20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/1

(1)

Spolu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (3) představuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (4) významný stavební prvek při dotváření jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), v níž se nemá rozlišovat mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami v eurech. Hlavním cílem nařízení (EU) č. 260/2012 je přechod od vnitrostátních schémat úhrad a inkas k harmonizovaným schématům úhrad SEPA a inkas SEPA mimo jiné tím, že se občanům Unie poskytne jediné mezinárodní číslo bankovního účtu (IBAN), které se může používat u všech inkas SEPA a úhrad SEPA denominovaných v eurech.

(2)

Nařízení (EU) č. 260/2012 stanovilo, že přechod na systém SEPA se uskuteční do 1. února 2014 s cílem ponechat poskytovatelům platebních služeb a uživatelům platebních služeb dostatek času, aby přizpůsobili své postupy technickým požadavkům, které přechod na úhrady SEPA a inkasa SEPA obnáší.

(3)

Od přijetí nařízení (EU) č. 260/2012 Komise a Evropská centrální banka bedlivě sledovaly pokrok při přechodu na systém SEPA. Konalo se několik setkání s členskými státy, vnitrostátními veřejnými orgány a účastníky trhu. Evropská centrální banka pravidelně zveřejňovala zprávy o pokroku přechodu na systém SEPA na základě platebních údajů, které sbíraly národní centrální banky. Tyto zprávy uvádějí, že některé členské státy eurozóny si vedou dobře, takže v současnosti u úhrad SEPA dosahují míry přechodu blížící se 100 %. Velká většina poskytovatelů platebních služeb oznámila, že již dosáhla souladu se systémem SEPA. V několika dalších členských státech však míra přechodu zaostává za očekáváním. To je zejména případ inkas SEPA.

(4)

Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ve svých závěrech ze dne 14. května 2013 znovu zdůraznila význam přechodu na systém SEPA. Bylo zjištěno, že přechod na systém SEPA není zdaleka završen a že k včasnému dokončení přechodu na systém SEPA bude třeba bezprostředního úsilí všech účastníků trhu. Byl přijat akční plán, ve kterém byli vyzváni obchodníci, podniky, malé a střední podniky a orgány veřejné správy, aby neprodleně přijali nezbytná konkrétní interní opatření k přizpůsobení svých postupů a k informování svých zákazníků o údajích týkajících se jejich IBAN.

(5)

Přes značné úsilí vynaložené Evropskou centrální bankou, členskými státy, jejich vnitrostátními veřejnými orgány a účastníky trhu během uplynulých měsíců ukazují poslední statistiky ohledně přechodu, že celková míra přechodu v eurozóně na úhrady SEPA vzrostla ze 40 % v červnu 2013 na hodnotu přibližně 64 % v listopadu 2013, zatímco celková míra přechodu na inkasa SEPA dosáhla pouze 26 %. I když vnitrostátní údaje svědčí o výrazném pokroku v několika členských státech, nadále existuje významná skupina členských států, které značně zaostávají za očekávanými mírami přechodu. Je proto velmi nepravděpodobné, že všichni účastníci trhu dosáhnou souladu s požadavky systému SEPA do 1. února 2014.

(6)

Od 1. února 2014 budou muset banky a jiní poskytovatelé platebních služeb z důvodu právem stanovené povinnosti odmítat zpracovávat úhrady nebo inkasa, které nejsou slučitelné se systémem SEPA, přestože, jak je tomu již nyní, by technicky mohli uvedené platby zpracovávat tak, že by souběžně s úhradami SEPA a inkasy SEPA nadále používali stávající starší platební schémata. Dokud nedojde k úplnému přechodu na úhrady SEPA a inkasa SEPA, nelze vyloučit, že u těchto plateb bude docházet k prodlevám. Tím by mohli být dotčeni všichni uživatelé platebních služeb, zejména malé a střední podniky a spotřebitelé.

(7)

Je nezbytné, aby se předešlo zbytečnému narušení plateb v důsledku toho, že do 1. února 2014 nebude přechod na systém SEPA dokončen v plném rozsahu. Poskytovatelům platebních služeb by proto mělo být povoleno, aby po určitou dobu nadále zpracovávali platební transakce pomocí svých starších schémat souběžně se schématy úhrad SEPA a inkas SEPA, jak to činí nyní. Mělo by proto být zavedeno přechodné období, které umožní pokračování takového souběžného zpracovávání plateb v různých formátech. Vzhledem k současným údajům o přechodu a k předpokládanému tempu přechodu je přiměřené stanovit jednorázové dodatečné přechodné období v délce šesti měsíců. Takové zachování právních účinků starších systémů, které nejsou v souladu se systémem SEPA, by mělo být považováno za výjimečné opatření, a tudíž by mělo být co nejkratší, neboť k dosažení plných přínosů z integrovaného trhu plateb je nezbytné realizovat rychlý a komplexní přechod. Je rovněž nezbytné, aby byly lhůtou časově omezeny náklady poskytovatelů platebních služeb na pokračující používání starších platebních schémat souběžně se systémem SEPA. Během tohoto přechodného období by poskytovatelé platebních služeb, kteří již plně přešli na systém SEPA, mohli zvážit poskytování konverzních služeb uživatelům platebních služeb, kteří na systém SEPA dosud nepřešli. Během přechodného období by se členské státy měly zdržet uplatňování sankcí vůči poskytovatelům platebních služeb, kteří zpracovávají platby, které nejsou v souladu se systémem SEPA, a vůči uživatelům platebních služeb, kteří dosud nepřešli na systém SEPA.

(8)

Několik velkých uživatelů nástrojů inkasních plateb již uvedlo, že hodlají realizovat přechod ke dni blízkému konci stanovené lhůty. Případné odložení těchto projektů přechodu by mohlo vést k dočasnému tlaku na příchozí platby a peněžní toky, a tudíž na výši pokladní hotovosti dotčených společností. Takový opožděný přechod značného rozsahu by rovněž mohl vytvářet některá úzká místa, zejména na úrovni bank a prodejců softwaru, kteří mohou být vystaveni určitým omezením z hlediska jejich kapacit. Dodatečná lhůta pro postupné zavádění nového systému by umožnila odstupňovanější přístup. Účastníci trhu, kteří ještě nezačali realizovat nezbytná přizpůsobení pro dosažení souladu se systémem SEPA, se vyzývají, aby tak učinili co nejdříve. Účastníci trhu, kteří již začali přizpůsobovat své platební procesy, by však měli dokončit přechod co možná nejrychleji.

(9)

Vzhledem k celkovému cíli, jímž je realizovat koordinovaný a integrovaný přechod, je vhodné, aby se přechodné období vztahovalo na úhrady SEPA i inkasa SEPA. Rozdílná přechodná období pro úhrady SEPA a inkasa SEPA by vedla k nejasnostem na straně spotřebitelů, poskytovatelů platebních služeb, malých a středních podniků a ostatních uživatelů platebních služeb.

(10)

V zájmu právní jistoty a s cílem zabránit přerušení v uplatňování nařízení (EU) č. 260/2012 je nezbytné, aby toto nařízení vstoupilo naléhavě v platnost a použilo se se zpětným účinkem ode dne 31. ledna 2014.

(11)

Vzhledem k naléhavosti situace by měla být použita výjimka ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(12)

Nařízení (EU) č. 260/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/4

(1)

Unie se dne 14. listopadu 1997, po přijetí rozhodnutí Rady 86/238/EHS (2), stala smluvní stranou Mezinárodní úmluvy na ochranu tuňáků v Atlantiku (dále jen „úmluva ICCAT“).

(2)

Úmluva ICCAT stanoví rámec pro regionální spolupráci při zachování a řízení zdrojů tuňáků a příbuzných druhů žijících v Atlantském oceánu a jeho přilehlých mořích. Úmluva ICCAT zřídila Mezinárodní komisi pro ochranu tuňáků v Atlantiku (dále jen „komise ICCAT“), která přijímá opatření na zachování a řízení zdrojů. Tato opatření jsou pro smluvní strany závazná.

(3)

V roce 1998 přijala komise ICCAT usnesení 98-18 o nehlášených a neřízených odlovech tuňáků na volném moři v oblasti úmluvy plavidly lovícími pomocí dlouhých lovných šňůr. Toto usnesení stanovilo postupy pro označování zemí, jejichž plavidla lovila tuňáka a příbuzné druhy metodou snižující účinnost opatření komise ICCAT na zachování a řízení zdrojů. Podrobně také určilo opatření, která je třeba přijmout, v případě nutnosti včetně nediskriminačních opatření na omezení obchodu, s cílem zabránit plavidlům těchto zemí, aby pokračovala v takových rybolovných postupech.

(4)

Po přijetí usnesení 98-18 označila komise ICCAT Bolívii, Kambodžu, Rovníkovou Guineu, Gruzii a Sierru Leone za země, jejichž plavidla loví atlantického tuňáka velkookého (Thunnus obesus) metodou, která snižuje účinnost jejích opatření na zachování a řízení zdrojů. Komise ICCAT své závěry odůvodnila údaji o odlovech, obchodování a činnosti plavidel.

(5)

V důsledku toho komise ICCAT doporučila smluvním stranám, aby přijaly vhodná opatření v souladu s jejím usnesením 98-18, s cílem zakázat dovoz atlantického tuňáka velkookého a produktů z něj v jakékoliv podobě z uvedených zemí.

(6)

V roce 2004 byly dovozy atlantického tuňáka velkookého pocházejícího z Bolívie, Kambodži, Rovníkové Guineje, Gruzie a Sierry Leone do Unie zakázány nařízením Rady (ES) č. 827/2004 (3).

(7)

Na svém 14. zvláštním zasedání v roce 2004 ocenila komise ICCAT úsilí Kambodže, Rovníkové Guiney a Sierry Leone reagovat na její připomínky a přijala doporučení, kterými zrušila opatření na omezení obchodu s atlantickým tuňákem velkookým a produkty z něj namířená proti těmto třem zemím.

(8)

V důsledku toho bylo nařízení (ES) č. 827/2004 změněno nařízením Rady (ES) č. 919/2005 (4) tak, aby byl zrušen zákaz dovozu atlantického tuňáka velkookého a produktů z něj z Kambodži, Rovníkové Guineje a Sierry Leone do Unie. Po této změně jsou tedy nařízením (ES) č. 827/2004 zakázány takové dovozy pouze z Bolívie a Gruzie.

(9)

Na svém 22. pravidelném zasedání v roce 2011 komise ICCAT ocenila opatření přijatá Bolívií a Gruzií a přijala doporučení 11-19, kterým zrušila zákaz dovozu atlantického tuňáka velkookého a produktů z něj, který pro tyto dvě země nadále platil.

(10)

Nařízení (ES) č. 827/2004 by proto mělo být zrušeno,

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/6

(1)

Unie a členské státy si stanovily cíl bojovat proti podvodům, korupci a jiným protiprávním činnostem ohrožujícím finanční zájmy Unie, což zahrnuje i boj proti pašování a padělání cigaret. V zájmu zlepšení dlouhodobého dopadu výdajů a zamezení zdvojování činností by měla být zajištěna úzká a pravidelná spolupráce a koordinace na úrovni Unie a mezi orgány členských států.

