14.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 142/1

(1)

Dne 28. listopadu 2013 uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) nařízením (EU) č. 1205/2013 (dále jen „prozatímní nařízení“) (2) prozatímní antidumpingové clo na dovoz solárního skla z Čínské lidové republiky.

(2)

Řízení bylo zahájeno dne 28. února 2013 na základě stížnosti podané jménem výrobců solárního skla, kteří představují více než 25 % celkové výroby v Unii (3).

(3)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po zveřejnění nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik účastníků řízení k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(5)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné ke konečným zjištěním. Byla zvážena ústní a písemná stanoviska účastníků řízení a na jejich základě byla prozatímní zjištění podle potřeby upravena.

(6)

Všem účastníkům řízení Komise následně sdělila základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR)“ a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska.

(7)

Stanoviska předložená účastníky řízení byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(8)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že v 7., 11. a 75. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nebyl jasně uveden celkový počet výrobců v Unii. Komise proto potvrzuje, že se přihlásilo osm výrobců v Unii, kteří byli také aktivní během období šetření. Nebyla zveřejněna totožnost žádného výrobce v Unii, s výjimkou jediného. V odpovědi na obecný informační dokument žadatel uvedl, že tři výrobci v Unii (Guardian, AGC a Centrosolar Glass) ukončili činnost a že čtvrtý podnik (Saint Gobain) podstatně omezil výrobu.

(9)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska týkající se metody výběru vzorku vyvážejících výrobců v ČLR a výrobců v Unii, potvrzují se prozatímní zjištění v 7. až 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(10)

Po přijetí prozatímního nařízení byla provedena inspekce v prostorách druhého spolupracujícího uživatele, konkrétně francouzské společnosti Viessmann Faulquemont SAS.

(11)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že mu nebyly poskytnuty dostatečné prozatímní informace, zejména ohledně dumpingu, cenového podbízení a výpočtu rozpětí újmy. Vzhledem k tomu bylo údajně porušeno jeho základní právo na obhajobu, jež je zaručeno základním nařízením (ES) č. 1225/2009, antidumpingovou dohodou WTO a Listinou základních práv Evropské unie.

(12)

K výpočtu dumpingového rozpětí vyvážející výrobce prohlásil, že při poskytnutí prozatímních informací nebyly uvedeny podrobnosti o výši úpravy uplatňované na náklady na povrchovou úpravu a na výrobu plavením (viz 64. bod odůvodnění prozatímního nařízení) ani o procentu prodejních, správních a režijních nákladů a zisku.

(13)

Toto tvrzení bylo akceptováno a Komise poskytla doplňující informace. Pokud nebylo možno poskytnout přesné údaje z důvodu jejich důvěrnosti, poskytla příslušná rozmezí.

(14)

Po poskytnutí konečných informací vyvážející výrobce uvedl, že poskytnuté údaje stále nejsou dostatečné a zejména že není jasné, zda byly při úpravě nákladů na povrchovou úpravu vzaty v úvahu náklady na jednostrannou povrchovou úpravu, oboustrannou povrchovou úpravu či obojí.

(15)

Jak je vysvětleno v 68. bodě odůvodnění, účastníci řízení nijak neprokázali, že by mezi náklady na výrobu solárního skla s jednostranným povlakem a solárního skla s oboustranným povlakem existoval trvalý rozdíl. Při výpočtu výše úpravy proto Komise mezi solárním sklem s jednostranným povlakem a solárním sklem s oboustranným povlakem nerozlišovala.

(16)

Ohledně újmy tentýž vyvážející výrobce namítl, že v jemu určeném dokumentu specifikujícím újmu byly z důvodu důvěrnosti prodejní i cílové ceny stanovené výrobci v Unii u dvou z celkem pěti typů výrobků označeny stupněm utajení „limited“ nebo bylo uvedeno pouze jejich rozmezí.

(17)

Společnost také tvrdila, že v tomto případě existuje vysoká úroveň důvěrnosti, takže je znám pouze název jednoho výrobce v Unii zařazeného do vzorku. Společnost proto uvedla, že i když se u některých typů výrobku týkaly informace pouze jednoho či dvou výrobců v Unii, nebylo by nijak možné identifikovat tyto společnosti, a poskytnout v důsledku toho vyvážejícímu výrobci významnou konkurenční výhodu vůči jeho konkurentům v Unii, ať už samostatně nebo kolektivně.

(18)

Podle článku 20 základního nařízení je Komise povinna sdělit po zavedení prozatímních opatření podrobné údaje týkající se zásadních skutečností a úvah, na jejichž základě byla opatření uložena. Komise je však rovněž povinna podle článku 19 základního nařízení považovat za důvěrnou jakoukoli informaci, která je ze své povahy důvěrná nebo která byla důvěrně poskytnuta.

(19)

V tomto konkrétním případě byly skutečné prodejní a cílové ceny stanovené výrobci v Unii pro oba typy výrobků buď odstraněny, nebo nahrazeny rozmezím, jelikož informace o jednom typu výrobku pochází pouze od jednoho nebo dvou výrobců v Unii. Navíc je v tomto odvětví obecně známo, že tento konkrétní typ výrobku nevyrábí žádný jiný výrobce v Unii. Komise proto považuje tyto informace za informace důvěrné povahy, neboť jejich prozrazení by znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenty a/nebo by nepříznivě ovlivnilo poskytovatele těchto informací. Stejné informace byly navíc odstraněny i u druhého typu výrobku, aby se zabránilo odvození údajů o prvním typu výrobku z celkových údajů, které jsou k dispozici.

(20)

Po poskytnutí konečných informací společnost zopakovala svou námitku, že informace o výpočtu rozpětí újmy byly poskytnuty v nedostatečném a nesprávném rozsahu. Konkrétně si stěžovala, že není jasné, jak byl vybrán druhý typ výrobku, o němž byly odstraněny údaje. Komise proto upřesňuje, že výběr byl proveden čistě náhodně.

(21)

Společnost navrhla vyřešit údajně nedostatečné poskytnutí informací tak, že by se její právníci setkali s útvary Komise a podrobně s nimi projednali dumping a výpočet rozpětí újmy, aniž by si pořídili kopii jakýchkoli důvěrných dokumentů, nebo že by jim byl udělen přístup do datové místnosti v prostorách Komise, kde by si mohli dělat poznámky.

(22)

Komise nemohla této žádosti vyhovět. Aby mohli právní zástupci společnosti ověřit výpočty, musely by být poskytnuty přesné údaje z jedné nebo dvou společností. To nebylo možné, jelikož Komise je povinna zachovat důvěrnost těchto údajů podle článku 19 základního nařízení.

(23)

Komise navíc v konečných informacích výslovně uvedla, že společnost se může v souvislosti s jakýmikoli otázkami týkajícími se práva na obhajobu – jako je přístup ke spisu – obrátit na úředníka pro slyšení v rámci jeho mandátu (4). Ve lhůtě pro předložení stanovisek k poskytnutí konečných informací však společnost žádost o intervenci úředníka pro slyšení nepodala.

(24)

Vzhledem k výše uvedenému Komise zamítá tvrzení, že mohla být porušena procesní práva dotyčného vyvážejícího výrobce.

(25)

Podle 26. bodu odůvodnění prozatímního nařízení je dotčeným výrobkem solární sklo složené z tvrzeného plochého sodnovápenatého skla s obsahem železa menším než 300 ppm, solární propustností větší než 88 % (měřeno podle AM1,5 300–2 500 nm), protitepelnou odolností až do 250 °C (měřeno podle EN 12150), odolností proti teplotním šokům Δ 150 K (měřeno podle normy EN 12150) a minimální mechanickou pevností 90 N/mm2 nebo vyšší (měřeno podle normy EN 1288-3) (dále jen „dotčený výrobek“, obecně označovaný jako „solární sklo“). Dotčený výrobek v současnosti spadá pod kód KN ex 7007 19 80.

(26)

Po poskytnutí prozatímních informací jeden vyvážející výrobce tvrdil, že v rozporu s tím, co bylo uvedeno v 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, by z definice výrobku mělo být vyloučeno zahradnické sklo, které má stejné technické vlastnosti jako solární sklo popsané v 26. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Za prvé, podle vývozce jsou fyzické vlastnosti zahradnického skla zcela odlišné od vlastností solárního skla: i) zahradnické sklo má různou velikost podle požadavků zákazníků, zatímco solární sklo se vyrábí v určitých pevně daných velikostech; ii) zahradnické sklo může mít oboustranný povlak, ale solární sklo pro fotovoltaické moduly oboustranný povlak nemá. Za druhé, zahradnické sklo má údajně jiné využití, neboť jej nelze použít pro výrobu fotovoltaických modulů ani fototermických kolektorů.

(27)

Komise toto tvrzení zamítá, a to z následujících důvodů: Zaprvé, skutečnost, že solární sklo používané při výrobě skleníků má jinou velikost než solární sklo používané pro fotovoltaické moduly nebo fototermické kolektory, je irelevantní, protože požadavky na velikost se mohou lišit jak u fotovoltaických modulů, tak v případě skleníků. Jakékoli vyloučení výrobku na tomto základě by navíc mohlo vyvolat obcházení antidumpingových opatření. Za druhé, na trhu se jako zahradnické sklo prodává nejen solární sklo s oboustranným povlakem, ale i sklo bez povlaku nebo sklo s jednostranným povlakem. Kromě toho, jak je objasněno v 68. bodě odůvodnění, sklo s oboustranným povlakem se používá jak pro fotovoltaické moduly, tak pro fototermické kolektory. Tato fyzická vlastnost proto nemůže odlišovat solární sklo používané pro zahradnické účely od jiného použití. Dále nelze vyloučit, že solární sklo určené pro výrobu skleníků bude použito k výrobě fotovoltaických modulů a/nebo fototermických kolektorů.

(28)

Po poskytnutí informací jeden dovozce tvrdil, že skutečnost, že z působnosti šetření nebylo vyňato solární sklo, které lze použít jako nábytkářské sklo, způsobuje společnostem administrativní zátěž a průtahy. Důvodem je fakt, že společnosti musí zasílat protokoly o zkouškách celním orgánům v Unii pokaždé, když tyto orgány rozhodují, zda se na dovážené zboží vztahují určitá opatření.

(29)

Komise se domnívá, že tyto typy skla by neměly být z působnosti šetření vyloučeny, protože solární sklo může mít zahradnické a nábytkářské využití. K zajištění náležité ochrany výrobního odvětví Unie proti škodlivému účinku dumpingového dovozu je třeba zamezit mezerám, které by umožňovaly obcházení opatření. Pozitivní účinek odpovídající ochrany převažuje nad negativním účinkem dodatečné administrativní zátěže, která byla dotčenému dovozci zřejmě způsobena.

(30)

Další vyvážející výrobce tvrdil, že z definice dotčeného výrobku by mělo být vyloučeno plavené sklo, protože jím vyráběné sklo se používá ve stavebnictví a při výrobě skleníků. Dále uvedl, že plavené sklo se nepoužívá k výrobě fotovoltaických modulů. Na základě argumentů, které předložila v 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, však Komise potvrzuje, že plavené sklo vykazuje stejné technické vlastnosti jako solární sklo, jak jsou uvedeny v 26. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Dále platí, že plavené sklo vyrábí jak výrobní odvětví Unie, tak vyvážející výrobci. Tuto skutečnost potvrzují informace veřejně dostupné na internetu. (5) Tvrzení se proto zamítá.

(31)

Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyla předložena další stanoviska, potvrzují se závěry učiněné v 26. až 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(32)

Po poskytnutí prozatímních a následně konečných informací jeden vyvážející výrobce uvedl, že Komise pochybila zamítnutím jeho žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství. Stejná žádost týkající se zacházení jako v tržním hospodářství byla vznesena již v prozatímní fázi, ale Komise ji zamítla ve 43. a 47. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(33)

Vyvážející výrobce tvrdil, že výhody preferenčních daňových režimů a grantů nepředstavují významnou část jeho obratu. V této souvislosti je třeba připomenout, že na tyto a další námitky již Komise reagovala v dopise vývozci ze dne 13. září 2013, v němž k zacházení jako v tržním hospodářství oznámila své stanovisko. Zdůraznila zejména, že vzhledem k povaze tohoto zvýhodnění je absolutní výše výhody získaná v období šetření pro posouzení, zda se jedná o „podstatné“ zkreslení, irelevantní. Toto tvrzení se proto zamítá.

(34)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se potvrzuje zjištění, že všechny žádosti o přiznání zacházení jako v tržním hospodářství je nutno zamítnout, jak je stanoveno v 34. až 47. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(35)

V prozatímním nařízení bylo v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení jako vhodná srovnatelná země zvoleno Turecko. Jeden vyvážející výrobce namítal, že Turecko není pro účely stanovení běžné hodnoty vhodnou srovnatelnou zemi, protože v této zemi existuje pouze jeden výrobce solárního skla a na turecký trh se prakticky žádné solární sklo nedováží. Tento vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že ziskové rozpětí na tureckém domácím trhu solárního skla je obzvlášť vysoké, čímž dochází k umělému zvýšení běžné hodnoty. Stejný vyvážející výrobce navíc podotkl, že se na solární sklo vyráběné v Turecku nepoužívá žádná technologie povrchové úpravy a že se v Turecku nevyrábí žádné solární sklo plavením. V důsledku toho nemohou být z tureckého domácího trhu s obdobným výrobkem získány klíčové prvky nutné pro stanovení běžné hodnoty. Vyvážející výrobce proto namítal, že jako základ pro určení běžné hodnoty by se namísto toho měly použít ceny v Unii.

(36)

Za prvé, Komise připomíná, že v Turecku neexistují žádné významné překážky obchodu s obdobným výrobkem. Nelze tudíž vyvozovat závěr, že je turecký trh solárního skla uzavřen mezinárodnímu obchodu. Trh je naopak otevřený a cena obdobného výrobku na domácím trhu je stanovována volnou interakcí nabídky a poptávky.

(37)

Za druhé, pokud jde o tvrzení o zvláště vysokých ziscích na domácím tureckém trhu, Komise zdůrazňuje, že v období šetření nezaznamenala na tureckém trhu s obdobným výrobkem, že by se ve srovnání se ziskovým rozpětím dosahovaným výrobci v Unii objevovalo během posuzovaného období nadměrné ziskové rozpětí.

(38)

Za třetí, z nedostatku určitých typů výrobku v třetí zemi nelze vyvozovat, že tato země není vhodnou srovnatelnou zemí. Naopak, čl. 2 odst. 3 základního nařízení stanoví, že pokud se na domácím trhu určité druhy výrobku vůbec neprodávají, určí Komise běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk. Podíl povrchové úpravy a výroby plavením na celkových nákladech vycházel z ověřených údajů poskytnutých výrobním odvětvím Unie.

(39)

S ohledem na výše uvedené se tvrzení, že Turecko není vhodnou srovnatelnou zemí, zamítá.

(40)

Komise rovněž nemůže akceptovat tvrzení, že běžná hodnota měla být stanovena na základě cen skutečně zaplacených v Unii. Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení může Komise pro určení běžné hodnoty použít ceny v Unii, pouze není-li možné určit tuto hodnotu na základě údajů z vhodné srovnatelné země. Jelikož bylo zjištěno, že vhodná srovnatelná země s dostatečnou spoluprací výrobce existuje, musela Komise určit běžnou hodnotu na základě údajů z této srovnatelné země a nemohla použít ceny v Unii (6).

(41)

Komise potvrzuje výběr Turecka jako srovnatelné země ve smyslu čl. 2 odst. 7 základního nařízení.

(42)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise pochybila při stanovení běžné hodnoty, protože vycházela pouze ze ziskového prodeje ve srovnatelné zemi a připočetla hypotetické ziskové rozpětí k neziskovému prodeji.

(43)

Komise potvrzuje, že ke stanovení běžné hodnoty, jak je vysvětlena v 61. a 62. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a jak požaduje čl. 2 odst. 4 základního nařízení, ověřila, že nejméně 80 % prodeje všech typů obdobného výrobku na tureckém domácím trhu bylo ziskových. Z tohoto důvodu byl pro stanovení běžné hodnoty vzat v úvahu veškerý prodej na tureckém domácím trhu, tzn. ziskový i neziskový. Toto tvrzení je tudíž neopodstatněné a jako takové bylo zamítnuto.

(44)

Jelikož ke stanovení běžné hodnoty nebyla předložena další stanoviska, potvrzují se zjištění uvedená v 58. až 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(45)

Jelikož nebyla předložena žádná stanoviska ohledně vývozních cen, potvrzuje se 65. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(46)

Po poskytnutí prozatímních a následně konečných informací jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise chybně upravila jeho vývozní cenu podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Argumentoval tím, že výrobce a s ním spojený obchodník tvoří jeden hospodářský subjekt a že je taková úprava tedy vyloučena. V každém případě považuje výši úpravy za příliš vysokou, neboť Komise vycházela ze skutečné přirážky, která byla namísto za obvyklých podmínek stanovena na základě dohody o převodních cenách. Namísto toho měla Komise provést případné úpravy na základě odhadu přirážky stanovené za obvyklých podmínek mezi výrobcem a dovozcem, který s ním není ve spojení.

(47)

Šetřením bylo zjištěno, že tento vyvážející výrobce měl plně funkční vývozní oddělení, které sjednávalo prodejní podmínky s odběrateli v Unii, zadávalo objednávky na výrobu, organizovalo a uskutečňovalo dopravu konečného výrobku zákazníkům v Unii, včetně dodacích dokladů, provádělo celní odbavení vyváženého zboží a připravovalo prodejní doklady. Skutečně tedy nedošlo k duplikaci úkolů vyvážejícího výrobce a obchodníka ve spojení, které souvisejí s vývozem. Vyvážející výrobce však vydával prodejní faktury obchodníkovi, který následně vydal prodejní fakturu odběrateli v Unii za smluvní cenu. Obchodník ve spojení inkasoval platbu, odečetl přirážku a zbývající částku vyplatil vyvážejícímu výrobci.

(48)

Komise je proto toho názoru, že obchodníka ve spojení nelze považovat za interní prodejní oddělení ani v případě, že by tyto dvě společnosti byly považovány za jeden hospodářský subjekt, a že je tudíž úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) plně odůvodněná. Navíc vzhledem k tomu, že provedená úprava odráží přirážku skutečně naúčtovanou mezi společnostmi ve spojení, není důvod nahrazovat ji jinou teoretickou částkou. Tvrzení se proto zamítá.

(49)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že má mnohem vyšší výrobní kapacitu než výrobní odvětví Unie, a že má tedy výhodu v podobě nižších nákladů při výrobě dotčeného výrobku. Podle výrobce by proto Komise měla přihlédnout k této výhodě plynoucí z jeho nižších výrobních nákladů a provést nezbytnou úpravu.

(50)

Komise nemůže toto tvrzení uznat. Za prvé, vyvážející výrobce neuvádí příslušné právní ustanovení, podle něhož by tuto úpravu bylo možno provést. Za druhé, nebylo prokázáno, že nižší náklady v důsledku vyšších výrobních kapacit by ovlivnily ceny nebo srovnatelnost cen ve smyslu čl. 2 odst. 10 základního nařízení. I kdyby rozdíl v nákladech mohl být prokázán, není zřejmé, jak se to odráží v konečné ceně, ani zda tento rozdíl není kompenzován rozdílem v jiných nákladech.

(51)

Kromě toho se výhoda uváděná vyvážejícím výrobcem týká toho, že jeho výrobní náklady mají být nižší než náklady výrobního odvětví Unie. V této souvislosti je třeba připomenout, že vyvážejícímu výrobci nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství a jeho náklady tudíž nebyly ověřeny. Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení stanovila Komise běžnou hodnotu na základě skutečných cen a/nebo nákladů výrobce ve srovnatelné zemi, protože ceny a náklady v zemích bez tržního hospodářství nejsou výsledkem tržních sil, a proto je nelze považovat za spolehlivý ukazatel tržních cen či nákladů.

(52)

Jeden vyvážející výrobce v ČLR uvedl, že by Komise měla upravit vývozní cenu ze závodu u jednoho z jeho konkurentů tak, že z ní odečte poplatek za služby a licenční poplatek, které měl tento konkurent zaplatit třetí straně.

(53)

Tuto námitku Komise zamítá. Za prvé, vyvážející výrobce neuvádí příslušné ustanovení základního nařízení, podle něhož by tuto úpravu bylo možno provést. Zadruhé, i kdyby se toto tvrzení dalo považovat za spadající do působnosti čl. 2 odst. 10 písm. e) základního nařízení, které stanoví úpravy týkající se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejších nákladů, uvedené ustanovení nesouvisí s poplatky za služby nebo náklady v souvislosti s licenční dohodou. Tyto náklady představují obchodní náklady, které běžně vznikají výrobci zboží používajícímu licenci na technologie získanou od třetí strany bez ohledu na to, zda se zboží vyváží či prodává na domácím trhu. Náklady by proto měly být promítnuty do konečné ceny jak při vývozu, tak v případě tuzemského prodeje. Náklady tedy nemohou ovlivnit srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty. Úprava podle čl. 2 odst. 10 proto není odůvodněná a tvrzení se zamítá.

(54)

Jak je stanoveno v 67. a 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, za účelem zajištění spravedlivého porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen.

(55)

Na tomto základě byly u jednotlivých společností provedeny úpravy o náklady na dopravu, námořní dopravu a pojištění, náklady na manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, vývozní cla a provize ve všech případech, které prokazatelně ovlivňují srovnatelnost cen. Po uložení prozatímních opatření však Komise zaznamenala administrativní opomenutí týkající se úpravy DPH. Toto opomenutí bylo odpovídajícím způsobem opraveno za účelem výpočtu dumpingu uvedeného v tabulce ve 169. bodě odůvodnění.

(56)

Dva vyvážející výrobci tvrdili, že srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty nebylo u jednoho typu výrobku správně provedeno. Tato námitka je řešena v 67. a 68. bodě odůvodnění.

(57)

Jelikož nebyla předložena žádná stanoviska, potvrzuje se metoda použitá pro výpočet dumpingového rozpětí uvedená v 69. až 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(58)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že v antidumpingovém dotazníku chybně vyplnil nesprávné hodnoty CIF (náklady, pojištění a přepravné) v mnoha případech prodeje dotčeného výrobku na vývoz do EU. Nahlášené hodnoty CIF byly příliš nízké, čímž došlo ke zvýšení dumpingového rozpětí společnosti i jejího rozpětí újmy.

