28.6.2013

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 178/1

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 576/2013

ze dne 12. června 2013

o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o zrušení nařízení (ES) č. 998/2003

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 a čl. 168 odst. 4 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 998/2003 (3) stanoví veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu z jednoho členského státu do jiného nebo ze třetích zemí do členských států, jakož i kontroly těchto přesunů. Jeho cílem je v rámci těchto neobchodních přesunů zajistit dostatečnou úroveň bezpečnosti s ohledem na rizika pro veřejné zdraví a zdraví zvířat a odstranit veškeré neodůvodněné překážky bránící těmto přesunům.

(2)

V prohlášení připojeném k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 438/2010 ze dne 19. května 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu (4), se Komise zavázala, že navrhne úplnou revizi nařízení (ES) č. 998/2003, zejména pak pokud jde o ustanovení týkající se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů. V důsledku vstupu Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost je proto třeba uvést pravomoci svěřené Komisi nařízením (ES) č. 998/2003 do souladu s články 290 a 291 uvedené smlouvy. S přihlédnutím k počtu změn, které musí být u veterinárních podmínek stanovených nařízením (ES) č. 998/2003 učiněny, a za účelem zajištění dostatečné srozumitelnosti a přístupnosti těchto podmínek pro řadového občana by mělo být uvedené nařízení zrušeno a nahrazeno tímto nařízením.

(3)

Toto nařízení by mělo stanovit seznam druhů zvířat, u kterých by měly být uplatňovány harmonizované veterinární podmínky, pokud jsou zvířata těchto druhů chována v zájmovém chovu a pokud dochází k jejich neobchodnímu přesunu. Při vytváření tohoto seznamu je třeba vzít v úvahu jejich vnímavost ke vzteklině nebo jejich úlohu v epidemiologii vztekliny.

(4)

Směrnice Rady 92/65/EHS ze dne 13. července 1992 o veterinárních předpisech pro obchod se zvířaty, spermatem, vajíčky a embryi uvnitř Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní veterinární předpisy Společenství uvedené v příloze A oddíle I směrnice 90/425/EHS (5), stanoví mimo jiné veterinární podmínky pro obchodování se psy, kočkami a fretkami a jejich dovoz, neboť se jedná o zvířata vnímavá ke vzteklině. Protože jsou zvířata těchto druhů rovněž chována v zájmovém chovu a často doprovázejí svého majitele nebo oprávněnou osobu během neobchodních přesunů uvnitř Unie a do Unie, mělo by toto nařízení stanovit veterinární podmínky pro neobchodní přesuny těchto druhů do členských států. Tyto druhy by měly být uvedeny v části A přílohy I tohoto nařízení.

(5)

Podobně by měl být vytvořen právní rámec pro veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat těch druhů, které nejsou náchylné ke vzteklině nebo představují bezvýznamné riziko z hlediska epidemiologie vztekliny a na něž by se, pokud by nebyla chována v zájmovém chovu, vztahovaly jiné právní předpisy Unie, včetně právních předpisů pro zvířata určená k výrobě potravin. Tyto druhy by měly být uvedeny v části B přílohy I.

(6)

Seznam v části B přílohy I by měl zahrnovat bezobratlé s výjimkou včel a čmeláků, na něž se vztahuje směrnice 92/65/EHS, a měkkýšů a korýšů, na něž se vztahuje směrnice Rady 2006/88/ES ze dne 24. října 2006 o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočichů (6). Měl by rovněž zahrnovat okrasné vodní živočichy chované v nekomerčních akváriích, již jsou vyjmuti z oblasti působnosti směrnice 2006/88/ES, jakož i obojživelníky a plazy.

(7)

Seznam v části B přílohy I by měl dále zahrnovat všechny druhy ptáků kromě těch, na které se vztahuje směrnice Rady 2009/158/ES ze dne 30. listopadu 2009 o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí (7), hlodavce a králíky jiné než ty, kteří jsou určeni k produkci potravin a definováni v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (8).

(8)

V zájmu jednotnosti práva Unie by však až do doby, než budou stanovena pravidla Unie pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I z jednoho členského státu do jiného nebo z určitého území či třetí země do členského státu, mělo být možné uplatňovat na tyto přesuny vnitrostátní pravidla za předpokladu, že nejsou přísnější než pravidla pro přesuny pro obchodní účely.

(9)

Zvířata druhů uvedených v části B přílohy I tohoto nařízení mohou náležet ke druhům vyžadujícím zvláštní ochranu, a proto by uplatňováním tohoto nařízení nemělo být dotčeno nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (9).

(10)

S cílem jasně rozlišit mezi pravidly pro neobchodní přesuny a pravidly pro obchod se psy, kočkami a fretkami, na které se vztahují veterinární podmínky směrnice 92/65/EHS, a pro jejich dovoz ze třetích zemí do Unie by toto nařízení nemělo definovat pouze pojem zvířete v zájmovém chovu, ale také pojem neobchodního přesunu zvířete v zájmovém chovu, během nějž toto zvíře doprovází svého majitele nebo oprávněnou osobu. Zkušenosti ukazují, že není vždy možné zajistit, aby zvíře v zájmovém chovu bylo během neobchodního přesunu v každém okamžiku v bezprostřední blízkosti majitele nebo oprávněné osoby. V řádně odůvodněných a doložených případech by se mělo mít za to, že zvíře v zájmovém chovu doprovází svého majitele nebo oprávněnou osobu i tehdy, kdy neobchodní přesun tohoto zvířete následuje nebo předchází o nejvýše pět dnů pohyb jeho majitele nebo oprávněné osoby nebo probíhá na jiném místě než pohyb jeho majitele nebo oprávněné osoby.

(11)

Zkušenosti s uplatňováním stávajících pravidel ukazují, že obchod se zvířaty v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I a jejich dovoz ze třetích zemí do Unie mohou být podvodně vydávány za neobchodní přesun. S cílem zabránit těmto praktikám, které mohou představovat riziko pro zdraví zvířat, by toto nařízení mělo stanovit maximální počet zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která mohou doprovázet svého majitele nebo oprávněnou osobu. Za určitých stanovených podmínek by však mělo být možné tento maximální počet překročit. Dále by mělo být upřesněno, že pokud stanovené podmínky nebudou splněny a pokud počet zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I tohoto nařízení přesáhne stanovený maximální počet, budou se na tato zvířata vztahovat příslušná ustanovení směrnice 92/65/EHS a směrnice 90/425/EHS (10) nebo směrnice 91/496/EHS (11).

(12)

Nařízení (ES) č. 998/2003 stanoví, že během přechodného období mají být zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v částech A a B přílohy I považována za identifikovaná, pokud jsou opatřena buď zřetelně čitelným tetováním, nebo elektronickým systémem identifikace („transpondérem“). Toto nařízení by proto mělo stanovit pravidla pro označování zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I tohoto nařízení po uplynutí přechodného období dne 3. července 2011.

(13)

Aplikace transpondéru je invazivní zákrok a k jeho provedení je třeba určitá kvalifikace. Proto by ji měla provádět pouze osoba s náležitou kvalifikací. Pokud členský stát povolí, aby transpondéry aplikovaly osoby jiné než veterinární lékaři, měl by stanovit pravidla týkající se minimálních kvalifikačních předpokladů, které musí tyto osoby splňovat.

(14)	Příloha Ia nařízení (ES) č. 998/2003 stanoví technické požadavky na identifikaci zvířat v zájmovém chovu prostřednictvím transpondérů. Tyto technické požadavky odpovídají mezinárodně uznávaným normám a měly by být bez podstatných změn stanoveny v příloze II tohoto nařízení.

(15)

Pro účely ochrany veřejného zdraví a zdraví zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I by v tomto nařízení měla být stanovena možnost přijmout preventivní zdravotní opatření proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina. Tato opatření by měla být založena na ověřených vědeckých informacích a uplatňována úměrně riziku pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat spojenému s neobchodními přesuny těch zvířat v zájmovém chovu, která by mohla být těmito nákazami nebo infekcemi postižena. Opatření by měla zahrnovat pravidla kategorizace členských států nebo jejich částí, postupy, podle kterých by členské státy, které vyžadují uplatňování preventivních zdravotních opatření, měly průběžně zdůvodňovat opodstatnění těchto opatření, podmínky pro uplatňování a zaznamenávání preventivních zdravotních opatření a případně podmínky, za kterých nemusí být tato opatření výjimečně uplatněna. Prováděcí akt přijatý na základě tohoto nařízení by proto měl stanovit seznam členských států nebo jejich částí kategorizovaných podle příslušných pravidel.

(16)

Očkovací látky proti vzteklině podané zvířatům v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I před dosažením věku tří měsíců nemusí vzhledem k interferenci mateřských protilátek vyvolat ochrannou imunitní reakci. Z tohoto důvodu výrobci očkovacích látek doporučují mladá zvířata v zájmovém chovu před dosažením tohoto věku neočkovat. Aby bylo možné povolit neobchodní přesuny mladých zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, jež nebyla proti vzteklině očkována, nebo jež očkována byla, ale dosud nezískala ochrannou imunitu vůči vzteklině, mělo by toto nařízení stanovit přijetí určitých preventivních opatření a členským státům umožnit, aby v případě dodržení těchto opatření vstup těchto mladých zvířat na své území povolily.

(17)

V zájmu zjednodušení podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I mezi členskými státy s rovnocenným příznivým statusem, pokud jde o vzteklinu, by toto nařízení mělo rovněž stanovit možnost výjimky z požadavků na očkování proti vzteklině. Tato výjimka by měla být umožněna na společnou žádost dotyčných členských států. Měla by být založena na ověřených vědeckých informacích a měla by být uplatňována úměrně riziku pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat spojenému s neobchodními přesuny zvířat, která by mohla být vzteklinou nakažena. Členské státy nebo jejich části, které tyto výjimky využívají, by měly být uvedeny v prováděcím aktu přijatém na základě tohoto nařízení.

(18)

Země a území uvedené v oddíle 2 části B přílohy II nařízení (ES) č. 998/2003 uplatňují pravidla rovnocenná pravidlům, která uplatňují členské státy, zatímco země a území uvedené v části C přílohy II uvedeného nařízení splňují kritéria stanovená v článku 10 uvedeného nařízení. Tyto seznamy by měly být bez podstatných změn stanoveny prováděcím aktem přijatým na základě tohoto nařízení.

(19)	Pro zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I by měl být dále v prováděcím aktu přijatém na základě tohoto nařízení stanoven seznam území nebo třetích zemí, které uplatňují pravidla, jejichž obsah a účinek jsou stejné jako v případě pravidel stanovených v tomto nařízení.

(20)

Nařízení (ES) č. 998/2003 stanoví určité požadavky na neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu mezi členskými státy nebo ze zemí či území uvedených v oddíle 2 části B a v části C přílohy II uvedeného nařízení. Tyto požadavky zahrnují platné očkování proti vzteklině prováděné u daných zvířat v zájmovém chovu očkovacími látkami, jež splňují minimální normy stanovené v příslušné kapitole Příručky norem pro diagnostické testy a očkovací látky pro suchozemská zvířata Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) nebo jimž byla udělena registrace v souladu se směrnicí 2001/82/ES (12) nebo s nařízením (ES) č. 726/2004 (13). Ukázalo se, že tyto očkovací látky jsou při ochraně zvířat proti vzteklině účinné a jsou jedním z požadavků týkajících se platnosti očkování proti vzteklině uvedených v příloze Ib nařízení (ES) č. 998/2003. Tyto požadavky by bez podstatných změn měly být stanoveny v příloze III tohoto nařízení.

(21)

Nařízení (ES) č. 998/2003 stanoví přísnější veterinární podmínky pro zvířata v zájmovém chovu, jež jsou přemisťována ze zemí či území jiných než těch, které jsou uvedeny v části C přílohy II uvedeného nařízení, do členských států. Tyto požadavky zahrnují kontroly účinnosti očkování proti vzteklině u jednotlivých zvířat sérologickým testem prokazujícím titr protilátek prováděným v laboratoři schválené v souladu s rozhodnutím Rady 2000/258/ES ze dne 20. března 2000 o určení zvláštního institutu odpovědného za stanovení kritérií nezbytných pro normalizaci sérologických testů pro sledování účinnosti očkovacích látek proti vzteklině (14). Uvedený požadavek by proto měl být zachován v příloze IV tohoto nařízení a současně by měla být stanovena podmínka, že test by měl být proveden v souladu s postupy stanovenými v příslušné kapitole Příručky týkající se norem pro diagnostické testy a očkovací látky pro suchozemská zvířata Světové organizace pro zdraví zvířat.

(22)

Pro ověřování souladu s tímto nařízením jsou nezbytné identifikační doklady provázející zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, jež jsou v rámci neobchodních přesunů přemisťována do členských států. Toto nařízení by proto mělo stanovit podmínky pro vystavování těchto identifikačních dokladů a požadavky na jejich obsah, platnost, bezpečnostní prvky, formát a grafickou úpravu.

(23)

Toto nařízení by mělo členským státům umožnit, aby na své území povolily v rámci neobchodního přesunu přemisťovat zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která jsou provázena identifikačním dokladem vystaveným na určitém území nebo ve třetí zemi, která uplatňuje pravidla, jejichž obsah a účinek jsou stejné jako v případě pravidel uplatňovaných členskými státy. Mělo by rovněž členským státům umožnit, aby na své území povolily v rámci neobchodního přesunu přemisťovat po pohybu na určité území nebo v třetí zemi ta zvířata v zájmovém chovu, která jsou provázena identifikačním dokladem vystaveným v některém členském státě, za předpokladu, že podmínky pro návrat z těchto území nebo třetích zemí jsou splněny dříve, než zvíře opustí Unii.

(24)

Toto nařízení by rovněž mělo členským státům umožnit, aby v případě nezbytného naléhavého odjezdu majitele, například z důvodu náhlé přírodní katastrofy, politických nepokojů nebo jiného případu vyšší moci týkajícího se majitele, povolily přivézt přímo na své území zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I, která nesplňují podmínky stanovené v tomto nařízení, za předpokladu, že žádost o povolení byla podána předem, že členský stát určení toto povolení udělil a že za účelem splnění podmínek stanovených v tomto nařízení budou zvířata po vymezenou dobu v izolaci pod úředním dohledem. I přes nutnost takového naléhavého odjezdu jsou tato povolení nezbytná vzhledem k rizikům pro zdraví zvířat vyplývajícím ze skutečnosti, že do Unie vstoupí zvíře v zájmovém chovu, které nesplňuje podmínky stanovené v tomto nařízení.

(25)	Na veterinární kontroly zvířat v zájmovém chovu provázejících cestující v rámci neobchodních přesunů se nevztahují směrnice 90/425/EHS a směrnice 91/496/EHS.

(26)

Aby členské státy mohly ověřit soulad s tímto nařízením a přijmout nezbytná opatření, mělo by toto nařízení stanovit pro osoby provázející zvířata v zájmovém chovu povinnost předložit požadovaný identifikační doklad při jakémkoli neobchodním přesunu zvířete v zájmovém chovu do členského státu a stanovit rovněž odpovídající kontroly dokladů i totožnosti zvířat v zájmovém chovu, která provázejí svého majitele během neobchodního přesunu z jednoho členského státu do jiného nebo z určitých území nebo třetích zemí do členského státu.

(27)

Členským státům by toto nařízení rovněž mělo stanovit povinnost provádět na určených místech vstupu systematické kontroly dokladů a totožnosti zvířat v zájmovém chovu, která provázejí svého majitele během neobchodního přesunu z určitých území nebo třetích zemí do členského státu. Tyto kontroly by měly zohlednit příslušné zásady nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (15). V případech, kdy je to nezbytné pro účely dalších přesunů do jiných členských států, by členské státy měly mít povinnost zaznamenávat kontroly do identifikačního dokladu, aby tak bylo možné podle data těchto kontrol určit dobu platnosti identifikačního dokladu.

(28)	Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit ochranná opatření pro účely řešení rizik pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, která jsou s neobchodními přesuny zvířat v zájmovém chovu spojena.

(29)

S cílem poskytnout občanům jasné a dostupné informace o pravidlech, která platí pro vstup zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I na území Unie v rámci neobchodního přesunu, by členské státy měly mít povinnost tyto informace, zejména příslušná ustanovení vnitrostátních právních předpisů, zpřístupnit veřejnosti.

(30)

Za účelem zajištění řádného uplatňování tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o druhově specifické požadavky na označování zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I a druhově specifická preventivní zdravotní opatření proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina, které postihují druhy uvedené v příloze I, dále přijímat pravidla pro omezení počtu zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I, jež provázejí svého majitele v rámci neobchodního přesunu, jakož i změny příloh II až IV. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(31)

Dále by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty postupem pro naléhavé případy v řádně odůvodněných případech rizika pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, pokud jde o preventivní zdravotní opatření proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina, kterými by mohla být postižena zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I.

(32)

S cílem zajistit jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o seznam členských států nebo jejich částí, které mají rovnocenný příznivý statut z hlediska vztekliny a které jsou oprávněny uzavírat vzájemné dohody ke stanovení výjimek z určitých podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, seznam členských států kategorizovaných v souladu s pravidly týkajícími se preventivních zdravotních opatření proti nákazám a infekcím jiným než vzteklina, seznamy území a třetích zemí stanovené za účelem výjimek z určitých podmínek pro neobchodní přesuny, vzor identifikačních dokladů, které musí během neobchodního přesunu z jednoho členského státu do jiného nebo z určitého území či třetí země do členského státu provázet zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I, pravidla týkající se formátu, grafické úpravy a jazyků podepisovaných prohlášení a ochranná opatření v případě výskytu nebo šíření vztekliny nebo nákazy či infekce jiných než vzteklina. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (16).

(33)

Komise by měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, jimiž aktualizuje seznam členských států nebo jejich částí s rovnocenným příznivým statusem z hlediska vztekliny oprávněných uzavírat vzájemné dohody ke stanovení výjimek z určitých podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, seznam území nebo třetích zemí stanovený pro účely výjimek z určitých podmínek pro neobchodní přesuny a ochranná opatření v případě výskytu nebo šíření vztekliny nebo nákazy či infekce jiné než vzteklina, je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se zdraví zvířat a veřejného zdraví.

(34)	V řadě členských států byly zjištěny určité nedostatky při dodržování pravidel stanovených v nařízení (ES) č. 998/2003. Členské státy by proto měly stanovit sankce za porušování tohoto nařízení.

(35)

Rozhodnutí Komise 2003/803/ES ze dne 26. listopadu 2003, kterým se stanoví vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství (17), zavádí vzorový pas pro přesun některých zvířat v zájmovém chovu, totiž psů, koček a fretek, mezi členskými státy podle nařízení (ES) č. 998/2003. S cílem omezit administrativní a finanční zátěž majitelů těchto zvířat by identifikační doklady vystavené v souladu se vzorovým pasem měly za určitých podmínek zůstat platné po celou dobu života zvířete v zájmovém chovu.

(36)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2011/874/EU ze dne 15. prosince 2011, kterým se stanoví seznam třetích zemí a území, z nichž je povolen dovoz psů, koček a fretek a neobchodní přesuny více než pěti psů, koček a fretek do Unie, a vzorová osvědčení pro dovoz a neobchodní přesuny uvedených zvířat do Unie (18), zavádí vzorové zdravotní osvědčení prokazující soulad s nařízením (ES) č. 998/2003 pro neobchodní přesun nejvýše pěti psů, koček nebo fretek do Unie. Za účelem zajištění hladkého přechodu k novým pravidlům stanoveným v tomto nařízení by s výhradou určitých podmínek mělo toto vzorové osvědčení zůstat v platnosti.

(37)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení veterinárních podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I s cílem zabránit rizikům pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat vyplývajícím z těchto přesunů nebo tato rizika minimalizovat, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(38)

S cílem zajistit souběžné zveřejnění tohoto nařízení a prováděcích aktů, jimiž se stanoví seznamy území a třetích zemí za účelem odchylek od určitých podmínek pro neobchodní přesuny, vzor identifikačních dokladů, které musí během neobchodního přesunu z jednoho členského státu do jiného nebo z určitého území či třetí země do členského státu provázet zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I, a pravidla týkající se formátu, grafické úpravy a jazyků podepisovaných prohlášení, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a pravidla pro kontrolu toho, zda jsou při těchto přesunech uvedené podmínky dodržovány.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu z jednoho členského státu do jiného nebo z určitého území či třetí země do členského státu.

2.   Tímto nařízením nejsou dotčeny:

a)	nařízení (ES) č. 338/97;

b)	žádná vnitrostátní opatření přijatá, zveřejněná a zpřístupněná veřejnosti členskými státy, jejichž cílem je omezit přesuny některých druhů nebo plemen zvířat v zájmovém chovu na základě jiných hledisek, než je zdraví zvířat.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„neobchodním přesunem“ přesun, jehož cílem není prodej ani převod vlastnictví zvířete v zájmovém chovu;

b)	„zvířetem v zájmovém chovu“ zvíře některého z druhů uvedených v příloze I, které po celou dobu neobchodního přesunu provází svého majitele nebo oprávněnou osobu a ten za ně během tohoto přesunu zůstává odpovědný;

c)	„majitelem“ fyzická osoba uvedená jako majitel v identifikačním dokladu;

d)	„oprávněnou osobou“ fyzická osoba, kterou majitel písemně zmocnil, aby jeho jménem provedla neobchodní přesun zvířete v zájmovém chovu;

e)	„transpondérem“ pasivní radiofrekvenční identifikační zařízení pouze pro odečítání;

f)	„identifikačním dokladem“ doklad vyhotovený v souladu se vzorem stanoveným prováděcími akty přijatými na základě tohoto nařízení, jenž umožňuje jednoznačnou identifikaci zvířete v zájmovém chovu a kontrolu souladu jeho nákazového statusu s tímto nařízením;

g)	„schváleným veterinárním lékařem“ veterinární lékař schválený příslušným orgánem pro výkon určitých činností v souladu s tímto nařízením nebo s akty přijatými na jeho základě;

h)	„úředním veterinárním lékařem“ veterinární lékař jmenovaný příslušným orgánem;

i)	„kontrolou dokladů“ ověření identifikačního dokladu, který provází zvíře v zájmovém chovu;

j)	„kontrolou totožnosti“ ověření toho, zda se identifikační doklad týká příslušného zvířete v zájmovém chovu a tam, kde je to vhodné, ověření přítomnosti a správnosti označení;

k)	„místem vstupu“ prostor určený členskými státy pro účely kontrol uvedených v čl. 34 odst. 1.

Článek 4

Obecné povinnosti

Neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, která splňují veterinární podmínky stanovené v tomto nařízení, nelze zakázat, omezovat nebo ztěžovat z veterinárních důvodů jiných než těch, které vyplývají z uplatňování tohoto nařízení.

Článek 5

Maximální počet zvířat v zájmovém chovu

1.   Maximální počet zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která mohou během jednoho neobchodního přesunu doprovázet majitele či oprávněnou osobu, nesmí být vyšší než pět.

2.   Odchylně od odstavce 1 může být maximální počet zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I vyšší než pět, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)	účelem neobchodního přesunu těchto zvířat je účast na soutěžích, výstavách nebo sportovních akcích či přípravě na tyto akce;

b)	majitel nebo oprávněná osoba předloží písemné potvrzení dokládající, že tato zvířata jsou přihlášena k účasti na některé z akcí uvedených v písmenu a) nebo jsou registrována u sdružení pořádajícího takové akce;

c)	tato zvířata jsou starší šesti měsíců.

3.   Členské státy mohou vykonávat běžné namátkové kontroly, jejichž cílem je ověřit správnost informací předložených v souladu s odst. 2 písm. b).

4.   Je-li maximální počet zvířat v zájmovém chovu uvedený v odstavci 1 překročen a podmínky uvedené v odstavci 2 nejsou splněny, musí tato zvířata splňovat veterinární podmínky stanovené pro dotčené druhy ve směrnici 92/65/EHS a členské státy zajistí, aby u těchto zvířat byly provedeny veterinární kontroly stanovené ve směrnici 90/425/EHS nebo 91/496/EHS, podle okolností.

5.   S cílem zabránit tomu, aby byly obchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I podvodně vydávány za neobchodní přesuny, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 39, jimiž stanoví pravidla pro určování maximálního počtu zvířat v zájmovém chovu uvedených druhů, která mohou během jednoho neobchodního přesunu doprovázet majitele nebo oprávněnou osobu.

6.   Do 29. června 2018 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku. V případě potřeby Komise navrhne na základě této zprávy změny tohoto nařízení.

KAPITOLA II

PODMÍNKY PRO NEOBCHODNÍ PŘESUNY ZVÍŘAT V ZÁJMOVÉM CHOVU Z JEDNOHO ČLENSKÉHO STÁTU DO JINÉHO ČLENSKÉHO STÁTU

ODDÍL 1

Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

Článek 6

Podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I smějí být přemisťována z jednoho členského státu do jiného členského státu, pouze pokud splňují všechny tyto podmínky:

a)	jsou označena v souladu s čl. 17 odst. 1;

b)	byla očkována proti vzteklině v souladu s požadavky na platnost stanovenými v příloze III;

c)	vyhovují veškerým preventivním zdravotním opatřením proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina přijatým podle čl. 19 odst. 1;

d)	jsou provázena identifikačním dokladem řádně vyplněným a vystaveným v souladu s článkem 22.

Článek 7

Výjimka z povinného očkování proti vzteklině pro mladá zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

1.   S výhradou odstavce 2 mohou členské státy odchylně od čl. 6 písm. b) povolit, aby na jejich území byla v rámci neobchodního přesunu z jiného členského státu přemístěna zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která jsou:

a)	buď mladší dvanácti týdnů a nebyla očkována proti vzteklině;

b)	nebo ve věku mezi dvanácti a šestnácti týdny a byla očkována proti vzteklině, ale ještě nesplňují požadavky na platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III.

2.   Povolení uvedené v odstavci 1 lze udělit, pouze pokud:

a)	buď majitel, nebo oprávněná osoba předloží podepsané prohlášení, že daná zvířata v zájmovém chovu nepřišla od narození až do okamžiku neobchodního přesunu do styku s volně žijícími zvířaty druhů vnímavých ke vzteklině;

b)	nebo jsou daná zvířata v zájmovém chovu přemisťována společně se svou matkou, na které jsou dosud závislá, a z identifikačního dokladu provázejícího jejich matku vyplývá, že před jejich narozením byla očkována proti vzteklině v souladu s požadavky na platnost stanovenými v příloze III.

3.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu přijmout pravidla týkající se formátu, grafické úpravy a jazyků prohlášení uvedených v odst. 2 písm. a) tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

Článek 8

Výjimka z povinného očkování proti vzteklině pro zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

1.   Výjimkou z čl. 6 písm. b) může být postupem podle odstavce 2 a na společnou žádost dotčených členských států povoleno, aby se mezi členskými státy nebo jejich částmi uskutečnil přímý neobchodní přesun zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která nebyla očkována proti vzteklině.

2.   Komise přijme prostřednictvím prováděcího aktu seznam členských států, které jsou oprávněny uzavírat vzájemné dohody ke stanovení výjimek z čl. 6 písm. b) v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Na tomto seznamu jsou uvedeny části těch členských států, na které se může výjimka vztahovat.

3.   Aby byly členské státy mající zájem o takovou vzájemnou dohodu zařazeny na seznam uvedený v odstavci 2, podají Komisi společnou žádost, včetně podrobného znění návrhu dohody, jejímž prostřednictvím mohou s přihlédnutím k postupům stanoveným v Kodexu zdraví suchozemských živočichů Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) pro účely vlastního prohlášení, že daná země nebo dané území je prosté vztekliny, prokázat, že splňují alespoň tyto podmínky:

a)	žádající členské státy mají zavedeny systémy průběžného sledování a ohlašování vztekliny;

b)

žádající členské státy nebo části jejich území, které jsou předmětem žádosti, byly na základě systémů uvedených v písmenu a) nejméně ve dvou letech předcházejících podání společné žádosti prosté vztekliny a není známo, že by na území dotčených členských států nebo jejich částí byla vzteklina zjištěna u divokých zvířat;

c)	žádající členské státy mají zavedena účinná a účelná kontrolní opatření s cílem zabránit zavlečení vztekliny na jejich území a jejímu šíření;

d)	uplatňování výjimky z čl. 6 písm. b) je odůvodněné a úměrné rizikům pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat souvisejícím s přímým neobchodním přesunem neočkovaných zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I z jednoho ze žádajících členských států do jiného nebo části jeho území.

Společná žádost musí obsahovat dostatečné, spolehlivé a vědecky ověřené informace.

4.   Pozbude-li v důsledku změny okolností uvedených v odstavci 3 uplatňování výjimky opodstatnění, Komise prostřednictvím prováděcího aktu vyškrtne členské státy ze seznamu uvedeného v odstavci 2, a to buď ve vztahu k celému jejich území nebo jeho části.

5.   Prováděcí akty uvedené v odstavcích 2 a 4 se přijímají přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

6.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se rizika pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat přijme Komise postupem podle čl. 41 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty, kterými aktualizuje seznam členských států nebo jejich částí uvedený v odstavci 2 tohoto článku.

ODDÍL 2

Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I

Článek 9

Podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I

1.   Pokud Komise přijala akt v přenesené pravomoci podle čl. 19 odst. 1 týkající se zvířat v zájmovém chovu některého z druhů uvedených v části B přílohy I, musí neobchodní přesuny těchto zvířat z jednoho členského státu do jiného splňovat podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

2.   Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v odstavci 1 smějí být přemístěna z jednoho členského státu do jiného pouze tehdy, pokud splňují tyto podmínky:

a)	jsou označena nebo popsána v souladu s požadavky stanovenými podle čl. 17 odst. 2;

b)	vyhovují veškerým preventivním zdravotním opatřením proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina, která byla stanovena podle čl. 19 odst. 1;

c)	jsou provázena identifikačním dokladem řádně vyplněným a vystaveným v souladu s článkem 29.

