní poplatky, náklady na manipulaci a nakládku a náklady na balení.

(91)

Vyvážející výrobce podal žádost podle čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) základního nařízení o úpravu o rozdíly v obchodních úrovních a tvrdil, že téměř veškerý jeho domácí prodej směřuje ke koncovým uživatelům, zatímco polovina jeho prodeje na vývoz do Unie směřuje k obchodníkům ve spojení nebo k obchodníkům, kteří ve spojení nejsou.

(92)

Komise zjistila, že žádost nebyla dostatečně doložena. Tato žádost proto byla zamítnuta.

(93)

U spolupracujících vyvážejících výrobců Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(94)

Úroveň spolupráce byla vysoká, protože dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval 100 % celkového vývozu z Japonska do Unie v průběhu období šetření. Na tomto základě se Komise rozhodla stanovit dumpingové rozpětí pro celou zemi na úrovni spolupracující společnosti, jejíž dumpingové rozpětí je nejvyšší.

(95)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(96)

Šetření ukázalo, že dotčený výrobek v Rusku vyrábí pouze skupina NLMK Group. Oba vyvážející výrobci ve skupině, OJSC Novolipetsk Steel a VIZ Steel, spolupracovali. Veškerý prodej na trh Unie byl realizován prostřednictvím obchodníka ve spojení ve Švýcarsku. Prodej na domácím trhu se uskutečňoval přímo nezávislým stranám.

(97)

Vzhledem k tomu, že údaje o výše uvedených vyvážejících výrobcích byly poskytnuty odděleně, byly výpočty dumpingu provedeny pro každou společnost a vážené průměrné rozpětí pak bylo vypočteno pro skupinu jako celek.

(98)

Komise zjistila, že největší typ výrobku prodávaný na vývoz do Unie lze srovnávat s reprezentativním domácím prodejem tohoto typu výrobku a že se tento domácí prodej uskutečnil v běžném obchodním styku. U tohoto typu výrobku proto byla pro výpočet běžné hodnoty v souladu s obecnou metodikou popsanou výše v oddíle 3.1.1 použita skutečná prodejní cena na domácím trhu. U zbývajících typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně.

(99)

V případě ruských výrobců se jedná o integrované společnosti, a to do té míry, že společnosti ve skupině těžily a dodávaly železnou rudu a další suroviny společnostem ve skupině, které vyráběly EPOS. Skupina vyvážejících výrobců tvrdila, že by neměl být použit čl. 2 odst. 5 základního nařízení k provedení úprav výrobních nákladů, protože vnitřní prodej těchto surovin probíhal za tržní ceny. Předběžně bylo rozhodnuto, že úprava provedena nebude, protože prodej těchto surovin v rámci skupiny probíhal za podobné ceny jako v případě externího prodeje.

(100)

Jelikož oba vyvážející výrobci vyváželi dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společnosti ve spojení, která působila jako dovozce, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V tomto případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk dovozce, který není ve spojení.

(101)

Komise srovnala běžné hodnoty a vývozní ceny obou vyvážejících výrobců ve spojení na základě ceny ze závodu.

(102)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny. Byly provedeny úpravy o náklady na dopravu, pojištění a úvěry a o provize.

(103)

U obou vyvážejících výrobců ve spojení Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení. V této fázi byly výpočty dumpingu obou vyvážejících výrobců ve spojení sloučeny za účelem výpočtu váženého průměrného rozpětí pro skupinu NLMK.

(104)

Úroveň spolupráce v Rusku je vysoká, protože dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě se Komise rozhodla stanovit dumpingové rozpětí pro celou zemi na úrovni skupiny NLMK.

(105)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(106)

Jediný spolupracující vyvážející výrobce prodával dotčený výrobek na trh Unie prostřednictvím dovozce ve spojení v Nizozemsku. Prodej na domácím trhu se uskutečňoval přímo nezávislým stranám.

(107)

Na základě obecné metodiky popsané v oddíle 3.1.1 Komise zjistila, že většina typů výrobku prodávaných spolupracujícím vyvážejícím výrobcem v USA na domácím trhu není shodná nebo srovnatelná s typy prodávanými na vývoz, a tudíž není považována za reprezentativní ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení. U těchto typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně v souladu s obecnou metodikou. U zbývajících typů výrobku byla běžná hodnota určena na základě cen na domácím trhu.

(108)

Jediný spolupracující vyvážející výrobce vyvážel do Unie prostřednictvím dovozce ve spojení v EU.

(109)

Malý podíl typů výrobku není znovu prodáván ve stavu, ve kterém byl dovezen, neboť je dále zpracováván (dělen) v EU. Vzhledem k tomu, že hodnota CIF vývozu deklarovaného na hranicích Unie u tohoto prodeje představuje hodnotu nezpracovaných (nedělených) svitků, Komise stanovila vývozní cenu nezpracovaných (nedělených) svitků na vývoz v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(110)

K tomu došlo úpravou ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii, o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně nákladů na zpracování v Unii, řádně upravených o úbytek hmotnosti, a prodejních, režijních a správních nákladů, a o dosažený zisk, aby tak bylo zpětně dosaženo ceny nezpracovaného (neděleného) svitku. Vzhledem k neexistenci jiné přiměřené referenční hodnoty byla použita úroveň zisku dovozce, který není ve spojení.

(111)

U prodeje, který se dále nezpracovával, byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě úpravy ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii, o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk dovozce, který není ve spojení.

(112)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu jediného vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(113)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny. Byly provedeny úpravy s ohledem na přepravné, manipulaci, balení, náklady na úvěr a náklady na službu zákazníkům.

(114)

U jediného vyvážejícího výrobce Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(115)

Úroveň spolupráce byla vysoká. Komise se proto rozhodla stanovit dumpingové rozpětí pro celou zemi na úrovni jediného vyvážejícího výrobce.

(116)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(117)

V Unii vyrábí dotčený výrobek šest společností. Na základě dostupných informací obsažených v podnětu v Unii nejsou žádní další výrobci dotčeného výrobku. Těchto šest výrobců tudíž představuje „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(118)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 340 000 tun. Tento číselný údaj Komise stanovila na základě veškerých dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, například informací získaných od žadatele a všech známých výrobců v Unii. Těchto šest známých výrobců v Unii představuje 100 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(119)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě prodeje na trhu Unie a) všech známých výrobců v Unii, b) dovozu do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu a rovněž při zohlednění údajů poskytnutých spolupracujícími výrobci v dotčených zemích.

(120)

S ohledem na Japonsko byla velká část dovozu dotčeného výrobku z Japonska do Nizozemska v posuzovaném období vykázána pod důvěrným kódem KN (4). Z tohoto důvodu jsou v níže uvedené tabulce týkající se spotřeby v Unii a v jiných příslušných tabulkách, které se týkají objemu a hodnoty dovozu, udána rozpětí.

(121)

Na tomto základě se spotřeba v Unii vyvíjela takto:

(122)

Komise získala údaje o veškeré činnosti související s dotčeným výrobkem a stanovila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu, nebo pro volný trh. Komise zjistila, že pouze malá část (přibližně 0,4 % celkové spotřeby) výroby výrobců v Unii je určena k využití pro vlastní spotřebu. Tato část byla často pouze převedena a/nebo dodána za převodní ceny v rámci téže společnosti nebo skupin společností k dalšímu navazujícímu zpracování. Vzhledem k velikosti závislého trhu to nemá vliv na obraz o újmě.