(59)

Komise žádost důkladně posoudila. Platnost tvrzení ověřila tím, že zkontrolovala a na místě ověřila ceny CIF v příslušných transakcích s dovozcem z EU. Tvrzení bylo proto uznáno.

(60)

S ohledem na úpravy provedené v běžné hodnotě a vývozní ceně, a jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, stanoví se tato konečná dumpingová rozpětí vyjádřená v procentech ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením:

(61)

Nebyla předložena žádná stanoviska k definici výrobního odvětví Unie a výrobě v Unii. Komise proto potvrzuje závěry učiněné v 75. až 79. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Po poskytnutí prozatímních informací byly údaje o objemu prodeje uskutečněném výrobci v Unii zařazenými do vzorku, které předložil žadatel, aktualizovány s použitím údajů od těchto výrobců. Tabulka 1 byla náležitě opravena (viz níže). Touto opravou se nemění ani neruší trend ani závěry učiněné na základě údajů obsažených v prozatímním nařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že ke spotřebě v Unii nebyla předložena žádná stanoviska, se tudíž potvrzuje trend spotřeby v Unii stanovený v 80. až 82. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (1 000 m2)

(63)

Kvůli opravě objemu prodeje výrobního odvětví Unie (viz 62. bod odůvodnění) bylo nutno opravit i podíl dovozu z dotčené země na trhu (viz tabulka 2). Opravou se nemění ani neruší trend ani závěry učiněné na základě údajů, jež obsahovalo prozatímní nařízení.

(64)

Komise proto potvrzuje závěry učiněné v 83. až 87 bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Tabulka 2

Objem prodeje (1 000 m2) a podíl na trhu

(65)

Způsob, jakým bylo určeno cenové podbízení v období šetření, je uveden v 88. a 89. bodě prozatímního nařízení. Vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých typů výrobku prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku, účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, a upravené na úroveň cen ze závodu, byly porovnány s odpovídajícími váženými průměrnými cenami jednotlivých typů výrobku z dovozu spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Jednalo se o dovozní ceny účtované prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, zjištěné na základě cen CIF s příslušnou úpravou směrem nahoru, tj. o náklady na celní odbavení, manipulaci a nakládku. Tyto úpravy zvýšily cenu o 7 % až 15 % v závislosti na kontrolním čísle výrobku.

(66)

Porovnání cen bylo provedeno podle čísla typu výrobku u transakcí na stejné úrovni obchodní činnosti s náležitou úpravou, jak je uvedeno v bodě odůvodnění výše, a po odečtení rabatů a slev. Výsledkem porovnání vyjádřeného v procentech obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření bylo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení mezi 10,6 % a 26,7 % cen výrobců v Unii zařazených do vzorku z dumpingového dovozu.

(67)

Dva vyvážející výrobci tvrdili, že u jednoho typu výrobku nebylo porovnání cen správně provedeno. Namítali zejména, že solární sklo s oboustranným povlakem mělo být porovnáváno odděleně od solárního skla s jednostranným povlakem. Náklady na výrobu solárního skla s oboustranným povlakem a jeho cena jsou údajně mnohem vyšší než u solárního skla. Dále uvedli, že solární sklo s oboustranným povlakem má „obvykle“ mnohem vyšší koeficient solární propustnosti než solární sklo s jednostranným povlakem. A konečně, podle jednoho výrobce se ve fotovoltaických modulech solární sklo s oboustranným povlakem vůbec nepoužívá, protože je mnohem dražší než solární sklo s jednostranným povlakem, ale přitom má stejný koeficient solární propustnosti jako solární sklo s jednostranným povlakem používané pro výrobu těchto modulů. U solárních termických zařízení má být vyšší propustnost dosahovaná solárním sklem s oboustranným povlakem naopak důležitá, protože značně zvyšuje účinnost těchto zařízení.

(68)

Komise zamítá námitky předložené vyvážejícími výrobci z těchto důvodů: Za prvé, kromě obecných argumentů vyvážející výrobce nijak neprokázal, že by mezi náklady na výrobu solárního skla s jednostranným povlakem a solárního skla s oboustranným povlakem existoval trvalý rozdíl. Výrobní odvětví Unie naopak tvrdilo, že se výrobní náklady liší v závislosti na použité technologii povrchové úpravy a že sklo s oboustranným povlakem není nutně dražší než sklo s jednostranným povlakem, což platí i naopak. Za druhé, sklo s oboustranným povlakem může skutečně dosahovat vyšší solární propustnost než solární sklo s jednostranným povlakem (sklo s oboustranným povlakem má maximální solární propustnost 98 %, zatímco sklo s jednostranným povlakem až 95 %) a tato technická vlastnost je důležitá pouze pro solární termická zařízení, ale pro fotovoltaické moduly je irelevantní. Nicméně v rozporu s tím, co tvrdí vyvážející výrobce, se solární sklo s oboustranným povlakem prodává i výrobcům fotovoltaických modulů, které dokonce představují jeho hlavní trh. V období šetření prodalo výrobní odvětví Unie sklo s oboustranným povlakem do fototermických kolektorů v zanedbatelném množství (méně než 1 % veškerého prodeje skla s oboustranným povlakem; všechno ostatní sklo se prodalo do fotovoltaických modulů).

(69)

Co se týče nákladů po dovozu, po poskytnutí prozatímních informací byla obdržena dvě stanoviska. V prvním stanovisku žadatel tvrdil, že úpravy nákladů o náklady na celní odbavení, daně, manipulaci a nakládku by měly být v mnohem nižší sazbě, tj. 0,26 EUR/m2 pro náklady na celní odbavení, manipulaci a nakládku s připočtením 3% daně, namísto použité sazby 0,40 EUR/m2 s připočtením 3% daně.

(70)

Druhé stanovisko předložil vyvážející výrobce, podle nějž nebyly poskytnuty podrobněji rozdělené informace kromě celkové částky 0,40 EUR/m2 pokrývající náklady na manipulaci, poplatky za celní odbavení a náklady na dočasné uskladnění dovážených výrobků v místě dovozu. Rovněž namítal, že nebyla vysvětlena kritéria pro určení toho, zda je úprava považována za přiměřenou, či nikoli.

(71)

Dotčené úpravy uplatněné Komisí vycházejí z ověřených údajů obdržených od dovozců solárního skla vyráběného v ČLR a odrážejí skutečné vážené průměrné náklady vzniklé při dovozu dotčeného výrobku během období šetření. Žadatel ale předložil prohlášení o pravidelných standardních poplatcích účtovaných nezávislým zasílatelem za dovoz z Číny ve standardních námořních kontejnerech. Toto prohlášení není platným důkazem o skutečných poplatcích, které účtovali zasílatelé za dovoz dotčeného výrobku v období šetření. V důsledku toho se námitka předložená žadatelem zamítá.

(72)

Pokud jde o námitku vyvážejícího výrobce, částka 0,40 EUR/m2 nemohla být podrobněji rozdělena, neboť se jedná o vážený průměr vypočtený na základě četných skutečných faktur vystavených v období šetření dovozu čínského solárního skla v různých přístavech EU. Skutečné náklady po dovozu se tedy liší podle vstupního přístavu v EU, typu výrobku, použití dočasného uskladnění v místě dovozu atd.

(73)

A dále, úprava nákladů po dovozu provedená Komisí v prozatímním nařízení se považuje za přiměřenou, neboť vychází z ověřených skutečných faktur za dovoz čínského solárního skla, které platili nezávislí dovozci.

(74)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska k metodice použité pro výpočet cenového podbízení, metoda porovnání cen vysvětlená v 89. a 90. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(75)

Jak je uvedeno v 92. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pro účely analýzy újmy rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele za posuzované období byly analyzovány na základě údajů poskytnutých výrobním odvětvím Unie a vztahujících se na všechny výrobce v Unii, kteří se přihlásili během šetření.

(76)

Podle jednoho vyvážejícího výrobce Komise neprovedla analýzu újmy v souladu s čl. 3 odst. 2 a čl. 3 odst. 5 základního nařízení, protože újmu analyzovala na základě dvou samostatných a údajně nekonzistentních souborů údajů, a sice makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů újmy. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že nekonzistentnost analýzy založené na dvou souborech údajů vyvolává vážné pochybnosti o vhodnosti, spravedlnosti a objektivitě celkové představy o újmě.

(77)

Po poskytnutí konečných informací tato společnost své tvrzení zopakovala. Dále uvedla řadu předchozích šetření, kdy měly orgány Unie nejednotně zařadit různé soubory údajů buď do makroekonomických, nebo naopak do mikroekonomických údajů.

(78)

Komise nemůže tuto námitku uznat. Tato metodika se používá v případech výběru vzorku, aby se analyzovala situace výrobního odvětví Unie a vyhodnotil nejen vývoj zobrazovaný vzorkem, ale i vývoj výrobního odvětví Unie jako celku. Všechny činitele uvedené v čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly při analýze vzaty v úvahu. Závěr ohledně újmy je rovněž vypracován na základě všech těchto činitelů. Analýza újmy byla proto provedena v souladu s čl. 3 odst. 2 a čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(79)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné v 90. až 94. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(80)

Pokud jde o makroekonomické ukazatele analyzované Komisí v 95. až 103. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, z důvodu opravy prodeje uskutečněného výrobním odvětvím Unie (viz 62. bod odůvodnění) se mírně pozměnil podíl výrobců v Unii na trhu (viz tabulka 5). Touto opravou se však nemění ani neruší trend ani závěry učiněné na základě údajů obsažených v prozatímním nařízení. Komise proto potvrzuje závěry učiněné v 95. až 105. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(81)

Po poskytnutí prozatímních informací byly aktualizovány jednotkové výrobní náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tabulka 7 byla tedy částečně změněna (viz níže). Touto opravou se nemění ani neruší trend ani závěry učiněné na základě údajů obsažených v prozatímním nařízení. Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 106. až 123. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Tabulka 7

Průměrné prodejní ceny v Unii

(82)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 124. až 129. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu č. 3 odst. 5 základního nařízení.

(83)

Ve 131., 132. a 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla Komise k závěru, že existuje příčinná souvislost mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem z ČLR. Tento závěr napadlo několik účastníků řízení, kteří tvrdili, že neexistuje žádná rozumná a ucelená časová souvislost mezi újmou a zvýšeným dovozem z dotčené země. Důvodem má být skutečnost, že dovoz z ČLR se mezi rokem 2009 a 2011 výrazně zvýšil. Průměrná cena čínského dovozu v roce 2011 navíc činila 4,96 EUR/m2, což je částka blízká stavu z roku 2012 (4,38 EUR/m2).

(84)

Podle názoru těchto účastníků je závěr, že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie by měla být přičtena čínskému dovozu v roce 2012, v rozporu se zjištěními tohoto odvětví, že čínský dovoz neměl žádný negativní dopad v předchozím roce, zejména pokud jde o ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie, přestože průměrná dovozní cena byla velmi podobná.

(85)

Od počátku posuzovaného období do konce období šetření vzrostl dovoz o 596 % a jeho podíl na trhu vzrostl o 321 %. Dovozní ceny poklesly v posuzovaném období o 27,2 %.

(86)

Je pravdou, že ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie v roce 2011 bylo pouze mírně nižší než v roce 2010, a to navzdory vysokému nárůstu dovozu z ČLR již v roce 2011. V roce 2011 však výrazně vzrostla spotřeba solárního skla v Unii, konkrétně o 20,4 % mezi roky 2010 a 2011, zatímco dovoz z ČLR se během stejného období zvýšil o 150 %. V období šetření se sice spotřeba snížila o něco více než 19 %, ale objem čínského dovozu se oproti roku 2011 dále zvýšil o více než 35 %. To jasně prokazuje časovou souvislost mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie v období šetření a silným nárůstem dumpingového čínského dovozu. Logicky trvá nějakou dobu, než výrobci v Unii pocítí některé negativní účinky nárůstu dumpingového dovozu (například ztrátu klientů, finanční ztráty, snížení návratnosti investic a peněžních toků atd.). Tvrzení se proto zamítá.

(87)

Po poskytnutí konečných informací titíž účastníci tvrdili, že časovou souvislost mezi způsobenou podstatnou újmou a dumpingovým čínským dovozem nelze posuzovat na základě celého posuzovaného období, tj. od roku 2009 do konce období šetření, aniž by se zohlednil vývoj zaznamenaný v tomto období.

(88)

Komise také analyzovala vývoj v průběhu posuzovaného období. Skutečnost, že v roce 2011 bylo výrobní odvětví Unie i přes silný nárůst dovozu z ČLR ještě ziskové, nijak neovlivňuje závěr, že v období šetření existovala časová souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a čínským dumpingovým dovozem.

(89)

V období šetření se spotřeba snížila o něco více než o 19 %, zatímco čínští vyvážející výrobci:

(90)

Na základě výše uvedené analýzy dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz a značný nárůst jeho podílu na trhu za ceny, které se trvale podbízejí vůči cenám výrobního odvětví Unie, způsobily výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(91)

Jelikož ohledně účinku dumpingového dovozu nebyla předložena žádná další stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 131., 132. a 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(92)

Kvůli opravě údajů o objemu prodeje výrobního odvětví Unie (viz 62. bod odůvodnění) se mírně změnil podíl dovozu z třetích zemí na trhu (viz opravená tabulka 11 níže). Touto opravou se však nemění ani neruší trend ani závěry učiněné na základě údajů obsažených v prozatímním nařízení.

(93)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 134. až 137. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Tabulka 11

Dovoz z třetích zemí (1 000 m2)

(94)

Jeden účastník řízení zpochybnil zjištění Komise uvedené ve 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že pokles prodeje na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku během období šetření byl s největší pravděpodobností způsoben velmi nízkými cenami čínského vývozu do zemí, kam především mířil vývoz výrobního odvětví Unie (tj. USA, Kanada). Podle názoru účastníka řízení je takovýto závěr neodůvodněný, protože k čínskému vývozu docházelo i v roce 2011, a tedy neexistuje důvod, proč by měl mít dopad pouze v roce 2012. Dále se účastník řízení domnívá, že skutečným důvodem nízkého prodeje na vývoz je skutečnost, že výrobní odvětví Unie nebylo konkurenceschopné a v okamžiku poklesu cen na světovém trhu si nedokázalo udržet konkurenceschopnost. V důsledku toho účastník řízení tvrdil, že pokles prodeje na vývoz výrobců v Unii v období šetření prohloubil způsobenou újmu.

(95)

Prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku tvořil 20 % objemu jejich celkového prodeje v roce 2009 (v zahajovací fázi), v roce 2010 to bylo 11 % a v nejlepším roce 2011 jen 14 %. V 2012 došlo k dalšímu poklesu, a to na 5 %.

(96)

Komise tato tvrzení zamítá, a to z následujících důvodů: Trh Unie je stále jedním z největších na světě a zůstává na rozdíl od třetích zemí hlavním trhem pro výrobní odvětví Unie. Solární sklo je navíc poměrně těžké a křehké, což se promítá do vícenákladů na dálkovou přepravu (kvůli rozbití a korozi). Z informací, které Komise získala z odpovědí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na dotazník, vyplývá, že ceny čínského vývozu do hlavních exportních destinací výrobního odvětví Unie byly skutečně velmi nízké a v období šetření v porovnání s rokem 2011 ještě klesly. To ukazuje, že snížená vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie je způsobena zejména neustále zlevňovaným čínským vývozem, a to i na trzích třetích zemí, jak se potvrdilo během šetření.

(97)

Po poskytnutí konečných informací tento účastník řízení tvrdil, že se šetření týkalo pouze trhu Unie a neposuzovalo žádné nekalé cenové praktiky na trzích třetích zemí.

(98)

I za předpokladu, že by zjištění ze strany orgánů EU byla správná, kromě toho údajně přičítala dumpingovému dovozu do Unie újmu způsobenou jinými činiteli. Levný nebo subvencovaný čínský vývoz do třetích zemí proto nebyl dumpingovým dovozem do EU a jako takový měl být kvalifikován jako jiný činitel, jehož škodlivé účinky se neměly připsat dumpingovému dovozu.

(99)

Tuto námitku Komise zamítá. Neprověřovala totiž, zda jsou ceny dovozu z ČLR do třetích zemí dumpingové a/nebo subvencované. Na základě vývozních cen do třetích zemí předložených vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku pouze stanovila, že se tyto ceny v posledních letech neustále snižují.

(100)

Ve stejném duchu Komise analyzovala pokles cen dovozu z ČLR do třetích zemí jako samostatný činitel a nepřičítala jej dumpingovému dovozu do Unie. Tento fakt byl pouze použit jako možné vysvětlení snižujícího se vývozu výrobního odvětví Unie do hlavních vývozních trhů v třetích zemích v souvislosti se skutečností, že tyto trhy nikdy nebyly hlavní trhy pro výrobní odvětví Unie. Dokonce i v nejlepších letech 2010 a 2011 se více než 85 % prodeje výrobního odvětví Unie uskutečnilo na trhu Unie.

(101)

Proto se potvrzuje závěr uvedený ve 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, totiž že horší vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku nemůže narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(102)

Jeden účastník řízení tvrdil, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl pokles spotřeby v Unii. To je údajně jediný činitel, který zjevně poprvé poklesl v roce 2012 a s nímž lze přiměřeně spojit újmu, zatímco čínský dovoz byl zahájen již v roce 2011 za ceny srovnatelné s cenami v roce 2012. Po poskytnutí konečných informací tento účastník řízení své tvrzení zopakoval.

(103)

V roce 2012 se spotřeba ve srovnání s předchozími roky skutečně snížila. Komise však provedla analýzu od počátku posuzovaného období v roce 2009 do konce období šetření a v uvedeném období vzrostla spotřeba Unie celkem o 65 %. Během posuzovaného období podíl výrobního odvětví Unie na trhu neustále a značně klesal, tj. celkem o 25,7 %, naproti tomu podíl čínského dovozu na trhu se zvýšil o 321 %. Během posuzovaného období došlo k 596 % nárůstu čínského dovozu.

(104)

Kromě toho se v období šetření spotřeba v Unii stále pohybovala na úrovni srovnatelné s rokem 2010, ale v roce 2010 dosáhlo výrobní odvětví Unie přiměřeného zisku (jak je uvedeno v tabulce 10 prozatímního nařízení). Pokles spotřeby v Unii v období šetření tudíž sám o sobě nemohl vyvolat ztráty způsobené výrobnímu odvětví Unie v tomto období. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se mimoto mezi roky 2010 až 2012 snížil o 26,6 %, zatímco podíl čínského dovozu na trhu vzrostl během téhož období o 318 %. Konečně, pokud by pokles spotřeby v období šetření způsobil újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, měl by zasáhnout i čínský dovoz. To se zjevně nestalo. V období šetření čínský dovoz naopak významně vzrostl, jak z hlediska objemu, tak i podílu na trhu.

(105)

Komise proto toto tvrzení zamítá a potvrzuje závěry učiněné ve 141. a 142. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(106)

Pokud jde o výrobní kapacitu výrobního odvětví Unie uvedenou v tabulce 4 prozatímního nařízení, Komise zastává názor, že její zvyšování jasně vykazovalo stejnou tendenci jako zvyšování spotřeby v Unii do roku 2011.

(107)

Komise rovněž stanovila, že hlavním důvodem zvýšení výrobní kapacity o 12,5 % mezi rokem 2011 a koncem období šetření byl vstup jedné společnosti na trh solárního skla, ačkoli se výrobní kapacita všech ostatních společností na trhu během stejného období mírně snížila.

(108)

Komise proto zastává názor, že vývoj kapacity výrobního odvětví Unie celkově vykazoval stejný trend jako vývoj spotřeby v Unii. Podle Komise tedy vysoká výrobní kapacita výrobního odvětví Unie, která byla vysoká již na počátku posuzovaného období a udržela se vysoko i během období šetření, nemohla narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(109)

Po poskytnutí konečných informací několik účastníků tvrdilo, že Komise nezohlednila nadměrnou kapacitu jako důležitou příčinu újmy. Během posuzovaného období nebylo podle jejich názoru zvýšení kapacity odůvodněno zvýšením spotřeby, jelikož výrobní odvětví Unie zaznamenávalo neustálý obrovský rozdíl mezi výrobní kapacitou a spotřebou, jež bránil ekonomické životaschopnosti. Podle jednoho účastníka řízení přispěla ke způsobené újmě také skutečnost, že na trh vstoupil mezi rokem 2011 a koncem období šetření nový subjekt, který zvýšil konkurenci na domácím trhu.

(110)

Účastník řízení rovněž tvrdil, že klesající spotřeba v Unii a zvýšení výrobní kapacity ve spojení s poklesem prodeje na vývoz vedly k nízké míře využití kapacity. Tato nízká míra využití způsobila vysoké fixní náklady, které podle účastníka řízení vážně zasáhly odvětví solárního skla odvětví v Unii.

(111)

Komise podotýká, že úroveň kapacity celého odvětví v Unii převyšovala celkovou spotřebu v Unii během celého posuzovaného období. To však nezabránilo výrobcům Unie zařazeným do vzorku dosahovat zisku během dvou let před obdobím šetření, zatímco jen v období šetření jim vznikla významná ztráta ve výši 14,5 %.

(112)

Kromě toho kapacita výrobců v Unii zařazených do vzorku vzrostla pouze o 4 % mezi lety 2010 a 2011 a o 2,6 % mezi rokem 2011 a obdobím šetření, což vedlo k mírnému celkovému zvýšení o 6,7 % mezi rokem 2010 a obdobím šetření.

(113)

Rozdíl mezi spotřebou a kapacitou tedy existoval během celého posuzovaného období, a přestože byl mírně vyšší v období šetření, nelze jím vysvětlit obrovské ztráty vzniklé během období šetření společnostem zařazeným do vzorku. V důsledku toho Komise odmítá tvrzení, že úroveň kapacity výrobního odvětví Unie není ekonomicky životaschopná.

(114)

K tvrzení, že nový účastník na trhu v roce 2012 přispěl k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, Komise poznamenává, že tento nový subjekt sice měl instalovanou vysokou kapacitu, ale v období šetření vykazoval velmi malou výrobu a prodej, v rozmezí 2 % celkového prodeje v EU. Jeho vstup tedy neměl téměř žádný dopad na výkonnost výrobního odvětví Unie jako celku, pouze výrazně navýšil údaje o kapacitě a využití kapacity v tomto odvětví. Bez údajů této společnosti totiž kapacita všech ostatních výrobců v Unii mezi lety 2011 a 2012 poklesla.

