28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/1

(1)

Směrnice Rady 93/7/EHS (2) byla podstatně změněna směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 96/100/ES (3) a 2001/38/ES (4). Vzhledem k tomu, že je třeba přijmout další změny, by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.

(2)

Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. V souladu s článkem 36 Smlouvy o fungování EU příslušná ustanovení o volném pohybu zboží nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu či tranzitu odůvodněné ochranou národních kulturních pokladů umělecké, historické nebo archeologické hodnoty.

(3)

Za podmínek a v mezích stanovených článkem 36 Smlouvy o fungování EU si členské státy ponechají právo určit svůj národní kulturní poklad a přijmout opatření nezbytná k jeho ochraně. Unie však hraje významnou úlohu při podpoře spolupráce mezi členskými státy za účelem ochrany kulturního dědictví evropského významu, k němuž tyto národní kulturní poklady patří.

(4)

Směrnice 93/7/EHS stanovila opatření, která mají umožnit členským státům navracení kulturních statků označených jako národní kulturní poklad ve smyslu článku 36 Smlouvy o fungování EU, které náležejí do společných kategorií kulturních statků uvedených v příloze zmíněné směrnice, zpět na jejich území, pokud byly vyvezeny z jejich území v rozporu s vnitrostátními opatřeními nebo s nařízením Rady (ES) č. 116/2009 (5). Uvedená směrnice se rovněž vztahovala na kulturní statky označené jako národní kulturní poklad a tvořící nedílnou část veřejných sbírek nebo inventářů církevních zařízení, jež nenáležejí do těchto obecných kategorií.

(5)

Směrnice 93/7/EHS zavedla správní spolupráci mezi členskými státy při řešení otázek týkajících se národního kulturního pokladu, úzce spojenou s jejich spoluprací s Interpolem nebo s jinými příslušnými subjekty v oblasti odcizených uměleckých děl spočívající zejména ve vydávání seznamů ztracených, odcizených nebo neoprávněně vyvezených kulturních statků tvořících součást jejich národního kulturního pokladu a veřejných sbírek.

(6)

Řízení o navrácení stanovené směrnicí 93/7/EHS představovalo první krok ve spolupráci mezi členskými státy v oblasti ochrany kulturních statků v rámci vnitřního trhu s cílem dalšího vzájemného uznávání příslušných vnitrostátních právních předpisů.

(7)

Nařízení (ES) č. 116/2009 spolu se směrnicí 93/7/EHS zavedlo systém Unie na ochranu kulturních statků členských států.

(8)

Cílem směrnice 93/7/EHS bylo zajistit fyzické navracení kulturních statků do členského státu, z jehož území byly tyto předměty neoprávněně vyvezeny, a to bez ohledu na vlastnická práva vztahující se na tyto předměty. Používání uvedené směrnice však poukázalo na omezení systému pro zajištění navracení takových kulturních statků. Zprávy týkající se používání této směrnice poukázaly na nepříliš časté používání směrnice způsobené zejména omezením oblasti její působnosti vyplývajícím z podmínek stanovených přílohou uvedené směrnice, krátkou lhůtou pro uplatnění nároku na navrácení a náklady spojenými s tímto řízením.

(9)

Oblast působnosti této směrnice je třeba rozšířit na všechny kulturní statky označené nebo vymezené členskými státy podle vnitrostátních právních předpisů nebo správních postupů jako národní kulturní poklad umělecké, historické nebo archeologické hodnoty ve smyslu článku 36 Smlouvy o fungování EU. Tato směrnice by se tak měla vztahovat na předměty historické, paleontologické, etnografické, numismatické nebo vědecké hodnoty, bez ohledu na to, zda tvoří součást veřejné nebo jiné sbírky či se jedná o jednotlivé předměty, a zda pocházejí z řádných či nelegálních vykopávek, za předpokladu, že jsou označeny nebo vymezeny jako národní kulturní poklad. Kulturní statky označené nebo vymezené jako národní kulturní poklad by k tomu, aby je bylo možné navrátit podle této směrnice, neměly již náležet do určitých kategorií či splňovat limity týkající se stáří nebo finanční hodnoty.

(10)

V článku 36 Smlouvy o fungování EU se uznává rozmanitost vnitrostátních systémů ochrany národních kulturních pokladů. V zájmu posílení vzájemné důvěry, ochoty ke spolupráci a vzájemného porozumění mezi členskými státy by měl být rozsah termínu „národní poklad“ určen v rámci článku 36 Smlouvy o fungování EU. Členské státy by měly rovněž usnadnit navracení kulturních statků do členských států, z jejichž území byly tyto předměty neoprávněně vyvezeny, a to bez ohledu na datum přistoupení daného členského státu, a měly by zajistit, aby navracením těchto předmětů nevznikaly nepřiměřené náklady. Členské státy by měly mít možnost navracet jiné kulturní statky, než které jsou označeny nebo vymezeny jako národní kulturní poklad, pokud dodržují příslušná ustanovení Smlouvy o fungování EU, jakož i kulturní statky neoprávněně vyvezené před 1. lednem 1993.

(11)

Je třeba posílit správní spolupráci mezi členskými státy, aby se podpořilo účinnější a jednotnější používání této směrnice. Od ústředních orgánů by se proto mělo vyžadovat, aby vzájemně účinně spolupracovaly a prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „IMI“) stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 si vyměňovaly informace týkající se neoprávněně vyvezených kulturních statků (6). Má-li se zlepšit uplatňování této směrnice, je třeba zavést modul systému IMI speciálně upravený pro kulturní statky. Rovněž je vhodné, aby tento systém ve vhodných případech využívaly i ostatní příslušné orgány členských států.

(12)

V zájmu zajištění ochrany osobních údajů by správní spolupráce a výměna informací mezi příslušnými orgány měly být v souladu s pravidly uvedenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (7) a pokud jde o používání systému IMI, s pravidly uvedenými v nařízení (EU) č. 1024/2012. Definice použité ve směrnici 95/46/ES a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (8) by měly platit i pro účely této směrnice.

(13)

Lhůta na zjištění, zda daný předmět, jenž byl nalezen v jiném členském státě, představuje kulturní statek ve smyslu směrnice 93/7/EHS, se v praxi ukázala jako příliš krátká. Měla by proto být prodloužena na šest měsíců. Delší lhůta by měla členským státům umožnit přijmout opatření nutná k zachování kulturního statku a případně zabránit jednání vedoucímu k obcházení řízení při jeho navrácení.

(14)

Lhůta pro uplatnění nároku na navrácení by rovněž měla být prodloužena na tři roky poté, kdy se členský stát, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen, dozvěděl o místě výskytu kulturního statku a o totožnosti jeho vlastníka nebo držitele. Prodloužení této lhůty by mělo usnadnit navrácení a odrazovat od neoprávněného vyvážení národních pokladů. V zájmu jasnosti je třeba upřesnit, že lhůta pro uplatnění nároku na navrácení začíná plynout ode dne, kdy byl uvědomen ústřední orgán členského státu, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen.

(15)

Ve směrnici 93/7/EHS bylo staveno, že lhůta pro uplatnění nároku na navrácení uplyne 30 let ode dne, kdy byl kulturní statek neoprávněně vyvezen z území členského státu. Jedná-li se však o předměty, které jsou součástí veřejných sbírek, a předměty, které jsou zařazeny do inventářů církevních zařízení v členských státech, ve kterých podléhají zvláštním úpravám na ochranu podle vnitrostátních právních předpisů, je pro uplatnění nároku na navrácení za určitých okolností stanovena delší lhůta. Vzhledem ke skutečnosti, že členské státy mohou uplatňovat zvláštní úpravy na ochranu podle vnitrostátních právních předpisů v případě náboženských institucí, které nejsou církevní, by se tato směrnice měla vztahovat i na tyto jiné náboženské instituce.

(16)

Rada ve svých závěrech o předcházení trestné činnosti týkající se kulturních statků a o boji proti ní přijatých ve dnech 13. a 14. prosince 2011 uznala, že je nutné přijmout opatření, jež posílí účinnost předcházení trestné činnosti týkající se kulturních statků a boje proti ní. Doporučila Komisi, aby členským státům poskytovala podporu v zájmu účinné ochrany kulturních statků s cílem předcházet nedovolenému obchodu s kulturními statky a bojovat proti němu a prosazovat případná doplňující opatření. Rada kromě toho doporučila, aby členské státy zvážily ratifikaci Úmluvy UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků podepsané v Paříži dne 17. listopadu 1970 a Úmluvy UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích podepsané v Římě dne 24. června 1995.

(17)

Je rovněž vhodné zajistit, aby všechny subjekty trhu vynakládaly při transakcích souvisejících s kulturními statky nezbytnou péči. Následky spojené s nabytím kulturního statku nezákonného původu budou skutečně odrazující pouze v případě, že vyplacení odškodného bude spojeno s povinností vlastníka prokázat vynaložení nezbytné péče. V zájmu dosažení cílů Unie v oblasti předcházení nedovolenému obchodu s kulturními statky a boje proti němu by proto měla tato směrnice stanovit, že pro účely odškodnění musí vlastník prokázat, že při nabytí daného předmětu vynaložil nezbytnou péči.