(123)

Od počátku roku 2003 došlo k nebývalému nárůstu poptávky po transformátorech, což vedlo k odpovídajícímu nárůstu poptávky po dotčeném výrobku a ke zvyšování cen. To počínaje rokem 2003/2004 přineslo významnou navýšenou kapacitu jak výrobců transformátorů, tak výrobců EPOS na celém světě. S mírným zpožděním, každopádně však od roku 2011, začal celosvětový trh (včetně Unie) pociťovat značný pokles spotřeby, který zasáhl i výrobní odvětví transformátorů.

(124)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii snížila přibližně o 11 %. Pokles spotřeby je způsoben hlavně klesající poptávkou ze strany navazujícího odvětví, tj. výrobců transformátorů.

(125)

Komise zjišťovala, zda by dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí neměl být posouzen souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(126)

Dumpingová rozpětí stanovená s ohledem na dovoz z ČLR, Japonska, Koreje, Ruska a USA byla všechna vyšší než úroveň považovaná za nepatrnou podle čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(127)

Objem dovozu z každé dotčené země nebyl zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení.

(128)

Podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a obdobným výrobkem byly také podobné.

(129)

Dovážené výrobky soutěžily mezi sebou navzájem i s dotčeným výrobkem vyráběným v Unii, protože jsou prodávány podobným kategoriím koncových uživatelů.

(130)

Všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla tudíž splněna a dovoz z dotčených zemí byl pro účely stanovení újmy posouzen souhrnně.

(131)

Vyvážející výrobci z USA a z Japonska zpochybnili vhodnost souhrnného posouzení. V obou případech tvrdili, že jejich dovoz v posuzovaném období klesl a že nepředstavoval cenové podbízení vůči cenám výrobců v Unii.

(132)

Navzdory poklesu dovozu z Japonska a z USA během posuzovaného období i tento dumpingový dovoz přispěl k cenovému tlaku vyvíjenému vůči dotčenému výrobku na trhu EU. Jejich dovoz je dumpingový a jejich výrobky zcela zřejmě přímo konkurují výrobkům Unie a výrobkům od jiných vyvážejících výrobců. Podmínky pro uplatnění souhrnného posouzení účinků dovozu z těchto pěti dotčených zemí jsou stále splněny. EPOS všech typů, včetně typů prodávaných japonskými a americkými vyvážejícími výrobci, jsou prodávány k využití při výrobě jader transformátorů a jsou prodávány stejné poměrně omezené skupině odběratelů. Komise proto tyto argumenty předběžně zamítla.

(133)

Komise stanovila objem dovozu na základě údajů Eurostatu a údajů poskytnutých spolupracujícími výrobci v dotčených zemích. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě údajů Eurostatu.

(134)

Jak již bylo uvedeno, byla velká část dovozu dotčeného výrobku z Japonska do Nizozemska v posuzovaném období vykázána pod důvěrným kódem KN. Z tohoto důvodu jsou v níže uvedené tabulce týkající se dovozu z dotčených zemí udána rozpětí.

(135)

Dovoz z dotčených zemí do Unie se vyvíjel takto:

(136)

Z výše uvedené tabulky je patrné, že v absolutních číslech vývoz z dotčených zemí během posuzovaného období mírně klesl. Celkový podíl na trhu v případě dumpingového dovozu do Unie během posuzovaného období vzrostl přibližně o tři procentní body.

(137)

Komise stanovila ceny dovozu na základě údajů Eurostatu a údajů poskytnutých spolupracujícími výrobci v dotčených zemích.

(138)

Vážená průměrná cena dovozu z dotčených zemí do Unie se vyvíjela takto:

(139)

Průměrné ceny dumpingového dovozu klesly z 1 813 EUR za tunu v roce 2011 na 1 263 EUR za tunu během období šetření. Během posuzovaného období činil pokles průměrné jednotkové ceny dumpingového dovozu přibližně 30 %.

(140)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání:

(141)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle druhu u obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii v období šetření.

(142)

Navzdory poklesu cen nedocházelo v průměru ze strany vyvážejících výrobců k cenovému podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie. Obecně byly ceny výrobního odvětví Unie dosti podobné nebo jen nepatrně vyšší. Výsledek srovnání obecně prokázal neexistenci cenového podbízení. Pouze u jednoho japonského vyvážejícího výrobce bylo zjištěno cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie o 0,50 %.

(143)

Neexistence cenového podbízení však neznamená, že vývozní ceny nemohly způsobit újmu. Ceny výrobního odvětví Unie byly výsledkem výrazného stlačení cen způsobeného levným dumpingovým dovozem. Z důvodu nadměrné kapacity na světovém trhu v důsledku prudkého rozvoje obchodu v letech 2003–2010 došlo během posuzovaného období ke vzniku intenzivní cenové konkurence mezi Unií a vyvážejícími výrobci.

(144)

Agresivní cenové strategie se týkaly zejména trhu Unie a vyvážející výrobci je mohou snášet déle než výrobci v Unii, a to z těchto důvodů: Zaprvé podíl vyvážejících výrobců na jejich domácích trzích je mnohem vyšší než podíl výrobců v Unii na trhu v Unii. Trh Unie je otevřeným trhem, zatímco, jak je uvedeno v oddíle 3.3.1 Srovnatelná země, na domácí trhy vyvážejících výrobců z dotčených zemí nemohou další konkurenti, včetně výrobců v Unii, snadno proniknout. Zadruhé většina vyvážejících výrobců má na domácích trzích vysoké zisky, které jim poskytují dostatečný prostor k tomu, aby na trhu EU prodávali za dumpingové ceny, nebo dokonce se ztrátou. Se ztrátou na trhu Unie prodávají zejména vyvážející výrobci z Japonska a z USA. V posuzovaném období byli výrobci v Unii ztrátoví jak na trhu EU, tak i mimo EU.

(145)

Za těchto okolností není rozhodující otázkou, zda vyvážející výrobci prodávají pod cenami výrobního odvětví Unie, které jsou již tak ztrátové. Rozhodujícím činitelem pro stanovení újmy je spíše to, že výrobci v Unii neměli jinou možnost, než prodávat pod náklady, aby si uchránili svůj podíl na trhu a udrželi hospodářskou úroveň výroby, vzhledem k silnému cenovému tlaku, jemuž byly vystaveny jejich prodejní ceny.

(146)

Ruský vyvážející výrobce tvrdil, že by měla být provedena úprava s ohledem na rozdíly v kvalitě mezi dotčeným výrobkem, který vyrábí a prodává tento vyvážející výrobce, a obdobným výrobkem výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení se zakládá na tom, že u stejného typu by kvalita dotčeného výrobku, který vyrábí tento vyvážející výrobce, byla podstatně nižší než kvalita produkovaná výrobním odvětvím Unie.

(147)

Toto tvrzení nebylo doloženo a složka ve skutečnosti neobsahovala důkazy o tom, že by byl mezi ruským vývozem a výrobou v Unii v případě téhož typu výrobku rozdíl v kvalitě. Tvrzení proto bylo předběžně zamítnuto. S ohledem na spravedlivé srovnání typů výrobku však bylo předběžně uznáno, že ruské dotčené výrobky „druhé a třetí jakosti“ by neměly být srovnávány s výrobky výrobního odvětví Unie „první a druhé jakosti“.