3.   Do přijetí příslušných aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1 mohou členské státy na neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I z jiného členského státu na své území uplatňovat vnitrostátní pravidla, pokud:

a)	jsou uplatňována úměrně riziku pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat souvisejícímu s neobchodními přesuny zvířat v zájmovém chovu těchto druhů a

b)	nejsou přísnější než pravidla, která se používají pro obchod se zvířaty těchto druhů v souladu se směrnicí 92/65/EHS nebo 2006/88/ES.

KAPITOLA III

PODMÍNKY PRO NEOBCHODNÍ PŘESUNY ZVÍŘAT V ZÁJMOVÉM CHOVU Z URČITÉHO ÚZEMÍ NEBO TŘETÍ ZEMĚ DO ČLENSKÉHO STÁTU

ODDÍL 1

Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

Článek 10

Podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

1.   Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I smějí být přemisťována z určitého území nebo třetí země do členského státu, pouze pokud splňují tyto podmínky:

a)	jsou označena v souladu s čl. 17 odst. 1;

b)	byla očkována proti vzteklině v souladu s požadavky na platnost stanovenými v příloze III;

c)	byla podrobena sérologickému testu prokazujícímu titr protilátek proti vzteklině, jenž splňuje požadavky na platnost podle přílohy IV;

d)	vyhovují veškerým preventivním zdravotním opatřením proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina, která byla stanovena podle čl. 19 odst. 1, a

e)	jsou provázena identifikačním dokladem řádně vyplněným a vystaveným v souladu s článkem 26.

2.   Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I smějí být přemístěna z určitého území nebo třetí země jiných než těch, které jsou uvedeny na seznamu podle čl. 13 odst. 1, do členského státu pouze přes jedno z míst vstupu uvedených na seznamu podle čl. 34 odst. 3.

3.   Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy povolit, aby registrovaní vojenští nebo hledací a záchranářští psi byli přemístěni přes jiné místo, než je místo vstupu, pokud:

a)	majitel nebo oprávněná osoba předem požádali o povolení a členský stát je udělil a

b)	tito psi jsou v souladu s čl. 34 odst. 2 podrobeni kontrole splnění podmínek na místě k tomu určeném příslušným orgánem a v souladu s podmínkami stanovenými v povolení uvedeném v písmenu a) tohoto odstavce.

Článek 11

Výjimka z povinného očkování proti vzteklině pro mladá zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

1.   S výhradou odstavce 2 mohou členské státy odchylně od čl. 10 odst. 1 písm. b) povolit, aby na jejich území byla v rámci neobchodního přesunu přemístěna z území nebo třetích zemí uvedených na seznamu podle čl. 13 odst. 1 nebo 2 zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která jsou:

a)	buď mladší dvanácti týdnů a nebyla očkována proti vzteklině;

b)	nebo ve věku mezi dvanácti a šestnácti týdny a byla očkována proti vzteklině, ale ještě nesplňují požadavky na platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III.

2.   Povolení uvedené v odstavci 1 lze udělit, pouze pokud:

a)	buď majitel, nebo oprávněná osoba předloží podepsané prohlášení, že daná zvířata v zájmovém chovu nepřišla od narození až do okamžiku neobchodního přesunu do styku s volně žijícími zvířaty druhů vnímavých ke vzteklině;

b)	nebo jsou daná zvířata v zájmovém chovu přemisťována společně se svou matkou, na které jsou dosud závislá, a z identifikačního dokladu provázejícího jejich matku vyplývá, že před jejich narozením byla očkována proti vzteklině v souladu s požadavky na platnost stanovenými v příloze III.

3.   Následný neobchodní přesun zvířat v zájmovém chovu uvedených v odstavci 1 tohoto článku do jiného členského státu je zakázán s výjimkou případů, kdy jsou přemisťována v souladu s podmínkami stanovenými v článku 6 nebo kdy byl jejich přesun povolen v souladu s článkem 7 a kdy členský stát určení rovněž povolil jejich přesun na své území z území nebo třetích zemí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

4.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu přijmout pravidla týkající se formátu, grafické úpravy a jazyků prohlášení uvedených v odst. 2 písm. a) tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

Článek 12

Výjimka z povinného sérologického testu prokazujícího titr protilátek pro zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I

1.   Odchylně od čl. 10 odst. 1 písm. c) není sérologický test prokazující titr protilátek požadován u zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která jsou přemisťována z určitého území nebo třetí země, jež jsou uvedeny na seznamu podle čl. 13 odst. 1 nebo 2, do členského státu:

a)	buď přímo;

b)	nebo poté, co pobývala výhradně na jednom či více z těchto území nebo v jedné či více z těchto třetích zemí;

c)

nebo po tranzitu přes určité území nebo třetí zemi jiné než uvedené na seznamu podle čl. 13 odst. 1 nebo 2 za podmínky, že majitel nebo oprávněná osoba předloží podepsané prohlášení, že daná zvířata nepřišla během tohoto tranzitu do styku se zvířaty druhů vnímavých ke vzteklině a že jsou v dopravním prostředku nebo v areálu mezinárodního letiště bezpečně zajištěna.

2.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu přijmout pravidla týkající se formátu, grafické úpravy a jazyků prohlášení uvedených v odst. 1 písm. b) tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

Článek 13

Vyhotovení seznamu území a třetích zemí

1.   Komise přijme prostřednictvím prováděcího aktu seznam území a třetích zemí, které podaly žádost o zápis na tento seznam a prokázaly v ní, že na zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I uplatňují pravidla, jejichž obsah a účinek jsou stejné jako v případě pravidel stanovených v oddíle 1 kapitoly II, v tomto oddíle a v oddíle 2 kapitoly VI a případných pravidel přijatých na jejich základě.

2.   Komise přijme prostřednictvím prováděcího aktu seznam území a třetích zemí, které podaly žádost o zápis na tento seznam a prokázaly v ní, že ve vztahu ke zvířatům v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I splňují alespoň tato kritéria:

a)	případy vztekliny jsou povinně hlášeny příslušným orgánům;

b)	nejméně po dva roky předcházející podání žádosti fungoval účinný systém sledování případů vztekliny, pro nějž je minimálním požadavkem průběžný program včasného odhalování s cílem zajistit vyšetřování a ohlašování případů zvířat s podezřením na vzteklinu;

c)

struktura a organizace jejich veterinárních a kontrolních služeb, pravomoci těchto služeb a dozor, kterému podléhají, a prostředky, jimiž disponují, včetně personálního zajištění a laboratorní kapacity, dostačují k: i) účinnému uplatňování a prosazování vnitrostátních právních předpisů týkajících se neobchodních přesunů zvířat v zájmovém chovu a ii) zaručení platnosti identifikačních dokladů ve formátu stanoveném v článku 25 vystavených v souladu s článkem 26;

d)

jsou zavedena a účinně uplatňována pravidla prevence a tlumení vztekliny s cílem minimalizovat riziko nákazy zvířat v zájmovém chovu, včetně pravidel pro dovoz zvířat v zájmovém chovu z jiných zemí nebo území a tam, kde je to vhodné, pravidel pro: i) sledování populací toulavých psů a koček, ii) očkování domácích zvířat proti vzteklině, zejména v případě výskytu vztekliny u netopýrů podčeledi upíři (Desmodontinae), a iii) tlumení a eradikaci vztekliny u volně žijících živočichů;

e)	jsou v platnosti pravidla pro udělování licencí, pro očkovací látky proti vzteklině a pro uvádění těchto očkovacích látek na trh.

3.   Prováděcí akty uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se rizika pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat přijme Komise postupem podle čl. 41 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty, kterými aktualizuje seznam území nebo třetích zemí uvedený v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.

ODDÍL 2

Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I

Článek 14

Podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I

1.   Pokud Komise přijala akt v přenesené pravomoci podle čl. 19 odst. 1 týkající se zvířat v zájmovém chovu některého z druhů uvedených v části B přílohy I, musí neobchodní přesuny takových zvířat z určitého území nebo třetí země do členského státu splňovat podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

2.   Zvířata v zájmovém chovu uvedená v odstavci 1 smějí být přemístěna z určitého území nebo třetí země do členského státu pouze tehdy, pokud splňují všechny tyto podmínky:

a)	jsou označena nebo popsána v souladu s požadavky stanovenými podle čl. 17 odst. 2;

b)	vyhovují veškerým preventivním zdravotním opatřením proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina, která byla stanovena podle čl. 19 odst. 1;

c)	jsou provázena identifikačním dokladem řádně vyplněným a vystaveným v souladu s článkem 31;

d)	jestliže pocházejí z určitého území nebo třetí země jiných než těch, které jsou uvedeny na seznamu podle článku 15, vstoupila přes jedno z míst vstupu.

3.   Do přijetí příslušných aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1 mohou členské státy na neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I z určitého území nebo třetí země na své území uplatňovat vnitrostátní pravidla, pokud:

a)	jsou uplatňována úměrně riziku pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat souvisejícímu s neobchodními přesuny zvířat v zájmovém chovu těchto druhů a

b)	nejsou přísnější než pravidla, která se používají pro dovoz zvířat těchto druhů v souladu se směrnicí 92/65/EHS nebo 2006/88/ES.

Článek 15

Vyhotovení seznamu území a třetích zemí

Komise může přijmout prostřednictvím prováděcího aktu seznam území a třetích zemí, které prokázaly, že na zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I uplatňují pravidla, jejichž obsah a účinek jsou stejné jako v případě pravidel stanovených v oddíle 2 kapitoly II, v tomto oddíle a v oddíle 2 kapitoly VI a případných pravidel přijatých na jejich základě.

ODDÍL 3

Výjimka z podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu

Článek 16

Výjimka z podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu mezi některými zeměmi a územími

Odchylně od článků 10 a 14 lze neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu mezi následujícími zeměmi a územími nadále provádět za podmínek stanovených vnitrostátními pravidly těchto zemí a území:

a)	San Marino a Itálie;

b)	Vatikán a Itálie;

c)	Monako a Francie;

d)	Andorra a Francie;

e)	Andorra a Španělsko;

f)	Norsko a Švédsko;

g)	Faerské ostrovy a Dánsko;

h)	Grónsko a Dánsko.

KAPITOLA IV

OZNAČOVÁNÍ A PREVENTIVNÍ ZDRAVOTNÍ OPATŘENÍ

ODDÍL 1

Označování

Článek 17

Označování zvířat v zájmovém chovu

1.   Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I musí být označena aplikací transpondéru nebo zřetelně čitelným tetováním provedenými před 3. červencem 2011.

Nesplňuje-li transpondér uvedený v prvním pododstavci technické požadavky stanovené v příloze II, majitel nebo oprávněná osoba zajistí zařízení nezbytné pro jeho odečítání při každém ověřování označení podle čl. 22 odst. 1 a 2 a článku 26 a každé kontrole totožnosti podle článku 33 a čl. 34 odst. 1.

2.   Zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I musí být označena nebo popsána s přihlédnutím k charakteristickým rysům každého druhu takovým způsobem, aby byla zajištěna spojitost mezi daným zvířetem a jeho identifikačním dokladem.

S ohledem na rozmanitost druhů uvedených v části B přílohy I je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 39, pokud jde o druhově specifické požadavky na označování nebo popis zvířat v zájmovém chovu těchto druhů, a to s přihlédnutím k veškerým příslušným vnitrostátním požadavkům.

Článek 18

Kvalifikační předpoklady požadované pro aplikaci transpondérů zvířatům v zájmovém chovu

Pokud členský stát hodlá povolit, aby transpondéry aplikovaly jiné osoby než veterinární lékař, stanoví pravidla týkající se minimálních kvalifikačních předpokladů, které musí tyto osoby splňovat.

ODDÍL 2

Preventivní zdravotní opatření proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina

Článek 19

Preventivní zdravotní opatření a podmínky jejich uplatňování

1.   V případech, kdy je na ochranu veřejného zdraví nebo zdraví zvířat v zájmovém chovu nezbytné zavést preventivní zdravotní opatření za účelem tlumení nákaz nebo infekcí jiných než vzteklina, které se mohou při přesunu těchto zvířat šířit, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 39, pokud jde o druhově specifická preventivní zdravotní opatření zaměřená na tyto nákazy nebo infekce.

Ve zvláště závažných naléhavých případech, kdy je ohroženo veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, se na akty v přenesené pravomoci podle tohoto odstavce použije postup stanovený v článku 40.

2.   Druhově specifická preventivní zdravotní opatření povolená aktem v přenesené pravomoci přijatým podle odstavce 1 musí být založena na dostatečných, spolehlivých a ověřených vědeckých informacích a uplatňována úměrně riziku pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat spojenému s neobchodními přesuny zvířat v zájmovém chovu, která by mohla být nákazami nebo infekcemi jinými než vzteklina postižena.

3.   Akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 1 mohou rovněž zahrnovat:

a)	pravidla pro kategorizaci členských států nebo jejich částí podle jejich nákazového statusu a jejich systémů sledování a ohlašování některých nákaz nebo infekcí jiných než vzteklina;

b)	podmínky, které mají členské státy splňovat, aby mohly i nadále uplatňovat preventivní zdravotní opatření uvedená v odstavci 2;

c)	podmínky pro používání a zaznamenávání preventivních zdravotních opatření uvedených v odstavci 2 před uskutečněním neobchodního přesunu zvířat v zájmovém chovu;

d)	podmínky pro udělování výjimek z uplatňování preventivních zdravotních opatření uvedených v odstavci 2 za určitých specifických okolností.

Článek 20

Seznam členských států nebo jejich částí uvedených v čl. 19 odst. 3 písm. a)

Komise může prostřednictvím prováděcího aktu přijmout seznamy členských států nebo jejich částí, které jsou v souladu s pravidly kategorizace členských států nebo jejich částí podle čl. 19 odst. 3 písm. a). Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

KAPITOLA V

IDENTIFIKAČNÍ DOKLADY

ODDÍL 1

Identifikační doklady pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I z jednoho členského státu do jiného

Článek 21

Formát a obsah identifikačního dokladu uvedeného v čl. 6 písm. d)

1.   Identifikační doklad podle čl. 6 písm. d) má formát pasu odpovídajícího vzoru, který má být přijat podle odstavce 2 tohoto článku, a obsahuje kolonky pro vložení těchto údajů:

a)	umístění transpondéru nebo tetování, datum aplikace nebo datum odečtení transpondéru nebo tetování, jakož i alfanumerický kód zobrazený transpondérem nebo tetováním;

b)	jméno, druh, plemeno, pohlaví, barva, datum narození uvedené majitelem a veškeré výrazné nebo rozeznatelné rysy či vlastnosti zvířete v zájmovém chovu;

c)	jméno a kontaktní údaje majitele;

d)	jméno, kontaktní údaje a podpis schváleného veterinárního lékaře, který identifikační doklad vystavil nebo vyplnil;

e)	podpis majitele;

f)	podrobnosti o očkování proti vzteklině;

g)	datum odběru vzorku krve pro sérologický test prokazující titr protilátek proti vzteklině;

h)	vyhovění veškerým preventivním zdravotním opatřením proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina;

i)	další relevantní informace o nákazovém statusu zvířete v zájmovém chovu.

2.   Komise přijme prováděcí akt stanovící vzor uvedený v odstavci 1 tohoto článku, jakož i požadavky týkající se jazyků, grafické úpravy a bezpečnostních prvků pasu uvedeného v uvedeném odstavci, a pravidla nezbytná pro přechod ke vzoru tohoto pasu. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

3.   Pas uvedený v odstavci 1 je opatřen číslem, které se skládá z kódu ISO členského státu, kde byl pas vystaven, a jedinečného alfanumerického kódu.

Článek 22

Vystavení a vyplnění identifikačního dokladu uvedeného v čl. 6 písm. d)

1.   Identifikační doklad uvedený v čl. 6 písm. d) vystavuje schválený veterinární lékař poté, co:

a)	ověřil, že zvíře v zájmovém chovu je označeno podle čl. 17 odst. 1;

b)	do příslušných kolonek identifikačního dokladu řádně vyplnil údaje uvedené v čl. 21 odst. 1 písm. a) až d) a

c)	identifikační doklad podepsal majitel.

2.   Schválený veterinární lékař po ověření, že zvíře v zájmovém chovu je označeno v souladu s čl. 17 odst. 1, vyplní do příslušných kolonek identifikačního dokladu údaje uvedené v čl. 21 odst. 1 písm. d), f), g) a h), a tím potvrdí splnění podmínek stanovených v čl. 6 písm. b) a c) a tam, kde je to relevantní, v čl. 27 písm. b) bodě ii).

Bez ohledu na první pododstavec může údaje uvedené v čl. 21 odst. 1 písm. h) vyplnit jiný než schválený veterinární lékař, pokud to umožňuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 19 odst. 1.

3.   Schválený veterinární lékař, který identifikační doklad vystavil, uchovává záznamy týkající se údajů uvedených v čl. 21 odst. 1 písm. a) až c) a v čl. 21 odst. 3 minimálně po dobu, kterou stanoví příslušný orgán a která nesmí být kratší než tři roky.

4.   V případě potřeby může být splnění podmínek uvedených v odstavci 2 tohoto článku zaznamenáno ve více než jednom identifikačním dokladu ve formátu stanoveném v čl. 21 odst. 1.

Článek 23

Distribuce tiskopisů identifikačních dokladů

1.   Příslušné orgány zajistí, aby tiskopisy identifikačních dokladů byly distribuovány pouze schváleným veterinárním lékařům a aby u jejich jména a kontaktních údajů byl uveden odkaz na číslo stanovené v čl. 21 odst. 3.

2.   Záznamy uvedené v odstavci 1 se uchovávají minimálně po dobu, kterou stanoví příslušný orgán a která nesmí být kratší než tři roky.

Článek 24

Výjimka z formátu identifikačního dokladu podle čl. 21 odst. 1

1.   Odchylně od čl. 21 odst. 1 členské státy povolí, aby byla zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která jsou provázena identifikačním dokladem vystaveným v souladu s článkem 26, v rámci neobchodního přesunu přemístěna z jednoho členského státu do jiného.

2.   V případě potřeby se soulad s požadavky podle čl. 6 písm. c) zaznamená v identifikačním dokladu uvedeném v odstavci 1 až po dokončení kontrol stanovených v čl. 34 odst. 1.

ODDÍL 2

Identifikační doklady pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I z určitého území nebo třetí země do členského státu

Článek 25

Formát a obsah identifikačního dokladu uvedeného v čl. 10 odst. 1 písm. e)

1.   Identifikační doklad podle čl. 10 odst. 1 písm. e) má formát veterinárního osvědčení odpovídajícího vzoru, který má být přijat podle odstavce 2 tohoto článku, a obsahuje kolonky pro vložení těchto údajů:

a)	umístění transpondéru nebo tetování, datum aplikace nebo datum odečtení transpondéru nebo tetování, jakož i alfanumerický kód zobrazený transpondérem nebo tetováním;

b)	druh, plemeno, datum narození uvedené majitelem, pohlaví a barva zvířete;

c)	jedinečné referenční číslo osvědčení;

d)	jméno a kontaktní údaje majitele nebo oprávněné osoby;

e)	jméno, kontaktní údaje a podpis úředního nebo schváleného veterinárního lékaře, který identifikační doklad vystavil;

f)	podrobnosti o očkování proti vzteklině;

g)	datum odběru vzorku krve pro sérologický test prokazující titr protilátek proti vzteklině;

h)	vyhovění veškerým preventivním zdravotním opatřením proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina;

i)	jméno a podpis zástupce schvalujícího příslušného orgánu;

j)	jméno, podpis a kontaktní údaje zástupce příslušného orgánu provádějícího kontroly podle článku 34 a datum těchto kontrol;

k)	další relevantní informace o nákazovém statusu zvířete v zájmovém chovu.

2.   Komise přijme prováděcí akt stanovící vzor zmíněný v odstavci 1 tohoto článku, jakož i požadavky na jazyky, grafickou úpravu a platnost veterinárního osvědčení uvedeného v uvedeném odstavci. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

3.   Součástí identifikačního dokladu uvedeného v čl. 10 odst. 1 písm. e) je písemné prohlášení podepsané majitelem nebo oprávněnou osobou potvrzující, že zvíře v zájmovém chovu je přemisťováno do Unie v rámci neobchodního přesunu.

Článek 26

Vystavení a vyplnění identifikačního dokladu uvedeného v čl. 10 odst. 1 písm. e)

Identifikační doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 písm. e) vystavuje na základě podpůrných dokumentů buď úřední veterinární lékař území nebo třetí země, z nichž je zvíře v zájmovém chovu odesíláno, nebo schválený veterinární lékař, a následně jej schvaluje příslušný orgán území nebo třetí země odeslání poté, co veterinární lékař vystavující doklad:

a)	ověřil, že toto zvíře je označeno podle čl. 17 odst. 1; a

b)	do příslušných kolonek identifikačního dokladu řádně vyplnil údaje uvedené v čl. 25 odst. 1 písm. a) až h), a tím potvrdil splnění podmínek stanovených v čl. 10 odst. 1 písm. a) a tam, kde je to relevantní, v čl. 10 odst. 1 písm. b), c) a d).

Článek 27

Odchylka od formátu identifikačního dokladu podle čl. 25 odst. 1

Odchylně od čl. 25 odst. 1 členské státy povolí neobchodní přesun zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I, která jsou provázena identifikačním dokladem vystaveným v souladu s článkem 22, na své území, pokud:

a)	byl daný identifikační doklad vystaven na jednom z území nebo třetích zemí uvedených na seznamu podle čl. 13 odst. 1 nebo

b)

tato zvířata v zájmovém chovu vstupují do členského státu po přesunu z členského státu na určité území nebo do třetí země nebo po tranzitu z členského státu přes toto území nebo třetí zemi a identifikační doklad vyplnil a vystavil schválený veterinární lékař, který potvrdil, že tato zvířata před opuštěním Unie byla: i) očkována proti vzteklině v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. b) a ii) podrobena sérologickému testu prokazujícímu titr ochranných protilátek proti vzteklině stanovenému v čl. 10 odst. 1 písm. c), kromě případů, na které se vztahuje výjimka stanovená v článku 12.

ODDÍL 3

Identifikační doklady pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I z jednoho členského státu do jiného

Článek 28

Formát a obsah identifikačního dokladu uvedeného v čl. 9 odst. 2 písm. c)

1.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu přijmout vzor identifikačního dokladu uvedeného v čl. 9 odst. 2 písm. c), který obsahuje kolonky pro vložení těchto údajů:

a)	charakteristika označení nebo popis zvířete v zájmovém chovu, jak je stanoveno v čl. 17 odst. 2;

b)	druh zvířete v zájmovém chovu a případně jeho plemeno, datum narození uvedené majitelem, pohlaví a barva;

c)	jméno a kontaktní údaje majitele;

d)	jméno, kontaktní údaje a podpis schváleného veterinárního lékaře, který identifikační doklad vystavil nebo vyplnil;

e)	podpis majitele;

f)	podrobné údaje o všech preventivních zdravotních opatřeních proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina;

g)	další relevantní informace o nákazovém statusu zvířete v zájmovém chovu.

2.   Prováděcí akt uvedený v odstavci 1 tohoto článku stanoví rovněž požadavky na identifikační doklad uvedený ve zmíněném odstavci, pokud jde o jazyky, grafickou úpravu, platnost nebo bezpečnostní prvky. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

Článek 29

Vystavení a vyplnění identifikačního dokladu uvedeného v čl. 9 odst. 2 písm. c)

1.   Identifikační doklad uvedený v čl. 9 odst. 2 písm. c) vystaví schválený veterinární lékař poté, co:

a)	ověřil, že zvíře v zájmovém chovu je označeno nebo popsáno podle čl. 17 odst. 2;

b)	do příslušných kolonek řádně vyplnil údaje uvedené v čl. 28 odst. 1 písm. a) až d) a

c)	identifikační doklad podepsal majitel.

2.   Schválený veterinární lékař po ověření, že zvíře v zájmovém chovu je označeno nebo popsáno v souladu s čl. 17 odst. 2, vyplní do příslušných kolonek identifikačního dokladu uvedeného v čl. 9 odst. 2 písm. c) údaje uvedené v čl. 28 odst. 1 písm. d) a f), a tím potvrdí splnění podmínek stanovených v čl. 9 odst. 2, je-li to relevantní.

ODDÍL 4

Identifikační doklady pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I z určitého území nebo třetí země do členského státu

Článek 30

Formát a obsah identifikačního dokladu uvedeného v čl. 14 odst. 2 písm. c)

1.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu přijmout vzor identifikačního dokladu uvedeného v čl. 14 odst. 2 písm. c), který obsahuje kolonky pro vložení těchto údajů:

a)	charakteristika označení nebo popis zvířete v zájmovém chovu, jak je stanoveno v čl. 17 odst. 2;

b)	druh zvířete v zájmovém chovu a případně jeho plemeno, datum narození uvedené majitelem, pohlaví a barva;

c)	jméno a kontaktní údaje majitele nebo oprávněné osoby;

d)	jméno, kontaktní údaje a podpis úředního nebo schváleného veterinárního lékaře, který doklad vystavil;

e)	jedinečné referenční číslo osvědčení;

f)	podrobné údaje o všech preventivních zdravotních opatřeních proti nákazám nebo infekcím jiným než vzteklina;

g)	jméno a podpis zástupce schvalujícího příslušného orgánu;

h)	jméno, podpis a kontaktní údaje zástupce příslušného orgánu provádějícího kontroly podle článku 34 a datum těchto kontrol;

i)	další relevantní informace o nákazovém statusu zvířete v zájmovém chovu.

2.   Prováděcí akt uvedený v odstavci 1 tohoto článku stanoví rovněž požadavky na identifikační doklad uvedený ve zmíněném odstavci, pokud jde o jazyky, grafickou úpravu a platnost. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

3.   Součástí identifikačního dokladu uvedeného v čl. 14 odst. 2 písm. c) je písemné prohlášení podepsané majitelem nebo oprávněnou osobou potvrzující, že zvíře v zájmovém chovu je přemisťováno do Unie v rámci neobchodního přesunu.

Článek 31

Vystavení a vyplnění identifikačního dokladu uvedeného v čl. 14 odst. 2 písm. c)

Identifikační doklad uvedený v čl. 14 odst. 2 písm. c) vystavuje na základě podpůrných dokumentů buď úřední veterinární lékař území nebo třetí země, z níž je zvíře v zájmovém chovu odesíláno, nebo schválený veterinární lékař, a následně jej schvaluje příslušný orgán území nebo třetí země odeslání poté, co veterinární lékař vystavující doklad:

a)	ověřil, že toto zvíře je označeno nebo popsáno podle čl. 17 odst. 2; a

b)	do příslušných kolonek identifikačního dokladu řádně vyplnil údaje uvedené v čl. 30 odst. 1 písm. a) až f), a tím potvrdil splnění podmínek stanovených v čl. 14 odst. 2 písm. a) a b), je-li to relevantní.

KAPITOLA VI

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

ODDÍL 1

Výjimka pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu do členských států

Článek 32

Výjimka z podmínek stanovených v článcích 6, 9, 10 a 14

1.   Odchylně od podmínek stanovených v článcích 6, 9, 10 a 14 mohou členské státy ve výjimečných situacích povolit, aby na jejich území byla v rámci neobchodního přesunu přemístěna zvířata v zájmovém chovu, která nesplňují podmínky stanovené v uvedených článcích, za předpokladu, že:

a)	majitel podal žádost o povolení předem a členský stát určení toto povolení udělil;

b)	tato zvířata budou v izolaci pod úředním dohledem po dobu nezbytnou pro splnění těchto podmínek a nepřevyšující šest měsíců: i) v místě schváleném příslušným orgánem a ii) v souladu s podmínkami stanovenými v povolení.

2.   Povolení uvedené v odst. 1 písm. a) může obsahovat oprávnění k tranzitu přes jiný členský stát za předpokladu, že členský stát tranzitu předem udělil členskému státu určení souhlas.

ODDÍL 2

Obecné podmínky týkající se souladu

Článek 33

Kontroly dokladů a totožnosti prováděné u neobchodních přesunů zvířat v zájmovém chovu z jednoho členského státu do jiného nebo z určitého území či třetí země uvedených na seznamu podle čl. 13 odst. 1 a článku 15 do členského státu

1.   Aniž je dotčen článek 16, a k ověření souladu s kapitolou II provádějí členské státy nediskriminačním způsobem kontroly dokladů a totožnosti u neobchodních přesunů zvířat v zájmovém chovu z jiného členského státu nebo z určitého území či třetí země uvedených na seznamu podle čl. 13 odst. 1 a tam, kde je to relevantní, podle článku 15 na své území.

2.   Během neobchodního přesunu zvířete v zájmovém chovu z jednoho členského státu do jiného nebo z určitého území či třetí země uvedených na seznamu podle čl. 13 odst. 1 a tam, kde je to relevantní, podle článku 15 do členského státu majitel nebo oprávněná osoba na žádost příslušného orgánu odpovědného za kontroly stanovené v odstavci 1 tohoto článku:

a)	předloží identifikační doklad tohoto zvířete požadovaný podle tohoto nařízení, který prokazuje soulad s požadavky na takový přesun, a

b)	umožní, aby tyto kontroly byly u tohoto zvířete provedeny.

Článek 34

Kontroly dokladů a totožnosti prováděné u neobchodních přesunů z území nebo třetích zemí jiných než uvedených na seznamech podle čl. 13 odst. 1 nebo článku 15

1.   K ověření souladu s kapitolou III provádí příslušný orgán členského státu v místě vstupu kontrolu dokladů a totožnosti u neobchodních přesunů zvířat v zájmovém chovu z území nebo třetích zemí jiných než těch, jsou uvedeny na seznamu podle čl. 13 odst. 1 a tam, kde je to relevantní, podle článku 15, do tohoto členského státu.

2.   Majitel nebo oprávněná osoba se při vstupu z určitého území nebo třetí země jiných než těch, které jsou uvedeny na seznamu podle čl. 13 odst. 1 a tam, kde je to relevantní, podle článku 15, do členského státu obrátí na příslušný orgán přítomný v místě vstupu za účelem kontrol uvedených v odstavci 1 a:

a)	předloží identifikační doklad zvířete v zájmovém chovu vyžadovaný podle tohoto nařízení, který prokazuje soulad s podmínkami pro takový přesun; a

b)	umožní, aby tyto kontroly byly u zvířete v zájmovém chovu provedeny.