(18)

Rovněž by bylo užitečné, aby všechny osoby, zejména pak všechny subjekty působící na trhu s kulturními statky, měly snadný přístup k veřejným informacím o kulturních statcích, které členské státy označily či vymezily jako národní kulturní poklad. Členské státy by měly usilovat o usnadnění přístupu k těmto veřejným informacím.

(19)

Aby se usnadnil jednotný výklad pojmu nezbytná péče, měla by tato směrnice stanovit demonstrativní seznam kritérií, která je třeba zohlednit při určení, zda vlastník vynaložil při nabytí kulturního statku nezbytnou péči.

(20)

Jelikož cílů této směrnice, totiž umožnění navracení kulturních statků označených či vymezených jako národní kulturní poklad, které byly neoprávněně vyvezeny z území členských států, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(21)

Jelikož se úkoly výboru zřízeného podle nařízení (ES) č. 116/2009 staly bezpředmětnými z důvodu zrušení přílohy směrnice 93/7/EHS, odkazy na uvedený výbor by měly být zrušeny. Komise by však v zájmu zachování platformy pro výměnu zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy týkajících se provádění této směrnice měla zřídit skupinu odborníků složenou z odborníků z ústředních orgánů členských států odpovědných za provádění této směrnice; tato skupina by se mimo jiné měla účastnit upravování modulu systému IMI pro kulturní statky.

(22)

Jelikož příloha nařízení (EU) č. 1024/2012 obsahuje seznam ustanovení týkajících se správní spolupráce v aktech Unie, jež se uplatňují prostřednictvím systému IMI, měla by se uvedená příloha změnit s cílem zahrnout tuto směrnici.

(23)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z dřívějších směrnic.

(24)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v příloze I části B,

1)

„kulturním statkem“ předmět, který je před neoprávněným vyvezením z území členského státu nebo po něm dotčeným členským státem označen nebo vymezen jako „národní kulturní poklad umělecké, historické nebo archeologické hodnoty“ podle vnitrostátních právních předpisů nebo správních postupů ve smyslu článku 36 Smlouvy o fungování EU;

2)

„neoprávněným vývozem z území členského státu“

3)

„žádajícím členským státem“ členský stát, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen;

4)

„dožádaným členským státem“ členský stát, na jehož území se nachází kulturní statek neoprávněně vyvezený z jiného členského státu;

5)

„navrácením“ fyzické navrácení kulturního statku na území žádajícího členského státu;

6)

„vlastníkem“ osoba vykonávající faktickou moc nad kulturním statkem pro sebe sama;

7)

„držitelem“ osoba vykonávající faktickou moc nad kulturním statkem pro třetí osoby;

8)

„veřejnými sbírkami“ sbírky definované podle právního řádu členského státu jako veřejné, které jsou ve vlastnictví tohoto členského státu, místního nebo regionálního orgánu uvnitř tohoto členského státu nebo subjektu nacházejícího se na území tohoto členského státu, přičemž tento členský stát nebo místní či regionální orgán je vlastníkem tohoto subjektu nebo ho z velké části financuje.

1)

na žádost žádajícího členského státu vyhledají určený kulturní statek, který byl neoprávněně vyvezen z území tohoto státu, přičemž zjišťují totožnost jeho vlastníka nebo držitele. Žádost musí obsahovat veškeré údaje potřebné k usnadnění jeho hledání, zejména pak údaj o skutečném nebo předpokládaném místě výskytu tohoto statku;

2)

vyrozumí dotyčné členské státy v případě nalezení kulturního statku na jejich území, pokud existují rozumné důvody se domnívat, že kulturní statek byl neoprávněně vyvezen z území jiného členského státu;

3)

umožní příslušným orgánům žádajícího členského státu, aby přezkoumaly, zda příslušný předmět představuje kulturní statek, za předpokladu, že toto přezkoumání se provede ve lhůtě šesti měsíců od vyrozumění podle bodu 2. Neprovede-li se toto přezkoumání v průběhu stanovené lhůty, ustanovení bodů 4 a 5 se dále nepoužijí;

4)

přijmou ve spolupráci s dotyčným členským státem nezbytná opatření k hmotnému zachování kulturního statku;

5)

zabrání prostřednictvím nezbytných předběžných opatření jednání vedoucímu k obcházení řízení při navrácení kulturního statku;

6)

působí jakožto zprostředkovatel mezi vlastníkem nebo držitelem a žádajícím členským státem v otázkách navrácení. Za tímto účelem mohou příslušné orgány dožádaného členského státu podle vnitrostátních právních předpisů dožádaného členského státu usnadnit především provedení rozhodčího řízení, aniž je dotčen článek 6, za předpokladu, že jim k tomu žádající členský stát, jakož i vlastník nebo držitel udělí formální souhlas.

a)

doklad s popisem statku, který je předmětem žádosti, a prohlášení, že se jedná o kulturní statek;

b)

prohlášení příslušných orgánů žádajícího členského státu, že tento kulturní statek byl neoprávněně vyvezen z jeho území.

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/11

(1)

Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu Unie, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Uplatňování těchto zásad Unie dále rozvíjí s cílem zaručit rovné podmínky pro podniky a dodržování práv pracovníků.

(2)

Volný pohyb služeb zahrnuje právo podniků poskytovat služby v jiném členském státě, do kterého mohou dočasně vyslat vlastní pracovníky, aby tam tyto služby poskytovali. Pro účely vysílání pracovníků je třeba odlišit tento volný pohyb od volného pohybu pracovníků, který přiznává každému občanovi právo svobodně se stěhovat do jiného členského státu, aby tam pracoval a za tímto účelem pobýval, a chrání jej před diskriminací, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, ve srovnání se státními příslušníky uvedeného členského státu.

(3)

S ohledem na pracovníky dočasně vyslané k výkonu práce za účelem poskytování služeb v jiném členském státě, než je stát, v němž obvykle vykonávají svou práci, směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (4) stanoví základní soubor jasně definovaných pracovních podmínek, které musí dodržovat poskytovatel služeb v členském státě, do kterého jsou pracovníci vysláni, aby byla zajištěna minimální ochrana dotčených vyslaných pracovníků.

(4)

Veškerá opatření zavedená touto směrnicí by měla být odůvodněná a přiměřená, aby nevytvářela administrativní zátěž a neomezovala potenciál podniků, zejména malých a středních podniků, vytvářet nová pracovní místa, a aby současně vyslané pracovníky chránila.

(5)

S cílem zajistit soulad se směrnicí 96/71/ES a nevytvářet přitom pro poskytovatele služeb zbytečnou administrativní zátěž je nutné, aby skutečnosti podle ustanovení o identifikaci skutečného vyslání pracovníka a předcházení zneužívání a obcházení této směrnice byly považovány za orientační a nevyčerpávající. Zejména by neměl být stanoven požadavek, aby v každém případě vyslání pracovníka byly splněny všechny tyto skutečnosti.

(6)

Bez ohledu na to, že by posouzení těchto orientačních skutečností mělo být přizpůsobeno každému jednotlivému případu a mělo by vzít v úvahu zvláštnosti situace, by stejné skutečnosti neměly vést v různých členských státech k odlišnému právnímu posouzení nebo hodnocení situace ze strany příslušných orgánů.

(7)

Za účelem předcházení, zamezení a boje proti zneužívání a obcházení příslušných pravidel, kterého se dopouštějí podniky, které nekalým nebo podvodným způsobem využívají výhod volného pohybu služeb zakotveného ve Smlouvě o fungování EU a při provádění směrnice 96/71/ES, je třeba zlepšit uplatňování a sledování používání pojmu vysílání a zavést na úrovni Unie sjednocující prvky, které by usnadňovaly jeho společný výklad.

(8)

Proto je nutné, aby příslušný orgán hostitelského členského státu, a v případě potřeby v úzké spolupráci s členským státem usazení, přezkoumal základní skutečnosti charakterizující dočasnou povahu pojmu vysílání a podmínku, zda je zaměstnavatel skutečně usazen v členském státě, z něhož se vyslání uskutečňuje.

(9)

Při posuzování výše obratu uskutečněného podnikem v členském státě usazení za účelem určení, zda tento podnik skutečně vykonává podstatné činnosti jiné než čistě interní řízení nebo administrativní činnost, by měly příslušné orgány vzít v úvahu rozdíly v kupní síle měn.

(10)

Skutečnosti uvedené v této směrnici týkající se provádění a sledování vysílání mohou také pomoci příslušným orgánům při identifikaci pracovníků, o nichž bylo nepravdivě uvedeno, že jsou osoby samostatně výdělečně činné. Podle směrnice 96/71/ES je příslušnou definicí pojmu pracovník ta definice, která se použije podle práva členského státu, na jehož území byl pracovník vyslán. Další vyjasnění a zlepšení sledování vysílání ze strany příslušných orgánů by zvýšilo právní jistotu a poskytlo užitečný nástroj přispívající k účinnému boji proti falešné samostatné výdělečné činnosti a zajišťující, aby vyslaní pracovníci nebyli nepravdivě uváděni jako osoby samostatně výdělečně činné, což by napomohlo předcházení, zamezení a boji proti obcházení platných pravidel.