(148)

Další tvrzení se týkalo obchodní úrovně. Bylo namítnuto, že rozdíl v obchodní úrovni si zaslouží úpravu a že skupina NLMK prodává výlučně prostřednictvím obchodníka, zatímco společnosti EU prodávají také přímo konečným uživatelům. I toto tvrzení však bylo předběžně zamítnuto, neboť šetření neprokázalo, že tento rozdíl v obchodní úrovni měl dopad na ceny. Zejména nebylo dokázáno, že mezi výše uvedenými obchodními úrovněmi existují trvalé a zřejmé rozdíly v cenách.

(149)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v průběhu posuzovaného období. Pro účely stanovení újmy Komise nerozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy, neboť všichni známí výrobci v Unii tvoří „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Komise posuzovala ukazatele újmy na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od všech známých výrobců v Unii a údajů získaných od žadatele.

(150)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

(151)

V průběhu celého posuzovaného období poklesl objem výroby výrobního odvětví Unie o 17,2 %.

(152)

Oznámené hodnoty kapacity se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Kapacita během posuzovaného období mírně vzrostla.

(153)

Někteří výrobci v Unii v průběhu posuzovaného období investovali do modernizace svého stávajícího výrobního zařízení s cílem vyrábět v poměru více typů s vyšší permeabilitou než typů konvenčních. To však nemělo vliv na výrobní kapacitu v posuzovaném období.

(154)

Snížení míry využití kapacity vyplynulo z mírného nárůstu výrobní kapacity ve spojení s poklesem objemu výroby. V průběhu posuzovaného období toto snížení činilo 15 procentních bodů.

(155)

S ohledem na Japonsko byla velká část dovozu dotčeného výrobku z Japonska do Nizozemska v posuzovaném období vykázána pod důvěrným kódem KN. Z tohoto důvodu jsou v níže uvedené tabulce týkající se objemu prodeje a podílu na trhu udána rozpětí.

(156)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

(157)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie klesl v posuzovaném období o 11,4 %, ze zhruba 189 000 – 204 000 tun v roce 2011 na 167 000 – 182 000 tun během období šetření. Tento pokles začal již před posuzovaným obdobím, protože v roce 2010 činil objem prodeje výrobního odvětví Unie 210 693 tun.

(158)

Během posuzovaného období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu mírně snížil z 51,7 % – 58,4 % na 51,1 % – 57,6 %). Ovšem i tento pokles začal již před posuzovaným obdobím, protože v roce 2010 činil podíl výrobního odvětví Unie na trhu ještě 60,6 %. Tato ztráta podílu na trhu se časově shodovala s poklesem spotřeby, ale pokles objemu prodeje výrobního odvětví Unie přesáhl pokles spotřeby. Navíc v důsledku pokračujícího cenového tlaku ze strany vyvážejících výrobců bylo výrobní odvětví Unie nuceno snižovat své prodejní ceny, aby zabránilo dalšímu zmenšení svého podílu na trhu.

(159)

Spotřeba v Unii klesla během posuzovaného období zhruba o 11 %, zatímco objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie se snížil o 11,4 %. Výrobnímu odvětví Unie tak podíl na trhu mírně klesl, na rozdíl od podílu, který měl na trhu dovoz z dotčených zemí a jenž se v průběhu posuzovaného období do jisté míry zvýšil.

(160)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

(161)

Míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie během posuzovaného období výrazně klesla v důsledku rozhodnutí omezit výrobu. To mělo za následek snížení pracovní síly o 9 % během posuzovaného období. Produktivita pracovní síly výrobního odvětví Unie, měřená jako výstup na zaměstnance za rok, klesala pomaleji než pokles skutečné výroby. Druhý uváděný ukazatel se však nepovažuje za významný pro určení toho, zda je výrobní odvětví Unie efektivní, a to zejména kvůli tomu, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období vyrábělo v poměru více typů s vyšší permeabilitou. Výroba typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou ve skutečnosti vyžaduje slabší materiál, a tudíž menší tonáž, navzdory větším nákladům na výrobu těchto typů dotčeného výrobku.

(162)

Všechna dumpingová rozpětí byla podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčených zemí nebyl dopad skutečných vysokých dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie zanedbatelný.

(163)

Ačkoliv v období 2005–2008 byla uplatněna opatření vůči Rusku a v letech 2005–2010 vůči USA, v současné době v EU proti tomuto výrobku žádná opatření na ochranu obchodu neexistují. Proto nebyly k dispozici žádné aktuální údaje pro posouzení účinků případného dřívějšího dumpingu.

(164)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

(165)

Výše uvedená tabulka zobrazuje vývoj jednotkových prodejních cen v Unii ve srovnání s příslušnými výrobními náklady, které zahrnují zejména náklady na suroviny, tj. za tepla válcované svitky, které v průměru představují zhruba 50 až 58 % celkových výrobních nákladů během posuzovaného období. Patrné je významné stlačení prodejních cen výrobního odvětví Unie. V posuzovaném období se prodejní ceny snížily v průměru více než příslušné náklady. Prodejní ceny navíc byly během posuzovaného období, s výjimkou roku 2011, v průměru nižší než jednotkové výrobní náklady. To vedlo ke značným ztrátám pro výrobce v Unii a tato situace se shoduje s obdobím, kdy průměrné prodejní ceny dumpingového dovozu výrazně poklesly, což vytvářelo neustálý tlak na výrobce v Unii. Výrobci v Unii byli nuceni podstatně snížit své prodejní ceny, aby se pokusili zachovat si svůj podíl na trhu.

(166)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

(167)

Během posuzovaného období průměrná mzda na zaměstnance mírně vzrostla, nárůst však stále nedosahoval celkového nárůstu mezd v Unii. V každém případě, jak je vysvětleno ve 161. bodě odůvodnění, se zaměstnanost snížila.

(168)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

(169)

V průběhu posuzovaného období zůstala úroveň konečného stavu zásob poměrně stabilní. Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nelze u tohoto výrobního odvětví považovat za významný ukazatel újmy.

(170)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

(171)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii tak, že čistou ztrátu z prodeje obdobného výrobku před zdaněním odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje. Jak je uvedeno v tabulce ve 164. bodě odůvodnění, jednotková prodejní cena účtovaná odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, klesla o 26,5 % kvůli velkému cenovému tlaku, který vyvíjel dumpingový dovoz. Navíc zatímco v roce 2011 se výrobci v Unii blížili hranici rentability, v letech 2012 a 2013 se ztráty podstatně prohloubily a během období šetření dosáhly až na úroveň – 22 %, a to navzdory snahám výrobního odvětví Unie o optimalizaci nákladů, včetně ohlášeného snížení pracovní síly a dočasných pracovních opatření.

(172)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Čistý peněžní tok měl podobně klesající tendenci jako ziskovost a dostal se do záporných, ne-li neudržitelných hodnot.

(173)

Navzdory ztrátám během posuzovaného období investice v každém roce posuzovaného období stále přesahovaly 23 milionů EUR. Tyto investice se většinou týkaly modernizace strojního zařízení za účelem výroby typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou.

(174)

Návratnost investic je v zásadě zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. V důsledku utrpěných ztrát byla návratnost investic během posuzovaného období negativní. Ve skutečnosti vykazovala stejnou klesající tendenci jako ziskovost. Schopnost získávat kapitál ovlivnily ztráty, které vznikly během posuzovaného období. Například jeden výrobce v Unii odložil významné investice do rozvoje typů EPOS s vyšší permeabilitou na rok 2015.