(2)

Činnosti, jejichž cílem je poskytovat lepší informace, odborné vzdělávání včetně srovnávacích právních studií a technické a vědecké pomoci, významně napomáhají k ochraně finančních zájmů Unie a zároveň umožňují dosáhnout rovnocenné úrovně ochrany v celé Unii.

(3)

Dosavadní podpora těchto činností rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 804/2004/ES (3) (program Hercule), jež bylo změněno a jeho platnost prodloužena rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 878/2007/ES (4) (program Hercule II), umožnila zlepšit činnosti prováděné Unií a členskými státy v oblasti boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie.

(4)

Komise provedla přezkum výsledků dosažených v rámci programu Hercule II, který shrnuje jeho vstupy a výstupy.

(5)

V roce 2011 provedla Komise posouzení dopadů, aby zhodnotila, zda je třeba v programu pokračovat, či nikoli.

(6)

Za účelem pokračování, a dokonce dalšího rozvíjení činností na úrovni Unie a členských států v oblasti boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie, což zahrnuje i boj proti pašování a padělání cigaret, a to i s ohledem na nové výzvy v souvislosti s úspornými rozpočtovými opatřeními, by měl být přijat nový program (dále jen „program“).

(7)

Program by měl být prováděn s přihlédnutím k doporučením a opatřením uvedeným ve sdělení Komise ze dne 6. června 2013 s názvem „Zintenzivnění boje proti pašování cigaret a jiným formám nedovoleného obchodu s tabákovými výrobky – ucelená strategie EU“.

(8)

Program by se měl provádět v plném souladu s ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (5). V souladu s uvedeným nařízením je účelem grantů finančně přispět na akce určené na podporu dosažení některého politického cíle Unie a nemají mít za jediný účel nákup vybavení.

(9)

Program by měl být otevřen účasti přistupujících států, kandidátských zemí a potenciálních kandidátů využívajících předvstupní strategii, jakož i partnerských zemí v rámci evropské politiky sousedství, za předpokladu, že tyto země dosáhly dostatečné úrovně sblížení příslušných právních předpisů a správních postupů s právními předpisy a správními postupy Unie, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto států a zemí v programech Unie, jež jsou stanoveny v příslušných rámcových dohodách, rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách, jakož i zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) účastnících se Evropského hospodářského prostoru (EHP).

(10)

Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit nezávislou hodnotící zprávu v polovině období o provádění programu, jakož i závěrečnou hodnotící zprávu o dosažení cílů programu. Kromě toho by Komise měla každoročně Evropskému parlamentu a Radě poskytovat informace o ročním provádění programu včetně výsledků financovaných opatření a informací o tom, zda je program v souladu s jinými relevantními programy a činnostmi na úrovni Unie a zda se s nimi vzájemně doplňuje.

(11)

Toto nařízení je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality. Program by měl usnadňovat vzájemnou spolupráci členských států a spolupráci mezi Komisí a členskými státy za účelem ochrany finančních zájmů Unie a využívat zdroje účinněji, než by bylo možné na vnitrostátní úrovni. Opatření na úrovni Unie je nezbytné a opodstatněné, protože jednoznačně pomáhá členským státům společně chránit souhrnný rozpočet Unie a vnitrostátní rozpočty a podporuje využívání společných struktur Unie ke zvýšení spolupráce a výměny informací mezi příslušnými orgány. Programem by však neměla být dotčena odpovědnost členských států.

(12)

Program by měl trvat sedm let, aby se dosáhlo souladu jeho trvání s trváním víceletého finančního rámce uvedeného v nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (6).

(13)

V zájmu zajištění pružnosti při přidělování finančních prostředků by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu orientačního přidělení těchto prostředků. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(14)

Komise by měla přijmout roční pracovní programy obsahující financované akce, kritéria pro výběr a kritéria pro udělení grantu a výjimečné a řádně odůvodněné případy, ve kterých se použije maximální míra spolufinancování, tj. 90 % způsobilých nákladů, jako například případy týkající se členských států, jež jsou ve vztahu k finančním zájmům Unie vystaveny vysokému riziku. Komise by měla vést s členskými státy jednání o použití tohoto nařízení v Poradním výboru pro koordinaci boje proti podvodům zřízeném rozhodnutím Komise 94/140/ES (7).

(15)

Členské státy by se měly snažit zvýšit finanční příspěvky na spolufinancování grantů udělených na základě programu.

(16)

S cílem posílit celkový dopad opatření v rámci programu a vyhnout se jeho překrývání s jinými programy by měla Komise učinit nezbytné kroky k zajištění toho, aby roční pracovní programy byly v souladu s jinými relevantními programy financovanými Unií, zejména v oblasti cel, a aby se tyto programy doplňovaly.

(17)

Toto nařízení stanoví finanční krytí pro celou dobu trvání programu, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (8).

(18)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně opatření pro prevenci, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případných správních a finančních sankcí.

(19)

Rozhodnutí č. 804/2004/ES by mělo být zrušeno. Měla by být přijata přechodná opatření umožňující dokončení finančních závazků týkajících se akcí podle uvedeného rozhodnutí a povinností podávat zprávy v něm stanovených.

(20)

Je vhodné zajistit hladký a plynulý přechod mezi programem Hercule II a programem a je vhodné sladit trvání programu s nařízením (EU, Euratom) č. 1311/2013. Program by se proto měl uplatňovat od 1. ledna 2014,

a)

vyvíjení činností na úrovni Unie a členských států za účelem boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie, což zahrnuje i boj proti pašování a padělání cigaret;

b)

větší nadnárodní spolupráci a koordinaci na úrovni Unie, mezi orgány členských států, Komisí a Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), zejména s ohledem na účinnost a efektivnost přeshraničních operací;

c)

účinnému boji proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie, a to tím, že nabízí společnou odbornou přípravu pro zaměstnance celostátních a regionálních správních orgánů a pro další zúčastněné strany.

a)

počet zabavených, konfiskovaných a zpětně získaných částek v souvislosti s podvody zjištěnými prostřednictvím společných akcí a přeshraničních operací;

b)

přidaná hodnota a efektivnost využívání spolufinancovaného technického vybavení;

c)

výměna informací mezi členskými státy o výsledcích dosažených pomocí technického materiálu;

d)

počet a druh činností v oblasti odborné přípravy, včetně objemu specializované odborné přípravy.

a)

oproti současným úrovním dále zlepšit prevenci a vyšetřování podvodů a jiných protiprávních jednání posílením nadnárodní a víceoborové spolupráce;

b)

zvýšit ochranu finančních zájmů Unie proti podvodům usnadněním výměny informací, zkušeností a osvědčených postupů, včetně výměny pracovníků;

c)

zesílit boj proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poskytováním technické a operační podpory pro vnitrostátní vyšetřování, zejména pro celní a donucovací orgány;

d)

omezit aktuálně známou míru vystavení finančních zájmů Unie podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním s cílem snížit rozvoj nelegální ekonomiky v klíčových rizikových oblastech, jako jsou organizované podvody včetně pašování a padělání cigaret;

e)

zvýšit úroveň rozvoje zvláštní právní a soudní ochrany finančních zájmů Unie proti podvodům podporou komparativní právní analýzy.

a)

celostátní nebo regionální správní orgány zúčastněné země uvedené v čl. 7 odst. 1, které podporují posílení činností na úrovni Unie na ochranu finančních zájmů Unie;

b)

výzkumné a vzdělávací instituce a neziskové subjekty, pokud byly zřízeny a působí po dobu nejméně jednoho roku v zúčastněné zemi uvedené v čl. 7 odst. 1 a podporují posílení činností na úrovni Unie na ochranu finančních zájmů Unie.

a)

přistupující státy, kandidátské země a potenciální kandidáti využívající předvstupní strategii, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto států a zemí v programech Unie, jež jsou stanoveny v příslušných rámcových dohodách, rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách;

b)

partnerské země v rámci evropské politiky sousedství, pokud tyto země dosáhly dostatečné úrovně sblížení příslušných právních předpisů a správních postupů s právními předpisy a správními postupy Unie. Dotyčné partnerské země se účastní programu v souladu s ustanoveními, jež budou s těmito zeměmi sjednána po vypracování rámcových dohod o jejich účasti v programech Unie;

c)

země Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) účastnící se Evropského hospodářského prostoru (EHP) v souladu s podmínkami uvedenými v Dohodě o Evropském hospodářském prostoru.

a)

poskytování specializované technické pomoci příslušným orgánům členských států jedním nebo více z těchto způsobů:

b)

pořádání cílené specializované odborné přípravy a seminářů zaměřených na analýzu rizik, a případně i konferencí zaměřených na jeden nebo více z těchto oborů:

c)

jakoukoli jinou činnost neuvedenou v písmenech a) nebo b) tohoto článku, stanovenou v ročních pracovních programech uvedených v článku 11, která je nezbytná pro dosažení obecného cíle uvedeného v článku 3, specifického cíle uvedeného v článku 4 a operačních cílů uvedených v článku 5.

a)

grantů;

b)

veřejných zakázek nebo

c)

úhrady nákladů na účast na činnostech v rámci programu, které vzniknou zástupcům uvedeným v čl. 7 odst. 3.

a)

do 31. prosince 2017 nezávislou hodnotící zprávu v polovině období o dosažení cílů všech akcí, o výsledcích a dopadech, efektivnosti a účinnosti využívání zdrojů a přidané hodnotě programu pro Unii, aby bylo možné přijmout rozhodnutí o prodloužení, změně nebo pozastavení akcí. Hodnotící zpráva v polovině období rovněž posoudí prostor pro zjednodušení a vnitřní a vnější soudržnost programu a to, zda jsou všechny jeho cíle nadále relevantní, jakož i míru, v jaké akce přispívají k plnění priorit Unie spočívajících v inteligentním a udržitelném růstu podporujícím začlenění. Zohlední také výsledky hodnocení týkajícího se splnění cílů programu Hercule II;

b)

do 31. prosince 2021 závěrečnou hodnotící zprávu o dosažení cílů programu, včetně jeho přidané hodnoty; dlouhodobé dopady a udržitelnost účinků programu se navíc vyhodnotí s ohledem na to, že výsledky hodnocení by měly být podkladem pro rozhodnutí o případném prodloužení, změně nebo pozastavení následného programu.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/14

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 1601/91 (3) a nařízení Komise (ES) č. 122/94 (4) se osvědčila při úpravě aromatizovaných vín, aromatizovaných vinných nápojů a aromatizovaných vinných koktejlů (dále jen „aromatizované vinné výrobky“). Avšak s ohledem na technologické inovace, vývoj trhu a měnící se očekávání spotřebitelů je nezbytné aktualizovat pravidla pro definici, popis, obchodní úpravu, označování a ochranu zeměpisných označení některých aromatizovaných vinných výrobků, přičemž se musí vzít v úvahu tradiční výrobní postupy.