(11)

V případě, kdy nejde o skutečné vyslání a dojde ke kolizi právních řádů, by měla být náležitě zohledněna ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (5) („Řím I“) nebo Římské úmluvy (6), jejichž cílem je zajistit, aby zaměstnanci nebyli zbaveni ochrany, kterou jim poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit nebo od nichž se lze odchýlit pouze v jejich prospěch. Členské státy by měly zajistit, aby byla přijata ustanovení, na jejichž základě by bylo možné vyslané pracovníky, kteří nejsou skutečně vysláni, odpovídajícím způsobem chránit.

(12)

Neexistence potvrzení týkající se použitelných právních předpisů o sociálním zabezpečení uvedených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (7) může být známkou toho, že situace by neměla být posuzovaná jako dočasné vyslání do členského státu jiného, než je stát, ve kterém dotyčný pracovník obvykle pracuje v rámci poskytování služeb.

(13)

Stejně jako v případě směrnice 96/71/ES by touto směrnicí nemělo být dotčeno uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 (8).

(14)

Respektování různorodosti vnitrostátních systémů pracovních vztahů, jakož i autonomie sociálních partnerů jsou výslovně uznány Smlouvou o fungování EU.

(15)

V mnoha členských státech hrají v souvislosti s vysíláním pracovníků za účelem poskytování služeb důležitou úlohu sociální partneři vzhledem k tomu, že mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi, alternativně nebo současně, stanovit různé úrovně příslušné minimální mzdy. Sociální partneři by měli sdělovat tyto úrovně a informovat o nich.

(16)

Přiměřené a účinné provádění a prosazování jsou klíčovými prvky při ochraně práv vyslaných pracovníků a při zajišťování stejných podmínek pro poskytovatele služeb, zatímco nedostatečné prosazování oslabuje účinnost předpisů Unie, které se na tuto oblast vztahují. Nezbytná je proto úzká spolupráce mezi Komisí a členskými státy, a případně regionálními a místními orgány, aniž by byla v této souvislosti opomíjena důležitá role inspektorátů práce a sociálních partnerů. V tomto ohledu je zásadní vzájemná důvěra, duch spolupráce a soustavný dialog, jakož i vzájemné porozumění.

(17)

Zásadní úlohu pro prosazování směrnice 96/71/ES a této směrnice hrají účinné postupy sledování v členských státech, které by proto měly být zavedeny v celé Unii.

(18)

Velmi častým důvodem, proč poskytovatelé služeb neuplatňují stávající předpisy, jsou potíže související s přístupem k informacím o pracovních podmínkách. Členské státy by proto měly zajistit, aby tyto informace byly obecně dostupné, byly poskytovány bezplatně a byl k nim zajištěn skutečný přístup, a to nejen pro poskytovatele služeb z jiných členských států, ale i pro dotčené vyslané pracovníky.

(19)

V případech, kdy jsou pracovní podmínky stanoveny kolektivními smlouvami, jež byly prohlášeny za všeobecně použitelné, by měly členské státy, při respektování autonomie sociálních partnerů, zajistit, aby byly tyto kolektivní smlouvy všeobecně a transparentně přístupné.

(20)

Za účelem zlepšení přístupu k informacím by měl být v členských státech vytvořen jediný zdroj informací. Každý členský stát by měl v souladu s normami přístupnosti obsahu internetových stránek zajistit jednu oficiální celostátní webovou adresu a jiné vhodné způsoby komunikace. Tato oficiální celostátní webová adresa by měla mít alespoň formu webového portálu a měla by sloužit jako brána nebo hlavní vstupní bod a měla by poskytovat jasným a přesným způsobem odkazy na příslušné zdroje informací, jakož i stručné informace o obsahu webové stránky a uvedených odkazů. Tato webová adresa by měla zahrnovat zejména veškeré webové stránky vytvořené podle právních předpisů Unie s cílem podporovat podnikání nebo rozvoj přeshraničního poskytování služeb. Hostitelské členské státy by měly poskytnout informace o období stanoveném ve vnitrostátním právu, během nějž jsou poskytovatelé služeb povinni uchovávat dokumenty po skončení vyslání pracovníka.

(21)

Vyslaní pracovníci by měli mít právo získávat od hostitelského členského státu obecné informace o vnitrostátních právních předpisech nebo zvyklostech, které se na ně vztahují.

(22)

Správní spolupráce a vzájemná pomoc mezi členskými státy by měly být v souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (9) a vnitrostátními pravidly na ochranu údajů, jimiž členské státy provádějí právní předpisy Unie. Pokud jde o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“), měly by být rovněž v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (10) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (11).

(23)

Za účelem zajištění správného uplatňování a sledování dodržování pravidel týkajících se pracovních podmínek, které se vztahují na vyslané pracovníky, by měly členské státy uplatňovat pouze některé správní požadavky nebo kontrolní opatření na podniky vysílající pracovníky v rámci poskytování služeb. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie mohou být takové požadavky a opatření odůvodněny naléhavými důvody veřejného zájmu, mezi něž patří účinná ochrana práv pracovníků, pokud jsou tyto požadavky a opatření vhodné pro zajištění dosažení sledovaného cíle a nepřesahují rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nutné. Tyto požadavky a opatření mohou být uloženy pouze za předpokladu, že příslušné orgány nemohou účinně plnit své úkoly v rámci dohledu bez požadovaných informací nebo že by méně omezující opatření nezajistila, aby cílů vnitrostátních kontrolních opatření, jež jsou považována za nezbytná, bylo dosaženo.

(24)

Poskytovatel služby by měl zajistit, aby totožnost vyslaných pracovníků uvedená v ohlášení poskytovatele služeb umožňující provádět faktické kontroly na pracovišti byla pro příslušné orgány po dobu vyslání ověřitelná.

(25)

Poskytovatel služby usazený v jiném členském státě by měl bez zbytečného odkladu informovat příslušné orgány hostitelského členského státu o veškerých důležitých změnách informací uvedených v ohlášení poskytovatele služeb umožňující provádět faktické kontroly na pracovišti.

(26)

Povinnost sdělovat správní požadavky a kontrolní opatření Komisi by neměla představovat povolovací postup ex-ante.

(27)

S cílem zajistit lepší a jednotnější provádění směrnice 96/71/ES a její prosazování v praxi a v co největší míře zmenšit rozdíly v úrovni uplatňování a prosazování v Unii by členské státy měly zajistit, aby na jejich území byly prováděny účinné a odpovídající inspekce, a tím přispět mimo jiné k boji proti nehlášené práci v souvislosti s vysíláním pracovníků, rovněž s přihlédnutím k dalším legislativním návrhům na lepší řešení tohoto problému.

(28)

Členské státy by měly v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi případně kontrolovanému podniku poskytnout po inspekci nebo kontrole dokument, který obsahuje veškeré relevantní informace.

(29)

Členské státy by měly zajistit, aby byl k dispozici dostatek personálu s dovednostmi a kvalifikacemi potřebnými pro účinné provádění inspekcí a aby bylo možné odpovědět na žádosti hostitelského členského státu nebo členského státu usazení o informace podle této směrnice bez zbytečného prodlení.

(30)

V tomto ohledu mají zásadní význam inspektoráty práce, sociální partneři a další subjekty provádějící sledování a i nadále by měli hrát podstatnou úlohu.

(31)

V zájmu pružného přístupu k rozmanitosti trhů práce a systémů pracovních vztahů mohou výjimečně sociální partneři nebo jiné subjekty a orgány sledovat některé pracovní podmínky vyslaných pracovníků, pokud dotčeným osobám poskytnou rovnocenný stupeň ochrany a pokud budou sledování provádět nediskriminačním a objektivním způsobem.

(32)

Kontrolní orgány členských států a ostatní příslušné orgány pověřené sledováním a prosazováním by měly využívat spolupráce a výměny informací stanovené v příslušném právu, aby ověřily, zda se dodržují předpisy týkající se vysílání pracovníků.

(33)

Členské státy se zejména vyzývají, aby zavedly integrovanější přístup k inspekcím práce. Rovněž by měla být prozkoumána potřeba vytvořit společné normy s cílem zavést srovnatelné metody, postupy a minimální normy na úrovni Unie. Vypracování společných norem by však nemělo členským státům bránit v tom, aby účinně bojovaly proti nehlášené práci.

(34)

Pro usnadnění prosazování směrnice 96/71/ES a zajištění jejího účinnějšího provádění by měly existovat účinné mechanismy podávání stížností, pomocí kterých by vyslaní pracovníci mohli podávat stížnosti nebo účastnit se řízení buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných určených třetích stran, pokud s tím souhlasí, jako jsou odbory nebo jiná sdružení a také společné instituce sociálních partnerů. Tím by neměla být dotčena vnitrostátní procesní pravidla týkající se zastupování a obhajoby před soudy a pravomoci a další práva odborů a dalších zástupců zaměstnanců podle vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí.

(35)

Aby bylo zajištěno, že vyslaný pracovník obdrží odpovídající mzdu, a za předpokladu, že zvláštní příplatky za vyslání mohou být považovány za součást minimální mzdy, by měly být tyto příplatky odečteny ze mzdy pouze v případě, že tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, kolektivní smlouvy nebo zvyklosti hostitelského členského státu.