(175)

I přes konkrétní kroky výrobního odvětví Unie během posuzovaného období, jejichž cílem bylo zvýšit efektivitu prostřednictvím snížení nákladů a udržení pevné kontroly nad výrobními náklady, včetně ohlášeného snížení pracovní síly a dočasných pracovních opatření, se hospodářská situace výrobního odvětví Unie během posuzovaného období značně zhoršila: Ztráty se dostaly z – 0,8 % v roce 2011 na – 22,3 % během období šetření. Navíc ve srovnání s rokem 2010 je propad zisků ještě dramatičtější, protože v průběhu roku 2010 bylo výrobní odvětví Unie stále ještě schopné dosáhnout zisků ve výši 14 %.

(176)

Kromě toho objem prodeje na trhu Unie klesl o 11,4 %, jednotkové prodejní ceny se propadly o 26,5 %, výroba se snížila o 17,2 % a využití výrobní kapacity o 15 %. Zaměstnanost navíc klesla o 9 %. V důsledku toho ztráty dosáhly úrovně, která již není udržitelná.

(177)

Při specifických okolnostech tohoto případu, kdy vyvážející výrobci obecně nepraktikovali cenové podbízení vůči výrobnímu odvětví Unie, je rozhodujícím činitelem pro stanovení újmy to, že výrobci v Unii byli nuceni prodávat pod náklady, protože značná část vyvážejících výrobců nejenže prodávala za dumpingové ceny, ale dokonce i pod náklady, což vyvíjelo značný tlak na prodejní ceny výrobního odvětví Unie.

(178)

Kvůli ztrátám utrpěným během posuzovaného období v důsledku výše uvedených činitelů sledovaly ostatní ukazatele, jako je peněžní tok a návratnost investic, stejnou klesající tendenci jako ukazatel ziskovosti.

(179)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi šetření k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, již prokazují všechny hlavní ukazatele újmy, ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(180)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými činiteli. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí,nebyla přičítána na vrub tomuto dumpingovému dovozu. Těmito činiteli jsou: hospodářská krize a snížení poptávky, nedostatečná konkurenceschopnost výrobců v Unii, dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii a „údajná nadměrná kapacita“ evropského ocelářského průmyslu.

(181)

Prodejní ceny vyvážejících výrobců klesly v průměru z 1 813 EUR/t v roce 2011 na 1 263 EUR/t během období šetření. Stálým snižováním svých jednotkových prodejních cen v průběhu posuzovaného období výrobci z dotčených zemí dokázali zvýšit svůj podíl na trhu (40,2 % – 46,9 % v roce 2011 na 41,8 % – 48,3 % během období šetření). V důsledku tohoto propadu cen došlo během posuzovaného období ke vzniku intenzivní cenové konkurence mezi výrobci v Unii a vyvážejícími výrobci.

(182)

Prudký pokles cen vyvážejících výrobců z dotčených zemí během posuzovaného období, poměrně často pod náklady, způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu: Výrobci v Unii neměli jinou možnost, než začít snižovat ceny a prodávat se ztrátou, aby si udrželi určitou úroveň objemu prodeje a podílu na trhu. To se však negativně odrazilo na ziskovosti výrobního odvětví, která se dostala do záporných hodnot a během období šetření se propadla na neudržitelnou úroveň – 22,3 %. Je zřejmé, že kdyby výrobní odvětví Unie nesnížilo ceny pod výrobní náklady, bylo by velmi rychle ztratilo podíl na trhu a muselo by snížit výrobu a zavřít výrobní zařízení.

(183)

Vzhledem k jasně zjištěnému časovému souběhu dumpingového dovozu za průběžně klesající ceny na jedné straně a na druhé straně ztráty objemu prodeje výrobního odvětví Unie a stlačení cen vedoucího ke ztrátovosti se vyvozuje, že dumpingový dovoz byl odpovědný za újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie. Ačkoli nedochází k nepřetržitému cenovému podbízení, panuje, především na trhu Unie, agresivní stanovování cen, jemuž mohou dlouhodobě odolávat pouze vyvážející výrobci. Je tomu tak proto, že na rozdíl od výrobců v Unii dosahují v zásadě velmi dobrých zisků na svých domácích trzích, kde mají velmi vysoký podíl na trhu.

(184)

Během posuzovaného období způsobila hospodářská krize snížení poptávky v EU a následný pokles prodejních cen. Přestože krize zasáhla trhy EPOS po celém světě, je třeba konstatovat, že nebylo možné pozorovat, že by vyvážející výrobci na svých domácích trzích utrpěli podobnou újmu. Pro ilustraci, USTR (5) zjistil (publikace 4491 ze září 2014, část VII Závěr, strana 36), že výrobnímu odvětví USA v současné době není působena podstatná újma. Kromě toho japonští, ruští a korejští výrobci na svých domácích trzích někdy prodávali se značným ziskem.

(185)

Lze učinit předběžný závěr, že hospodářská krize není hlavní příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví EU a nenarušuje příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(186)

Některé zúčastněné strany uváděly, že výrobci v Unii nejsou dostatečně konkurenceschopní vzhledem k poměrně vyšším cenám surovin, energie (zejména elektřiny) a nákladům práce.

(187)

Výrobci v Unii mohou být v relativní nevýhodě, pokud by se jejich ceny surovin a elektřiny porovnaly s některými vyvážejícími výrobci, například v Rusku a USA.

(188)

Tyto argumenty však dostatečně nevysvětlují, proč výrobní odvětví Unie stále dokázalo vytvářet zisk v letech předcházejících posuzovanému období, jelikož toto možné relativní znevýhodnění v oblasti nákladů s největší pravděpodobností existovalo i během tohoto předcházejícího období. Výrobní odvětví Unie navíc od roku 2011 dosahovalo úspor nákladů, což přineslo snížení nákladů práce a jednotkových výrobních nákladů. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(189)

Objem dovozu z dalších třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto

(190)

Dovoz z dotčených zemí tvoří velkou většinu veškerého dovozu do Unie. Ostatní dovoz během posuzovaného období klesl o 63,8 %. Vzhledem k nízkému objemu dovozu (1 891 tun) a nízkému podílu na trhu (0,6 %) na konci období šetření je patrné, že neexistuje nic, co by nasvědčovalo tomu, že výrobnímu odvětví Unie působil újmu ostatní dovoz.

(191)

Objem vývozu výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjel takto:

(192)

Prodej na vývoz (podle objemu) výrobců v Unii odběratelům, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období snížil o 22,7 %. Aby byli i nadále schopni konkurovat ostatním výrobcům na trzích třetích zemí, museli výrobci v EU snížit své vývozní ceny. Na konci období šetření však objem vývozu činil 45,6 % celkové výroby, oproti 48,9 % v roce 2011, což během poměrně krátkého období představuje ztrátu ve výši 3,3 procentního bodu.