(2)

V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost jsou potřebné další změny, aby byly pravomoci svěřené Komisi podle nařízení (EHS) č. 1601/91 uvedeny do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). S ohledem na oblast působnosti těchto změn je vhodné zrušit nařízení (EHS) č. 1601/91 a nahradit jej tímto nařízením. Nařízení (ES) č. 122/94 zavádí pravidla pro aromatizaci a přidávání alkoholu použitelná na některé aromatizované vinné výrobky, která by proto měla být z důvodu přehlednosti začleněna do tohoto nařízení.

(3)

Na obchodní úpravu a označování aromatizovaných vinných výrobků se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (5), není-li v tomto nařízení stanoveno jinak.

(4)

Aromatizované vinné výrobky jsou důležité pro spotřebitele, výrobce a zemědělské odvětví v Unii. Opatření platná pro aromatizované vinné výrobky by měla přispět k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele, zabránění klamavým praktikám a dosažení transparentnosti trhu a spravedlivé hospodářské soutěže. Tato opatření tak budou chránit dobrou pověst, které aromatizované vinné výrobky z Unie dosáhly na vnitřním i světovém trhu, protože budou nadále zohledňovat tradiční postupy používané při výrobě aromatizovaných vinných výrobků, ale i zvýšené požadavky na ochranu spotřebitele a informace. Rovněž by se mělo přihlížet k technologickým inovacím u výrobků, neboť tyto inovace přispívají ke zlepšení jejich jakosti, aniž by to mělo vliv na tradiční charakter dotyčných aromatizovaných vinných výrobků.

(5)

Výroba aromatizovaných vinných výrobků představuje důležité odbytiště pro zemědělské odvětví Unie, což by mělo být právním rámcem zřetelně vyjádřeno.

(6)

V zájmu spotřebitelů by se toto nařízení mělo vztahovat na všechny aromatizované vinné výrobky uváděné na trh Unie, ať už jsou vyrobeny v členských státech nebo ve třetích zemích. S cílem udržet a zlepšit dobrou pověst aromatizovaných vinných výrobků z Unie na světovém trhu by se pravidla stanovená v tomto nařízení měla vztahovat rovněž na aromatizované vinné výrobky vyrobené v Unii pro vývoz.

(7)

Pro zajištění přehlednosti a transparentnosti právních předpisů Unie týkajících se aromatizovaných vinných výrobků je nutné jasně vymezit výrobky, na které se uvedené právní předpisy vztahují, kritéria pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování aromatizovaných vinných výrobků, a zejména obchodní označení. Rovněž by měla být stanovena zvláštní pravidla týkající se dobrovolného údaje o provenienci, která doplní pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1169/2011. Stanovením těchto pravidel se upravují všechny fáze výrobního řetězce a spotřebitelé jsou chráněni a řádně informováni.

(8)

Vymezení aromatizovaných vinných výrobků by měla i nadále respektovat tradiční jakostní postupy, ale měla by být aktualizována a zlepšena s ohledem na technologický rozvoj.

(9)

Aromatizované vinné výrobky by se měly vyrábět v souladu s určitými pravidly a omezeními, která zaručí, že očekávání spotřebitelů, pokud jde o jakost a výrobní metody, budou splněna. Mají-li být mezinárodní normy v této oblasti dodrženy, měly by být stanoveny výrobní metody a Komise by měla zpravidla brát v úvahu standardy doporučené a zveřejněné Mezinárodní organizací pro révu a víno (OIV).

(10)

Na aromatizované vinné výrobky by se měly vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 (6) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 (7).

(11)

Ethanol použitý při výrobě aromatizovaných vinných výrobků by kromě toho měl být výhradně zemědělského původu, aby tyto výrobky odpovídaly očekáváním spotřebitelů a byly v souladu s tradičními jakostními postupy. Tímto způsobem se rovněž zajistí odbytiště pro základní zemědělské produkty.

(12)

Vzhledem k významu a složitosti odvětví aromatizovaných vinných výrobků je třeba stanovit zvláštní pravidla pro popis a obchodní úpravu aromatizovaných vinných výrobků a doplnit ustanovení o označování stanovená v nařízení (EU) č. 1169/2011. Tato zvláštní pravidla by rovněž měla zabránit zneužívání obchodních označení aromatizovaných vinných výrobků v případě výrobků, které nesplňují požadavky stanovené v tomto nařízení.

(13)

S ohledem na usnadnění poskytování srozumitelnějších informací spotřebitelům by mělo být umožněno, nahradit obchodní označení stanovené v tomto nařízení vžitým názvem výrobku ve smyslu nařízení (EU) č. 1169/2011.

(14)

Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (8) se použije mimo jiné na zpracované zemědělské výrobky určené k použití jako potraviny, mezi něž patří i aromatizované vinné výrobky. Aromatizované vinné výrobky, které splňují požadavky stanovené v uvedeném nařízení a v aktech přijatých v souladu s ním, mohou být tedy uvedeny na trh jako ekologické aromatizované vinné výrobky.

(15)

Při uplatňování politiky jakosti v souladu se Smlouvou o fungování EU a v zájmu vysoké úrovně jakosti aromatizovaných vinných výrobků se zeměpisným označením by členské státy měly mít možnost přijmout přísnější pravidla než ta, která jsou stanovena v tomto nařízení a která se týkají výroby, popisu, obchodní úpravy a označování aromatizovaných vinných výrobků se zeměpisným označením vyrobených na jejich území, v rozsahu, v jakém jsou tato pravidla v souladu s právem Unie.

(16)

Vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 (9), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (10) a ustanovení o zeměpisných označeních v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (11) se nevztahují na aromatizované vinné výrobky, měla by být pro ochranu zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků stanovena zvláštní pravidla. Zeměpisná označení by měla být použita pro identifikaci aromatizovaných vinných výrobků jako výrobků pocházejících z území určité země, určitého regionu nebo místa na tomto území, jestliže lze určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost aromatizovaných vinných výrobků v podstatě přičíst jeho zeměpisnému původu, a tato zeměpisná označení by měla být zapsána Komisí do rejstříku.

(17)

Toto nařízení by mělo stanovit postup pro zápis, soulad, změnu a případné zrušení zeměpisných označení Unie a třetích zemí.

(18)

Orgány členských států by měly být odpovědné za zajišťování souladu s tímto nařízením a měla by být přijata ustanovení, aby Komise tento soulad mohla sledovat a ověřovat jeho dodržování.

(19)

Za účelem doplnění nebo změn některých prvků tohoto nařízení, které nejsou podstatné, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení výrobních postupů pro aromatizované vinné výrobky; kritéria pro vymezení zeměpisných oblastí a pravidla, omezení a odchylky týkající se výroby ve vymezené zeměpisné oblasti; podmínky, za kterých mohou pro specifikace výrobku platit dodatečné požadavky; stanovení případů, kdy může jednotlivý výrobce požádat o ochranu zeměpisného označení a omezení, která platí pro druh žadatele, který může požádat o tuto ochranu; stanovení podmínek týkajících se žádosti o ochranu zeměpisného označení; přezkum prováděný Komisí a řízení o námitce a postupy pro změnu a zrušení zeměpisných označení; stanovení podmínek pro přeshraniční žádosti; stanovení dne podání žádosti a dne, od kterého je účinná ochrana a dne, od kterého je účinná její změna; stanovení podmínek týkajících se specifikace produktu, včetně podmínek, za nichž se změna považuje za menší a podmínek týkajících se žádostí o změnu specifikace výrobku chráněného zeměpisného označení, neobsahují-li žádnou změnu jednotného dokumentu a podmínek týkajících se schválení těchto změn; omezení týkající se chráněného názvu; povahu a druh oznamovaných informací při výměně informací mezi členskými státy a Komisí; způsoby oznamování; pravidla týkající se přístupových práv k informacím nebo dostupným informačním systémům a podmínky a způsob zveřejnění informací; Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravných prací vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(20)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, pokud jde o metody analýzy pro určování složení aromatizovaných vinných výrobků; rozhodnutí o udělení ochrany zeměpisného označení a o zamítnutí žádostí o tuto ochranu, rozhodnutí o zrušení ochrany zeměpisného označení a o zrušení ochrany stávajících zeměpisných označení; rozhodnutí o schválení menší změny specifikací výrobku; informace o zeměpisném označení, které mají být obsaženy ve specifikaci výrobku; způsoby zpřístupnění rozhodnutí týkajících se ochrany nebo zamítnutí zeměpisných označení veřejnosti; podávání přeshraničních žádostí; kontroly a ověřování prováděné členskými státy; postup, včetně přípustnosti, pro přezkum žádostí o ochranu nebo o schválení změny zeměpisného označení a rovněž postupu, včetně přípustnosti, pro žádosti o námitku, zrušení nebo přeměnu a předkládání informací týkajících se stávajících chráněných zeměpisných označení; správní a fyzické kontroly prováděné členskými státy a Komisí a pravidla pro poskytování informací nezbytných pro uplatňování ustanovení o žádostech o výměnu informací mezi členskými státy a Komisí, včetně způsobů správy oznamovaných informací, jakož i pravidla týkající se obsahu, formy, časového rozvrhu, četnosti a lhůt oznámení a způsoby předávání nebo poskytování informací a dokumentů členským státům, příslušným orgánům třetích zemí nebo veřejnosti; by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (12).

(21)

Komise by měla prostřednictvím prováděcích aktů, aniž vzhledem ke zvláštnímu charakteru uvedených aktů uplatní nařízení (EU) č. 182/2011, zveřejnit jednotný dokument v Úředním věstníku Evropské unie, rozhodnout o tom, zda zamítne žádost o ochranu zeměpisného označení z důvodu nepřípustnosti, a vytvořit a vést rejstřík zeměpisných značení chráněných podle tohoto nařízení, včetně údajů o stávajících zeměpisných označeních v tomto rejstříku nebo jejich výmazu z rejstříku.

(22)

Při přechodu z pravidel stanovených nařízením (EHS) č. 1601/91 na pravidla stanovená v tomto nařízení by mohly vzniknout potíže, jimiž se toto nařízení nezabývá. Na Komisi by za tímto účelem měla být přenesena pravomoc přijmout nezbytná přechodná opatření.

(23)

K usnadnění hladkého přechodu z pravidel stanovených nařízením (EHS) č. 1601/91 na pravidla stanovená v tomto nařízení by měl být poskytnut dostatečný časový prostor a stanovena vhodná úprava. V každém případě by mělo být uvádění stávajících zásob na trh povoleno od okamžiku uplatňování tohoto nařízení až do vyčerpání těchto zásob.