3.   Členské státy vypracují a průběžně aktualizují seznam míst vstupu.

4.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán, který pověřily prováděním kontrol uvedených v odstavci 1:

a)	byl plně informován o pravidlech stanovených v kapitole III a aby jeho úředníci byli dostatečně zaškoleni k jejich uplatňování;

b)	vedl záznamy o celkovém počtu provedených kontrol a o případech nesplnění podmínek zjištěných během těchto kontrol a

c)	zaznamenával provedené kontroly do příslušné kolonky identifikačního dokladu, pokud je takový záznam nezbytný pro účely neobchodního přesunu do jiných členských států, jak je stanoveno v čl. 24 odst. 1.

Článek 35

Opatření v případech nesplnění podmínek zjištěných během kontrol stanovených v článcích 33 a 34

1.   Pokud kontroly uvedené v článcích 33 a 34 odhalí, že zvíře v zájmovém chovu nesplňuje podmínky stanovené v kapitolách II nebo III, rozhodne příslušný orgán po konzultaci s úředním veterinárním lékařem a v případě potřeby také s majitelem nebo oprávněnou osobou, že:

a)	zvíře odešle zpět do země nebo na území, z něhož bylo odesláno;

b)	zvíře izoluje pod úřední kontrolou po dobu nezbytnou pro dosažení souladu s podmínkami stanovenými v kapitolách II nebo III nebo

c)	v krajním případě, pokud navrácení zvířete není možné nebo jeho izolace není z praktických důvodů proveditelná, usmrtí je v souladu s příslušnými vnitrostátními pravidly týkajícími se ochrany zvířat v zájmovém chovu při usmrcování.

2.   Pokud příslušný orgán neobchodní přesun zvířat v zájmovém chovu do Unie zamítne, jsou tato zvířata izolována pod úřední kontrolou do doby buď:

a)	jejich návratu do země nebo území, z něhož byla odeslána nebo

b)	přijetí jakéhokoliv jiného správního rozhodnutí o těchto zvířatech.

3.   Opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 se provádějí na náklady majitele a majitel ani oprávněná osoba nemají nárok na finanční odškodnění.

Článek 36

Ochranná opatření

1.   Pokud se v členském státě, na určitém území nebo v třetí zemi vyskytne nebo rozšíří vzteklina nebo nákaza či infekce jiná než vzteklina, která by mohla vážně ohrozit veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, může Komise z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu v závislosti na závažnosti situace neprodleně přijmout prostřednictvím prováděcího aktu některé z těchto opatření:

a)	pozastavit neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu nebo jejich tranzit z celého území nebo z části území členského státu nebo z dotčeného území či třetí země;

b)	stanovit zvláštní podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu z celého území nebo z části území členského státu nebo z dotčeného území či třetí země.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 41 odst. 2.

2.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, kdy je třeba omezit nebo odstranit vážné riziko pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, přijme Komise postupem podle čl. 41 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty.

Článek 37

Informační povinnosti

1.   Členské státy poskytnou veřejnosti jasné a snadno dostupné informace o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a pravidlech pro kontrolu dodržování uvedených podmínek při těchto přesunech, jak jsou stanoveny v tomto nařízení.

2.   Informace podle odstavce 1 se týkají zejména:

a)	kvalifikačních předpokladů, jež musí splňovat osoby aplikující transpondér podle článku 18;

b)	povolování výjimky z povinného očkování proti vzteklině pro mladá zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v části A přílohy I podle článků 7 a 11;

c)	podmínek pro vstup zvířat v zájmovém chovu na území členských států přemisťovaných v rámci neobchodního přesunu, i) která nesplňují podmínky článku 6, 9, 10 nebo 14, ii) která pocházejí z určitých zemí a území za podmínek stanovených jejich vnitrostátními pravidly podle článku 16;

d)	seznamu míst vstupu vypracovaného podle čl. 34 odst. 3, včetně uvedení příslušného orgánu pověřeného prováděním kontrol podle čl. 34 odst. 4;

e)	podmínek pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu druhů uvedených v části B přílohy I na území členských států, které stanoví jejich vnitrostátní pravidla podle čl. 9 odst. 3 a čl. 14 odst. 3;

f)	informací o očkovacích látkách proti vzteklině, kterým příslušný orgán členských států udělil registraci, jak je uvedeno v bodě 1 písm. b) přílohy III, a zejména o příslušném očkovacím protokolu.

3.   Členské státy vytvoří internetové stránky, na nichž uvedou informace podle odstavce 1, a jejich internetovou adresu sdělí Komisi.

4.   Komise je členským státům nápomocna při zprostředkovávání těchto informací veřejnosti tím, že na své internetové stránce uvede:

a)	odkazy na internetové informační stránky členských států a

b)	informace uvedené v odst. 2 písm. b), d) a e) tohoto článku a informace zpřístupněné veřejnosti v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. b) případně v dalších jazycích.

ODDÍL 3

Procesní ustanovení

Článek 38

Změny příloh

1.   Za účelem zohlednění technického pokroku, vědeckého vývoje a ochrany veřejného zdraví nebo zdraví zvířat v zájmovém chovu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 39 měnící přílohy II až IV.

Článek 39

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 5, čl. 17 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci a článku 38 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 28. června 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 5, čl. 17 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci a článku 38 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 5, čl. 17 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 19 odst. 1 prvního pododstavce a článku 38 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 40

Postup pro naléhavé případy

1.   Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.   Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 39 odst. 5. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

Článek 41

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (19). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Má-li být stanovisko výboru získáno písemným postupem, je tento postup ukončen bez výsledku, pokud tak o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

Článek 42

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy Komisi neprodleně oznámí takto stanovené sankce a všechny následné změny těchto ustanovení.

KAPITOLA VII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 43

Zrušení

1.   Nařízení (ES) č. 998/2003 se zrušuje s výjimkou oddílu 2 části B přílohy II, který zůstává v platnosti až do vstupu prováděcího aktu přijatého podle čl. 13 odst. 1 tohoto nařízení v platnost, a části C přílohy II, která zůstává v platnosti až do vstupu prováděcího aktu přijatého podle čl. 13 odst. 2 tohoto nařízení v platnost.

Odkazy v tomto nařízení na seznam obsažený v prováděcích aktech přijatých podle čl. 13 odst. 1 nebo 2 se do vstupu uvedených prováděcích aktů v platnost považují za odkazy na seznamy třetích zemí a území obsažené – ve vztahu k čl. 13 odst. 1 – v oddíle 2 části B přílohy II nařízení (ES) č. 998/2003 a – ve vztahu k čl. 13 odst. 2 – v části C přílohy II nařízení (ES) č. 998/2003.

2.   Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze V.

3.   Zrušením nařízení (ES) č. 998/2003 není dotčena skutečnost, že nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1152/2011 ze dne 14. července 2011, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 998/2003, pokud jde o preventivní zdravotní opatření pro tlumení infekce Echinococcus multilocularis u psů (20), jež bylo přijato na základě čl. 5 odst. 1 druhého pododstavce uvedeného nařízení, zůstává v platnosti.

Článek 44

Přechodná opatření týkající se identifikačních dokladů

1.   Odchylně od čl. 21 odst. 1 je identifikační doklad uvedený v čl. 6 písm. d) považován za vyhovující tomuto nařízení, pokud byl:

a)	vyhotoven v souladu se vzorovým pasem zavedeným rozhodnutím 2003/803/ES; a

b)	vystaven před 29. prosincem 2014.

2.   Odchylně od čl. 25 odst. 1 a čl. 27 písm. a) je identifikační doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 písm. e) považován za vyhovující tomuto nařízení, pokud byl:

a)	vyhotoven v souladu se vzorovým osvědčením uvedeným v příloze II rozhodnutí 2011/874/EU nebo případně se vzorovým pasem zavedeným rozhodnutím 2003/803/ES a

b)	vystaven před 29. prosincem 2014.

Článek 45

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 29. prosince 2014.

---

(1)  Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 119.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. května 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. června 2013.

(3)  Úř. věst. L 146, 13.6.2003, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 132, 29.5.2010, s. 3.

(5)  Úř. věst. L 268, 14.9.1992, s. 54.

(6)  Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 14.

(7)  Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 74.

(8)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.

(9)  Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.

(10)  Směrnice Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29).

(11)  Směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí (Úř. věst. L 268, 24.9.1991, s. 56).

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 1).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1).

(14)  Úř. věst. L 79, 30.3.2000, s. 40.

(15)  Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(16)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(17)  Úř. věst. L 312, 27.11.2003, s. 1.

(18)  Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 65.

(19)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(20)  Úř. věst. L 296, 15.11.2011, s. 6.

---

---

---

---

---

---

---

28.6.2013

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 178/27

---

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/29/EU

ze dne 12. června 2013

o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání pyrotechnických výrobků na trh (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/23/ES ze dne 23. května 2007 o uvádění pyrotechnických výrobků na trh (3) byla podstatně změněna (4). Protože je třeba provést další změny, měla by být uvedená směrnice z důvodu přehlednosti přepracována.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh (5), stanoví pravidla pro akreditaci subjektů posuzování shody, rámec pro dozor nad trhem s výrobky a pro kontroly výrobků ze třetích zemí a stanoví obecné zásady pro označení CE.

(3)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh (6) stanoví společné zásady a referenční ustanovení, jež se mají použít napříč odvětvovými právními předpisy s cílem poskytnout ucelený základ pro revizi nebo přepracování uvedených právních předpisů. Směrnice 2007/23/ES by měla být upravena tak, aby byla v souladu s uvedeným rozhodnutím.

(4)	Platné právní a správní předpisy v členských státech, které se týkají dodávání pyrotechnických výrobků na trh, se liší, zejména pokud jde o taková hlediska, jako jsou bezpečnost a funkční vlastnosti.

(5)

Právní a správní předpisy členských států, které mohou představovat překážky obchodu v rámci Unie, je třeba harmonizovat, aby se zaručil volný pohyb pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu a zároveň aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a bezpečnosti a ochrany spotřebitelů a profesionálních koncových uživatelů. Tato vysoká úroveň ochrany by měla zahrnovat dodržování příslušných věkových hranic pro uživatele pyrotechnických výrobků.

(6)	Směrnice Rady 93/15/EHS ze dne 5. dubna 1993 o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití (7) vyjímá pyrotechnické výrobky ze své působnosti.

(7)	Bezpečnost během skladování se řídí směrnicí Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (8), která stanoví bezpečnostní požadavky na zařízení, ve kterých se nacházejí výbušné látky včetně pyrotechnických látek.

(8)	Co se týče bezpečnosti při přepravě, vztahují se na pravidla o přepravě pyrotechnických výrobků mezinárodní úmluvy a dohody, včetně doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí. Tyto aspekty by tudíž neměly spadat do působnosti této směrnice.

(9)	Tato směrnice by se měla vztahovat na všechny formy dodávání pyrotechnických výrobků, včetně prodeje na dálku.

(10)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na pyrotechnické výrobky, na něž se vztahuje směrnice Rady 96/98/ES ze dne 20. prosince 1996 o námořním zařízení (9) a příslušné mezinárodní úmluvy, které jsou v ní uvedeny. Rovněž by se neměla vztahovat na kapsle určené pro hračky spadající do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (10).

(11)	Zábavní pyrotechnika vyrobená pro vlastní potřebu výrobce, kterou členský stát, v němž je výrobce usazen, schválí výlučně pro používání na svém území a která zůstává na území tohoto členského státu, by se neměla pokládat za dodanou na trh, a proto nemusí být v souladu s touto směrnicí.

(12)

Jsou-li splněny požadavky stanovené touto směrnicí, neměly by mít členské státy možnost zakazovat, omezovat nebo bránit volnému pohybu pyrotechnických výrobků. Tato směrnice by se měla použít, aniž by byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy o udělování licencí výrobcům, distributorům a dovozcům členskými státy.

(13)	Pyrotechnické výrobky by mimo jiné měly zahrnovat zábavní pyrotechniku, divadelní pyrotechnické výrobky a jiné pyrotechnické výrobky pro technické účely, jako jsou vyvíječe plynu pro airbagy nebo napínače bezpečnostních pásů.

(14)	V zájmu zajištění dostatečně vysoké úrovně ochrany by pyrotechnické výrobky měly být zařazeny do kategorií podle stupně jejich nebezpečnosti, pokud jde o druh použití, účel nebo hlučnost.

(15)

Vzhledem k nebezpečí souvisejícímu s používáním pyrotechnických výrobků je za účelem ochrany lidského zdraví a bezpečnosti, jakož i ochrany životního prostředí vhodné stanovit věkové hranice pro jejich zpřístupnění osobám a jejich používání a zajistit, aby jejich označení obsahovalo dostatečné a přiměřené informace o bezpečném použití. Určité pyrotechnické výrobky by měly být dostupné pouze osobám s potřebnými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi. Pokud jde o pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech, požadavky na označení by měly zohlednit současnou praxi i skutečnost, že tyto výrobky jsou dodávány výhradně profesionálním uživatelům.

(16)

Používání pyrotechnických výrobků, a zejména zábavní pyrotechniky, podléhá v jednotlivých členských státech značně rozdílným kulturním zvykům a tradicím. Proto je nezbytné, aby členské státy měly možnost přijmout vnitrostátní opatření k omezení používání nebo prodeje některých kategorií pyrotechnických výrobků široké veřejnosti mimo jiné z důvodu veřejné bezpečnosti nebo ochrany zdraví a bezpečnosti.

(17)

Odpovědnost za soulad pyrotechnických výrobků s požadavky této směrnice by měly nést hospodářské subjekty podle role, kterou hrají v dodavatelském řetězci, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany veřejných zájmů, jako je zdraví a bezpečnost a ochrana spotřebitelů, jakož i spravedlivá hospodářská soutěž na trhu Unie.

(18)

Všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce by měly přijmout vhodná opatření, která zajistí, aby na trh dodávaly pouze pyrotechnické výrobky, které jsou ve shodě s touto směrnicí. Je nezbytné stanovit jasné a přiměřené rozdělení povinností odpovídající roli jednotlivých hospodářských subjektů, kterou mají v dodavatelském a distribučním řetězci.

(19)	Pro usnadnění komunikace mezi hospodářskými subjekty, orgány dozoru nad trhem a spotřebiteli by měly členské státy rovněž podněcovat hospodářské subjekty k tomu, aby kromě poštovní adresy uváděly také adresu webových stránek.

(20)	Vzhledem k tomu, že výrobce podrobně zná konstrukci a výrobní proces, má nejlepší možnost provést postup posouzení shody. Posuzování shody by tedy mělo zůstat pouze povinností pro výrobce.

(21)

Je nezbytné zajistit, aby pyrotechnické výrobky ze třetích zemí vstupující na trh Unie splňovaly požadavky této směrnice, a zejména, aby je jejich výrobci podrobili řádným postupům posouzení shody. Na dovozce by se proto mělo vztahovat ustanovení, podle nějž mají zajistit, aby pyrotechnické výrobky, které uvádějí na trh, byly v souladu s požadavky této směrnice, a aby na trh neuváděli pyrotechnické výrobky, které s těmito požadavky v souladu nejsou či které představují riziko. Na dovozce by se rovněž mělo vztahovat ustanovení, podle nějž mají zajistit, aby byly provedeny postupy posuzování shody a aby označení pyrotechnických výrobků a dokumentace vypracovaná výrobci byly k dispozici ke kontrole ze strany příslušných vnitrostátních orgánů.

(22)	Distributor dodává pyrotechnický výrobek na trh poté, co jej na trh uvedl výrobce nebo dovozce, a měl by jednat s náležitou péčí, aby jeho nakládání s pyrotechnickým výrobkem neovlivnilo nepříznivě soulad pyrotechnického výrobku s právními předpisy.

(23)	Každý hospodářský subjekt, který buď uvede pyrotechnický výrobek na trh pod svým vlastním jménem nebo ochrannou známkou, nebo jej upraví tak, že to může ovlivnit soulad s požadavky této směrnice, by měl být považován za výrobce, a měl by vzít na sebe povinnosti výrobce.

(24)	Vzhledem k tomu, že jsou distributoři a dovozci blízko trhu, měli by být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které provádějí příslušné vnitrostátní orgány, a měli by být připraveni na aktivní účast a poskytovat těmto orgánům všechny nezbytné informace týkající se dotčeného pyrotechnického výrobku.

(25)

Pokud hospodářské subjekty uchovávají informace v souladu s požadavky této směrnice pro účely identifikace jiných hospodářských subjektů, neměly by mít povinnost aktualizovat informace o těchto jiných hospodářských subjektech, které jim dodaly pyrotechnický výrobek nebo kterým dodaly pyrotechnický výrobek.

(26)	U pyrotechnických výrobků je vhodné za účelem ochrany spotřebitelů a předcházení nehodám stanovit základní bezpečnostní požadavky.

(27)

Některé pyrotechnické výrobky, zejména pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech, jako jsou vyvíječe plynu pro airbagy, obsahují malé množství komerčních trhavin a vojenských výbušnin. Po přijetí směrnice 2007/23/ES se ukázalo, že nebude možné nahradit tyto látky jako přidané látky ve složeních určených ryze ke spálení, ve kterých jsou používány pro zlepšení energetické výkonnosti. Základní bezpečnostní požadavek, který omezuje použití komerčních trhavin a vojenských výbušnin, by tudíž měl být změněn.

(28)

Aby se usnadnilo posuzování shody se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v této směrnici, je pro účely vyjádření podrobných technických specifikací těchto požadavků nezbytné stanovit předpoklad shody pro pyrotechnické výrobky, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami, které jsou přijaty v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci a změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES (11).

(29)	Nařízení (EU) č. 1025/2012 stanoví postup pro námitky proti harmonizovaným normám, pokud tyto normy nesplňují v plné míře požadavky této směrnice.

(30)

Ve snaze umožnit hospodářským subjektům prokázat a příslušným orgánům zajistit, že pyrotechnické výrobky dodávané na trh splňují základní bezpečnostní požadavky, je nezbytné stanovit postupy posuzování shody. Rozhodnutí č. 768/2008/ES stanoví moduly postupů posuzování shody od nejmírnějšího po nejpřísnější podle míry souvisejícího rizika a požadované úrovně bezpečnosti. Pro účely zajištění souladu mezi odvětvími, jakož i s cílem vyhnout se ad hoc variantám by postupy posuzování shody měly být zvoleny z těchto modulů.

(31)	Výrobci by měli vypracovat EU prohlášení o shodě, ve kterém poskytnou informace požadované podle této směrnice o shodě pyrotechnického výrobku s požadavky této směrnice a ostatních příslušných harmonizačních právních předpisů Unie.

(32)

Pro zajištění účinného přístupu k informacím pro účely dozoru nad trhem by měly být informace, které jsou nutné ke zjištění všech použitelných aktů Unie, dostupné v jednotném EU prohlášení o shodě. Aby se snížila administrativní zátěž hospodářských subjektů, může mít toto jednotné EU prohlášení o shodě podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými prohlášeními o shodě.

(33)

Označení CE, které vyjadřuje shodu pyrotechnického výrobku, je viditelným výsledkem celého postupu zahrnujícího posouzení shody v širším smyslu. Obecné zásady, kterými se označení CE řídí, jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 765/2008. V této směrnici by měla být stanovena pravidla týkající se připojování označení CE.

(34)	Postupy posuzování shody stanovené v této směrnici vyžadují aktivní zapojení subjektů posuzování shody, které členské státy oznámily Komisi.

(35)

Zkušenosti ukázaly, že kritéria stanovená ve směrnici 2007/23/ES, jež musí subjekty posuzování shody splnit, aby mohly být oznámeny Komisi, nedostačují k zajištění toho, aby tyto subjekty vykonávaly svou činnost na stejně vysoké úrovni výkonnosti v celé Unii. Je však nezbytné, aby všechny oznámené subjekty vykonávaly své povinnosti na stejné úrovni a za podmínek rovné hospodářské soutěže. K tomu je třeba stanovit povinné požadavky pro subjekty posuzování shody, které si přejí být oznámeny za účelem poskytování služeb posuzování shody.

(36)	V zájmu zajištění jednotné úrovně kvality posuzování shody je také nutné stanovit požadavky, které musí splnit oznamující orgány a ostatní subjekty zapojené do posuzování, oznamování a kontroly oznámených subjektů.

(37)	Systém stanovený v této směrnici by měl být doplněn akreditačním systémem stanoveným v nařízení (ES) č. 765/2008. Vzhledem k tomu, že akreditace je základním prostředkem ověřování odborné způsobilosti subjektů posuzování shody, měla by být rovněž používána pro účely oznamování.

(38)

Transparentní akreditace stanovená v nařízení (ES) č. 765/2008 zajišťující nezbytnou míru důvěry v certifikáty shody by měla být ze strany vnitrostátních veřejných orgánů v Unii považována za přednostní způsob pro prokázání technické způsobilosti subjektů posuzování shody. Vnitrostátní orgány se však mohou domnívat, že mají vhodné prostředky, aby toto hodnocení prováděly samy. V takovém případě, aby zajistily odpovídající úroveň důvěryhodnosti hodnocení provedeného jinými vnitrostátními orgány, by měly Komisi a ostatním členským států předložit potřebné doklady, které prokazují, že hodnocené subjekty posuzování shody splňují všechny příslušné regulační požadavky.

(39)

Subjekty posuzování shody často zadávají část svých činností souvisejících s posuzováním shody subdodavatelům nebo dceřiným společnostem. V zájmu zachování úrovně ochrany požadované pro pyrotechnické výrobky, které mají být uvedeny na trh Unie, je nezbytné, aby subdodavatelé a dceřiné společnosti provádějící posuzování shody splňovaly při plnění úkolů posuzování shody stejné požadavky jako oznámené subjekty. Je proto důležité, aby se posuzování odborné způsobilosti a výkonnosti subjektů, jež mají být oznámeny, a kontrola již oznámených subjektů týkaly rovněž činností, které vykonávají subdodavatelé a dceřiné společnosti.

(40)	Je nezbytné zvýšit účinnost a transparentnost oznamovacího postupu a zejména ho přizpůsobit novým technologiím, a umožnit tak oznamování on-line.

(41)

Vzhledem k tomu, že oznámené subjekty mohou své služby nabízet na území celé Unie, je vhodné dát ostatním členským státům a Komisi možnost vznést námitky týkající se oznámeného subjektu. Je proto důležité stanovit dobu, během níž bude možné vyjasnit veškeré pochyby nebo obavy týkající se odborné způsobilosti subjektů posuzování shody, dříve než začnou fungovat jako oznámené subjekty.

(42)

Z důvodu konkurenceschopnosti je důležité, aby oznámené subjekty používaly postupy posuzování shody, aniž by zbytečně zatěžovaly hospodářské subjekty. Ze stejného důvodu a v zájmu zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty je třeba zajistit jednotné technické používání postupů posuzování shody. Toho lze nejlépe dosáhnout vhodnou koordinací a spoluprací mezi oznámenými subjekty.

(43)

Členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby pyrotechnické výrobky mohly být uváděny na trh pouze za podmínky, že - jsou-li řádně skladovány a použity k určenému účelu nebo jsou použity způsobem, který lze rozumně předvídat - neohrožují zdraví a bezpečnost osob. Pyrotechnické výrobky by měly být považovány za výrobky nesplňující základní bezpečnostní požadavky stanovené v této směrnici pouze za podmínek používání, které lze rozumně předvídat, tedy pokud toto užívání může vyplývat z dovoleného a snadno předvídatelného lidského chování.

(44)

V zájmu právní jistoty je nezbytné objasnit, že se na pyrotechnické výrobky vztahují pravidla týkající se dozoru nad trhem Unie a kontroly výrobků vstupujících na trh Unie stanovená v nařízení (ES) č. 765/2008. Tato směrnice by neměla členským státům bránit, aby si samy zvolily příslušné orgány, které tyto úkoly budou provádět.

(45)	Skupiny pyrotechnických výrobků, které mají podobnou konstrukci, funkci nebo chování, by měly oznámené subjekty posuzovat jako příbuzné výrobky.

(46)	Aby bylo možné shodu pyrotechnického výrobku napadnout, je nezbytný ochranný postup. V zájmu zvýšení transparentnosti a zkrácení doby zpracování je nezbytné zlepšit stávající ochranný postup s cílem dosáhnout jeho větší účinnosti a rovněž lépe využít odborných znalostí členských států.

(47)

Stávající systém by měl být doplněn postupem, kdy jsou zúčastněné strany informovány o plánovaných opatřeních, pokud jde o pyrotechnické výrobky představující riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob nebo pro ochranu jiného veřejného zájmu. Tento postup by měl rovněž orgánům dozoru nad trhem umožnit, aby ve spolupráci s příslušnými hospodářskými subjekty začaly jednat co nejdříve, pokud jde o uvedené pyrotechnické výrobky.

(48)	Pokud členské státy a Komise souhlasí, že opatření přijaté členským státem je opodstatněné, neměl by se vyžadovat žádný další zásah Komise, kromě případů, kdy lze nesoulad s právními předpisy přičíst nedostatkům harmonizované normy.

(49)

Je v zájmu výrobců a dovozců, aby dodávali bezpečné pyrotechnické výrobky a předešli nákladům spojeným s odpovědností za vadné výrobky způsobující škody jednotlivcům a soukromému majetku. Z tohoto hlediska směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (12) doplňuje tuto směrnici, protože směrnice 85/374/EHS stanovuje přísný režim odpovědnosti výrobců a dovozců a zajišťuje odpovídající úroveň ochrany spotřebitelů. Mimoto směrnice 85/374/EHS stanoví, že oznámené subjekty by měly být odpovídajícím způsobem pojištěny ohledně své profesionální činnosti, pokud jejich odpovědnost nepřevzal stát v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo pokud není za zkoušky přímo odpovědný sám členský stát.

(50)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13).

(51)	Při přijímání prováděcích aktů požadujících, aby oznamující členský stát přijal nezbytná nápravná opatření ve vztahu k oznámeným subjektům, které nesplňují nebo již nesplňují požadavky pro své oznámení, by měl být použit poradní postup.

(52)

Pro přijetí prováděcích aktů stanovujících jednotný systém číslování pro účely identifikace pyrotechnických výrobků, stanovení praktických opatření pro rejstřík s registračními čísly pyrotechnických výrobků a pravidelné shromažďování a aktualizaci údajů o nehodách souvisejících s pyrotechnickými výrobky by měl být použit přezkumný postup.

(53)	Přezkumný postup by měl být rovněž použit při přijímání prováděcích aktů týkajících se pyrotechnických výrobků, které jsou v souladu s právními předpisy, avšak představují riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob nebo pro nebo pro jiný veřejný zájem.

(54)	Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se pyrotechnických výrobků, které jsou v souladu s právními předpisy, avšak představují riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(55)	V souladu se zavedenými postupy může výbor zřízený touto směrnicí užitečným způsobem přispívat k posuzování záležitostí týkajících se uplatňování této směrnice, na něž upozorní předseda výboru nebo zástupce členského státu v souladu s jednacím řádem tohoto výboru.

(56)	Komise by měla prostřednictvím prováděcích aktů a vzhledem k jejich zvláštní povaze bez použití nařízení (EU) č. 182/2011 rozhodnout, zda opatření přijatá členskými státy ohledně nevyhovujících pyrotechnických výrobků jsou opodstatněná či nikoliv.

(57)	Členské státy by měly stanovit sankce ukládané v případě porušení ustanovení vnitrostátního práva přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(58)

Výrobcům a dovozcům je třeba poskytnout čas na to, aby využili veškerých svých práv podle vnitrostátních opatření platných před datem nabytí účinnosti vnitrostátních předpisů, kterými se provádí tato směrnice, například aby dovyprodali své zásoby již vyrobených výrobků. Je proto nezbytné stanovit rozumná přechodná opatření, která umožní dodávat na trh pyrotechnické výrobky, které již byly uvedeny na trh v souladu se směrnicí 2007/23/ES před datem nabytí účinnosti vnitrostátních opatření provádějících tuto směrnici, aniž by bylo nutné splňovat další požadavky. Distributoři by proto měli být oprávněni dodávat pyrotechnické výrobky, které byly uvedeny na trh, konkrétně zásoby nacházející se již v distribučním řetězci, před datem nabytí účinnosti vnitrostátních opatření, kterými se p provádí tato směrnice.

(59)

Pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech jsou navrženy tak, aby odpovídaly životnímu cyklu vozidla, a vyžadují proto zvláštní přechodná ustanovení. Je nezbytné, aby tyto pyrotechnické výrobky splňovaly požadavky právních předpisů platných v době, kdy jsou tyto výrobky poprvé dodány na trh, a to po dobu životního cyklu vozidla, v němž jsou namontovány.

(60)	Aby bylo zaručeno nepřerušené užívání určitých pyrotechnických výrobků, zejména v automobilovém průmyslu, je nezbytné, aby se bod 4 přílohy I použil ode dne 4. července 2013.

(61)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajistit, aby pyrotechnické výrobky na trhu splňovaly požadavky na vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti a jiných veřejných zájmů, a zároveň zaručit fungování vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(62)	Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá ze směrnice 2007/23/ES.

(63)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu a dat použitelnosti směrnice uvedených v příloze IV části B,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA 1

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

1.   Tato směrnice stanoví pravidla určená k dosažení volného pohybu pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu při zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a veřejné bezpečnosti a ochrany a bezpečnosti spotřebitelů, a to přihlédnutím k příslušným hlediskům týkajícím se ochrany životního prostředí.