(193)

Vývozní výkonnost výrobců v Unii tak rovněž přispěla k újmě, nikoliv však do té míry, aby to narušilo příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a to z níže uvedených důvodů. Zaprvé nižší jednotková prodejní cena (1 139 EUR za tunu na vývozních trzích) účtovaná výrobci v Unii by ve srovnání s cenou na trhu EU (1 235 EUR za tunu) měla být nahlížena ve světle toho, že zahrnuje velkýpodíl EPOS druhé jakosti od výrobců v EU, které směřují především na vývoz a oproti EPOS prvotřídní jakosti jsou prodávány se slevou. Zadruhé objem prodeje v EU (172 410 tun) představuje ve srovnání s objemem vývozu (155 239 tun) většinu prodeje výrobců v Unii. Zatřetí zhoršující se vývozní výkonnost souvisí s tím, že trhy v dotčených zemích, které jsou hlavními obchodními partnery Unie, jsou poměrně uzavřené a obtížně se na ně proniká. V této souvislosti byl vyvozen závěr, že vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie zůstala zachována na vysoké úrovni. Kdyby se vývoz neudržel na takovéto úrovni, pak by ztráta na úsporách z rozsahu výroby a dopad na jednotkové výrobní náklady výrobního odvětví Unie byly za situace, která se vyznačovala silnými cenovými tlaky ze strany dumpingového dovozu uskutečňovaného často pod náklady, ještě větší.

(194)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie nebyl dovoz z dotčených zemí, ale spíše strukturální problémy (například nadměrná kapacita) ocelářského průmyslu Unie tvořeného vertikálně integrovanými výrobci oceli.

(195)

Nicméně negativní dopad tohoto faktoru nelze přičítat výrobcům EPOS v EU. Jak je uvedeno v analýze újmy, výrobci v Unii podnikli konkrétní kroky ke zlepšení efektivity; například objem výroby byl snížen o 70 482 tun (– 17,2 %), počet zaměstnanců klesl v přepočtu na plné pracovní úvazky o 251 (– 9 %) a jednotkové náklady také klesly o 11 %.

(196)

Kromě toho u konvenčních typů dotčeného výrobku na trhu Unie neexistuje výrazná nadměrná kapacita. Jak budou výrobci v Unii navíc přecházet na sortiment s nižší ztrátou v jádře, bude výrobní kapacita konvenčních typů dotčeného výrobku dále klesat.

(197)

Šetření zatím v Unii nezjistilo žádné strukturální problémy, které by se daly považovat za příčinu újmy. Problémem výrobního odvětví Unie je spíše skutečnost, že kvůli dumpingovému dovozu z Japonska, Koreje, USA a ČLR nemohou výrobci v Unii vyrábět (a prodávat) více typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou za neustále se snižující ceny. Kromě toho výrobci v Unii čelí nerovnováze dodávek v oblasti konvenčních typů dotčeného výrobku následkem ruského dumpingového dovozu, který také stlačuje ceny tohoto typu dotčeného výrobku. Případná údajná nadměrná kapacita je tedy spíše důsledkem dumpingového dovozu než příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(198)

Ruská vyvážející skupina tvrdila, že újma se týká pouze vysokojakostních tříd výrobků, a nikoli konvenčního odvětví EPOS, které je z hlediska výroby a prodeje údajně udržitelné. Vývoz z Ruska se tak v tomto případě údajně nedal považovat za příčinu újmy.

(199)

Nicméně všichni výrobci v Unii, včetně těch, kteří vyrábějí pouze konvenční typy EPOS, utrpěli podstatnou újmu, pokud jde o objem výroby, objem prodeje, podíl na trhu, prodejní ceny a ziskovost. To jasně dokazuje, že toto tvrzení není opodstatněné.

(200)

Byla prozatímně stanovena příčinná souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii, a dumpingovým dovozem z dotčených zemí. Existuje zřejmý časový souběh zejména mezi prudkým poklesem úrovně cen dumpingového dovozu a propadem výkonnosti Unie. V roce 2011 se výrobní odvětví Unie snažilo udržet si své ceny, poté však, aby si zachovalo svůj podíl na trhu nebo aby přinejmenším zabránilo jeho dalšímu snižování, nemělo jinou možnost, než se přizpůsobit úrovni cen, kterou nastavil dumpingový dovoz. To vedlo ke ztrátovosti, která není udržitelná.

(201)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků dumpingového dovozu působícího újmu. Předběžně nebylo zjištěno, že by další určené činitele, jako je hospodářská krize, tvrzení, že výrobní odvětví EU není dostatečně konkurenceschopné, dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii nebo nadměrná kapacita výrobního odvětví Unie, narušily výše stanovenou příčinnou souvislost, ani při zohlednění jejich případného společného účinku. Pokles spotřeby i vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie mohly do jisté míry k újmě přispět, avšak pokud by nedocházelo k neustálému snižování cen dumpingového dovozu, nebyl by stav výrobního odvětví Unie jistě tolik ovlivněn. Konkrétně prodejní ceny by se nepropadly na tak nízkou úroveň.

(202)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je dumpingový dovoz z dotčených zemí a že ostatní činitelé, zohledněné jednotlivě či společně, tuto příčinnou souvislost nenarušují.

(203)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory zjištění, že újmu způsobuje dumping, může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Určení zájmu Unie vycházelo z posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, uživatelů a zájmů veřejné politiky, pokud jde o dotčený výrobek, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (6) (dále jen „směrnice o ekodesignu“).

(204)

Výrobní odvětví Unie se nachází v různých členských státech (Spojené království, Francie, Německo, Česká republika, Polsko a Švédsko) a v souvislosti s dotčeným výrobkem zaměstnává přímo více než 2 500 pracovníků.

(205)

Při šetření spolupracovali všichni známí výrobci. Žádný ze známých výrobců nebyl proti zahájení šetření. Jak bylo prokázáno výše při analýze ukazatelů újmy, ke zhoršení situace a negativnímu vlivu dumpingového dovozu došlo v celém výrobním odvětví Unie.

(206)

Očekává se, že uložení prozatímních antidumpingových cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie, ukončí stlačování cen a umožní výrobnímu odvětví Unie, aby se zotavilo. To by vedlo ke zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie na úroveň považovanou za nezbytnou pro toto kapitálově náročné výrobní odvětví. Výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem z dotčených zemí. Je třeba připomenout, že všechny ukazatele újmy během posuzovaného období vykazovaly negativní trend. Závažně ovlivněny byly zejména ukazatele újmy související s finančními výsledky všech známých výrobců v Unii, jako je například ziskovost a peněžní tok. Proto je důležité, aby se ceny vrátily na úroveň, kdy nedochází k dumpingu, nebo alespoň na úroveň, kdy nedochází k újmě, aby tak mohli všichni různí výrobci působit na trhu Unie za spravedlivých obchodních podmínek. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(207)

Vyvozuje se proto předběžný závěr, že uložení antidumpingových cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie. Uložení antidumpingových opatření by umožnilo, aby výrobní odvětví Unie překonalo účinky zjištěného dumpingu působícího újmu.

(208)

U dovozců, kteří nejsou ve spojení, nebylo nutné provést výběr vzorku, jelikož se přihlásili pouze dva dovozci, kteří nejsou ve spojení a kteří při tomto šetření plně spolupracovali tím, že poskytli odpovědi na dotazník.

(209)

Činnosti související s dotčeným výrobkem představovaly téměř 100 % celkového obratu prvního dovozce, který není ve spojení, zatímco v případě druhého dovozce představovaly pouze malou část jeho celkového obratu. Oba vznesli námitku proti potenciálnímu uložení antidumpingových opatření vzhledem k tomu, že by podle jejich názoru mohla vést k ukončení dovozu dotčeného výrobku.