(24)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovení pravidel pro definici, popis, obchodní úpravu a označování aromatizovaných vinných výrobků, jakož i ochranu zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a dopadů může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

„obchodním označením“ název kteréhokoli aromatizovaného vinného výrobku stanoveného v tomto nařízení;

2)

„popisem“ seznam specifických vlastností aromatizovaného vinného výrobku;

3)

„zeměpisným označením“ označení identifikující aromatizovaný vinný výrobek jako pocházející z oblasti, konkrétního místa nebo země, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jinou vlastnost takového výrobku přičíst především jeho zeměpisnému původu.

a)

aromatizovaná vína;

b)

aromatizované vinné nápoje;

c)

aromatizované vinné koktejly.

a)

získaný z jednoho nebo více výrobků z révy vinné vymezených v části IV bodě 5 přílohy II a v části II bodech 1 a 3 až 9 přílohy VII nařízení (EU) č. 1308/2013, s výjimkou vína „Retsina“;

b)

v němž výrobky z révy vinné uvedené v písmenu a) představují alespoň 75 % celkového objemu;

c)

do něhož může být přidán alkohol;

d)

do něhož mohou být přidána barviva;

e)

do něhož může být přidán hroznový mošt, částečně zkvašený hroznový mošt nebo obojí;

f)

který může být přislazen;

g)

který má skutečný obsah alkoholu nejméně 14,5 % objemových, avšak méně než 22 % objemových a celkový obsah alkoholu nejméně 17,5 % objemových;

a)

získaný z jednoho nebo více výrobků z révy vinné vymezených v části II bodech 1, 2 a 4 až 9 přílohy VII nařízení (EU) č. 1308/2013, s výjimkou vín připravených s přidáním alkoholu a vína „Retsina“;

b)

v němž výrobky z révy vinné uvedené v písmenu a) představují alespoň 50 % celkového objemu;

c)

do něhož nebyl přidán žádný alkohol, není-li v příloze II uvedeno jinak;

d)

do něhož mohou být přidána barviva;

e)

do něhož může být přidán hroznový mošt, částečně zkvašený hroznový mošt nebo obojí;

f)

který může být přislazen;

g)

který má skutečný obsah alkoholu nejméně 4,5 % objemových, avšak méně než 14,5 % objemových.

a)

získaný z jednoho nebo více výrobků z révy vinné vymezených v části II bodech 1, 2 a 4 až 11 přílohy VII nařízení (EU) č. 1308/2013, s výjimkou vín připravených s přidáním alkoholu a vína „Retsina“;

b)

v němž výrobky z révy vinné uvedené v písmenu a) představují alespoň 50 % celkového objemu;

c)

do něhož nebyl přidán žádný alkohol;

d)

do něhož mohou být přidána barviva;

e)

který může být přislazen;

f)

který má skutečný obsah alkoholu více než 1,2 % objemových, avšak méně než 10 % objemových.

a)

název, který se má chránit;

b)

jméno a adresa žadatele;

c)

specifikace výrobku uvedená v odstavci 2 a

d)

jednotný dokument shrnující specifikaci výrobku uvedenou v odstavci 2.

a)

název, který se má chránit;

b)

popis výrobku, zejména jeho základní analytické vlastnosti, jakož i uvedení jeho organoleptických vlastností;

c)

případně zvláštní výrobní postupy a specifikace i příslušná omezení pro výrobu výrobku;

d)

vymezení příslušné zeměpisné oblasti;

e)

podrobné údaje potvrzující souvislost uvedenou v čl. 2 odst. 3;

f)

příslušné požadavky stanovené v unijních nebo vnitrostátních prvních předpisech, anebo pokud tak stanoví členské státy, stanovené organizací, která spravuje chráněná zeměpisná označení, s přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto požadavky musí být objektivní, nediskriminační a slučitelné s právem Unie;

g)

uvedení hlavní suroviny, z níž se aromatizovaný vinný výrobek získává;

h)

název a adresu orgánů nebo subjektů, které ověřují soulad s ustanoveními specifikace výrobku, a jejich konkrétní úkoly.

a)

zveřejní jednotný dokument a specifikaci výrobku alespoň na internetu a

b)

postoupí Komisi žádost o ochranu obsahující tyto informace:

a)

ke stávající situaci v Unii, především v oblastech spotřeby;

b)

k příslušnému právu Unie nebo vnitrostátnímu právu.

a)

jakémukoli přímému či nepřímému obchodnímu použití chráněného názvu:

b)

jakémukoli zneužití, napodobení nebo připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku nebo služby nebo je-li chráněný název přeložen, přepsán nebo transliterován či doprovázen výrazy jako „druh“„typ“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „napodobenina“, „chuť“, „jako“ nebo podobnými výrazy;

c)

jakémukoli jinému nepravdivému nebo zavádějícímu údaji o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech výrobku použitému na vnitřním nebo vnějším obalu, na reklamním materiálu nebo na dokladech týkajících se daného vinařského výrobku, jakož i proti použití přepravního obalu, který by mohl vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ výrobku;

d)

všem ostatním praktikám, které by mohly spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o skutečný původ výrobku.

a)

příslušný orgán nebo orgány uvedené v článku 22 nebo

b)

jeden nebo více kontrolních subjektů odpovědných za ověření ve smyslu čl. 2 druhého pododstavce bodu 5 nařízení (ES) č. 882/2004, které působí jako subjekty pro certifikaci výrobku v souladu s kritérii stanovenými v článku 5 uvedeného nařízení.

a)

jeden nebo více orgánů veřejné správy určených třetí zemí nebo

b)

jeden nebo více subjektů pro certifikaci.

a)

formální část podle čl. 10 odst. 1;

b)

vnitrostátní rozhodnutí o schválení.

a)

kritéria pro vymezení zeměpisné oblasti a

b)

pravidla, omezení a odchylky týkající se výroby ve vymezené zeměpisné oblasti.

a)

případy, kdy může jednotlivý výrobce požádat o ochranu zeměpisného označení;

b)

omezení, pro určitý druh žadatele, který může požádat o ochranu zeměpisného označení;

c)

podmínky týkající se žádosti o ochranu zeměpisného označení, přezkumu prováděného Komisí, řízení o námitce a postupů pro změnu a zrušení zeměpisných označení;

d)

podmínky pro přeshraniční žádosti;

e)

stanoví den, kdy byla žádost podána;

f)

den, od kterého začíná ochrana;

g)

podmínky, za nichž se změna považuje za menší podle čl. 24 odst. 2;

h)

den, ke kterému změna vstoupí v platnost;

i)

podmínky týkající se žádostí o změnu specifikace výrobku zeměpisného označení chráněného podle tohoto nařízení, neobsahují-li žádnou změnu jednotného dokumentu uvedeného v čl. 10 odst. 1 písm. d).

a)

informace poskytované ve specifikaci výrobku, jde-li o souvislost uvedenou v čl. 2 bodu 3 mezi zeměpisnou oblastí a konečným výrobkem;

b)

způsoby zveřejňování rozhodnutí o ochraně nebo zamítnutí uvedených v článku 16;

c)

podávání přeshraničních žádostí;

d)

kontroly a ověření prováděná členskými státy, včetně testování.

a)

vzory dokumentů a formát pro předávání;

b)

lhůty;

c)

podrobné údaje o skutečnostech, dokladech a dalších dokumentech předkládaných spolu s žádostí.

a)

povahu a druh oznamovaných informací;

b)

způsoby oznamování;

c)

pravidla týkající se přístupových práv k informacím nebo dostupným informačním systémům;

d)

podmínky a způsob zveřejnění informací.

a)

pravidla pro poskytování informací nezbytných k uplatňování tohoto článku;

b)

způsoby správy oznamovaných informací a pravidla týkající se obsahu, formy, časového rozvrhu, četnosti a lhůt oznámení;

c)

způsoby předávání nebo poskytování informací a dokumentů členským státům, příslušným orgánům třetích zemí nebo veřejnosti.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/35

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 774/94 (2) svěřuje Komisi pravomoci k provádění některých ustanovení uvedeného nařízení.

(2)

V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by měly být pravomoci svěřené Komisi nařízením (ES) č. 774/94 uvedeny do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(3)

Za účelem doplnění nebo změn jiných než podstatných prvků nařízení (ES) č. 774/94 by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přijímání změn uvedeného nařízení, pokud by objemy a další podmínky režimu kvót bylo třeba upravit, zejména na základě rozhodnutí Rady o uzavření dohody s jednou nebo více třetími zeměmi. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(4)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení nařízení (ES) č. 774/94, pokud jde o pravidla nezbytná pro správu režimu kvót podle uvedeného nařízení, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (3).

(5)

Nařízení (ES) č. 774/94 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

články 7 a 8 se nahrazují tímto:

„Článek 7

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů pravidla nezbytná pro správu režimu kvót podle tohoto nařízení a v případě potřeby:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 8b odst. 2.

Článek 8

Za účelem splnění mezinárodních závazků a v případech, v nichž jsou objemy a další podmínky režimu kvót podle tohoto nařízení upraveny Evropským parlamentem a Radou nebo Radou, zejména rozhodnutím Rady, kterým se uzavírá dohoda s jednou nebo více třetími zeměmi, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 8a, pokud jde o změny vyplývající pro toto nařízení.“

2)

vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 8a

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená článku 8 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 9. dubna 2014. Komise předloží zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 8 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 8b

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů zřízený článkem 229 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (4). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá nejméně čtvrtina členů výboru.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/38

(1)

Podle čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 (3), má Komise přezkoumat způsoby, jak do roku 2020 dosáhnout cíle 147 g CO2/km, a to pod podmínkou potvrzení jeho proveditelnosti, i vzorce stanovené v příloze I uvedeného nařízení a výjimky podle článku 11 daného nařízení. Je třeba, aby toto nařízení bylo v co nejvyšší míře neutrální z hlediska hospodářské soutěže, sociální spravedlnosti a udržitelnosti.

(2)

Vzhledem ke spojitosti mezi emisemi CO2 a spotřebou paliva by vymezení způsobů ke snížení emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel mohlo přispět rovněž k nákladově efektivnímu snížení spotřeby paliva a souvisejících nákladů pro majitele těchto vozidel.

(3)

Je vhodné upřesnit, že pro účely ověření dodržování cíle 147 g CO2/km by měly být emise CO2 i nadále měřeny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 (4) a jeho prováděcími opatřeními a pomocí inovativních technologií.

(4)

Podle technické analýzy, která byla provedena pro posouzení dopadů, jsou technologie nezbytné ke splnění cíle 147 g CO2/km dostupné a požadovaného snížení emisí lze dosáhnout s nižšími náklady, než se odhadovalo v předcházející technické analýze provedené před přijetím nařízení (EU) č. 510/2011. Rozdíl mezi současnými průměrnými specifickými emisemi CO2 z nových lehkých užitkových vozidel a cílem 147 g CO2/km se rovněž zmenšil. Proveditelnost dosažení uvedeného cíle do roku 2020 je tedy potvrzena.

(5)

Vzhledem k nepřiměřeným dopadům, které vyplývají pro nejmenší výrobce z dodržování cílů pro specifické emise vymezených na základě užitkovosti vozidel, vysoké administrativní zátěži spojené s postupem pro udělení výjimky a z toho vyplývajícímu okrajovému přínosu, pokud jde o snížení emisí CO2 z vozidel prodávaných těmito výrobci, by měli být výrobci, kteří jsou odpovědní za méně než 1 000 nových lehkých užitkových vozidel registrovaných ročně v Unii, vyňati z působnosti cíle pro specifické emise a poplatku za překročení emisí.

(6)

Postup pro udělení výjimky pro malovýrobce by měl být zjednodušen tak, aby poskytl větší časovou pružnost těmto výrobcům při podávání žádosti o výjimku a Komisi při rozhodování o jejím udělení.