(115)

Kromě toho šetření neprokázalo, že by fixní náklady měly na odvětví solárního skla silný vliv. Ve skutečnosti se v období šetření pohybovaly průměrné fixní náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku v rozmezí 25 % až 35 % celkových výrobních nákladů. V předchozích letech 2010 a 2011 byl procentní podíl fixních nákladů mírně nižší, avšak stále ve stejném rozmezí. To jasně ukazuje, že vysoká kapacita v období šetření měla na výrobní náklady samozřejmě dopad, který však nebyl významný a nevysvětluje vysoké ztráty v období šetření, zejména ve srovnání se ziskem dosaženým v předchozích letech. A dále, míra využití kapacity výrobců v Unii zařazených do vzorku v porovnání s předchozími roky klesla, ale v období šetření stále dosahovala úrovně 65 %.

(116)

V neposlední řadě Komise se ve své analýze rovněž zohlednila, že instalovaná kapacita může být upravena pro výrobu jiných typů skla, na které se toto šetření nevztahuje. I vzhledem k tomuto faktoru Komise proto nesouhlasí s názorem účastníka řízení, že vysoká instalovaná kapacita není ekonomicky životaschopná.

(117)

Vzhledem k výše uvedenému Komise zamítá tvrzení předložená tímto účastníkem řízení a opakuje, že vývoj spotřeby, výrobní kapacity a využití kapacity během posuzovaného období, ať byl analyzován jednotlivě nebo souhrnně, nenarušoval zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(118)

Dva účastníci namítli, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl kromě vývoje spotřeby dotčeného výrobku také pokles spotřeby solárních modulů a ztráty, které utrpělo toto výrobní odvětví na konci roku 2011 a začátkem roku 2012. Finanční potíže výrobců solárních panelů měly zasáhnout trh solárního skla na přelomu let 2011 a 2012, protože mezi těmito dvěma událostmi byla nutně časová prodleva.

(119)

Stejná tvrzení zopakoval jeden účastník řízení po poskytnutí konečných informací.

(120)

Ve 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise skutečně zjistila, že trendy pozorované v odvětví solárních modulů mají významný dopad na spotřebu solárního skla, protože kolem 80–85 % solárního skla se prodává výrobcům solárních modulů (krystalické křemíkové fotovoltaické moduly a fotovoltaické moduly s tenkým filmem). Nicméně podle 143. a 144. bodu odůvodnění prozatímního nařízení se spotřeba solárních modulů v posuzovaném období, tj. 2009–2012, neustále zvyšovala, a ačkoli v roce 2012 došlo k poklesu, úroveň spotřeby zůstala o 221 % vyšší než v roce 2009 a o 44 % vyšší než v roce 2010. (7) Kromě toho bylo zjištěno, že škrty v zaručených výkupních cenách na konci roku 2011 a na počátku roku 2012 nenarušily příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy solárních modulů a zjištěnou podstatnou újmou (8), protože poptávka po solárních modulech zůstala v období 2009–2012 relativně vysoká.

(121)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že úroveň spotřeby solárních modulů nemůže být sama o sobě považována za tak silný faktor, aby narušila zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem solárního skla z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(122)

Podobně platí, že jelikož poptávka po solárních modulech zůstala v období 2009–2012 poměrně vysoká a poptávka po solárním skle se ve stejném období zvýšila o 65 %, stejně tak nemůže být dopad zhoršení finanční situace výrobců solárních modulů, k němuž došlo koncem roku 2011 a počátkem roku 2012, na spotřebu solárního skla sám o sobě považován za tak silný faktor, aby narušil zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem solárního skla z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(123)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, závěr učiněný ve 144. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(124)

Vzhledem k výše uvedenému Komise potvrzuje svá zjištění uvedená ve 130. až 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tedy že v období šetření docházelo k dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z dotčené země za ceny, které se podbízely vůči cenám výrobního odvětví Unie. Dále platí, že mezi nárůstem objemu dumpingového dovozu a zhoršením situace výrobního odvětví Unie existuje zjevná časová souvislost. Dumpingový dovoz přímo konkuroval výrobě odvětví Unie a v důsledku toho v posuzovaném období výrobní odvětví Unie ztrácelo ziskovost a podíl na trhu. Další možné příčiny újmy byly analyzovány výše, ale u žádné z nich, ať byla analyzována jednotlivě nebo souhrnně, nebylo shledáno, že by narušovala zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(125)

Nebyly předloženy žádné nové důkazy, jež by mohly změnit tento závěr, a jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska k závěru ohledně příčinné souvislosti, potvrzuje Komise 145. a 146. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(126)

Jelikož ohledně zájmu výrobního odvětví Unie nebyla předložena žádná stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 148. až 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(127)

Jelikož ohledně dovozců a obchodníků, kteří nejsou ve spojení, nebyla předložena žádná stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 152., 153. a 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(128)

Jelikož ohledně zájmu dodavatelů surovin nebyla předložena žádná stanoviska, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 155. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(129)

Přihlásil se jeden uživatel, který uvedl, že antidumpingová opatření se ho nedotknou, jelikož nepoužívá solární sklo vyráběné v ČLR ani nemá v úmyslu tak učinit.

(130)

Jeden vyvážející výrobce namítl, že uložení antidumpingového cla na dovoz čínského solárního skla sice může mírně prospět unijnímu odvětví solárního skla, ale značně poškodí unijní odvětví fotovoltaických modulů a solárních termických zařízení, která budou muset platit za dotčený výrobek vyšší ceny. Navíc by patrně bylo v rozporu s cílem Unie chránit životní prostředí, jelikož by vedlo ke zvýšení cen pro fotovoltaické moduly a solární termická zařízení a pomohlo by odvětví solárního skla, které vyvážející výrobce považuje za energeticky náročné.

(131)

Jak je uvedeno ve 157. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na celkové náklady solárních modulů bude mít uložení antidumpingových cel jen velmi omezený dopad (nižší než 1 %). Nebyly předloženy žádné důkazy zpochybňující správnost této analýzy. Tvrzení se proto zamítá.

(132)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska ohledně zájmu Unie, potvrzuje Komise závěry učiněné ve 155. až 159. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(133)

Jelikož nebyla předložena žádná stanoviska k aspektům hospodářské soutěže vymezeným ve 160. až 163. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, potvrzuje Komise tyto body.

(134)

Nebyla předložena žádná stanoviska, která by vedla ke změně analýzy zájmu Unie provedené v prozatímním nařízení. Komise proto potvrzuje závěry učiněné ve 164. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(135)

Několik účastníků řízení zpochybnilo uplatnění cílového zisku výrobního odvětví Unie ve výši 8,3 % stanoveného ve 167. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a uvedlo, že takový zisk je nereálně vysoký. Tvrdily, že ziskové rozpětí ve výši 8,3 % dosažené v roce 2010 bylo během posuzovaného období nejvyšší, protože rok 2010 představoval nejlepší rok pro odvětví fotovoltaických modulů na celém světě. Namítaly rovněž, že ani za neexistence dumpingu by odvětví solárního skla v Unii nemohlo v roce 2012 dosáhnout stejného ziskového rozpětí, protože tehdy zasáhla odvětví fotovoltaických modulů na světě včetně tohoto odvětví v Unii velká recese.

(136)

Tuto námitku Komise zamítá. Komise použila jako cílový zisk průměrný zisk dosažený výrobci v Unii zařazenými do vzorku v roce 2010, kdy dovoz dotčeného výrobku byl ještě malý, a proto zatím nemohl narušit běžné podmínky hospodářské soutěže. Ziskové rozpětí použité pro určení úrovně pro odstranění újmy proto odpovídá období, kdy výrobní odvětví Unie mohlo rozumně očekávat zisk za běžných podmínek hospodářské soutěže, které dosud nebyly ovlivněny dumpingovým dovozem (9).

(137)

A konečně, odvětví solárního skla nedosáhlo svého vrcholu v roce 2010, jak tvrdí účastníci, ale v roce 2011, kdy Unie vykazovala nejsilnější spotřebu a výrobní odvětví Unie zaznamenalo nejvyšší objem prodeje.

(138)

Po poskytnutí konečných informací jeden účastník řízení znovu zpochybnil ziskové rozpětí, jež bylo použito jako cílový zisk. Argumentoval tím, že Komise měla zohlednit všechny ostatní činitele, které ovlivnily ziskovost v období šetření. Podle účastníka řízení nemohl přiměřený cílový zisk převýšit 5 %.

(139)

Komise toto tvrzení zamítá, a to z následujících důvodů: Použitý cílový zisk nebyl odhadnut, ale vychází ze skutečného zisku, jehož dosáhlo výrobní odvětví Unie před narušením hospodářské soutěže čínským dumpingovým dovozem. Komise považuje tento zisk za přiměřený a zohlednila, že bez dopadu čínského dumpingového dovozu se situace na trhu ve srovnání s obdobím šetření výrazně nelišila. Prohlášení účastníka řízení, že spotřeba v roce 2010 značně přesahovala spotřebu v roce 2012, je věcně nesprávné. Jak je uvedeno v oddíle E.2.3, spotřeba v roce 2010 dosáhla podobné úrovně jako v roce 2012. A dále, vzhledem k předpokládanému silnému nárůstu poptávky zvyšovalo výrobní odvětví Unie v roce 2010 kapacitu, což negativně ovlivnilo jeho zisk v daném roce. Navrhovaný cílový zisk ve výši 5 % byl stanoven arbitrárně, jelikož se nezakládá na údajích či skutečných výpočtech, a proto se zamítá.

(140)

Žadatel naopak tvrdil, že ziskové rozpětí je příliš nízké a Komise by je měla zvýšit na 15 %, protože jeho zisk za rok 2010 přesáhl 10 %. Nižší zisková rozpětí, kterých v roce 2010 dosáhli ostatní výrobci v EU zařazení do vzorku, nepředstavují zisky, které lze rozumně očekávat při neexistenci nekalých praktik v dovozech. Důvody, proč tito výrobci dosáhli v uvedeném roce pouze nižších rozpětí a byli jako jedni z prvních poškozeni dumpingovým dovozem, souvisejí s největší pravděpodobností se strategickým řízením těchto společností nebo jinými souvisejícími otázkami, jako může být politika stanovování krátkodobých cen.

(141)

Komise tuto námitku neakceptuje. Jak se vysvětluje v tomto oddíle výše, podle názoru Komise průměrný zisk celého výrobního odvětví Unie v roce 2010 správně odráží průměrný zisk za běžných podmínek hospodářské soutěže. Tento závěr není v rozporu se skutečností, že někteří výrobci v Unii přijali manažerská rozhodnutí, jež vedla k ziskovým rozpětím nižším nebo vyšším u ostatních výrobců ve stejném odvětví. Existence těchto rozdílů je totiž základním rysem chování společností v tržním hospodářství.

(142)

Jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, potvrzuje Komise metodiku popsanou ve 166. až 169. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(143)

Vzhledem k závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku a to na úrovni rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla. V tomto případě by v souladu s tímto pravidlem měla být celní sazba stanovena na úrovni zjištěných rozpětí újmy.

(144)

Po poskytnutí prozatímních informací žadatel tvrdil, že prozatímní valorická cla nebyla účinná. Proto požádal Komisi o uložení konečných opatření v podobě minimální dovozní ceny. Žadatel tvrdil, že touto minimální dovozní cenou by se opatření zefektivnila, zejména pokud by byly uloženy dvě různé minimální dovozní ceny, jedna pro solární sklo s povlakem a jedna pro solární sklo bez povlaku. Důvody předložené žadatelem byly následující:

(145)

Za prvé, žadatel tvrdil, že po období šetření prodávají vyvážející výrobci solární sklo s povlakem na trh EU za stejnou cenu, za jakou prodávali solární sklo bez povlaku v období šetření. Rovněž tvrdil, že sklo s povlakem má vyšší výrobní náklady než sklo bez povlaku, a proto se obvykle prodává za ceny o 20 % až 25 % vyšší než ceny skla bez povlaku.

(146)

Za druhé, podle žadatele se po období šetření poptávka v Unii přesunula od solárního skla bez povlaku k solárnímu sklu s povlakem. Uživatelé při nákupu stále více upřednostňují sklo s povlakem před sklem bez povlaku. V důsledku toho se v druhé polovině roku 2013 dováželo z ČLR do EU téměř výlučně solární sklo s povlakem, zatímco během období šetření byla situace opačná.

(147)

Antidumpingová opatření mohou skutečně mít různou podobu. I když má Komise při volbě podoby opatření širokou diskreční pravomoc, zůstává účelem odstranění účinků dumpingu způsobujícího újmu.

(148)

Šetření potvrdilo, že mezi solárním sklem bez povlaku a solárním sklem s povlakem existuje v důsledku rozdílných technických vlastností těchto dvou výrobků významný rozdíl jak v nákladech, tak v cenách. Solární sklo s povlakem, které může mít v závislosti na použité technologii jednostranný nebo oboustranný povlak, zvyšuje ve srovnání se solárním sklem bez povlaku propustnost a může mít přidané samočisticí nebo protišpinivé vlastnosti nebo vyšší tvrdost. Vysoce kvalitní solární sklo bez povlaku může dosahovat až 92 % solární propustnost. Povrchová úprava může snížit odrážení přibližně o 3 % (na každé straně), a zvýšit tak propustnost solárního skla s jednostranným povlakem až na 95 % a solárního skla s oboustranným povlakem až na 98 %.

(149)

Solární sklo dovezené z ČLR, které se v období šetření prodalo v EU, bylo z 81 % bez povlaku a pouze z 19 % s povlakem. Rozdíl v cenách a nákladech zjištěný v období šetření mezi solárním sklem bez povlaku a s povlakem činil asi 30 %.

(150)

Komise se však domnívá, že důkazy předložené žadatelem nebyly dostatečně odůvodněny. Komise navíc nemá k dispozici dostatečné důkazy ani údaje z jiných zdrojů, které by jí umožňovaly dojít k závěru, že vzhledem k uložení prozatímních antidumpingových opatření se poptávka přesunula od solárního skla bez povlaku k solárnímu sklu s povlakem a že výrazně klesly zejména ceny skla s povlakem, jak tvrdí žadatel.

(151)

Komise proto nemůže tuto námitku přijmout a považuje za vhodné uložit valorická cla namísto minimálních dovozních cen. V zájmu vyřešení výše popsaných výhrad však budou vytvořeny dva zvláštní kódy integrovaného sazebníku Společenství (kódy TARIC) – jeden pro solární sklo s povlakem a jeden pro solární sklo bez povlaku. Ty umožní Komisi pozorně sledovat vývoj trhu a včas rozhodnout, zda jsou třeba další opatření.

(152)

Komise rovněž připomíná, že v minulosti použila minimální dovozní ceny pouze za zvláštních okolností, zejména v těchto situacích:

(153)

Minimální dovozní ceny byly navíc použity hlavně u homogenních výrobků, a nikoli u výrobků jako dotčený výrobek, který se vyskytuje v různých typech.

(154)

I z těchto důvodů zastává Komise názor, že minimální dovozní ceny nejsou v tomto případě vhodné.

(155)

Po poskytnutí konečných informací žadatel zopakoval žádost o uložení minimální dovozní ceny a ke 152. až 156. bodu odůvodnění se vyjádřil takto:

(156)

Za prvé namítal, že se uvedené body odůvodnění nezabývají účinností formy opatření na odstranění škodlivých účinků dumpingu a subvencování, což je také pádným důvodem k použití minimálních dovozních cen.

(157)

Za druhé, Komise nevysvětlila, proč jsou v daném případě uvedené úvahy relevantní a jak převažují nad zájmem výrobního odvětví Unie.

(158)

Za třetí tvrdil, že dotčený výrobek je dostatečně homogenní, aby umožnil správu minimální dovozní ceny v praxi, neboť oba hlavní typy výrobků mají jasně odlišné znaky dovolující řádné rozlišení cen a snadnou správu a sledování, zejména s ohledem na skutečnost, že v současnosti tvoří téměř veškerý dovoz solární sklo s povlakem.

(159)

Pokud jde o první tvrzení, je zřejmé, že se poptávka skutečně mohla přesunout od solárního skla bez povlaku k solárnímu sklu s povlakem. Jelikož však nebyly poskytnuty žádné další důkazy, nemůže Komise učinit závěr, že by se zejména ceny solárního skla s povlakem výrazně snížily. V důsledku toho nemá žádný důvod měnit svůj předchozí závěr, že valorická cla jsou pro odstranění účinků dumpingu a subvencování působících újmu vhodnější.

(160)

Pokud jde o druhé stanovisko, účelem dotčených bodů odůvodnění bylo doložit, že podle názoru Komise není uložení minimální dovozní ceny v tomto případě vhodné, ledaže by žadatel svá tvrzení důkladněji zdůvodnil. Jelikož tak neučinil, Komise nepovažuje za nutné dále analyzovat přínos případné minimální dovozní ceny pro zájem výrobního odvětví Unie.

(161)

Co se týče třetího stanoviska, žadatel nezpochybnil různé typy výrobku definované Komisí v rámci šetření ani neprokázal, že by neexistoval cenový rozdíl. Nabídka závazku ze strany vyvážejících výrobců navrhujících různé minimální dovozní ceny také potvrzuje, že tyto rozdíly jsou skutečné. Tvrzení se proto zamítá. V každém případě, i kdyby Komise akceptovala, že dotčený výrobek je spíše homogenní, považuje tuto otázku za nerelevantní, neboť žádost o zavedení minimální dovozní ceny zamítá i z dvou dalších výše uvedených důvodů. Komise rovněž připomíná, že k informacím týkajícím se období následujícího po období šetření může přihlížet pouze ve výjimečných případech (viz čl. 6 odst. 1 základního nařízení). Žadatelé neprokázali, že se jedná o výjimečnou situaci a že by k odstranění újmy nepostačovala jiná dostupná opatření, jako je sledování pomocí vytvoření doplňkového kódu TARIC.

(162)

Komise proto tato tvrzení zamítá.

(163)

Po poskytnutí konečných informací několik výrobců solárních modulů také požadovalo zavedení minimální dovozní ceny. V této souvislosti vyslovili tyto hlavní obavy:

(164)

Pokud jde o první tvrzení, Komise nemá žádné důvody se domnívat, že výrobci v Unii, kteří snížili či dočasně ukončili výrobu, neobnoví své podnikání v plné kapacitě, jakmile se bude opět dovážet za spravedlivé ceny. Jak je uvedeno ve 106. až 112. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie disponuje dostatečnou kapacitou pro uspokojení celkové spotřeby v Unii. Toto tvrzení se proto zamítá. Komise zamítá i tvrzení jednoho uživatele, že by byl nucen odebírat zboží pouze od jednoho či dvou výrobců v Unii. Čínští vyvážející výrobci by totiž stále mohli dodávat na trh Unie. Antidumpingová opatření by bez ohledu na svou formu měla zajistit, že se bude dovážet za spravedlivé ceny; jejich účelem není úplně pozastavit dovoz z ČLR.

(165)

Co se týká druhého tvrzení, uživatelé neposkytli žádné důkazy prokazující toto tvrzení. Naproti tomu Komise ve 157. bodě odůvodnění prozatímního nařízení stanovila, že dopad opatření na celkové náklady u solárních modulů vyráběných společnostmi, které při šetření spolupracovaly, by byl nižší než 1 %. Toto tvrzení se proto zamítá.

(166)

Není tudíž nutné vyjádřit se k třetímu bodu vznesenému výrobci solárních modulů.

(167)

Souběžně s antidumpingovým šetřením probíhalo antisubvenční šetření. Vzhledem k použití pravidla nižšího cla a skutečnosti, že konečná subvenční rozpětí jsou nižší než úroveň pro odstranění újmy, by Komise měla uložit konečné vyrovnávací clo na úrovni stanovených konečných subvenčních rozpětí a poté uložit konečné antidumpingové clo do příslušné úrovně pro odstranění újmy. Na základě výše uvedeného je sazba cel, která budou uložena, stanovena takto:

(168)

Individuální sazby antidumpingového cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění současného šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážený dotčený výrobek vyrobený jakoukoli jinou společností, jejíž název není výslovně uveden v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, by se neměly tyto sazby vztahovat a takový výrobek podléhá celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“. Vzhledem k tomu, že ze strany vyvážejících výrobců byla zaznamenána vysoká úroveň spolupráce (více než 80 %, viz 15. bod odůvodnění prozatímního nařízení), je tato celní sazba založena na nejvyšším individuálním rozpětí újmy stanoveným pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku. Sazba cla, která se vztahuje na „ostatní spolupracující společnosti“, je založena na váženém průměru vývozců zařazených do vzorku a použije se na všechny spolupracující společnosti nezařazené do vzorku (s výjimkou společnosti Henan Yuhua, která podléhá individuálnímu clu na základě své žádosti o individuální zjišťování (viz 48. bod odůvodnění prozatímního nařízení)).

(169)

S případnými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba se obrátit na Komisi (12) a připojit veškeré příslušné informace, zejména pak o jakékoli změně v činnostech společnosti souvisejících s výrobou či domácím prodejem a prodejem na vývoz, která je spojena například s takovou změnou názvu nebo takovou změnou výrobních či prodejních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(170)

Po poskytnutí konečných informací tři vyvážející výrobci zařazení do vzorku a společnost Henan Yuhua nabídli cenové závazky podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení. Navrhují různé minimální dovozní ceny, které by odpovídaly různým skupinám typů výrobku.

(171)

Komise poznamenává, že minimální dovozní ceny navrhované všemi společnostmi jsou mnohem nižší než ceny nepůsobící újmu, jež stanovila v rámci šetření. Proto je nepovažuje za stanovené na úrovni pro odstranění újmy v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(172)

I v případě, že by byly na úrovni pro odstranění újmy stanoveny, společnosti zařazené do vzorku navrhují pouze čtvrtletní úpravu ceny solárního skla s povlakem na bázi změny cen na trhu solárních modulů. Komise nemůže přijmout uvedený způsob indexace z těchto důvodů:

(173)

Za prvé, ceny všechny typů výrobku by měly být pravidelně upravovány, jinak se brzy může vytvořit umělý rozdíl mezi úrovní cen solárního skla s povlakem a bez povlaku. Za druhé, Komise nepovažuje za vhodné upravovat ceny solárního skla na základě cen konečných uživatelů (tj. cen solárních modulů). To by mohlo vést k neoprávněnému zmenšování ziskových rozpětí odvětví solárního skla, pokud by se například snížily ceny solárních modulů kvůli poklesu cen jiných komponentů těchto modulů.