(210)

První dovozce, který není ve spojení, ukončil svoji činnost po období šetření. Tento dovozce, který není ve spojení, nejenže obchodoval s celými svitky přímo s odběrateli v Unii, ale prováděl také stříhání a podélné dělení před odesláním odběratelům v Unii.

(211)

Druhý dovozce dovážel pouze malá množství dotčeného výrobku představující jen nepatrnou část jeho obratu. Na tomto základě byl učiněn předběžný závěr, že vzhledem k omezenému podílu dotčeného výrobku na celkové činnosti tohoto dovozce nebude mít uložení opatření na zájem tohoto dovozce v Unii významný nepříznivý dopad.

(212)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že uložení opatření nebude mít na zájem dovozců v Unii významný nepříznivý dopad.

(213)

Dotčený výrobek se používá především jako materiál jádra při výrobě výkonových a distribučních transformátorů. V Evropě představují výrobci transformátorů odvětví s dlouholetou tradicí, které zásobuje velké dodavatele elektrické energie. Výrobci transformátorů obecně patří do velkých průmyslových skupin s celosvětovou přítomností. Na trhu však působí i několik menších nezávislých společností a některé z nich působí na určitých zvláštních menšinových trzích, jako je například řezání jader.

(214)

Dotčený výrobek je uživateli považován za významnou nákladovou položku. Na základě shromážděných údajů představuje dotčený výrobek jako vstupní materiál v průměru přibližně 6–13 % celkových nákladů na výrobu transformátorů. V některých výjimečných případech to může být i více, a to u omezeného počtu zprostředkovatelských společností, které stojí mezi výrobci dotčeného výrobku a výrobci transformátorů. Činnost těchto zprostředkovatelských společností se omezuje na podélné dělení na šířku a stříhání transformátorových plechů podle specifikací výrobců transformátorů ohledně svitků a/nebo na skládání jader pro transformátory.

(215)

Někteří uživatelé tvrdili, že z hlediska ztráty v jádře a úrovní hluku je kvalita výrobků vyvážejících výrobců lepší. Dále tvrdili, že pokud dojde k zavedení opatření, výrobní odvětví Unie nebude mít dostatečnou kapacitu pro zásobování uživatelského odvětví, zejména pokud jde o typy s vyšší permeabilitou, což povede k nedostatečnému zásobování.

(216)

Také zaznělo, že dovoz z dotčených zemí je zapotřebí k tomu, aby společnosti dovážející a využívající výrobky EPOS měli lepší vyjednávací pozici. Proto uvedli, že uložení opatření by omezilo jejich konkurenceschopnost vůči výrobcům transformátorů mimo Unii, a to i z toho důvodu, že zavedení opatření by přineslo výrazné zvýšení cen. Takové zvýšení cen by vedlo ke ztrátě zakázek a podílu na trhu Unie a k možnému rozhodnutí přesunout výrobu mimo Unii.

(217)

Za účelem posouzení těchto dvou hlavních argumentů vzala Komise v úvahu následující strukturu trhu. V celosvětovém měřítku se počet výrobců dotčeného výrobku omezuje na 16 významných výrobců. Po dvou výrobcích mají Japonsko a USA, jeden výrobce je v Rusku a v Koreji, čtyři v ČLR a šest v Unii (pět oceláren a jeden provoz zaměřený na podélné dělení). Unie je proto trhem s nejvyšším počtem výrobců. Distribuční síť japonských a amerických výrobců je na trhu Unie obzvlášť dobře zorganizována, protože mají v Unii vlastní servisní střediska a/nebo dovozce ve spojení. Dále se zdá, že ne všichni z těchto 16 výrobců jsou schopni dodávat určité typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou. Výrobci typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou se nacházejí v Unii, USA, Japonsku, Koreji a ČLR.

(218)

Co se týče situace uživatelů, šetření ukázalo, že spolupracující uživatelé, na které připadalo okolo 40 % veškerého dovozu EPOS z dotčených zemí, nakoupili během období šetření 48 % od výrobců z dotčených zemí a 52 % od výrobců v Unii.

(219)

Pokud jde o tvrzení uživatelů, že uložení opatření by vedlo k nedostatečnému zásobování dotčeným výrobkem, Komise poukazuje na to, že cílem antidumpingových cel není uzavřít trh Unie veškerému dovozu, nýbrž obnovit spravedlivý obchod odstraněním účinků dumpingu působícího újmu. Nepředpokládá se tedy, že se dovoz z dotčených zemí zastaví, ale že bude pokračovat, ovšem za ceny, které nebudou dumpingové, nebo alespoň nebudou působit újmu.

(220)

Pokud jde o kvalitu dotčeného výrobku, za měřítko kvality v oblasti EPOS a výrobního odvětví transformátorů se považuje výrobek jednoho japonského výrobce. Avšak dva výrobci v Unii jsou obecně považováni za schopné výroby určitých kvalitních typů dotčeného výrobku s nízkými ztrátami v jádře. V současnosti je kromě toho dohánějí další výrobci v Unii, kteří se rozhodli začít vyrábět v poměru více typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou než typů konvenčních, a to rovněž v důsledku první fáze provádění nařízení Komise (EU) č. 548/2014 (7) (nařízení o ekodesignu) (viz níže).

(221)

Kdyby nebyla uložena žádná antidumpingová cla, nebylo by jisté, zda by výrobní odvětví Unie dokázalo dále rozvíjet typy EPOS s vyšší permeabilitou, které jsou nezbytné pro provádění stupně 1 nařízení (EU) č. 548/2014, a to vzhledem ke ztrátám, které se nahromadily od roku 2011.

(222)

Vzhledem k volné výrobní kapacitě výrobců v Unii a jejich současné strategii vyrábět v blízké budoucnosti v poměru více typů s vyšší permeabilitou než typů konvenčních se nepovažuje za pravděpodobné, že by výrobní odvětví Unie nemělo dostatečnou kapacitu pro zásobování uživatelského odvětví, zejména v případě určitých typů s vyšší permeabilitou. V tomto ohledu výrobci v Unii odhadují, že v průběhu roku 2015 budou schopni vyrobit 144 000 tun typů s vyšší permeabilitou.

(223)

Tyto odhady zpochybnil jeden uživatel, který tvrdil, že výrobní odvětví Unie může během roku 2015 vyrobit nejvýše 90 000 tun typů s vyšší permeabilitou. Bez dalšího odůvodnění tohoto tvrzení nemohla Komise v této fázi ověřit jeho správnost. I kdyby však odhady tohoto uživatele potvrdily, že kapacita výrobců v Unii nebude moci v budoucnu uspokojit poptávku po typech s vyšší permeabilitou v Unii, nebylo by to samo o sobě rozhodující. Analýza zájmu Unie nevyžaduje, aby výroba v Unii plně pokrývala poptávku v Unii. V každém případě účelem antidumpingového cla je obnovit rovné podmínky na trhu Unie. Proto se očekává, že dovoz z dotčených zemí bude i nadále zásobovat trh Unie, ale za spravedlivé ceny. Komise tudíž dospěla k prozatímnímu závěru, že neexistuje žádná odůvodněná pravděpodobnost, že by uložení opatření vedlo k nedostatečnému zásobování typy EPOS s vyšší permeabilitou.

(224)

Tímto zjištěním není dotčeno další přezkoumání otázky, zda si některé typy s vyšší permeabilitou a/nebo typy se zjemněnými doménami obzvláště vysoké kvality zaslouží jiné posouzení v konečné fázi na základě dalších informací, které mají být předloženy.