(7)

Aby automobilový průmysl mohl uskutečňovat dlouhodobé investice a inovace, je žádoucí poskytnout informace o tom, jak by mělo být změněno nařízení (EU) č. 510/2011 pro období po roce 2020. Tyto informace by měly vycházet z posouzení nezbytné míry snížení emisí v souladu s dlouhodobými cíli Unie v oblasti klimatu a důsledků pro vývoj nákladově efektivní technologie pro snížení CO2 u lehkých užitkových vozidel. Komise by měla takové aspekty přezkoumat do roku 2015 a předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svých závěrech. Tato zpráva by měla případně zahrnovat návrhy na změnu nařízení (EU) č. 510/2011 v souvislosti se stanovením cílů emisí CO2 pro nová lehká užitková vozidla na období po roce 2020, včetně možného stanovení realistického a dosažitelného cíle pro rok 2025, a to na základě komplexního posouzení dopadů, v němž by bylo zohledněno zachování konkurenceschopnosti automobilového průmyslu a na něm závislých průmyslových odvětví při provádění jasného scénáře snižování emisí v souladu s dlouhodobými cíli Unie v oblasti klimatu. Komise by měla při vypracovávání těchto návrhů zajistit, aby byly co nejvíce neutrální z hlediska hospodářské soutěže a zároveň byly sociálně spravedlivé a udržitelné.

(8)

Emise skleníkových plynů produkované v souvislosti s dodávkou energií, výrobou vozidel a jejich likvidací představují významnou součást stávající celkové uhlíkové stopy silniční dopravy a jejich význam se v budoucnu pravděpodobně ještě výrazně zvýší. Měla by proto být přijata politická opatření, která by výrobce vedla k zavádění optimálních řešení zohledňujících především emise skleníkových plynů související s výrobou energie dodávané do vozidel, jako jsou elektřina a alternativní paliva, a k zajištění toho, aby tyto emise nenarušovaly výhody plynoucí z lepšího využívání provozní energie vozidel, jež je cílem nařízení (EU) č. 510/2011.

(9)

Podle čl. 13 odst. 3 nařízení (EU) č. 510/2011 má Komise zveřejnit zprávu o dostupnosti údajů o stopě a užitečném zatížení a jejich užití jako parametrů užitkovosti pro určení cílů pro specifické emise CO2 vyjádřených ve vzorcích stanovených v příloze I nařízení (EU) č. 510/2011. Přestože tyto údaje jsou dostupné a jejich potenciální využití bylo hodnoceno v posouzení dopadů, byl vyvozen závěr, že pro cíl do roku 2020 u lehkých užitkových vozidel bude nákladově efektivnější zachovat jako parametr užitkovosti hmotnost v provozním stavu.

(10)

Je vhodné zachovat přístup spočívající ve stanovení cíle na základě lineárního vztahu mezi užitkovostí lehkého užitkového vozidla a jeho cílovými hodnotami emisí CO2 vyjádřenými vzorci stanovenými v příloze I nařízení (EU) č. 510/2011, neboť to umožňuje zachovat rozmanitost trhu s lehkými užitkovými vozidly a schopnost výrobců uspokojovat různé potřeby spotřebitelů, a zamezit tak jakémukoli neoprávněnému narušování hospodářské soutěže. Je však zapotřebí tento přístup aktualizovat, aby odrážel nejnovější dostupné údaje o registracích nových lehkých užitkových vozidel.

(11)

Komise v posouzení dopadů zhodnotila dostupnost údajů o stopě a jejich použití jako parametru užitkovosti ve vzorcích stanovených v příloze I nařízení (EU) č. 510/2011. Na základě tohoto posouzení dopadů Komise dospěla k závěru, že parametrem užitkovosti použitým ve vzorci pro rok 2020 by měla být hmotnost.

(12)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (5) se vyžaduje, aby Komise provedla posouzení dopadů za účelem přezkumu zkušebních postupů s cílem zohlednit skutečné emise CO2 z osobních automobilů. Nařízení (EU) č. 510/2011 rozšiřuje přezkum zkušebních postupů tak, že jsou zahrnuta i lehká užitková vozidla. Je třeba pozměnit stávající „nový evropský jízdní cyklus“ (NEDC) tak, aby byl reprezentativní s ohledem na skutečné jízdní podmínky a aby se předešlo příliš nízkému odhadu skutečných emisí CO2 a spotřeby paliv. Jakmile to bude možné, měl by být schválen nový, realističtější a spolehlivější zkušební postup. Činnost v tomto směru pokračuje vývojem celosvětově harmonizovaného zkušebního postupu pro lehká vozidla (WLTP) v rámci Evropské hospodářské komise OSN, ale ještě není dokončena. Postup WLTP by se měl uplatňovat co nejdříve, aby bylo zajištěno, že tyto specifické emise CO2 uváděné u nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel budou více odpovídat skutečným emisím vznikajícím za normálních podmínek používání. S ohledem na tuto skutečnost stanoví příloha I nařízení (EU) č. 510/2011 emisní limity pro rok 2020, jak jsou měřeny v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 a přílohou XII nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (6). Jakmile se zkušební postupy změní, měly by být limity uvedené v příloze I nařízení (EU) č. 510/2011 upraveny tak, aby se zajistila srovnatelná přísnost pro výrobce a třídy vozidel. Komise by proto měla provést důkladnou studii srovnávající NEDC a nové zkušební cykly postupu WLTP, aby byl reprezentativní s ohledem na skutečné provozní podmínky.

(13)

Aby bylo zaručeno odpovídající zohlednění skutečných emisí a plná srovnatelnost naměřených hodnot CO2, měla by Komise zajistit, aby byly jasně definovány skutečnosti, které mají při zkušebním postupu na naměřené hodnoty emisí CO2 významný vliv, aby se zabránilo využívání pružnosti zkušebního cyklu výrobci. Je třeba řešit problém odchylek mezi emisními hodnotami CO2 pro schvalování typu vozidla a emisemi vozidel nabízených k prodeji, mimo jiné zvážením zkušebního postupu pro posuzování shody v provozu, který by měl zajistit nezávislé testování reprezentativního vzorku vozidel určených k prodeji, a rovněž i způsobů řešení případů prokázaných zásadních rozdílů mezi výsledky šetření a výchozími emisemi CO2 naměřenými při schvalování typu vozidla.

(14)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vymezení způsobů, jak dosáhnout cíle snížení emisí CO2 z nových lehkých užitkových vozidel do roku 2020, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(15)

Nařízení (EU) č. 510/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   S účinkem od roku 2020 stanoví toto nařízení cíl pro průměrné emise z nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii ve výši 147 g CO2/km, jak jsou měřeny v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 a jeho prováděcími opatřeními a pomocí inovativních technologií.“

2)

V článku 2 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Článek 4, čl. 8 odst. 4 písm. b) a c), článek 9 a čl. 10 odst. 1 písm. a) a c) se nevztahují na výrobce, který je spolu se všemi svými spojenými podniky odpovědný za méně než 1 000 nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii v předchozím kalendářním roce.“

3)

V čl. 11 odst. 3 se zrušuje poslední věta.

4)

Článek 12 se mění takto:

5)

Článek 13 se mění takto:

6)

V článku 14 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„2a.   Pokud výbor uvedený v odstavci 1 nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.“

7)

V příloze I bodě 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

„c)	od roku 2020: kde: M = hmotnost vozidla v kilogramech (kg) M0 = hodnota přijatá podle čl. 13 odst. 5 a = 0,096.“.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/42

(1)

Sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (dále jen „strategie Evropa 2020“) vyzývá, aby občané měli právo plně se účastnit vnitřního trhu, k čemuž je nutné zvýšit jejich možnosti a důvěru, pokud jde o přeshraniční nakupování zboží a služeb, zejména prostřednictvím internetu.

(2)

Unie přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a k tomu, aby se spotřebitelé stali ústředním bodem vnitřního trhu, a to podporou a doplňováním politik členských států ve snaze zajistit, aby občané mohli plně požívat výhod vnitřního trhu a aby při tom byla prostřednictvím konkrétních akcí zajištěna řádná ochrana jejich bezpečnosti a právních a hospodářských zájmů.

(3)

Víceletý program Spotřebitelé na období 2014–2020 (dále jen „program“) by měl pomoci zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a plně podpořit ambice strategie Evropa 2020 v oblasti růstu a konkurenceschopnosti prostřednictvím začlenění konkrétních témat určených ve strategii Evropa 2020, pokud jde o digitální agendu pro Evropu, s cílem zajistit, aby digitalizace skutečně vedla ke zlepšení podmínek pro spotřebitele, udržitelný růst, kterého má být dosaženo přechodem k udržitelnějším způsobům spotřeby, sociální začleňování, které má být zajištěno zohledněním zvláštní situace zranitelných spotřebitelů a potřeb stárnoucího obyvatelstva, a o inteligentní regulaci, která má být prováděna mimo jiné sledováním spotřebitelských trhů s cílem napomoci tvorbě inteligentních a správně zacílených právních předpisů.

(4)

Sdělení Komise ze dne 22. května 2012 nazvané „Evropský program pro spotřebitele – zvýšení důvěry a podpora růstu“ (dále jen „Program pro spotřebitele“) stanoví strategický rámec pro spotřebitelskou politiku Unie pro nadcházející období, který spočívá v prosazování zájmů spotřebitelů ve všech politikách na úrovni Unie. Cílem programu pro spotřebitele je vytvořit strategii, jejímž prostřednictvím budou politická opatření účinně a efektivně podporovat spotřebitele po celou dobu jejich života, a to zajištěním bezpečnosti výrobků a služeb, které jsou jim poskytovány, informováním a vzděláváním spotřebitelů, podporou subjektů, které spotřebitele zastupují, posílením práv spotřebitelů, umožněním jejich přístupu ke spravedlnosti a k nápravě a zajištěním vymáhání právních předpisů týkajících se ochrany spotřebitele.

(5)

Nedávný hospodářský pokles odhalil řadu nedostatků a nesrovnalostí v rámci vnitřního trhu, jež mají nepříznivé dopady na důvěru spotřebitelů i občanů. Ačkoli je třeba uznat, že fungování Unie v současnosti podléhá rozpočtovým omezením, Unie by přesto měla poskytnout přiměřené finanční prostředky s cílem umožnit dosažení cílů programu, a podpořit tak strategii Evropa 2020.

(6)

Pro dokončení vnitřního trhu je nezbytné odstranit zbývající neopodstatněné a nepřiměřené překážky bránící jeho řádnému fungování a zvýšit důvěru občanů v tento systém, zejména při přeshraničních nákupech. Unie by měla usilovat o vytvoření náležitých podmínek s cílem posílit postavení spotřebitelů tím, že jim poskytne dostatečné nástroje, znalosti a dovednosti, které jim umožní činit uvážená rozhodnutí založená na informacích, a zvýší jejich informovanost.