(36)

V případě subdodavatelských řetězců je předmětem zvláštního zájmu soulad s platnými právními předpisy v oblasti vysílání v praxi a účinná ochrana práv pracovníků v tomto ohledu, jež by měly být zajištěny prostřednictvím vhodných opatření v souladu s vnitrostátními právními předpisy či zvyklostmi a souladu s právem Unie. K těmto opatřením může patřit i dobrovolné zavedení mechanismu přímé subdodavatelské odpovědnosti vedle nebo místo odpovědnosti zaměstnavatele, a to po konzultaci s příslušnými sociálními partnery, s ohledem na veškeré čisté odměny odpovídající minimálním mzdám nebo nezaplaceným příspěvkům do společných fondů nebo institucí sociálních partnerů, jež jsou upraveny právem nebo kolektivními smlouvami, na které se vztahuje čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES. Členské státy však mohou ve svém vnitrostátním právu stanovit přísnější pravidla odpovědnosti nebo přijmout další nediskriminační a přiměřená opatření.

(37)

Členské státy, které zavedly opatření pro zajištění dodržování příslušných předpisů v rámci subdodavatelských řetězců, by měly mít možnost stanovit, že poskytovatel či příjemce služby by neměl být za určitých okolností odpovědný nebo že jeho odpovědnost může být omezena v případě, kdy splní povinnost vynaložit náležitou péči. Tato opatření by měla být vymezena vnitrostátním právem s přihlédnutím ke specifickým podmínkám dotčeného členského státu a mohou mimo jiné zahrnovat opatření přijatá poskytovatelem služby ohledně dokumentace dokládající dodržování správních požadavků a kontrolních opatření s cílem zajistit účinné sledování dodržování platných předpisů týkajících se vysílání pracovníků.

(38)

Je znepokojivé, že členské státy mají stále mnoho potíží s vymáháním přeshraničních správních sankcí nebo pokut, a proto je třeba řešit otázku vzájemného uznávání těchto správních sankcí nebo pokut.

(39)

Rozdíly mezi systémy členských států pro vymáhání uložených správních sankcí nebo pokut v přeshraničních situacích jsou škodlivé pro řádné fungování vnitřního trhu a hrozí, že by mohly ztížit, ne-li přímo znemožnit zajištění rovnocenné úrovně ochrany vyslaných pracovníků v celé Unii.

(40)

Účinné prosazování hmotných pravidel v oblasti vysílání pracovníků za účelem poskytování služeb by mělo být zajištěno prostřednictvím zvláštních opatření zaměřených na přeshraniční vymáhání uložených finančních správních sankcí nebo pokut. Základním předpokladem k zajištění vyšší, obdobnější a srovnatelnější úrovně ochrany nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu je proto sbližování právních předpisů členských států v této oblasti.

(41)

Přijetím společných pravidel pro poskytování vzájemné pomoci a podpory pro donucovací opatření a související náklady, jakož i přijetím jednotných požadavků pro oznamování rozhodnutí o uložených správních sankcích a pokutách za nedodržení směrnice 96/71/ES a této směrnice by se měla vyřešit řada praktických problémů s přeshraničním prosazováním právních předpisů a zajistit lepší komunikace a vymáhání takových rozhodnutí pocházejících z jiného členského státu.

(42)

Pokud vyjde najevo, že poskytovatel služeb ve skutečnosti není usazen v členském státě usazení nebo že adresa či údaje o podniku jsou nepravdivé, příslušné orgány by neměly řízení z formálních důvodů zastavit, nýbrž by měly provést další šetření, aby zjistily totožnost fyzické nebo právnické osoby odpovědné za vyslání pracovníků.

(43)

Uznávání rozhodnutí ukládajících správní sankci či pokutu a žádosti o vymáhání této sankce či pokuty by mělo být založeno na zásadě vzájemné důvěry. Za tímto účelem by se mělo neuznání nebo odmítnutí uznání správní sankce či pokuty omezit pouze na nutné minimum.

(44)

Bez ohledu na zavedení jednotnějších pravidel, pokud jde o přeshraniční vymáhání správních sankcí a pokut, a potřebu jednotnějších kritérií pro účinnější následné postupy v případě jejich nezaplacení by neměla být dotčena pravomoc členských států určit svůj systém sankcí a pokut nebo opatření k vymáhání pohledávek, které jsou k dispozici podle jejich vnitrostátního práva. Nástroje umožňující vymáhání nebo výkon těchto sankcí a pokut tudíž mohou být případně a s ohledem na vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti v dožádaném členském státě doplněny, doprovázeny nebo nahrazeny právním titulem umožňujícím jejich vymáhání či výkon v dožádaném členském státě.

(45)

Jednotnější pravidla by neměla vést ke změně nebo úpravě povinnosti dodržovat základní práva a svobody žalovaných, jakož i základní právní zásady na ně použitelné, jak je zakotveno v článku 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), například právo být vyslechnut, právo na účinnou právní ochranu a právo na spravedlivý proces nebo zásada „ne bis in idem“.

(46)

Cílem této směrnice není vytvořit harmonizované předpisy pro soudní spolupráci, soudní příslušnost nebo uznávání a vymáhání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ani se zabývat rozhodným právem.

(47)

Členské státy by měly přijmout vhodná opatření v případě, že nejsou dodrženy povinnosti stanovené v této směrnici, včetně správních a soudních řízení, a měly by stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce za jakékoli porušení povinností vyplývajících z této směrnice.

(48)

Tato směrnice respektuje základní práva a zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, zejména pokud jde o ochranu osobních údajů (článek 8), právo svobodné volby povolání a právo pracovat (článek 15), svobodu podnikání (článek 16), právo na kolektivní vyjednávání a akce (článek 28), právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky (článek 31), právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (článek 47), presumpci neviny a právo na obhajobu (článek 48) a právo nebýt dvakrát stíhán za stejný čin (ne bis in idem) (článek 50), a musí být provedena v souladu s těmito právy a zásadami.

(49)

Aby se zlepšilo a sjednotilo uplatňování směrnice 96/71/ES, je vhodné zavést elektronický systém pro výměnu informací na podporu správní spolupráce, a příslušné orgány by měly co možná nejvíce používat systém IMI. To by však nemělo bránit v uplatňování stávajících a budoucích dvoustranných dohod nebo ujednání o správní spolupráci a vzájemné pomoci.

(50)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovit společný rámec pro příslušná ustanovení, opatření a kontrolní mechanismy nezbytné pro lepší a jednotné provádění, uplatňování a prosazování směrnice 96/71/ES v praxi, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(51)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) 45/2001 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne 19. července 2012 (12),

a)

„příslušným orgánem“ orgán nebo subjekt, včetně kontaktního místa či kontaktních míst podle článku 4 směrnice 96/71/ES, určený členským státem, aby vykonával funkce podle směrnice 96/71/ES a podle této směrnice;

b)

„dožadujícím orgánem“ příslušný orgán členského státu, který podává žádost o pomoc, informace, oznámení či vymáhání sankce nebo pokuty podle kapitoly VI;

c)

„dožádaným orgánem“ příslušný orgán členského státu, kterému je žádost o pomoc, informace, oznámení či vymáhání sankce nebo pokuty podle kapitoly VI určena.

a)

místo, kde má podnik své sídlo a správu, využívá kancelářské prostory, platí daně a příspěvky sociálního pojištění, případně, kde má v souladu s vnitrostátním právem profesní oprávnění nebo je zaregistrován u obchodní komory nebo jiných profesních subjektů;

b)

místo, kde jsou nabíráni vyslaní pracovníci a odkud jsou vysíláni;

c)

právo rozhodné pro smlouvy uzavřené podnikem s jeho pracovníky na jedné straně a s jeho klienty na straně druhé;

d)

místo, kde podnik vykonává svou hlavní podnikatelskou činnost a kde zaměstnává administrativní pracovníky;

e)

počet smluv nebo výše obratu uskutečněného v členském státě usazení, s přihlédnutím ke specifické situaci zejména nově založených podniků a malých a středních podniků.

a)

práce je po omezenou dobu vykonávána v jiném členském státě;

b)

datum, ke kterému bylo vyslání pracovníka zahájeno;

c)

pracovník je vyslán do jiného členského státu, než je ten, v němž nebo z nějž vyslaný pracovník obvykle vykonává svoji práci podle nařízení (ES) č. 593/2008 (Řím I) nebo Římské úmluvy;

d)

po dokončení práce nebo poskytnutí služeb, kvůli kterým byl vyslán, se vyslaný pracovník vrátí nebo se očekává, že se vrátí, do členského státu, ze kterého byl vyslán;

e)

povaha činnosti;

f)

skutečnost, zda dopravu, stravování a ubytování poskytuje nebo proplácí zaměstnavatel, který pracovníka vysílá; a pokud ano, způsob poskytování či proplácení;

g)

jakákoli předchozí období, během kterých bylo dané pracovní místo obsazeno týmž nebo jiným (vyslaným) pracovníkem.