2.   Tato směrnice stanoví základní bezpečnostní požadavky, které musí pyrotechnické výrobky splňovat, aby mohly být dodány na trh. Tyto požadavky jsou uvedeny v příloze I.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na pyrotechnické výrobky.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na:

a)	pyrotechnické výrobky, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů určeny k nekomerčnímu využití ozbrojenými silami, policií nebo hasičskými sbory;

b)	zařízení spadající do oblasti působnosti směrnice 96/98/ES;

c)	pyrotechnické výrobky určené pro použití v leteckém a kosmickém průmyslu;

d)	kapsle určené výhradně pro hračky spadající do oblasti působnosti směrnice 2009/48/ES;

e)	výbušniny spadající do oblasti působnosti směrnice 93/15/EHS;

f)

střelivo;

g)	zábavní pyrotechniku vyrobenou pro vlastní potřebu výrobce, kterou členský stát, v němž je výrobce usazen, schválí výlučně pro používání na svém území a která zůstává na území tohoto členského státu.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)	„pyrotechnickým výrobkem“ výrobek obsahující výbušné látky nebo výbušnou směs látek určený k produkci tepla, světla, zvuku, plynu, kouře, nebo kombinace těchto efektů pomocí samoudržujících se exotermických chemických reakcí;

2)	„zábavní pyrotechnikou“ pyrotechnický výrobek určený k zábavním účelům;

3)	„divadelními pyrotechnickými výrobky“ pyrotechnické výrobky určené pro použití na scénách uvnitř budov i na venkovních scénách, včetně filmových a televizních produkcí, nebo pro podobné použití;

4)	„pyrotechnickými výrobky pro použití ve vozidlech“ součásti bezpečnostních zařízení ve vozidlech, které obsahují pyrotechnické látky používané k aktivaci těchto či jiných zařízení;

5)	„střelivem“ náboje, hnací náplně a cvičné náboje a nábojky používané v ručních a jiných střelných zbraních a dělostřelectvem;

6)	„osobou s odbornými znalostmi“ osoba, které členský stát udělil oprávnění k manipulaci se zábavní pyrotechnikou kategorie F4, s divadelními pyrotechnickými výrobky kategorie T2 nebo s ostatními pyrotechnickými výrobky kategorie P2, nebo k jejich používání na svém území;

7)	„dodáním na trh“ dodání pyrotechnického výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu nebo bezplatně;

8)	„uvedením na trh“ první dodání pyrotechnického výrobku na trh Unie;

9)	„výrobcem“ fyzická nebo právnická osoba uvádějící na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou pyrotechnický výrobek, který vyrábí, nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit;

10)	„dovozcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí pyrotechnický výrobek ze třetí země na trh Unie;

11)	„distributorem“ fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, jiná než výrobce nebo dovozce, která dodává pyrotechnický výrobek na trh;

12)	„hospodářskými subjekty“ výrobce, dovozce a distributor;

13)	„technickou specifikací“ dokument, který předepisuje technické požadavky, které má pyrotechnický výrobek splňovat;

14)	„harmonizovanou normou“ harmonizovaná norma ve smyslu čl. 2 bodu 1 písm. c) nařízení EU č. 1025/2012;

15)	„akreditací“ akreditace ve smyslu čl. 2 bodu 10 nařízení (ES) č. 765/2008;

16)	„vnitrostátním akreditačním orgánem“ vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu čl. 2 bodu 11 nařízení (ES) č. 765/2008;

17)	„posouzením shody“ postup k prokázání, zda byly splněny základní bezpečnostní požadavky pyrotechnického výrobku stanovené touto směrnicí;

18)	„subjektem posuzování shody“ subjekt, který vykonává činnosti posuzování shody, včetně kalibrace, zkoušení, certifikace a kontroly;

19)	„stažením z oběhu“ opatření, jehož cílem je navrácení pyrotechnického výrobku, který byl již dodán koncovému uživateli;

20)	„stažením z trhu“ opatření, jehož cílem je zabránit, aby byl pyrotechnický výrobek, který se nachází v dodavatelském řetězci, dodán na trh;

21)	„harmonizačními právními předpisy Unie“ právní předpisy Unie harmonizující podmínky pro uvádění výrobků na trh;

22)	„označením CE“ označení, kterým výrobce vyjadřuje, že pyrotechnický výrobek je ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými v harmonizačních právních předpisech Unie, které upravují jeho připojování.

Článek 4

Volný pohyb

1.   Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit dodávání na trh těch pyrotechnických výrobků, které splňují požadavky této směrnice.

2.   Tato směrnice nevylučuje přijetí opatření členskými státy s cílem zakázat nebo omezit držení a používání zábavní pyrotechniky kategorií F2 a F3, divadelních pyrotechnických výrobků a ostatních pyrotechnických výrobků nebo jejich prodej široké veřejnosti, která jsou odůvodněna veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví a bezpečnosti spotřebitele nebo ochranou životního prostředí.

3.   Na veletrzích, výstavách a při předváděcích akcích za účelem uvádění pyrotechnických výrobků na trh nesmějí členské státy bránit předvádění a používání pyrotechnických výrobků, které nejsou ve shodě s touto směrnicí, pokud jsou viditelně opatřeny označením, které nese jméno a datum konání dotčeného veletrhu, výstavy nebo předváděcí akce a které informuje o tom, že pyrotechnické výrobky neodpovídají této směrnici a jsou neprodejné, dokud nebudou uvedeny do shody s touto směrnicí. Při uvedených akcích se přijmou vhodná bezpečnostní opatření v souladu s případnými požadavky, které stanoví příslušný orgán dotčeného členského státu.

4.   Členské státy nesmějí bránit volnému pohybu a používání pyrotechnických výrobků vyrobených za účelem výzkumu, vývoje a zkoušení, které nejsou ve shodě s touto směrnicí, pokud jsou viditelně opatřeny označením s informací o tom, že neodpovídají této směrnici a jsou určeny pouze k výzkumu, vývoji a zkoušení.

Článek 5

Dodávání na trh

Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby pyrotechnické výrobky mohly být dodávány na trh pouze tehdy, pokud splňují požadavky této směrnice.

Článek 6

Kategorie pyrotechnických výrobků

1.   Výrobce zařadí pyrotechnické výrobky do kategorií podle druhu použití nebo podle jejich účelu a stupně nebezpečnosti, včetně úrovně hluku. Oznámené subjekty uvedené v článku 21 potvrdí zařazení do kategorií jako součást postupů posuzování shody uvedených v článku 17.

Pyrotechnické výrobky se zařazují do těchto kategorií:

a)

Zábavní pyrotechnika: i) kategorie F1: zábavní pyrotechnika, která představuje velmi malé nebezpečí a má zanedbatelnou úroveň hluku a která je určena pro použití na omezených plochách, včetně zábavní pyrotechniky určené k použití uvnitř obytných budov, ii) kategorie F2: zábavní pyrotechnika, která přestavuje malé nebezpečí a má nízkou úroveň hluku a která je určena pro venkovní použití na omezených plochách, iii) kategorie F3: zábavní pyrotechnika, která představuje středně velké nebezpečí, je určena pro venkovní použití na otevřených prostranstvích a jejíž úroveň hluku nepoškozuje lidské zdraví, iv) kategorie F4: zábavní pyrotechnika, která představuje velké nebezpečí, je určena pro použití pouze osobami s odbornými znalostmi (obvykle nazývaná „zábavní pyrotechnika pro profesionální použití“) a jejíž úroveň hluku nepoškozuje lidské zdraví;

b)	Divadelní pyrotechnické výrobky: i) kategorie T1: pyrotechnické výrobky pro použití na scéně, které představují malé nebezpečí, ii) kategorie T2: pyrotechnické výrobky pro použití na scéně, které jsou určeny pro použití pouze osobami s odbornými znalostmi;

c)

Ostatní pyrotechnické výrobky: i) kategorie P1: pyrotechnické výrobky jiné než zábavní pyrotechnika a divadelní pyrotechnické výrobky, které představují malé nebezpečí, ii) kategorie P2: pyrotechnické výrobky jiné než zábavní pyrotechnika a divadelní pyrotechnické výrobky, které jsou určeny pro manipulaci nebo použití pouze osobami s odbornými znalostmi.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o postupech, jimiž určují osoby s odbornými znalostmi a udělují jim oprávnění.

Článek 7

Věkové hranice a další omezení

1.   Pyrotechnické výrobky lze dodávat na trh osobám pouze při dodržení níže uvedených věkových hranic:

a)	zábavní pyrotechnika: i) kategorie F1: 12 let, ii) kategorie F2: 16 let, iii) kategorie F3: 18 let;

b)	divadelní pyrotechnické výrobky kategorie T1 a ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P1: 18 let.

2.   Členské státy mohou věkové hranice stanovené v odstavci 1 zvýšit, je-li to odůvodněno ochranou veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo zdraví a bezpečnosti osob. Členské státy mohou rovněž věkové hranice snížit v případě osob odborně vyškolených nebo osob, které takovéto školení absolvují.

3.   Výrobci, dovozci a distributoři nesmějí dodávat na trh níže uvedené pyrotechnické výrobky osobám jiným než osobám s odbornými znalostmi:

a)	zábavní pyrotechnika kategorie F4;

b)	divadelní pyrotechnické výrobky kategorie T2 a ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P2.

4.   Ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P1 pro použití ve vozidlech včetně airbagů a předpínačů bezpečnostních pásů nesmí být dostupné široké veřejnosti, pokud tyto pyrotechnické výrobky nejsou zabudovány do vozidla nebo odnímatelného dílu vozidla.

KAPITOLA 2

POVINNOSTI HOSPODÁŘSKÝCH SUBJEKTŮ

Článek 8

Povinnosti výrobců

1.   Při uvádění pyrotechnických výrobků na trh musí výrobci zajistit, aby tyto výrobky byly navrženy a vyrobeny v souladu se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v příloze I.

2.   Výrobci vypracují technickou dokumentaci uvedenou v příloze II a zajistí provedení příslušného postupu posouzení shody uvedeného v článku 17.

Byl-li soulad pyrotechnického výrobku s příslušnými požadavky takovým postupem prokázán, vypracují výrobci EU prohlášení o shodě a připojí označení CE.

3.   Výrobci uchovávají technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě po dobu deseti let po uvedení pyrotechnického výrobku na trh.

4.   Výrobci zajistí, že se používají postupy, díky kterým sériová výroba zůstane ve shodě s touto směrnicí. Je třeba patřičně přihlédnout ke změnám návrhu nebo parametrů pyrotechnického výrobku a změnám harmonizovaných norem nebo jiných technických specifikací, na jejichž základě se prohlašuje shoda pyrotechnického výrobku.

Je-li to vhodné vzhledem k rizikům, která pyrotechnický výrobek představuje, provádějí výrobci za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů na odůvodněnou žádost příslušných orgánů zkoušky vzorků pyrotechnických výrobků dodávaných na trh a šetření a případně vedou knihy stížností, nevyhovujících pyrotechnických výrobků a stažení pyrotechnických výrobků z oběhu a průběžně o těchto kontrolách informují distributory.

5.   Výrobci zajistí, aby byly pyrotechnické výrobky, které uvedli na trh, označeny v souladu s článkem 10 nebo 11.

6.   Výrobci uvedou na pyrotechnickém výrobku, nebo není-li to možné, na obalu nebo v dokladu přiloženém k výrobku své jméno, svůj zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu, na níž je lze kontaktovat. Adresa musí uvádět jediné místo, na kterém lze výrobce kontaktovat. Kontaktní údaje se uvádějí v jazyce, který je snadno srozumitelný pro koncové uživatele a orgány dozoru nad trhem.

7.   Výrobci zajistí, aby byly k pyrotechnickému výrobku přiloženy v souladu s rozhodnutím příslušného členského státu pokyny a bezpečnostní informace v jazyce, kterému spotřebitelé a ostatní koncoví uživatelé snadno rozumějí. Tyto pokyny, bezpečnostní informace a jakákoli označení musí být jasné, srozumitelné a rozeznatelné.

8.   Výrobci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že pyrotechnický výrobek, který uvedli na trh, není ve shodě s touto směrnicí, přijmou okamžitě nezbytná nápravná opatření k uvedení pyrotechnického výrobku do shody, nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Dále pokud pyrotechnický výrobek představuje riziko, výrobci neprodleně informují o této skutečnosti příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž pyrotechnický výrobek dodali na trh, a uvedou podrobnosti zejména o nesouladu a o přijatých nápravných opatřeních.

9.   Výrobci předloží příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci v papírové nebo elektronické podobě, které jsou nezbytné k prokázání shody pyrotechnického výrobku s touto směrnicí, a to v jazyce, kterému tento orgán snadno rozumí. Na žádost tohoto orgánu s ním výrobci spolupracují při každém opatření přijatém s cílem odstranit rizika, která představují pyrotechnické výrobky, které uvedli na trh.

Článek 9

Možnost vysledování

1.   Za účelem vysledovatelnosti pyrotechnických výrobků označí výrobci tyto výrobky registračním číslem přiděleným oznámeným subjektem, který provádí posouzení shody podle článku 17. Číslování se provádí v souladu s jednotným systémem, který stanoví Komise.

2.   Výrobci a dovozci uchovávají údaje o registračních číslech pyrotechnických výrobků, které dodávají na trh, a poskytují tyto údaje příslušným orgánům na jejich žádost.

Článek 10

Označování jiných pyrotechnických výrobků než pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech

1.   Výrobci zajistí, aby jiné pyrotechnické výrobky než pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech byly viditelně, čitelně a nesmazatelně označeny v úředním jazyku či jazycích členského státu, v němž má být pyrotechnický výrobek spotřebitelům dostupný. Toto označení musí být jasné, srozumitelné a rozeznatelné.

2.   Označení pyrotechnických výrobků musí obsahovat alespoň údaje o výrobci uvedené v čl. 8 odst. 6, nebo není-li výrobce usazen v Unii, údaje o výrobci uvedené v čl. 8 odst. 6 a údaje o dovozci uvedené v čl. 12 odst. 3, název a druh pyrotechnického výrobku, jeho registrační číslo a číslo výrobku, šarže nebo série, minimální věkové hranice uvedené v čl. 7 odst. 1 a 2, příslušnou kategorii a návod k použití, u zábavní pyrotechniky kategorií F3 a F4 rok výroby a u pyrotechnických výrobků, u kterých je to vhodné, údaje o bezpečné vzdálenosti. Označení musí zahrnovat čistý obsah výbušné látky (NEC).

3.   U zábavní pyrotechniky musí být rovněž uvedeny alespoň tyto údaje:

a)	kategorie F1: je-li to vhodné, údaj „pouze pro venkovní použití“ a minimální bezpečná vzdálenost;

b)	kategorie F2: údaj „pouze pro venkovní použití“ a případně minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti;

c)	kategorie F3: údaj „pouze pro venkovní použití“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti;

d)	kategorie F4: údaj „pouze pro použití osobami s odbornými znalostmi“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti.

4.   U divadelních pyrotechnických výrobků musí být rovněž uvedeny alespoň tyto údaje:

a)	kategorie T1: je-li to vhodné, údaj „pouze pro venkovní použití“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti;

b)	kategorie T2: údaj „pouze pro použití osobami s odbornými znalostmi“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti.

5.   Není-li na pyrotechnickém výrobku dostatek místa, aby bylo možno splnit požadavky na označování podle odstavců 2, 3 a 4, uvedou se dané informace na nejmenší části obalu.

Článek 11

Označování pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech

1.   Označení pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech musí uvádět údaje o výrobci uvedené v čl. 8 odst. 6, název a druh pyrotechnického výrobku, registrační číslo a číslo výrobku, šarže nebo série, a je-li to nutné, bezpečnostní pokyny.

2.   Není-li na pyrotechnickém výrobku pro použití ve vozidlech dostatek místa, aby bylo možno splnit požadavky na označování podle odstavce 1, uvedou se dané informace na obalu.

3.   Bezpečnostní list pro pyrotechnický výrobek pro použití ve vozidlech, který se sestavuje podle přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky (14) a který zohledňuje specifické potřeby profesionálních uživatelů, se těmto uživatelům dodává v jazyce, který požadují.

Bezpečnostní list lze dodat v papírové nebo elektronické podobě za předpokladu, že profesionální uživatel má prostředky potřebné k přístupu k němu.

Článek 12

Povinnosti dovozců

1.   Dovozci uvádí na trh pouze pyrotechnické výrobky, které jsou v souladu s právními předpisy.

2.   Před uvedením pyrotechnického výrobku na trh dovozci zajistí, aby výrobce provedl příslušný postup posouzení shody uvedený v článku 17. Zajistí, aby výrobce vypracoval technickou dokumentaci, pyrotechnický výrobek nesl označení CE, byly k němu přiloženy požadované doklady a výrobce dodržel požadavky stanovené v čl. 8 odst. 5 a 6.

Domnívá-li se dovozce nebo má-li důvod se domnívat, že pyrotechnický výrobek není ve shodě se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v příloze I, nesmí uvést pyrotechnický výrobek na trh, dokud nebude uveden do shody. Dále, pokud pyrotechnický výrobek představuje riziko, musí být výrobce, jakož i orgány dozoru nad trhem o takové skutečnosti dovozcem informovány.

3.   Dovozci uvedou na pyrotechnickém výrobku, nebo není-li to možné, na obalu nebo v dokladu přiloženém k výrobku své jméno, svůj zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu, na níž je lze kontaktovat. Kontaktní údaje se uvádějí v jazyce, který je snadno srozumitelný pro koncové uživatele a orgány dozoru nad trhem.

4.   Dovozci zajistí, aby byly k pyrotechnickému výrobku přiloženy v souladu s rozhodnutím příslušného členského státu pokyny a bezpečnostní informace v jazyce, kterému spotřebitelé a ostatní koncoví uživatelé snadno rozumějí.

5.   Dovozci zajistí, aby v době, kdy nesou za pyrotechnický výrobek odpovědnost, skladovací a přepravní podmínky neohrožovaly jeho soulad se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v příloze I.

6.   Je-li to vhodné vzhledem k rizikům, která pyrotechnický výrobek představuje, provádějí dovozci za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů na odůvodněnou žádost příslušných orgánů zkoušky vzorků pyrotechnických výrobků dodávaných na trh a šetření a případně vedou knihy stížností, nevyhovujících pyrotechnických výrobků a stažení pyrotechnických výrobků z oběhu a průběžně o těchto kontrolách informují distributory.

7.   Dovozci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že pyrotechnický výrobek, který uvedli na trh, není ve shodě s touto směrnicí, přijmou okamžitě nezbytná nápravná opatření k uvedení pyrotechnického výrobku do shody nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Dále, pokud pyrotechnický výrobek představuje riziko, dovozci neprodleně informují o této skutečnosti příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž pyrotechnický výrobek dodávali na trh, a uvedou podrobnosti zejména o nesouladu a o přijatých nápravných opatřeních.

8.   Dovozci po dobu deseti let po uvedení pyrotechnického výrobku na trh uchovávají kopii EU prohlášení o shodě pro potřeby orgánů dozoru nad trhem a zaručují, že technická dokumentace může být těmto orgánům na požádání předložena.

9.   Dovozci předloží příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci v papírové nebo elektronické podobě nezbytné k prokázání shody pyrotechnického výrobku v jazyce, kterému tento orgán snadno rozumí. Na žádost tohoto orgánu s ním dovozci spolupracují při každém opatření přijatém s cílem odstranit rizika, která představují pyrotechnické výrobky, které uvedli na trh.

Článek 13

Povinnosti distributorů

1.   Při dodávání pyrotechnického výrobku na trh distributoři jednají s řádnou péčí, pokud jde o požadavky této směrnice.

2.   Před dodáním pyrotechnického výrobku na trh distributoři ověří, zda nese označení CE, jsou k němu přiloženy požadované doklady a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce, kterému spotřebitelé a ostatní koncoví uživatelé v členském státě, v němž má být pyrotechnický výrobek dodán na trh, snadno rozumějí, a zda výrobce a dovozce splnili požadavky stanovené v čl. 8 odst. 5 a 6 a v čl. 12 odst. 3.

Domnívá-li se distributor nebo má-li důvod se domnívat, že pyrotechnický výrobek není ve shodě se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v příloze I, nesmí dodat pyrotechnický výrobek na trh, dokud nebude uveden do shody. Dále, pokud pyrotechnický výrobek představuje riziko, informuje o tom distributor výrobce nebo dovozce, jakož i orgány dozoru nad trhem.

3.   Distributoři zajistí, aby v době, kdy nesou za pyrotechnický výrobek odpovědnost, skladovací a přepravní podmínky neohrožovaly jeho soulad se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v příloze I.

4.   Distributoři, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že pyrotechnický výrobek, který dodali na trh, není ve shodě s touto směrnicí, zajistí, že budou přijata nezbytná nápravná opatření k uvedení pyrotechnického výrobku do shody nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Dále, pokud pyrotechnický výrobek představuje riziko, informují o tom distributoři neprodleně příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž pyrotechnický výrobek dodávali na trh, a uvedou podrobnosti zejména o nesouladu a o přijatých nápravných opatřeních.

5.   Distributoři předloží příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci v papírové nebo elektronické podobě nezbytné k prokázání shody pyrotechnického výrobku. Na žádost tohoto orgánu s ním distributoři spolupracují při každém opatření přijatém s cílem odstranit rizika, která představují pyrotechnické výrobky, které dodali na trh.

Článek 14

Případy, kdy se povinnosti výrobců vztahují na dovozce a distributory

Dovozce nebo distributor je pro účely této směrnice považován za výrobce a vztahují se na něj povinnosti výrobce podle článku 8, pokud uvede pyrotechnický výrobek na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo pokud upraví pyrotechnický výrobek, jenž byl na trh již uveden, takovým způsobem, který může ovlivnit jeho shodu s požadavky této směrnice.

Článek 15

Identifikace hospodářských subjektů

Hospodářské subjekty musí na žádost orgánů dozoru nad trhem identifikovat:

a)	každý hospodářský subjekt, který jim dodal pyrotechnický výrobek;

b)	každý hospodářský subjekt, kterému dodaly pyrotechnický výrobek.

Hospodářské subjekty musí být schopny poskytnout informace uvedené v prvním odstavci po dobu deseti let poté, co jim byl pyrotechnický výrobek dodán, a po dobu deseti let poté, co pyrotechnický výrobek dodaly.

KAPITOLA 3

SHODA PYROTECHNICKÉHO VÝROBKU

Článek 16

Předpoklad shody pyrotechnických výrobků

Pyrotechnické výrobky, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, se považují za výrobky, které jsou ve shodě se základními bezpečnostními požadavky uvedenými v příloze I, na které se tyto normy nebo jejich části vztahují.

Článek 17

Postupy posuzování shody

K posouzení shody pyrotechnických výrobků postupuje výrobce podle jednoho z těchto postupů uvedených v příloze II:

a)

EU přezkoušení typu (modul B) a podle volby výrobce jeden z těchto postupů: i) shoda s typem založená na vnitřní kontrole výroby a zkouškách výrobku pod dohledem v náhodně zvolených intervalech (modul C2), ii) shoda s typem založená na zabezpečení kvality výrobního procesu (modul D), iii) shoda s typem založená na zabezpečení jakosti výrobku (modul E);

b)	shoda založená na ověřování každého jednotlivého výrobku (modul G);

c)	shoda založená na komplexním zabezpečení jakosti (modul H), pokud jde o zábavní pyrotechniku kategorie F4.

Článek 18

EU prohlášení o shodě

1.   V EU prohlášení o shodě se uvede, že bylo prokázáno splnění základních bezpečnostních požadavků uvedených v příloze I.

2.   EU prohlášení o shodě je vypracováno podle vzoru uvedeného v příloze III, obsahuje prvky stanovené v příslušných modulech uvedených v příloze II a je průběžně aktualizováno. Přeloží se do jazyka nebo jazyků požadovaných členským státem, v němž je pyrotechnický výrobek uváděn nebo dodáván na trh.

3.   Pokud se na pyrotechnický výrobek vztahuje více než jeden akt Unie požadující EU prohlášení o shodě, vypracuje se pro všechny tyto akty Unie jednotné EU prohlášení o shodě. Dané akty Unie musí být v tomto prohlášení uvedeny včetně odkazů na jejich zveřejnění.

4.   Vypracováním EU prohlášení o shodě přebírá výrobce odpovědnost za soulad pyrotechnického výrobku s požadavky stanovenými touto směrnicí.

Článek 19

Obecné zásady označení CE

Označení CE podléhá obecným zásadám uvedeným v článku 30 nařízení (ES) č. 765/2008.

Článek 20

Pravidla a podmínky pro připojování označení CE a jiných označení

1.   Označení CE se viditelně, čitelně a nesmazatelně připojí k pyrotechnickému výrobku. Pokud to vzhledem k povaze pyrotechnického výrobku není možné nebo odůvodněné, musí být připojeno k obalu a průvodním dokumentům.

2.   Označení CE se připojí před uvedením pyrotechnického výrobku na trh.

3.   Za označením CE následuje identifikační číslo oznámeného subjektu, byl-li tento subjekt zapojen do fáze kontroly výroby.

Identifikační číslo oznámeného subjektu připojuje sám subjekt, nebo je připojeno podle jeho pokynů výrobcem.

4.   Za označením CE, případně za identifikačním číslem oznámeného subjektu může následovat jakákoli jiná značka označující zvláštní riziko nebo použití.

5.   Členské státy při zajišťování řádného uplatňování režimu označování CE vycházejí z existujících mechanismů a přijmou vhodná opatření v případě nesprávného použití tohoto označení.

KAPITOLA 4

OZNAMOVÁNÍ SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY

Článek 21

Oznámení

Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům subjekty, které jsou oprávněné provádět úkoly posouzení shody třetími stranami podle této směrnice.

Článek 22

Oznamující orgány

1.   Členské státy určí oznamující orgán odpovědný za stanovení a provádění nezbytných postupů pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů, včetně souladu s článkem 27.

2.   Členské státy mohou rozhodnout o tom, že posuzování a kontrolu uvedené v odstavci 1 bude provádět vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 a v souladu s ním.

Článek 23

Požadavky na oznamující orgány

1.   Oznamující orgán je zřízen takovým způsobem, aby nedocházelo k žádným střetům zájmů se subjekty posuzování shody.

2.   Oznamující orgán je organizován a funguje tak, aby zabezpečil objektivitu a nestrannost svých činností.

3.   Oznamující orgán je organizován takovým způsobem, aby každé rozhodnutí o oznámení subjektu posuzování shody bylo přijato příslušnými osobami, jinými než osobami, které provedly posouzení shody.

4.   Oznamující orgán nenabízí ani neposkytuje žádné činnosti, které provádějí subjekty posuzování shody, ani neposkytuje poradenské služby na komerčním či konkurenčním základě.

5.   Oznamující orgán zachovává důvěrnost získaných informací.

6.   Oznamující orgán má k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, aby mohl řádně vykonávat své povinnosti.

Článek 24

Informační povinnost oznamujících orgánů

Členské státy informují Komisi o svých postupech pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů a o veškerých změnách týkajících se těchto informací.

Komise tyto informace zveřejní.

Článek 25

Požadavky týkající se oznámených subjektů

1.   Pro účely oznámení musí subjekt posuzování shody splňovat požadavky stanovené v odstavcích 2 až 11.

2.   Subjekt posuzování shody je zřízen podle vnitrostátních právních předpisů členského státu a má právní subjektivitu.

3.   Subjekt posuzování shody je třetí stranou nezávislou na organizaci nebo pyrotechnickém výrobku, který posuzuje.

4.   Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za provádění úkolů v rámci posuzování shody nesmí být osobami, které navrhují, vyrábějí, dodávají, instalují, nakupují, vlastní, používají nebo udržují pyrotechnické výrobky nebo výbušné látky, ani zástupci jakékoli z těchto stran. To nevylučuje používání pyrotechnických výrobků nebo výbušných látek, které jsou nezbytné pro činnost subjektu posuzování shody, ani používání pyrotechnických výrobků k osobním účelům.

Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za provádění úkolů v rámci posuzování shody se nesmějí přímo podílet na projektování, výrobě nebo konstrukci, uvádění na trh, instalaci, používání nebo údržbě pyrotechnických výrobků nebo výbušných látek ani zastupovat strany, které se těmito činnostmi zabývají. Nesmějí vykonávat žádnou činnost, která by mohla ohrozit jejich nezávislý úsudek nebo důvěryhodnost ve vztahu k činnostem posuzování shody, pro něž byly tyto osoby oznámeny. To platí zejména pro poradenské služby.

Subjekt posuzování shody musí zaručit, že činnosti jeho dceřiných společností nebo subdodavatelů neohrožují důvěrnost, objektivitu a nestrannost jeho činností posuzování shody.

5.   Subjekt posuzování shody a jeho pracovníci provádějí posuzování shody na nejvyšší úrovni profesionální důvěryhodnosti a požadované technické způsobilosti v konkrétní oblasti a nesmějí být vystaveni žádným tlakům a podnětům, zejména finančním, které by mohly ovlivnit jejich úsudek nebo výsledky jejich činností posuzování shody, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které mají na výsledcích těchto činností zájem.

6.   Subjekt posuzování shody musí být schopen provádět všechny úkoly v rámci posuzování shody, které tomuto subjektu ukládá příloha II a pro něž byl oznámen, ať již tyto úkoly provádí subjekt posuzování shody sám, nebo jsou prováděny jeho jménem a na jeho odpovědnost.

Subjekt posuzování shody musí mít vždy a pro každý postup posuzování shody a pro každý druh nebo kategorii pyrotechnických výrobků, pro něž byl oznámen, k dispozici:

a)	potřebné pracovníky s odbornými znalostmi a dostatečnými zkušenostmi potřebnými k plnění úkolů souvisejících s posuzováním shody;

b)	potřebné popisy postupů, podle nichž je posuzování shody prováděno, aby byla zajištěna transparentnost těchto postupů a možnost jejich zopakování; musí uplatňovat náležitou politiku a postupy pro rozlišení mezi úkoly, jež vykonává jako oznámený subjekt, a dalšími činnostmi;

c)	potřebné postupy pro výkon činností, jež řádně zohledňují velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti dané technologie výrobku a hromadnou nebo sériovou povahu výrobního procesu.

Subjekt posuzování shody musí mít prostředky nezbytné k řádnému provádění technických a administrativních úkolů spojených s posuzováním shody a musí mít přístup k veškerému potřebnému vybavení nebo zařízení.