(7)

Toto nařízení bere v úvahu ekonomické, sociální a technické prostředí a nově se objevující průvodní jevy. Akce financované v rámci programu budou usilovat zejména o řešení otázek spojených s globalizací, digitalizací, stále složitějšími rozhodnutími, která musí spotřebitelé činit, nezbytností přejít k udržitelnějším způsobům spotřeby, stárnutím obyvatelstva, sociálním vyloučením a s problémem zranitelných spotřebitelů. Jednou z hlavních priorit je začlenění zájmů spotřebitelů do všech unijních politik v souladu s článkem 12 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Koordinace s dalšími politikami a programy Unie plní zásadní úlohu při zajišťování plného zohlednění zájmů spotřebitelů v dalších politikách. Aby se podpořila součinnost a zamezilo se duplicitě, měly by další fondy a programy Unie poskytovat finanční podporu na začleňování zájmů spotřebitelů do svých příslušných oblastí.

(8)

Program by měl zajistit vysokou úroveň ochrany všech spotřebitelů a věnovat při tom zvláštní pozornost zranitelným spotřebitelům za účelem zohlednění jejich zvláštních potřeb a posílení jejich pravomocí, jak požaduje usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů (4). Tento program by měl zranitelným spotřebitelům zajistit zejména přístup k informacím o zboží a službách, aby měli rovnocenné příležitosti a mohli činit svobodná rozhodnutí založená na informacích, a to především proto, že zranitelní spotřebitelé mohou mít problémy s přístupem k informacím pro spotřebitele a s porozuměním těmto informacím, a být tak vystaveni riziku, že budou uvedeni v omyl.

(9)

Program by měl brát v potaz zejména děti, a to i prostřednictvím spolupráce se zúčastněnými stranami s cílem zajistit, aby se zavázaly k šíření odpovědné reklamy určené nezletilým osobám, zejména proto, aby se bojovalo proti zavádějící reklamě na internetu.

(10)

Uvedené akce by měly být stanoveny v tomto programu, který poskytne rámec pro jejich financování. V souladu s článkem 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (5), má toto nařízení poskytnout právní základ pro činnost a pro provádění programu. Toto nařízení navazuje na akce financované podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1926/2006/ES (6) a dále v nich pokračuje.

(11)

Je důležité zlepšit ochranu spotřebitele. K dosažení tohoto obecného cíle by měly být stanoveny specifické cíle, pokud jde o bezpečnost, informovanost a vzdělávání spotřebitelů, podporu poskytovanou spotřebitelským organizacím na úrovni Unie, jakož i práva a nápravu a vymáhání práv spotřebitelů. Hodnota a dopad opatření přijatých v rámci programu by měly být pravidelně sledovány a vyhodnocovány s cílem usnadnit tvorbu inteligentnější politiky v zájmu spotřebitelů. S cílem ohodnotit spotřebitelské politiky, a zejména přesného dopadu přijatých opatření, je potřeba vypracovat ukazatele, jejichž hodnota by se však měla posuzovat v širším kontextu.

(12)

Je důležité zvýšit důvěru spotřebitelů. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je nezbytné rozšířit rozsah činnosti, zejména náležitou finanční podporou poskytovanou spotřebitelským organizacím na úrovni Unie a evropským spotřebitelským centrům, a to s přihlédnutím k zásadní úloze, kterou uvedené subjekty plní při poskytování informací a pomoci spotřebitelům ohledně jejich práv, při podpoře spotřebitelů v rámci spotřebitelských sporů, zejména pokud jde o přístup k vhodným mechanismům řešení sporů, a při prosazování zájmů spotřebitelů v rámci řádného fungování vnitřního trhu. Tyto organizace a centra by měly být schopny zlepšit ochranu spotřebitelů a zvýšit jejich důvěru působením přímo na místě a poskytováním pomoci, informací a vzdělávání přizpůsobených potřebám jednotlivých osob.

(13)

Je nezbytné stanovit způsobilé akce, kterými má být uvedených cílů dosaženo.

(14)

Je zapotřebí vymezit kategorie potenciálních příjemců způsobilých získat granty.

(15)

Finanční referenční částka vyhrazená pro program ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (7) je uvedena v tomto nařízení, aniž by tím byly dotčeny rozpočtové pravomoci Evropského parlamentu a Rady stanovené ve Smlouvě o fungování EU.

(16)

Při provádění programu v duchu zásad řádného finančního řízení, transparentnosti a flexibility by další činnost výkonné agentury měla být přípustná v případě splnění všech požadavků stanovených nařízením Rady (ES) č. 58/2003 (8).

(17)

Výdaje Unie a finanční prostředky členských států vynakládané v oblasti bezpečnosti spotřebitelů, jejich vzdělávání, jejich práv a vymáhání těchto práv by měly být lépe koordinovány, aby byla zajištěna doplňkovost, vyšší účinnost a viditelnost a aby bylo dosaženo lepší rozpočtové součinnosti.

(18)

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru stanoví pro oblast ochrany spotřebitele spolupráci mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu, které se účastní Evropského hospodářského prostoru, na straně druhé. Je rovněž třeba stanovit možnost, aby se programu účastnily další země, zejména země sousedící s Unií a země, které žádají o členství v Evropské unii, kandidátské země nebo země, které k Unii přistupují.

(19)

V souvislosti s prováděním programu a vzhledem ke globalizaci výrobního řetězce a stále větší vzájemné provázanosti trhů by měla být podporována spolupráce se třetími zeměmi, které se programu neúčastní, a to s přihlédnutím k jakýmkoliv relevantním dohodám mezi těmito zeměmi a Unií.

(20)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přizpůsobení ukazatelů stanovených v příloze II za účelem zohlednění změn legislativního rámce v oblasti ochrany spotřebitele a pokud jde o změny přílohy I spočívající ve vyjmutí dotčených konkrétních akcí za účelem zohlednění výsledků hodnotící zprávy vypracované Komisí. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(21)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijímání ročních pracovních programů. Uvedené pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9). Vzhledem k tomu, že program nestanoví kritéria pro bezpečnost výrobků, ale je zaměřen na poskytování finanční podpory nástrojům na provádění politiky v oblasti bezpečnosti výrobků, a vzhledem k poměrně nízké dotčené částce je vhodné uplatnit poradní postup.

(22)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny prostřednictvím přiměřených opatření v rámci celého výdajového cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případných správních a finančních sankcí v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012.

(23)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy z důvodu nadnárodní povahy příslušných otázek, ale spíše jich z důvodu větších možností opatření Unie může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(24)

Rozhodnutí č. 1926/2006/ES by mělo být zrušeno.

(25)

Je vhodné zajistit přechod mezi akčním programem Společenství v oblasti spotřebitelské politiky (2007–2013) zavedeným rozhodnutím č. 1926/2006/ES a tímto programem, a to zejména pokud jde o pokračování víceletých opatření, jakož i o hodnocení úspěchů předchozího programu a oblastí v jeho rámci, jež vyžadují větší pozornost. Dále je třeba sladit trvání tohoto programu s trváním víceletého finančního rámce na roky 2014–2020 stanoveného v nařízení Rady (EU, Euratom) č.1311/2013 (10). Tento program by se měl proto použít od 1. ledna 2014. Od 1. ledna 2021 by měly prostředky na technickou a administrativní pomoc v případě potřeby pokrývat výdaje týkající se řízení akcí, které nebudou dokončeny do konce roku 2020,

a)

Cíl I – Bezpečnost: upevnit a zvýšit bezpečnost výrobků prostřednictvím účinného dozoru nad trhem v rámci celé Unie.

Tento cíl bude měřen zejména podle činnosti a efektivity systému EU pro rychlou výměnu informací o nebezpečných spotřebních výrobcích (RAPEX).

b)

Cíl II – Informovanost a vzdělávání spotřebitelů a podpora poskytovaná spotřebitelským organizacím: zlepšit vzdělávání a informovanost spotřebitelů a povědomí spotřebitelů o jejich právech, rozvíjet soubor poznatků pro účely spotřebitelské politiky, poskytovat podporu spotřebitelským organizacím a zohledňovat současně také specifické potřeby zranitelných spotřebitelů.

c)

Cíl III – Práva a náprava: rozvíjet a posilovat práva spotřebitelů zejména prostřednictvím inteligentní regulace a zlepšením přístupu k jednoduché, účinné a účelné nápravě s nízkými náklady, včetně alternativního řešení sporů.

Tento cíl bude měřen zejména podle využívání alternativního řešení sporů k řešení přeshraničních sporů a podle činnosti celounijního systému řešení sporů on-line a rovněž podle procentního podílu spotřebitelů, kteří v reakci na zjištěný problém učiní příslušné kroky k jeho řešení.

d)

Cíl IV – Vymáhání práva: podporovat vymáhání práv spotřebitelů prostřednictvím posilování spolupráce mezi vnitrostátními donucovacími orgány a podporou spotřebitelů formou poradenství.

Tento cíl bude měřen zejména podle úrovně toku informací a efektivity spolupráce v rámci sítě pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, podle činnosti evropských spotřebitelských center a podle toho, do jaké míry jsou spotřebitelé s těmito centry obeznámeni.

Poskytování vysoce kvalitních informací spotřebitelům a jejich zapojení představují meziodvětvovou prioritu, a proto tyto požadavky musí být pokud možno výslovně zahrnuty do všech odvětvových cílů a akcí financovaných v rámci programu.

a)

v rámci cíle I – Bezpečnost:

b)

v rámci cíle II – Informovanost a vzdělávání spotřebitelů a podpora poskytovaná spotřebitelským organizacím:

c)

v rámci cíle III – Práva a náprava:

d)

v rámci cíle IV – Vymáhání práva:

a)

jsou nevládní, neziskové, nezávislé na průmyslových, obchodních a podnikatelských nebo jiných neslučitelných zájmech a jejich hlavním cílem a náplní je podpora a ochrana zdraví, bezpečnosti a hospodářských a právních zájmů spotřebitelů v Unii;

b)

nejméně v polovině členských států jsou pověřeny zastupováním zájmů spotřebitelů na úrovni Unie organizace, které zastupují spotřebitele v souladu s vnitrostátními předpisy nebo postupy a působí na regionální nebo celostátní úrovni.

a)

jsou nevládní, neziskové, nezávislé na průmyslových, obchodních a podnikatelských nebo jiných neslučitelných zájmech a jejich hlavním cílem a náplní je podpora a ochrana zdraví, bezpečnosti a hospodářských a právních zájmů spotřebitelů;

b)

vykonávají všechny tyto činnosti: zajišťují pro zástupce spotřebitelů z Unie a třetích zemí formální mechanismus umožňující přispívat k politickým diskusím a k politikám, pořádají setkání s politickými činiteli a regulačními orgány s cílem podporovat a prosazovat zájmy spotřebitelů u veřejných orgánů, identifikují společné spotřebitelské záležitosti a problémy, prosazují názory spotřebitelů v rámci dvoustranných vztahů mezi Unií a třetími zeměmi, přispívají k výměně a šíření odborných znalostí a vědomostí ohledně spotřebitelských záležitostí v Unii a v třetích zemích a vypracovávají politická doporučení.

a)

jsou nevládní, neziskové a nezávislé na průmyslových, obchodních, podnikatelských nebo jiných neslučitelných zájmech a mezi jejich hlavní cíle a náplň patří prosazování a ochrana zájmů spotřebitelů;

b)

působí alespoň v polovině členských států.