a)

na jedné oficiální celostátní webové adrese a jiným vhodným způsobem, podrobně a uživatelsky vstřícným způsobem a v přístupném formátu, jasně uvedou, které pracovní podmínky nebo části jejich vnitrostátního či regionálního práva se mají použít na pracovníky vyslané na jejich území;

b)

přijmou nezbytná opatření zajišťující, že budou na jedné oficiální celostátní webové adrese a rovněž jiným vhodným způsobem všeobecně dostupné informace o tom, které kolektivní smlouvy se použijí, a o tom, na koho se vztahují, jakož i o tom, které pracovní podmínky mají poskytovatelé služeb z jiných členských států dodržovat podle směrnice 96/71/ES, včetně, pokud je to možné, odkazů na stávající webové adresy a jiná kontaktní místa, zejména na příslušné sociální partnery;

c)

tyto informace zpřístupní pracovníkům a poskytovatelům služeb bezplatně v úředním jazyce či jazycích hostitelského členského státu a v nejvhodnějších jazycích s ohledem na požadavky na jeho trhu práce, přičemž rozhodnutí se ponechá na hostitelském členském státě. Tyto informace budou, pokud možno, dostupné v podobě letáku, na němž jsou shrnuty hlavní platné pracovní podmínky, včetně popisu postupů, jak podat stížnost, a na žádost ve formátech přístupných pro osoby se zdravotním postižením; další podrobné informace o pracovních a sociálních podmínkách vztahujících se na vyslané pracovníky, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, musí být poskytovány bezplatně a snadno dostupné;

d)

zlepší přístupnost a srozumitelnost relevantních informací, zejména informací poskytovaných na oficiální vnitrostátní webové stránce uvedené v písmeně a);

e)

určí v rámci kontaktního místa kontaktní osobu pověřenou vyřizováním žádostí o informace;

f)

zajišťují aktuálnost poskytovaných souborů informací pro jednotlivé země.

a)

v naléhavých případech vyžadujících nahlížení do rejstříků, jako jsou případy potvrzení registrace pro účely DPH, za účelem kontroly usazení v jiném členském státě: co nejdříve avšak nejvýše do dvou pracovních dnů od obdržení žádosti.

Důvod naléhavosti se jasně uvede v žádosti, včetně určitých podrobností pro účely doložení této naléhavosti;

b)

u všech ostatních žádostí o informace, nejvýše do 25 pracovních dnů od obdržení žádosti, pokud se členské státy vzájemně nedohodly na lhůtě kratší.

a)

stanovit povinnost poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě podat ohlášení příslušným vnitrostátním orgánům nejpozději na začátku poskytování služby v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků hostitelského členského státu či v jiném jazyce či jazycích, které tento hostitelský členský stát uznává, následující údaje, které budou zahrnovat potřebné relevantní informace umožňující kontroly na pracovišti, včetně kontroly:

b)

stanovit povinnost mít k dispozici nebo poskytnout či uchovávat v tištěné nebo elektronické podobě kopie pracovní smlouvy nebo rovnocenného dokladu ve smyslu směrnice Rady 91/533/EHS (13), obsahujícího v případě, že je to vhodné nebo důležité, dodatečné informace uvedené v článku 4 uvedené směrnice, výplatní pásky, pracovní výkazy, z nichž je patrný začátek, konec a délka denní pracovní doby, a doklady o vyplacení mezd nebo kopie rovnocenných dokumentů po dobu vyslání na přístupném a zřetelně označeném místě na jeho území, jako je pracoviště nebo staveniště nebo v případě mobilních pracovníků v odvětví dopravy provozovna nebo vozidlo, s nímž je služba poskytována;

c)

stanovit povinnost odevzdat po skončení vyslání na žádost orgánů hostitelského členského státu v přiměřené lhůtě dokumenty uvedené v písmeně b);

d)

stanovit povinnost poskytnout překlad dokladů uvedených v písmeně b) do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků hostitelského členského státu, nebo do jiného jazyka uznaného či jazyků uznaných hostitelským členským státem;

e)

stanovit povinnost určit osobu, která bude úzce spolupracovat s příslušnými orgány v hostitelském členském státě, v němž jsou služby poskytovány, a v případě potřeby posílat a přijímat dokumenty nebo oznámení;

f)

stanovit povinnost určit v případě potřeby kontaktní osobu, která bude jednat jako zástupce, prostřednictvím něhož se mohou příslušní sociální partneři pokusit přimět poskytovatele služeb vstoupit do kolektivního vyjednávání v hostitelském členském státě, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, během období, v němž jsou služby poskytovány. Může se jednat o osobu jinou, než je osoba uvedená v písmeně e). Tato osoba nemusí být přítomna v hostitelském členském státě, avšak musí být k dispozici na základě přiměřené a odůvodněné žádosti.

a)

vnitrostátní právní předpisy týkající se promlčecích lhůt nebo lhůt pro podání obdobných stížností, pokud se nepředpokládá, že by výkon těchto práv mohly v podstatě znemožňovat nebo nadměrně zatěžovat;

b)

jiné pravomoci a kolektivní práva zástupců sociálních partnerů, případně zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí;

c)

vnitrostátní procesní pravidla týkající se zastupování a obhajoby před soudy.

a)

obdrželi veškeré neproplacené čisté odměny, které jsou splatné podle příslušných pracovních podmínek uvedených v článku 3 směrnice 96/71/ES;

b)

získali veškeré dlužné částky nebo jim byly vráceny daně či příspěvky na sociální zabezpečení, které jim byly neoprávněně sraženy ze mzdy;

c)

jim byly vráceny nadměrné náklady související s čistou odměnou nebo kvalitou ubytování, jež byly sraženy nebo odečteny ze mzdy na ubytování poskytnuté zaměstnavatelem;

d)

jim byly případně vráceny příspěvky do společných fondů nebo příspěvky institucím sociálních partnerů, které jim byly neoprávněně sraženy ze mzdy.

a)

vymáhá správní sankci nebo pokutu uloženou v souladu s právními předpisy a postupy dožadujícího členského státu příslušnými orgány nebo potvrzenou správními či soudními orgány, nebo podle okolností pracovněprávními soudy, proti které nelze podat další opravný prostředek, nebo

b)

oznámí rozhodnutí o uložení této sankce nebo pokuty.

a)

jméno a známou adresu adresáta a veškeré ostatní příslušné údaje nebo informace nezbytné pro jeho identifikaci;

b)

shrnutí skutečností a okolností, za nichž došlo k porušení, povahu tohoto porušení a příslušné právní předpisy;

c)

nástroj umožňující vymahatelnost v dožadujícím členském státě a všechny další příslušné informace nebo dokumenty, včetně informací a dokumentů právní povahy, které se týkají související pohledávky, správní sankce nebo pokuty, a

d)

název, adresu a další kontaktní údaje týkající se příslušného orgánu odpovědného za posouzení správní sankce nebo pokuty a, pokud se liší, příslušného subjektu, u něhož lze získat další informace týkající se sankce nebo pokuty nebo možností, jak napadnout platební povinnost nebo rozhodnutí, jež ji ukládá.

a)

v případě oznámení rozhodnutí účel oznámení a lhůta pro jeho provedení;

b)

v případě žádosti o vymáhání sankce nebo pokuty datum, kdy se stal rozsudek nebo rozhodnutí vykonatelným či konečným; popis povahy a výše správní sankce či pokuty; veškerá data důležitá pro její vymáhání, včetně toho, zda, a případně jak, byl rozsudek nebo rozhodnutí doručen žalovanému či žalovaným, nebo zda byly vydány v nepřítomnosti; potvrzení dožadujícího orgánu, že proti sankci nebo pokutě nelze podat další opravný prostředek, a související pohledávka, která je předmětem žádosti, a její různé složky.

a)

o úkonech provedených v souvislosti s jeho žádostí o vymáhání a oznámení a konkrétněji pak o datu, kdy byl adresát uvědomen;

b)

o důvodech odmítnutí, pokud dožádaný orgán odmítne vyhovět žádosti o vymáhání správní sankce nebo pokuty nebo oznámit rozhodnutí o uložení správní sankce nebo pokuty podle článku 17.

a)

na základě šetření dožádaného orgánu je zjevné, že předpokládané náklady nebo zdroje nutné k vymáhání správní sankce nebo pokuty nejsou přiměřené částce, která má být vymáhána, nebo by došlo ke značným obtížím;

b)

celková peněžitá sankce nebo pokuta nepřesahuje částku 350 EUR nebo ekvivalent této částky;

c)

nejsou respektovány základní práva a svobody žalovaných a na ně se vztahující právní zásady, které jsou stanoveny v ústavě dožadovaného členského státu.

a)

nezbytnost a přiměřenost skutečností pro identifikaci skutečného vyslání pracovníka, včetně možností změn stávajících nebo případně stanovení nových skutečností, které je třeba zohlednit, aby bylo možné určit, zda podnik nezneužívá svůj status a zda vyslaný pracovník vykovává svou práci pouze dočasně, jak je uvedeno v článku 4;

b)

přiměřenost údajů dostupných v souvislosti s vysíláním pracovníků;

c)

vhodnost a přiměřenost uplatňování vnitrostátních kontrolních opatření na základě zkušeností se systémem pro správní spolupráci a výměnu informací a s jeho účinností, s vytvořením jednotnějších, standardizovaných dokumentů, se zavedením společných zásad nebo norem pro inspekce v oblasti vysílání pracovníků a s ohledem na technologický vývoj, jak je uvedeno v článku 9;

d)

opatření v oblasti odpovědnosti a donucovací opatření zavedená k zajištění dodržování příslušných předpisů a účinné ochrany práv pracovníků v subdodavatelských řetězcích, jak je uvedeno v článku 12;

e)

provádění ustanovení o přeshraničním vymáhání finančních sankcí a pokut, zejména na základě zkušeností s tímto systémem a s jeho účinností, jak je uvedeno v kapitole VI;

f)

využívání dvoustranných dohod nebo ujednání v souvislosti se systémem IMI, případně s ohledem na zprávu uvedenou v čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2012;

g)

možnost upravit lhůty stanovené v čl. 6 odst. 6 pro poskytování informací, o které požádaly členské státy nebo Komise, s cílem zkrátit je s ohledem na pokrok, jehož bylo dosaženo, pokud jde o fungování a využívání systému IMI.