(174)

Obecně Komise považuje za vhodné, aby se minimální dovozní ceny indexovaly cenami surovin. V tomto případě však nemá žádná surovina výrazně velký podíl na celkových výrobních nákladech.

(175)

Komise rovněž zjistila, že v období šetření vykazovaly ceny solárního skla v ČLR a v Turecku značnou nestabilitu.

(176)

Mimoto existuje vysoké riziko křížové kompenzace, jelikož některé šetřené společnosti prodávají dotčený výrobek i další výrobky stejným odběratelům. V neposlední řadě se zdá, že se minimální dovozní ceny navrhované společnostmi zařazenými do vzorku nevztahují na všechny typy výrobku vyráběné příslušnými vyvážejícími výrobci. Tyto faktory prakticky znemožňují účinné plnění závazků a ztěžují jejich sledování.

(177)

Z výše uvedených důvodů proto Komise nabídky závazků odmítá.

(178)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány. Částky zajištěné nad rámec kombinované konečné sazby antidumpingového a vyrovnávacího cla by měly být uvolněny.

(179)

Pokud by se po uložení konečných opatření podstatně změnily podmínky na trhu, může Komise ze své iniciativy formu opatření podrobit přezkumu s cílem posoudit, zda mají opatření předpokládaný účinek a odstraňují újmu a zda by změna formy opatření byla opodstatněná.

(180)

Kvůli co nejlepší ochraně proti případnému tlumení účinků opatření hodlá Komise neprodleně zahájit přezkum podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení a v případě předložení důkazu o takovém chování může zavést celní evidenci dovozu podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení. Podle čl. 12 odst. 3 základního nařízení může být výše uloženého cla zvýšena až na dvojnásobek původně uložené výše cla.

(181)

Komise se bude opírat mimo jiné o informace z dozoru nad dovozem poskytované vnitrostátními celními orgány i o informace poskytované členskými státy podle čl. 14 odst. 6 základního nařízení.

(182)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal žádné stanovisko,

—

v období šetření (tj. od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012) nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1,

—

není ve spojení s žádným vývozcem nebo výrobcem v Čínské lidové republice, na které se vztahují opatření uložená tímto nařízením,

—

skutečně vyvezl do Unie dotčený výrobek po skončení období šetření, na kterém jsou založena příslušná opatření, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvézt významné množství do Unie,

14.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 142/23

(1)

Dne 27. dubna 2013 Evropská komise (dále jen „Komise“) zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2), kterým informovala o zahájení antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „Čína“) do Evropské unie.

(2)

Řízení zahájila Komise na základě podnětu, který podala dne 14. března 2013 společnost EU ProSun Glass (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby solárního skla v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o subvencování solárního skla a o tím způsobené podstatné újmě, což Komise považovala za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 7 nařízení (ES) č. 597/2009 (dále jen „základní nařízení“) Komise před zahájením řízení oznámila vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“), že obdržela podnět s náležitými podklady, podle nějž subvencovaný dovoz solárního skla pocházejícího z ČLR způsobuje výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Komise vyzvala čínskou vládu ke konzultacím s cílem vyjasnit situaci ohledně obsahu podnětu a dosáhnout řešení na základě vzájemní dohody.

(4)

Čínská vláda přijala nabídku ke konzultacím, jež pak následně proběhly. Řešení na základě vzájemné dohody se v rámci těchto konzultací nedosáhlo. Komise však řádně přihlédla ke stanoviskům, jež čínská vláda předložila ohledně režimů uvedených v podnětu. V návaznosti na konzultace byla obdržena podání ze strany čínské vlády.

(5)

Dne 28. února 2013 Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení (3), kterým informovala o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu solárního skla pocházejícího z ČLR.

(6)

Dne 27. listopadu 2013 Komise nařízením Komise (EU) č. 1205/2013 (4) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz solárního skla pocházejícího z ČLR.

(7)

Analýza újmy provedená v rámci tohoto antisubvenčního šetření a analýza újmy provedená v rámci souběžně probíhajícího antidumpingového šetření vycházejí ze stejné definice výrobního odvětví Unie, stejných reprezentativních výrobců v Unii a stejného období šetření a přinášejí stejné závěry, není-li uvedeno jinak. Tento přístup byl považován za vhodný pro zefektivnění analýzy újmy a dosažení odpovídajícího zjištění v obou řízeních. Z tohoto důvodu byly stanoviska týkající se aspektů újmy předložená v jednom z těchto řízení zohledněna v obou řízeních.

(8)

O zahájení šetření Komise oficiálně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR, známé dovozce, dodavatele, distributory, uživatele a sdružení, o nichž bylo známo, že se jich šetření týká, jakož i orgány ČLR. V oznámení o zahájení řízení byly všechny strany, jichž se šetření týkalo, vyzvány, aby se obrátily na Komisi a přihlásily se.

(9)

Účastníci řízení měli možnost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(10)

Žadatelé, vyvážející výrobci v ČLR, dovozci a orgány ČLR předložili svá stanoviska. Všichni účastníci řízení, kteří o to požádali a kteří prokázali, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byli vyslechnuti.

(11)

Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že by mohla omezit řízení na přiměřený počet vyvážejících výrobců v ČLR, dovozců, kteří nejsou ve spojení, a výrobců v Unii, jichž se bude šetření týkat, a to prostřednictvím výběru vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(12)

Komise sestavila vzorek pěti společností z osmi výrobců, kteří se přihlásili, na základě největšího reprezentativního objemu prodeje obdobného výrobku v průběhu období šetření.

(13)

Po inspekcích na místě se Komise rozhodla vyjmout jednu z pěti společností zařazených do vzorku, neboť tato společnost nebyla shledána reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, jelikož to byl jediný z osmi výrobců, jež se přihlásili, který byl v zahajovací fázi. Z tohoto důvodu spatřovala Komise nebezpečí v tom, že v případě jeho zahrnutí by ukazatele újmy, zejména pokud jde o ziskovost, nemusely poskytovat věrohodný obrázek o situaci výrobního odvětví Unie.

(14)

V důsledku toho zahrnoval konečný vzorek čtyři výrobce v Unii. Jejich výroba představovala 79 % objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie v průběhu období šetření. Vzorek byl tudíž považován za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(15)

Na základě článku 29 základního nařízení tři výrobci v Unii požádali, aby jejich totožnost nebyla odhalena. Tvrdili, že odhalení totožnosti by mohlo vést k vážným nepříznivým důsledkům pro jejich podnikatelskou činnost. Komise prozkoumala předložené důvody a jejich žádosti vyhověla. Vzhledem k omezenému počtu výrobců v Unii nebyla v obecném informačním dokumentu zveřejněna žádná další jména, jelikož by to umožnilo identifikaci společností požadujících zachování anonymity.

(16)

Totožnost společnosti Interfloat Corporation/GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH (dále jen „GMB/IF“) však již byla veřejně známá, poněvadž tato společnost prohlásila, že je jednou ze společností, které podnět podporují. V obecném informačním dokumentu proto byla tato společnost jmenována.

(17)

V nedůvěrné verzi svých stanovisek k poskytnutým informacím také žadatel jmenoval tři výrobce v Unii, kteří ukončili činnost (Guardian, AGC a Centrosolar Glass), a čtvrtou společnost, která výrazně omezila výrobu (Saint Gobain).

(18)

V oznámení o zahájení řízení byli všichni vyvážející výrobci v ČLR požádáni, aby se Komisi přihlásili a v dané lhůtě poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(19)

Devět vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců poskytlo požadované informace a souhlasilo se svým zařazením do vzorku. Spolupracující společnosti zahrnovaly téměř 100 % vykázaného vývozu solárního skla do Unie v průběhu roku 2012.

(20)

Podle článku 27 základního nařízení vybrala Komise vzorek čtyř vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců založený na největším reprezentativním objemu vývozu dotčeného výrobku, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Vybraný vzorek představoval 76 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie v období šetření.

(21)

Komise v souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení informovala všechny dotčené strany o vybraném vzorku a vyzvala je, aby se s němu vyjádřily. Komise žádná stanoviska neobdržela.

(22)

Žádný vyvážející výrobce v ČLR nepožádal o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení.

(23)

Na formulář pro výběr vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení řízení, odpověděli čtyři dovozci, kteří nejsou ve spojení, a na dotazník odpověděli dva dovozci a dvanáct uživatelů. Vzhledem k nízkému počtu spolupracujících dovozců nebyl výběr vzorku nutný.

(24)

Dotazníky byly zaslány čínské vládě, vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, všem dovozcům, kteří se přihlásili, a všem uživatelům, kteří se přihlásili. Čínské vládě byl také zaslán dodatek k dotazníku, který jí byl zaslán, a čínská vláda byla požádána, aby jej předala komerčním bankám ve státním vlastnictví v ČLR, které v průběhu období šetření půjčily prostředky společnostem zařazených do vzorku. Čínská vláda uvedla, že dodatek dotčeným bankám předala, avšak zatím žádné odpovědi neobdržela.

(25)

Odpovědi na dotazníky došly od čtyř čínských vyvážejících výrobců, od všech výrobců v Unii zařazených do vzorku, od dvou dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení, a od 12 uživatelů.

(26)

Komise si zjistila a ověřila všechny informace, které účastníci řízení poskytli a které považovala za nezbytné pro konečné zjištění subvencování, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě byly provedeny takto:

(27)

Všem účastníkům řízení byl zaslán informační dokument, který obsahoval základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise navrhla uložit vyrovnávací cla na solární sklo pocházející z Čínské lidové republiky. Všem stranám byla sdělena lhůta, během níž se mohly k poskytnutým informacím vyjádřit.

(28)

Stanoviska předložená účastníky řízení byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(29)

Čínská vláda tvrdila, že tento informační dokument nesplňoval normy stanovené v článcích 22.3 a 22.5 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, protože neobsahoval dostatečně podrobná zjištění a závěry vyšetřujícího orgánu. Čínská vláda však neposkytla žádný konkrétní příklad tohoto údajného selhání. Komise dokument důkladně přezkoumala a domnívá se, že obsahuje dostatečné informace k tomu, aby čínská vláda mohla uplatňovat svá práva na obhajobu.

(30)

Některé informace nemohly být v informačním dokumentu zahrnuty, jelikož se jednalo důvěrné obchodní informace, a proto byly poskytnuty pouze dotčeným vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku byly zaslány důvěrné konkrétní informace obsahující výpočty a údaje týkající se jednotlivých vyrovnávaných režimů a výhod, a byla jim dána 25denní lhůta k poskytnutí stanovisek.

(31)

Šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(32)

Výrobkem, který je předmětem šetření, je solární sklo složené z tvrzeného plochého sodnovápenatého skla s obsahem železa menším než 300 ppm, solární propustností větší než 88 % (měřeno podle AM1,5 300-2 500 nm), protitepelnou odolností až do 250 °C (měřeno dle EN 12150), odolností proti teplotním šokům z Δ 150 K (měřeno podle normy EN 12150) a minimální mechanickou pevností 90 N/mm2 nebo vyšší (měřeno podle normy EN 1288-3) (dále jen „dotčený výrobek“, běžně označovaný jako „solární sklo“). Dotčený výrobek spadá v současnosti pod kód KN ex 7007 19 80.

(33)

Z šetření vyplynulo, že dotčený výrobek, tedy výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu ČLR, a výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie mají podobné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a použití. Proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(34)

Jeden dovozce, který není ve spojení, požádal o vyloučení zahradnického skla používaného na stavbu skleníků z působnosti šetření, přičemž argumentoval tím, že k takovým stavbám jsou zapotřebí skleněné tabule mnoha různých velikostí, zatímco solární sklo se vyrábí pouze v určitých přesně stanovených velikostech. Tento dovozce také předložil osvědčení o tom, že část jeho dovozu tvoří sklo s obsahem železa vyšším než 300 ppm. V důsledku toho tento dovoz nespadá do definice výrobku. Pokud jde o zbývající část jeho dovozu, Komise je toho názoru, že navzdory rozdílu ve velikosti mohou být uvedené skleněné tabule použity také jako solární sklo. Dovozci by za účelem obcházení cla mohli objednat větší skleněné tabule, než potřebují, a pak sklo oříznout až v Unii. Zahradnické sklo s obsahem železa nižším než 300 ppm proto spadá do definice dotčeného výrobku.

(35)

Další dovozce, který není ve spojení, tvrdil, že jím dovážené sklo pro nábytkářský průmysl (používané pro skleněné poličky, výplně, stolní desky, posuvné dveře, svrchní díly výrobků atd.) má stejné nebo velmi podobné technické vlastnosti jako solární sklo, ale požádal o jeho vyloučení z působnosti šetření, protože má odlišné konečné užití.

(36)

Na základě poskytnutých důkazů se však zdá, že většina skla dováženého uvedeným výrobcem, který není ve spojení, nemá všechny technické vlastnosti solárního skla, jak jsou uvedeny výše. Konkrétně šest typů dováženého skla má obsah železa mnohem vyšší než 300 ppm a jeden druh dováženého skla má obsah železa nižší než 300 ppm, ale propustnost sluneční energie je u nich výrazně nižší než minimálních 88 % nutných k tomu, aby sklo bylo definováno jako solární.

(37)

Dovozce namítal, že i když tyto typy skla nesplňují jednu z technických vlastností solárního skla, jak jsou uvedeny výše, jsou přesto v souladu s primární klasifikací solárního skla, tj. „tvrzené ploché sodnovápenaté sklo“. Komise však zastává názor, že pouze ty druhy skla, které splňují všechny technické vlastnosti solárního skla, spadají do působnosti tohoto šetření. Všechny výše uvedené typy skla dovážené tímto konkrétním dovozcem jsou proto mimo oblast působnosti tohoto šetření.

(38)

Z důvodu právní jistoty je třeba objasnit, že jakýkoli typ zahradnického a nábytkářského skla, které splňuje technické vlastnosti uvedené v 32. bodě odůvodnění, spadá i nadále do definice dotčeného výrobku, neboť může být používáno jako solární sklo.

(39)

Po poskytnutí informací tentýž dovozce namítal, že jelikož solární sklo, které lze též použít jako nábytkářské sklo, nebylo z působnosti vyloučeno, znamená to pro společnosti administrativní zátěž a zpoždění. To je údajně způsobeno skutečností, že společnosti jsou povinny zasílat zkušební protokoly celním orgánům v Unii pokaždé, když se celní orgány dotazují, zda se na dovážené zboží vztahují opatření.

(40)

Komise se domnívá, že tyto druhy skla by neměly být vyloučeny z oblasti působnosti šetření, protože solární sklo lze potenciálně používat i v zahradnictví a nábytkářství. K zajištění náležité ochrany výrobního odvětví Unie proti poškozujícímu účinku subvencí, které jsou vyrovnávány, je třeba zabránit mezerám, které mohou umožnit obcházení. Pozitivní účinek odpovídající ochrany převažuje nad negativním účinkem dodatečné administrativní zátěže pravděpodobně způsobené dotčenému dovozci.

(41)

Tentýž dovozce rovněž tvrdil, že z definice dotčeného výrobku by mělo být vyloučeno plavené sklo, protože proces jeho výroby se liší od výrobního procesu válcovaného skla, které dovozce chápe jako jediný typ solárního skla. Dovozce uvedl, že výrobky z plaveného skla určené pro bytové zařízení nelze použít jako solární sklo, a proto by měly být vyloučeny z působnosti šetření. Plavené sklo však nemůže být vyloučeno z působnosti šetření, neboť splňuje všechny technické vlastnosti uvedené výše. Z důvěrných dokumentů, které Komisi poskytli během šetření účastníci řízení, vyplývá, že plavené sklo lze použít jako solární sklo a vyrábí jej jak výrobní odvětví v Unii, tak čínští vývozci. Tuto skutečnost potvrzují informace veřejně dostupné na internetu (5). Plavené sklo proto zůstává v působnosti šetření.

(42)

Žadatel uvedl, že ČLR subvencuje své odvětví výroby solárního skla. Podnět obsahuje důkazy prima facie týkající se několika praktik subvencování zahrnutých jak v právních předpisech, tak i v řadě politických a plánovacích dokumentů, na nichž je státní podpora v daném odvětví založena.

(43)

Komise přezkoumala a analyzovala dokumenty uvedené v podnětu, jakož i další dokumenty předložené v průběhu šetření čínskou vládou a vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a zjistila, že mnoho z těchto dokumentů skutečně dokazuje, že odvětví výroby solárního skla v ČLR využívá v mnoha oblastech preferenčního zacházení.

(44)

Čínská vláda zahrnula odvětví výroby solárního skla mezi „klíčová“ výrobní odvětví ve svém 12. pětiletém plánu (6). Čínská vláda rovněž vydala zvláštní politický dokument „12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví“, ve kterém se klade důraz na sklo jako hlavní pomocný materiál pro fotovoltaické odvětví, u něhož je vyžadována domácí výroba. V souladu s tímto plánem má vláda podporovat průmyslový vývoj a technologické inovace a přilákat finanční prostředky pro toto odvětví.

(45)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila způsob, jakým Komise citovala z 12. pětiletého plánu v kontextu solárního skla. To bylo zamítnuto, jelikož uvedený plán konkrétně zmiňuje solární sklo, a to v kapitole 9 sloupci 6 týkajícím se „Klíčových oblastí rozvoje výroby“. 12. pětiletý plán jasně stanoví priority čínské vlády pro období, na které se vztahuje, přičemž jednou z těchto priorit je výroba solárního skla.

(46)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila způsob, jakým Komise interpretovala „12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví“, přičemž uvedla, že se závěry Komise nesouhlasí. Nicméně tato výhrada byla odmítnuta, neboť jasně odporuje informacím obdrženým od jiných orgánů čínské vlády. Během návštěvy u čínské vlády ministerstvo průmyslu a informačních technologií vysvětlilo, že solární sklo je zahrnuto v tomto plánu, který se silně zaměřuje na zvyšování kvality, jelikož dobrá kvalita solárního skla je nezbytná k podpoře solárního fotovoltaického odvětví.

(47)

O významu inovací a nových materiálů obecně pojednává dokument „12. pětiletý program průmyslových technologických inovací“ (7), který je určen k provádění pětiletého plánu a také „dlouhodobého plánu vědeckotechnického rozvoje“ (8). Jeho silné zaměření na technologické inovace zahrnuje vývoj nových materiálů. V této souvislosti se také konkrétně zmiňuje solární sklo.

(48)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěry Komise, přičemž uvedla, že v žádném z uvedených dokumentů nebylo solární sklo zmíněno. Komise konstatuje, že oba tyto dokumenty jsou určeny k tomu, aby poskytovaly zvláštní pomoc technologicky vyspělým podnikům, jak je uvedeno v 401. a 402. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 (dále jen „nařízení o solárních panelech“), kde čínská vláda uvedla tytéž argumenty. (9) Oba dokumenty provádějí 12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví a pomáhají technologicky vyspělým podnikům, které zahrnují mnoho výrobců solárního skla.

(49)

„Rozhodnutí Státní rady č. 40 o vyhlášení a provedení „dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace““, (které se společně s přiloženými „dočasnými pravidly o podpoře průmyslové restrukturalizace“ označuje jako „rozhodnutí č. 40“) uvádí, že čínská vláda bude aktivně podporovat rozvoj nových odvětví energetiky a urychlí rozvoj odvětví solární energie (10); vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytly úvěrovou pomoc pouze podporovaným projektům (kategorie, do níž patří projekty týkající se solárního skla) a slibuje provádění „dalších preferenčních politik na podporované projekty“ (11).

(50)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila výklad Komise, pokud jde o článek 5 a článek 17 „dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace“. Čínská vláda uvedla, že článek 5 nezmiňuje solární sklo. Jelikož však zmiňuje podporu solární energetiky, k níž je solární sklo zapotřebí, Komise je toho názoru, že solární sklo spadá do oblasti působnosti dočasných pravidel.

(51)

Čínská vláda pak zpochybnila výklad Komise, pokud jde o článek 17, který sice stanoví, že pouze podporovaná odvětví by měla obdržet úvěrovou pomoc, avšak nařizuje, aby se tak dělo spíše „podle úvěrových zásad“ než na preferenčním základě.

(52)

Při kontrole společností zařazených do vzorku ani při návštěvě u čínské vlády nebyly zjištěny žádné důkazy, že toto ustanovení bylo dodržováno. Dotčené banky při šetření nespolupracovaly tak, aby bylo možné toto ustanovení vyzkoušet nebo ověřit. Šetření ve skutečnosti ukázalo, že některé podniky preferenční úvěrové politiky využívají. Komise proto odmítá tvrzení čínské vlády, že poskytování úvěrů odvětví výroby solárního skla bylo prováděno „podle úvěrových zásad“. Klíčovým bodem zůstává, že všechny finanční instituce poskytují úvěry podporovaným odvětvím, která zahrnují výrobu solárního skla, a že tato podpora je poskytována de facto za preferenčních podmínek.

(53)

Národní komise pro rozvoj a reformy v roce 2011 vydala Státní radě doporučení, aby přezkoumala program v rozhodnutí č. 40. Státní rada vydala „Rozhodnutí Státní rady č. 9 o vyhlášení a provedení katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ (dále jen „rozhodnutí č. 9“). Tento dokument „aktivně vyzývá“ čínskou vládu a veřejné orgány, aby „vedly rozvoj příslušných odvětví a optimalizovaly průmyslovou restrukturalizaci“. Ustanovení čl. 12 odst. 2 rozhodnutí č. 9 konkrétně zmiňuje podporu výroby „ultra čirého plaveného skla pro odvětví solární energie“.

(54)

Národní plán pro střednědobý a dlouhodobý rozvoj v oblasti vědy a technologie (2006–2020), přijatý čínskou vládou, slibuje, že „politika financování bude na prvním místě“, že „podpoří finanční instituce, aby poskytovaly preferenční úvěrovou pomoc hlavním národním projektům v oblasti vědecké a technologické industrializace“, „podpoří finanční instituce, aby zlepšily a posílily finanční služby poskytované podnikům působícím v oblasti špičkových technologií“ a „zavede preferenční daňovou politiku v zájmu rozvoje podniků působících v oblasti špičkových technologií“.