a)

zemím Evropského sdružení volného obchodu, které se účastní Evropského hospodářského prostoru, v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o Evropském hospodářském prostoru;

b)

třetím zemím, zejména přistupujícím a kandidátským zemím i potenciálním kandidátským zemím a zemím, na které se vztahuje evropská politika sousedství, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro jejich účast v programech Unie stanovenými v příslušných rámcových dohodách, rozhodnutích Rady přidružení nebo podobných dohodách.

a)

granty na fungování spotřebitelských organizací na úrovni Unie, vymezené v čl. 5 odst. 1, nepřesahující 50 % způsobilých nákladů;

b)

granty na fungování mezinárodních subjektů, které podporují zásady a politiky přispívající k cílům programu, vymezené v čl. 5 odst. 2, nepřesahující 50 % způsobilých nákladů;

c)

granty na fungování subjektů na úrovni Unie zřízených za účelem koordinace donucovacích opatření v oblasti bezpečnosti výrobků a uznaných za tímto účelem právními předpisy Unie, vymezené v čl. 5 odst. 3, nepřesahující 95 % způsobilých nákladů;

d)

granty na akce celounijních subjektů určené na vypracování kodexů chování, osvědčených postupů a pokynů pro porovnávání cen a jakosti a udržitelnosti výrobků, vymezené v čl. 5 odst. 4, nepřesahující 50 % způsobilých nákladů;

e)

granty pro pořádání akcí předsednictví týkajících se spotřebitelské politiky Unie poskytované vnitrostátním orgánům členského státu vykonávajícího předsednictví jednotlivých složení Rady, s výjimkou složení pro zahraniční věci, nebo subjektům určeným tímto členským státem, nepřesahující 50 % způsobilých nákladů;

f)

granty na akce orgánů členských států odpovědných za ochranu spotřebitele a akce odpovídajících orgánů ve třetích zemích účastnících se v souladu s článkem 7, vymezené v čl. 5 odst. 6, nepřesahující 50 % způsobilých nákladů, kromě akcí výjimečné užitečnosti, u nichž příspěvek Unie na způsobilé náklady nesmí překročit 70 %;

g)

granty na výměny úředníků působících v oblasti vymáhání práva z členských států a třetích zemí účastnících se v souladu s článkem 7, vymezené v čl. 5 odst. 7, pokrývající příspěvky na cestu a pobyt;

h)

granty na akce subjektů určených členským státem nebo třetí zemí uvedenou v článku 7, vymezené v čl. 5 odst. 8, nepřesahující 70 % způsobilých nákladů;

i)

granty na akce vnitrostátních subjektů zabývajících se stížnostmi spotřebitelů, vymezené v čl. 5 odst. 9, nepřesahující 50 % způsobilých nákladů.

a)

pokud jde o granty poskytnuté orgánům a oznámené Komisi pro účely nařízení (ES) č. 2006/2004, podílí se na nich alespoň šest členských států nebo se týkají porušení právních předpisů, jež způsobují nebo pravděpodobně způsobí škodu ve dvou nebo více členských státech;

b)

pokud jde o granty poskytnuté orgánům odpovědným za bezpečnost spotřebních výrobků, podílí se na nich alespoň deset členských států zapojených do evropské sítě orgánů členských států příslušných pro bezpečnost výrobků podle článku 10 směrnice 2001/95/ES nebo přispívají k provádění činností dozoru nad trhem v oblasti bezpečnosti spotřebních výrobků, jež byly stanoveny v právním aktu Unie.

a)

provádění akcí v souladu s článkem 4 a přílohou I tohoto nařízení a orientační přidělení finančních zdrojů;

b)

harmonogram plánovaných výzev k předkládání nabídek a výzev k předkládání návrhů.

a)

do 30. září 2017:

b)

do 31. prosince 2017 případně předloží legislativní návrh nebo s výhradou odstavce 3 přijme akt v přenesené pravomoci.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/57

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 2008/97 (2) svěřuje Komisi pravomoci, jež jí umožňují přijímat prováděcí pravidla pro zvláštní režim dovozu olivového oleje a jiných zemědělských produktů pocházejících z Turecka. Rovněž Komisi svěřuje pravomoci přijímat úpravy uvedeného nařízení, a to v případě změny zvláštního režimu stanoveného příslušnou dohodou o přidružení.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 779/98 (3) svěřuje Komisi pravomoci, jež jí umožňují přijímat zvláštní prováděcí pravidla pro dovozní režim u produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), které pocházejí z Turecka a jejichž dovoz do Unie je povolen za podmínek stanovených v rozhodnutí Rady č. 1/98 o přidružení ES-Turecko (4).

(3)

Nařízení Rady (ES) č. 1506/98 (5), svěřuje Komisi pravomoci, jež jí umožňují zrušit pozastavení uvedené ve zmíněném nařízení, jakmile budou odstraněny překážky preferenčních vývozů z Unie do Turecka.

(4)

V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by měly být pravomoci svěřené Komisi podle nařízení (ES) č. 2008/97, (ES) č. 779/98 a (ES) č. 1506/98 uvedeny do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování EU.

(5)

Za účelem doplnění nebo změn jiných než podstatných prvků nařízení (ES) č. 2008/97 by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny uvedeného nařízení, které jsou nezbytné, mění-li se současné podmínky zvláštního režimu stanoveného dohodou o přidružení, zejména pokud jde o částky, nebo v případě uzavření nové dohody. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(6)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení nařízení (ES) č. 2008/97, (ES) č. 779/98 a (ES) č. 1506/98 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6).

(7)

Nařízení (ES) č. 2008/97, (ES) č. 779/98 a (ES) č. 1506/98 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Články 7 a 8 se nahrazují tímto:

„Článek 7

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů nezbytná prováděcí pravidla pro zvláštní režim dovozu stanovený v tomto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 8b odst. 2.

Článek 8

Za účelem splnění mezinárodních závazků a v případě, že se Rada rozhodne schválit změny současných podmínek zvláštního režimu stanoveného dohodou o přidružení nebo uzavřít dohodu novou, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 8a, pokud jde o příslušné úpravy tohoto nařízení.“

2)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 8a

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 8 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 9. dubna 2014. Komise předloží zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 8 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 8b

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů zřízený článkem 229 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (7). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (8).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá nejméně čtvrtina členů výboru.

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů nezbytná prováděcí pravidla pro režim dovozu u produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie pocházejících z Turecka, které se do Unie dovážejí za podmínek stanovených v rozhodnutí Rady č. 1/98 o přidružení ES-Turecko. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 2a odst. 2.“

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 2a

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů zřízený článkem 229 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (9). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá nejméně čtvrtina členů výboru.

1)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Komise ukončí prostřednictvím prováděcích aktů pozastavení podle článku 2, jakmile budou odstraněny překážky pro preferenční vývozy z Unie do Turecka. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 3a odst. 2.“

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů zřízený článkem 229 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (11). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (12).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá nejméně čtvrtina členů výboru.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/61

(1)

Pro rozvoj energetické politiky Unie a pro to, aby mohla Komise plnit své úkoly v oblasti energetiky, je mimořádně důležité získat celkový obraz vývoje investic do energetické infrastruktury v Unii. Dostupnost pravidelných a aktuálních údajů a informací by měla Komisi umožnit provádět nezbytná srovnání a hodnocení a navrhovat vhodná opatření na základě správných údajů a analýz, zejména pokud se týká budoucí rovnováhy mezi energetickou nabídkou a poptávkou.

(2)

Energetické prostředí v Unii i mimo ni se v posledních letech výrazně změnilo a investice do energetické infrastruktury se staly zásadní otázkou pro zabezpečení dodávek energie pro Unii, pro fungování vnitřního trhu a pro přechod na systém nízkouhlíkové energetiky, jehož cestou se Unie vydala.

(3)

Nová energetická situace vyžaduje významné investice do veškerých druhů infrastruktury ve všech odvětvích energetiky, jakož i vývoj nových druhů infrastruktury a rozšíření nových technologií na trhu. Liberalizace energetiky a další integrace vnitřního trhu poskytují větší prostor pro investice ze strany hospodářských subjektů. Nové politické požadavky, jako například cíle s dopadem na palivovou skladbu, současně mění politiky členských států směrem k nové nebo modernizované energetické infrastruktuře.

(4)

V této souvislosti by se měla věnovat větší pozornost investicím do energetické infrastruktury v Unii, zejména s cílem předvídat problémy, podporovat osvědčené postupy a zavést do budoucího vývoje energetického systému Unie větší transparentnost.

(5)

Komise, a zejména její středisko pro sledování trhu s energií, by proto měly mít k dispozici přesné údaje o investičních projektech týkajících se nejdůležitějších součástí energetického systému Unie, včetně projektů vyřazování z provozu.

(6)

Údaje a informace o předvídatelném vývoji výrobní, přenosové a skladovací kapacity a projektů v různých odvětvích energetiky jsou v zájmu Unie a jsou důležité pro budoucí investice. Je proto třeba zajistit, aby byly Komisi oznamovány investiční projekty, v jejichž rámci byly zahájeny stavební práce nebo činnosti vedoucí k vyřazení z provozu nebo o nichž bylo přijato konečné rozhodnutí o investici.

(7)

Na základě článků 41 a 42 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu) mají podniky povinnost oznamovat své investiční projekty. Tyto informace je třeba doplnit, a to především o pravidelné zprávy o provádění investičních projektů. Tímto dalším podáváním zpráv nejsou dotčeny články 41 až 44 Smlouvy o Euratomu. Je však, kdekoli je to možné, třeba zabránit tomu, aby byly podniky zatíženy dvojím břemenem.

(8)

Aby mohla Komise získat ucelený obraz budoucího vývoje energetického systému Unie jako celku, je nezbytné vytvořit harmonizovaný rámec pro podávání zpráv o investičních projektech založený na aktualizovaných kategoriích oficiálních údajů a informací, jež mají být členskými státy poskytovány.

(9)

Členské státy by za tímto účelem měly oznamovat Komisi údaje a informace o investičních projektech do energetické infrastruktury, které jsou plánovány nebo uskutečňovány na jejich území a týkají se výroby, skladování a přepravy ropy, zemního plynu a elektřiny – včetně elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z uhlí a lignitu a kombinované výroby elektřiny a užitečného tepla –, výroby biopaliv a zachycování, přepravy a ukládání oxidu uhličitého. Členské státy by rovněž měly oznamovat Komisi údaje a informace o investičních projektech týkajících se elektrického propojení a plynového propojení s třetími zeměmi. Dotčené podniky by měly mít povinnost oznamovat tyto údaje a informace dotčenému členskému státu.

(10)

Vzhledem k časovému horizontu investičních projektů v energetice by mělo být dostačující podávání zpráv jednou za dva roky.

(11)

Aby nedocházelo k nepřiměřené administrativní zátěži a minimalizovaly se náklady pro členské státy a podniky, zejména pro malé a střední podniky, mělo by toto nařízení umožňovat osvobození členských států a podniků od povinnosti podávat zprávy, pokud již byly rovnocenné informace Komisi poskytnuty na základě odvětvových právních předpisů Unie pro odvětví energetiky, jejichž cílem je dosažení cílů konkurenčních trhů s energií v Unii, udržitelnosti energetického systému Unie a zabezpečení dodávek energií do Unie. Je třeba se vyhnout tomu, aby se požadavky na podávání zpráv uvedené ve třetím balíčku opatření pro vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem zdvojovaly. V zájmu snížení zátěže vyplývající z podávání zpráv by měla Komise poskytovat podporu členským státům s cílem objasnit, v jakých případech považuje údaje nebo informace, které jí již byly poskytnuty na základě jiných právních předpisů, za splňující požadavky tohoto nařízení.