7.   Pracovníci odpovědní za provádění úkolů v rámci posuzování shody musí:

a)	mít přiměřené technické a odborné vzdělání týkající se všech činností spojených s posuzováním shody, pro které byl subjekt posuzování shody oznámen;

b)	mít uspokojivou znalost požadavků souvisejících s posuzováním, které provádějí, a odpovídající pravomoc toto posuzování provádět;

c)	mít náležité znalosti základních bezpečnostních požadavků stanovených v příloze I, příslušných harmonizovaných norem a příslušných ustanovení harmonizačních právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů a rozumět jim;

d)	být schopni vypracovávat certifikáty, záznamy a zprávy prokazující, že byla posouzení provedena.

8.   Musí být zaručena nestrannost subjektu posuzování shody, jeho nejvyššího vedení a pracovníků odpovědných za provádění úkolů v rámci posuzování shody.

Odměňování nejvyššího vedení a pracovníků subjektu posuzování shody odpovědných za provádění úkolů v rámci posuzování shody nezávisí na počtu provedených posouzení nebo na jejich výsledcích.

9.   Subjekt posuzování shody uzavře pojištění odpovědnosti za škodu, pokud tuto odpovědnost nepřevzal stát v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo pokud není za posuzování shody přímo odpovědný sám členský stát.

10.   Pracovníci subjektu posuzování shody jsou povinni zachovávat služební tajemství, pokud jde o veškeré informace, které získali při plnění svých úkolů podle přílohy II nebo podle jakéhokoli ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterým se tato příloha provádí, s výjimkou styku s příslušnými orgány členského státu, v němž vykonávají svou činnost. Důvěrné obchodní informace musí být chráněny.

11.   Subjekt posuzování shody se podílí na příslušných normalizačních činnostech a na činnostech koordinační skupiny oznámeného subjektu zřízené podle příslušných harmonizačních právních předpisů Unie nebo zajistí, aby byli jeho pracovníci odpovědní za provádění úkolů v rámci posuzování shody o těchto činnostech informováni, a používá jakožto všeobecné pokyny správní rozhodnutí a dokumenty, které jsou výsledkem práce této skupiny.

Článek 26

Předpoklad shody oznámených subjektů

Pokud subjekt posuzování shody prokáže, že splňuje kritéria stanovená příslušnými harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, předpokládá se, že splňuje požadavky stanovené v článku 25 v rozsahu, v němž se harmonizované normy na tyto požadavky vztahují.

Článek 27

Dceřiné společnosti a subdodavatelé oznámených subjektů

1.   Pokud oznámený subjekt zadá konkrétní úkoly týkající se posuzování shody subdodavateli nebo dceřiné společnosti, zajistí, že subdodavatel nebo dceřiná společnost splňuje požadavky stanovené v článku 25, a informuje o tom oznamující orgán.

2.   Oznámené subjekty nesou plnou odpovědnost za úkoly provedené subdodavateli nebo dceřinými společnostmi bez ohledu na to, kde jsou tito subdodavatelé nebo dceřiné společnosti usazeny.

3.   Činnosti lze zadat subdodavateli nebo dceřiné společnosti pouze se souhlasem zákazníka.

4.   Oznámený subjekt uchovává pro potřebu oznamujícího orgánu příslušné doklady týkající se posouzení kvalifikací subdodavatele nebo dceřiné společnosti a práce provedené subdodavatelem nebo dceřinou společností podle přílohy II.

Článek 28

Žádost o oznámení

1.   Subjekt posuzování shody podává žádost o oznámení oznamujícímu orgánu členského státu, v němž je usazen.

2.   Součástí žádosti o oznámení je popis činností posuzování shody, modulu nebo modulů posuzování shody a pyrotechnického výrobku nebo výrobků, pro něž se subjekt prohlašuje za odborně způsobilý, jakož i osvědčení o akreditaci, pokud existuje, vydané vnitrostátním akreditačním orgánem, které potvrzuje, že subjekt posuzování shody splňuje požadavky stanovené v článku 25.

3.   Nemůže-li dotčený subjekt posuzování shody předložit osvědčení o akreditaci, poskytne oznamujícímu orgánu veškeré doklady nezbytné k ověření, uznání a pravidelné kontrole svého souladu s požadavky stanovenými v článku 25.

Článek 29

Postup oznamování

1.   Oznamující orgány mohou oznámit pouze subjekty posuzování shody, které splňují požadavky stanovené v článku 25.

2.   K oznámení Komisi a ostatním členským státům využijí elektronický nástroj pro oznamování vyvinutý a spravovaný Komisí.

3.   Oznámení obsahuje veškeré podrobnosti o příslušných činnostech posuzování shody, modulu nebo modulech posuzování shody a pyrotechnickém výrobku nebo výrobcích a příslušné potvrzení o odborné způsobilosti.

4.   Pokud se oznámení nezakládá na osvědčení o akreditaci uvedeném v čl. 28 odst. 2, poskytne oznamující orgán Komisi a ostatním členským státům doklady, které prokazují odbornou způsobilost subjektu posuzování shody a zavedená opatření k zajištění toho, aby byl subjekt pravidelně kontrolován a i v budoucnu splňoval požadavky stanovené v článku 25.

5.   Dotčený subjekt může vykonávat činnosti oznámeného subjektu, pouze pokud Komise nebo ostatní členské státy proti tomu nevznesly námitky do dvou týdnů po oznámení, pokud se použije osvědčení o akreditaci, nebo do dvou měsíců po oznámení, pokud se akreditace nepoužije.

Pouze takový subjekt se pro účely této směrnice považuje za oznámený subjekt.

6.   Oznamující orgán oznámí Komisi a ostatním členským státům jakékoli následné významné změny oznámení.

Článek 30

Identifikační čísla a seznamy oznámených subjektů

1.   Komise oznámenému subjektu přidělí identifikační číslo.

Přidělí mu jediné číslo i v případě, že je subjekt oznámen podle několika aktů Unie.

2.   Komise zveřejní seznam subjektů oznámených podle této směrnice, včetně identifikačních čísel, která jim byla přidělena, a činností, pro něž byly oznámeny.

Komise zajistí, aby tento seznam byl aktualizován.

Článek 31

Změny v oznámeních

1.   Pokud oznamující orgán zjistí nebo je upozorněn na to, že oznámený subjekt již nesplňuje požadavky stanovené v článku 25 nebo neplní své povinnosti, omezí, pozastaví nebo případně zruší oznámení podle toho, jak je neplnění těchto požadavků nebo povinností závažné. Informuje o tom neprodleně Komisi a ostatní členské státy.

2.   V případě omezení, pozastavení nebo zrušení oznámení nebo v případě, že oznámený subjekt ukončil svou činnost, zajistí oznamující členský stát, aby byly podklady tohoto subjektu buď zpracovány jiným oznámeným subjektem, nebo byly k dispozici příslušným oznamujícím orgánům a orgánům dozoru nad trhem na vyžádání.

Článek 32

Zpochybnění odborné způsobilosti oznámených subjektů

1.   Komise vyšetří všechny případy, v nichž má pochybnosti nebo je upozorněna na pochybnosti o odborné způsobilosti oznámeného subjektu nebo o tom, zda oznámený subjekt nadále splňuje požadavky a povinnosti, které jsou mu uloženy.

2.   Oznamující členský stát předloží Komisi na vyžádání všechny informace týkající se podkladů pro oznámení nebo toho, že je dotčený oznámený subjekt nadále odborně způsobilý.

3.   Komise zajistí, aby se se všemi citlivými informacemi získanými v průběhu tohoto šetření nakládalo jako s důvěrnými.

4.   Pokud Komise zjistí, že oznámený subjekt nesplňuje nebo přestal splňovat požadavky pro své oznámení, přijme prováděcí akt vyžadující, aby oznamující členský stát přijal nezbytná nápravná opatření, včetně případného zrušení oznámení.

Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 44 odst. 2.

Článek 33

Povinnosti týkající se činnosti oznámených subjektů

1.   Oznámené subjekty provádějí posuzování shody v souladu s postupy posuzování shody stanovenými v příloze II.

2.   Posuzování shody se provádí přiměřeným způsobem, aby se zabránilo zbytečné zátěži hospodářských subjektů. Subjekty posuzování shody při výkonu své činnosti řádně zohlední velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti dané technologie výrobku a hromadnou nebo sériovou povahu výrobního procesu.

Tyto subjekty musí ovšem dodržovat míru přísnosti a úroveň ochrany, jež jsou vyžadovány, aby byl pyrotechnický výrobek v souladu s požadavky této směrnice.

3.   Oznámené subjekty, které provádějí posuzování shody, přidělí pyrotechnickým výrobkům, které prošly posouzením shody, registrační čísla umožňující identifikovat tyto výrobky a jejich výrobce a vedou rejstřík registračních čísel pyrotechnických výrobků, jimž udělily certifikát.

4.   Pokud oznámený subjekt zjistí, že výrobce nesplnil základní bezpečnostní požadavky stanovené v příloze I nebo v odpovídajících harmonizovaných normách nebo technických specifikacích, vyzve výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření, a nevydá certifikát shody.

5.   Pokud v průběhu kontroly shody po vydání certifikátu oznámený subjekt zjistí, že pyrotechnický výrobek již nesplňuje požadavky, vyzve výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření, a v případě nutnosti může platnost certifikátu pozastavit nebo certifikát odejmout.

6.   Pokud výrobce nepřijme nápravná opatření nebo pokud tato opatření nemají požadovaný účinek, oznámený subjekt omezí nebo pozastaví platnost příslušných certifikátů nebo případně tyto certifikáty odejme.

Článek 34

Odvolání proti rozhodnutím oznámených subjektů

Členské státy zajistí, aby bylo možné se proti rozhodnutím oznámených subjektů odvolat.

Článek 35

Informační povinnost oznámených subjektů

1.   Oznámené subjekty informují oznamující orgán:

a)	o každém zamítnutí, omezení, pozastavení platnosti nebo odejmutí certifikátů;

b)	o všech okolnostech majících vliv na rozsah nebo podmínky oznámení;

c)	o každé žádosti o informace o činnostech posuzování shody, kterou obdržely od orgánů dozoru nad trhem;

d)	na vyžádání o činnostech posuzování shody vykonaných v rámci rozsahu jejich oznámení a o jakýchkoli jiných vykonaných činnostech, včetně přeshraničních činností a zadávání subdodávek.

2.   Oznámené subjekty poskytnou ostatním subjektům oznámeným podle této směrnice, které vykonávají obdobné činnosti posuzování shody a zabývají se stejnými pyrotechnickými výrobky, příslušné informace o otázkách týkajících se negativních, a na požádání i pozitivních výsledků posuzování shody.

Článek 36

Výměna zkušeností

Komise organizačně zabezpečuje výměnu zkušeností mezi vnitrostátními orgány členských států, které jsou odpovědné za politiku oznamování.

Článek 37

Koordinace oznámených subjektů

Komise zajistí zavedení a řádné provádění vhodné koordinace a spolupráce mezi subjekty oznámenými podle této směrnice ve formě fóra oznámených subjektů.

Členské státy zajistí účast jimi oznámených subjektů na práci tohoto fóra, a to přímo nebo prostřednictvím určených zástupců.

KAPITOLA 5

DOZOR NAD TRHEM UNIE, KONTROLA PYROTECHNICKÝCH VÝROBKŮ VSTUPUJÍCÍCH NA TRH UNIE A OCHRANNÝ POSTUP UNIE

Článek 38

Dozor nad trhem Unie a kontrola pyrotechnických výrobků vstupujících na trh Unie

1.   Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby pyrotechnické výrobky mohly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud – jsou-li řádně skladovány a použity k určenému účelu – neohrožují zdraví a bezpečnost osob.

2.   Ustanovení čl. 15 odst. 3 a článků 16 až 29 nařízení (ES) č. 765/2008 se vztahují na pyrotechnické výrobky.

3.   Členské státy informují každoročně Komisi o své činnosti v oblasti dozoru nad trhem.

Článek 39

Postup pro nakládání s pyrotechnickými výrobky představujícími riziko na vnitrostátní úrovni

1.   Pokud orgány dozoru nad trhem jednoho členského státu mají dostatečné důvody domnívat se, že pyrotechnický výrobek představuje riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob nebo pro jiný veřejný zájem, na nějž se vztahuje tato směrnice, provedou hodnocení, zda dotčený výrobek splňuje všechny příslušné požadavky stanovené touto směrnicí. Příslušné hospodářské subjekty za tímto účelem spolupracují v nezbytné míře s orgány dozoru nad trhem.

Pokud v průběhu hodnocení zmíněného v prvním pododstavci orgány dozoru nad trhem zjistí, že pyrotechnický výrobek nesplňuje požadavky stanovené touto směrnicí, vyzvou neprodleně dotčený hospodářský subjekt, aby přijal všechna vhodná nápravná opatření k uvedení pyrotechnického výrobku do souladu s těmito požadavky, nebo k jeho stažení z trhu nebo z oběhu v jimi stanovené lhůtě, která je přiměřená povaze rizika.

Orgány dozoru nad trhem informují příslušný oznámený subjekt.

Na opatření uvedená v druhém pododstavci tohoto odstavce se použije článek 21 nařízení (ES) č. 765/2008.

2.   Domnívají-li se orgány dozoru nad trhem, že se nesoulad netýká pouze území daného členského státu, informují Komisi a ostatní členské státy o výsledcích hodnocení a o opatřeních, která má hospodářský subjekt na jejich žádost přijmout.

3.   Hospodářský subjekt zajistí, aby všechna vhodná nápravná opatření byla přijata ohledně všech dotčených pyrotechnických výrobků, které dodal na trh v celé Unii.

4.   Pokud příslušný hospodářský subjekt ve lhůtě uvedené v odst. 1 druhém pododstavci nepřijme přiměřená nápravná opatření, přijmou orgány dozoru nad trhem všechna vhodná předběžná opatření s cílem zakázat nebo omezit dodávání pyrotechnického výrobku na trh daného členského státu, nebo pyrotechnický výrobek stáhnout z trhu nebo z oběhu.

O takových opatřeních orgány dozoru nad trhem neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy.

5.   Součástí informací uvedených v druhém pododstavci odstavce 4 jsou všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci nevyhovujícího pyrotechnického výrobku, údaje o původu pyrotechnického výrobku, povaze nesouladu a souvisejícího rizika, povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni a o stanovisku příslušného hospodářského subjektu. Orgány dozoru nad trhem zejména uvedou, zda je důvodem nesouladu některý z těchto nedostatků:

a)	pyrotechnický výrobek nesplňuje požadavky na zdraví nebo bezpečnost osob nebo požadavky týkající se ochrany jiného veřejného zájmu stanovené v této směrnici, nebo

b)	nedostatky v harmonizovaných normách uvedených v článku 16, které jsou základem pro předpoklad shody.

6.   Členské státy, jiné než členský stát, který zahájil postup podle tohoto článku, neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy o veškerých opatřeních, která přijaly, a o všech doplňujících údajích o nesouladu dotčeného pyrotechnického výrobku, které mají k dispozici, a v případě nesouhlasu s přijatým vnitrostátním opatřením o svých námitkách.

7.   Pokud do tří měsíců od přijetí informací uvedených v odst. 4 druhém pododstavci nevznese žádný členský stát ani Komise námitku ohledně předběžného opatření přijatého členským státem, považuje se uvedené opatření za opodstatněné.

8.   Členské státy zajistí, aby byla v souvislosti s dotčeným pyrotechnickým výrobkem neprodleně přijata vhodná omezující opatření, jako je stažení pyrotechnického výrobku z trhu.

Článek 40

Ochranný postup Unie

1.   Pokud jsou po ukončení postupu stanoveného v čl. 39 odst. 3 a 4 vzneseny námitky proti opatřením přijatým členským státem nebo pokud se Komise domnívá, že jsou tato opatření v rozporu s právními předpisy Unie, zahájí Komise neprodleně konzultace s členskými státy a příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení vnitrostátního opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise přijme prováděcí akt, kterým rozhodne, zda je vnitrostátní opatření opodstatněné, či nikoli.

Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům; Komise ho neprodleně oznámí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.

2.   Pokud je vnitrostátní opatření považováno za opodstatněné, všechny členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl nevyhovující pyrotechnický výrobek stažen z jejich vnitrostátního trhu, a informují o tom Komisi. Je-li vnitrostátní opatření považováno za neopodstatněné, dotčený členský stát toto opatření zruší.

3.   Pokud je vnitrostátní opatření považováno za opodstatněné a je-li nesoulad pyrotechnického výrobku přisuzován nedostatkům v harmonizovaných normách, jak je uvedeno v čl. 39 odst. 5 písm. b) této směrnice, použije Komise postup stanovený v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012.

Článek 41

Pyrotechnické výrobky, jež jsou v souladu, ale přesto představují riziko pro zdraví nebo bezpečnost

1.   Pokud členský stát po provedení hodnocení podle čl. 39 odst. 1 zjistí, že ačkoli je pyrotechnický výrobek v souladu s touto směrnicí, představuje riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob, nebo pro ochranu jiného veřejného zájmu, vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby přijal všechna vhodná opatření k zajištění toho, aby dotčený pyrotechnický výrobek, pokud byl uveden na trh, dále nepředstavoval toto riziko, nebo aby jej stáhnul z trhu nebo z oběhu v jím stanovené lhůtě, která je přiměřená povaze rizika.

2.   Hospodářský subjekt zajistí, aby nápravná opatření byla přijata ohledně všech dotčených pyrotechnických výrobků, které dodal na trh v celé Unii.

3.   Členský stát o tom neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy. Informace musí obsahovat všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci dotčeného pyrotechnického výrobku, údaje o jeho původu a dodavatelském řetězci, údaje o povaze souvisejícího rizika a o povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni.

4.   Komise neprodleně zahájí konzultace s členskými státy a s příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení přijatých vnitrostátních opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodne, zda jsou vnitrostátní opatření opodstatněná, či nikoli, a v případě nutnosti navrhne vhodná opatření.

Prováděcí akty uvedené v prvním pododstavci jsou přijímány v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 44 odst. 3.

V řádně odůvodněných a naléhavých případech týkajících se zdraví a bezpečnosti osob přijme Komise okamžitě použitelné prováděcí akty postupem uvedeným v čl. 44 odst. 4.

5.   Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům; Komise ho neprodleně oznámí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.

Článek 42

Formální nesoulad

1.   Aniž je dotčen článek 39, členský stát vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby odstranil nesoulad, pokud zjistí jeden z následujících nedostatků:

a)	označení CE bylo připojeno v rozporu s článkem 30 nařízení (ES) č. 765/2008 nebo článkem 20 této směrnice;

b)	označení CE nebylo připojeno;

c)	identifikační číslo oznámeného subjektu, byl-li tento subjekt zapojen do fáze kontroly výroby, bylo připojeno v rozporu s článkem 20 nebo nebylo připojeno;

d)	nebylo vypracováno EU prohlášení o shodě;

e)	EU prohlášení o shodě nebylo vypracováno správně;

f)	technická dokumentace chybí nebo je neúplná;

g)	informace uvedené v čl. 8 odst. 6 nebo čl. 12 odst. 3 chybí, jsou nesprávné nebo neúplné;

h)	nebyl splněn jiný administrativní požadavek uvedený v článcích 8 nebo 12.

2.   Pokud nesoulad uvedený v odstavci 1 nadále trvá, členský stát přijme všechna vhodná opatření a omezí nebo zakáže dodávání pyrotechnického výrobku na trh, nebo zajistí, aby byl stažen z oběhu nebo z trhu.

KAPITOLA 6

PROVÁDĚCÍ PRAVOMOCI

Článek 43

Prováděcí akty

Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví:

a)	jednotný systém číslování uvedený v čl. 9 odst. 1 a praktické aspekty rejstříku uvedeného v čl. 33 odst. 3;

b)	praktické aspekty pro pravidelné shromažďování a aktualizaci údajů o nehodách souvisejících s pyrotechnickými výrobky.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 3.

Článek 44

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro pyrotechnické výrobky. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

4.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

5.   Komise konzultuje s výborem všechny otázky, pro něž se podle nařízení (EU) č. 1025/2012 či jakéhokoli jiného právního předpisu Unie vyžadují konzultace s odborníky z odvětví.

Výbor může mimoto přezkoumávat jakékoli další otázky týkající se uplatňování této směrnice, které může vznést předseda nebo zástupce některého členského státu v souladu s jednacím řádem tohoto výboru.

KAPITOLA 7

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 45

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice ze strany hospodářských subjektů a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Takto stanovené sankce mohou zahrnovat trestněprávní sankce za závažná porušení.

Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 46

Přechodná ustanovení

1.   Členské státy nesmějí bránit dodávání pyrotechnických výrobků na trh, které jsou ve shodě se směrnicí 2007/23/ES a které byly uvedeny na trh před 1. červencem 2015.

2.   Vnitrostátní povolení pro zábavní pyrotechniku kategorií F1, F2 a F3 udělená před 4. červencem 2010 jsou na území členského státu, jenž povolení vydal, nadále platná až do svého pozbytí platnosti nebo do 4. července 2017, podle toho, co nastane dříve.

3.   Vnitrostátní povolení pro ostatní pyrotechnické výrobky, pro zábavní pyrotechniku kategorie F4 a pro divadelní pyrotechnické výrobky udělená před 4. červencem 2013 jsou na území členského státu, jenž povolení vydal, nadále platná až do svého pozbytí platnosti nebo do 4. července 2017, podle toho, co nastane dříve.

4.   Odchylně od odstavce 3 jsou vnitrostátní povolení pro pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech, včetně použití v náhradních dílech, udělená před 4. červencem 2013 platná až do svého pozbytí platnosti.

5.   Osvědčení vydaná podle směrnice 2007/23/ES zůstávají v platnosti podle této směrnice.

Článek 47

Provedení

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 3 odst. 7, 12, 13 a 15 až 22, čl. 4 odst. 1, článkem 5, čl. 7 odst. 4, čl. 8 odst. 2 až 9, článkem 9, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 3, články 12 až 16, články 18 až 29, články 31 až 35, článkem 37, čl. 38 odst. 1 a 2, články 39 až 42, článkem 45, článkem 46 a přílohami I, II a III do 30. června 2015. Neprodleně sdělí Komisi znění ustanovení těchto opatření.

Tato opatření se použijí od 1. července 2015.

2.   Odchylně od odstavce 1 členské státy přijmou a zveřejní do 3. října 2013 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s bodem 4 přílohy I. Neprodleně sdělí Komisi znění ustanovení těchto opatření. Tato opatření se použijí ode dne 4. července 2013.

3.   Opatření přijatá členskými státy podle odstavců 1 a 2 musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 48

Zrušení

Směrnice 2007/23/ES ve znění aktů uvedených v příloze IV části A se zrušuje s účinkem od 1. července 2015, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu a dat použitelnosti uvedených v příloze IV části B.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku se bod 4 přílohy I směrnice 2007/23/ES zrušuje s účinkem od 4. července 2013.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze V.

Článek 49

Vstup v platnost a použitelnost

Tato směrnice vstupuje v platnost v den následující po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články 1 a 2, čl. 3 odst. 1 až 6, 8 až 11 a 14, čl. 4 odst. 2, 3 a 4, článek 6, čl. 7 odst. 1, 2 a 3, čl. 8 odst. 1, čl. 10 odst. 1, 3 a 4, čl. 11 odst. 2, články 17, 30 a 36, čl. 38 odst. 3, články 43 a 44 a přílohy IV a V se použijí od 1. července 2015.

Článek 50

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst C 181, 21.6.2012, s. 105.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. května 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. června 2013.

(3)  Úř. věst. L 154, 14.6.2007, s. 1.

(4)  Viz příloha IV část A.

(5)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.

(6)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82.

(7)  Úř. věst. L 121, 15.5.1993, s. 20.

(8)  Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13.

(9)  Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 25.

(10)  Úř. věst. L 170, 30.6.2009, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12.

(12)  Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29.

(13)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(14)  Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

---

---

---

---

---

---

28.6.2013

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 178/66

---

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/30/EU

ze dne 12. června 2013

o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví cíle zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a uvážlivého a racionálního využívání přírodních zdrojů. Stanoví povinnost zaměřit se ve všech činnostech Unie na vysokou úroveň ochrany založené na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.

(2)

Cílem této směrnice je co nejvíce snížit výskyt závažných havárií spojených s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, omezit jejich důsledky, čímž se zvýší ochrana mořského prostředí a hospodářství pobřežních oblastí před znečištěním, vytvoří minimální podmínky pro bezpečný průzkum a využívání ropy a zemního plynu v moři a zároveň omezí možná narušení vlastní výroby energie v Unii, a zlepšit mechanismy reakce pro případ havárie.

(3)	Tato směrnice by se měla vztahovat nejen na budoucí zařízení a činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, ale s výhradou nezbytné přechodné úpravy i na stávající zařízení.

(4)	Závažné havárie, jež souvisejí s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, většinou mají ničivé a nevratné následky pro mořské a pobřežní prostředí a závažné nepříznivé dopady na hospodářství pobřežních oblastí.

(5)

Havárie související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, zejména havárie v roce 2010 v Mexickém zálivu, zvýšily povědomí veřejnosti o rizicích, která jsou s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři spojena, a vyžádaly si přezkum politik zaměřených na zajištění bezpečnosti těchto činností. Komise zahájila přezkum činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a dne 13. října 2010 vyjádřila své první stanovisko k jejich bezpečnosti ve svém sdělení „Řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách“. Evropský parlament přijal k tomuto tématu usnesení ve dnech 7. října 2010 a 13. září 2011. Ministři pro energetiku členských států vyjádřili svá stanoviska v závěrech Rady ze dne 3. prosince 2010.

(6)

Rizika související se závažnými haváriemi při těžbě ropy nebo zemního plynu jsou značná. Omezením rizika znečištění pobřežních vod by tato směrnice proto měla přispět k zajištění ochrany mořského prostředí, a zejména k dosažení nebo zachování dobrého stavu životního prostředí nejpozději do roku 2020, což je cíl stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (3).

(7)

Směrnice 2008/56/ES si klade za cíl řešit kumulativní vliv všech činností na mořské prostředí, což je jedním z jejích hlavních účelů, a představuje environmentální pilíř integrované námořní politiky. Tato politika je pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři důležitá, neboť vyžaduje spojení zvláštních zájmů každého hospodářského odvětví s obecným cílem zajistit komplexní pochopení oceánů, moří a pobřežních oblastí, aby bylo možné s využitím územního plánování námořních prostor a znalostí mořského prostředí vyvinout ucelený přístup k mořím, který bude zohledňovat všechny hospodářské, environmentální a sociální aspekty.

(8)

Podniky činné v odvětví ropy a zemního plynu v moři působí v řadě regionů Unie a existují vyhlídky na nový regionální rozvoj v pobřežních vodách členských států i na technologický vývoj umožňující vrty v náročnějších podmínkách. Těžba ropy a zemního plynu v moři je významným prvkem pro zabezpečení dodávek energie v Unii.

(9)

Nejednotnost a roztříštěnost stávající právní úpravy bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii a stávající bezpečnostní postupy v rámci odvětví neposkytují v plné míře patřičnou záruku, že riziko havárií v moři je v celé Unii sníženo na minimum a že by v případě havárie v pobřežních vodách členských států včas následovala nejúčinnější reakce. Při stávajících režimech odpovědnosti nemusí zodpovědná osoba být vždy jasně identifikovatelná a nemusí být schopna nebo povinna uhradit veškeré náklady na nápravu škody, kterou způsobila. Zodpovědná osoba by měla být vždy jasně identifikovatelná dříve, nežli jsou činnosti v odvětví roby a zemního plynu v moři zahájeny.

(10)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (4) smějí být činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděny pod podmínkou, že bylo získáno příslušné povolení. V souvislosti s tím se vyžaduje, aby orgán vydávající licenci zvážil technická a finanční rizika a podle potřeby rovněž předchozí poznatky o zodpovědnosti žadatelů, kteří se ucházejí o výhradní licence na průzkum a těžbu. Je třeba zajistit, aby orgány vydávající licenci při zkoumání technické a finanční způsobilosti držitele licence důkladně posoudily také jeho schopnost trvale zajistit bezpečný a efektivní provoz za všech předvídatelných podmínek. Při posuzování finanční způsobilosti subjektů žádajících o povolení podle směrnice 94/22/ES by členské státy měly ověřit, že tyto subjekty náležitě prokázaly, že byla nebo mají být přijata náležitá opatření ke krytí odpovědnost za škody způsobené závažnými haváriemi.

(11)

Je třeba vyjasnit, že držitelé povolení pro výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři podle směrnice 94/22/ES jsou také potenciálními odpovědnými „provozovateli“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (5) a neměli by přenášet svou odpovědnost v tomto směru na třetí osoby, s nimiž uzavřou smlouvu.

(12)

Obecná povolení podle směrnice 94/22/ES sice zaručují držitelům licence výhradní právo průzkumu nebo těžby ropy nebo zemního plynu v dané licencované oblasti, avšak činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v této oblasti by měly podléhat trvalému odbornému regulačnímu dohledu členských států, aby se zajistilo, že jsou zavedeny účinné kontroly pro předcházení závažným haváriím a omezení jejich dopadů na osoby, životní prostředí a bezpečnost dodávek energie.

(13)

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři by měli vykonávat pouze provozovatelé určení držiteli licencí nebo orgány vydávajícími licenci. Provozovatelem může být v závislosti na obchodních ujednáních nebo vnitrostátních správních požadavcích třetí osoba nebo držitel licence nebo jeden z držitelů licence. Provozovatelem by vždy měl být subjekt s primární odpovědností za bezpečnost provozu, který by měl být za všech okolností způsobilý jednat v této oblasti. Tato úloha je různá v závislosti na konkrétní fázi činností, na které se licence vztahuje. Úlohou provozovatele je tudíž provozovat ve fázi průzkumu vrt a ve fázi těžby těžební zařízení. Mělo by být možné, aby provozovatelem vrtu ve fázi průzkumu a provozovatelem těžebního zařízení byl v dané licencované oblasti týž subjekt.