(55)

Výroba solárního skla spadá pod popis technologicky vyspělého podniku, jak dokazuje řada výrobců se statusem podniků působících v oblasti špičkových a nových technologií, a je novým odvětvím jak v Číně, tak i v Unii. V této souvislosti Komise rovněž poznamenává, že jedna ze společností zařazených do vzorku obdržela zvláštní grant od Národní komise pro rozvoj a reformy jako ocenění za její inovace v oblasti solárního skla, což jednoznačně dokazuje zájem čínské vlády v tomto odvětví vyspělých technologií.

(56)

Žadatel uvedl, že údajné subvence sestávaly z režimů uvedených v oddílu C bodě 2. Po kontrole společností zařazených do vzorku v ČLR a návštěvě u čínské vlády Komise tyto režimy analyzovala, pokud z nich společnosti zařazené do vzorku získaly výhodu v průběhu období šetření.

(57)

Během kontroly společností zařazených do vzorku vyšly při analýze jejich vnitřních záznamů najevo subvence od správních orgánů na úrovni provincií, měst, obvodů nebo okresů. Tyto subvence žadatel ve svém podnětu konkrétně neuváděl. Na základě informací, které má Komise k dispozici, není jasné, zda se jedná o subvence ad hoc nebo o místní subvenční programy. Nicméně v důsledku místní povahy těchto režimů nelze očekávat, že by žadatelé byli o podrobnostech uvedených subvencí informováni, a proto nejsou uvedené subvence v podnětu přímo zmíněny.

(58)

Komise nabídla další konzultace s čínskou vládou týkající se těchto jiných subvencí, které jsou specifické pro určité společnosti nebo umístění, jež byly zjištěny v záznamech společností zařazených do vzorku v průběhu inspekcí na místě a nebyly zmíněny v podnětu. Tyto konzultace Komise nabídla za účelem zajištění náležitého postupu v průběhu šetření. Čínská vláda tuto nabídku odmítla, přičemž uvedla, že by taková nabídka nebyla v souladu s Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(59)

Komise se domnívá, že tyto jiné subvence jsou úzce spojeny s druhy opatření a postupů, o kterých pojednává podnět a oznámení o zahájení řízení. Tato opatření zahrnují stejný druh finančního příspěvku a výhod, pokud jde o dotčený výrobek, a proto se na ně vztahuje definice „subvenční praktiky nebo praktik, které mají být předmětem šetření“, jež mají být podle čl. 22 odst. 2 písm. iii) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních uvedeny v oznámení o zahájení řízení. Seznam režimů uvedených v oznámení o zahájení řízení není vyčerpávající, což je patrné z formulace „Subvence spočívají mimo jiné v...“ v oddílu 3. Komise proto dospěla k závěru, že tyto další subvence spadají do oblasti působnosti tohoto řízení.

(60)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila výklad Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních ze strany Komise a uvedla, že podle jejího názoru neměla Komise žádný právní základ pro vyrovnávání zvláštní subvence poskytnuté jednomu z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, i kdyby tato subvence byla přímo spojena se subvenční praktikou zjištěnou žadateli. Komise nesouhlasí s výkladem Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních ze strany čínské vlády v tomto bodě. Pokud žadatelé zjistili subvenční praktiku a v rámci stejné subvenční praktiky jsou společně s příklady vnitrostátních režimů zjištěny místní výhody, Komise má za to, že má právo vyrovnávat veškeré zjištěné výhody. To platí zejména v případě, kdy jsou působení, povaha a účinky zjištěných výhod stejné jako u jiných režimů, které jsou již uvedeny v podnětu i oznámení o zahájení řízení.

(61)

Komise oznámila čínské vládě dne 18. prosince 2013, že zváží použití dostupných údajů, a to v důsledku nedostatečné reakce komerčních bank ve státním vlastnictví, kterým čínská vláda zaslala dodatek, který jí byl poskytnut.

(62)

Dne 26. prosince 2013 čínská vláda odpověděla a vyjádřila nesouhlas s navrhovaným použitím článku 28 proti „údajně státem vlastněným bankám“, avšak nezpochybnila skutečnost, že banky odpověď na dotazník nepředložily. Čínská vláda rovněž nezpochybnila skutečnost, že jsou uvedené banky ve vlastnictví státu. Proto neměla Komise jinou možnost, než využít nejlepší dostupné údaje, pokud jde o údaje, které měly poskytnout komerční banky ve státním vlastnictví.

(63)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila použití článku 28 pro nahrazení informací, které byly požadovány v dodatku zaslaném komerčním bankám ve státním vlastnictví. Komise nepopírá, že čínská vláda předložila v tomto šetření informace, které Komise analyzovala a v nezbytné míře zohlednila. Jelikož však ani čínská vláda, ani komerční banky ve státním vlastnictví nebyly schopny poskytnout některé informace, například o úvěruschopnosti, musela Komise využít „dostupné údaje“ podle článku 28 základního nařízení.

(64)

Pokud jde o jiné subvence, které nebyly výslovně uvedeny v oznámení o zahájení řízení s odkazem na konkrétní program a byly zjištěny během inspekcí na místě u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, Komise k dosažení svých závěrů využila veškeré důkazy, které měla k dispozici. Tyto zjištěné subvence náležely k typům opatření a postupů popsaným v oznámení o zahájení řízení a Komise nabídla čínské vládě další konzultace ohledně těchto subvencí, nicméně tato nabídka nebyla přijata. Komise se domnívá, že uvedené subvence jsou úzce spojeny s druhy opatření a postupů, o kterých pojednává podnět a oznámení o zahájení řízení.

(65)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěry Komise, pokud jde o subvence zjištěné v průběhu kontrol provedených u společností zařazených do vzorku a všechny ostatní body týkající se režimů subvencí. Komise by ráda objasnila, že v těchto případech článek 28 nepoužila. V případě, že byla spolupráce dobrá, avšak informace jednoduše nebylo možné poskytnout – například pokud jde o přesný právní základ pro jednorázovou platbu subvence – byly důkazy poskytnuté dotčenou společností použity pro dosažení závěru, zda se jednalo o napadnutelnou subvenci či nikoli.

(66)

Čínská vláda též tvrdila, že Komise neposkytla dostatečné informace, když použila nejlepší dostupné údaje podle článku 28 základního nařízení. Toto tvrzení se ve skutečnosti týká použití závěrů z předchozích šetření, kdy byla šetřena tatáž subvence. V takových případech Komise odkazuje na příslušné body odůvodnění dotčeného nařízení a shrnuje zjištěné argumenty.

(67)

Čínská vláda poznamenává, že informační dokument nepopisuje podrobně u společností zařazených do vzorku žádné zjištěné konkrétní jednorázové subvence. Takto bylo učiněno výslovně za účelem ochrany důvěrných obchodních informací poskytnutých Komisi společnostmi zařazenými do vzorku a žádný další výtah, který nemá důvěrnou povahu, není možný. Úplné důvěrné informace byly poskytnuty každému jednotlivému vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku. Pokud právní základ poskytl vyvážející výrobce zařazený do vzorku, pak to bylo poznamenáno v informacích, které byly poskytnuty zpět společnosti. V každém případě, když byly čínské vládě v souvislosti s uvedenými subvencemi nabídnuty konzultace, byla jí rovněž dána příležitost poskytnout další podstatné informace, což neučinila.

(68)

Komise zaslala čínské vládě a vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku dotazník a vyžádala si informace týkající se těchto režimů, v jejichž rámci byly údajně poskytovány subvence odvětví výroby solárního skla:

(69)

Komise zaslala čínské vládě dodatek, který měl být předán komerčním bankám ve státním vlastnictví, veřejným rozvojovým bankám a soukromým finančním institucím, které půjčily v průběhu období šetření finanční prostředky společnostem zařazeným do vzorku. Čínská vláda sdělila Komisi, že tak učinila, avšak zatím žádné odpovědi neobdržela. Jak bylo uvedeno výše, Komise proto oznámila čínské vládě, že kvůli této nedostatečné spolupráci použije článek 28 a k dosažení závěrů ohledně tohoto bodu využije dostupné údaje.

(70)

Preferenční úvěry v Číně upravují tyto právní předpisy: Zákon ČLR o komerčním bankovnictví (dále jen „zákon o bankovnictví“), obecná pravidla týkající se půjček vyhlášená Čínskou lidovou bankou dne 28. června 1996 a rozhodnutí č. 40 Státní rady, jak je uvedeno výše.

(71)

Předchozí antisubvenční šetření proti ČLR dospěla k závěru, že v bankovním systému v Číně převládají banky vlastněné státem nebo banky, ve kterých má stát vliv prostřednictvím držby akcií. Obojí se souhrnně označuje jako „komerční banky ve státním vlastnictví“. Komise rovněž zjistila, že komerční banky ve státním vlastnictví vykonávají vládní moc. Komise neshledala žádné důkazy, že se situace změnila. Jak je uvedeno ve 161. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, které se týká posledního šetření v této záležitosti, pět největších komerčních bank ve státním vlastnictví (Agricultural Bank of China, Bank of China, China Construction Bank, Bank of Communications a ICBC) představuje více než 50 % bankovního sektoru z hlediska bilanční sumy.

(72)

Na základě využití dostupných údajů, včetně skutečností stanovených v nařízení o solárních panelech, platí i nadále závěr, že komerční banky ve státním vlastnictví jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, jak bylo podrobně uvedeno ve 158. až 168. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech.

(73)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila tento závěr, přičemž uvedla, že Komise neuvedla důvody, proč považovala komerční banky ve státním vlastnictví za veřejnoprávní subjekty. Komise toto tvrzení odmítá, jelikož důvody, proč jsou komerční banky ve státním vlastnictví veřejnoprávními subjekty, jsou uvedeny ve 158. až 168. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech a čínská vláda neposkytla žádné informace, které by byly s uvedenými nejlepšími dostupnými údaji v rozporu. Zde je jejich shrnutí:

(74)

Závěry v těchto bodech odůvodnění jsou nedávné, jelikož byly zveřejněny až na konci roku 2013, a byly zveřejněny s plným vědomím změny, která v červenci 2013 nastala v oblasti politiky týkající se spodních hranic pro úrokové sazby v Číně.

(75)

Stejně jako v předchozích šetřeních se Komise pokusila ověřit úlohu, kterou sehrává čínská vláda a zejména centrální banka, Čínská lidová banka, na finančních trzích a v bankovním sektoru, pokud jde o poskytování úvěrů pro odvětví výroby solárního skla. Zatímco spolupráce ze strany čínské vlády a Čínské lidové banky byla obecně uspokojivá, Čínská lidová banka neposkytla úplné znění „oběžníku Čínské lidové banky o otázkách úpravy úrokových sazeb u vkladů a úvěrů“ (YinFa (2004) 251), který stanoví spodní hranice a stropy úrokových sazeb pro úvěry a vklady. Pro úvěry komerčních bank (komerční banky ve státním vlastnictví i soukromé komerční banky) a úvěry veřejných rozvojových bank oběžník pouze stanovuje spodní hranici. V případě preferenčních úvěrů a úvěrů, pro něž čínská vláda přijala zvláštní předpisy, oběžník stanoví, že se úrokové sazby nesmějí pohybovat směrem nahoru. Přesná horní mez pro uvedené úvěry se stanoví ve zvláštních předpisech.

(76)

V průběhu inspekce Komise na místě Čínská lidová banka uvedla, že zmíněný dokument nelze poskytnout, jelikož nebyl veřejně k dispozici na jejích internetových stránkách. Vyhledáváním na internetu však byla nalezena kopie oběžníku a jeho překlad do angličtiny, a to v balíčku dokumentů, které čínská vláda před několika lety poskytla australským orgánům. (13) Vzhledem k neexistenci úřední kopie přímo od čínské vlády považovala Komise tuto verzi za pravdivou a úplnou kopii dotčeného oběžníku.

(77)

Z oběžníku vyplývá, že Čínská lidová banka ovlivňovala stanovování úrokových sazeb pro úvěry, které v období šetření v ČLR poskytovaly komerční banky ve státním vlastnictví. Čínská vláda vysvětlila, že v červenci 2013 Čínská lidová banka zrušila jak spodní hranici, tak strop pro úrokové sazby úvěrů. Tato skutečnost byla vzata na vědomí, nicméně jelikož k ní došlo po konci období šetření, nemá vliv na zde uvedené závěry. V každém případě spodní hranice pro úrokové sazby, která byla běžná v průběhu období šetření, není jediným argumentem, proč Komise považuje komerční banky ve státním vlastnictví za veřejnoprávní subjekty. Bez ohledu na to závěry uvedené v 158. až 168. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech stále platí.

(78)

Po poskytnutí informací čínská vláda učinila několik připomínek týkajících se oběžníku „YinFa (2004) 251“, aniž by poskytla vysvětlení, proč úplné znění tohoto oběžníku nebylo Komisi poskytnuto a aniž by potvrdila, zda je znění, které bylo poskytnuto australským orgánům a které Komise nalezla, správné. Jak bylo dříve zjištěno v šetření týkajícím se solárních panelů, tento oběžník jasně stanoví pokyny Čínské lidové banky ohledně poskytování úvěrů určené bankám. Jak bylo uvedeno v předchozích šetřeních, obsah tohoto oběžníku je důležitý pro porozumění toho, jakou úlohu čínská vláda a Čínská lidová banka sehrávají ve směřování bank a poskytování úvěrů.

(79)

I nadále platí závěr Komise, který byl již uveden v nařízení o solárních panelech, totiž že zaprvé článek 34 zákona o bankovnictví ukládá bankám povinnost vykonávat svou úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství. Potřeby národního hospodářství jsou stanoveny v 12. pětiletém plánu.

(80)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila výklad článku 34 zákona o bankovnictví ze strany Komise, přičemž uvedla, že „tato věta je nejednoznačná a nedává bankám žádný výslovný pokyn, aby jednaly určitým způsobem. Žádný dokument nepopisuje potřeby národního hospodářství, ať se jedná o 12. pětiletý plán nebo jiné nařízení/rozhodnutí“.

(81)

To se odlišuje od výkladu článku 34 ze strany čínské vlády v šetření týkajícím se solárních panelů, kde byl popsán jako „neutrální“. Komise s tímto posouzením ze strany čínské vlády nesouhlasí. Komise je toho názoru, že politiky týkající se národního hospodářství jsou stanovené v 12. pětiletém plánu a zvláštním plánu pro fotovoltaické odvětví a že finanční ústavy jsou vyzývány k poskytování úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví výroby solárního skla, a čínská vláda neprokázala, že tomu tak není.

(82)

Čínská vláda upozornila Komisi na jiné články zákona o bankovnictví, zejména na články 4, 5 a 7, které by měly zajistit, aby byly úvěry poskytovány bez zásahů a po příslušném posouzení. Komise uznává, že tyto články existují, avšak poznamenává, že čínská vláda, banky a také dotčené společnosti zařazené do vzorku nebyly schopny prokázat, že úvěry byly poskytnuty bez zásahů – vzhledem k preferenčním úvěrům pro odvětví výroby solárního skla – a s posouzením úvěru –, jelikož navzdory žádostem nebyly žádné úvěrové dohody ani posouzení rizik, včetně úvěrových ratingů, poskytnuty jako věcné důkazy, ani nebylo shledáno jejich spojení s jakýmkoli úvěrem poskytnutým jakémukoli vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku.

(83)

Zadruhé se od bank vyžaduje, aby poskytovaly úvěrovou pomoc podporovaným odvětvím podle rozhodnutí č. 40 a č. 9, které mají právní sílu zákona. Čínská vláda potvrdila během kontroly na ministerstvu obchodu, že solární sklo je podporovaným odvětvím. To je v souladu s katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci z roku 2011, který poskytla čínská vláda ve své odpovědi na dotazník, a v němž je solární sklo klasifikováno v podporované kategorii.

(84)

Rozhodnutí č. 40 stanoví instrukce pro všechny finanční instituce v podobě závazných pokynů ohledně propagace a pomoci týkající se podporovaných odvětví, přičemž odvětví výroby solárního skla je podporovaným odvětvím.

(85)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila posouzení Komise, pokud jde o dopad rozhodnutí č. 40 a připojených nařízení, a rozhodnutí č. 9. Komise potvrzuje, že podle jejího posouzení jak rozhodnutí č. 40, tak připojená nařízení stanoví potřeny národního hospodářství. Stanoví strategii pro vládu a pro finanční sektor a zejména stanoví poskytování přímých úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví výroby solárního skla.

(86)

Čínská vláda byla požádána, aby objasnila právní status rozhodnutí Státní rady, jako je rozhodnutí č. 40. Ta však pouze odpověděla, že se jedná o nařízení vydané Státní radou, které není součástí čínských právních předpisů. Na podporu tohoto tvrzení však neposkytla žádné důkazy. Postoj, který čínská vláda zaujala, je v rozporu s veřejně dostupnými informacemi, které popisují Státní radu jako nejvyšší správní orgán, který má správní legislativní pravomoc. Podle těchto zdrojů jsou rozhodnutí Státní rady právně závaznými předpisy. (14) Na základě dostupných údajů Komise tedy zastává názor, že rozhodnutí č. 40 a prováděcí rozhodnutí připojená k uvedenému rozhodnutí, jako například rozhodnutí č. 9, jsou správní předpisy, a proto jsou součástí čínských právních předpisů.

(87)

Komise proto potvrzuje analýzu uvedenou ve 191. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, v němž dospěla k závěru, rozhodnutí č. 40 a rozhodnutí č. 9 jsou právně závazná pro ostatní veřejnoprávní a hospodářské subjekty.

(88)

Komise rovněž zjišťovala, zda jsou soukromé banky v Číně pověřeny a/nebo řízeny čínskou vládou, aby výrobcům solárního skla nabízely preferenční úvěry ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(89)

Článek 34 zákona o bankovnictví je použitelný také pro soukromé banky v Číně. Čínská vláda a účastníci řízení nepředložili žádný důkaz, že závěr týkající se právní situace, jehož bylo dosaženo ve 174. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, totiž že jim čínská vláda dává pokyny stejně jako bankám ve vlastnictví státu, přestává platit. Článek 34 zákona o bankovnictví stanoví, že je bankám nařízeno „vykonávat úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství a sociálního rozvoje a v duchu státní průmyslové politiky“ (15). Za těchto okolností, jak je uvedeno v 188. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, o strategii komerčních bank ve státním vlastnictví i soukromých bank, pokud jde o poskytování úvěrů jak, rozhoduje čínská vláda.

(90)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěr, že pověřuje nebo řídí soukromé banky v ČLR a napadla zejména váhu, jakou Komise přikládá článku 34 zákona o bankovnictví, přičemž uvedla, že „pokud jde o“„potřeby národního hospodářství“, lze je vykládat různě a výklad se evidentně liší v závislosti na osobě/subjektu, která/který uvedené ustanovení zkoumá“.

(91)

Je pozoruhodné, že čínská vláda vyjádřila nesouhlas s výkladem Komise, nicméně nepředložila vlastní výklad vlastního právního předpisu.

(92)

Komisi však postačí odkázat na zjištění z předchozích šetření a v tomto případě na dostupné údaje, aby zopakovala závěr, že potřeby národního hospodářství jsou stanoveny v plánech a nařízeních vydaných ČLR a že článek 34 vyžaduje, aby banky poskytovaly úvěry v souladu s těmito popisy národního hospodářství, což zahrnuje podporu výroby solárního skla.

(93)

Zjištění, že čínská vláda pověřuje a řídí soukromé banky, aby v souladu s článkem 34 zákona o bankovnictví poskytovaly úvěry podporovaným odvětvím, proto zůstává zachováno.

(94)

Komise proto dospěla k závěru, že v případě úvěrů poskytnutých komerčními bankami ve státním vlastnictví v ČLR se jedná o finanční příspěvek výrobcům solárního skla ve formě přímého převodu peněžních prostředků vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení.

(95)

Stejné důkazy také ukazují, že komerční banky ve státním vlastnictví (jakož i soukromé banky) jsou pověřeny nebo řízeny vládou, což v důsledku znamená, že existuje finanční příspěvek stanovený v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(96)

Pokud jde o specifičnost, Komise poznamenává, že čínská vláda nařizuje poskytovat preferenční úvěry omezenému počtu odvětví a že odvětví výroby solárního skla, jakožto součást fotovoltaického odvětví, je jedním z nich, jak je podrobně uvedeno v 172. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech. Čínská vláda zahrnula odvětví výroby solárního skla mezi „klíčová“ výrobní odvětví ve svém 12. pětiletém plánu. Rozhodnutí č. 40 uvádí, že čínská vláda aktivně podpoří rozvoj nových odvětví energetiky a urychlí rozvoj odvětví solární energie. Všem finančním institucím je dán pokyn, aby poskytly úvěrovou pomoc pouze podporovaným projektům, což je kategorie, do níž patří projekty týkající se solárního skla. Rozhodnutí rovněž slibuje provádění „dalších preferenčních politik na podporované projekty“.

(97)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila zjištění o specifičnosti a zejména způsob, jakým Komise interpretovala 12. pětiletý plán, přičemž uvedla, že „nemá žádnou právní hodnotu a není závazným dokumentem“. Komise nesouhlasí s tímto prohlášením, a poznamenává, že čínská vláda uvedla v předchozích šetřeních stejná tvrzení, která rovněž nebyla přijata. 12. pětiletý plán uvádí, že byl „projednán a schválen Všečínským shromážděním lidových zástupců a má sílu zákona.“

(98)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, a jsou tudíž specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(99)

V míře, v níž jsou vládní půjčky nebo půjčky od soukromých subjektů pověřených nebo řízených vládou poskytovány za podmínek výhodnějších, než jaké by mohli jejich příjemci skutečně získat na trhu, je těmto poskytována výhoda.

(100)

Stejně jako v předchozích šetřeních se Komise pokusila ověřit posouzení úvěrového rizika vypracovaná bankami, které v průběhu období šetření půjčily finanční prostředky společnostem zařazeným do vzorku. Společnosti nepředložily žádné důkazy týkající se jejich úvěrového ratingu a banky při šetření nespolupracovaly. Komise proto neměla k dispozici žádný důkaz, že úvěry pro společnosti v odvětví výroby solárního skla byly založeny na posouzení rizik a že stanovená úroková sazba je výsledkem tohoto posouzení.