(225)

Protože se očekává, že dovoz z dotčených zemí bude pokračovat, a protože stále existují alternativní zdroje dodávek, byť v omezeném rozsahu, je tvrzení, že zavedením antidumpingových cel se výrobní odvětví Unie dostane do monopolního postavení, nepodložené. Výrobní odvětví Unie tvoří více než jeden výrobce a tito výrobci si doposud vzájemně aktivně konkurovali.

(226)

Některé strany tvrdily, že monopolní postavení výrobního odvětví Unie by mohlo vzniknout zejména ve vztahu k některým konkrétním typům dotčeného výrobku, tj. některým typům s vyšší permeabilitou, které dokáže vyrobit jen omezený počet výrobců na světě. V tomto ohledu je nejprve třeba poznamenat, že pro účely tohoto antidumpingového řízení by se měly všechny typy dotčeného výrobku považovat za jeden jediný výrobek. Šetření, včetně analýzy zájmu Unie, by se tedy mělo soustředit celkově na dotčený výrobek, nikoli jednotlivě na některé konkrétní typy.

(227)

Bez ohledu na výše uvedené skutečnosti byly některé typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou skutečně vyráběny pouze omezeným počtem výrobců v Unii, USA, Japonsku, Koreji a ČLR. Očekává se však, že uvedené zdroje dodávek zůstanou po zavedení opatření dostupné, včetně zdrojů z dotčených zemí, třebaže za ceny, které nebudou dumpingové, nebo alespoň nebudou působit újmu. Proto bude zachována dostatečná úroveň hospodářské soutěže, a to i v souvislosti s těmito konkrétními typy výrobku.

(228)

Kromě toho se očekává, že z následujících důvodů bude dopad opatření pouze omezený. Pravděpodobný dopad navrhovaných opatření byl odhadován s přihlédnutím ke skutečnosti, že dotčený výrobek jako vstupní materiál představuje v průměru přibližně 6–13 % celkových nákladů na výrobu transformátorů. Zvýšení ceny EPOS o 30 % by mohlo způsobit nanejvýš 3 % navýšení nákladů na transformátor. Toto však je pesimistický scénář, neboť předpokládá, že o 30 % se nezvýší pouze dovozní ceny, ale také ceny výrobního odvětví Unie. Pravděpodobnějším scénářem je značně mírnější dopad, neboť lze očekávat, že výrobci v Unii budou chtít využít určitého navýšení cen ve spojení s vyššími úsporami z rozsahu. Z toho vyplývá, že přijetí opatření na navržené úrovni má pravděpodobně pouze omezený dopad na ceny transformátorů a na zaměstnanost v uživatelském odvětví.

(229)

Navíc dovoz za spravedlivé ceny uživatele nepřiměřeně nepoškodí, protože ceny během posuzovaného období značně klesly. I při zahrnutí 30 % cla se budou ceny obecně stále pohybovat přibližně na úrovni z roku 2011. Rovněž je třeba mít na paměti, že pokud jde o dotčený výrobek, byla většina spolupracujících uživatelů na základě shromážděných údajů celkově zisková.

(230)

A konečně, uživatelé získávají významnou část prodeje EPOS, včetně typů s vyšší permeabilitou, od výrobního odvětví Unie. Trvalý tlak na ceny způsobený dumpingovým dovozem může vést k uzavírání závodů v Unii. Pokud by nebyla zavedena antidumpingová opatření, která odstraní nepříznivý dopad dumpingu působícího újmu, nebylo by možné vyloučit, že se uživatelé stanou zcela závislými na dovozu, zejména u typů s vyšší permeabilitou, což by také bylo zcela jistě na škodu hospodářské soutěži i uživatelskému odvětví.

(231)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že uložení opatření by bylo proti zájmu uživatelů. Komise však v této fázi nemohla přijmout tvrzení, že uložení opatření by vedlo k nedostatečnému zásobování typy EPOS s vyšší permeabilitou. Komise také dospěla k závěru, že uložení opatření by nepříznivě ovlivnilo konkurenceschopnost uživatelského odvětví, třebaže s menším dopadem na náklady a zaměstnanost, než se uvádělo.

(232)

Několik zúčastněných stran vzneslo otázku týkající se směrnice o ekodesignu, která stanoví rámec pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie stanovením minimálních závazných požadavků na energetickou účinnost těchto výrobků. Jejím cílem je snížit spotřebu energie v Unii zvýšením účinnosti elektrických spotřebičů.

(233)

Směrnice o ekodesignu je prováděna prostřednictvím nařízení týkajících se konkrétních výrobků, která jsou přímo použitelná ve všech zemích EU. Nařízení o ekodesignu obsahuje nové požadavky na ekodesign, pokud jde o malé, střední a velké výkonové transformátory. Článek 1 nařízení o ekodesignu definuje oblast jeho působnosti (použitelné pro uvádění na trh nebo do provozu výkonových transformátorů s minimálním výkonem 1 kVApoužívaných v elektrických přenosových a distribučních sítích o kmitočtu 50 Hz nebo pro průmyslové aplikace). Nařízení o ekodesignu je použitelné pouze pro transformátory zakoupené po jeho vstupu v platnost. Stupeň 1 tohoto nařízení bude použitelný od 1. července 2015. Obecně se má za to, že nařízení o ekodesignu bude mít za následek výrobu a prodej v poměru více typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou. Výroba transformátorů využívajících konvenčních typů dotčeného výrobku však bude pokračovat, i když v menší míře.

(234)

Proto právně závazné normy pro výrobky stanoví cíl, jímž je zajistit dostatečné zásobování, bez ohledu na původ dodávek, kvalitními EPOS pro výrobu transformátorů a obchodování s nimi v Evropě. Ačkoli je jisté, že poptávka po typech s vyšší permeabilitou se zvýší, budoucí rozsah této poptávky je v současné době nejasný, protože zúčastněné strany k této otázce dosud neposkytly žádné významné prognózy podložené důkazy. Jak je však uvedeno výše, Komise dospěla k prozatímnímu závěru, že neexistuje žádná odůvodněná pravděpodobnost, že by uložení opatření vedlo k nedostatečnému zásobování typy EPOS s vyšší permeabilitou, které by bránilo dosažení cílů stanovených v uvedené směrnici.

(235)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že uložení opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnilo znovu dosáhnout ziskovosti a provést budoucí investice nezbytné pro výrobu a rozvoj tříd potřebných rovněž pro splnění cílů v oblasti účinnosti stanovených nařízením o ekodesignu pro rok 2021 (takzvaný stupeň 2 nařízení o ekodesignu).

(236)

Pokud by opatření uložena nebyla, bylo by nejisté, zda bude výrobní odvětví Unie schopno dále rozvíjet třídy s vyšší permeabilitou a zda bude nakonec schopno přežít, rovněž s přihlédnutím ke ztrátám nahromaděným od roku 2011 a záporné návratnosti investic.

(237)

Pokud jde o zájem uživatelů, uložení opatření na navržené úrovni má pouze omezený dopad na ceny transformátorů a na zaměstnanost v uživatelském odvětví.

(238)

Pokud jde o cíl stanovený v nařízení o ekodesignu, jímž je zajistit na trhu Unie dostatečné dodávky EPOS s vyšší permeabilitou z důvodu energetické účinnosti, nebylo v této fázi prokázáno, že by uložení opatření tomuto cíli bránilo.