(14)

Provozovatelé by měli snižovat riziko závažné havárie co nejvíce, jak je to jen prakticky proveditelné, až na úroveň, kdy by náklady na další omezování rizik byly výrazně nepřiměřené přínosům tohoto snížení. Praktická proveditelnost opatření na snížení rizika by měla být průběžně zkoumána s ohledem na nové poznatky a technologický vývoj. Při posuzování, zda by vynaložený čas, náklady a úsilí byly výrazně nepřiměřené v porovnání s přínosy dalšího snižování rizika, by se měly zohlednit osvědčené úrovně rizik slučitelné s prováděním daných činností.

(15)

Je důležité zajistit, aby veřejnosti byla poskytnuta včasná a skutečná příležitost k účasti na rozhodování o činnostech, které mohou mít potenciálně významné dopady na životní prostředí v Unii. Tato politika je v souladu s mezinárodními závazky Unie, jako je Úmluva EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (6) (Aarhuská úmluva). Článek 6 Aarhuské úmluvy stanoví účast veřejnosti na rozhodování o specifických činnostech uvedených v příloze I uvedené úmluvy a o činnostech v této příloze neuvedených, které mohou mít závažný vliv na životní prostředí. Článek 7 Aarhuské úmluvy vyžaduje účast veřejnosti na tvorbě plánů a programů týkajících se životního prostředí.

(16)

Pokud jde o vypracování plánů a projektů, příslušné požadavky obsahují právní akty Unie, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (7), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí (8), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (10). Avšak stávající požadavky Unie na účast veřejnosti se netýkají všech průzkumných činností v odvětví ropy a zemního plynu. To platí zejména o rozhodování, které je nebo by mohlo být zaměřeno na zahajování průzkumných činnosti z jiného než těžebního zařízení. Takové průzkumné činnosti však mohou mít za určitých okolností potenciálně významné dopady na životní prostředí, a proto by se na rozhodování o nich měla vztahovat účast veřejnosti, jak je požadována podle Aarhuské úmluvy.

(17)

V Unii již existují příklady kvalitních norem v rámci vnitrostátních regulačních postupů, které se týkají činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Tyto normy však nejsou uplatňovány jednotně v celé Unii a žádný členský stát dosud nezačlenil do svého právního řádu všechny osvědčené regulační postupy pro předcházení závažným haváriím nebo pro omezení jejich následků pro lidské životy a zdraví a pro životní prostředí. Osvědčené regulační postupy jsou nezbytné pro vytvoření účinné úpravy, která zajistí nejvyšší úroveň bezpečnostních norem a chrání životní prostředí a jíž lze mimo jiné dosáhnout integrací souvisejících funkcí do příslušného orgánu, který může získávat zdroje od jednoho nebo více vnitrostátních subjektů.

(18)

V souladu se směrnicí Rady 92/91/EHS ze dne 3. listopadu 1992 o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v těžebním vrtném průmyslu (jedenáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (11) by se zaměstnanci nebo jejich zástupci měly být projednávány všechny záležitosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a měla by jim být umožněna účast na diskusích o všech otázkách souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Osvědčené postupy v rámci Unie vycházejí dále z konzultačních mechanismů, které mají formálně zavést členské státy na základě trojstranných jednání zahrnujících příslušný orgán, provozovatele a vlastníky a zástupce zaměstnanců. Příkladem takové formální konzultace je Úmluva Mezinárodní organizace práce o tripartitních konzultacích (mezinárodní pracovní normy) z roku 1976 (č. 144).

(19)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušný orgán byl právně zmocněn a přiměřeně vybaven zdroji, a byl tak schopen přijímat účinná, přiměřená a transparentní opatření k vymáhání práva, a to včetně případného pozastavení činnosti v případě, že provozovatelé a vlastníci nedostatečně plní povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

(20)

Měla by být zajištěna nezávislost a objektivitu příslušného orgánu. Zkušenosti získané ze závažných havárií v tomto ohledu jasně ukazují, že organizace správních pravomocí v rámci členského státu může zabránit střetům zájmů tím, že jasně oddělí regulační funkce a související rozhodnutí vztahující se k bezpečnosti na moři a k životnímu prostředí na jedné straně a regulační funkce související s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách, včetně vydávání licencí a správy výnosů, na straně druhé. Uvedeným střetům zájmů lze nejlépe předejít úplným oddělením příslušného orgánu od funkcí souvisejících s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách.

(21)

Úplné oddělení příslušného orgánu od hospodářského rozvoje přírodních zdrojů v pobřežních vodách však může být nepřiměřené v případě, že v určitém členském státě probíhají činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři jen v malé míře. V takovém případě by daný členský stát měl přijmout co nejvhodnější alternativní opatření, aby byla nezávislost a objektivita příslušného orgánu zaručena.

(22)

Je třeba přijmout zvláštní právní předpisy reagující na významná rizika související s odvětvím ropy a zemního plynu v moři, zejména v oblasti bezpečnosti provozu, bezpečného zadržování uhlovodíků, integrity konstrukce, předcházení požárům a výbuchům, evakuace, úniku a záchrany a omezení dopadů závažných havárií na životní prostředí.

(23)

Tato směrnice by měla být uplatňována, aniž jsou dotčeny požadavky dalších právních aktů Unie, zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, zejména směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (12) a směrnice 92/91/EHS.

(24)	Je třeba, aby se režim činností v moři vztahoval na činnosti prováděné pomocí pevně ukotvených i mobilních zařízení a na celý cyklus průzkumných a těžebních činností od projektů až po likvidaci a trvalé odstavení.

(25)	Nyní dostupné osvědčené postupy pro předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři jsou založeny na stanovení určitých cílů a dosažení žádoucích výsledků prostřednictvím důkladného posouzení rizik a spolehlivých systémů řízení.

(26)

Podle osvědčených postupů v Unii jsou provozovatelé a vlastníci vybízeni, aby zavedli účinné podnikové plány bezpečnosti a ochrany životního prostředí a prováděli je v rámci komplexního systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí a v havarijním plánu. Aby provozovatelé a vlastníci zavedli vhodné postupy předcházení závažným haváriím, měli by komplexně a systematicky identifikovat všechny scénáře závažných havárií v souvislosti se všemi nebezpečnými činnostmi, jež mohou být na daném zařízení prováděny, včetně dopadů závažné havárie na životní prostředí. Tyto osvědčené postupy rovněž vyžadují posouzení pravděpodobnosti a následků, a tudíž i nebezpečí závažných havárií, jakož i opatření nezbytná pro jejich prevenci a opatření nezbytná pro reakci na mimořádné události, pokud by závažná havárie přesto nastala. Posouzení nebezpečí a opatření v oblasti předcházení závažným haváriím by měla být jasně popsána a uvedena ve zprávě o významných rizicích. Zpráva o významných rizicích by měla doplňovat dokument týkající se bezpečnosti a zdraví, který je uveden ve směrnici 92/91/EHS. V příslušných fázích přípravy zprávy o významných rizicích by měla být tato zpráva projednána se zaměstnanci. Mělo by být stanoveno, že zprávu o významných rizicích musí důkladně posoudit a přijmout příslušný orgán.

(27)

K zajištění účinnosti kontroly významných rizik v pobřežních vodách členských států by zpráva o významných rizicích měla být vypracována a podle potřeby změněna s ohledem na všechny významné aspekty životního cyklu těžebního zařízení, včetně projektu, provozu, případných kombinovaných činností s jinými zařízeními, přemístění takového zařízení uvnitř pobřežních vod daného členského státu, významných úprav a konečného odstavení. Zpráva o významných rizicích by podobně měla být vypracována pro jiná než těžební zařízení a podle potřeby změněna s cílem zohlednit významné změny těchto zařízení. V pobřežních vodách členských států by žádné zařízení nemělo být provozováno, aniž by příslušný orgán přijal zprávu o významných rizicích předloženou provozovatelem nebo vlastníkem. Přijetím zprávy o významných rizicích příslušným orgánem by neměla odpovědnost za kontrolu významných rizik přecházet z provozovatele nebo vlastníka na příslušný orgán.

(28)	Vrtné činnosti by měly být provozovány pouze pomocí zařízení, které je technicky schopné kontrolovat veškerá předvídatelná rizika v místě vrtu a k němuž byla přijata zpráva o významných rizicích.

(29)

Vedle používání vhodných zařízení by provozovatel měl vypracovat podrobný plán projektu a provozní plán pro případ zvláštních okolností a nebezpečí při každé vrtné činnosti. V souladu s osvědčenými postupy v Unii by měl provozovatel zajistit nezávislé odborné posouzení projektu vrtu. Provozovatel by měl s dostatečným předstihem zaslat příslušnému orgánu oznámení o vrtných plánech, aby mohl tento orgán přijmout jakékoli nezbytné opatření v souvislosti s plánovanou vrtnou činností. Členské státy mohou v tomto ohledu stanovit přísnější vnitrostátní požadavky před zahájením vrtné činnosti.

(30)

K zajištění bezpečnosti projektů a trvalého bezpečného provozu je třeba, aby podniky uplatňovaly osvědčené postupy definované v závazných standardech a pokynech. Tyto standardy a pokyny by měly být aktualizovány na základě nových poznatků a vynálezů a s cílem trvalého zdokonalování. Provozovatelé, vlastníci a příslušné orgány by měli spolupracovat při stanovení priorit za účelem tvorby nových nebo zdokonalených standardů a pokynů s ohledem na zkušenosti získané z havárie plošiny Deepwater Horizon a jiných závažných havárií. S náležitým ohledem na stanovené priority by se vypracování nových nebo zdokonalených standardů a pokynů mělo zadávat neodkladně.

(31)

S ohledem na složitost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři je pro zavedení osvědčených postupů provozovateli a vlastníky nezbytný program nezávislého ověřování rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí po celý životní cyklus příslušného zařízení, včetně projektové fáze v případě těžebních zařízení.

(32)

Pokud jsou mobilní vrtné jednotky na moři přesouvány a je třeba je považovat za plavidla, vztahují se na ně mezinárodní námořní úmluvy, zejména SOLAS, MARPOL nebo odpovídající standardy platné verze předpisu pro stavbu a vybavení mobilních vrtných jednotek na moři (MODU Code). Na mobilní vrtné jednotky přesouvané v pobřežních vodách se rovněž vztahuje právo Unie upravující státní přístavní inspekci a dodržování požadavků na stát vlajky. Tato směrnice se na takové jednotky vztahuje v případě, že jsou v pobřežních vodách ukotveny za účelem vrtání vrtu, těžby nebo jiných činností souvisejících s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

(33)

Zpráva o významných rizicích by měla mimo jiné zohlednit rizika pro životní prostředí včetně dopadů, které mají klimatické podmínky a změna klimatu na dlouhodobou odolnost těchto zařízení. Vzhledem k tomu, že činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v jednom členském státě mohou mít závažné nepříznivé účinky na životní prostředí v jiném členském státě, je nezbytné zavést a uplatňovat konkrétní opatření v souladu s Úmluvou EHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států podepsané v Espoo (Finsko) dne 25. února 1991. Členské státy s pobřežními vodami, které nevyvíjejí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, by měly zřídit kontaktní místa s cílem usnadnit v tomto směru účinnou spolupráci.

(34)

Vzniklou nebo hrozící závažnou havárii by provozovatelé měli neprodleně oznámit členským státům, aby daný členský stát mohl případně zahájit odpovídající reakci. Provozovatelé by proto měli v oznámení uvést vhodné a dostatečně podrobné informace o místě, rozsahu a povaze vzniklé nebo hrozící závažné havárie, o své reakci a o nejhorším možném scénáři včetně možnosti vlivů přesahujících hranice.

(35)

K zajištění účinné reakce na mimořádné události by provozovatelé měli vypracovávat vnitřní havarijní plány přizpůsobené každé lokalitě na základě scénářů rizik a nebezpečí popsaných ve zprávě o významných rizicích, předložit je příslušným orgánům a udržovat nezbytné prostředky pro okamžité provedení těchto plánů v případě potřeby. V případě mobilních vrtných jednotek na moři je třeba, aby provozovatelé zajistili, aby interní havarijní plány pro dané zařízení byly změněny podle potřeby, aby byly použitelné na danou lokalitu a nebezpečí spojená s vrtnou činností. Tyto změny by měly být zahrnuty do oznámení vrtných činností. Dostatečnost dostupných prostředků pro účely reakce na mimořádné situace by měla být hodnocena s ohledem na schopnost nasadit je v místě havárie. Připravenost a účinnost prostředků reakce na mimořádné situace by provozovatelé měli zajišťovat a pravidelně testovat. V řádně odůvodněných případech je povoleno, aby opatření pro reakci na mimořádnou situaci spoléhala na urychlený přesun patřičného vybavení, jako je vybavení pro zastavení úniků a další zdroje, z odlehlých míst.

(36)

Osvědčené globální postupy vyžadují, aby držitelé licencí, provozovatelé a vlastníci nesli primární odpovědnost za kontrolu rizik, která vytvářejí svými činnostmi, včetně činností, které jejich jménem provádějí dodavatelé, a aby proto v rámci podnikového plánu předcházení závažným haváriím zavedli mechanismy a podnikovou odpovědnost na nejvyšší úrovni s cílem provádět uvedený plán důsledně v rámci celé organizace v Unii i mimo ni.

(37)

Od zodpovědných provozovatelů a vlastníků by se mělo očekávat, že budou na celém světě vykonávat své činnosti v souladu s osvědčenými postupy a standardy. Důsledné uplatňování takových osvědčených postupů a standardů by mělo být v rámci Unie povinné a bylo by žádoucí, aby při výkonu činností mimo pobřežní vody členských států provozovatelé a vlastníci registrovaní v některém členském státě uplatňovali podnikový plán předcházení závažným haváriím v rozsahu, jaký umožňuje použitelná vnitrostátní právní úprava.

(38)

Ačkoli v tomto ohledu nemusí být možné vynutit uplatňování podnikových plánů předcházení závažným haváriím mimo Unii, měly by členské státy zajistit, aby provozovatelé a vlastníci zahrnuli své činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo vody Unie do svých podnikových plánů přecházení závažným haváriím.

(39)

Informování o závažných haváriích při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo Unii by mohlo napomoci k lepšímu pochopení možných příčin těchto havárií, při podpoře získávání nejdůležitějšího poučení a při dalším rozvoji regulačního rámce. Z tohoto důvodu by všechny členské státy, včetně vnitrozemských členských států a členských států s pobřežními vodami, které neprovádějí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo nevydávají licence, měly vyžadovat zprávy o závažných haváriích vzniklých mimo Unii, jež se dotýkají společností registrovaných na jejich území, a měly by tyto informace sdílet na úrovni Unie. Požadavky na podávání zpráv by neměly narušit reakce na mimořádné situace ani soudní řízení související s příslušnou havárií. Namísto toho by se žádosti měly zaměřit na význam havárie pro další rozvoj bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii.

(40)

Členské státy by měly od provozovatelů a vlastníků žádat, aby při uplatňování osvědčených postupů zavedli vztahy účinné spolupráce s příslušným orgánem, a měly by u příslušných orgánů podporovat osvědčené regulační postupy a proaktivně zajišťovat nejvyšší úrovně bezpečnosti, včetně případného pozastavení provozu bez nutnosti zásahu příslušného orgánu.

(41)

Aby bylo zajištěno, že nebudou opomenuty nebo zanedbány žádné relevantní obavy týkající se bezpečnosti, je důležité vytvořit a podporovat přiměřené prostředky pro důvěrné informování o těchto obavách a pro ochranu vnitřních informátorů. Ačkoli v tomto ohledu členské státy nemohou prosazovat pravidla mimo Unii, dotyčné prostředky by měly umožnit podávání zpráv o obavách osob zapojených do činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo Unii.

(42)

Sdílení srovnatelných údajů mezi členskými státy je obtížné a nespolehlivé vzhledem k tomu, že neexistuje jednotný formát podávání zpráv pro všechny členské státy. Jednotný formát pro oznamování údajů provozovateli a vlastníky členským státům by zajistil transparentnost bezpečnostního a environmentálního profilu provozovatelů, poskytl by veřejnosti přístup k relevantním informacím o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři srovnatelným v rámci celé Unie a usnadnil by šíření poučení plynoucích ze závažných havárií a případů, kdy k takovým haváriím téměř došlo.

(43)

V zájmu zajištění jednotných podmínek sdílení informací a podpory transparentnosti výkonnosti odvětví ropy a zemního plynu v moři by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o formát a podrobné členění informací, které mají být sdíleny a zveřejněny. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13).

(44)	S ohledem na to, že příslušné prováděcí akty jsou většinou pouze praktické povahy, by pro přijetí těchto aktů měl být použit poradní postup. Použití přezkumného postupu by proto nebylo odůvodněné.

(45)

K získání větší důvěry veřejnosti v řádné provádění a integritu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii by členské státy měly podávat Komisi pravidelné zprávy o činnosti a nehodách. Komise by měla pravidelně zveřejňovat zprávy o rozsahu činnosti v Unii a o vývoji bezpečnostního a environmentálního profilu odvětví ropy a zemního plynu v moři. Členské státy by měly o každé závažné havárii neprodleně informovat Komisi a kterýkoli jiný členský stát, jehož území či vody jsou zasaženy, jakož i dotčenou veřejnost.

(46)

Zkušenosti ukazují, že k posílení otevřeného dialogu mezi příslušným orgánem a provozovatelem nebo vlastníkem je nezbytné zajistit důvěrnost citlivých údajů. V této souvislosti by dialog mezi provozovateli a vlastníky a všemi členskými státy měl být založen na příslušných stávajících mezinárodních právních nástrojích a na právu Unie o přístupu k informacím, které se týkají životního prostředí, s výhradou přednostních požadavků na bezpečnost a ochranu životního prostředí.

(47)

Význam součinnosti mezi orgány dohledu nad činností v moři jasně prokázala činnost Fóra orgánů dohledu nad pobřežními vodami v Severním moři a Fóra mezinárodních regulačních orgánů. Podobná spolupráce byla zavedena v celé Unii v rámci odborné skupiny, totiž skupiny orgánů dohledu nad těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách Evropské unie (14), jejímž úkolem je podpořit účinnou spolupráci mezi zástupci jednotlivých členských států a Komisí, šířit osvědčené postupy a informace získané v rámci provozu, stanovit priority pro zpřísňování standardů a poskytovat poradenství Komisi v oblasti reformy regulačního rámce.

(48)

Reakce na mimořádné situace a nouzové plánování pro případ závažných havárií by měla zefektivnit systematická a plánovitá spolupráce mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a odvětvím ropy a zemního plynu, jakož i sdílení kompatibilních prostředků reakce na mimořádné situace včetně odborných poznatků. Tyto reakce a plány by pokud možno měly také využívat stávající zdroje a pomoc, které jsou v rámci Unie dostupné, zejména prostřednictvím Evropské agentury pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“), zřízené nařízením (ES) č. 1406/2002 (15), a mechanismu civilní ochrany Unie, vytvořeného rozhodnutím Rady 2007/779/ES, Euratom (16). Členské státy by měly moci agenturu rovněž požádat o další pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Unie.

(49)	Podle nařízení (ES) č. 1406/2002 byla agentura zřízena za účelem zajištění vysoké, jednotné a účinné úrovně námořní bezpečnosti a zabránění znečištění loděmi v rámci Unie, jakož i zajištění reakce na znečištění moře způsobené zařízeními pro těžbu ropy a plynu.

(50)

Při plnění povinností uložených touto směrnicí by měl být brán zřetel na skutečnost, že mořské vody pod svrchovaností nebo svrchovanými právy a jurisdikcí členských států jsou nedílnou součástí čtyř mořských oblastí vymezených v čl. 4 odst. 1 směrnice 2008/56/ES, totiž Baltského moře, severovýchodního Atlantského oceánu, Středozemního moře a Černého moře. Z tohoto důvodu by Evropská unie měla prioritně posílit koordinaci se třetími zeměmi, pod jejichž svrchovanost, svrchovaná práva a jurisdikci mořské vody v těchto mořských oblastech spadají. Vhodnými rámci pro spolupráci jsou mimo jiné regionální úmluvy pro mořské prostředí definované v čl. 3 bodě 10 směrnice 2008/56/ES.

(51)

Pokud jde o Středozemní moře, souběžně s touto směrnicí byla přijata nezbytná opatření pro přistoupení Unie k Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží (17) (dále jen „protokol o činnostech v moři“) připojenému k Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří (dále jen „Barcelonská úmluva“), která byla uzavřena rozhodnutím Rady 77/585/EHS (18).

(52)

Arktické vody jsou sousedním mořským prostředím se zvláštním významem pro Unii a hrají významnou úlohu při zmírňování změny klimatu. Závažné obavy související s životním prostředím v oblasti arktických vod vyžadují zvláštní pozornost, aby byla zajištěna ochrana životního prostředí Arktidy v souvislosti s veškerými činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, včetně průzkumu, a to při zohlednění rizik závažných havárií a potřeby účinné reakce. Členské státy, které jsou členy Arktické rady, se vybízejí, aby v tomto ohroženém a ojedinělém ekosystému aktivně prosazovaly nejvyšší standardy ochrany životního prostředí, mimo jiné vytvořením mezinárodních nástrojů pro předcházení znečištění arktického mořského prostředí ropou a pro připravenost a reakci na takové znečištění, jakož i rozvíjením výsledků například činnosti pracovní skupiny zřízené Arktickou radou a uplatňováním stávajících pokynů Arktické rady pro těžbu ropy a plynu v moři.

(53)

Vnitrostátní externí havarijní plány by měly být založeny na posouzení rizik s přihlédnutím ke zprávám o významných rizicích pro zařízení umístěná v dotčených pobřežních vodách. Členské státy by měly zohledňovat nejaktuálnější pokyny pro hodnocení a mapování rizik pro zvládání katastrof vypracované Komisí.

(54)

Účinná reakce na mimořádné situace vyžaduje okamžitou akci provozovatele a vlastníka a úzkou spolupráci s organizacemi členských států pro reakci na mimořádné situace, jež podle vývoje situace koordinují nasazení dalších prostředků reakce na mimořádné situace. Tato reakce by měla zahrnovat také důsledné vyšetření mimořádných situací, které by mělo být zahájeno neodkladně, aby došlo k co nejmenší ztrátě relevantních informací a důkazů. Po mimořádné situaci by členské státy měly vyvodit patřičné závěry a přijmout veškerá nezbytná opatření.

(55)

Je naprosto zásadní, aby pro pozdější vyšetřování byly dostupné veškeré důležité informace, včetně technických údajů a parametrů. Členské státy by měly zajistit, aby byly během činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři shromažďovány příslušné údaje a aby v případě závažné havárie byly příslušné údaje zabezpečeny a shromažďování údajů náležitě posíleno. V této souvislosti by členské státy měly podpořit využití vhodných technických prostředků s cílem podporovat spolehlivost a zaznamenávání příslušných údajů a předejít případné manipulaci s nimi.

(56)	K zajištění účinného provádění požadavků této směrnice by měly být zavedeny účinné, přiměřené a odrazující sankce za jejich porušení.

(57)

Za účelem úpravy některých příloh této směrnice s cílem zahrnout další informace, které by mohly být nutné s ohledem na technický pokrok, by měla být na Komise přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu požadavků v některých přílohách této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla potřebné konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(58)	Definice škod na vodách uvedená ve směrnici 2004/35/ES by měla být změněna, aby se zajistilo, že odpovědnost držitelů licencí podle uvedené směrnice platí pro mořské vody členských států podle definice uvedené ve směrnici 2008/56/ES.

(59)

Řada ustanovení této směrnice není relevantní pro vnitrozemské členské státy, totiž pro Rakousko, Českou republiku, Maďarsko, Lucembursko a Slovensko. Je však žádoucí, aby tyto členské státy podporovaly zásady a náročné standardy existující v právu Unie pro bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v rámci svých dvoustranných kontaktů s třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi.

(60)

Ne všechny členské státy s pobřežními vodami povolují činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v rámci svých jurisdikcí. Tyto členské státy se neúčastní vydávání licencí a předcházení závažným haváriím v souvislosti s těmito činnostmi. Proto by bylo nepřiměřenou a zbytečnou povinností, pokud by tyto členské státy musely provést ve svém právu všechna ustanovení této směrnice. Avšak havárie během činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři mohou mít dopady i na jejich pobřeží. Tyto členské státy by proto měly mimo jiné být připraveny k reakci na závažné havárie a k jejich vyšetřování a měly by spolupracovat prostřednictvím kontaktních míst s dalšími členskými státy a třetími zeměmi, kterých se to týká.

(61)

Vzhledem ke své zeměpisné poloze se vnitrozemské členské státy neúčastní vydávání licencí a předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři ani nejsou potenciálně zasaženy takovými haváriemi v pobřežních vodách jiných členských států. Nemělo by se od nich tudíž vyžadovat provedení většiny ustanovení této směrnice. Ovšem pokud je společnost, která provádí přímo nebo prostřednictvím dceřiných společností činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, registrována v některém vnitrozemském členském státě, měl by tento členský stát od dané společnosti vyžadovat předložení zprávy o haváriích při těchto činnostech, kterou bude možno sdílet na úrovni Unie, s cílem umožnit všem zainteresovaným stranám v Unii, aby využily zkušenosti z těchto havárií.

(62)	Kromě opatření zavedených touto směrnici by Komise měla zkoumat další vhodné prostředky pro zdokonalování předcházení závažným haváriím a omezování jejich následků.

(63)

Provozovatelé by si měli zajistit přístup k dostatečným fyzickým, lidským a finančním zdrojům k předcházení závažným haváriím a k omezení jejich následků. Žádné nástroje finančního zajištění, a to ani systémy sdílení rizika, však nemohou postihnout všechny případné následky závažných havárií, a proto by Komise měla provést další analýzy a studie vhodných opatření, aby bylo možné zajistit dostatečně silný režim odpovědnosti za škody spojené s činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, požadavky na finanční způsobilost včetně dostupnosti vhodných nástrojů finančního zajištění nebo jiná opatření. Mimo jiné může posoudit proveditelnost režimu vzájemného odškodnění. Komise by měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svých zjištěních, doplněnou případně o návrhy.

(64)

Na úrovni Unie je důležité, aby technické normy doplňoval odpovídající právní rámec tvořený předpisy v oblasti bezpečnosti produktů a aby se tyto normy vztahovaly na všechna zařízení v pobřežních vodách členských států, a nikoli pouze na těžební zařízení, která nejsou mobilní. Komise by proto měla provést další analýzu norem bezpečnosti produktů, které platí pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

(65)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních požadavků pro předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři a pro omezení jejich dopadů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků navrhované akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Tato směrnice stanoví minimální požadavky pro předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři a pro omezení jejich následků.

2.   Touto směrnicí není dotčeno právo Unie týkající se ochrany zdraví a zajištění bezpečnosti zaměstnanců při práci, zejména směrnice 89/391/EHS a 92/91/EHS.