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/32

(1)

Evropská rada přijala v závěrech ze dne 17. června 2010 strategii Evropa 2020 pro zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (dále jen „strategie Evropa 2020“). Vyslovila se pro mobilizaci veškerých nástrojů a politik Unie na podporu dosažení společných cílů a vyzvala členské státy k přijetí posílených koordinovaných opatření. Veřejné služby zaměstnanosti (VSZ) hrají ústřední úlohu z hlediska svého přínosu k dosažení hlavního cíle míry zaměstnanosti strategie Evropa 2020, kterým je dosažení 75 % zaměstnanosti žen a mužů ve věku od 20 do 64 let do roku 2020, zejména snížením nezaměstnanosti mladých lidí.

(2)

Článkem 45 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) se stanoví volný pohyb pracovníků v Unii a článek 46 Smlouvy stanoví opatření k zavedení tohoto volného pohybu, zejména zajištěním úzké spolupráce mezi veřejnými službami zaměstnanosti. Síť VSZ vytvořená tímto rozhodnutím (dále jen „síť“) by se kromě obecných aspektů geografické mobility měla věnovat široké škále cílů a iniciativ prostřednictvím stimulačních opatření, která mají zlepšit spolupráci mezi členskými státy v oblasti zaměstnanosti.

(3)

Cílem tohoto rozhodnutí by měla být podpora spolupráce mezi členskými státy v oblastech působnosti VSZ. Toto rozhodnutí formalizuje a posiluje neformální spolupráci mezi VSZ prostřednictvím stávající evropské sítě vedoucích představitelů VSZ, přičemž se zapojením do této sítě souhlasily všechny členské státy. Dosažení plného potenciálu této sítě závisí na pokračujícím zapojení všech členských států. Toto zapojení do sítě by mělo být oznámeno sekretariátu sítě.

(4)

Rada v souladu s čl. 148 odst. 4 Smlouvy přijala rozhodnutím 2010/707/EU (3) hlavní směry politik zaměstnanosti členských států, které byly zachovány pro roky 2011 až 2013. Tyto integrované hlavní směry poskytují členským státům vodítko pro vytyčení jejich národních programů reforem a pro provádění reforem. Integrované hlavní směry jsou základem pro doporučení pro jednotlivé země, která Rada členským státům podává podle uvedeného článku. V posledních letech tato doporučení obsahovala konkrétní doporučení k fungování a kapacitě VSZ a k účinnosti aktivních politik na trhu práce členských států.

(5)

Pro doporučení pro jednotlivé země by byla prospěšná posílená zpětná vazba o úspěšnosti provádění politik, založená na faktických poznatcích, a spolupráce mezi VSZ členských států. Síť by za tímto účelem měla provádět konkrétní iniciativy, jako jsou například společné systémy srovnávání na základě faktických poznatků, odpovídající činnosti vzájemného učení, vzájemná pomoc mezi členy sítě a provádění strategických postupů pro modernizaci VSZ. Specifické znalosti sítě a jejích jednotlivých členů by také měly sloužit jako podklady pro rozvoj politik zaměstnanosti, a to na žádost Evropského parlamentu, Rady, Komise nebo Výboru pro zaměstnanost.

(6)

Intenzivnější a cílenější spolupráce mezi VSZ by měla vést k lepšímu sdílení osvědčených postupů. Síť by měla propojit informace zjištěné na základě srovnávání a vzájemného učení tak, aby se mohl vyvinout systematický, dynamický a integrovaný proces učení na základě srovnávání.

(7)

Síť by měla fungovat v úzké spolupráci s Výborem pro zaměstnanost podle článku 150 Smlouvy a měla by přispívat k jeho práci poskytováním faktických poznatků a zpráv o politikách prováděných VSZ. Příspěvky sítě Evropskému parlamentu by měly být poskytovány prostřednictvím jejího sekretariátu a příspěvky Radě prostřednictvím Výboru pro zaměstnanost, bez jakýchkoli změn a případně s komentářem. Zejména společné znalosti sítě týkající se výsledků politik zaměstnanosti a komparativní analýzy VSZ by mohly tvůrcům politik na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni pomoci při posuzování a navrhování politik zaměstnanosti.

(8)

Síť by se v oblastech působnosti VSZ měla podílet na provádění politických iniciativ týkajících se zaměstnanosti, jako je například doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi (4). Síť by také měla podporovat iniciativy zaměřené na lepší sladění nabízených a požadovaných dovedností, vytváření důstojných pracovních podmínek a udržitelné zaměstnanosti, posílení dobrovolné mobility pracovní síly a usnadňování přechodu ze vzdělávání a odborné přípravy do pracovního procesu, například podporou poskytování poradenství a zlepšováním transparentnosti dovedností a kvalifikací. Tyto činnosti sítě by měly zahrnovat hodnocení a posuzování aktivních politik na trhu práce, včetně politik zaměřených na zranitelné sociální skupiny a sociální vyloučení.

(9)

Síť by měla posílit spolupráci mezi svými členy a rozvíjet společné iniciativy zaměřené na výměnu informací a osvědčených postupů ve všech oblastech, jež spadají do působnosti VSZ, na srovnávací analýzy a poskytování doporučení i na podporu inovativních přístupů při poskytování služeb zaměstnanosti. Díky vytvoření sítě bude možné provádět celkové srovnávání všech VSZ založené na faktických poznatcích a zaměřené na výsledky, což povede k určení osvědčených postupů v oblastech služeb poskytovaných VSZ. Tyto výstupy by měly přispět k lepšímu navrhování a poskytování služeb zaměstnanosti v rámci jejich konkrétních pravomocí. Iniciativy sítě by měly zlepšit účinnost VSZ a umožnit účelnější vynakládání veřejných prostředků. Síť by měla rovněž spolupracovat s dalšími poskytovateli služeb zaměstnanosti.

(10)

Síť by ve svém ročním pracovním programu měla stanovit technické podrobnosti srovnávání VSZ a souvisejícího vzájemného učení, zejména metodiku vzájemného učení na základě srovnávání podle ukazatelů srovnávání uvedených v příloze tohoto rozhodnutí pro hodnocení výkonnosti VSZ, kontextové proměnné, požadavky na poskytování údajů a vzdělávací nástroje integrovaného programu vzájemného učení. Oblasti srovnávání by měly být vymezeny v tomto rozhodnutí. Členské státy se mohou nadále rozhodnout, zda se dobrovolně zapojí do dalších procesů učení na základě srovnávání v jiných oblastech.

(11)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy, pokud jde o změny přílohy obsahující ukazatele srovnávání. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, zejména s odborníky z VSZ. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(12)

Vzhledem k různorodosti modelů VSZ, úkolů a forem poskytování služeb je na členských státech, aby z řad řídících pracovníků VSZ nominovaly do správní rady sítě (dále jen „správní rada“) jednoho člena a jednoho náhradníka. Tento člen nebo náhradník by měl ve správní radě případně zastupovat ostatní VSZ svého členského státu. Pokud členský stát nemůže z ústavních důvodů nominovat pouze jednu VSZ, je třeba určit příslušné VSZ, jejichž počet by měl být co nejnižší, aniž by došlo ke změně pravidla, že každý členský stát má ve správní radě jeden hlas. Členové správní rady by měli vynaložit veškeré úsilí s cílem zajistit, aby názory a zkušenosti místních a regionálních orgánů byly začleněny do činností sítě a aby tyto orgány byly o těchto činnostech průběžně informovány. Členové správní rady by měli mít pravomoc přijímat rozhodnutí jménem svých VSZ. Činnosti by měly být otevřeny účasti VSZ ze všech úrovní, aby se zajistilo zapojení všech VSZ do sítě.

(13)

Síť by měla mít k dispozici nejaktuálnější údaje o nezaměstnanosti na úrovni NUTS 3, aby bylo zajištěno, že společné úkoly VSZ co nejvíce odpovídají současné situaci na trhu práce.

(14)

Síť by měla vycházet ze zkušeností stávající neformální poradní skupiny evropské sítě vedoucích představitelů VSZ, kterou Komise podporuje od roku 1997 a k jejímž názorům bylo v tomto rozhodnutí přihlédnuto, a tuto skupinu by měla nahradit. Klíčové oblasti činnosti, které uvedená poradní skupina vymezila ve svém dokumentu „Strategie VSZ 2020“, by měly přispět k modernizaci a posílení VSZ.

(15)

Síť by měla zprostředkovat vzájemnou pomoc ve prospěch svých členů a pomáhat svým členům při poskytování vzájemné podpory při modernizaci organizačních struktur a poskytování služeb, a to posílením spolupráce zejména v oblasti předávání poznatků, studijních návštěv a výměny pracovníků.