(101)

Vzhledem k tomu, že čínská vláda, vyvážející výrobci ani banky neposkytly žádné informace, Komise využila dostupných údajů ke stanovení, zda preferenční úvěry v ČLR ve skutečnosti přinesly výhody vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, kteří měly úvěry od bank v ČLR.

(102)

Komise, stejně jako v šetření týkajícím se solárních panelů, začala s úředně zveřejněnými úrokovými sazbami centrální banky z Čínské lidové banky pro úvěry v juan renminbi („CNY“). Průměrná úroková sazba za období šetření činila 6,26 %.

(103)

Komise poté upravila úrokovou sazbu Čínské lidové banky s ohledem na úvěrové riziko dotčených společností. Ty však neposkytly žádné nezávislé úvěrové ratingy ani podobné informace, které by Komisi umožnily výpočet úvěrového ratingu. Komise nicméně v předchozích šetřeních zjistila, že úvěrové ratingy čínských firem jsou narušené vládní podporou a že neexistují žádné důkazy o jakémkoli smysluplném posouzení rizika příjemců úvěrů. Komise proto použila stejnou metodiku jako v šetření týkajícím se solárních panelů a považovala všechny dotčené společnosti za společnosti s neinvestičním stupněm „BB“, jak je definuje úvěrová ratingová společnost Bloomberg.

(104)

Prémie u dluhopisů vydávaných společnostmi s ratingy BB proti dluhopisům vydávaným společnostmi s ratingy AAA (které má ČLR u dluhopisů), jak ji zaznamenala společnost Bloomberg, pak byla přičtena k průměrné úvěrové úrokové sazbě Čínské lidové banky v průběhu období šetření. Výsledkem byla referenční úroková sazba pro období šetření za úvěry poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku v CNY, ve výši 10,37 %.

(105)

Srovnáním této referenční úrokové sazby se skutečnou úrokovou sazbou účtovanou během období šetření dotčeným společnostem Komise dospěla k závěru, že úvěry byly odvětví výroby solárního skla poskytnuty za podmínek, které jsou příznivější než tržní podmínky.

(106)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila volbu referenční hodnoty ze strany Komise a závěry, které Komise učinila na základě srovnání referenční hodnoty a skutečně placeného úroku.

(107)

Srovnání mezi referenčním a skutečně zaplaceným úrokem jasně ukazuje, že vyvážející výrobci, kteří si půjčovali od čínských bank, v CNY, platili méně, než běžné komerční úrokové sazby pro společnosti v jejich finančním postavení.

(108)

Za druhé, Komise si byla vědoma toho, že Čínská lidová banka v červenci 2013 zrušila spodní hranici, a tuto skutečnost uvedla v informačním dokumentu. To však nic nemění na závěru, že čínská vláda zasahuje do chování bank v Číně, pokud jde o poskytování úvěrů, zejména prováděním rozhodnutí č. 40 a přiložených nařízení, a ustanovení článku 34 zákona o bankovnictví.

(109)

Za třetí Komise vypočítala referenční hodnotu pouze pro úvěry poskytnuté v CNY, jelikož vyvážející výrobci zařazení do vzorku neměli u čínských bank úvěry v EUR nebo USD.

(110)

Čínská vláda dále požadovala podrobnější informace o tom, proč Komise měla za to, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku by měli mít úvěrový rating BB. Důvodem, proč byl zvolen rating BB, byla skutečnost, že Komise neobdržela žádné důkazy, že byl úvěrový rating vypočten pro kteréhokoli vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku z důvodu nespolupráce dotčených bank. Úvěrový rating BB navíc není nepříznivý úsudek a ve skutečnosti je pro společnosti zařazené do vzorku výhodný, jelikož je nejlepším neinvestičním stupněm na finančních trzích.

(111)

Podle článku 28 musela Komise využít nejlepších dostupných údajů, které byly převzaty ze závěrů nařízení o solárních panelech, kde byl pro společnosti zařazené do vzorku v uvedeném nařízení použit úvěrový rating BB. To bylo v tomto případě považováno za přiměřené a po poskytnutí informací nebyly obdrženy žádné důkazy, že by společnostem zařazeným do vzorku udělily dotčené banky jiný úvěrový rating.

(112)

Na základě zjištění v rámci šetření dospěla Komise k závěru, že odvětví výroby solárního skla v Číně byly v průběhu období šetření poskytovány preferenční úvěry, a to jak ze strany bank ve vlastnictví státu, tak ze strany soukromých bank. Financování odvětví výroby solárního skla je subvencí ve smyslu základního nařízení, jelikož

(113)

Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhodě vzniklé vyvážejícím výrobcům a specifičnosti by tato subvence měla být pokládána za napadnutelnou.

(114)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila použití zjištění z předchozích šetření za účelem dosažení závěrů ohledně subvencování v tomto případě, a zejména tvrdila, že Komise příliš spoléhala na zjištění v nařízení o solárních panelech.

(115)

Toto tvrzení bylo odmítnuto. Jak již bylo poznamenáno výše, vzhledem k nespolupráci ze strany bank v ČLR byla Komise nucena použít ustanovení článku 28 a využít nejlepší dostupné údaje. Šetření v oblasti solárních panelů je nejnovější a obsahuje nejaktuálnější zjištění o subvencování v Číně. Solární panely nejsou stejný výrobek jako solární sklo, ale oba tyto výrobky se používají v témže novém energetické odvětví a vztahují se na ně tytéž plánovací dokumenty vlády. Vzhledem k tomu, že jiné informace nebyly k dispozici, je využití zjištění uvedených v nařízení o solárních panelech jakožto „nejlepších dostupných údajů“ vhodné. Čínská vláda dále tvrdila, že mezi šetřením týkajícím se solárních panelů a tímto šetřením došlo k významným změnám, zejména ke zrušení spodní hranice úrokových sazeb Čínskou lidovou bankou v červenci 2013. Toto tvrzení bylo odmítnuto, neboť závěry z šetření týkajícího se solárních panelů odkazují na uvedené období šetření, stejně jako toto šetření odkazuje na své vlastní období šetření. V obou případech se zrušení spodní hranice uskutečnilo po skončení období šetření, a proto nemá vliv na použití článku 28 a zjištění z šetření týkajícího se solárních panelů jakožto nejlepších dostupných údajů.

(116)

Všem společnostem zařazeným do vzorku, kromě jedné, poskytly úvěry komerční banky ve státním vlastnictví a soukromé banky. Jedna společnost byla financována výhradně prostřednictvím své offshore mateřské společnosti a žádné úvěry od bank se sídlem v ČLR nezískala.

(117)

Po poskytnutí informací jedna ze společností zařazených do vzorku zpochybnila závěr Komise, a uvedla, že ji Komise nepožádala, aby poskytla svůj nezávislý úvěrový rating. Komise však uvedenou společnost požádala, aby poskytla veškeré informace týkající se úvěrů, které získala, avšak společnost neposkytla nezávislý úvěrový rating. Pokud společnost tyto informace měla, pak je vzhledem k tvrzením uvedeným v podnětu a informacím požadovaným v dotazníku měla poskytnout. A zejména vzhledem k informacím v informačním dokumentu, pokud měla nezávislý úvěrový rating, měla jej poskytnout neprodleně. Tento argument se proto odmítá.

(118)

Ustanovení čl. 6 písm. b) základního nařízení stanoví, že výhoda u preferenčních půjček by se měla vypočítat jako rozdíl mezi částkou zaplacených úroků a částkou, která by byla zaplacena za srovnatelnou obchodní půjčku, kterou by společnost mohla získat na trhu. Jak již bylo uvedeno, vzhledem k neexistenci smysluplného posouzení rizik Komise pro srovnatelné obchodní půjčky vytvořila tržní referenční hodnotu.

(119)

Výhoda byla vypočtena pro období šetření jako rozdíl mezi úroky skutečně placenými v průběhu období šetření a úrokem, který by byl zaplacen při použití referenční hodnoty.

(120)

Subvenční rozpětí vypočtená pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku, založená na této metodice, jsou:

(121)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku nezískali v průběhu období šetření žádné výhody na základě subvenčních programů vývozních úvěrů, úvěrových linek, vývozních záruk, programu „Green Express“ nebo jako výhody prostřednictvím poskytnutí přístupu k offshore holdingovým společnostem.

(122)

Společnosti zařazené do vzorku nezískaly v průběhu období šetření žádné výhody z programů „známé značky“ nebo „China World Top Brands“.

(123)

Společnosti zařazené do vzorku obdržely značné jednorázové granty od různých vládních orgánů na mnoha úrovních, v důsledku čehož získaly v průběhu období šetření výhodu. Tyto skutečnosti byly zjištěny v průběhu inspekcí dotčených společností a nebyly uvedeny v odpovědích na dotazník dotčených společností ani nebyly uvedeny v odpovědi čínské vlády na dotazník, jak bylo požadováno. Žadatel tvrdil, že výrobci solárního skla obdrželi uvedené jednorázové granty od orgánů správy provincie nebo místní samosprávy a že tyto granty přinesly výhodu, protože byly finanční prostředky obdrženy bez odpovídajícího zohlednění. (16) Oznámení o zahájení řízení rovněž stanoví, že „grantové programy“ jsou subvence používané na podporu odvětví výroby solárního skla.

(124)

Tyto granty společnostem poskytly orgány na úrovni provincií, měst, správních obvodů nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro dotčené společnosti nebo specifické, pokud jde o umístění a druh výrobního odvětví. Úroveň právní podrobnosti pro příslušný zákon, na jehož základě byly tyto výhody uděleny, pokud pro ně vůbec nějaký právní základ existoval, obvykle nebyla Komisi sdělena, přestože byla Komisi často, ne však vždy, předána kopie dokumentu vydaného vládním orgánem, který udělení finančních prostředků doprovázel.

(125)

Jedna společnost zařazená do vzorku obdržela v průběhu období šetření granty od zóny hospodářského rozvoje, v níž se nacházela. Uvedené granty vypočítala zóna hospodářského rozvoje na úrovni 20 % veškerých daní, které společnost odvedla místním daňovým orgánům a které zahrnovaly mimo jiné daň z příjmu právnických osob, daň z užívání pozemků a daň z výnosů z dividend.

(126)

Další společnost zařazená do vzorku obdržela v období šetření velký grant od místní samosprávy na pokrytí poplatků potřebných k připojení společnosti k elektrické síti, které by jinak společnost musela zaplatit sama. Ten byl udělen společnosti „na podporu velkých společností sídlících v regionu“.

(127)

Další společnost zařazená do vzorku obdržela přímý grant ve výši 25 milionů CNY z fondu pro přizpůsobování průmyslu pro výrobu technicky vyspělého solárního skla Národní komise pro rozvoj a reformy. Tento přímý grant od státu byl obdržen v roce 2006 a uvedená společnost si jej rovnoměrně rozdělila po 10 % na následujících 10 let. Za výhodu v průběhu období šetření bylo tedy považováno 2,5 milionu CNY.

(128)

Tatáž společnost rovněž zaevidovala ve svém účetnictví za rok 2012 další granty od místních finančních úřadů a jiných vládních subjektů. Společnost uvedla, že většina těchto grantů nebyly ve skutečnosti přímé převody finančních prostředků od uvedených subjektů určené uvedené společnosti, nýbrž náhrady částek, které uvedená společnost předtím zaplatila vládě. Jelikož nebyl poskytnut žádný uspokojivý důkaz, nemůže Komise toto vysvětlení přijmout.

(129)

Jiná společnost zařazená do vzorku obdržela přímý grant ve výši 15 milionů CNY před obdobím šetření od místní vlády a tato společnost si jej rovnoměrně rozdělila po 10 % na následujících 10 let. Grant byl vyplacen společnosti na vývoj fotovoltaického odvětví (jež zahrnuje odvětví výroby solárního skla), urychlené vybudování pokročilé výrobní základny v místní průmyslové zóně a bezproblémové provádění velkých projektů.

(130)

Stejná společnost rovněž obdržela několik dalších grantů před obdobím šetření, a určitý podíl grantu si přidělila do období šetření. Společnost však neposkytla žádné podrobné údaje o povaze uvedených grantů a vhledem k tomu, že tyto informace nebyly k dispozici, byly k dosažení závěrů využity dostupné údaje. Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že jiné dostupné údaje nebyly k dispozici, jsou uvedené granty specifické pro uvedenou společnost a že výše grantu přiděleného v období šetření by měla být považována za výhodu.

(131)

Čínská vláda byla vyzvána, aby podala další informace a zahájila konzultace ohledně těchto grantů, což však odmítla. Na základě shromážděných důkazů ohledně obdržení těchto grantů společnostmi zařazenými do vzorku a vzhledem k tomu, že žádné jiné informace nebyly k dispozici, má Komise za to, že uvedené granty jsou subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jelikož čínská vláda převedla finanční prostředky v podobě grantů výrobcům dotčeného výrobku, a že tím byla příjemci poskytnuta výhoda.

(132)

Tyto granty jsou rovněž specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, jelikož se zdají být omezeny na některé společnosti nebo specifické projekty v určitých regionech a jsou udělovány ke splnění jednorázových požadavků společností zařazených do vzorku. Tyto granty nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky pro vznik nároku a skutečná výběrová kritéria pro podniky nejsou transparentní, nejsou objektivní a nepoužijí se automaticky. Kromě toho neexistují žádné důkazy, že uvedené granty patří do zastřešujícího subvenčního programu.

(133)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila pravomoc Komise vyšetřovat uvedené granty a analýzu Komise týkající se částečných informací, které měla k dispozici. Komise však pečlivě analyzovala důvěrné obchodní informace poskytnuté dotčenými společnostmi, a pokud existují důkazy, že se jedná o výhodu a že grant je specifický, byla ve vztahu k uvedenému grantu uplatněna vyrovnávací opatření.

(134)

Ve všech případech společnosti poskytly informace ohledně výše grantu, a informace o tom, kdo grant poskytl, i když v některých případech neměla daná společnost žádný dokument, kterým by prokázala právní základ, z něhož subjekt udělující grant vycházel. Dotčené společnosti rovněž většinou tento příjem zaznamenávaly ve svém účetnictví jako „příjem ze subvencí“, přičemž toto účetnictví bylo ověřeno nezávislým auditem. Tato skutečnost byla považována za skutečný důkaz subvence, která přinesla napadnutelnou výhodu.

(135)

Jedna společnost zařazená do vzorku ze stejných důvodů rovněž zpochybnila pravomoc Komise vyšetřovat a vyrovnávat uvedené granty specifické pro jednotlivé společnosti. Ze stejných důvodů Komise odmítá jejich argument a opakuje svůj postoj, že má pravomoc vyšetřovat tyto granty a vyrovnávat je, pokud je to vhodné.

(136)

Níže uvedená tabulka obsahuje výpočet výhody pro tyto výše uvedené granty, přičemž se za výhodu považuje částka obdržená v průběhu období šetření nebo zaúčtovaná v uvedeném období, pokud byla uvedená částka dotčenou společností odepisována.

(137)

Program „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ opravňuje podniky se zahraničními investicemi k tomu, aby první dva roky neplatily žádnou daň z příjmu právnických osob a tři následující roky platily pouze 12,5 % místo 25 %.

(138)

Právním základem tohoto programu je článek 8 zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků se zahraničními investicemi a zahraničních podniků (dále jen „zákon o dani týkající se podniků se zahraničními investicemi“) a článek 72 prováděcích pravidel k zákonu Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků se zahraničními investicemi a zahraničních podniků. Podle čínské vlády byl tento program ukončen podle článku 57 zákona o dani z příjmů podniků z roku 2008 s přechodným obdobím do konce roku 2012. Uvedený zákon tedy objasňuje, že v rámci tohoto režimu bude existovat výhoda v daňovém roce 2012.

(139)

Uvedený režim „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ přinesl výhody podnikům v průběhu účetního roku 2012, načež byl podle čínské vlády uvedený režim zrušen.

(140)

Jedna ze společností zařazených do vzorku byla podnikem se zahraničním vlastníkem, který uvedený daňový režim využíval v průběhu období šetření. Uvedená společnost získala místo plné sazby ve výši 25 % sazbu daně z příjmu právnických osob ve výši 12,5 %, což bylo uvedeno v jejím přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2012 a v její roční účetní závěrce.

(141)

Komise o těchto zjištěních informovala účastníky řízení a obdržela stanoviska čínské vlády, která uvedla, že podle oznámení o přechodu (17) budou všechny výhody z tohoto režimu ukončeny v roce 2012. Čínská vláda uvedla, že v případě, že budou uložena vyrovnávací cla, nelze je uložit v případě výhody získané z tohoto režimu jednou společností zařazenou do vzorku v průběhu období šetření. Uvedené tvrzení se přijímá, jelikož pro tuto společnost zařazenou do vzorku, za zvláštních okolností tohoto případu, nemá Komise důkazy o žádné trvající výhodě.

(142)

Ačkoliv byl režim „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ v předchozích nařízeních vyrovnáván, Komise pro tuto jednu společnost zařazenou do vzorku neukládá clo na vyrovnání výhody zjištěné v průběhu období šetření, jelikož nemá žádné důkazy o tom, že pro tuto jednu společnost zařazenou do vzorku byl ke dni uložení cel v platnosti uvedený režim nebo jakákoli jeho varianta.

(143)

Na základě tohoto programu mohou společnosti, které jsou schopny prokázat splnění určitého souboru kritérií k získání statusu „podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie“, využívat sníženou sazbu u daně z příjmů právnických osob ve výši 15 % v porovnání s běžnou sazbou 25 %.

(144)

Právní základ tohoto programu je čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků z roku 2008 (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“), společně se „správními opatřeními pro označení podniků využívajících nejnovější a špičkové technologie“ (Guo Ke Fa Huo [2008] No. 172) a článek 93 nařízení, kterými se provádí zákon o dani z příjmu podniků, společně s Oznámením státní daňové správy o otázkách úhrady daně z příjmů podniků působících v oblasti špičkových a nových technologií (Guo Shui Han [2008] č. 985).

(145)

Tento režim se použije pro podniky, které byly za podniky využívající nejnovější a špičkové technologie uznány čínskou vládou. Aby byly podniky pro tento režim způsobilé, musí mít základní nezávislá práva duševního vlastnictví a musí splňovat následující požadavky, které jsou stanoveny v uvedeném právním základě a shrnují se takto:

(146)

Bylo zjištěno, že některé, nikoli však všechny, společnosti zařazené do vzorku tento režim využívají, a tedy platí daň z příjmu právnických osob pouze ve výši 15 % a nikoli 25 %. Tyto společnosti požádaly o status podniků využívajících nové a špičkové technologie a obdržely úřední oznámení, že splnily kritéria režimu, a proto byly způsobilé k tomu, aby svá přiznání k dani právnických osob vyplnily odpovídajícím způsobem.

(147)

Stejně jako v 322. až 326. bodě odůvodnění šetření týkajícího se solárních panelů je Komise toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(148)

Tato subvence je specifická, jak je definováno v čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož je omezena na podniky, které získaly osvědčení podniků využívajících špičkové a nové technologie a splňujících všechny požadavky správních opatření z roku 2008. Společnosti zařazené do vzorku toto osvědčení získaly. Způsobilost není automatická a právní předpisy ani orgán poskytující subvenci nestanovily žádná objektivní kritéria.

(149)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěry Komise, přičemž tvrdila, že kritéria způsobilosti byla objektivní a platila stejně pro všechny společnosti v ČLR. Komise nesouhlasí s výkladem zákonů a prováděcích opatření ze strany čínské vlády, ze kterých vyplývá, že je uvedený program omezen na některá odvětví a podniky podporované čínskou vládou na základě kritérií, které se nezdají být objektivní či neutrální, jako například, že je jejich výroba zahrnuta v rozsahu výrobků v „oblasti špičkových technologií s klíčovou státní podporou“.

(150)

Způsobilost rovněž není automatická, ale závisí na udělení osvědčení podniku působícímu v oblasti špičkových a nových technologií, které vydá příslušný orgán na základě vlastního uvážení.

(151)

Komise proto tuto subvenci považuje za napadnutelnou.

(152)

Komise vypočítala výši napadnutelné subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně placené v průběhu období šetření a výší daně, kterou v období šetření skutečně zaplatily dotčené společnosti.

(153)

Podnět uváděl, že vyvážející výrobci solárního skla dostávali subvence z jiného režimu přímého osvobození od daně, totiž osvobození od daně z výnosů z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky (18). To spadá pod obecné subvenční praktiky osvobození od přímé daně z příjmu a/nebo jejího snížení, jak stanoví oznámení o zahájení řízení.

(154)

Právní základy těchto osvobození od daně z výnosů z dividend jsou články 25–26 zákona o dani z příjmu podniků a článek 83 nařízení, kterými se provádí zákon o dani z příjmu podniků.

(155)

Komise zjistila, že jedna společnost zařazená do vzorku získala osvobození od daně z výnosu z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky. Tato společnost požádala přímo místní finanční úřad o odečtení dividend získaných z kapitálových investic ze zdanitelného příjmu.

(156)

Komise je toho názoru, že se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získává dotčená společnost výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(157)

V informačním dokumentu Komise uvedla, že je tento režim subvencí specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož právní předpisy omezují přístup k tomuto režimu na určité podniky, které sídlí v Čínské lidové republice a které investovaly do jiných tuzemských podniků.

(158)

Po poskytnutí informací čínská vláda tyto závěry zpochybnila, přičemž uvedla, že osvobození od daně z výnosů z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky nelze považovat za specifické, jelikož čl. 26 odst. 3 zákona o dani z příjmů podniků stanoví, že uvedené osvobození od daně z výnosů z dividend je k dispozici i jiným než tuzemským podnikům. Kromě toho čínská vláda uvádí, že kritéria způsobilosti jsou objektivní a vztahují se na všechny tuzemské podniky bez ohledu na odvětví, výrobek nebo zeměpisnou polohu.

(159)

Třebaže je pravdou, že zákon o dani z příjmů podniků předložený čínskou vládou v předchozím řízení ve svém čl. 26 odst. 3 stanoví, že uvedené osvobození od daně z výnosů z dividend je k dispozici i jiným než tuzemským podnikům, Komise je i nadále toho názoru, že je tento režim subvencí specifický. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků totiž potvrzuje, že toto osvobození od daně je vyhrazeno odvětvím a projektům, které podporuje stát. Přístup k tomuto režimu mají proto pouze podporovaná odvětví a projekty. Jak je vysvětleno v oddíle 5.1 písm. c), je odvětví výroby solárního skla podporovaným odvětvím.