3.   Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 94/22/ES, 2001/42/ES, 2003/4/ES (19), 2003/35/ES, 2010/75/EU (20) a 2011/92/EU.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„závažnou havárií“ v souvislosti se zařízením nebo související propojenou infrastrukturou: a) nehoda zahrnující výbuch, požár, ztrátu kontroly nad vrtem nebo únik ropy, zemního plynu nebo nebezpečné látky, při níž došlo nebo velmi pravděpodobné mohlo dojít ke ztrátám na životech nebo těžkému zranění osob; b) nehoda, která má za následek závažné poškození zařízení nebo propojené infrastruktury, při níž došlo nebo velmi pravděpodobně mohlo dojít k usmrcení nebo těžkému zranění osob; c) jakákoli jiná nehoda, která má za následek usmrcení nebo těžké zranění pěti nebo více osob nacházejících se na zařízení na moři, kde se nachází zdroj nebezpečí, nebo zapojených do činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v souvislosti se zařízením nebo propojenou infrastrukturou, nebo d) jakákoli závažná ekologická nehoda vyplývající z nehod uvedených v písmenech a), b) a c). Pro účely určení, zda je nehoda závažnou havárií podle písmen a), b) nebo d), se zařízení, které je běžně bez obsluhy, považuje za obsluhované zařízení;

2)	umístěním „v moři“ nebo „na moři“ umístění v pobřežním moři, výlučné ekonomické zóně nebo kontinentálním šelfu členského státu ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu;

3)

„činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři“ všechny činnosti spojené se zařízením nebo propojenou infrastrukturou, včetně návrhu, plánování, výstavby, provozu a odstavení zařízení nebo propojené infrastruktury, a týkající se průzkumu a těžby ropy nebo zemního plynu, avšak ne přeprava ropy a zemního plynu z jednoho pobřeží na druhé;

4)	„rizikem“ kombinace pravděpodobnosti události a jejích následků;

5)	„provozovatelem“ subjekt určený držitelem licence nebo orgánem vydávajícím licenci, aby uskutečňoval činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, včetně plánování a provádění vrtné činnosti nebo řízení a kontroly hlavních funkcí těžebního zařízení;

6)	„vhodným“ správný nebo zcela příhodný, včetně hlediska přiměřeného úsilí a nákladů, pro daný požadavek nebo danou situaci, založený na objektivních poznatcích a prokázaný analýzou, porovnáním s příslušnými standardy nebo jinými řešeními, jež jiné orgány nebo podniky používají v obdobných situacích;

7)	„subjektem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli jejich seskupení;

8)

„přijatelným“ rizikem úroveň rizika, v jehož případě by čas, náklady nebo úsilí vynaložené na jeho další snížení byly přínosům z tohoto snížení výrazně nepřiměřené. Při posuzování, zda by vynaložený čas, náklady nebo úsilí byly výrazně nepřiměřené přínosům dalšího snižování rizika, je třeba zohlednit osvědčené úrovně rizik slučitelné s příslušným projektem;

9)	„licencí“ povolení k provádění činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři podle směrnice 94/22/ES;

10)	„licencovanou oblastí“ zeměpisná oblast, na kterou se vztahuje licence;

11)	„držitelem licence“ držitel nebo spoludržitelé licence;

12)	„dodavatelem“ subjekt, s nímž provozovatel nebo vlastník uzavřel smlouvu na výkon specifických činností jménem provozovatele nebo vlastníka;

13)	„orgánem vydávajícím licence“ orgán veřejné moci, který je oprávněn udělovat povolení nebo kontrolovat jeho užívání podle směrnice 94/22/ES;

14)	„příslušným orgánem“ orgán veřejné moci určený podle této směrnice a pověřený výkonem úkolů, které pro něj stanoví tato směrnice. Příslušný orgán může být tvořen jedním nebo více orgány veřejné správy;

15)	„průzkumem“ vrtání vrtů do výhledového místa a související činnosti v odvětví ropy a zemního plynu nutné dříve, než dojde k činnostem souvisejícím s těžbou;

16)	„těžbou“ dobývání ropy a zemního plynu z podzemních vrstev licencované oblasti, včetně zpracování ropy a zemního plynu v moři a jejich přepravy propojenou infrastrukturou;

17)	„jiným než těžebním zařízením“ zařízení jiné než zařízení používané pro těžbu ropy a zemního plynu;

18)	„veřejností“ jeden nebo více subjektů a, v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí, jejich sdružení, organizace nebo skupiny;

19)

„zařízením“ stacionární, pevně ukotvené nebo mobilní zařízení nebo soubor zařízení, která jsou vzájemně trvale propojena mosty nebo jinými konstrukcemi, jež jsou používány k činnostem v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo v souvislosti s těmito činnostmi. Mobilní vrtné jednotky na moři jsou považovány za zařízení pouze v případě, že jsou v pobřežních vodách ukotveny za účelem vrtání vrtu, těžby nebo jiných činností souvisejících s ropou a zemním plynem v moři;

20)	„těžebním zařízením“ zařízení používané pro těžbu;

21)

„propojenou infrastrukturou“, podle uvážení příslušného členského státu v bezpečnostní zóně nebo v sousedící zóně ve větší vzdálenosti od zařízení: a) veškeré vrty a související stavby, doplňkové jednotky a zařízení spojené se zařízením; b) veškeré příslušenství nebo díla na hlavní konstrukci zařízení nebo k ní upevněné; c) veškeré připojené potrubní příslušenství nebo díla;

22)	„přijetím“ zprávy o významných rizicích písemné sdělení příslušného orgánu provozovateli nebo vlastníku o tom, že tato zpráva, bude-li provedena tak, jak je v ní uvedeno, splňuje požadavky této směrnice. Přijetím zprávy nepřechází odpovědnost za kontrolu významných rizik na příslušný orgán;

23)	„významným rizikem“ situace, která může potenciálně vyústit v závažnou havárii;

24)	„vrtnou činností“ každá činnost týkající se vrtu, při níž by mohlo dojít k náhodnému uvolnění materiálů, jež by mohlo vést k závažné havárii, včetně vrtání, opravování či upravování vrtů, pozastavení vrtné činnosti a trvalého odstavení vrtu;

25)	„kombinovanou činností“ činnost prováděná ze zařízení spolu s jiným zařízením nebo jinými zařízeními pro účely spojené s jiným zařízením nebo jinými zařízeními, která tak významně ovlivňuje rizika pro bezpečnost osob nebo ochranu životního prostředí na některém nebo na všech těchto zařízeních;

26)	„bezpečnostní zónou“ oblast ve vzdálenosti do 500 metrů od jakékoli části zařízení, stanovená daným členským státem;

27)	„vlastníkem“ subjekt s právním nárokem kontrolovat provoz jiného než těžebního zařízení;

28)	„interním havarijním plánem“ plán vypracovaný provozovatelem nebo vlastníkem v souladu s požadavky této směrnice, v němž jsou uvedena opatření zaměřená na předcházení zhoršení závažných havárií souvisejících s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo na omezení jejich následků;

29)	„nezávislým ověřením“ posouzení a potvrzení platnosti konkrétních písemných prohlášení, které provádí některý subjekt nebo organizační složka provozovatele nebo vlastníka, který není pod kontrolou nebo pod vlivem subjektu nebo organizační složky, který uvedená prohlášení používá;

30)

„podstatnou změnou“: a) v případě zprávy o významných rizicích změna parametrů, na jejichž základě byla původní zpráva přijata, včetně fyzických úprav, dostupnosti nových poznatků nebo technologií a změny v řízení provozu; b) v případě oznámení vrtných nebo kombinovaných činností změna parametrů, na jejichž základě bylo původní oznámení podáno, včetně fyzických úprav, výměny zařízení, dostupnosti nových poznatků nebo technologií a změny v řízení provozu;

31)	„zahájením činností“ okamžik, kdy se zařízení nebo propojená infrastruktura poprvé účastní činností, pro které byla navržena;

32)

„účinností reakce na únik ropy“ účinnost systémů pro reakci na úniky v případě úniku ropy, a to na základě analýzy četnosti, délky trvání a načasování environmentálních podmínek, které by reakci znemožnily. Hodnocení účinnosti reakce na únik ropy se vyjadřuje jako procento času, kdy dotyčné podmínky nepanují, a zahrnuje popis provozních omezení na dotyčných zařízeních v důsledku daného hodnocení;

33)	„rozhodujícími prvky bezpečnosti a ochrany životního prostředí“ součásti zařízení včetně počítačových programů, jejichž účelem je předcházet následkům závažné havárie nebo tyto následky omezovat nebo jejichž selhání by mohlo způsobit závažnou havárii nebo k ní podstatně přispět;

34)	„trojstrannými konzultacemi“ formální ujednání s cílem umožnit dialog a spolupráci mezi příslušným orgánem, provozovateli a vlastníky a zástupci zaměstnanců;

35)	„podniky“ subjekty, které se přímo podílejí na činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři v působnosti této směrnice nebo jejichž činnosti jsou s těmito činnostmi úzce spojeny;

36)

„externím havarijním plánem“ místní, celostátní nebo regionální strategie zaměřená na předcházení zhoršení nebo na omezení následků závažné havárie související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která využívá všech zdrojů dostupných provozovateli, které jsou uvedeny v příslušném interním havarijním plánu, a všech dodatečných zdrojů, které poskytnou členské státy;

37)	„závažnou ekologickou nehodou“ nehoda, jež způsobila nebo pravděpodobně způsobí závažné nepříznivé účinky na životní prostředí v souladu se směrnicí 2004/35/ES.

KAPITOLA II

PŘEDCHÁZENÍ ZÁVAŽNÝM HAVÁRIÍM SOUVISEJÍCÍM S ČINNOSTMI V ODVĚTVÍ ROPY A ZEMNÍHO PLYNU V MOŘI

Článek 3

Obecné zásady řízení rizik při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé zajistili přijetí veškerých vhodných opatření k předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

2.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé nebyli zproštěni povinností podle této směrnice skutečností, že k závažným haváriím vedla nebo přispělo jednání či opomenutí dodavatelů.

3.   V případě závažné havárie členské státy zajistí, aby provozovatelé přijali veškerá vhodná opatření, aby se omezily její následky pro lidské zdraví a životní prostředí.

4.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé zajistili výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na základě systematického řízení rizik takovým způsobem, aby byla zbytková rizika závažných havárií pro lidi, životní prostředí a zařízení v moři přijatelná.

Článek 4

Bezpečnostní a environmentální aspekty týkající se licencí

1.   Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o vydání nebo převodu licencí k činnostem v odvětví ropy a zemního plynu zohledňovala schopnost žadatele o licenci splnit požadavky na činnosti v rámci příslušné licence, jak to vyžadují příslušná ustanovení práva Unie, zejména tato směrnice.

2.   Při posuzování technické a finanční způsobilosti žadatele o licenci by měl být brán náležitý zřetel zejména na:

a)	riziko, nebezpečí a veškeré další relevantní informace týkající se dotčené licencované oblasti, včetně případných nákladů souvisejících se zhoršováním mořského prostředí podle čl. 8 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/56/ES;

b)	konkrétní fáze činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

c)	finanční způsobilost, a to i v podobě finančního zajištění, žadatele pokrýt odpovědnost, která potenciálně vyplývá z příslušných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, včetně odpovědnosti za potenciální hospodářské škody, je-li stanovena vnitrostátním právem;

d)	dostupné informace týkající se bezpečnostního a environmentálního profilu žadatele, včetně informací o závažných haváriích, jsou-li tyto informace relevantní z hlediska činností, pro něž byla podána žádost o licenci.

Orgán vydávající licence před vydáním nebo převedením licence k činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři tam, kde je to vhodné, konzultuje příslušný orgán.

3.   Členské státy zajistí, aby orgán vydávající licence licenci nevydal, dokud mu není uspokojivě doloženo, že žadatel přijal nebo přijme náležitá opatření na základě ujednání, o nichž rozhodnou členské státy, k pokrytí odpovědnosti, která potenciálně vyplývá z jeho činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Takové ustanovení je platné a účinné od zahájení činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Členské státy vyžadují, aby žadatelé o licence náležitě doložili technickou a finanční způsobilost a poskytnuli veškeré další relevantní informace související s licencovanou oblastí a s konkrétní fází činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

Členské státy posoudí přiměřenost opatření uvedených v prvním pododstavci, aby bylo zjištěno, zda má žadatel dostatečné finanční zdroje pro bezprostřední zahájení a nepřerušované provádění všech opatření nezbytných pro účinnou reakci na mimořádnou situaci a následnou nápravu.

Členské státy usnadní zavedení a použití udržitelných finančních nástrojů a dalších opatření s cílem napomoci žadatelům o licenci při prokazování jejich finanční způsobilosti podle prvního pododstavce.

Členské státy zavedou minimálně postupy pro zajištění urychleného a přiměřeného vyřizování nároků na odškodnění, včetně výplaty odškodnění v souvislosti s nehodami přeshraniční povahy.

Členské státy vyžadují, aby si držitel licence zachovával dostatečnou způsobilost plnit své finanční závazky plynoucí z odpovědnosti za činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

4.   Orgán vydávající licence nebo držitel licence určí provozovatele. Pokud má provozovatele určit držitel licence, musí být orgán vydávající licence o určení informován předem. Orgán vydávající licence může v takových případech vznést vůči určení provozovatele námitku, v případě potřeby za konzultace s příslušným orgánem. Pokud je taková námitka vznesena, vyžaduje členský stát, aby držitel licence určil vhodného alternativního provozovatele nebo převzal odpovědnost provozovatele podle této směrnice.

5.   Postupy vydávání licencí pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři týkající se dané licencované oblasti se organizují tak, aby informace shromážděné v důsledku průzkumu mohl členský stát zohlednit před zahájením těžby.

6.   Při posuzování technické a finanční způsobilosti žadatele o licenci je třeba věnovat zvláštní pozornost ekologicky citlivým mořským a pobřežním prostředím, zejména pak ekosystémům, které plní důležitou úlohu při zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jako jsou například slaniska a dna s výskytem mořských řas, a dále chráněným mořským oblastem, například zvláštním oblastem ochrany podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (21), zvláště chráněným oblastem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (22) a chráněným mořským oblastem, na kterých se shodla Unie nebo dotčené členské státy v rámci jakýchkoli mezinárodních či regionálních dohod, jichž jsou stranami.

Článek 5

Účast veřejnosti, pokud jde o dopady plánovaných průzkumných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na životní prostředí

1.   Vrtání průzkumného vrtu z jiného než těžebního zařízení nesmí být zahájeno, pokud příslušné orgány daného členského státu předem nezajistily, aby bylo dosaženo včasné a účinné účasti veřejnosti ohledně možných dopadů plánovaných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na životní prostředí v souladu s dalšími právními akty Unie, zejména směrnicí 2001/42/ES nebo směrnicí 2011/92/EU.

2.   Nebyla-li účast veřejnosti podle odstavce 1 uskutečněna, zajistí členské státy, aby byla přijata následující opatření:

a)	veřejnost je informována veřejnými oznámeními nebo jinými vhodnými prostředky, například elektronickými médii, pokud se plánuje povolit průzkumné činnosti;

b)

je vymezena relevantní veřejnost, včetně veřejnosti dotčené nebo pravděpodobně dotčené rozhodováním o povolení průzkumných činností nebo mající na tomto rozhodování zájem, včetně příslušných nevládních organizací, například organizací, které podporují ochranu životního prostředí, a jiných relevantních organizací;

c)	zveřejní se relevantní informace o předmětných plánovaných činnostech, mimo jiné včetně informací o právu na účast na rozhodování a informací o tom, komu mají být vzneseny připomínky nebo dotazy;

d)	veřejnost má právo vyjádřit připomínky a stanoviska v době, kdy jsou před přijetím rozhodnutí o povolení průzkumu všechny možnosti otevřené;

e)	při přijímání rozhodnutí podle písmene d) se náležitě přihlíží k výsledkům účasti veřejnosti a

f)	po prozkoumání připomínek a stanovisek vyjádřených veřejností ji daný členský stát neprodleně informuje o přijatých rozhodnutích a důvodech a úvahách, na nichž jsou tato rozhodnutí založena, včetně informací o procesu účasti veřejnosti.

Stanoví se přiměřené lhůty, které poskytnou dostatek času pro každou fázi účasti veřejnosti.

3.   Tento článek se nepoužije na oblasti, pro něž byla licence vydána před 18. červencem 2013.

Článek 6

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři uvnitř licencovaných oblastí

1.   Členské státy zajistí, aby těžební zařízení a propojenou infrastrukturu provozovali pouze provozovatelé určení za tímto účelem podle čl. 4 odst. 4, a to pouze v licencovaných oblastech.

2.   Členské státy vyžadují, aby držitel licence zajistil, že provozovatel je schopen plnit požadavky kladené na konkrétní činnosti v rámci licence.

3.   Při všech činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři členské státy vyžadují, aby držitel licence podnikl veškeré přiměřené kroky k zajištění toho, že provozovatel plní požadavky, vykonává své funkce a plní své povinnosti podle této směrnice.

4.   Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že příslušný provozovatel již není schopen plnit příslušné požadavky podle této směrnice, uvědomí o tom orgán vydávající licence. Poté o tom orgán vydávající licence vyrozumí držitele licence, který přebírá zodpovědnost za plnění příslušných povinností a orgánu vydávajícímu licenci neprodleně navrhne náhradního provozovatele.

5.   Členské státy zajistí, aby činnosti související s těžebními a jinými zařízeními nebyly zahájeny nebo nepokračovaly do přijetí zprávy o významných rizicích příslušným orgánem v souladu s touto směrnicí.

6.   Členské státy zajistí, aby vrtné nebo kombinované činnosti nebyly zahájeny nebo nepokračovaly do přijetí zprávy o významných rizicích pro dotčená zařízení v souladu s touto směrnicí. Takové činnosti rovněž nesmějí být zahájeny ani prováděny, pokud nebylo příslušnému orgánu podáno oznámení vrtných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. h) nebo oznámení kombinovaných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. i) nebo pokud příslušný orgán vznese námitky k obsahu oznámení.

7.   Členské státy zajistí, aby byla ustavena bezpečnostní zóna kolem zařízení a aby bylo zakázáno plavidlům do této bezpečnostní zóny vstupovat nebo v ní setrvávat.

Tento zákaz však neplatí pro plavidlo vstupující nebo setrvávající v příslušné bezpečnostní zóně:

a)	v souvislosti s pokládáním, inspekcí, testováním, opravou, údržbou, modifikací, obnovou nebo odstraněním jakéhokoli podmořského kabelu nebo potrubí v rámci nebo v blízkosti bezpečnostní zóny;

b)	s cílem poskytovat služby pro jakékoli zařízení v této bezpečnostní zóně nebo přepravovat osoby nebo zboží do tohoto zařízení a z něho;

c)	s cílem provést inspekci jakéhokoli zařízení nebo propojené infrastruktury v této bezpečnostní zóně z pověření příslušného členského státu;

d)	v souvislosti se záchranou nebo pokusem o záchranu života nebo majetku;

e)	následkem nepřízně počasí;

f)	v případě nouze nebo

g)	v případě souhlasu provozovatele, vlastníka nebo členského státu, ve kterém se bezpečnostní zóna nalézá.

8.   Členské státy zavedou mechanismus pro účinnou účast na trojstranných konzultacích mezi příslušným orgánem, provozovateli a vlastníky a zástupci zaměstnanců při formulování standardů a plánů předcházení závažným haváriím.

Článek 7

Odpovědnost za škody na životním prostředí

Aniž je dotčen stávající rozsah odpovědnosti týkající se prevence a nápravy škod na životním prostředí podle směrnice 2004/35/ES, zajistí členské státy, aby byl držitel licence finančně odpovědný za prevenci a nápravu škod na životním prostředí, jak jsou vymezeny v uvedené směrnici, způsobených činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděnými držitelem licence nebo provozovatelem nebo jejich jménem.

Článek 8

Určení příslušného orgánu

1.   Členské státy určí příslušný orgán pověřený plněním následujících regulačních funkcí:

a)	posuzování a přijímání zpráv o významných rizicích a posuzování oznámení projektů, oznámení vrtných činností, oznámení kombinovaných činností a dalších podobných dokumentů, které jsou mu předloženy;

b)	kontrola dodržování této směrnice provozovateli a vlastníky, včetně inspekcí, vyšetřování a donucovacích opatření;

c)	poskytování poradenství jiným orgánům nebo subjektům včetně orgánu vydávajícího licence;

d)	sestavení ročních plánů podle článku 21;

e)	předkládání zpráv;

f)	spolupráce s příslušnými orgány nebo kontaktními místy podle článku 27.

2.   Členské státy neustále zajišťují nezávislost a objektivitu příslušného orgánu při výkonu jeho regulačních funkcí, zejména pokud jde o odst. 1 písm. a), b) a c). Z tímto účelem se zamezí střetům zájmů mezi regulačními funkcemi příslušného orgánu na jedné straně a regulačními funkcemi souvisejícími s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách a vydáváním licencí na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušném členském státě, včetně výběru a spravování příjmů z těchto činností, na straně druhé.

3.   K dosažení cílů uvedených v odstavci 2 členské státy vyžadují, aby byly regulační funkce příslušného orgánu vykonávány v rámci orgánu, jenž je nezávislý na veškerých funkcích členského státu, které se týkají hospodářského rozvoje přírodních zdrojů v pobřežních vodách a vydávání licencí na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušném členském státě, včetně výběru a spravování příjmů z těchto činností.

Nedosahuje-li však celkový počet běžně obsluhovaných zařízení šesti, může se dotčený členský stát rozhodnout, že nepoužije první pododstavec. Takovým rozhodnutím nejsou dotčeny povinnosti členského státu podle odstavce 2.

4.   Členské státy zpřístupní veřejnosti popis uspořádání příslušného orgánu včetně odůvodnění tohoto způsobu uspořádání a včetně způsobu, jímž zajistily výkon regulačních funkcí podle odstavce 1 a dodržování povinností stanovených v odstavci 2.

5.   Členské státy zajistí, aby měl příslušný orgán přiměřené lidské a finanční zdroje pro plnění svých úkolů podle této směrnice. Tyto zdroje musí být přiměřené rozsahu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušných členských státech.

6.   Členské státy mohou uzavřít formální dohody s příslušnými agenturami Unie nebo případně jinými vhodnými subjekty o poskytování odborných poznatků na podporu příslušného orgánu při výkonu jeho regulačních funkcí. Pro účely tohoto odstavce se určitý subjekt nepovažuje za vhodný, pokud může být jeho objektivita ohrožena střetem zájmů.

7.   Členské státy mohou zavést mechanismy, jimiž může příslušný orgán vybírat úhradu nákladů, které vynaloží při plnění svých úkolů podle této směrnice, od držitelů licencí, provozovatelů nebo vlastníků.

8.   Pokud příslušný orgán tvoří více subjektů, vynaloží členské státy veškeré úsilí, aby mezi těmito subjekty nedocházelo ke zdvojování regulačních funkcí. Členské státy mohou určit jeden ze zakládajících subjektů jako vedoucí subjekt s odpovědností za koordinaci regulačních funkcí podle této směrnice a za podávání zpráv Komisi.

9.   Členské státy přezkoumávají činnosti příslušného orgánu a přijímají veškerá nezbytná opatření ke zvýšení účinnosti, s jakou vykonává regulační funkce stanovené v odstavci 1.

Článek 9

Fungování příslušného orgánu

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán:

a)	jednal nezávisle na politikách, regulačních rozhodnutích nebo jiných aspektech nesouvisejících s jeho úkoly podle této směrnice;

b)	vyjasnil rozsah své odpovědnosti a odpovědnosti provozovatele a vlastníka za kontrolu rizik závažných havárií podle této směrnice;

c)	zavedl strategii, procesy a postupy pro důkladné posouzení zpráv o významných rizicích a oznámení předložených podle článku 11, jakož i pro dohled nad dodržováním této směrnice v jurisdikci tohoto členského státu, včetně pomocí inspekcí, vyšetřování a donucovacích opatření;

d)	zpřístupnil strategii, procesy a postupy podle písmene c) provozovatelům a vlastníkům a zveřejnil o nich souhrnné zprávy;

e)	v případě potřeby připravoval a prováděl koordinované nebo společné postupy s dalšími orgány v členském státě s cílem plnit úkoly podle této směrnice a

f)	zakládal svou strategii, organizaci a operační postupy na zásadách stanovených v příloze III.

Článek 10

Úkoly Evropské agentury pro námořní bezpečnost

1.   Evropská agentura pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“) poskytuje členským státům a Komisi technickou a vědeckou pomoc v souladu se svým mandátem podle nařízení (ES) č. 1406/2002.

2.   V rámci svého mandátu agentura:

a)	pomáhá Komisi a na požádání i dotčenému členskému státu při zjišťování úniku ropy nebo zemního plynu a sledování jeho rozsahu;

b)	pomáhá členským státům na jejich žádost s přípravou a prováděním externích havarijních plánů, zvláště pokud se vyskytly přeshraniční dopady v pobřežních vodách členských států a mimo ně;

c)	na základě externích a interních havarijních plánů členských států spolu s členskými státy a provozovateli vypracuje soupis dostupného vybavení a služeb pro účely reakce na mimořádné situace.

3.   Na požádání může agentura:

a)	pomáhat Komisi při posuzování externích havarijních plánů členských států s cílem ověřit jejich soulad s touto směrnicí;

b)	přezkoumávat činnosti zaměřené na zkoušky přeshraničních mechanismů reakce na mimořádné situace a mechanismů reakce Unie.

KAPITOLA III

PŘÍPRAVA A VÝKON ČINNOSTÍ V ODVĚTVÍ ROPY A ZEMNÍHO PLYNU V MOŘI

Článek 11

Dokumenty, které mají být předloženy pro výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Členské státy zajistí, aby příslušný provozovatel nebo vlastník či oba dva předložili příslušnému orgánu tyto dokumenty:

a)	podnikový plán předcházení závažným haváriím nebo jeho odpovídající popis podle čl. 19 odst. 1 a 5;

b)	systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí platný pro příslušné zařízení nebo jeho odpovídající popis podle čl. 19 odst. 3 a 5;

c)	v případě plánovaného těžebního zařízení oznámení projektu v souladu s požadavky oddílu 1 přílohy I;

d)	popis programu nezávislého ověřování podle článku 17;

e)	zprávu o významných rizicích podle článků 12 a 13;

f)	v případě podstatné změny nebo demontáže zařízení pozměněnou zprávu o významných rizicích podle článků 12 a 13;

g)	interní havarijní plán nebo jeho odpovídající popis podle článků 14 a 28;

h)	v případě vrtné činnosti oznámení této vrtné činnosti a informace o této vrtné činnosti podle článku 15;

i)	v případě kombinované činnosti oznámení kombinovaných činností podle článku 16;

j)	v případě stávajícího těžebního zařízení, které má být přesunuto na nové těžební místo, kde má být provozováno, oznámení přemístění v souladu s oddílem 1 přílohy I;

k)	jakýkoli další relevantní dokument požadovaný příslušným orgánem.

2.   Dokumenty, které mají být předloženy podle odst. 1 písm. a), b), d) a g), jsou součástí zprávy o významných rizicích vyžadované podle odst. 1 písm. e). Součástí oznámení vrtných činností, které má být podáno podle odst. 1 písm. h), je i podnikový plán předcházení závažným haváriím provozovatele vrtu, pokud nebyl předložen již dříve.

3.   Oznámení projektu vyžadované podle odst. 1 písm. c) se podá příslušnému orgánu ve lhůtě jím stanovené před zamýšleným předložením zprávy o významných rizicích pro plánovanou činnost. Příslušný orgán odpoví na oznámení projektu připomínkami, které se zohlední ve zprávě o významných rizicích.

4.   Má-li být stávající těžební zařízení umístěno v pobřežních vodách určitého členského státu nebo má tyto vody opustit, oznámí to provozovatel písemně příslušnému orgánu před plánovaným datem, kdy má být těžební zařízení umístěno v pobřežních vodách určitého členského státu nebo má tyto vody opustit.

5.   Oznámení přemístění vyžadované podle odst. 1 písm. j) musí být příslušnému orgánu podáno v dostatečně rané fázi navrhovaného procesu, aby tak měl provozovatel při přípravě zprávy o významných rizicích možnost zohlednit veškeré otázky, které příslušný orgán vznese.

6.   Dojde-li před předložením zprávy o významných rizicích v oznámení projektu nebo v oznámení přemístění k podstatné změně, musí o ní být příslušný orgán vyrozuměn co nejdříve.

7.   Zpráva o významných rizicích vyžadovaná podle odst. 1 písm. e) se předloží příslušnému orgánu ve lhůtě jím stanovené, a to před plánovaným zahájením činností.

Článek 12

Zpráva o významných rizicích pro těžební zařízení

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vypracoval zprávu o významných rizicích pro těžební zařízení, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. e). Tato zpráva obsahuje informace uvedené v oddílech 2 a 5 přílohy I a je aktualizována, kdykoli to je vhodné nebo kdykoli o to požádá příslušný orgán.

2.   Členské státy zajistí, aby v příslušných fázích přípravy zprávy o významných rizicích pro těžební zařízení byla tato zpráva projednána se zástupci zaměstnanců a aby o tom byly poskytnuty doklady v souladu s oddílem 2 bodem 3 přílohy I.

3.   Se souhlasem příslušného orgánu může být zpráva o významných rizicích pro těžební zařízení vypracována pro skupinu zařízení.

4.   Jsou-li předtím, než je možné zprávu o významných rizicích přijmout, nezbytné další informace, zajistí členské státy, aby je provozovatel na žádost příslušného orgánu poskytl a učinil veškeré nezbytné změny předložené zprávy o významných rizicích.

5.   V případě, že na těžebním zařízení mají být provedeny úpravy vedoucí k podstatné změně nebo že je zamýšlena demontáž pevně ukotveného těžebního zařízení, vypracuje provozovatel pozměněnou zprávu o významných rizicích, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. f) ve lhůtě stanovené příslušným orgánem, v souladu s oddílem 6 přílohy I.

6.   Členské státy zajistí, aby plánované úpravy nebyly použity ani nebyla zahájena demontáž, dokud příslušný orgán pozměněnou zprávu o významných rizicích pro těžební zařízení nepřijme.

7.   Zprávu o významných rizicích pro těžební zařízení provozovatel pravidelně důkladně přezkoumává nejméně každých pět let nebo dříve, jestliže o to příslušný orgán požádá. Výsledky přezkumu oznámí příslušnému orgánu.

Článek 13

Zpráva o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení

1.   Členské státy zajistí, aby vlastník vypracoval zprávu o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. e). Tato zpráva obsahuje podrobné informace uvedené v oddílech 3 a 5 přílohy I a je aktualizována, kdykoli to je vhodné nebo kdykoli o to požádá příslušný orgán.

2.   Členské státy zajistí, aby v příslušných fázích přípravy zprávy o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení byla tato zpráva projednána se zástupci zaměstnanců a aby o tom byly poskytnuty doklady v souladu s oddílem 3 bodem 2 přílohy I.

3.   Jsou-li předtím, než je možné zprávu o významných rizicích těžební zařízení přijmout, nezbytné další informace, vyžadují členské státy, aby je vlastník na žádost příslušného orgánu poskytl a učinil veškeré nezbytné změny předložené zprávy o významných rizicích.

4.   V případě, že na jiném než těžebním zařízení mají být provedeny úpravy vedoucí k podstatné změně nebo že je zamýšlena demontáž pevně ukotveného jiného než těžebního zařízení, vypracuje vlastník pozměněnou zprávu o významných rizicích, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. f) ve lhůtě stanovené příslušným orgánem, v souladu s oddílem 6 body 1, 2 a 3 přílohy I.

5.   Pro pevně ukotvené jiné než těžební zařízení členské státy zajistí, aby plánované úpravy nebyly použity ani nebyla zahájena demontáž, dokud příslušný orgán pozměněnou zprávu o významných rizicích pro pevně ukotvené jiné než těžební zařízení nepřijme.

6.   Pro mobilní jiné než těžební zařízení členské státy zajistí, aby plánované úpravy nebyly použity, dokud příslušný orgán pozměněnou zprávu o významných rizicích pro mobilní jiné než těžební zařízení nepřijme.

7.   Zprávu o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení provozovatel nebo vlastník pravidelně důkladně přezkoumává nejméně každých pět let nebo dříve, jestliže o to příslušný orgán požádá. Výsledky přezkumu oznámí příslušnému orgánu.

Článek 14

Interní havarijní plány

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé nebo případně vlastníci vypracovali interní havarijní plány, které mají být předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. g). Tyto plány se vypracovávají v souladu s článkem 28 a při zohlednění posouzení rizik závažných havárií provedeného v rámci přípravy nejnovější zprávy o významných rizicích. Plán zahrnuje analýzu účinnosti reakce na únik ropy.

2.   Má-li být mobilní jiné než těžební zařízení používáno pro vrtné činnosti, zohlední interní havarijní plán pro dané zařízení posouzení rizik prováděné během přípravy oznámení vrtných činností, které má být podáno podle čl. 11 odst. 1 písm. h). Musí-li být interní havarijní plán pozměněn s ohledem na konkrétní vlastnosti nebo umístění vrtu, zajistí členské státy, aby provozovatel vrtu spolu s příslušným oznámením vrtných činností předložil příslušnému orgánu pozměněný interní havarijní plán nebo jeho odpovídající popis.