(16)

Financování sítě a jejích iniciativ by mělo být zajišťováno prostřednictvím oddílu Progress/zaměstnanost programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace („EaSI“), zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013 (5), do výše rozpočtových prostředků stanovených Evropským parlamentem a Radou.

(17)

U projektů navržených sítí nebo identifikovaných v rámci činností vzájemného učení a následně prováděných v jednotlivých VSZ by členské státy měly mít přístup k financování z Evropského sociálního fondu (ESF), Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a programu Horizont 2020 – rámcového programu Unie pro výzkum a inovace (2014–2020), zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 (6).

(18)

Síť by měla zajistit, aby doplňovala, a nikoli nahrazovala nebo zdvojovala činnosti prováděné v rámci evropské strategie zaměstnanosti ve smyslu hlavy IX Smlouvy, zejména činnost Výboru pro zaměstnanost a jeho nástroje, jako je společný hodnotící rámec, jakož i program vzájemného učení. Komise by dále měla zajistit, aby v zájmu součinnosti spolu úzce spolupracovaly sekretariát sítě a sekretariát Výboru pro zaměstnanost.

(19)

Toto rozhodnutí ctí základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Cílem tohoto rozhodnutí je především zajistit plné dodržování práva na přístup k bezplatným službám zaměstnanosti a podpořit uplatňování článku 29 Listiny,

a)

VSZ nominované členskými státy;

b)

Komise.

a)

nejzranitelnějším sociální skupiny s vysokými mírami nezaměstnanosti, obzvláště starší pracovníky a mladé lidi, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy;

b)

vytváření důstojných pracovních podmínek a udržitelné zaměstnanosti;

c)

lepší fungování trhů práce v EU;

d)

identifikaci nedostatků v oblasti dovedností a poskytování informací o jejich rozsahu a lokalitě, jakož i lepší sladění dovedností uchazečů o zaměstnání s potřebami zaměstnavatelů;

e)

lepší integraci trhů práce;

f)

větší dobrovolnou geografickou a profesní mobilitu na spravedlivém základě za účelem naplnění konkrétních potřeb trhů práce;

g)

začlenění osob vyloučených z trhu práce jako součást boje proti sociálnímu vyloučení;

h)

hodnocení a posuzování aktivních iniciativ na trhu práce a jejich účinné a účelné provádění.

a)

rozvíjení a zavádění celounijního učení na základě srovnávání mezi VSZ založeného na faktických poznatcích, jehož se účastní VSZ, s cílem porovnat pomocí vhodné metodiky výsledky jejich činností v těchto oblastech:

b)

poskytování vzájemné pomoci v podobě „peer-to-peer“ nebo skupinových činností, prostřednictvím spolupráce, výměny informací, zkušeností a pracovníků mezi členy sítě, včetně podpory při provádění doporučení vydaných Radou pro jednotlivé země souvisejících s VSZ, jež je poskytována na žádost daného členského státu nebo dané VSZ;

c)

přispívání k modernizaci a posílení VSZ v klíčových oblastech, v souladu s cíli strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti;

d)

příprava zpráv na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise či z vlastního podnětu;

e)

podílení se na provádění příslušných politických iniciativ;

f)

přijímání a provádění ročního pracovního programu sítě, v němž jsou stanoveny její pracovní metody, očekávané výsledky a podrobnosti související s prováděním systémů učení na základě srovnávání;

g)

podpora a sdílení osvědčených postupů zaměřených na identifikaci mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a na rozvoj iniciativ k zajištění toho, že tito mladí lidé získají dovednosti nezbytné k tomu, aby vstoupili na trh práce a udrželi se na něm.

a)

roční pracovní program sítě včetně ustavení pracovních skupin a stanovení jazykového režimu zasedání sítě;

b)

technický rámec pro provádění činností v rámci srovnávání a vzájemného učení jakožto součást ročního pracovního programu sítě, včetně metodiky učení na základě srovnávání podle ukazatelů srovnávání uvedených v příloze tohoto rozhodnutí za účelem porovnávání výsledků VSZ, kontextových proměnných, požadavků na poskytování údajů a vzdělávacích nástrojů integrovaného programu vzájemného učení;

c)

výroční zprávu sítě. Tato zpráva se zašle Evropskému parlamentu a Radě a zveřejní se.

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/40

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/41

(1)

Čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 305/2011 stanoví pro výrobce stavebních výrobků povinnost vypracovat prohlášení o vlastnostech v případě, že stavební výrobek, na který se vztahuje harmonizovaná norma nebo který je v souladu s evropským technickým posouzením, které pro něj bylo vydáno, je uváděn na trh. Podle čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) č. 305/2011 se takové prohlášení vypracovává podle vzoru uvedeného v příloze III uvedeného nařízení.

(2)

V souladu s čl. 60 písm. e) nařízení (EU) č. 305/2011 se na Komisi přenáší pravomoc týkající se úpravy přílohy III nařízení (EU) č. 305/2011 s ohledem na technický pokrok.

(3)

Vzor uvedený v příloze III nařízení (EU) č. 305/2011 by měl být upraven s cílem přizpůsobit se technologickému pokroku, umožnit flexibilitu potřebnou pro různé druhy stavebních výrobků a požadovanou výrobci a zjednodušit prohlášení o vlastnostech.

(4)

Praktické zkušenosti s prováděním přílohy III ukazují, že by výrobci potřebovali další návod pro vypracovávání prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků v souladu s platnými právními předpisy. Poskytnutím takového návodu by se rovněž zajistilo harmonizované a správné uplatňování přílohy III.

(5)

Výrobcům by měla být při vypracovávání prohlášení o vlastnostech poskytnuta větší flexibilita za předpokladu, že poskytují základní informace požadované článkem 6 nařízení (EU) č. 305/2011 a uvádějí je jasným a logickým způsobem.

(6)

V zájmu jednoznačné identifikace výrobku, na nějž se vztahuje prohlášení o vlastnostech, ve vztahu k jeho úrovním nebo třídám vlastností, by výrobci měli přiřadit každý jednotlivý výrobek k příslušnému typu výrobku a danému souboru úrovní nebo tříd vlastností prostřednictvím jedinečného identifikačního kódu uvedeného v čl. 6 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 305/2011.

(7)

Cílem ustanovení čl. 11 odst. 4 nařízení (EU) č. 305/2011 je umožnit identifikaci a vysledovatelnost každého jednotlivého stavebního výrobku na základě informací o typu, sérii nebo sériovém čísle uváděnými výrobci. Tento cíl není sledován prohlášením o vlastnostech, které by mělo být následně použito pro všechny výrobky odpovídající typu výrobku, který je v něm definován. Nemělo by být tudíž požadováno, aby informace stanovené v čl. 11 odst. 4 byly obsaženy v prohlášení o vlastnostech.

(8)

V případě, že jsou oznámené subjekty řádně identifikovány, seznam vydaných osvědčení, zkušebních, výpočtových nebo posuzovacích protokolů může nabýt výrazného objemu a stát se zátěží, avšak nepřináší přidanou hodnotu uživatelům výrobků, na něž se vztahuje prohlášení o vlastnostech. Výrobci by proto neměli být vázáni povinností zahrnovat tyto informace do svých prohlášení o vlastnostech.

(9)

Aby se posílila efektivita a konkurenceschopnost evropského odvětví stavebnictví jako celku, výrobci, kteří vypracovávají prohlášení o vlastnostech a přejí si využít zjednodušení a návodu pro účely snazšího vypracovávání takových prohlášení, by měli mít možnost učinit tak co nejdříve,

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/47

(1)

Nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (2) se vztahuje na řidičské průkazy, které obsahují mikročip, a stanoví řadu technických požadavků.

(2)

Zejména oddíl III.4.2 přílohy III nařízení (EU) č. 383/2012 stanoví číslo EU schválení typu založené na přidělení rozlišovacího čísla členského státu, který EU schválení typu udělil.

(3)

Po přistoupení Chorvatska k Evropské unii je nezbytné stanovit rozlišovací číslo této země, které je v souladu s číslováním EHK OSN pro schválení typu.

(4)

Nařízení (EU) č. 383/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro řidičské průkazy,

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/50

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/52

(1)

Rozhodnutím Komise 2011/166/EU (2) bylo zřízeno konsorcium evropské výzkumné infrastruktury pro Průzkum o zdraví, stárnutí a odchodu do důchodu v Evropě (SHARE-ERIC).

(2)

Podle stanov konsorcia SHARE-ERIC uvedených v příloze rozhodnutí 2011/166/EU se sídlo přesune z Nizozemska do Německa, jakmile německé orgány poskytnou prohlášení podle čl. 5 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 723/2009.

(3)

Na základě prohlášení poskytnutého Německem předložilo konsorcium SHARE-ERIC dne 21. září 2013 Komisi návrh na změnu svých stanov v souladu s čl. 11 odst. 1 nařízení (ES) č. 723/2009.

(4)

Několik změn, včetně změny zohledňující přesun sídla do Německa, vstoupilo v platnost v souladu s čl. 11 odst. 4 nařízení (ES) č. 723/2009.

(5)

Další změny, jimiž se upřesňuje vlastnictví a šíření údajů SHARE-ERIC a upravuje osvobození od daně na základě přesunu sídla do Německa, musí být schváleny Komisí.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 20 nařízení (ES) č. 723/2009,

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/54

(1)

Podle čl. 271 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 35.6 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky ve spojení s devátým bodem odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 3603/93 (1) je úkolem Rady guvernérů posuzovat, zda národní centrální banky plní své povinnosti vyplývající ze Smluv. Rada guvernérů za tímto účelem sleduje, zda národní centrální banky dodržují zákaz měnového financování stanovený v článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie. Cílem tohoto rozhodnutí je pro účely výše uvedené monitorovací funkce Rady guvernérů vyjasnit kritéria, která bude Evropská centrální banka (ECB) v souvislosti se zákazem měnového financování zakotveným ve Smlouvě uplatňovat, pokud jde o úročení vkladů vlád a veřejných orgánů u jejich centrálních bank.

(2)

Za účelem sledování dodržování zákazu měnového financování stanoveného v článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie vezme ECB v úvahu úročení vládních vkladů, které by nemělo být vyšší než úročení na základě příslušných sazeb peněžního trhu. Toto rozhodnutí stanoví tržní sazby, které budou sloužit jako horní meze pro úročení vládních vkladů a které se budou brát v úvahu při kontrole dodržování Smlouvy od 1. prosince 2014,

a)

„vládou“ všechny veřejné subjekty uvedené v článku 123 Smlouvy, podle výkladu s ohledem na nařízení (ES) č. 3603/93, s výjimkou úvěrových institucí ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a ECB v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami poskytují stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím;

b)

„vládními vklady“ jednodenní a termínované vklady, které národní centrální banky přijímají od jakékoli vlády;

c)

„tržní sazbou pro jednodenní nezajištěné vklady“: i) pokud jde o jednodenní vklady v eurech, sazba EONIA (euro overnight index average rate), a ii) pokud jde o jednodenní vklady v jiné měně, srovnatelná sazba;

d)

„tržní sazbou pro zajištěné vklady“: i) pokud jde o termínované vklady v eurech, sazba EUREPO (euro repo market offered rate) se srovnatelnou splatností, pokud je k dispozici, a ii) pokud jde o termínované vklady v jiné měně, srovnatelná sazba.

a)

v případě jednodenních vkladů tržní sazba pro jednodenní nezajištěné vklady;

b)

v případě termínovaných vkladů tržní sazba pro zajištěné vklady nebo, není-li k dispozici, tržní sazba pro jednodenní nezajištěné vklady.

28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/56

(1)

K dosažení jednotné měnové politiky je třeba, aby Evropská centrální banka (ECB) stanovila obecné zásady, které by národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro (dále jen „národní centrální banky“), měly dodržovat, když z vlastní iniciativy provádějí domácí operace s aktivy a pasivy; tyto operace by neměly narušovat jednotnou měnovou politiku.

(2)

Dohody o zpětném odkupu, které národní centrální banky uzavřely s národními centrálními bankami mimo Eurosystém, mohou mít po své aktivaci dopad na likviditu v eurozóně, a tedy na jednotnou měnovou politiku. V zájmu lepšího zabezpečení integrity jednotné měnové politiky rozhodla Rada guvernérů dne 22. října 2009 o tom, že pro určitá ujednání týkající se likvidity, která národní centrální banky uzavírají s národními centrálními bankami mimo Eurosystém, je zapotřebí jejího předchozího souhlasu.

(3)

V zájmu zachování integrity jednotné měnové politiky a s cílem podněcovat k umísťování vládních vkladů na trhu, aby bylo usnadněno řízení likvidity Eurosystému a provádění měnové politiky, musí být stanovena omezení pro úročení vládních vkladů, které národní centrální banky drží jako fiskální agenti v souladu s článkem 21.2 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“). Zavedení horních mezí pro úročení vládních vkladů, které bude založeno na sazbách peněžního trhu, usnadňuje sledování dodržování zákazu měnového financování ze strany národních centrálních bank, které ECB provádí v souladu s čl. 271 písm. d) Smlouvy.

(4)

S ohledem na výjimečnou a dočasnou povahu vládních vkladů souvisejících s programy Evropské unie/Mezinárodního měnového fondu a jinými srovnatelnými programy finanční podpory by uplatňované postupy neměly omezovat možnost vlády členského státu mít vklady vedeny u jeho národní centrální banky, a to přinejmenším proto, že vedení těchto vkladů může být součástí podmínek příslušného programu. Vynětí těchto vkladů z prahové hodnoty nenarušuje jednotnou měnovou politiku ve stejné míře jako držba vládních vkladů v jiných členských státech, jejichž měnou je euro,

a)

stálé facility a operace, které národní centrální banky provádějí na podnět ECB, zejména operace prováděné v souladu s obecnými zásadami ECB/2011/14 (1);

b)

transakce s drahými kovy a devizové operace za eura, na něž se vztahují obecné zásady ECB/2003/12 (2);

c)

operace národních centrálních bank týkající se nouzové pomoci v oblasti likvidity.

a)

když jednají jako fiskální agenti podle článku 21.2 statutu ESCB;

b)

pro potřeby svého provozu nebo svých zaměstnanců podle článku 24 statutu ESCB;

c)

při správě penzijního fondu pro své zaměstnance;

d)

při provozování systému vkladů pro své zaměstnance nebo své klienty;

e)

při převodu svého zisku vládě.

a)

„dohodou o zpětném odkupu“ dohoda, v níž se národní centrální banka a národní centrální banka mimo eurozónu dohodly provést jeden či více konkrétních repo obchodů. V rámci repo obchodů se jedna strana zaváže odkoupit od druhé strany cenné papíry v eurech (nebo je druhé straně prodat) proti zaplacení dohodnuté ceny v eurech ke dni obchodu, přičemž se současně zaváže ekvivalentní cenné papíry druhé straně prodat (nebo je od ní odkoupit) proti zaplacení jiné dohodnuté ceny v eurech v den splatnosti;

b)

„vládou“ všechny veřejné subjekty členského státu nebo veřejné subjekty Unie uvedené v článku 123 Smlouvy, podle výkladu s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 3603/93 (3), s výjimkou úvěrových institucí ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a ECB v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků národními centrálními bankami poskytují stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím;

c)

„vládními vklady“ jednodenní a termínované vklady, které národní centrální banky přijímají od jakékoli vlády, včetně vkladů v cizí měně;

d)

„tržní sazbou pro jednodenní nezajištěné vklady“: a) pokud jde o jednodenní vklady v tuzemské měně, sazba EONIA (euro overnight index average rate); b) pokud jde o jednodenní vklady v cizí měně, srovnatelná sazba;

e)

„tržní sazbou pro zajištěné vklady“: a) pokud jde o termínované vklady v tuzemské měně, sazba EUREPO (euro repo market offered rate) se srovnatelnou splatností, pokud je k dispozici; a b) pokud jde o termínované vklady v cizí měně, srovnatelná sazba;

f)

„hrubým domácím produktem“ hodnota celkové produkce zboží a služeb daného hospodářství po odečtení mezispotřeby a po přičtení čisté daně z produktů a dovozu za stanovené období;

g)

„sazbou vkladové facility“ předem stanovená úroková sazba, která platí pro protistrany, které pro jednodenní vklady u národních centrálních bank používají vkladovou facilitu Eurosystému.

a)

totožnost protistrany dohody o zpětném odkupu;

b)

účel dohody o zpětném odkupu;

c)

v rozsahu, který je již znám, objem a data konkrétních repo obchodů; zamýšlený celkový objem těchto obchodů;

d)

splatnost dohody o zpětném odkupu a v rozsahu, který je již znám, splatnost konkrétních repo obchodů, které mají být provedeny;

e)

veškeré další informace, které národní centrální banka, která podává žádost, považuje za relevantní.

a)

primární cíl zajistit jednotnost měnové politiky;

b)

zachování účinnosti řízení likvidity v eurozóně ze strany Eurosystému;

c)

koordinovaný postup Eurosystému, pokud se týká provádění repo obchodů s národními centrálními bankami mimo Eurosystém;

d)

rovné podmínky pro všechny úvěrové instituce, které se nacházejí v členském státě, jehož měnou je euro.

a)

uzavřena později, než bylo původně plánováno, nebo

b)

určitým způsobem pozměněna a znovu předložena ke schválení před tím, než ji může příslušná národní centrální banka uzavřít.

a)

v případě jednodenních vkladů tržní sazba pro jednodenní nezajištěné vklady;

b)

v případě termínovaných vkladů tržní sazba pro zajištěné vklady nebo, není-li k dispozici, tržní sazba pro jednodenní nezajištěné vklady.

a)

součet nákupů, prodejů a splacení či zpětných odkupů, vyjádřený v hrubé výši, za každou z těchto kategorií:

b)

součet půjček a výpůjček cenných papírů, vyjádřený v hrubé výši, za tyto kategorie:

c)

součet poskytnutých úvěrů a uložených vkladů, vyjádřený v hrubé výši, za kategorii systémů úvěrů a vkladů;

d)

částka za každou z těchto kategorií:

a)

uplatňování postupu pro udělování předchozího souhlasu;

b)

domácích postupech národních centrálních bank při správě aktiv a pasiv;

c)

dodržování těchto obecných zásad.