(239)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a po důkladné úvaze dospěla Komise v této fázi šetření k závěru, že neexistují přesvědčivé důvody domnívat se, že uložení opatření na dovoz EPOS pocházejících z dotčených zemí není v zájmu Unie. Tímto zjištěním není dotčeno další přezkoumání otázky, zda si některé typy s vyšší permeabilitou a/nebo typy se zjemněnými doménami obzvláště vysoké kvality zaslouží jiné posouzení v konečné fázi na základě dalších informací, které mají být předloženy.

(240)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být zavedena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(241)

Za účelem stanovení úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(242)

Újma by byla odstraněna v případě, že by výrobní odvětví Unie dokázalo pokrýt své výrobní náklady a dosáhnout takového zisku před zdaněním, jakého lze v tomto výrobním odvětví přiměřeně dosáhnout z prodeje obdobného výrobku na trhu Unie za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu. Ziskovost výrobního odvětví Unie byla v průběhu celého posuzovaného období, tj. v letech 2011až 2013 a v období šetření, záporná. Žadatel požádal Komisi, aby použila 14 % obratu, což byl průměrný zisk z prodeje před zdaněním, jehož výrobci v Unii dosáhli v roce 2010. Tento průměrný zisk dosažený v roce 2010 však byl považován za mimořádně vysoký, taktéž s přihlédnutím ke ztrátám, které vznikly od roku 2011, a prudce rostoucím cenám dotčeného výrobku na světovém trhu, a to i v roce 2010. Zisk ve výši 14 % tudíž nelze považovat za zisk dosažený za běžných podmínek hospodářské soutěže.

(243)

Na základě dostupných informací bylo předběžně zjištěno, že ziskové rozpětí ve výši 5 % obratu by mohlo být považováno za vhodnou úroveň, které by mohlo být dosaženo při neexistenci dumpingového dovozu. Tento procentní podíl byl použit i v předchozím šetření (8), kdy se prodej výrobního odvětví Unie stal ziskovým, též vzhledem k vyšší poptávce ze strany navazujícího odvětví a uspokojivé výši cen. Výrobní odvětví Unie tohoto zisku dosáhlo v roce 2001. Následující roky nelze brát v potaz, jelikož trh byl ovlivňován dumpingovým dovozem.

(244)

Kromě toho Komise odkazuje na 157. bod odůvodnění svého prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/110 (9), v němž bylo také použito ziskové rozpětí ve výši 5 %. S tímto případem lze v tomto ohledu spatřovat alespoň dva společné rysy: zaprvé oba výrobky jsou vyráběny v témže sektoru výrobního odvětví a zadruhé v obou případech tvoří za tepla válcované svitky hlavní část výrobních nákladů.

(245)

Na základě toho pak Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která výrobnímu odvětví Unie nepůsobí újmu, a to tak, že k výrobním nákladům známých výrobců v Unii během období šetření připočetla výše uvedené 5 % ziskové rozpětí.

(246)

Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v dotčených zemích, která byla řádně upravena o dovozní náklady a cla a jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie známými výrobci v Unii, která nepůsobí újmu. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF.

(247)

Prozatímní antidumpingová opatření by měla být na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí uvalena podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise provedla srovnání rozpětí újmy a rozpětí dumpingu. Výše cel by měla být stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy.

(248)

Prozatímní antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(249)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážely proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních antidumpingových celních sazeb.

(250)

Pokud společnost změní název svého subjektu nebo založí nový výrobní či obchodní subjekt, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Tato žádost musí být předložena Komisi (10). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace, včetně informací: o změně v činnostech společnosti spojených s výrobou; o domácím prodeji a prodeji na vývoz v souvislosti např. se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Komise v odůvodněných případech aktualizuje seznam společností, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby.

(251)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, sazba antidumpingového cla pro všechny ostatní společnosti by se neměla vztahovat pouze na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, ale i na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(252)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby v pevně stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(253)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,

—

požádat o poskytnutí informací o podstatných skutečnostech a důvodech, na jejichž základě bylo toto nařízení přijato,

—

předložit Komisi své písemné připomínky, a

—

požádat o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení – v obchodních řízeních.

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/44

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/46

(1)

Protokol 3 k Dohodě mezi Evropským společenstvím na straně jedné a vládou Dánska a autonomní vládou Faerských ostrovů na straně druhé (1) (dále jen „dohoda“) se týká definice pojmu „původní produkty“ a metod správní spolupráce (dále jen „protokol 3“).

(2)

Regionální úmluva o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (2) (dále jen „úmluva“) obsahuje ustanovení o původu zboží obchodovaného v souladu s příslušnými dohodami uzavřenými mezi smluvními stranami.

(3)

Unie a Dánské království za Faerské ostrovy úmluvu podepsaly dne 15. června 2011.

(4)

Unie uložila svou listinu o přijetí u depozitáře úmluvy dne 26. března 2012 a Dánské království za Faerské ostrovy dne 9. září 2013. V důsledku toho podle čl. 10 odst. 3 úmluvy vstoupila úmluva v platnost pro Unii dne 1. května 2012 a pro Faerské ostrovy dne 1. listopadu 2013.

(5)

Článek 6 úmluvy stanoví, že každá smluvní strana má přijmout vhodná opatření, aby zajistila účinné uplatňování uvedené úmluvy. Za tímto účelem by smíšený výbor zřízený dohodou měl přijmout rozhodnutí nahrazující protokol 3 novým protokolem, který odkazuje na úmluvu, pokud jde o pravidla původu.

(6)

Postoj Unie ve smíšeném výboru by proto měl vycházet z připojeného návrhu rozhodnutí,

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/50

(1)

Ustanovení čl. 11 odst. 2 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Monackým knížectvím (dále jen „měnová dohoda“) ukládá Monackému knížectví uplatňovat stejná opatření, jaká byla přijata ve Francouzské republice pro provedení právních aktů Unie týkajících se činností a obezřetnostní regulace úvěrových institucí a předcházení systémovým rizikům pro platební systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry, uvedených v příloze A měnové dohody.

(2)

Přílohu A měnové dohody aktualizuje Komise při každé změně příslušných textů a pokaždé, když Unie přijme nový text.

(3)

Aktualizace přílohy A měnové dohody by měla rovněž zohlednit právní předpisy a pravidla, které byly zrušeny.

(4)

Zohlednit by se měly právní předpisy, které Evropská unie přijala do 31. července 2014.

(5)

Příloha A měnové dohody by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

13.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/58

(1)

Podle čl. 8 odst. 1 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Vatikánským městským státem (dále jen „Měnová dohoda“) se Vatikánskému městskému státu ukládá provést právní akty a pravidla Unie v oblasti eurobankovek a euromincí, předcházení praní peněz, předcházení podvodům a padělání hotovostních i bezhotovostních platebních prostředků, medailí a žetonů a v oblasti požadavků na výkaznictví pro statistické účely. Tyto akty a pravidla jsou uvedeny v příloze Měnové dohody.

(2)

Za účelem zohlednění nových relevantních právních aktů a pravidel Unie a změn stávajících právních aktů a pravidel musí Komise každý rok změnit přílohu Měnové dohody.

(3)

Změna přílohy Měnové dohody by rovněž měla zohlednit právní akty a pravidla, které byly zrušeny.

(4)

Příloha Měnové dohody by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,