3.   Má-li být jiné než těžební zařízení používáno pro kombinované činnosti, interní havarijní plán se pozmění tak, aby se vztahoval tyto na kombinované činnosti, a předloží se příslušnému orgánu spolu se souvisejícím oznámením kombinovaných činností.

Článek 15

Oznámení vrtných činností a poskytování informací o vrtných činnostech

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vrtu vypracoval oznámení, které má být podáno příslušnému orgánu podle čl. 11 odst. 1 písm. h). Toto oznámení se podává příslušnému orgánu ve lhůtě stanovené příslušným orgánem před zahájením vrtné činnosti. Oznámení vrtných činností obsahuje podrobné údaje o projektu vrtu a navrhovaných vrtných činnostech v souladu s oddílem 4 přílohy I. To zahrnuje analýzu účinnosti reakce na únik ropy.

2.   Příslušný orgán oznámení posoudí, a pokud to shledá nutným, přijme před zahájením vrtných činností vhodná opatření, která mohou zahrnovat zákaz zahájení činnosti.

3.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vrtu do plánování a přípravy podstatné změny podaného oznámení vrtných činností podle čl. 17 odst. 4 písm. b) zapojil nezávislého ověřovatele a neprodleně informoval příslušný orgán o veškerých podstatných změnách podaného oznámení vrtných činností. Příslušný orgán tyto změny posoudí, a pokud uzná za vhodné, přijme odpovídající opatření.

4.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vrtu předkládal příslušnému orgánu zprávy o vrtných činnostech v souladu s požadavky přílohy II. Tyto zprávy se předkládají týdenně počínaje dnem zahájení vrtných činností nebo v intervalech, které určí příslušný orgán.

Článek 16

Oznámení kombinovaných činností

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci zapojení do kombinované činnosti společně vypracovali oznámení, která má být podáno podle čl. 11 odst. 1 písm. i). Toto oznámení obsahuje informace uvedené v oddíle 7 přílohy I. Členské státy zajistí, aby jeden z dotčených provozovatelů či vlastníků podal oznámení kombinovaných činností příslušnému orgánu. Oznámení se podává ve lhůtě stanovené příslušným orgánem před zahájením kombinovaných činností.

2.   Příslušný orgán oznámení posoudí, a pokud to shledá nutným, přijme před zahájením kombinovaných činností vhodná opatření, která mohou zahrnovat zákaz zahájení činnosti.

3.   Členské státy zajistí, aby provozovatel, který podal oznámení, neprodleně informoval příslušný orgán o veškerých podstatných změnách podaného oznámení. Příslušný orgán tyto změny posoudí, a pokud to shledá nutným, přijme vhodná opatření.

Článek 17

Nezávislé ověřování

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci zavedli programy nezávislého ověřování a aby vypracovali popis těchto programů, které mají být předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. d). Popis těchto programů se zahrne do systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí předloženého podle čl. 11 odst. 1 písm. b) a obsahuje informace uvedené v oddíle 5 přílohy I.

2.   Výsledky nezávislého ověření není dotčena odpovědnost provozovatele nebo vlastníka za řádné a bezpečné fungování vybavení a systémů, které jsou předmětem ověřování.

3.   Výběr nezávislého ověřovatele a návrhy programů nezávislého ověřování musí splňovat kritéria stanovená v příloze V.

4.   Programy nezávislého ověřování se zavádějí:

a)

v souvislosti se zařízeními s cílem zajistit nezávislé potvrzení, že rozhodující prvky bezpečnosti a ochrany životního prostředí zjištěné v posouzení rizik pro příslušné zařízení, popsané ve zprávě o významných rizicích, jsou vhodné a že program zkoušení a testování rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí je vhodný a aktuální a že funguje podle plánu;

b)	v souvislosti s oznámením vrtných činností s cílem zajistit nezávislé potvrzení, že opatření zaměřená na projekty vrtů a kontrolu vrtů jsou pro předpokládané podmínky vrtů vhodná za všech okolností.

5.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci na rady nezávislého ověřovatele reagovali a přijali na jejich základě vhodná opatření.

6.   Členské státy požadují od provozovatelů a vlastníků zajištění toho, aby rady nezávislého ověřovatele podle odst. 4 písm. a) a záznamy o opatřeních přijatých na jejich základě reakce na ně byly zpřístupněny příslušnému orgánu a uchovávány provozovatelem nebo vlastníkem po dobu šesti měsíců po skončení činností v odvětví ropy a zemního plynu, kterých se týkají.

7.   Členské státy od provozovatelů vrtů požadují zajištění toho, aby závěry a připomínky nezávislého ověřovatele podle odst. 4 písm. b) tohoto článku a jejich opatření přijatá na základě těchto závěrů a připomínek byly uvedeny v oznámení vrtných činností vypracované v souladu s článkem 15.

8.   Program ověřování pro těžební zařízení se zavede před dokončením projektu. Program ověřování pro jiná než těžební zařízení se zavede před zahájením činností v pobřežních vodách členských států.

Článek 18

Pravomoc příslušného orgánu ve vztahu k činnostem na zařízení

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán:

a)

zakázal provoz jakéhokoli zařízení nebo jakékoli propojené infrastruktury nebo zahájení činnosti na něm, pokud jsou opatření navrhovaná ve zprávě o významných rizicích pro předcházení závažným haváriím nebo omezení jejich následků anebo oznámení vrtných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. h) či oznámení kombinovaných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. i) považována za nedostatečná ke splnění požadavků této směrnice;

b)	ve výjimečných situacích a pokud má za to, že bezpečnost a ochrana životního prostředí není ohrožena, posunul lhůtu pro předložení zprávy o významných rizicích nebo jiných dokumentů, které mají být předloženy podle článku 11;

c)	požadoval od provozovatele, aby přijal přiměřená opatření, která příslušný orgán považuje za nutná k zajištění souladu s čl. 3 odst. 1;

d)	pokud se použijí čl. 6 odst. 4, přijal odpovídající opatření k zajištění průběžné bezpečnosti činností;

e)

měl pravomoc požadovat zlepšení a v nezbytném případě zakázat další provoz jakéhokoli zařízení nebo jeho části nebo propojené infrastruktury, pokud výsledek inspekce, zjištění podle čl. 6 odst. 4, pravidelný přezkum zprávy o významných rizicích předložené podle čl. 11 odst. 1 písm. e) nebo změny oznámení předložených podle článku 11 ukazují, že požadavky této směrnice nejsou plněny nebo existují důvodné obavy týkající se bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo zařízení.

KAPITOLA IV

PŘEDCHÁZENÍ ZÁVAŽNÝM HAVÁRIÍM

Článek 19

Předcházení závažným haváriím provozovateli a vlastníky

1.   Členské státy požadují od provozovatelů a vlastníků, aby vypracovali svůj podnikový plán předcházení závažným haváriím, který má být předložen podle čl. 11 odst. 1 písm. a), a aby zajistili, že bude tento plán prováděn v rámci veškerých jejich činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a to včetně zavedení vhodných monitorovacích opatření k zajištění účinnosti tohoto plánu. Tento dokument obsahuje informace uvedené v oddíle 8 přílohy I.

2.   Podnikový plán předcházení závažným haváriím zohlední primární zodpovědnost provozovatele mimo jiné za kontrolu rizika závažných havárií, která jsou výsledkem jeho činnosti, a za průběžné zdokonalování kontroly uvedených rizik tak, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany za všech okolností.

3.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci vypracovali dokument zavádějící jejich systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, který má být předložený podle čl. 11 odst. 1 písm. b). Tento dokument obsahuje popis:

a)	organizace kontroly významných rizik;

b)	postupy pro přípravu a předkládání zpráv o významných rizicích a případných jiných dokumentů podle této směrnice a

c)	programy nezávislého ověřování zavedeného podle článku 17.

4.   Členské státy vytvářejí příležitosti pro provozovatele a vlastníky s cílem přispívat k mechanismům účinné trojstranné konzultace zavedené podle čl. 6 odst. 8. Kde je to vhodné, může být závazek provozovatele a vlastníka ohledně takových mechanismů nastíněn v podnikovém plánu předcházení závažným haváriím.

5.   Podnikový plán předcházení závažným haváriím a systémy řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí se vypracovávají v souladu s oddíly 8 a 9 přílohy I a s přílohou IV. Platí tyto podmínky:

a)	podnikový plán předcházení závažným haváriím je písemný a stanoví obecné cíle a organizaci kontroly rizika závažných havárií, jakož i způsob uplatňování těchto cílů a opatření na úrovni podniku;

b)	systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí je integrován do celkového systému řízení provozovatele a vlastníka a obsahuje organizační strukturu, odpovědnost, praktické a procesní postupy a zdroje pro určování a provádění podnikového plánu předcházení závažným haváriím.

6.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci vypracovali a vedli úplný soupis vybavení pro reakci na mimořádné situace nutného pro své činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

7.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci za konzultace s příslušným orgánem a za využití výměn poznatků, informací a zkušeností podle čl. 27 odst. 1 vypracovali a revidovali standardy a pokyny týkající se osvědčených postupů v souvislosti s kontrolou významných rizik prostřednictvím projektů a provozního životního cyklu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a aby dodržovali alespoň ustanovení přílohy VI.

8.   Členské státy požadují od provozovatelů a vlastníků, aby zajistili, že jejich podnikový plán předcházení závažným haváriím podle odstavce 1 zahrnuje rovněž jejich těžební i jiná než těžební zařízení mimo Unii.

9.   Pokud činnost provozovatele nebo vlastníka představuje bezprostřední ohrožení lidského zdraví nebo významně zvyšuje riziko závažné havárie, členské státy zajistí, aby provozovatel nebo vlastník přijal vhodná opatření, která mohou zahrnovat, pokud to bude považováno za nutné, pozastavení příslušné činnosti, dokud není ohrožení nebo riziko náležitě kontrolováno. Členské státy zajistí, aby provozovatel nebo vlastník v případě, že taková opatření přijme, o tom informoval neprodleně a nejpozději do 24 hodin příslušný orgán.

10.   Členské zajistí, aby provozovatelé a vlastníci tam, kde je to vhodné, přijali vhodná opatření s cílem používat vhodné technické prostředky a postupy s cílem zajistit spolehlivost shromažďování zaznamenávání příslušných údajů a předcházet možné manipulaci s nimi.

Článek 20

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděné mimo Unii

1.   Členské státy požadují od společností registrovaných na jejich území, které coby držitelé licence nebo provozovatelé uskutečňují přímo nebo prostřednictvím dceřiných společností činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo Unii, aby jim na vyžádání podaly zprávu o okolnostech jakékoli závažné havárie, která se jich týkala.

2.   V žádosti o zprávu podle odstavce 1 tohoto článku příslušné členské státy uvedou údaje, které mají požadované informace obsahovat. Členské státy si tyto zprávy navzájem vyměňují v souladu s čl. 27 odst. 1. Členské státy, v nichž se nenachází ani příslušný orgán, ani kontaktní místo, postoupí obdržené zprávy Komisi.

Článek 21

Zajištění dodržování regulačního rámce pro předcházení závažným haváriím

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci dodržovali opatření stanovená ve zprávě o významných rizicích a v plánech uvedených v oznámení vrtných činností a v oznámení kombinovaných činností předložených podle čl. 11 odst. 1 písm. e), h) nebo i).

2.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci poskytovali příslušnému orgánu či jakýmkoli jiným osobám působícím pod vedením příslušných orgánů dopravu na zařízení nebo plavidlo zapojené do činností v odvětví ropy a zemního plynu a zpět, včetně přepravy jejich vybavení, v jakoukoli přiměřenou dobu, jakož i ubytování, stravu a další náležitosti v souvislosti s návštěvami zařízení, za účelem usnadnění dohledu příslušného orgánu včetně inspekcí, vyšetřování a vynucování souladu s touto směrnicí.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán vypracoval roční plány účinného dohledu, včetně inspekcí, nad významnými riziky založené na řízení rizika a aby věnovaly zvláštní pozornost souladu se zprávami o významných rizicích a jinými dokumenty, jež byly předloženy podle článku 11. Účinnost plánů se pravidelně přezkoumává a příslušný orgán přijímá veškerá nezbytná opatření k jejich zdokonalování.

Článek 22

Důvěrné zprávy o obavách týkajících se bezpečnosti

1.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán zřídil mechanismy:

a)	pro podávání důvěrných zpráv o obavách týkajících se bezpečnosti a ochrany životního prostředí související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a to z jakéhokoli zdroje, a

b)	pro vyšetřování těchto zpráv při zachování anonymity dotčených jednotlivců.

2.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé a vlastníci o vnitrostátních postupech pro mechanismus uvedený v odstavci 1 podrobně informovali své zaměstnance a dodavatele a subdodavatele činné v souvislosti s provozem a jejich zaměstnance a aby zajistili, že odkazy na podávání důvěrných zpráv budou zařazeny do příslušného výcviku a pokynů.

KAPITOLA V

TRANSPARENTNOST A SDÍLENÍ INFORMACÍ

Článek 23

Sdílení informací

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci poskytovali příslušnému orgánu minimálně informace uvedené v příloze IX.

2.   Komise určí prostřednictvím prováděcího aktu jednotný formát údajů předkládaných ve zprávách a podrobnosti o informacích, jež mají být sdíleny. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 37 odst. 2.

Článek 24

Transparentnost

1.   Členské státy zpřístupní veřejnosti informace uvedené v příloze IX.

2.   Komise prostřednictvím prováděcího aktu určí jednotný formát zveřejnění, který umožní snadné přeshraniční porovnání údajů. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 37 odst. 2. Jednotný formát zveřejnění umožní spolehlivé srovnávání vnitrostátních postupů podle tohoto článku a podle článku 25.

Článek 25

Podávání zpráv o dopadu na bezpečnost a životní prostředí

1.   Členské státy předloží Komisi výroční zprávu obsahující informace uvedené v bodě 3 přílohy IX.

2.   Členské státy určí orgán příslušný pro výměnu informací podle článku 23 a pro zveřejňování informací podle článku 24.

3.   Komise zveřejní výroční zprávu založenou na informacích, které jí členské státy předají ve zprávách podle odstavce 1.

Článek 26

Vyšetřování závažných havárií

1.   Členské státy zahájí důkladné vyšetřování závažných havárií vzniklých v jejich jurisdikci.

2.   Souhrn závěrů podle odstavce 1 se zpřístupní Komisi podle potřeby buď po ukončení vyšetřování, nebo po ukončení soudního řízení. Členské státy zpřístupní veřejnosti nedůvěrné znění závěrů.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán v návaznosti na vyšetřování podle odstavce 1 provedl veškerá doporučení učiněná v rámci vyšetřování, která jsou v jeho pravomoci.

KAPITOLA VI

SPOLUPRÁCE

Článek 27

Spolupráce mezi členskými státy

1.   Každý členský stát zajistí, aby si jeho příslušný orgán pravidelně vyměňoval poznatky, informace a zkušenosti s jinými příslušnými orgány, mimo jiné prostřednictvím skupiny orgánů dohledu nad těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách Evropské unie, a aby se zapojil do konzultací o uplatňování příslušného vnitrostátního práva a práva Unie s podniky, dalšími zúčastněnými subjekty a Komisí.

V případě členských států bez činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v jejich jurisdikci tyto informace uvedené v prvním pododstavci obdrží kontaktní místa určená podle čl. 32 odst. 1.

2.   Poznatky, informace a zkušenosti vyměňované podle odstavce 1 se týkají zejména fungování opatření zaměřených na řízení rizik, předcházení závažným haváriím, ověřování dodržování předpisů a reakci na mimořádné situace spojené s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii a tam, kde je to vhodné, i mimo ni.

3.   Každý členský stát zajistí, aby se jeho příslušný orgán zúčastnil stanovení jasných společných priorit pro vypracování a aktualizaci standardů a pokynů s cílem určit a usnadnit provádění a důsledné uplatňování osvědčených postupů při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

4.   Do 19. července 2014 Komise předloží členským státům zprávu o tom, nakolik jsou vnitrostátní odborné zdroje dostatečné k dodržování regulačních funkcí podle této směrnice, a v případě potřeby do ní zahrne návrhy způsobů, jak zajistit přístup k dostatečným odborným zdrojům pro všechny členské státy.

5.   Do 19. července 2016 oznámí členské státy Komisi vnitrostátní opatření, která přijaly ve věci přístupu k poznatkům, prostředkům a odborným zdrojům, včetně formálních dohod podle čl. 8 odst. 6.

KAPITOLA VII

PŘIPRAVENOST A REAKCE NA MIMOŘÁDNÉ SITUACE

Článek 28

Požadavky na interní havarijní plány

1.   Členské státy zajistí, aby byly interní havarijní plány vypracované provozovatelem nebo vlastníkem v souladu s článkem 14 a předložené podle čl. 11 odst. 1 písm. g):

a)	neprodleně aktivovány v reakci na jakoukoli závažnou havárii nebo situaci, při níž hrozí bezprostřední nebezpečí závažné havárie, a

b)	v souladu s externím havarijním plánem uvedeným v článku 29.

2.   Členské státy zajistí, aby provozovatel a vlastník udržoval za všech okolností k dispozici vybavení a odborné poznatky týkající se interního havarijního plánu a aby je při provádění externího havarijního plánu případně sdílel s orgány členského státu, ve kterém se zařízení nachází.

3.   Interní havarijní plán musí být vypracován v souladu s oddílem 10 přílohy I a aktualizován v návaznosti na všechny podstatné změny zprávy o významných rizicích nebo oznámení předložené podle článku 11. Veškeré takové aktualizace se předkládají příslušnému orgánu podle čl. 11 odst. 1 písm. g) a oznamují se příslušnému orgánu nebo orgánům příslušným pro vypracování externích havarijních plánů pro příslušnou oblast.

4.   Interní havarijní plán musí být integrován s jinými opatřeními, která souvisejí s ochranou a záchranou pracovníků z postiženého zařízení, aby byly zajištěny dobré vyhlídky na osobní bezpečnost a přežití.

Článek 29

Externí havarijní plány a připravenost na mimořádné situace

1.   Členské státy vypracují externí havarijní plány, které zahrnují všechna zařízení v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo propojenou infrastrukturu a všechny oblasti, které mohou být postiženy, v jejich jurisdikci. Členské státy stanoví úlohu a finanční závazek držitelů licencí a provozovatelů v rámci externích havarijních plánů.

2.   Externí havarijní plány vypracovává členský stát ve spolupráci s příslušnými provozovateli a vlastníky a případně držiteli licencí a příslušným orgánem a zohledňuje nejaktuálnější verzi interních havarijních plánů existujících nebo plánovaných zařízení nebo propojené infrastruktury v oblasti, na kterou se externí havarijní plán vztahuje.

3.   Externí havarijní plány se vypracovávají v souladu s přílohou VII a zpřístupňují Komisi, jiným potenciálně postiženým členským státům a veřejnosti. Při zpřístupňování svých externích havarijních plánů členské státy zajistí, aby zveřejněné informace nepředstavovaly riziko pro bezpečnost a zabezpečení zařízení v odvětví ropy a zemního plynu v moři a pro jejich provoz a aby nepoškodily hospodářské zájmy členských států nebo osobní bezpečnost a životní podmínky úředníků členských států.

4.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby dosáhly vysoké úrovně slučitelnosti a interoperability vybavení a odborných poznatků pro reakci mezi všemi členskými státy v dané zeměpisné oblasti a případně i mimo ni. Členské státy podpoří podniky, aby rozvíjely vybavení pro reakci a služby třetích osob, které jsou slučitelné a interoperabilní v celé zeměpisné oblasti.

5.   Členské státy vedou záznamy o vybavení a službách týkajících se reakce na mimořádné situace v souladu s bodem 1 přílohy VIII. Tyto záznamy se zpřístupňují ostatním potenciálně postiženým členským státům a Komisi a na základě vzájemnosti i sousedním třetím zemím.

6.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci pravidelně testovali svou připravenost reagovat účinně na závažné havárie v úzké spolupráci s relevantními orgány členských států.

7.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány nebo tam, kde je to vhodné, kontaktní místa vypracovaly programy spolupráce pro mimořádné situace. Tyto programy se pravidelně posuzují a podle potřeby aktualizují.

Článek 30

Reakce na mimořádné situace

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatel nebo vlastník neprodleně oznámil příslušnému orgánu závažnou havárii nebo situaci, ve které hrozí bezprostřední riziko závažné havárie. V oznámení musí být uvedeny okolnosti dané závažné havárie nebo situace, pokud možno včetně jejího umístění, jejích možných dopadů na životní prostředí a jejích potenciálních závažných důsledků.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě závažné havárie provozovatel a vlastník přijali veškerá vhodná opatření s cílem předejít rozšíření havárie a omezit její dopady. Relevantní orgány členských států mohou provozovateli a vlastníkovi pomoci, a to i dodáním doplňujících zdrojů.

3.   V průběhu reakce na mimořádnou situaci členský stát shromažďuje informace nezbytné pro důkladné vyšetřování podle čl. 26 odst. 1.

KAPITOLA VIII

PŘESHRANIČNÍ DOPADY

Článek 31

Přeshraniční připravenost a reakce na mimořádné situace v případě členských států, v jejichž jurisdikci jsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Pokud se členský stát domnívá, že významné riziko související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu, která se mají uskutečnit v jeho jurisdikci, může mít významné dopady na životní prostředí v jiném členském státě, předá před zahájením činností relevantní informace potenciálně postiženému členskému státu a společně s ním vyvine maximální úsilí, aby přijal opatření pro předcházení škodám.

Členské státy, jež mají za to, že mohou být postiženy, mohou požádat členský stát, v jehož jurisdikci se má činnost v odvětví ropy a zemního plynu v moři uskutečnit, aby jim předal veškeré relevantní informace. Tyto členské státy mohou společně posoudit účinnost opatření, aniž jsou dotčeny regulační funkce příslušného orgánu s působností pro činnosti uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a), b) a c).

2.   Významná rizika zjištěná podle odstavce 1 se zohlední v interních a externích havarijních plánech s cílem podpořit společnou účinnou reakci na závažné havárii.

3.   Existuje-li riziko předvídatelných přeshraničních dopadů závažných havárií postihujících třetí země, členské státy jim zpřístupní informace na základě vzájemnosti.

4.   Členské státy vzájemně koordinují opatření týkající se oblastí mimo Unii, aby předešly potenciálním negativním dopadům činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

5.   Členské státy pravidelně testují svou připravenost efektivně reagovat na závažné havárie ve spolupráci s potenciálně postiženými členskými státy, příslušnými agenturami Unie a na základě vzájemnosti s potenciálně postiženými třetími zeměmi. Komise může k činnostem zaměřeným na testy přeshraničních mechanismů reakce na mimořádné situace přispívat.

6.   V případě závažné havárie nebo bezprostřední hrozby takové havárie, které má nebo může mít přeshraniční dopady, členský stát, v jehož jurisdikci k této situaci došlo, neprodleně vyrozumí Komisi a členské státy nebo třetí země, které mohou být touto situací postiženy, a průběžně poskytuje informace relevantní pro účinnou reakci na mimořádnou situaci.

Článek 32

Přeshraniční připravenost a reakce na mimořádné situace v případě členských států, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Členské státy, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, určí kontaktní místo s cílem výměny informací s relevantními sousedícími členskými státy.

2.   Členské státy, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, uplatňují čl. 29 odst. 4 a odst. 7 tak, aby zajistily, že existuje odpovídající reakční kapacita pro případ, že budou postiženy závažnou havárií.

3.   Členské státy, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, koordinují své vnitrostátní nouzové plány pro mořské prostředí s ostatními relevantními členskými státy v rozsahu nutném pro zajištění nejúčinnější reakce na závažnou havárii.

4.   Pokud je členský stát, v jehož jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, postižen závažnou havárií:

a)	přijme veškerá vhodná opatření v souladu s vnitrostátními nouzovými plány uvedenými v odstavci 3;

b)	zajistí, aby veškeré informace, které jsou v jeho dosahu a dostupné v jeho jurisdikci a mohou být důležité pro důkladné vyšetření závažné havárie, byly poskytnuty nebo zpřístupněny na žádost členskému státu provádějícímu vyšetřování podle článku 26.

Článek 33

Koordinovaný přístup k bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na mezinárodní úrovni

1.   Komise v úzké spolupráci s členskými státy, aniž jsou dotčeny příslušné mezinárodní dohody, podporuje spolupráci se třetími zeměmi, které provádějí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři ve stejných mořských oblastech jako členské státy.

2.   Komise usnadňuje výměnu informací mezi členskými státy věnujícími se činnostem v odvětví ropy a zemního plynu v moři a třetími zeměmi věnujícími se podobným činnostem, v zájmu podpory preventivních opatření a regionálních havarijních plánů.

3.   Komise prosazuje na příslušných celosvětových a regionálních fórech, včetně fór souvisejících s arktickými vodami, vysokou úroveň standardů bezpečnosti při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

KAPITOLA IX

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 34

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 19. července 2015 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

Článek 35

Přenesené pravomoci Komise

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 36 s cílem upravit přílohy I, II, VI a VII tak, aby zahrnovaly další informace, které mohou být nutné s ohledem na technický pokrok. Tato přizpůsobení nesmějí vést k podstatné změně povinností, které jsou stanoveny v této směrnici.

Článek 36

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 35 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 18. července 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději čtyři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 35 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 35 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 37

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 38

Změna směrnice 2004/35/ES

1.   V čl. 2 bodě 1 směrnice 2004/35/ES se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

„škody na vodách“, což jsou jakékoli škody, které mají závažné nepříznivé účinky na: i) ekologický, chemický nebo kvantitativní stav nebo ekologický potenciál dotčených vod, jak je vymezen směrnicí 2000/60/ES, s výjimkou nepříznivých účinků v případech, kdy se uplatňuje čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice, nebo ii) stav prostředí dotčených mořských vod, jak je vymezen směrnicí 2008/56/ES, pokud konkrétní aspekty stavu mořského prostředí již nejsou upraveny směrnicí 2000/60/ES;“.

2.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s odstavcem 1 do 19. července 2015. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Článek 39

Zprávy Evropskému parlamentu a Radě

1.   Do 31. prosince 2014 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dostupnosti nástrojů finančního zajištění a o vyřizování nároků na odškodnění, doplněnou případně o návrhy.

2.   Do 19. července 2015 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svém hodnocení účinnosti režimů odpovědnosti v Unii, pokud jde o škody způsobené činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Ve zprávě bude rovněž obsaženo posouzení otázky, zda je vhodné ustanovení o odpovědnosti rozšířit. Tato zpráva bude případně doplněna o návrhy.

3.   Komise posoudí, zda je vhodné zařadit určité jednání vedoucí k závažným haváriím do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (23). Zpřístupní-li členské státy potřebné informace, Komise do 31. prosince 2014 předloží zprávu se svými závěry Evropskému parlamentu a Radě, případně doplněnou o legislativní návrhy.

Článek 40

Zpráva a přezkum

1.   Do 19. července 2019 zhodnotí Komise zkušenosti nabyté při provádění této směrnice a řádně přitom zohlední úsilí a zkušenosti příslušných orgánů.

2.   Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích tohoto hodnocení. Tato zpráva obsahuje veškeré vhodné návrhy na změnu této směrnice.

Článek 41

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 19. července 2015.

Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3.   Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce a s výhradou odstavce 5 uvědomí členské státy, které mají pobřežní vody, avšak neprovozují ve své jurisdikci činnosti v odvětví ropy a zemního plynu ani pro ně nehodlají vydávat licence, v tomto smyslu Komisi a jsou povinny uvést do 19. července 2015 v účinnost pouze opatření, jež jsou nezbytná pro zajištění souladu s články 20, 32 a 34. Tyto členské státy nesmějí k uvedeným činnostem vydávat licence, dokud ve vnitrostátním právu neprovedou zbývající ustanovení této směrnice a neuvědomí o tom Komisi.

4.   Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce a s výhradou odstavce 5 vnitrozemské členské státy uvedou do 19. července 2015 v účinnost pouze ta opatření, která jsou nezbytná k zajištění souladu s článkem 20.

5.   Pokud v některém členském státě, na nějž se ke dni 18. července 2013 vztahuje odstavec 3 nebo 4, není registrována žádná společnost provádějící činnosti v působnosti článku 20, je tento členský stát povinen uvést v účinnost opatření, která jsou nezbytná k zajištění souladu s článkem 20, pouze od dvanácti měsíců od okamžiku pozdější registrace takové společnosti v tomto členském státě nebo do 19. července 2015, podle toho, co nastane později.

Článek 42

Přechodná ustanovení

1.   Ve vztahu k vlastníkům, provozovatelům plánovaných těžebních zařízení a provozovatelům plánovaných nebo skutečně provozovaných vrtných činností členské státy použijí právní a správní předpisy přijaté podle článku 41 nejpozději ode dne 19. července 2016.

2.   Ve vztahu k stávajícím zařízením členské státy použijí právní a správní předpisy přijaté podle článku 41 ode dne plánovaného regulačního přezkumu dokumentace posouzení rizik a nejpozději ode dne 19. července 2018.

Článek 43

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 44

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 125.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. června 2013.

(3)  Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19.

(4)  Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 3.

(5)  Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.

(6)  Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 4.

(7)  Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.

(8)  Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17.

(9)  Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 9.

(12)  Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(14)  Rozhodnutí Komise ze dne 19. ledna 2012 o zřízení skupiny orgánů dohledu nad těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách Evropské unie (Úř. věst. C 18, 21.1.2012, s. 8).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1).

(16)  Úř. věst. L 314, 1.12.2007, s. 9.

(17)  Rozhodnutí Rady 2013/5/EU ze dne 17. prosince 2012 o přistoupení Evropské unie k Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží (Úř. věst. L 4, 9.1.2013, s. 13).

(18)  Úř. věst. L 240, 19.9.1977, s. 1.

(19)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).

(20)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).

(21)  Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

(22)  Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.

(23)  Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---