(160)

Komise vypočítala výši subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně vybírané v průběhu období šetření a výší daně, kterou skutečně zaplatila dotčená společnost.

(161)

Kromě režimů posuzovaných v bodech 7.1–7.3 neshledala Komise žádné důkazy, že by společnostem zařazeným do vzorku byla poskytnuta výhoda prostřednictvím jiných režimů osvobození od přímých daní a programů jejich snížení uvedených výše v oddílu C bodě 4. Nicméně během svých kontrol Komise zjistila dva další režimy daně z příjmů právnických osob, které byly zahrnuty v účetnictví jedné ze společností zařazených do vzorku, konkrétně zápočet výdajů na výzkumné a vývojové činnosti a vracení daně z nemovitostí a daně z užívání pozemků. Ty také spadají pod „režimy osvobození od přímých daní a jejich snížení“ uvedené v oznámení o zahájení řízení, jakožto opatření, prostřednictvím kterých daňový orgán snížil placenou daň z příjmu právnických osob nebo vrátil daň z příjmu právnických osob, která již byla zaplacena. Zápočet daňových výdajů na výzkumné a vývojové činnosti je také spojen s „zápočtem daně u výzkumných a vývojových činností podniků se zahraničními investicemi“ uvedeným v oddílu C bodě 4.

(162)

Právním základem pro zápočet daňových výdajů na výzkumné a vývojové činnosti je článek 30 čínského zákona o dani z příjmů podniků.

(163)

Komisi nebyl sdělen konkrétní zákon pro vracení daně z nemovitostí a daně z užívání pozemků, nicméně byla Komisi poskytnuta kopie oběžníku vydaného správním orgánem provincie, který osvobození od daně doprovázel.

(164)

Komise zjistila, že jedné společnosti zařazené do vzorku byly započteny výdaje a vrácena daň z nemovitostí a daň z užívání pozemků. Dokument vydaný správním orgánem provincie omezuje vracení na podniky využívající špičkové a nové technologie.

(165)

Pokud jde o zápočet výdajů na výzkumné a vývojové činnosti, Komise se domnívá, že je tento subvenční režim specifický, jelikož článek 30 je nutno vykládat společně s článkem 25 zákona o dani z příjmů podniků, v němž se uvádí, že toto osvobození od daně je vyhrazeno odvětvím a projektům, které podporuje stát. Přístup k tomuto režimu mají proto pouze podporovaná odvětví a projekty. Jak je vysvětleno v oddíle 5.1 písm. c), je odvětví výroby solárního skla podporovaným odvětvím.

(166)

Vrácení daně z nemovitostí a daně z užívání pozemků bylo specifické z hlediska umístění nebo druhu odvětví. Čínská vláda byla vyzvána, aby poskytla více informací o těchto daňových režimech v žádosti o další konzultace, což však odmítla. Komise proto postupovala na základě shromážděných důkazů, pokud jde o uplatňování uvedených režimů pro společnost zařazenou do vzorku, a také proto, že žádné další údaje nebyly k dispozici.

(167)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila zjištění Komise, přičemž uvedla, že Komise neuvedla v informačním dokumentu žádné skutečné důkazy ohledně specifičnosti těchto režimů. Podrobné informace o specifičnosti těchto režimů byly poskytnuty pouze uvedené společnosti a od uvedené společnosti nebyla obdržena žádná stanoviska. Komise též uvedla další informace o specifičnosti uvedených režimů ve výše uvedených bodech odůvodnění.

(168)

Komise je toho názoru, že tyto režimy jsou subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získává dotčená společnost výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(169)

Komise vypočítala výši subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně vybírané v průběhu období šetření a výší daně, kterou skutečně zaplatila dotčená společnost.

(170)

Komise nezjistila žádnou výhodu, kterou by získala jakákoli společnost zařazená do vzorku v rámci programů nepřímých daní a dovozního cla uvedených v oddílu C bodě 4.

(171)

Nebyla zjištěna žádná výhoda spojená s nákupem antimonu nebo elektřiny, kterou by společnosti zařazené do vzorku získaly v průběhu období šetření.

(172)

Jak je rovněž uvedeno v 354. až 370. bodu odůvodnění nařízení o solárních panelech, společnosti nemohou v ČLR přímo nakupovat pozemky, nýbrž pouze od místních orgánů kupují právo k užívání pozemků.

(173)

Zákon o správě půdy ČLR uvádí, že veškerá půda patří lidu a nelze ji kupovat či prodávat, ale stanoví podmínky, za kterých lze prodávat práva k užívání pozemků podnikům, a to na základě výzvy k podávání nabídek, cenových odhadů či dražby.

(174)

Systém dražby by v zásadě umožnil trhu posoudit cenu konkrétního práva k užívaní pozemků, a cena by tedy byla stanovena nezávisle. Nicméně v průběhu návštěvy Komise čínská vláda uvedla, že v každém případě stanoví spodní hranice cen pro každý stupeň pozemku (pozemky jsou ohodnoceny stupněm od 1 do 15 na základě kvality parcely), pod které nemůže cena práva k užívání pozemku klesnout.

(175)

Čínská vláda rovněž řídí nabídku pozemků tím, že stanoví kvótu, omezuje plochu, pro kterou lze prodávat práva k užívání pozemků pro průmyslové účely nebo pro účely bydlení, pro jednotlivé provincie a jednotlivé roky.

(176)

V každém případě, u žádného nákupu práva k užívání pozemku vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku Komise neshledala žádné důkazy dražebního procesu, který by nezávisle stanovil cenu práva k užívání pozemků. Společnost, která pozemky získala, buď nabídla vyvolávací cenu, nebo o 5 CNY za metr čtvereční více, než činila vyvolávací cena, a jelikož byla jediným zájemcem, právo k užívání pozemku získala.

(177)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila zjištění Komise a prohlásila, že práva k užívání pozemků byla výrobním odvětvím v ČLR prodávána skutečným dražebním postupem.

(178)

Čínská vláda nejprve tvrdila, že existoval skutečný dražební systém, protože jediné, co vláda dělala, bylo, stejně jako u každého dražitele, stanovení vyvolávací ceny. Tento argument je odmítnut, jelikož dražba obvykle zahrnuje stanovení vyvolávací ceny nezávislým dražebníkem po nezávislém ocenění, k čemuž v tomto případě nedošlo, jelikož vlastník práva k užívání pozemků je rovněž dražebníkem.

(179)

Čínská vláda poté uvedla, že spodní hranice cen se obvykle používají k zajištění toho, aby konečná cena neklesla pod „základní tržní hodnotu“ práva k užívání pozemků. Žádný důkaz nebyl poskytnut na podporu tohoto argumentu, protože se jedná o argumentaci kruhem, jelikož částka zaplacená za právo k užívání pozemků (kterou vláda stanovila) má být tržní cena (na základě které se pak stanoví spodní hranice).

(180)

Čínská vláda pak uvedla, že skutečnost, že žádní další uchazeči se dražby neúčastnili, „nemůže být základem pro předpoklad, že právo k užívání pozemků nebylo ve skutečnosti vydraženo“. Závěr založený na tomto důkazu je ve skutečnosti přesně opačný. Čínská vláda, navzdory žádostem, neposkytla důkaz jediného práva k užívání pozemků, jehož cena by byla stanovena soutěžní dražbou, a proto je důsledkem tohoto postupu skutečnost, že vláda stanoví cenu a tuto cenu pak společnost zaplatí. Větší počet uchazečů sice nemusí být v každém jednotlivém případě absolutním požadavkem nezbytným pro zajištění existence tržního systému, avšak naprostá neexistence většího počtu uchazečů, která byly zjištěna v případě všech společností zařazených do vzorku, je jasným důkazem neexistence skutečných tržních cen.

(181)

V případě, kdy jedna společnost zařazená do vzorku zaplatila o 5 CNY za metr čtvereční více, než činila cena stanovena vládou, společnost Komisi sdělila, že jim příslušný orgán jednoduše sdělil, že tak mají učinit, aby vznikl dojem, že k dražbě došlo. Komise tudíž nemůže přijmout tuto skutečnost za skutečný důkaz, že v ČLR existuje trh pro prodej práv k užívání pozemků.

(182)

Ve skutečnosti tedy společnosti zařazené do vzorku zaplatily cenu stanovenou čínskou vládou. Jak též uvádí nařízení o solárních panelech (v 361. až 370. bodě odůvodnění), právo k užívání pozemků se poskytuje za cenu nižší než přiměřenou v porovnání s referenční tržní hodnotou, která je uvedena v písmeni e) níže.

(183)

Komise dospěla k závěru, že poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou je proto nutno pokládat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti výhodu. Jelikož šetření neprokázalo existenci fungujícího trhu pro prodej práv k užívání pozemků v ČLR, použití vnější referenční hodnoty (viz písmeno e) níže) ukazuje, že částka, kterou vývozci zařazení do vzorku zaplatili za práva k užívání pozemků, je nižší než tržní sazba.

(184)

Subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, protože rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá veřejným orgánům povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím, k nimž patří i odvětví solárního skla. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup.

(185)

Situaci týkající se pozemků v ČLR rozebírá rovněž pracovní dokument MMF, který potvrzuje, že při poskytování práv k užívání pozemků čínským podnikům nejsou dodržovány tržní podmínky (19).

(186)

Čínská vláda zpochybnila zjištění o specifičnosti, přičemž uvedla, že omezení v rozhodnutí č. 40 nemohou být použita k prokázání specifického poskytnutí výhody. Tento argument se odmítá, jelikož se v důsledku rozhodnutí č. 40 poskytují práva k užívání pozemků podporovaným odvětvím. Výroba solárního skla je podporovaným odvětvím, a proto je poskytování práv k užívání pozemků pro výrobce solárního skla zahrnuto v ustanoveních rozhodnutí č. 40.

(187)

Jedna společnost zařazená do vzorku rovněž zpochybnila zjištění Komise, a uvedla, že v Číně existuje fungující trh s právy k užívání pozemků. Nicméně její posouzení postupu týkajícího se práv k užívání pozemků v Číně nevede k uvedenému závěru. Společnost nebyla stále schopna prokázat, že práva k užívání pozemků jsou nezávisle oceněna, že se prodávají prostřednictvím nezávislé dražby, že cena práva k užívání pozemků je výsledkem postupu podávání konkurenčních nabídek a že žádná cena není narušena podporou ze strany vlády.

(188)

Společnost zařazená do vzorku poté prohlásila, že navzdory skutečnosti, že Komise měla shledat, že trh funguje, a že tedy neexistují žádné subvence, Komise by měla porovnat cenu práva k užívání pozemku dané společnosti s referenční hodnotou, konkrétně s cenami práva k užívání pozemků v provincii, ve které se společnost nachází. Vzhledem k tomu, že Komise zjistila, že v uvedené provincii neexistuje žádná vhodná tržní referenční hodnota, byl tento argument odmítnut.

(189)

Výhodu tedy představuje rozdíl mezi cenou zaplacenou za právo k využívání pozemků a vhodnou vnější referenční hodnotou. Stejně jako v nařízení o solárních panelech je touto referenční hodnotou tržní cena za pozemky v samostatném celním územím Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“).

(190)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila použití Čínské Tchaj-peje jako referenční hodnoty a požadovala další informace o tom, proč je Čínská Tchaj-pej vhodná. Jak bylo vysvětleno v 467. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodný referenční základ z těchto důvodů:

(191)

Vzhledem ke všem těmto faktorům dospěla Komise k závěru, že ceny práv k užívání pozemků v ČLR, pokud by na trhu převládaly tržní podmínky, by pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku byly velmi podobné cenám pozemků v Čínské Tchaj-peji.

(192)

Jedna společnost uvedla, že pokud je třeba použít vnější referenční základ, pak by měl být vzat v úvahu HDP provincie, v níž se společnost nachází, a referenčním základem by měly být „současné ceny pozemků v Egyptě, Arménii, Guatemale, Kongu, Mongolsku nebo Indonésii“, jelikož tyto země mají „podobný stupeň rozvoje“. Tento argument byl odmítnut z těchto důvodů:

(193)

Další společnost zařazená do vzorku po poskytnutí informací uvedla, že Čínská Tchaj-pej není vhodná s ohledem na hospodářské podmínky v dané provincii, ve které se společnost nachází, nicméně nenavrhla žádné jiné řešení. Vzhledem k tomu, že jiné návrhy řešení referenční hodnoty nebyly předloženy, použití Čínské Tchaj-peje se potvrzuje.

(194)

Průměrné ceny pozemků v Čínské Tchaj-peji pro rok 2012 byly převzaty z odboru průmyslu ministerstva hospodářství a upraveny zpětně o inflaci a růst HDP za účelem stanovení referenční ceny pro pozemky v každém kalendářním roce. Vzhledem k tomu, že práva k užívání pozemků platí 50 let a odepisují se na tomto základě, výhoda v období šetření bude 1/50 rozdílu mezi referenční cenou a skutečně hrazenou cenou.

(195)

Subvenční sazba zjištěná pro poskytování pozemků za cenu nižší než přiměřenou je:

(196)

Komise vypočítala výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení u šetřených společností pro jednotlivé režimy, a sečtením těchto údajů vypočítala celkovou výši subvence pro celou společnost za období šetření.

(197)

Pro výpočet níže uvedených celkových subvenčních rozpětí Komise nejprve vypočítala procento subvencování, což je podíl výše subvence na celkovém obratu společnosti. Tato procentuální hodnota pak byla použita k výpočtu subvence přiřazené k vývozu dotčeného výrobku do Unie v období šetření.

(198)

Dále byla vypočítána výše subvence na metr čtvereční dotčeného výrobku vyváženého do Unie v průběhu období šetření a níže uvedená rozpětí byla vypočítána jako procento hodnoty CIF stejného dovozu na metr čtvereční.

(199)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise při zveřejňování subvenčních rozpětí v době poskytnutí informací nevzala v úvahu dumpingová rozpětí vypočítaná v souběžném antidumpingovém řízení a že Komise se při výpočtu cla, jež má být uloženo, zabývala pouze otázkou „dvojího započítání“.

(200)

Čínská vláda žádala, aby v případě zjištění, že subvencování způsobilo dumping, byla tato skutečnost zohledněna při výpočtech rozpětí, jakož i při výpočtech cla.

(201)

Jelikož v tomto případě jsou opatření omezena rozpětím újmy, takový zásah by skutečná uložená cla nezměnil. Komise proto nepovažovala za nezbytné zabývat se obsahem těchto tvrzení.

(202)

Po zahájení řízení se přihlásilo osm výrobců, kteří vyráběli v Unii obdobný výrobek v průběhu období šetření. Komisi není znám žádný jiný výrobce obdobného výrobku v Unii. Komise se proto domnívá, že těchto osm výrobců představuje výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení, a proto budou uvedení výrobci označováni jako „výrobní odvětví Unie“.

(203)

K určení celkové výroby v Unii během období šetření byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobního odvětví Unie, včetně informací poskytnutých žadatelem, makroekonomické údaje poskytnuté sdružením výrobního odvětví Unie (Glass for Europe) a odpovědi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Údaje týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku byly porovnány s odpověďmi na dotazník. Na tomto základě bylo odhadnuto, že celková výroba v Unii činila během období šetření asi 21 734 000 metrů čtverečních.

(204)

Po poskytnutí informací si čínská vláda povšimla rozdílů mezi údaji uvedenými v informačním dokumentu a údaji obsaženými v podnětu, které se týkaly odvětví Unie. Dále uvedla, že to svědčí o neexistenci objektivních a věrohodných důkazů a zpochybňuje závěry, k nimž Komise dospěla.

(205)

Rozdíly mezi údaji uvedenými v podnětu a v informačním dokumentu zjištěné čínskou vládou jsou způsobeny tím, že všechny údaje týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku byly ověřeny na místě a v případě potřeby aktualizovány. Jelikož vzorek představuje 79 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie, Komise nemůže přijmout argument, že použité důkazy nebyly objektivním a věrohodným základem pro závěry, k nimž dospěla.

(206)

Výroba žádného výrobce v Unii zařazeného do vzorku nebyla určena pro vlastní spotřebu. Proto nebylo nutné provést zvláštní analýzu závislého prodeje.

(207)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě objemu celkového prodeje všech výrobců v Unii na trhu Unie po odečtení jejich vývozu a přičtení dovozu z ČLR a z dalších třetích zemí. Stanovení spotřeby v Unii bylo založeno na údajích poskytnutých žadatelem a sdružením Glass for Europe, které byly pokud možno porovnány s odpověďmi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(208)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka č. 1

Spotřeba v Unii (1 000 m2)

(209)

V posuzovaném období mezi roky 2009 a 2011 se celková spotřeba v Unii zvýšila o 65 %, ale v období šetření se oproti roku 2011 snížila. Spotřeba v roce 2012 však zůstala výrazně nad úrovní z roku 2009. Bylo to způsobeno především vyšší spotřebou konečných produktů, zejména solárních modulů (viz oddíl E bod 2.3).

(210)

Jelikož se solární sklo dováží do Unie pod kódem KN 7007 19 80 – Ostatní – Vrstvené bezpečnostní sklo, jež zahrnuje i jiné výrobky, které nejsou předmětem tohoto šetření, nemohly být k určení objemu dovozu a hodnoty použity údaje Eurostatu. Objem a hodnota dovozu vycházely z údajů, které poskytli žadatel a Glass for Europe. Subvencovaný dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka č. 2

Objem dovozu (1 000 m2) a podíl na trhu

(211)

Objem subvencovaného dovozu dotčeného výrobku do Unie v posuzovaném období výrazně vzrostl o 596 %. To vedlo k významnému zvýšení tržního podíl dovozu dotčeného výrobku z ČLR na trhu Unie (zvýšení z 7,2 % na 30,5 %).

(212)

Spotřeba v Unii se rovněž zvýšila do roku 2012. V roce 2012, když se trh Unie zmenšil, dokázali čínští vyvážející výrobci přesto zvýšit svůj celkový objem dovozu.

(213)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise použila značně přehnané údaje, zatímco čínské statistiky vývozu pravděpodobně vykázaly mnohem nižší vývoz v období šetření ve srovnání s objemem dovozu podle informačního dokumentu a požádala o vysvětlení, jak tyto objemy byly vypočteny.

(214)

Komise nejprve poznamenává, že vývozní statistiky předložené čínskou vládou – včetně všech druhů z tvrzeného skla – jsou více než 2,5krát nižší než statistiky Eurostatu pro celý kód KN ex 7007 19 80 pro rok 2012. V důsledku toho je nelze považovat za dostatečně spolehlivé.

(215)

Komise své výpočty založila na informacích, které poskytli žadatel a sdružení Glass for Europe. Tyto údaje jsou k dispozici v nedůvěrném spisu. Komise tyto informace porovnala s ověřenými údaji, které poskytli vyvážející výrobci zařazení do vzorku a ostatní spolupracující vyvážející výrobci. Jako je uvedeno v oddíle A bodě 3.3, spolupracující vyvážející výrobci zahrnovali téměř 100 % vykázaného vývozu solárního skla do Unie v průběhu roku 2012. Komise proto nemá důvod se domnívat, že informace, na nichž se její zjištění zakládá, jsou nesprávné. Kromě toho čínská vláda neposkytla na podporu svého tvrzení žádné důkazy.

(216)

Průměrná cena subvencovaného dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka č. 3

Dovozní ceny (EUR/m2)

(217)

Průměrná dovozní cena dotčeného výrobku v posuzovaném období klesla. Průměrná dovozní cena poklesla o 27,2 % z 6,02 EUR/m2 v roce 2009 na 4,38 EUR/m2 v období šetření.

(218)

S cílem určit cenové podbízení během období šetření byly porovnány vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých typů výrobku prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku, účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, a upravené na úroveň cen ze závodu s odpovídajícími váženými průměrnými cenami jednotlivých typů výrobku z dovozu čínských výrobců zařazených do vzorku, účtovaných prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, zjištěné na základě cen CIF s příslušnou úpravou směrem nahoru, tj. o náklady na celní odbavení, manipulaci a nakládku ve výši 0,40 EUR/m2 a dovozní clo 3 %. Tyto úpravy zvýšily cenu o 7 až 15 %, tj. o vážený průměr 11 %, v závislosti na kontrolním čísle výrobku.

(219)

Porovnání cen bylo provedeno podle typu výrobku u transakcí na stejné úrovni obchodní činnosti s náležitou úpravou, jak je uvedeno v bodě odůvodnění výše, a po odečtení rabatů a slev. Výsledkem porovnání vyjádřeném v procentech obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření bylo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení na společnost mezi 10,6 % a 26,7 % cen výrobců v Unii zařazených do vzorku ze subvencovaného dovozu dotčeného výrobku.

(220)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie posouzeny všechny hospodářské činitele a ukazatele, které v posuzovaném období ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie.

(221)

Jak je vysvětleno v oddílu A bodu 3.2, byl za účelem posouzení možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie proveden výběr vzorku.

(222)

Pro účely analýzy újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise analyzovala makroekonomické ukazatele za posuzované období na základě údajů poskytnutých sdružením Glass for Europe a žadatelem a vztahujících se na všechny výrobce v Unii. Mikroekonomické ukazatele analyzovala Komise na základě odpovědí na dotazník, které zaslali výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(223)

Za účelem tohoto šetření byly posouzeny tyto makroekonomické ukazatele: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, velikost subvenčního rozpětí a překonání účinků dřívější subvence.

(224)

Rovněž byly posouzeny tyto mikroekonomické ukazatele: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(225)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise neprovedla analýzu újmy v souladu s čl. 8 odst. 1 a 4 základního nařízení, protože analýzu újmy provedla na základě dvou samostatných a údajně rozporuplných souborů údajů, a to makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů újmy. Dále tvrdí, že údajná rozporuplnost analýzy založené na dvou souborech údajů vyvolává vážné pochybnosti o vhodnosti, spravedlivosti a objektivitě celkového obrazu o újmě.

(226)

Tentýž účastník citoval řadu předchozích šetření, kde orgány Unie údajně definovaly nejednotným způsobem různé soubory údajů jako makroekonomické nebo mikroekonomické údaje.