(12)

Komise, a zejména její středisko pro sledování trhu s energií, by měla mít možnost přijmout veškerá vhodná opatření za účelem zpracování údajů a zjednodušení a zabezpečení oznamování údajů, a zejména provozovat integrované nástroje a postupy informačních technologií, které by měly zaručit důvěrnost údajů nebo informací oznamovaných Komisi.

(13)

Ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů členskými státy upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (3) a ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů Komisí upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (4). Jejich ustanovení nejsou tímto nařízením nijak dotčena.

(14)

Členské státy nebo jimi pověřené subjekty a Komise by měly zachovávat důvěrnost obchodně citlivých údajů nebo informací. Před jejich předáním Komisi by proto členské státy nebo jimi pověřené subjekty měly tyto údaje a informace, s výjimkou těch, které se týkají přeshraničních přenosových projektů, shrnout na úrovni členského státu. Komise by v případě potřeby měla tyto údaje dále shrnout tak, aby nebyly zveřejněny podrobné informace o jednotlivých podnicích a zařízeních a aby takové informace nemohly být odvozeny.

(15)

Komise, a zejména její středisko pro sledování trhu s energií by měly vypracovávat pravidelnou meziodvětvovou analýzu týkající se strukturálního vývoje a perspektiv energetického systému Unie a tam, kde je to vhodné, soustředěněji analyzovat některé aspekty tohoto energetického systému. Tato analýza by měla přispět zejména k posílení energetické bezpečnosti prostřednictvím zjištění možných mezer v infrastruktuře a investicích s cílem dosáhnout rovnováhy mezi energetickou nabídkou a poptávkou. Analýza by měla být také příspěvkem k diskusi na úrovni Unie o energetických infrastrukturách, a proto by měla být předkládána Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a měla by být zpřístupněna zúčastněným stranám.

(16)

Meziodvětvová analýza Komise a údaje a informace, které podle tohoto nařízení Komise zveřejní, budou v souvislosti s plánováním investic přínosem pro malé a střední podniky.

(17)

Komisi mohou být nápomocni odborníci z členských států nebo jiní kvalifikovaní odborníci, a to s cílem dospět ke společnému chápání možných mezer v infrastruktuře a souvisejících rizik a podporovat transparentnost ohledně budoucího vývoje, což je obzvláště v zájmu subjektů, které nově vstupují na trh.

(18)

Toto nařízení by mělo nahradit nařízení Rady (EU, Euratom) č. 617/2010 (5), které bylo dne 6. září 2012 zrušeno Soudním dvorem (6) a jehož účinky měly být zachovány až do vstupu nového nařízení v platnost. Se vstupem tohoto nařízení v platnost by tedy zrušení nařízení (EU, Euratom) č. 617/2010, o němž rozhodl Soudní dvůr, mělo nabýt účinku. Dále by mělo být tímto nařízením zrušeno nařízení Rady (ES) č. 736/96 (7), které bylo zrušeno zrušeným nařízením (EU, Euratom) č. 617/2010.

(19)

Forma a technické podrobnosti oznamování údajů a informací o investičních projektech do energetické infrastruktury Komisi jsou stanoveny v nařízení Komise (EU, Euratom) č. 833/2010 (8). Nařízení (EU, Euratom) č. 833/2010 by mělo zůstat v platnosti až do jeho revize, která bude následovat po přijetí tohoto nařízení.

(20)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu jejich rozsahu či účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

„infrastrukturou“ jakýkoli typ zařízení nebo část zařízení související s výrobou, přenosem a skladováním, včetně propojení Unie s třetími zeměmi;

2)

„investičními projekty“ projekty, jejichž cílem je:

3)

„konečným rozhodnutím o investici“ rozhodnutí přijaté na úrovni podniku definitivně vyčlenit finanční zdroje na investiční fázi projektu;

4)

„investiční fází“ fáze, během níž probíhá výstavba nebo vyřazení z provozu a vznikají kapitálové náklady; nezahrnuje plánovací fázi;

5)

„plánovací fází“ fáze, během níž se připravuje uskutečnění projektu, jež v případě potřeby zahrnuje posouzení proveditelnosti, přípravných a technických studií a získání licencí a povolení, a během níž vznikají kapitálové náklady;

6)

„investičními projekty ve výstavbě“ investiční projekty, u nichž byla zahájena výstavba a vznikly kapitálové náklady;

7)

„vyřazením z provozu“ fáze, kdy je infrastruktura trvale vyřazena z provozu;

8)

„výrobou“ výroba elektřiny a zpracování paliv, včetně biopaliv;

9)

„přenosem“ přeprava zdrojů energie, produktů nebo oxidu uhličitého prostřednictvím sítě, zejména:

10)

„zachycováním“ proces zachycování oxidu uhličitého z průmyslových zařízení za účelem skladování;

11)

„skladováním“ trvalé nebo dočasné skladování energie nebo zdrojů energie v nadzemní či podzemní infrastruktuře nebo geologických úložištích nebo zadržení oxidu uhličitého v podzemních geologických formacích;

12)

„podnikem“ fyzická nebo právnická osoba, soukromá nebo veřejná, rozhodující o investičních projektech nebo provádějící investiční projekty;

13)

„zdroji energie“:

14)

„zvláštním subjektem“ subjekt pověřený odvětvovými právními předpisy Unie v odvětví energetiky přípravou a schvalováním víceletého plánu rozvoje sítě a investic do energetické infrastruktury na úrovni Unie, jakým je Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) uvedená v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 (9) a Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSO-G) uvedená v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 (10);

15)

„souhrnnými údaji“ údaje agregované na úrovni jednoho nebo více členských států.

a)

dotčený členský stát nebo jím pověřený subjekt údaje nebo informace rovnocenné s požadavky tohoto nařízení Komisi již oznámil a uvedl datum oznámení a dotčený zvláštní právní předpis; nebo

b)

je zvláštní subjekt pověřen vypracováním víceletého investičního plánu pro energetickou infrastrukturu na úrovni Unie a shromažďuje za tímto účelem údaje a informace rovnocenné s požadavky tohoto nařízení. V tomto případě a pro účely tohoto nařízení oznámí tento zvláštní subjekt veškeré příslušné údaje a informace Komisi.

a)

objem kapacit plánovaných nebo ve výstavbě;

b)

druh a hlavní charakteristiky infrastruktury nebo kapacit plánovaných nebo ve výstavbě, případně včetně umístění přeshraničních přenosových projektů;

c)

pravděpodobný rok uvedení do provozu;

d)

druh použitých zdrojů energie;

e)

zařízení schopná reagovat na krize bezpečnosti dodávek, například zařízení umožňující zpětný tok nebo změnu paliva, a

f)

vybavenost systémy zachycování uhlíku nebo mechanismy pro dodatečné vybavení systémy zachycování a ukládání uhlíku.

a)

povahu a kapacitu dotčené infrastruktury a

b)

pravděpodobný rok vyřazení z provozu.

a)

celkový objem instalovaných výrobních, přenosových a skladovacích kapacit, které jsou k dispozici na začátku příslušného roku, kdy má být podána zpráva, nebo jejichž provoz je přerušen na dobu delší než tři roky, a

b)

příslušné informace o zpoždění nebo překážkách při provádění investičních projektů, pokud členské státy, jimi pověřené subjekty nebo dotčený zvláštní subjekt takové informace mají.

a)

zjistit případné budoucí rozdíly mezi energetickou poptávkou a nabídkou, které jsou důležité pro energetickou politiku Unie, zejména pro fungování vnitřního trhu s energií, a to s důrazem na potenciální nedostatky a chyby, které se v budoucnosti vyskytnou ve výrobní a přenosové infrastruktuře;

b)

zjistit překážky pro investice a podpořit osvědčené postupy pro jejich překonání a

c)

zvýšit transparentnost pro stávající a možné nové účastníky trhu.

a)

možnost rozšíření působnosti tohoto nařízení na:

b)

zda by měly či neměly být sníženy stropy stanovené pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

20.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/69

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 2368/2002 (2) zavádí ve Společenství systém certifikace a dovozních a vývozních kontrol pro surové diamanty pro účely provádění Kimberleyského systému certifikace.

(2)

Grónsko není součástí území Unie, ale je uvedeno na seznamu zámořských zemí a území uvedeném v příloze II Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s článkem 198 uvedené smlouvy je účelem přidružení zámořských zemí a území k Unii podpora hospodářského a sociálního rozvoje zámořských zemí a území a navazování úzkých hospodářských vztahů mezi nimi a Unií jako celkem.

(3)

Rozhodnutí Rady 2014/136/EU (3) stanoví pravidla a postupy, které Grónsku prostřednictvím spolupráce s Unií umožní účast na Kimberleyském systém certifikace pro surové diamanty. Tato spolupráce by posílila hospodářské vztahy mezi Unií a Grónskem v odvětví diamantového průmyslu, a zejména by umožnila Grónsku vývoz surových diamantů doprovázených certifikátem EU vydaným pro účely systému certifikace, a to s cílem podpořit hospodářský rozvoj Grónska.

(4)

Nařízení (ES) č. 2368/2002 by mělo být změněno, aby tak rozhodnutí 2014/136/EU mohlo vstoupit v platnost, a zejména za tím účelem, aby mohlo být Grónsko zařazeno do systému certifikace.

(5)

Na základě toho bude Grónsku zakázáno přijímat bez platného certifikátu dovoz surových diamantů na území jiného člena než Unie nebo vývoz surových diamantů z území jiného člena než Unie. Změny obsažené v tomto nařízení umožní vývoz surových diamantů z Grónska do třetích zemí, pokud budou tyto diamanty doprovázeny certifikátem EU.

(6)

Kromě stávající podmínky certifikace spočívající v předložení důkazu, že surové diamanty byly do Unie dovezeny legálně, by měla být pro diamanty vytěžené v Grónsku, které dosud nebyly nikdy vyvezeny, zavedena alternativní podmínka, jež by zejména spočívala v doložení této skutečnosti.

(7)

Kromě toho by měly být učiněny změny týkající se podrobných pravidel pro předkládání surových diamantů k ověření orgány Unie, rozšíření zvláštních pravidel týkajících se tranzitu na Grónsko, umožnění grónského členství ve výboru pro provádění nařízení (ES) č. 2368/2002 a stanovení grónského zastoupení v rámci kimberleyského procesu a spolupráce s ostatními členskými státy prostřednictvím Komise.

(8)

Nařízení (ES) č. 2368/2002 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Tímto nařízením se v Unii zavádí systém certifikace a dovozních a vývozních kontrol pro surové diamanty pro účely provádění Kimberleyského systému certifikace.

Pro účely systému certifikace se území Unie a Grónska považují za jediný celek bez vnitřních hranic.