(227)

Komise nemůže toto tvrzení přijmout. Jedná se o metodiku, jež se používá v případech výběru vzorku za účelem analýzy situace ve výrobním odvětví unie a s ohledem na vývoj, který vykazuje nejen vzorek, nýbrž i výrobní odvětví Unie jako celek. Při analýze byly zohledněny všechny činitele uvedené v čl. 8 odst. 4 základního nařízení. Závěr o újmě je též vypracován na základě všech těchto činitelů. Analýza újmy byla tedy provedena v souladu s čl. 8 odst. 1 a 4 základního nařízení.

(228)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka č. 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(229)

Výroba výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období zvyšovala v souladu se spotřebou. Již na začátku posuzovaného období mělo výrobní odvětví Unie nadbytečnou výrobní kapacitu. V důsledku rychlého růstu spotřeby v Unii uvedená nadbytečná kapacita klesala do roku 2011, neboť výrobní kapacita v Unii sice rostla, nicméně pomaleji než spotřeba v Unii. Výrobní kapacita v roce 2012 dále rostla, avšak spotřeba v Unii klesala. Výroba rostla od roku 2009 do roku 2011 a poté v období šetření klesla o 30 %. V důsledku stávajících kapacit bylo výrobní odvětví Unie schopno rozšířit výrobu, aby vycházelo vstříc silnému růstu poptávky v Unii do roku 2011. V reakci na růst pozorovaný od roku 2009 do roku 2011 výrobní odvětví Unie zároveň přidalo další kapacitu, která začala vyrábět částečně až v období šetření. To vedlo k prudkému poklesu využití kapacity v období šetření ve srovnání s předchozími roky.

(230)

Ačkoli v posuzovaném období výrobní odvětví Unie rozšířilo svou kapacitu v reakci na zvýšenou spotřebu, úroveň výroby výrobního odvětví Unie narostla méně než spotřeba a využití kapacity po značném nárůstu v prvních třech letech posuzovaného období klesalo během období šetření, což se časově shodovalo s růstem podílu na trhu subvencovaného dovozu z dotčené země a nekalou soutěží, se kterou se setkávali hlavní odběratelé výrobního odvětví Unie v sektoru solárních panelů v důsledku čínského dumpingu a také zjištěného subvencování v uvedeném odvětví.

(231)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka č. 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(232)

Během posuzovaného období vzrostl objem prodeje výrobního odvětví Unie o 22,7 %. V souvislosti s růstem spotřeby v Unii o 65 % se to však projevilo poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu z 88,6 % v roce 2009 na 65,8 % v období šetření, tj. poklesem o 25,7 % v posuzovaném období. Prodej výrobního odvětví Unie se zvýšil mnohem méně než subvencovaný dovoz z dotčené země. Z toho vyplývá, že výrobci v Unii nebyli s to plně využít rostoucí spotřeby, a jejich podíl na trhu se proto v průběhu posuzovaného období snížil.

(233)

Růst výrobního odvětví Unie se odráží v objemových ukazatelích, jako je výroba, prodej, a v jeho podílu na trhu ve srovnání s vývojem spotřeby. I přes vzrůst spotřeby během posuzovaného období nerostl podíl výrobců v Unii na trhu v souladu se spotřebou. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu v posuzovaném období klesal. Ve stejném období se podíl dovozu z ČLR zvýšil o 321 %. Skutečnost, že výrobní odvětví Unie nemohlo růst v souladu s růstem trhu, měla celkový nepříznivý dopad na jeho hospodářskou situaci.

(234)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(235)

Od roku 2009 do období šetření se zaměstnanost celkově zvýšila o 52 %. Ke zvýšení však došlo v období do roku 2011, kdy dosáhla nejvyšší hodnoty ve výši 932 plných úvazků (FTE) a následně poklesla na 857 FTE během období šetření. Produktivita se v letech 2010 a 2011 ve srovnání s rokem 2009 zvýšila pouze mírně. Částečně to bylo způsobeno tím, že výroba obdobného výrobku je vysoce automatizovaná a vyžaduje malý počet pracovních sil. V období šetření ovšem klesla o 24,4 % oproti roku 2011. Příčinou byl pokles výroby během stejného období o přibližně 30 %, což nepříznivě ovlivnilo míru využití kapacity.

(236)

Zaměstnanost tedy během období šetření poklesla, reagujíc tak na vývoj výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření.

(237)

Všechna subvenční rozpětí jsou podstatně vyšší než nepatrná. S ohledem na objem a ceny dovozu z dotčené země lze dopad skutečných subvenčních rozpětí tohoto rozměru na výrobní odvětví Unie považovat za podstatný.

(238)

Jelikož se jedná o první antisubvenční šetření ohledně dotčeného výrobku, není překonání účinků dřívější subvence pro toto posouzení relevantní.

(239)

Jak je uvedeno výše, mikroekonomické ukazatele byly analyzovány na základě odpovědí na dotazník, které poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku. Většina výrobců v Unii zařazených do vzorku učinila počáteční investice a zahájila výrobu obdobného výrobku v roce 2009. Ačkoli se většina výrobců v Unii zařazených do vzorku již obchodování se sklem věnovala dříve, musely všechny společnosti investovat do specializovaných zařízení pro solární sklo, která jsou zcela nezávislá na výrobě běžného skla, jelikož čistota skla a obsah železa ve skle se velmi liší, stejně jako jeho celková kvalita. Kromě toho musí být solární sklo tvrzeno, což se u obyčejného skla neprovádí. Dále se také na sklo nanáší povlak. Proto jsou všechny níže analyzované ukazatele výrazně ovlivněny touto počáteční fázi v roce 2009. Aby se ukázal vývoj bez rušivého vlivu počáteční fáze společností zařazených do vzorku, jsou i indexy prezentovány od roku 2010.

(240)

Průměrné prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 7

Průměrné prodejní ceny v Unii

(241)

Po celé posuzované období prodejní jednotkové ceny klesaly, ale pád cen byl nejvýraznější v období šetření, kdy se snížily o 7,9 % oproti roku 2011, o 9,5 % ve srovnání s rokem 2010 a o 23 % proti roku 2009. Pokles prodejních cen výrobců v Unii byl pomalejší než trend pozorovaný u prodejních cen dovážených výrobků z dotčené země. Například pokles čínských cen mezi roky 2011 a 2012 činil 11 %, zatímco ceny v Unii klesly během stejného období o 8 %.

(242)

Navzdory velkému rozdílu mezi průměrnou prodejní jednotkovou cenou výrobního odvětví Unie a cenou čínského dovozu (jak je vysvětleno v oddílu D bodě 4.2) bylo skutečné cenové podbízení v období šetření na základě porovnání jednotlivých typů výrobku mnohem menší, tj. mezi 10,6 % a 26,7 %. To je způsobeno tím, že ne všechny typy výrobku, které byly vyráběny výrobním odvětvím Unie, vyváželi čínští výrobci zařazení do vzorku.

(243)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise nevzala při posuzování průměrných čínských cen v úvahu rozdíl mezi typy výrobku vyváženými čínskými vyvážejícími výrobci a typy výrobku prodávanými výrobci v Unii. Zmínka o tom, že mezi průměrnou prodejní cenou výrobního odvětví v Unii a průměrnou prodejní cenou čínských vyvážejících výrobců byl velký rozdíl, údajně vedla ke zkreslené prezentaci skutečností z důvodu rozdílu mezi prodejními cenami v Unii a čínskými dovozními cenami.

(244)

Jak je uvedeno výše, Komise provedla podrobné srovnání u jednotlivých typů výrobku pro účely cenového podbízení, což je nepopiratelně součástí analýzy újmy. Navíc jasně označila příčinu uvedených rozdílů – skutečnost, že ne všechny typy výrobku, které byly vyráběny výrobním odvětvím Unie, vyráběli čínští vyvážející výrobci. V důsledku toho nelze tvrdit, že Komise prezentovala skutečnosti zavádějícím a zkreslujícím způsobem.

(245)

Jednotkové výrobní náklady se mezi rokem 2011 a obdobím šetření zvýšily o více než 10 %, zatímco mezi roky 2010 a 2011 zůstaly relativně stabilní. Výrobní náklady obecně sledovaly trend prodejních cen mezi roky 2009 a 2011. Zvýšení jednotkových výrobních nákladů v roce 2012 bylo způsobeno snížením objemu výroby.

(246)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že snížení průměrné jednotkové prodejní ceny během posuzovaného období bylo způsobeno mimo jiné zvýšením efektivity výroby. Zvýšení jednotkových výrobních nákladů v roce 2012 navíc pravděpodobně nebylo způsobeno snížením objemu výroby, ale zvýšením výrobní kapacity.

(247)

Zvýšení efektivity v období 2009–2011 vedlo ke snížení jednotkových výrobních nákladů, a tím přispělo ke snížení jednotkové prodejní ceny. Komise však zjistila, že v průběhu období šetření průměrná prodejní cena klesla výrazně pod úroveň průměrných jednotkových výrobních nákladů, a tudíž pokrývala pouze 88 % těchto nákladů. Zvýšení výrobní kapacity společností zařazených do vzorku nemohlo ve stejnou dobu způsobit zvýšení jejich jednotkových výrobních nákladů. Jejich výrobní kapacita se mezi roky 2011 a 2012 zvýšila pouze o 2,6 %, zatímco jejich průměrné jednotkové výrobní náklady se během stejného období zvýšily o 10,6 %. Tato tvrzení byla proto odmítnuta.

(248)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(249)

Mezi rokem 2009 a obdobím šetření průměrné náklady práce na zaměstnance průběžně vzrostly celkem o 12 %. Nicméně mezi rokem 2011 a obdobím šetření došlo ke značnému nárůstu, a to o 4,8 %. Celkový nárůst nákladů práce lze částečně vysvětlit náklady vynaloženými některými výrobci v Unii v souvislosti s nevyužitím kapacity závodů mezi rokem 2011 a obdobím šetření, jinak řečeno nutností platit zaměstnance bez ohledu na to, že ve skutečnosti nepracovali.

(250)

Úroveň zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka č. 9

Zásoby

(251)

Mezi rokem 2011 a obdobím šetření se zásoby zvýšily o 7,3 % a mezi rokem 2009 a obdobím šetření vzrostly o 15 %, zatímco v období 2010–2011 meziročně klesly o 11,6 %.

(252)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že trendy týkající se zásob nejsou relevantní, jelikož jejich nárůst v absolutních a relativních hodnotách byl velmi nízký.

(253)

Vzhledem ke zjištěnému cenovému vývoji, není pro výrobce racionální udržovat velké zásoby, protože jejich hodnota rychle klesá. Proto by bylo možno očekávat, že výrobci v Unii budou udržovat omezené zásoby obdobného výrobku. Růst zásob obdobného výrobku mezi roky 2011 a obdobím šetření je proto sice omezeným, nicméně významným ukazatelem pro určení toho, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma. Na vysoký objem zásob v absolutních hodnotách v roce 2010 je třeba nahlížet v kontextu prodeje, který byl v uvedeném roce mnohem větší v než v období šetření.

(254)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(255)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku byla stanovena tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, před zdaněním, byl vyjádřen jako procentní podíl na obratu tohoto prodeje.

(256)

Jak je vysvětleno v oddílu D bodě 7, v roce 2009 zaznamenala většina výrobců v Unii zařazených do vzorku ztráty způsobené zejména tím, že v té době zahajovala výrobu obdobného výrobku. Již v roce 2010 však průměrný zisk činil 8,31 %. Následně ziskovost v roce 2011 mírně klesla, když se začal zvyšovat subvencovaný dovoz. A konečně, toto odvětví utrpělo značné ztráty během období šetření, zejména pokles o 276,6 % v porovnání s rokem 2011.

(257)

Vývoj čistého peněžního toku, což je schopnost výrobců v Unii zařazených do vzorku samofinancovat svoji činnost, zaznamenal mezi rokem 2011 a obdobím šetření výrazný propad o 81 %. Od roku 2010 postupně rostl a za posuzované období se celkově zvýšil.

(258)

Návratnost investic byla vyjádřena jako zisk v procentech vztažený k čisté účetní hodnotě investic.

(259)

Z tabulky 10 vyplývá, že po počáteční fázi v roce 2009, kdy výrobní odvětví značně investovalo do obdobného výrobku, investice v letech 2009 až 2011 postupně klesaly a poté se v období šetření zvýšily. V období šetření však investice zůstaly na nízké úrovni ve srovnání s rokem 2009. Investice učiněné v období šetření směřovaly hlavně do výzkumu a vývoje a do zlepšování a údržby výrobní technologie a výrobního procesu s cílem zlepšit efektivitu. Výrobní odvětví ve stejném období investovalo zejména do nových typů výrobku, které se z ČLR nedováží, a které jsou náročné na výzkum a inovace.

(260)

Naopak návratnost investic v letech 2009 až 2012 klesla o 34 %. Před obdobím šetření však neustále rostla, a to v letech 2009 až 2011 o 293 %, ale v období šetření klesla ve srovnání s rokem 2011 o 186 %. Propad v roce 2012 je logickým důsledkem skutečnosti, že výrobní odvětví Unie utrpělo v průběhu období šetření ztrátu.

(261)

Co se týče schopnosti opatřit si kapitál, byla zjištěna trvale klesající schopnost výrobního odvětví Unie vytvářet hotovost pro výrobu obdobného výrobku, a v důsledku toho zhoršování jeho finanční situace.

(262)

Analýza situace ve výrobním odvětví Unie odhalila u většiny ukazatelů újmy jednoznačně klesající vývoj. Díky celkově rostoucí spotřebě celková výroba v posuzovaném období vzrostla. Ačkoli se objem prodeje zvýšil, podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období v důsledku silnějšího růstu spotřeby během uvedeného období zmenšil. Průměrná prodejní cena během posuzovaného období prudce klesala, což mělo nepříznivý vliv na všechny ukazatele finanční výkonnosti, jako je ziskovost, peněžní tok, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(263)

V posuzovaném období se zvýšil celkový objem prodeje výrobního odvětví Unie. Růst objemu prodeje výrobního odvětví Unie však byl doprovázen výrazným snížením průměrné prodejní ceny, jakož i zmenšením podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(264)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti šetření zejména potvrdilo, že prodejní ceny výrobního odvětví Unie nedosahují ani výrobních nákladů v průběhu období šetření, což se nepříznivě projevuje na ziskovosti výrobního odvětví Unie, která během období šetření vykazovala výrazně záporné hodnoty.

(265)

Výrobní kapacita se však mezi rokem 2009 a obdobím šetření vyvíjela příznivě. Kromě toho, ačkoli investice mezi rokem 2009 a obdobím šetření klesly, od roku 2011 do období šetření se opět zvýšily. Jak je vysvětleno v oddíle D bodě 7.4, příčina je v tom, že společnosti zařazené do vzorku i nadále investovaly do obdobného výrobku a přitom se zaměřily mimo jiné na ty typy výrobku, které vyplňovaly mezery na trhu, kam se ještě nedostal vývoz těchto konkrétních typů výrobku z dotčené země, které byly náročné na výzkum a inovace. Zároveň je zřejmé, že výrobní odvětví Unie musí být rovněž schopno vyrábět a prodávat vysoké objemy více základních typů výrobku (které v současnosti soutěží se subvencovaným dovozem z ČLR), aby se tak více rozptýlily fixní náklady a mohlo být dosahováno úspor z rozsahu.

(266)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že v posouzení ze strany Komise je určitý rozpor, jelikož v něm bylo uvedeno, že se investice týkaly zejména výzkumu a vývoje, a zároveň se v něm tvrdí, že kapacita byla v období šetření navýšena v očekávání zvýšené poptávky. Tato tvrzení nejsou v rozporu, nýbrž se vzájemně doplňují – investice do nových typů výrobku v průběhu stejného období nutně vedou také ke zvýšení kapacity. Přestože se uvedené investice náklady výrobního odvětví Unie zvyšují, jsou navíc také důležitým ukazatelem toho, že odvětví činí vše, co je v jeho silách, aby zůstalo konkurenceschopné.

(267)

Proto lze dospět k závěru, že výrobnímu odvětví Unie během období šetření byla nejen způsobena podstatná újma, ale toto odvětví také aktivně hledalo způsoby, jak oslabit vliv subvencovaného dovozu dotčeného výrobku, a to vývojem inovovaných výrobků, jež se z dotčené země zatím nedovážejí.

(268)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újmu ve smyslu čl. 8 odst. 5 základního nařízení.

(269)

V souladu s čl. 8 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo zkoumáno, zda subvencovaný dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu v takové míře, kterou lze považovat za podstatnou. Byly zkoumány i jiné známé činitele, které by mohly vedle subvencovaného dovozu současně způsobovat újmu výrobnímu odvětví Unie, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude přičítána subvencovanému dovozu.

(270)

Ze šetření vyplynulo, že subvencovaný dovoz v posuzovaném období vzrostl, přičemž se jeho objem zvýšil o 596 % a jeho podíl na trhu o 366 %. Je proto potvrzeno, že objem i podíl dovozu dotčeného výrobku na trhu během posuzovaného období výrazně vzrostl. Mezi nárůstem subvencovaného dovozu a ztrátou podílu výrobního odvětví Unie na trhu existuje zjevná časová souvislost. Jinak řečeno, dovoz rostl podstatně rychleji než trh Unie a výrobci v Unii ztráceli podíl na trhu v důsledku čínského subvencovaného dovozu. Šetření rovněž prokázalo, že – jak je uvedeno v oddílu D bodě 4.2 – ceny subvencovaného dovozu během období šetření byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(271)

Šetření ukázalo, že ceny subvencovaného dovozu se během posuzovaného období snížily o 27,2 %, což vedlo k ještě větším rozdílům mezi cenami výrobců v Unii a cenami vyvážejících výrobců. Výrobní odvětví Unie kvůli tomuto extrémnímu cenovému tlaku vyvinulo značné úsilí zaměřené na snížení výrobních nákladů. I přes toto úsilí však mimořádně nízká úroveň čínských dovozních cen donutila výrobní odvětví Unie k dalšímu snižování jeho prodejní ceny, a to až na neziskovou úroveň. Po počáteční fázi v roce 2009 výrobci v Unii dosáhli stabilní úrovně zisku v letech 2010 a 2011. V průběhu období šetření však výrobci v Unii zaznamenali značné ztráty.

(272)

Po poskytnutí informací několik účastníků řízení napadlo závěr Komise, že mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a subvencovaným dovozem z ČLR je příčinná souvislost. Účastníci tvrdili, že mezi újmou a zvýšeným dovozem z dotčené země není žádná časová souvislost. Důvodem je skutečnost, že mezi roky 2009 a 2011 se čínský dovoz výrazně zvýšil. Kromě toho průměrná cena čínského dovozu v roce 2011 činila 4,96 EUR/m2, což je částka, která se blíží částce v roce 2012 (4,38 EUR/m2).

(273)

Titíž účastníci tvrdili, že závěr, že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie by měla být přičítána čínskému dovozu v roce 2012, je v rozporu s jeho zjištěním, že čínský dovoz údajně neměl žádný nepříznivý dopad o rok dříve, přestože průměrná dovozní cena byla velmi podobná.

(274)

Účastníci také tvrdili, že časovou souvislost mezi způsobenou podstatnou újmou a subvencovaným čínským dovozem nelze posuzovat na základě celého posuzovaného období od roku 2009 do konce období šetření, bez ohledu na trendy, které nastaly během tohoto období.

(275)

Od počátku posuzovaného období do konce období šetření dovozy vzrostly o 596 %, přičemž jejich podíl na trhu se zvýšil o 321 %. V průběhu posuzovaného období klesla dovozní cena o 27,2 %.

(276)

Je pravdou, že ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie v roce 2011 bylo jen mírně nižší než v roce 2010, a to navzdory vysokému růstu dovozu z ČLR již v roce 2011. V průběhu roku 2011 však spotřeba solárního skla v Unii výrazně vzrostla, konkrétně o 20,4 % mezi roky 2010 a 2011, zatímco dovoz z ČLR se během stejného období zvýšil o 150 %. V období šetření sice spotřeba skutečně klesla o něco více než 19 %, avšak objem čínského dovozu se dále zvýšil o více než 35 %. To jasně ukazuje časovou souvislost mezi podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie v období šetření, a silným růstem čínského subvencovaného dovozu. Rovněž je logické, že trvá určitou dobu, než některé nepříznivé účinky zvýšených subvencovaných dovozů (například ztrátu klientů, ztráty, snížení návratnosti investic a peněžního toku atd.) pocítí výrobci v Unii. Toto tvrzení se proto odmítá.

(277)

Komise také analyzovala trendy, které nastaly během posuzovaného období. Skutečnost, že v roce 2011 bylo výrobní odvětví Unie ještě ziskové, i když čínský dovoz vzrostl již v uvedeném roce, neovlivňuje závěr, že v období šetření existovala časová souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a pokračujícím růstem subvencovaného čínského dovozu.

(278)

Přestože spotřeba v období šetření poklesla o něco více než 19 %, čínští vyvážející výrobci v témže období:

(279)

Na základě výše uvedené analýzy dospěla Komise k závěru, že subvencovaný dovoz a značný nárůst jeho podílu na trhu za ceny, které se trvale podbízejí vůči cenám výrobního odvětví Unie, způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(280)

Objem dovozu z dalších třetích zemí se během posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka č. 11

Dovoz z třetích zemí (1 000 m2)

(281)

Objem dovozu z dalších třetích zemí v posuzovaném období vzrostl o 46 %, což je v souladu s nárůstem spotřeby v Unii. Jeho podíl na trhu se mírně snížil během období šetření ve srovnání s rokem 2011 (3,7 %), ale celkově zůstal během posuzovaného období stabilní. Druhým největším vývozcem po ČLR je Turecko následované Indií.

(282)

Z dostupných informací o dovozu ze všech třetích zemí vyplývá, že průměrná dovozní cena byla vyšší než průměrná čínská dovozní cena. Totéž platí i pro jednotkovou cenu za určité typy dotčeného výrobku. Na druhé straně byla průměrná dovozní cena třetích zemí podobná nebo vyšší než průměrná cena výrobního odvětví Unie.

(283)

S ohledem na celkové objemy dovozu z třetích zemí a jejich podíl na trhu a s ohledem na úroveň jejich cen, Komise dospěla k závěru, že dovoz ze třetích zemí nenarušil příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(284)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka č. 12

Vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku