ISSN 1977-0626

doi:10.3000/19770626.L_2012.315.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 315

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 55
14. listopadu 2012


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES ( 1 )

1

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV

57

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. října 2012 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření ( 1 )

74

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

SMĚRNICE

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/1


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/27/EU

ze dne 25. října 2012

o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Unie čelí bezprecedentním výzvám, které vyplývají ze zvýšené závislosti na dovozu energie, z nedostatku zdrojů energie a z potřeby omezit změnu klimatu a překonat hospodářskou krizi. Energetická účinnost je důležitým prostředkem, jak těmto výzvám čelit. Zlepšuje bezpečnost dodávek do Unie, neboť snižuje spotřebu primární energie a snižuje dovoz energie. Pomáhá nákladově efektivním způsobem snižovat emise skleníkových plynů, a tím zmírňovat změnu klimatu. Přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství by měl také urychlit šíření inovativních technologických řešení a zlepšit konkurenceschopnost průmyslu v Unii, podpořit hospodářský růst a vytvářet kvalitní pracovní místa v některých odvětvích, jež s energetickou účinností souvisejí.

(2)

Závěry Evropské rady ze zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznily potřebu zvýšit energetickou účinnost v Unii, a dosáhnout tak do roku 2020 cíle uspořit 20 % spotřeby primární energie v Unii oproti prognózám. Závěry Evropské rady ze zasedání dne 4. února 2011 zdůrazňují, že 20% cíl v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, na němž se dohodla Evropská rada v červnu roku 2010, je nutné splnit, což se zatím nedaří. Prognózy z roku 2007 ukázaly spotřebu primární energie v roce 2020 ve výši 1 842 Mtoe. 20 % snížení by odpovídalo spotřebě 1 474 Mtoe v roce 2020, to znamená ve srovnání s prognózami snížení o 368 Mtoe.

(3)

Závěry Evropské rady ze dne 17. června 2010 potvrdily cíl v oblasti energetické účinnosti jako jeden z hlavních cílů nové strategie Unie pro zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění („strategie Evropa 2020“). V rámci tohoto procesu a za účelem zajištění provedení tohoto cíle na vnitrostátní úrovni se od členských států vyžaduje, aby v úzkém dialogu s Komisí stanovily vnitrostátní cíle a uvedly ve svých národních programech reforem, jak jich hodlají dosáhnout.

(4)

Sdělení Komise ze dne 10. listopadu 2010„Energie 2020“ staví energetickou účinnost do centra energetické strategie Unie pro období do roku 2020 a uvádí, že je nutná nová strategie v oblasti energetické účinnosti, která všem členským státům umožní oddělit spotřebu energie od hospodářského růstu.

(5)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2010 o revizi akčního plánu energetické účinnosti vyzval Komisi, aby do revidovaného akčního plánu energetické účinnosti včlenila opatření s cílem překonat překážky bránící dosažení celkového cíle Unie v oblasti energetické účinnosti v roce 2020.

(6)

Jednou z iniciativ strategie Evropa 2020 je stěžejní iniciativa Evropa účinněji využívající zdroje, přijatá Komisí dne 26. ledna 2011. Energetická účinnost je v ní považována za důležitý prvek pro zajištění udržitelnosti využívání energetických zdrojů.

(7)

Evropská rada v závěrech ze dne 4. února 2011 uznává, že plnění cíle Unie v oblasti energetické účinnosti není uspokojivé a že je zapotřebí rozhodného přístupu zaměřeného na využití značného potenciálu pro vyšší energetickou úsporu v budovách, v dopravě a u výrobků a procesů. Tyto závěry rovněž uvádějí, že nejpozději v roce 2013 bude v oblasti energetické účinnosti proveden přezkum plnění cíle Unie a případně budou zvážena další opatření.

(8)

Dne 8. března 2011 přijala Komise sdělení o plánu energetické účinnosti 2011. Toto sdělení potvrdilo, že Unie nesměřuje k dosažení svého cíle v oblasti energetické účinnosti. Je tomu tak navzdory pokroku ve vnitrostátních politikách energetické účinnosti popsaných v prvních vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti předložených členskými státy ke splnění požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (4). Počáteční analýza druhých akčních plánů potvrzuje, že Unie k dosažení uvedeného cíle nesměřuje. S cílem zjednat nápravu vytyčil plán energetické účinnosti 2011 řadu politik a opatření v oblasti energetické účinnosti, jež zahrnují celý energetický řetězec, včetně výroby, přenosu a distribuce energie; klíčovou úlohu veřejného sektoru v oblasti energetické účinnosti; budovy a zařízení; průmysl; a potřebu umožnit konečným zákazníkům řídit svou spotřebu energie. Souběžně byla v bílé knize o dopravě přijaté dne 28. března 2011 posuzována energetická účinnost v odvětví dopravy. Zejména iniciativa 26 bílé knihy vyzývá ke stanovení odpovídajících norem pro emise CO2 všech druhů vozidel, doplněných případně požadavky na energetickou účinnost týkajících se všech druhů pohonných systémů.

(9)

Dne 8. března 2011 Komise přijala také Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, v němž poukázala na potřebu klást z tohoto hlediska větší důraz na energetickou účinnost.

(10)

V souvislosti s tím je nezbytné aktualizovat právní rámec Unie pro energetickou účinnost směrnicí sledující celkový cíl v oblasti energetické účinnosti, jímž je 20% úspora spotřeby primární energie Unie do roku 2020 a další zvyšování energetické účinnosti po roce 2020. Za tím účelem by tato směrnice měla vytvořit společný rámec podporující energetickou účinnost v Unii a stanovit konkrétní opatření zaměřená na provádění některých návrhů obsažených v plánu energetické účinnosti 2011 a využít významného nevyužitého potenciálu úspor energie, který specifikuje.

(11)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (5), požaduje, aby Komise do roku 2012 zhodnotila pokrok dosažený Unií a jejími členskými státy při plnění cíle snížit do roku 2020 spotřebu energie o 20 % oproti prognózám, a podala o něm zprávu. Dále stanoví, že by Komise měla do 31. prosince 2012 navrhnout posílená nebo nová opatření k urychlení zvyšování energetické účinnosti s cílem pomoci členským států plnit závazky Unie na snížení emisí skleníkových plynů. Tato směrnice je reakcí na uvedený požadavek. Přispívá také k plnění cílů stanovených v Plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, zejména snižováním emisí skleníkových plynů z odvětví energetiky, a k dosažení výroby elektřiny s nulovými emisemi do roku 2050.

(12)

Využití veškerého existujícího potenciálu úspor energie vyžaduje integrovaný přístup zahrnující úspory v zásobování energií a v odvětvích konečné spotřeby. Současně by měla být posílena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií (6) a směrnice 2006/32/ES.

(13)

Bylo by žádoucí, aby byl cíl zvýšit energetickou účinnost o 20 % splněn v důsledku souhrnného provádění konkrétních vnitrostátních a evropských opatření podporujících energetickou účinnost v různých oblastech. Od členských států by mělo být vyžadováno, aby stanovily orientační vnitrostátní cíle, systémy a programy ke zvyšování energetické účinnosti. Tyto cíle a individuální úsilí každého členského státu, spolu s údaji o dosaženém pokroku by měla zhodnotit Komise, aby posoudila pravděpodobnost dosažení celkového cíle Unie a to, do jaké míry je individuální úsilí ke splnění společného cíle dostatečné. Komise by proto pomocí svého revidovaného legislativního rámce a v procesu realizace strategie Evropa 2020 měla provádění vnitrostátních programů pro energetickou účinnost pozorně sledovat. Při stanovování orientačních vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly mít možnost zohlednit vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu primární energie, jako jsou nevyužité nákladově efektivní možnosti úspor energie, změny v oblasti dovozu a vývozu energie, rozvoj všech obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie, zachycování a ukládání CO2 a včasná opatření. Při provádění modelování by Komise měla modelové předpoklady a navrhované modelové výsledky včas a transparentním způsobem konzultovat s členskými státy. Je zapotřebí zlepšit modelování dopadu opatření v zájmu energetické účinnosti a modelování fondu budov a náročnosti technologií.

(14)

Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (7) se uvádí, že Kypr a Malta, vzhledem k jejich ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají na letectví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich občany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Společenství v roce 2005, a stávající technologická a regulační omezení tak na ně působí nepřiměřeně.

(15)

Celková výše veřejných výdajů je rovna 19 % hrubého domácího produktu Unie. Veřejný sektor proto představuje důležitou hybnou sílu pro stimulaci přeměny trhu směrem k účinnějším výrobkům, budovám a službám, jakož i k odstartování změn v chování občanů a podniků při spotřebě energie. Snižování spotřeby energie na základě opatření zaměřených na zlepšení energetické účinnosti dále může uvolnit veřejné zdroje pro jiné účely. Veřejné subjekty na vnitrostátní, regionální a místní úrovni by měly, pokud jde o energetickou účinnost, jít příkladem.

(16)

Vzhledem k tomu, že v závěrech Rady ze dne 10. června 2011 o plánu energetické účinnosti 2011 se zdůrazňuje, že na budovy připadá 40 % konečné spotřeby energie Unie, a aby byly využity příležitosti pro růst a zaměstnanost v odvětví řemesel a stavebnictví, jakož i v oblasti produkce stavebních výrobků a při výkonu činností v oborech, jako jsou architektura, poradenství a inženýrské služby, měly by členské státy za účelem uvolnění investic do renovace obytných a komerčních budov přijmout dlouhodobou strategii na období po roce 2020 zaměřenou na snížení energetické náročnosti fondu budov. Tato strategie by se měla zabývat nákladově efektivními rozsáhlými renovacemi, jejichž výsledkem je rekonstrukce, která vede k významnému snížení dodávané energie i konečné energetické spotřeby budovy ve srovnání s úrovní spotřeby před renovací, a tím k velmi nízké energetické náročnosti. Tyto rozsáhlé renovace by se rovněž mohly provádět v několika fázích.

(17)

Je nutné zrychlit renovaci budov, neboť stávající fond budov představuje odvětví s největším potenciálem pro úspory energie. Budovy mají navíc zásadní význam pro dosažení cíle Unie snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ve srovnání s rokem 1990. Budovy ve vlastnictví veřejných subjektů tvoří značnou část fondu budov a jsou velmi dobře viditelné ve veřejném životě. Je proto vhodné stanovit roční podíl renovace budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí na území členského státu s cílem snížit jejich energetickou náročnost. Podílem renovací by neměly být dotčeny povinnosti týkající se budov s téměř nulovou spotřebou energie stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (8). Povinnost renovovat budovy ústředních vládních institucí stanovená touto směrnicí doplňuje uvedenou směrnici, která vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby u stávajících budov, kde probíhá větší renovace, byla snížena jejich energetická náročnost tak, aby splňovaly požadavky minimální energetické náročnosti. Členské státy by měly mít možnost přijmout alternativní nákladově efektivní opatření, aby dosáhly rovnocenného snížení energetické náročnosti budov, které jsou vlastněny jejich ústředními vládními institucemi. Povinnost renovovat podlahovou plochu budov ústředních vládních institucí by se měla vztahovat na správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu.

(18)

Některé obce a další veřejné subjekty v členských státech již zavedly integrované přístupy k úsporám energie a zásobování energií, například pomocí akčních plánů pro udržitelnou energetiku, jako jsou plány vypracované v rámci iniciativy Pakt starostů a primátorů, a integrované přístupy k městům, které přesahují rámec individuálních zásahů do budov nebo druhů dopravy. Členské státy by měly podpořit obce a jiné veřejné subjekty v přijímání integrovaných a udržitelných plánů energetické účinnosti s jasnými cíli, zapojit občany do jejich vypracování a provádění a přiměřeně je informovat o jejich obsahu a pokroku při dosahování cílů. Takové plány mohou přinést značné úspory energie, zejména jsou-li prováděny prostřednictvím systémů hospodaření s energií, jež umožní příslušným veřejným subjektům lépe řídit svou spotřebu energie. Měla by být podporována výměna zkušeností mezi velkými i malými městy a dalšími veřejnými subjekty se zřetelem na zkušenosti s větší mírou inovace.

(19)

Pokud jde o nákup určitých výrobků a služeb a o nákup a nájem budov, měly by ústřední vládní instituce, které uzavírají smlouvy o veřejných pracích, dodávkách nebo službách, jít příkladem a při rozhodování o nákupech vycházet z energetické účinnosti. To by mělo platit pro správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu. Neměla by tím však být dotčena ustanovení směrnic Unie týkajících se veřejných zakázek. V případě nákupu výrobků, na něž se nevztahují požadavky této směrnice týkající se energetické účinnosti, by členské státy měly vybízet veřejné subjekty, aby při nákupu zohledňovaly energetickou účinnost.

(20)

Posouzení možnosti zavést na úrovni Unie systém „bílých certifikátů“ ukázalo, že za současné situace by si takový systém vyžádal příliš vysoké administrativní náklady a že existuje riziko, že úspory energie by se soustředily do několika členských států a nebyly by zaváděny v celé Unii. Cíle takového systému na úrovni Unie by bylo možné, alespoň v této fázi, lépe dosáhnout pomocí vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti pro energetické podniky nebo jiných alternativních politických opatření, která povedou k dosažení stejného objemu úspor energie. Je vhodné, aby míra ambicióznosti takových systémů byla zakotvena ve společném rámci na úrovni Unie a současně poskytovala členským státům značnou flexibilitu, aby mohly plně zohlednit vnitrostátní organizaci účastníků na trhu, konkrétní podmínky odvětví energetiky a návyky konečných zákazníků. Společný rámec by měl poskytnout energetickým podnikům možnost nabízet energetické služby všem konečným zákazníkům, nejen těm, kterým prodávají energii. To posiluje hospodářskou soutěž na trhu s energií, protože energetické podniky mohou rozšířit svou nabídku o poskytování doplňkových energetických služeb. Společný rámec by měl členským státům umožnit, aby do svých vnitrostátních systémů začlenily požadavky, jež sledují sociální cíle, zejména aby bylo možné zajistit, že přístup k výhodám vyplývajícím z vyšší energetické účinnosti budou mít i zranitelní zákazníci. Členské státy by měly na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit, kteří distributoři energie nebo maloobchodní prodejci energie by měli mít povinnost splnit cíl úspor energie u konečného uživatele stanovený touto směrnicí.

S cílem předejít nepřiměřené administrativní zátěži by členské státy zejména měly mít možnost neukládat tuto povinnost malým distributorům energie, malým maloobchodním prodejcům energie a malým energetickým odvětvím. Sdělení Komise ze dne 25. června 2008 stanoví zásady, které by členské státy, jež se rozhodnou této možnosti nevyužít, měly zohlednit. Coby formu podpory vnitrostátních iniciativ v oblasti energetické účinnosti by strany povinné podle vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti mohly plnit své povinnosti tak, že by každoročně přispívaly do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím vyžadovaným podle daného systému.

(21)

Vzhledem k všeobecné nutnosti obnovit udržitelnost veřejných financí a konsolidovat rozpočty by měla být při provádění konkrétních opatření spadajících do oblasti působnosti této směrnice na úrovni členských států věnována náležitá pozornost tomu, aby opatření v zájmu energetické účinnosti byla uskutečňována nákladově efektivním způsobem na základě přiměřené úrovně analýzy a hodnocení.

(22)

Požadavek dosáhnout úspor objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům oproti předpokládanému prodeji energie nepředstavuje omezení prodeje ani spotřeby energie. Členským státům by při výpočtu objemu prodeje energie konečným zákazníkům mělo být umožněno zcela nebo zčásti vyloučit objem prodeje energie použité při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (9), neboť je všeobecně přijímáno, že některá odvětví či pododvětví mohou být v rámci těchto činností vystavena značnému riziku úniku uhlíku. Je vhodné, aby si členské státy byly vědomy nákladů na systémy, aby mohly přesně posoudit náklady opatření.

(23)

Aniž jsou dotčeny požadavky článku 7 a za účelem omezení administrativní zátěže, mohou jednotlivé členské státy sloučit veškerá dílčí koncepční opatření k provedení článku 7 do jednoho souhrnného vnitrostátního programu energetické účinnosti.

(24)

Aby bylo možné využít potenciálu úspor energie v určitých segmentech trhu, kde obecně nejsou komerčně nabízeny energetické audity (například v malých a středních podnicích), měly by členské státy vypracovat programy, které podpoří provádění energetických auditů v malých a středních podnicích. Energetické audity by měly být pro velké podniky povinné a pravidelné, neboť úspory energie mohou být značné. Energetické audity by měly zohledňovat příslušné evropské nebo mezinárodní normy, jako například EN ISO 50001 (systémy managementu hospodaření s energií) nebo chystanou normu EN 16247-1 (energetické audity) nebo normu EN ISO 14000 (systémy environmnentálního managementu), zahrnuje-li systém energetický audit, čímž by byly rovněž v souladu s přílohou VI této směrnice, neboť tato ustanovení nepřekračují požadavky uvedených příslušných norem. V současné době se pracuje na zvláštní evropské normě pro energetické audity.

(25)

V případě, že energetické audity provádějí vnitropodnikoví odborníci, zajištění nezbytné nezávislosti by vyžadovalo, aby se tito odborníci přímo nezabývali činností, která je předmětem auditu.

(26)

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být zohledněn prospěch a úspory získané při širokém využití nákladově efektivních technologických inovací, například inteligentních měřičů. Pokud byly nainstalovány inteligentní měřiče, společnosti by jich neměly využívat k neodůvodněnému zpětnému účtování.

(27)

V případě elektrické energie a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (10), pokud se zavádění inteligentních měřicích přístrojů vyhodnotí pozitivně, mělo by být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů. V případě zemního plynu a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (11), pokud se zavádění inteligentních měřicích systémů vyhodnotí pozitivně, členské státy nebo jakýkoli příslušný orgán, který členské státy určí, by měly připravit harmonogram pro zavedení inteligentních měřicích systémů.

(28)

Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily.

(29)

V některých budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním by bylo použití přesných individuálních měřičů tepla technicky složité a nákladné vzhledem k tomu, že horká voda používaná k vytápění vstupuje do bytů a vystupuje z nich na několika místech. Lze předpokládat, že individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami je přesto technicky možné, pokud by instalace individuálních měřičů nevyžadovala výměnu stávajícího vnitřního systému potrubí pro vytápění horkou vodou v budově. V takových budovách lze pak měření individuální spotřeby tepla provádět pomocí indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalovaných na každém radiátoru.

(30)

Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy zajistily, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby. Tento požadavek je ve většině případů omezen podmínkou, že by to mělo být technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy ve smyslu směrnice 2010/31/EU by však tyto měřiče měly být poskytovány vždy. Směrnice 2006/32/ES rovněž požaduje, aby bylo dostatečně často poskytováno jasné vyúčtování na základě skutečné spotřeby, aby zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat.

(31)

Směrnice 2009/72/ES a 2009/73/ES požadují, aby členské státy zajistily zavedení inteligentních měřicích systémů, které podpoří aktivní účast spotřebitelů na trzích s dodávkami elektřiny a plynu. V případě elektrické energie, pokud se zavádění inteligentních měřicích přístrojů vyhodnotí pozitivně, má být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů. V případě zemního plynu není stanovena lhůta, ale je požadována příprava harmonogramu. Uvedené směrnice rovněž stanoví, že koneční zákazníci musí být řádně informováni o skutečné spotřebě elektřiny či plynu a nákladech na ně, a to dostatečně často, aby mohli regulovat svou spotřebu energie.

(32)

Dopad ustanovení týkajících se měření a vyúčtování podle směrnic 2006/32/ES, 2009/72/ES a 2009/73/ES na úspory energie je omezený. V mnohých částech Unie tato ustanovení nevedla k tomu, aby zákazníci dostávali aktuální informace o spotřebě energie nebo vyúčtování založené na skutečné spotřebě v takových intervalech, které jsou – jak ukazují studie – potřebné, aby zákazníkům umožnily regulovat jejich spotřebu energie. V oblasti vytápění a teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami vedlo nedostatečně přesné vymezení těchto ustanovení rovněž k četným stížnostem občanů.

(33)

V zájmu posílení postavení konečných zákazníků, pokud jde o přístup k informacím týkajícím se měření a vyúčtování jejich individuální spotřeby energie, a s ohledem na příležitosti spojené s procesem zavádění inteligentních měřicích systémů a zavádění inteligentních měřičů v členských státech, je důležité, aby se zlepšila srozumitelnost požadavků právních předpisů Unie v této oblasti. To by mělo pomoci snížit náklady na zavádění inteligentních měřicích systémů vybavených funkcemi zvyšujícími úspory energie a napomoci rozvoji trhů s energetickými službami a pro řízení poptávky. Zavedení inteligentních měřicích systémů umožní časté provádění vyúčtování založeného na skutečné spotřebě. Je ovšem také třeba upřesnit požadavky na přístup k informacím a na spravedlivé a přesné vyúčtování založené na skutečné spotřebě v případech, kdy inteligentní měřiče nebudou před rokem 2020 k dispozici, a to i ve vztahu k měření a vyúčtování individuální spotřeby, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou vodu v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým vytápěním nebo chlazením nebo s vlastním společným systémem vytápění umístěným v těchto budovách.

(34)

Při navrhování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by členské státy měly náležitě zohlednit potřebu zajištění správného fungování vnitřního trhu a jednotného uplatňování acquis v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie.

(35)

Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny a dálkové vytápění a chlazení mají značný potenciál z hlediska úspory primární energie, který je v Unii z velké části nevyužitý. Členské státy by měly provést komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení. Tato posouzení by měla být na žádost Komise aktualizována, aby investorům poskytovala informace týkající se vnitrostátních plánů rozvoje a přispěla ke stabilnímu prostředí podporujícímu investice. Nová zařízení na výrobu elektřiny a stávající zařízení, která procházejí podstatnou rekonstrukcí nebo jim jsou obnovována povolení či licence, by měla být – za předpokladu provedení analýzy nákladů a přínosů, z níž vyplývá čistý přínos – vybavena vysoce účinnými kogeneračními jednotkami umožňujícími zpětné získávání odpadního tepla pocházejícího z výroby elektřiny. Toto odpadní teplo by pak mohlo být dopravováno do místa potřeby sítěmi dálkového vytápění. Případy, které vyžadují uplatnění kritérií pro vydání povolení, budou obecně ty, které rovněž vyžadují povolení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (12) a povolení podle směrnice 2009/72/ES.

(36)

Jaderné elektrárny nebo zařízení na výrobu elektřiny, u nichž se plánuje využití geologického ukládání povoleného podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého (13), může být vhodné umístit do lokalit, kde není nákladově efektivní zpětné získávání odpadního tepla prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo dodávkami do sítě dálkového vytápění nebo chlazení. Členské státy by proto měly mít možnost osvobodit tato zařízení od povinnosti provádět analýzu nákladů a přínosů za účelem jejich vybavení zařízením umožňujícím zpětné získávání odpadního tepla pomocí vysoce účinné kogenerační jednotky. Od požadavku, aby také poskytovala teplo, by rovněž mělo být možné osvobodit zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let.

(37)

V zájmu podpory decentralizované výroby energie je vhodné, aby členské státy podněcovaly k zavádění opatření a postupů na podporu zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 20 MW.

(38)

Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny by měla být definována úsporami energie dosaženými kombinovanou výrobou namísto oddělené výroby tepla a elektřiny. Definicemi kombinované výroby tepla a elektřiny a vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny používanými v právních předpisech Unie by nemělo být dotčeno používání odlišných definic ve vnitrostátních právních předpisech vydaných pro jiné účely, než jsou účely uvedené v dotyčných právních předpisech Unie. S cílem maximalizovat úspory energie a předejít nevyužití příležitostí k úsporám energie je třeba věnovat největší pozornost provozním podmínkám kogeneračních jednotek.

(39)

Ke zvýšení transparentnosti z hlediska konečného zákazníka, aby si mohl vybrat mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a elektřinou vyráběnou pomocí jiných technologií, by měl být původ vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny zaručen na základě harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti. Systémy záruky původu samy o sobě nezakládají právo na podporu z vnitrostátních mechanismů podpory. Je důležité, aby na všechny formy elektřiny vyrobené vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny mohly být vydávány záruky původu. Záruky původu by měly být odlišné od výměnných certifikátů.

(40)

Je třeba brát v úvahu konkrétní strukturu odvětví kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení, která zahrnuje mnoho malých a středních výrobců, a to zejména při přezkumu správních postupů pro udělování povolení k výstavbě nové kapacity pro kombinovanou výrobu nebo s ní spojených sítí, podle zásady „zelenou malým a středním podnikům“.

(41)

Většinu podniků v Unii tvoří malé a střední podniky. Pro Unii představují obrovský potenciál úspor energie. Aby se jim pomohlo se zaváděním opatření v zájmu energetické účinnosti, měly by členské státy vytvořit příznivý rámec zaměřený na poskytování technické pomoci a cílených informací malým a středním podnikům.

(42)

Směrnice 2010/75/EU zahrnuje energetickou účinnost mezi kritéria pro určení nejlepších dostupných technik, které by měly sloužit jako zásady pro stanovení podmínek povolení pro zařízení v oblasti její působnosti, včetně spalovacích zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW nebo více. Tato směrnice však dává členským státům možnost nevztahovat požadavky týkající se energetické účinnosti na spalovací jednotky nebo jiné jednotky produkující emise oxidu uhličitého na místě, kde se nacházejí, v případě činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES. Členské státy by mohly zahrnout informace o hodnotách energetické účinnosti do zpráv podávaných podle směrnice 2010/75/EU.

(43)

Členské státy by na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií měly stanovit pravidla pro hrazení a sdílení nákladů spojených s připojením k síti a posílením distribuční soustavy a technickými přizpůsobeními, která jsou nezbytná pro integraci nových výrobců elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, s přihlédnutím k pokynům a kodexům vypracovaným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (14) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám (15). Výrobcům elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny by mělo být umožněno vypsat veřejnou soutěž na práce související s připojením. Měl by být usnadněn přístup elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, zvláště kogeneračním jednotkám malého výkonu a mikrokogeneračním jednotkám, k rozvodné síti. Členské státy mohou uložit povinnosti veřejné služby, a to i ve vztahu k energetické účinnosti, podnikům působícím v elektroenergetice v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72/ES a podnikům působícím v odvětví zemního plynu v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/73/ES.

(44)

Reakce na poptávku je důležitým nástrojem ke zvýšení energetické účinnosti, neboť významným způsobem zvyšuje možnost, že zákazníci nebo jimi jmenované třetí strany přijmou opatření na základě informací o spotřebě a vyúčtování, a tak zajišťuje mechanismus pro snižování či přesouvání spotřeby vedoucí k úsporám energie jak při konečné spotřebě, tak optimálnějším využíváním sítí a výrobních zařízení při výrobě, přenosu a distribuci energie.

(45)

Reakce na poptávku může být založena na reakcích konečných zákazníků na cenové signály či na systémech automatizace budov. Měly by se zlepšit podmínky umožňující reakci na poptávku a přístup k této reakci, a to i pro malé konečné zákazníky. Z toho důvodu a s ohledem na pokračující zavádění inteligentních sítí by členské státy měly zajistit, aby vnitrostátní energetické regulační orgány byly schopné zajistit, aby sazby a regulační opatření týkající se sítí obsahovaly pobídky ke zvýšení energetické účinnosti a podporovaly dynamickou tvorbu cen v rámci opatření reagujících na poptávku konečných zákazníků. Měly by být rozvíjeny možnosti začlenění na trh a stejné možnosti přístupu na trh pro zdroje na straně spotřebitelů (zatížení na straně dodavatelů a spotřebitelů) jako na straně výrobců. Členské státy by navíc měly zajistit, aby vnitrostátní energetické regulační orgány přijaly integrovaný přístup zahrnující potenciální úspory v odvětvích zásobování energií a konečné spotřeby.

(46)

Měl by být k dispozici dostatečný počet spolehlivých profesionálů specializovaných na oblast energetické účinnosti, aby se zajistilo efektivní a včasné provádění této směrnice, například pokud jde o soulad s požadavky na provádění energetických auditů a zavádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti. Členské státy by proto měly zavést systémy certifikace pro poskytovatele energetických služeb, energetické audity a další opatření ke zvyšování energetické účinnosti.

(47)

Je nezbytné pokračovat v rozvoji trhu energetických služeb, aby byla zajištěna dostupnost jak na straně poptávky, tak na straně nabídky energetických služeb. Tomu může napomoci transparentnost, například v podobě seznamů poskytovatelů energetických služeb. Poptávku mohou stimulovat také vzorové smlouvy, výměna osvědčených postupů a pokyny, zejména pro uzavírání smluv o energetických službách. Stejně jako u jiných forem finančních ujednání s třetí stranou, také ve smlouvě o energetických službách se příjemce energetické služby vyhne investičním výdajům tím, že využije část finanční hodnoty úspory energie k tomu, aby uhradil investice vynaložené zcela nebo částečně třetí stranou.

(48)

Je třeba identifikovat a odstranit regulatorní i neregulatorní překážky bránící využívání smluv o energetických službách a dalších finančních ujednání s třetí stranou zaměřených na úspory energie. Mezi tyto překážky patří účetní pravidla a postupy, jež brání tomu, aby se kapitálové investice a roční finanční úspory plynoucí z opatření ke zvýšení energetické účinnosti přiměřeně odrážely v účetnictví po celou dobu trvání investice. Na vnitrostátní úrovni by měly být řešeny také překážky bránící renovaci stávajícího fondu budov založené na rozdělení pobídek mezi jednotlivé dotčené aktéry.

(49)

Členské státy a regiony by měly být podporovány v tom, aby plně využívaly strukturálních fondů a Fondu soudržnosti ke stimulaci investic do opatření ke zvyšování energetické účinnosti. Investice do energetické účinnosti mohou přispívat k hospodářskému růstu, zaměstnanosti, inovacím a ke snížení energetické chudoby v domácnostech, a mají proto pozitivní dopad na hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Možnými oblastmi pro financování jsou například opatření v zájmu energetické účinnosti veřejných budov a bydlení a zajišťování nových dovedností, jež podpoří zaměstnanost v odvětví energetické účinnosti.

(50)

Za účelem prosazování cílů této směrnice by členské státy měly vybízet k využívání finančních mechanismů. Tyto finanční mechanismy mohou zahrnovat finanční příspěvky a pokuty za neplnění některých ustanovení této směrnice; zdroje vyčleněné na energetickou účinnost podle čl. 10 odst. 3 směrnice 2003/87/ES; zdroje vyčleněné na energetickou účinnost ve víceletém finančním rámci, zejména ve Fondu soudržnosti, ve strukturálních fondech a fondu pro rozvoj venkova, a v evropských finančních nástrojích vytvořených pro tyto účely, jako je například Evropský fond pro energetickou účinnost.

(51)

Finanční mechanismy by případně mohly být založeny na zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z projektových dluhopisů Unie; zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z prostředků Evropské investiční banky a dalších evropských finančních institucí, zejména Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Rozvojové banky Rady Evropy; zdrojích získaných pákovým efektem ve finančních institucích; vnitrostátních zdrojích získaných též vytvořením regulačních a fiskálních rámců stimulujících provádění iniciativ a programů v oblasti energetické účinnosti; a příjmech z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES.

(52)

Finanční mechanismy zejména mohou využívat uvedené příspěvky, zdroje a příjmy k umožnění a stimulaci soukromých kapitálových investic, zejména k přilákání institucionálních investorů, a při tom využívat kritéria, jež zajistí dosažení environmentálních a sociálních cílů v případě poskytnutých prostředků; využívat inovativních finančních mechanismů (např. záruk na úvěry pro soukromý kapitál, záruk na úvěry podporující uzavírání smluv o energetických službách, grantů, zvýhodněných půjček a specializovaných úvěrových rámců, systémů financování třetí stranou), které snižují rizika projektů v oblasti energetické účinnosti a umožní nákladově efektivní renovace i v domácnostech s nízkými nebo středními příjmy; být napojené na programy nebo agentury, které budou soustřeďovat projekty zaměřené na úspory energie a posuzovat jejich kvalitu, poskytovat technickou pomoc, podporovat trh s energetickými službami a pomáhat s vytvářením poptávky spotřebitelů po těchto službách.

(53)

Finanční mechanismy také mohou poskytovat náležité zdroje na podporu školících a certifikačních programů, které slouží ke zlepšování a akreditaci dovedností v oblasti energetické účinnosti; poskytovat prostředky na výzkum a demonstrace v oblasti jednotek malého výkonu a mikrogeneračních jednotek pro výrobu energie a na urychlení jejich zavádění a optimalizaci připojování těchto jednotek do sítě; být napojené na programy zaměřené na provádění činností na podporu energetické účinnosti ve všech obydlích s cílem předcházet energetické chudobě a povzbuzovat majitele bytového fondu pronajímající obydlí, aby co nejvýše zvýšili energetickou účinnost svého majetku; poskytovat náležité zdroje na podporu sociálního dialogu a tvorbu standardů majících za cíl zvýšení energetické účinnosti a zajištění dobrých pracovních podmínek a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(54)

S cílem zajistit praktický účinek cílů snižování energetické náročnosti budov veřejných subjektů by měly být využívány dostupné finanční nástroje a inovativní finanční mechanismy Unie. V tomto ohledu mohou členské státy při vytváření těchto mechanismů na nepovinném základě využít příjmy z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a zohlednit přitom vnitrostátní rozpočtové předpisy.

(55)

Aby zůstaly zachovány pobídky v systému pro obchodování s emisemi, které odměňují investice do nízkouhlíkových technologií a připravují odvětví zapojená do tohoto systému na inovace potřebné v budoucnu, bude Komise při provádění 20% cíle v oblasti energetické účinnosti muset sledovat dopad nových opatření na směrnici 2003/87/ES o vytvoření systému Unie pro obchodování s emisemi. Bude muset sledovat dopad na ta odvětví průmyslu, v nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, stanovená rozhodnutím Komise 2010/2/EU ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku (16), aby zajistila, že ustanovení této směrnice podporují rozvoj těchto odvětví a že mu nebrání.

(56)

Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy přijaly celkový vnitrostátní orientační cíl úspor energie ve výši 9 % do roku 2016, dosažitelný díky energetickým službám a jiným opatřením ke zvýšení energetické účinnosti, a usilovaly o jeho splnění. Uvedená směrnice stanoví, že druhý plán energetické účinnosti přijatý členskými státy bude případně tam, kde je to vhodné nebo nutné, následován návrhy dalších opatření předloženými Komisí, včetně prodloužení doby platnosti cílů. Pokud zpráva dospěje k závěru, že nebyl učiněn dostatečný pokrok k dosažení vnitrostátních orientačních cílů stanovených uvedenou směrnicí, mají se návrhy dalších opatření zaměřit na úroveň a povahu těchto cílů. Z posouzení dopadů doprovázejícího tuto směrnici vyplývá, že členské státy směřují k dosažení 9% cíle, který je podstatně méně ambiciózní než následně přijatý cíl 20% úspory energie do roku 2020, a proto není nutné se úrovní těchto cílů zabývat.

(57)

Program Inteligentní energie – Evropa zavedený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) (17), napomáhá vytváření prostředí umožňujícího náležité provádění politik Unie v oblasti udržitelné energetiky tím, že odstraňuje tržní překážky, například nedostatečnou informovanost a kapacitu účastníků trhu a institucí, vnitrostátní technické či administrativní překážky řádného fungování vnitřního trhu s energií nebo nedostatečně rozvinuté trhy práce, s cílem vyrovnat se s výzvou nízkouhlíkového hospodářství. Většina z těchto překážek stále ještě existuje.

(58)

V zájmu využití značného potenciálu úspor energie u výrobků spojených se spotřebou energie by se mělo zrychlit a rozšířit provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (18) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (19). Přednost by měly mít výrobky nabízející největší potenciál úspor energie, určené v rámci pracovního plánu v oblasti ekodesignu nebo případně na základě revize stávajících opatření.

(59)

Za účelem vyjasnění podmínek, za nichž mohou členské státy při dodržení směrnice 2009/125/ES a jejích prováděcích opatření stanovit požadavky na energetickou účinnost podle směrnice 2010/31/EU, by směrnice 2009/125/ES měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(60)

Jelikož cíle této směrnice, totiž dosažení 20 % cíle Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po roce 2020, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států bez přijetí dalších opatření v zájmu energetické účinnosti, ale může jej být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(61)

Za účelem umožnit přizpůsobení technickému pokroku a změnám v distribuci energetických zdrojů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přezkum harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti stanovených na základě směrnice 2004/8/ES a o hodnoty, metody výpočtu, standardní koeficient primární energie a požadavky uvedené v přílohách této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(62)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (20).

(63)

Veškerá normativní ustanovení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES by měla být zrušena s výjimkou čl. 4 odst. 1 až 4 a příloh I, III a IV směrnice 2006/32/ES. Tato ustanovení by se měla používat až do lhůty stanovené pro dosažení 9% cíle. Zrušena by měla být rovněž ustanovení čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2010/30/EU, jež členským státům ukládají povinnost pouze se snažit pořizovat výrobky, které patří do třídy s nejvyšší energetickou účinností.

(64)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezit na ustanovení, která ve srovnání se směrnicemi 2004/8/ES a 2006/32/ES představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedených směrnic.

(65)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES ve vnitrostátním právu.

(66)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE A CÍLE ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Tato směrnice zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v Unii s cílem zajistit do roku 2020 splnění hlavního 20% cíle Unie pro energetickou účinnost a vytvořit podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po tomto datu.

Směrnice stanoví pravidla zaměřená na odstranění překážek na trhu s energií a překonání některých nedokonalostí trhu, jež brání účinnosti při dodávkách a využívání energie, a stanoví zavedení orientačních vnitrostátních cílů energetické účinnosti do roku 2020.

2.   Požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům, aby si ponechaly či zavedly přísnější opatření. Tato opatření musí být slučitelná s právem Unie. V případě, že vnitrostátní právní předpisy stanoví přísnější opatření, členské státy je oznámí Komisi.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„energií“ všechny formy energetických produktů, paliva, teplo, obnovitelné zdroje energie, elektřina nebo jakákoliv jiná forma energie, jak jsou definovány v čl. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (21);

2)

„spotřebou primární energie“ hrubá domácí spotřeba, vyjma neenergetických účelů;

3)

„konečnou spotřebou energie“ veškerá energie dodávaná odvětvím průmyslu, dopravy, služeb, zemědělství a domácnostem. Tato spotřeba nezahrnuje dodávky do odvětví přeměny energie a odvětví energetiky;

4)

„energetickou účinností“ poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie;

5)

„úsporami energie“ množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují;

6)

„zvýšením energetické účinnosti“ nárůst energetické účinnosti v důsledku technologických či ekonomických změn nebo v důsledku změn v lidském chování;

7)

„energetickou službou“ fyzický přínos, užitek nebo prospěch získané kombinací energie s energeticky účinnými technologiemi nebo činnostmi, které mohou zahrnovat provozní činnosti, údržbu a kontrolu nezbytnou pro dodání služby, jež je dodávána na základě smlouvy a u níž bylo prokázáno, že za normálních okolností vede k ověřitelnému a měřitelnému či odhadnutelnému zvýšení energetické účinnosti nebo k úsporám primární energie;

8)

„veřejnými subjekty“„veřejní zadavatelé“ podle definice ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (22);

9)

„ústředními vládními institucemi“ veškeré správní útvary, jejichž pravomoci se vztahují na celé území členského státu;

10)

„celkovou užitnou podlahovou plochou“ podlahová plocha budovy nebo části budovy, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí;

11)

„systémem hospodaření s energií“ soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících prvků plánu, který stanoví cíl v oblasti energetické účinnosti a strategii k dosažení tohoto cíle;

12)

„evropskou normou“ norma přijatá Evropským výborem pro normalizaci, Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice nebo Evropským ústavem pro telekomunikační normy a zpřístupněná veřejnosti;

13)

„mezinárodní normou“ norma přijatá Mezinárodní organizací pro normalizaci a zpřístupněná veřejnosti;

14)

„povinnou stranou“ distributor energie nebo maloobchodní prodejce energie, na kterého se vztahují vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 7;

15)

„pověřenou stranou“ právnická osoba pověřená vládou nebo jiným veřejným subjektem vytvořením, řízením nebo provozem finančního systému jménem vlády nebo jiného veřejného subjektu;

16)

„zúčastněnou stranou“ podnik nebo veřejný subjekt, který se zavázal splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na který se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj;

17)

„prováděcím veřejným orgánem“ veřejnoprávní subjekt, který odpovídá za provádění nebo monitorování zdanění energie a emisí CO2, finanční systémy a nástroje, daňové pobídky, standardy a normy, označování energetické účinnosti štítky, odbornou přípravu a vzdělávání;

18)

„politickým opatřením“ regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti;

19)

„individuálním opatřením“ opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření;

20)

„distributorem energie“ fyzická nebo právnická osoba, včetně provozovatelů distribučního systému, jež odpovídá za přepravu energie s ohledem na její dodání konečným zákazníkům nebo distribučním místům, která energii konečným zákazníkům prodávají;

21)

„provozovatelem distribuční soustavy“„provozovatel distribuční soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/72/ES a ve směrnici 2009/73/ES;

22)

„maloobchodním prodejcem energie“ fyzická nebo právnická osoba, která se zabývá prodejem energie konečným zákazníkům;

23)

„konečným zákazníkem“ fyzická nebo právnická osoba, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití;

24)

„poskytovatelem energetických služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy;

25)

„energetickým auditem“ systematický postup za účelem získání dostatečných znalostí o stávajícím profilu energetické spotřeby určité budovy či skupiny budov, průmyslového nebo obchodního provozu nebo zařízení a soukromé nebo veřejné služby, který identifikuje a kvantifikuje možnosti nákladově efektivních úspor energie a podává zprávy o zjištěních;

26)

„malými a středními podniky“ podniky podle definice v hlavě I přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (23); kategorie mikropodniků, malých a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR;

27)

„smlouvou o energetických službách“ smluvní ujednání mezi příjemcem a poskytovatelem o opatření ke zvýšení energetické účinnosti, ověřované a kontrolované během celého trvání smlouvy, kdy jsou investice (dílo, dodávka nebo služba) do tohoto opatření placeny ve vztahu ke smluvně stanovené míře zvýšení energetické účinnosti nebo k jinému dohodnutému kritériu energetické náročnosti, například finančním úsporám;

28)

„inteligentním měřicím systémem“ elektronický systém, který může měřit spotřebu energie, přičemž oproti běžnému měřiči poskytuje více informací, a může přenášet a přijímat údaje za použití určité formy elektronické komunikace;

29)

„provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy“„provozovatel přenosové soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/72/ES a „provozovatel přepravní soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/73/ES;

30)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;

31)

„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla za tržních podmínek jinak uspokojována jinými procesy výroby energie než kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

32)

„užitečným teplem“ teplo vyrobené v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny k uspokojování ekonomicky odůvodněné poptávky po vytápění a chlazení;

33)

„elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny“ elektřina vyrobená v procesu spojeném s výrobou užitečného tepla a vypočtená podle metodiky stanovené v příloze I;

34)

„vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ kombinovaná výroba tepla a elektřiny splňující kritéria stanovená v příloze II;

35)

„celkovou účinností“ roční objem výroby elektrické a mechanické energie a užitečného tepla dělený spotřebou paliva použitého k výrobě tepla v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny a hrubé výroby elektrické a mechanické energie;

36)

„poměrem elektřiny a tepla“ poměr mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a užitečným teplem při plném kombinovaném režimu na základě provozních dat konkrétní jednotky;

37)

„kogenerační jednotkou“ jednotka schopná pracovat v režimu kombinované výroby tepla a elektřiny;

38)

„kogenerační jednotkou malého výkonu“ kogenerační jednotka s instalovanou kapacitou nižší než 1 MWe;

39)

„mikrokogenerační jednotkou“ kogenerační jednotka s maximální kapacitou nižší než 50 kWe;

40)

„koeficientem zastavěnosti“ poměr mezi podlahovou plochou budov a výměrou půdy na daném území;

41)

„účinným dálkovým vytápěním a chlazením“ soustava dálkového vytápění nebo chlazení, která používá alespoň 50 % energie z obnovitelných zdrojů, 50 % odpadního tepla, 75 % tepla z kombinované výroby tepla a elektřiny nebo 50 % z kombinace této energie a tepla;

42)

„účinným vytápěním a chlazením“ varianta vytápění a chlazení, která ve srovnání s výchozím scénářem, který odráží situaci, kdy nejsou podniknuta žádná opatření, měřitelně snižuje vstupní primární energii nezbytnou k dodání jednotky získané energie v rámci příslušných hranic systému, a to nákladově efektivním způsobem podle analýzy nákladů a přínosů podle této směrnice a při zohlednění energie potřebné k získání, přeměně, přepravě a distribuci;

43)

„účinným individuálním vytápěním a chlazením“ varianta individuální dodávky vytápění a chlazení, která ve srovnání s účinným dálkovým vytápěním a chlazením měřitelně snižuje vstupní primární energii z neobnovitelných zdrojů nezbytnou k dodání jednotky získané energie v rámci příslušných hranic systému nebo vyžaduje stejné množství primární energie z neobnovitelných zdrojů, avšak za nižší cenu, při zohlednění energie potřebné k získání, přeměně, přepravě a distribuci;

44)

„podstatnou rekonstrukcí“ rekonstrukce, jejíž náklady přesáhnou 50 % investičních nákladů na novou srovnatelnou jednotku;

45)

„agregátorem“ poskytovatel služeb reagující na poptávku, který kombinuje více krátkodobých zatížení sítě na straně spotřebitelů za účelem prodeje či dražby na organizovaných energetických trzích.

Článek 3

Cíle energetické účinnosti

1.   Každý členský stát stanoví orientační vnitrostátní cíl energetické účinnosti na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie, úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo energetické náročnosti. Členské státy oznámí tyto cíle Komisi v souladu s čl. 24 odst. 1 a částí 1 přílohy XIV. Současně vyjádří tyto cíle jako absolutní úroveň spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie v roce 2020, přičemž vysvětlí, jak a na základě jakých údajů byly tyto údaje vypočteny.

Při stanovování těchto cílů členské státy vezmou v úvahu:

a)

skutečnost, že v roce 2020 nesmí být spotřeba primární energie Unie vyšší než 1 474 Mtoe nebo konečná spotřeba energie vyšší než 1 078 Mtoe;

b)

opatření stanovená touto směrnicí;

c)

opatření k dosažení vnitrostátních cílů úspory energie přijatá podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/32/ES;

d)

další opatření na podporu energetické účinnosti v členských státech a na úrovni Unie.

Při stanovování těchto cílů mohou členské státy rovněž zohlednit vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu primární energie, jako jsou:

a)

nevyužité nákladově efektivní možnosti úspor energie;

b)

vývoj a prognóza HDP;

c)

změny v oblasti dovozu a vývozu energie;

d)

rozvoj všech obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie, zachycování a ukládání CO2 a

e)

dřívější opatření.

2.   Komise do 30. června 2014 přezkoumá dosažený pokrok a pravděpodobnost, že Unie v roce 2020 dosáhne spotřeby primární energie nejvýše 1 474 Mtoe nebo konečné spotřeby energie nejvýše 1 078 Mtoe.

3.   Při provádění přezkumu uvedeného v odstavci 2 Komise:

a)

sečte vnitrostátní orientační cíle energetické účinnosti oznámené členskými státy;

b)

posoudí, zda lze tento součet cílů považovat za spolehlivý ukazatel toho, že Unie jako celek směřuje ke splnění cíle, přičemž zohlední hodnocení první výroční zprávy v souladu s čl. 24 odst. 1 a hodnocení vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2;

c)

zohlední doplňující analýzu vyplývající z:

i)

posouzení pokroku v absolutní spotřebě energie a ve spotřebě energie ve vztahu k hospodářské činnosti na úrovni Unie, včetně pokroku v účinnosti při dodávkách energie v členských státech, které stanovily své vnitrostátní orientační cíle na základě konečné spotřeby energie nebo úspor v konečné spotřebě energie, včetně pokroku dosaženého na základě dodržování kapitoly III této směrnice těmito členskými státy,

ii)

výsledků modelování v souvislosti s budoucími tendencemi ve spotřebě energie na úrovni Unie;

d)

porovná výsledky podle písmen a) až c) s množstvím spotřeby energie, které by bylo zapotřebí, aby bylo v roce 2020 dosaženo spotřeby primární energie nejvýše 1 474 Mtoe nebo konečné spotřeby energie nejvýše 1 078 Mtoe.

KAPITOLA II

ÚČINNOST PŘI VYUŽÍVÁNÍ ENERGIE

Článek 4

Renovace budov

Členské státy přijmou dlouhodobou strategii za účelem uvolnění investic do renovace vnitrostátního fondu obytných a komerčních budov, a to jak veřejných tak soukromých. Tato strategie obsahuje:

a)

přehled vnitrostátního fondu budov, založený případně na statistickém vzorku;

b)

stanovení nákladově efektivních přístupů k renovacím podle typu budovy a klimatického pásma;

c)

politiky a opatření na podporu nákladově efektivních rozsáhlých renovací budov, včetně rozsáhlých renovací prováděných v několika fázích;

d)

dlouhodobý výhled, podle něhož se může řídit rozhodování fyzických osob, stavebního průmyslu a finančních institucí o investicích;

e)

fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a dalších přínosů.

První verze strategie bude zveřejněna do 30. dubna 2014 a poté každé tři roky aktualizována a předložena Komisi jako součást vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti.

Článek 5

Příkladná úloha budov veřejných subjektů

1.   Aniž je dotčen článek 7 směrnice 2010/31/EU, každý členský stát zajistí, aby byla počínaje 1. lednem 2014 každoročně renovována 3 % celkové podlahové plochy vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání jeho ústředních vládních institucí s cílem splnit alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost, které stanovil na základě článku 4 směrnice 2010/31/EU.

Tento 3% podíl se vypočte z celkové podlahové plochy budov s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí dotyčného členského státu, které k 1. lednu každého roku nesplňují minimální vnitrostátní požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 4 směrnice 2010/31/EU. Uvedená prahová hodnota se od 9. července 2015 sníží na 250 m2.

V případě, že členský stát požaduje, aby se povinnost každoročně renovovat 3 % celkové podlahové plochy rozšířila na podlahovou plochu budov vlastněných a užívaných správními útvary na úrovni nižší, než jsou ústřední vládní instituce, vypočte se 3% podíl z celkové podlahové plochy budov s celkovou užitnou plochou nad 500 m2, a následně od 9. července 2015 nad 250 m2, ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí a těchto správních útvarů dotyčného členského státu, které k 1. lednu každého roku nesplňují minimální vnitrostátní požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 4 směrnice 2010/31/EU.

Při provádění opatření k rozsáhlé renovaci budov ústředních vládních institucí v souladu s prvním pododstavcem se členské státy mohou rozhodnout, že vezmou v úvahu budovu jako celek, včetně obvodového pláště, zařízení, provozu a údržby.

Členské státy v případech, kdy je to nákladově efektivní a technicky proveditelné, vyžadují, aby prioritou z hlediska opatření v zájmu energetické účinnosti byly budovy ústředních vládních institucí s nejvyšší energetickou náročností.

2.   Členské státy mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto kategorií budov:

a)

budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění některých požadavků na minimální energetickou náročnost nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled;

b)

budovy ve vlastnictví ozbrojených sil nebo ústředních vládních institucí, které slouží účelům národní obrany, s výjimkou jednotlivých obytných nebo kancelářských budov pro ozbrojené síly a další zaměstnance orgánů národní obrany;

c)

budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely.

3.   Renovuje-li členský stát v daném roce více než 3 % celkové podlahové plochy budov ústředních vládních institucí, může započítat nadbytek do ročního podílu renovace v jakémkoliv ze tří předchozích nebo následujících let.

4.   Členské státy mohou do ročního podílu renovace budov ústředních vládních institucí započítat nové budovy v jejich užívání a vlastnictví, které jsou náhradami konkrétních budov ústředních vládních institucí zbořených v předchozích dvou letech, nebo budov, které byly prodány, zbořeny či vyjmuty z užívání v předchozích dvou letech z důvodu intenzivnějšího využívání jiných budov.

5.   Pro účely odstavce 1 členské státy do 31. prosince 2013 vypracují a zpřístupní veřejnosti soupis vytápěných nebo chlazených budov ústředních vládních institucí s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2, a následně od 9. července 2015 nad 250 m2, kromě budov vyňatých na základě odstavce 2. Soupis obsahuje tyto údaje:

a)

podlahovou plochu v m2 a

b)

energetickou náročnost každé budovy či příslušné energetické údaje.

6.   Aniž je dotčen článek 7 směrnice 2010/31/EU, mohou členské státy zvolit k odstavcům 1 až 5 tohoto článku alternativní přístup a přijmout jiná nákladově efektivní opatření, včetně rozsáhlých renovací a opatření za účelem změny chování uživatelů, aby do roku 2020 ve způsobilých budovách ve vlastnictví a užívání jejich ústředních vládních institucí dosáhly takového objemu úspor energie, který se rovná alespoň objemu požadovanému v odstavci 1, a každoročně o něm podávají zprávu.

Pro účely tohoto alternativního přístupu mohou členské státy odhadnout úspory energie, jichž by bylo dosaženo uplatněním odstavců 1 až 4, použitím vhodných standardních hodnot pro spotřebu energie referenčních budov ústředních vládních institucí před renovací a po ní a podle odhadů plochy jejich fondu budov. Kategorie referenčních budov ústředních vládních institucí jsou typickými budovami fondu těchto budov.

Členské státy, které zvolí alternativní přístup, oznámí Komisi do 31. prosince 2013 alternativní opatření, která plánují přijmout, přičemž vykáží, jak dosáhnou rovnocenného snížení energetické náročnosti budov, které jsou ve vlastnictví jejich ústředních vládních institucí.

7.   Členské státy vybízejí veřejné subjekty, včetně veřejných subjektů na regionální a místní úrovni, a subjekty sociálního bydlení, které jsou veřejnoprávními subjekty, aby s náležitým ohledem na své příslušné pravomoci a správní uspořádání:

a)

přijaly plán energetické účinnosti, samostatný nebo jako součást širšího klimatického nebo environmentálního plánu, který bude obsahovat konkrétní cíle a opatření v oblasti úspory energie a energetické účinnosti, s ohledem na plnění příkladné úlohy budov ústředních vládních institucí podle odstavců 1, 5 a 6;

b)

v rámci provádění tohoto plánu zavedly systém hospodaření s energií, včetně energetických auditů;

c)

k financování renovací a provádění plánů na udržení či zvýšení energetické účinnosti v dlouhodobém horizontu případně využívaly společností poskytujících energetické služby a uzavírání smluv o energetických službách.

Článek 6

Nakupování veřejnými subjekty

1.   Členské státy zajistí, aby ústřední vládní instituce nakupovaly pouze výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností, je-li to v souladu s nákladovou efektivností, ekonomickou proveditelností, s udržitelností v širším smyslu, technickou způsobilostí, jakož i dostatečnou hospodářskou soutěží, jak je uvedeno v příloze III.

Povinnost stanovená v prvním pododstavci se vztahuje na zakázky na nákup výrobků, služeb a budov veřejnými subjekty, jedná-li se o zakázky v hodnotě rovnající se alespoň prahovým hodnotám stanoveným v článku 7 směrnice 2004/18/ES.

2.   Povinnost stanovená v odstavci 1 se na zakázky ozbrojených sil vztahuje pouze v takovém rozsahu, kdy její použití nebude v rozporu s podstatou a hlavními cíli činností ozbrojených sil. Uvedená povinnost se nevztahuje na zakázky na dodávky vojenského vybavení ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti (24).

3.   Členské státy vybízejí veřejné subjekty, včetně veřejných subjektů na regionální a místní úrovni, aby s náležitým ohledem na své příslušné pravomoci a správní uspořádání následovaly příkladné úlohy jejich ústředních vládních institucí a nakupovaly pouze výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností. Členské státy vybízejí veřejné subjekty, aby při vypisování veřejných zakázek na poskytování služeb s významným energetickým obsahem zvážily možnost uzavření dlouhodobých smluv o energetických službách, které by zajišťovaly dlouhodobé úspory energie.

4.   Aniž je dotčen odstavec 1, mohou členské státy při nákupu balíčku výrobků, na nějž se jako na celek vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý na základě směrnice 2010/30/EU, vyžadovat, aby úhrnná energetická účinnost měla přednost před energetickou účinností jednotlivých výrobků tohoto balíčku, a to nákupem balíčku výrobků, který vyhovuje kritériu příslušnosti do nejvyšší třídy energetické účinnosti.

Článek 7

Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

1.   Každý členský stát vytvoří systém povinného zvyšování energetické účinnosti. Tento systém zajistí, aby distributoři energie nebo maloobchodní prodejci energie působící na území členského státu, kteří byli určeni jako povinné strany v odstavci 4, dosáhli kumulativního cíle v oblasti úspor energie u konečných zákazníků do 31. prosince 2020, aniž je dotčen odstavec 2.

Tento cíl odpovídá alespoň tomu, aby všichni distributoři energie nebo všichni maloobchodní prodejci energie každý rok od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 dosáhli nových úspor ve výši 1,5 % objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům, který se vypočte na základě průměrného prodeje během tří posledních let před 1. lednem 2013. Z tohoto výpočtu lze částečně nebo úplně vyjmout objem prodeje energie využívané při přepravě.

Členské státy rozhodnou, jak má být vypočtené množství nových úspor podle druhého pododstavce rozvrženo v průběhu tohoto období.

2.   S výhradou odstavce 3 může každý členský stát:

a)

provést výpočet požadovaný v odst. 1 druhém pododstavci pomocí těchto hodnot: 1 % v letech 2014 a 2015; 1,25 % v letech 2016 a 2017; 1,5 % v letech 2018, 2019 a 2020;

b)

z výpočtu úplně nebo částečně vyjmout objem prodeje energie využívané při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES;

c)

umožnit, aby do objemu úspor energie požadovaných v odstavci 1 byly započteny úspory energie dosažené v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení, v důsledku provedení požadavků stanovených v čl. 14 odst. 4 a odst. 5 písm. b) a čl. 15 odst. 1 až 6 a 9 a

d)

započítat do objemu úspor energie požadovaných v odstavci 1 úspory energie v důsledku individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, jejichž dopad bude pokračovat i v roce 2020 a lze je změřit a ověřit.

3.   Použití odstavce 2 nesmí vést ke snížení objemu úspor energie podle odstavce 1 o více než 25 %. Členské státy, které využijí odstavce 2, to oznámí Komisi do 5. června 2014 včetně toho, které prvky uvedené v odstavci 2 mají být použity, a včetně výpočtu prokazujícího jejich dopad na objem úspor energie podle odstavce 1.

4.   Aniž je dotčen výpočet úspor energie uvedený v odst. 1 druhém pododstavci, každý členský stát za účelem odst. 1 prvního pododstavce a na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určí povinné strany mezi distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie působícími na jeho území a může zahrnout distributory pohonných hmot nebo maloobchodní prodejce pohonných hmot působící na jeho území. Objemu úspor energie nutných ke splnění dané povinnosti dosáhnou povinné strany u konečných zákazníků, určených případně členským státem, nezávisle na výpočtu podle odstavce 1, nebo pokud tak členské státy rozhodnou, prostřednictvím certifikovaných úspor dosažených jinými subjekty, jak je popsáno v odst. 7 písm. b).

5.   Objem úspor energie vyžadovaný od každé povinné strany vyjádří členské státy v ukazatelích konečné spotřeby nebo spotřeby primární energie. Metoda zvolená pro vyjádření požadovaného objemu úspor energie se používá také pro výpočet úspor hlášených povinnými stranami. Použijí se převodní koeficienty uvedené v příloze IV.

6.   Členské státy zajistí, aby úspory na základě odstavců 1, 2 a 9 tohoto článku a čl. 20 odst. 6 byly vypočteny v souladu s body 1 a 2 přílohy V. Zavedou systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek opatření ke zvýšení energetické účinnosti zavedených povinnými stranami. Toto měření, kontrola a ověřování se provádí nezávisle na povinných stranách.

7.   V rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti členské státy mohou:

a)

zahrnout do povinných úspor, jež stanoví, požadavky v sociální oblasti, například tím, že budou vyžadovat, aby část opatření v zájmu energetické účinnosti byla prováděna přednostně v domácnostech postižených energetickou chudobou nebo v oblasti sociálního bydlení;

b)

povolit povinným stranám, aby započetly do svého povinného plnění certifikované úspory energie dosažené poskytovateli energetických služeb nebo jinými třetími stranami, včetně případů, kdy povinné strany podporují opatření prováděná jinými státem schválenými subjekty nebo orgány veřejné správy, která mohou nebo nemusí zahrnovat formální partnerství a mohou být kombinována s jinými zdroji financí. V případě takového povolení členské státy zajistí, aby byl zaveden schvalovací postup, který bude jasný, transparentní a otevřený všem účastníkům trhu a jehož cílem bude minimalizace nákladů spojených s certifikací;

c)

povolit povinným stranám započítávat úspory dosažené v daném roce tak, jako by byly místo toho dosaženy v kterémkoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let.

8.   Členské státy jednou ročně zveřejní úspory energie dosažené každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci tohoto systému.

Členské státy zajistí, aby povinné strany na žádost poskytly:

a)

souhrnné statistické údaje o svých konečných zákaznících (signalizující významné změny oproti dříve předloženým údajům) a

b)

aktuální údaje o spotřebě konečných zákazníků, případně včetně profilů zatížení, segmentace zákazníků a zeměpisné polohy zákazníků, přičemž musí být zachována integrita a důvěrnost informací soukromého rázu či informací obchodně citlivých, v souladu s platnými právem Unie.

Tuto žádost lze uplatnit nejvýše jednou ročně.

9.   Alternativně k vytvoření systému povinného zvyšování energetické účinnosti se mohou členské státy rozhodnout, že za účelem dosažení úspor energie u konečných zákazníků přijmou jiná politická opatření, pokud tato politická opatření splňují kritéria stanovená v odstavcích 10 a 11. Roční objem nových úspor energie dosažený prostřednictvím tohoto přístupu musí odpovídat objemu nových úspor energie požadovanému v odstavcích 1, 2 a 3. Je-li zachována rovnocennost, mohou členské státy kombinovat povinné systémy s alternativními politickými opatřeními, včetně vnitrostátních programů energetické účinnosti.

Politická opatření uvedená v prvním pododstavci mohou zahrnovat níže uvedená politická opatření nebo jejich kombinace, nejsou na ně však omezena:

a)

daně z energie nebo CO2, jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele;

b)

systémy a nástroje financování nebo daňové pobídky, které vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele;

c)

regulační opatření nebo dobrovolné dohody, které vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele;

d)

standardy a normy, jejichž účelem je zvýšení energetické účinnosti výrobků a služeb, včetně budov a vozidel, vyjma případů, kdy jsou v členských státech povinné a platné na základě práva Unie;

e)

označování energetickými štítky, s výjimkou případů, které jsou v členských státech povinné a platné na základě práva Unie;

f)

odborná příprava a vzdělávání, včetně programů v oblasti energetického poradenství, které vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele.

Členské státy oznámí Komisi do 5. prosince 2013 politická opatření, která plánují přijmout pro účely prvního pododstavce a čl. 20 odst. 6, na základě rámce stanoveného v bodě 4 přílohy V, a vykáží, jakým způsobem požadovaného objemu úspor dosáhnou. V případě politických opatření uvedených ve druhém pododstavci a v čl. 20 odst. 6 musí toto oznámení ukázat, jak jsou splněna kritéria podle odstavce 10. V případě jiných politických opatření, než která jsou uvedena ve druhém pododstavci nebo v čl. 20 odst. 6, členské státy objasní, jak bude dosaženo rovnocenné úrovně úspor, sledování a ověřování. Komise může navrhnout změnu těchto opatření do tří měsíců od obdržení oznámení.

10.   Aniž je dotčen odstavec 11, platí pro politická opatření přijatá podle odst. 9 druhého pododstavce a čl. 20 odst. 6 tato kritéria:

a)

politická opatření stanoví do 31. prosince 2020 alespoň dvě přechodná období a vedou k dosažení úrovně cílů stanovené v odstavci 1;

b)

odpovědnost každé pověřené strany, zúčastněné strany nebo prováděcího veřejného orgánu, podle toho, co je relevantní, je definována;

c)

úspory energie, jichž má být dosaženo, jsou určeny transparentním způsobem;

d)

objem úspor energie, které jsou vyžadovány nebo kterých má být dosaženo prostřednictvím politického opatření, se vyjadřují jako konečná spotřeba energie nebo spotřeba primární energie a za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV;

e)

úspory energie se vypočítají za použití metod a zásad uvedených v bodech 1 a 2 přílohy V;

f)

úspory energie se vypočítají za použití metod a zásad uvedených v bodě 3 přílohy V;

g)

je-li to proveditelné, poskytnou zúčastněné strany každoroční zprávu o dosažených úsporách energie a zveřejní ji;

h)

je zajištěno sledování výsledků a jsou stanovena vhodná opatření, není-li pokrok uspokojivý;

i)

je zaveden systém kontroly, který zahrnuje i nezávislé ověření statisticky významné části opatření ke zvýšení energetické účinnosti, a

j)

každoročně se zveřejňují údaje o ročním vývoji úspor energie.

11.   Členské státy zajistí, aby daně uvedené v odst. 9 druhém pododstavci písm. a) splňovaly kritéria uvedená v odst. 10 písm. a), b), c), d), f), h) a j).

Členské státy zajistí, aby regulační opatření a dobrovolné dohody uvedené v odst. 9 druhém pododstavci písm. c) splňovaly kritéria uvedená v odst. 10 písm. a), b), c), d), e), g), h), i) a j).

Členské státy zajistí, aby ostatní politická opatření uvedená v odst. 9 druhém pododstavci a vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost uvedené v čl. 20 odst. 6 splňovaly kritéria uvedená v odst. 10 písm. a), b), c), d), e), h), i) a j).

12.   Členské státy zajistí, aby nedocházelo k dvojímu započítání úspor energie v případech, kdy se dopady politických opatření nebo individuálních opatření překrývají.

Článek 8

Energetické audity a systémy hospodaření s energií

1.   Členské státy prosazují, aby všichni koneční zákazníci měli přístup k energetickým auditům, které mají vysokou kvalitu, jsou nákladově efektivní a

a)

jsou prováděny nezávisle kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky na základě kvalifikačních kritérií nebo

b)

jsou prováděny a kontrolovány nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Energetické audity ve smyslu prvního pododstavce mohou být prováděny vnitropodnikovými odborníky nebo energetickými auditory za předpokladu, že dotyčný členský stát má vytvořen systém za účelem zajištění a kontroly jejich kvality, zahrnující případně i každoroční náhodný výběr alespoň statisticky významného procentního podílu ze všech energetických auditů, které provádějí.

Za účelem zajištění vysoké kvality energetických auditů a systémů hospodaření s energií členské státy pro energetické audity zavedou transparentní a nediskriminační minimální kritéria založená na zásadách stanovených v příloze VI.

Energetické audity nesmějí obsahovat ustanovení, která by bránila předávání nálezů auditu kterémukoli kvalifikovanému či akreditovanému poskytovateli energetických služeb, jestliže zákazník nemá námitky.

2.   Členské státy vypracují programy, jejichž cílem bude stimulovat malé a střední podniky, aby energetické audity absolvovaly a následně realizovaly doporučení v těchto auditech uvedená.

Členské státy mohou na základě transparentních a nediskriminačních kritérií a aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie upravující poskytování státní podpory, vytvořit systémy podpory pro malé a střední podniky, a to i v případě, že uzavřely dobrovolné dohody, s cílem hradit náklady na energetický audit a na provádění vysoce nákladově efektivních doporučení uvedených v energetických auditech v případě, že dojde k uskutečnění navrhovaných opatření.

Členské státy seznámí malé a střední podniky, mimo jiné prostřednictvím příslušných zprostředkovatelských organizací, které je zastupují, s konkrétními příklady toho, jak by systémy hospodaření s energií mohly napomoci jejich podnikání. Komise napomáhá členským státům tím, že podporuje výměnu osvědčených postupů v této oblasti.

3.   Členské státy rovněž vypracují programy zaměřené na informování domácností o přínosech těchto auditů prostřednictvím vhodných poradenských služeb.

Členské státy podporují programy odborné přípravy v zájmu kvalifikace energetických auditorů, čímž napomohou dostatečné dostupnosti odborníků.

4.   Členské státy zajistí, aby podniky, které nejsou malými a středními podniky, musely absolvovat energetický audit provedený nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nebo provedený a kontrolovaný nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy do 5. prosince 2015 a alespoň každé čtyři roky od data předchozího energetického auditu.

5.   Energetické audity se považují za splňující požadavky odstavce 4, jsou-li prováděny nezávisle na základě minimálních kritérií založených na zásadách stanovených v příloze VI a jsou-li prováděny na základě dobrovolných dohod uzavřených mezi organizacemi zúčastněných stran a pověřeným orgánem a podléhajících dohledu příslušného členského státu nebo jiných subjektů, jimž příslušné orgány svěřily danou odpovědnost, nebo Komise.

Přístup účastníků trhu nabízejících energetické služby je založen na transparentních a nediskriminačních kritériích.

6.   Od požadavků odstavce 4 jsou osvobozeny podniky, které nejsou malými a středními podniky a které zavádějí systém hospodaření s energií nebo systém environmentálního řízení certifikovaný nezávislým orgánem podle příslušných evropských či mezinárodních norem, pokud členské státy zajistí, že příslušný systém řízení zahrnuje energetický audit na základě minimálních kritérií založených na zásadách stanovených v příloze VI.

7.   Energetické audity mohou probíhat samostatně nebo mohou být součástí širšího environmentálního auditu. Členské státy mohou požadovat, aby součástí energetického auditu bylo posouzení technické a ekonomické proveditelnosti připojení ke stávající nebo plánované síti dálkového vytápění nebo chlazení.

Aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie upravující poskytování státní podpory, mohou členské státy zavést systémy pobídek a podpor pro provádění doporučení uvedených v energetických auditech a podobných opatření.

Článek 9

Měření

1.   Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci pro elektřinu, zemní plyn, dálkové vytápění, dálkové chlazení a užitkovou teplou vodu vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití.

Tyto individuální měřiče za konkurenceschopné ceny se poskytnou vždy:

a)

při výměně stávajícího měřiče, ledaže je to technicky nemožné nebo nákladově neefektivní vzhledem k odhadovaným možným dlouhodobým úsporám;

b)

při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU.

2.   Pokud a v rozsahu, v jakém zavedou inteligentní měřicí systémy a inteligentní měřiče pro zemní plyn nebo elektřinu v souladu se směrnicemi 2009/72/ES a 2009/73/ES, členské státy:

a)

zajistí, aby měřicí systémy poskytovaly konečným zákazníkům informace o skutečné době používání a aby při stanovení minimálních funkčních požadavků na měřiče a povinností pro účastníky trhu byly plně zohledněny cíle energetické účinnosti a přínosy pro konečné zákazníky;

b)

zajistí zabezpečení inteligentních měřičů a sdělování údajů a soukromí konečných zákazníků v souladu s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany údajů a soukromí;

c)

v případě elektřiny a na žádost konečného zákazníka požadují, aby provozovatelé měřičů zajistili, aby měřič nebo měřiče mohly započítávat elektřinu dodanou do sítě z budovy konečného zákazníka;

d)

pokud o to koneční zákazníci požádají, zajistí, aby údaje měření týkající se jejich dodávek a odběru elektřiny byly zpřístupněny jim nebo třetí straně, která jedná jménem konečného zákazníka, a to snadno pochopitelnou formou, která by zákazníkům umožnila srovnání podobných nabídek;

e)

požadují, aby byly zákazníkům při instalaci inteligentních měřičů poskytnuty náležité rady a informace, zejména o veškerých možnostech inteligentních měřičů s ohledem na řízení odečtů a kontrolu spotřeby energie.

3.   Pokud jsou vytápění a chlazení budovy nebo dodávka teplé vody zajišťovány ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov, nainstaluje se měřič tepla nebo teplé vody na výměník tepla nebo do odběrného místa.

V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění a chlazení nebo s dodávkami ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov se rovněž nainstalují do 31. prosince 2016 individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla nebo chlazení nebo teplé vody u každé jednotky, je-li to technicky proveditelné a nákladově efektivní. Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V těchto případech lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla.

Členské státy mohou v zájmu zajištění transparentnosti a přesnosti započítávání individuální spotřeby zavést transparentní pravidla pro rozdělování nákladů na spotřebu tepla nebo teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami, které jsou zásobovány ze sítě dálkového vytápění nebo chlazení, nebo v nichž převažují systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Tato pravidla podle potřeby obsahují pokyny týkající se způsobu rozdělování nákladů na teplo nebo teplou vodu využitých:

a)

jako užitková teplá voda;

b)

jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor (v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory);

c)

k vytápění bytů.

Článek 10

Informace o vyúčtování

1.   V případě, že koneční zákazníci nemají inteligentní měřiče uvedené ve směrnicích 2009/72/ES a 2009/73/ES, členské státy do 31. prosince 2014 zajistí, aby informace o vyúčtování byly v souladu s bodem 1.1 přílohy VII přesné a založené na skutečné spotřebě, a to pro všechna odvětví, na která se tato směrnice vztahuje, včetně distributorů energie, provozovatelů distribučních soustav a maloobchodních prodejců energie, pokud je to technicky proveditelné a ekonomicky odůvodněné.

Tuto povinnost lze splnit pomocí systému pravidelných vlastních odečtů prováděných konečnými zákazníky, kteří výsledky těchto odečtů ze svých měřičů sdělují dodavateli energie. Pouze v případě, že konečný zákazník neposkytne odečtené údaje z měřiče za dané zúčtovací období, je vyúčtování založeno na odhadu spotřeby či paušální sazbě.

2.   Měřiče nainstalované v souladu se směrnicemi 2009/72/ES a 2009/73/ES musí umožňovat přesné informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci měli možnost snadného přístupu k doplňujícím informacím o historické spotřebě, jež umožňují podrobnou vlastní kontrolu.

Doplňující informace o historické spotřebě zahrnují:

a)

souhrnné údaje za období nejméně uplynulých tří let nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší. Tyto údaje odpovídají intervalům, za něž byly získány obvyklé údaje pro vyúčtování; a

b)

podrobné údaje na základě času spotřeby za jakýkoli den, týden, měsíc a rok. Tyto údaje jsou konečnému zákazníkovi zpřístupněny prostřednictvím internetu nebo rozhraní měřiče za období nejméně 24 uplynulých měsíců nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší.

3.   Bez ohledu na to, zda inteligentní měřiče byly nainstalovány nebo ne, členské státy:

a)

vyžadují, aby poskytovateli energetických služeb určenému konečným zákazníkem byly na žádost konečného zákazníka zpřístupněny údaje o jeho vyúčtování za energii a o jeho historické spotřebě v rozsahu, v jakém jsou dostupné;

b)

zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování a aby tito zákazníci na požádání obdrželi jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno, především v případech, kdy vyúčtování není založeno na skutečné spotřebě;

c)

zajistí, aby koneční zákazníci spolu s vyúčtováním obdrželi vhodné informace poskytující zevrubný přehled stávajících cen energie v souladu s přílohou VII;

d)

mohou stanovit, že na žádost konečného zákazníka nebudou informace uvedené v těchto vyúčtováních považovány za žádost o platbu. V těchto případech členské státy zajistí, aby dodavatelé zdrojů energie nabízeli flexibilní ujednání pro skutečné platby;

e)

vyžadují, aby zákazníkům byly na požádání poskytovány informace a odhady týkající se nákladů na energii, a to včas a snadno pochopitelnou formou, která zákazníkům umožní srovnání podobných nabídek.

Článek 11

Náklady na přístup k informacím o měření a vyúčtování

1.   Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování za spotřebu energie bezplatně a aby koneční zákazníci rovněž měli přístup k údajům o své spotřebě, a to vhodným způsobem a bezplatně.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 platí, že rozdělování nákladů na informace o vyúčtování za individuální spotřebu vytápění a chlazení v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách ve smyslu čl. 9 odst. 3 se provádí na neziskovém základě. Náklady vyplývající ze zadání tohoto úkolu třetí straně, například poskytovateli služeb nebo místnímu dodavateli energie, zahrnující měření skutečné individuální spotřeby v těchto budovách, její rozdělování a vyúčtování, lze přenést na konečného zákazníka, ale pouze v takové míře, aby náklady byly přiměřené.

Článek 12

Program pro zlepšení informovanosti a postavení spotřebitelů

1.   Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu a usnadnění účinného využívání energie malými odběrateli, včetně domácností. Tato opatření mohou být součástí vnitrostátní strategie.

2.   Pro účely odstavce 1 tato opatření obsahují jeden či více prvků uvedených v písmenech a) a b):

a)

řadu nástrojů a politik podporujících změnu chování, které mohou zahrnovat:

i)

fiskální pobídky,

ii)

přístup k finančním prostředkům, grantům nebo subvencím,

iii)

poskytování informací,

iv)

vzorové projekty,

v)

aktivity na pracovišti;

b)

způsoby a prostředky zapojení spotřebitelů a spotřebitelských organizací do případného zavádění inteligentních měřičů poskytováním informací o:

i)

nákladově efektivních a snadno dosažitelných změnách ve spotřebě energie a

ii)

opatřeních v zájmu energetické účinnosti.

Článek 13

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě článků 7 až 11 a čl. 18 odst. 3 a přijmou opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi do 5. června 2014 a neprodleně jí oznámí veškeré následné změny těchto ustanovení.

KAPITOLA III

ÚČINNOST PŘI DODÁVKÁCH ENERGIE

Článek 14

Podpora účinnosti při dodávkách tepla a chlazení

1.   Členské státy do 31. prosince 2015 provedou komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení, které bude obsahovat údaje stanovené v příloze VIII, a oznámí jej Komisi. Jestliže rovnocenné posouzení již provedly, oznámí jej Komisi.

Komplexní posouzení plně zohlední analýzu potenciálu příslušného členského státu, pokud jde o vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, vypracovanou v souladu se směrnicí 2004/8/ES.

Toto posouzení se na žádost Komise každých pět let aktualizuje a oznamuje Komisi. Komise takovou žádost učiní alespoň jeden rok přede uplynutím této lhůty.

2.   Členské státy přijmou politiky, které podporují náležité zohledňování, na místní a regionální úrovni, potenciálu využívání účinných systémů vytápění a chlazení, zejména systémů využívajících vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Je třeba přihlížet k potenciálu pro rozvoj místních a regionálních trhů s teplem.

3.   Pro účely posouzení uvedeného v odstavci 1 provádějí členské státy analýzu nákladů a přínosů, která se vztahuje na jejich území v souladu s částí 1 přílohy IX a je založena na klimatických podmínkách, ekonomické proveditelnosti a technické vhodnosti. Analýza nákladů a přínosů umožňuje usnadnění určení a provedení nejefektivnějších řešení z hlediska zdrojů a nákladů za účelem naplnění potřeb v oblasti dodávek tepla a chlazení. Tato analýza nákladů a přínosů může být součástí posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (25).

4.   Je-li na základě posouzení uvedeného v odstavci 1 a analýzy uvedené v odstavci 3 zjištěn potenciál pro použití vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo účinného dálkového vytápění a chlazení, jehož přínosy jsou vyšší než náklady, přijmou členské státy vhodná opatření pro rozvoj infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení či pro přispění k rozvoji vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a využívání vytápění a chlazení z odpadního tepla a obnovitelných zdrojů energie v souladu s odstavci 1, 5 a 7.

Není-li na základě posouzení uvedeného v odstavci 1 a analýzy uvedené v odstavci 3 zjištěn potenciál, jehož přínosy jsou vyšší než náklady, včetně administrativních nákladů na provedení analýzy nákladů a přínosů uvedené v odstavci 5, mohou dotčené členské státy osvobodit zařízení od plnění požadavků stanovených v uvedeném odstavci.

5.   Členské státy zajistí, aby po 5. červnu 2014 byla prováděna analýza nákladů a přínosů v souladu s částí 2 přílohy IX, pokud:

a)

je plánována nová tepelná elektrárna o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů zajištění provozu tohoto zařízení jakožto zařízení s vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

b)

je prováděna podstatná rekonstrukce stávající tepelné elektrárny o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů její přeměny na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;

c)

je plánováno průmyslové zařízení o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW, které produkuje odpadní teplo na využitelné teplotní úrovni, nebo jeho podstatná rekonstrukce, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla k uspokojování ekonomicky odůvodněné poptávky, mimo jiné prostřednictvím kombinované výroby tepla a elektřiny, jakož i připojení tohoto zařízení k síti dálkového vytápění a chlazení;

d)

je plánována nová síť dálkového vytápění a chlazení nebo je v rámci stávající sítě dálkového vytápění nebo chlazení plánováno nové zařízení na výrobu energie o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW nebo je prováděna podstatná rekonstrukce takovéhoto stávajícího zařízení, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla z nedalekých průmyslových zařízení.

Instalace vybavení pro zachycování oxidu uhličitého vyprodukovaného spalovacím zařízením za účelem jeho geologického ukládání, jak je stanoveno ve směrnici 2009/31/ES, se nepovažuje za rekonstrukci pro účely prvního pododstavce písmen b), c) a d).

Členské státy mohou požadovat provedení analýzy nákladů a přínosů uvedené v prvním pododstavci písm. c) a d) ve spolupráci s podniky odpovědnými za provoz sítí dálkového vytápění a chlazení.

6.   Členské státy mohou z působnosti odstavce 5 vyjmout:

a)

zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, na základě postupu ověřování zavedeného členskými státy za účelem zajištění splnění tohoto kritéria pro osvobození;

b)

jaderné elektrárny;

c)

zařízení, která musí být umístěna v blízkosti geologického úložiště schváleného podle směrnice 2009/31/ES.

Pro vynětí jednotlivých zařízení z působnosti odst. 5 písm. c) a d) mohou členské státy také stanovit prahové hodnoty vyjádřené objemem dostupného využitelného odpadního tepla, poptávkou po teple nebo vzdálenostmi mezi průmyslovými zařízeními a sítěmi dálkového vytápění.

Členské státy oznámí výjimky přijaté podle tohoto odstavce Komisi do 31. prosince 2013 a poté jakékoli jejich následné změny.

7.   Členské státy přijmou kritéria pro vydání povolení podle článku 7 směrnice 2009/72/ES nebo kritéria pro rovnocenné oprávnění za účelem:

a)

zohlednění výsledku komplexních posouzení uvedených v odstavci 1;

b)

zajištění splnění požadavků uvedených v odstavci 5 a

c)

zohlednění výsledku analýzy nákladů a přínosů uvedené v odstavci 5.

8.   Členské státy mohou osvobodit jednotlivá zařízení od požadavku – vyplývajícího z kritérií pro vydávání povolení nebo oprávnění uvedených v odstavci 7 – provést varianty, jejichž přínosy jsou vyšší než náklady, existují-li pro to závažné právní, vlastnické nebo finanční důvody. V těchto případech dotčený členský stát předloží Komisi oznámení obsahující odůvodnění takového rozhodnutí, a to do tří měsíců ode dne jeho přijetí.

9.   Odstavce 5, 6, 7 a 8 tohoto článku se použijí na zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2010/75/EU, aniž jsou dotčeny požadavky uvedené směrnice.

10.   Na základě harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti podle písmene f) přílohy II členské státy zajistí, aby podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií stanovených každým členským státem mohl být zaručen původ elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny. Zajistí, aby tato záruka původu splňovala požadavky a obsahovala alespoň údaje specifikované v příloze X. Členské státy vzájemně uznávají své záruky původu, výlučně jako důkaz o údajích uvedených v tomto odstavci. Každé odmítnutí uznat záruku původu jako takovýto důkaz, zejména z důvodů spojených se zamezením podvodům, musí být založeno na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích. O každém takovém odmítnutí a jeho důvodech uvědomí členské státy Komisi. V případě odmítnutí uznat záruku původu může Komise přijmout rozhodnutí s cílem přinutit odmítající stranu, aby záruku uznala, zejména s ohledem na objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria, na nichž se toto uznání zakládá.

Komise je oprávněna do 31. prosince 2014 přezkoumat, prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijatých v souladu s článkem 23 této směrnice, harmonizované referenční hodnoty účinnosti stanovené v prováděcím rozhodnutí Komise 2011/877/EU (26) na základě směrnice 2004/8/ES.

11.   Členské státy zajistí, aby veškerá dostupná podpora pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny byla podmíněna tím, že vyrobená elektřina pochází z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a že odpadní teplo je účelně využíváno k dosažení úspor primární energie. Veřejná podpora kombinované výroby tepla a elektřiny a výroby tepla pro dálkové vytápění a sítí dálkového vytápění podléhá pravidlům pro poskytování státní podpory, pokud se na ni vztahují.

Článek 15

Přeměna, přenos nebo přeprava a distribuce energie

1.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní energetické regulační orgány při plnění regulačních úkolů stanovených ve směrnicích 2009/72/ES a 2009/73/ES týkajících se rozhodování o provozování infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny věnovaly náležitou pozornost energetické účinnosti.

Členské státy zejména zajistí, aby vnitrostátní energetické regulační orgány prostřednictvím navržení sazeb a regulačních opatření souvisejících s užíváním sítí, v rámci směrnice 2009/72/ES a s přihlédnutím k nákladům a přínosům jednotlivých opatření, zavedly pobídky pro provozovatele sítí tak, aby zpřístupnili uživatelům sítí systémové služby umožňující jim zavádět opatření ke zvýšení energetické účinnosti v souvislosti s pokračujícím zaváděním inteligentních sítí.

Tyto systémové služby mohou být určeny provozovatelem systému a nesmějí mít nepříznivý dopad na bezpečnost systému.

Pokud jde o elektřinu, zajistí členské státy, aby regulace sítí a síťové sazby splňovaly kritéria uvedená v příloze XI s přihlédnutím k pokynům a kodexům vypracovaným podle nařízení (ES) č. 714/2009.

2.   Členské státy do 30. června 2015 zajistí, aby:

a)

bylo provedeno posouzení potenciálu jejich infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny z hlediska energetické účinnosti, zejména pokud jde o přepravu a přenos, distribuci, řízení zátěžového provozu a interoperabilitu a připojení k zařízením vyrábějícím energii, včetně možností přístupu pro mikrogenerátory energie;

b)

byla určena konkrétní opatření a investice pro zavedení nákladově efektivních zlepšení energetické účinnosti infrastruktury sítí spolu s harmonogramem jejich zavádění.

3.   Členské státy mohou povolit sociálně orientované složky programů a struktur sazeb za přenos či přepravu a distribuci energie po síti, pokud jsou veškeré rušivé účinky na přenosovou či přepravní a distribuční soustavu omezeny na nezbytné minimum a pokud nejsou nepřiměřené danému sociálnímu cíli.

4.   Členské státy zajistí odstranění těch pobídek v sazbách za přenos či přepravu a distribuci energie, které narušují celkovou účinnost (včetně energetické účinnosti) výroby, přenosu či přepravy, distribuce a dodávek elektřiny nebo těch, které by mohly bránit účasti na reakci na poptávku v rámci vyrovnávacích trhů a poskytování podpůrných služeb. Členské státy zajistí, aby pro provozovatele sítí existovaly pobídky zaměřené na zvýšení účinnosti při konstrukci a provozu infrastruktury a aby, v rámci působnosti směrnice 2009/72/ES, sazby dodavatelům umožňovaly zvyšovat účast spotřebitelů na účinnosti systému, mimo jiné reakci na poptávku v závislosti na vnitrostátní situaci.

5.   Aniž je dotčen čl. 16 odst. 2 směrnice 2009/28/ES a s ohledem na článek 15 směrnice 2009/72/ES a potřebu zajistit nepřerušované dodávky tepla, zajistí členské státy, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav, odpovídají-li za dispečerské řízení výrobních zařízení na jejich území, v souladu s požadavky týkajícími se zachování spolehlivosti a bezpečnosti sítě založenými na transparentních a nediskriminačních kritériích stanovených příslušnými vnitrostátními orgány:

a)

zaručili přenos a distribuci elektřiny pocházející z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny;

b)

poskytovali přednostní nebo zaručený přístup k síti pro elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny;

c)

při dispečerském řízení zařízení pro výrobu elektřiny přednostně nasazovali elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, pokud to bezpečné provozování vnitrostátní elektrizační soustavy dovoluje.

Členské státy zajistí, aby pravidla týkající se pořadí jednotlivých priorit při zajišťování přístupu a dispečerského řízení stanovených v rámci jejich elektrizačních soustav byla jasně a podrobně vysvětlena a zveřejněna. Při poskytování přednostního přístupu nebo dispečerského nasazení vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny mohou členské státy stanovit v rámci jejich jednotlivých druhů pořadí mezi energií z obnovitelných zdrojů a vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny a v každém případě zajistí, že nebude omezen přednostní přístup či dispečerské nasazení energie z různých obnovitelných zdrojů energie.

Kromě povinností stanovených v prvním pododstavci provozovatelé přenosové soustavy a provozovatelé distribučních soustav musí splňovat požadavky stanovené v příloze XII.

Členské státy zejména mohou usnadnit připojení k rozvodné síti u elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny v kogeneračních jednotkách malého výkonu a v mikrokogeneračních jednotkách. Členské státy případně přijmou opatření vybízející provozovatele sítí, aby pro instalaci mikrokogeneračních jednotek přijali proces jednoduchého oznamování „nainstaluj a informuj“, který zjednoduší a zkrátí povolovací postupy pro jednotlivé občany a osoby zajišťující instalaci.

6.   S výhradou požadavků týkajících se udržování spolehlivosti a bezpečnosti sítě přijmou členské státy vhodná opatření k zajištění toho, aby provozovatelé vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné a slučitelné se způsobem provozu zařízení vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, mohli nabízet vyrovnávací služby a další provozní služby na úrovni provozovatelů přenosových soustav nebo provozovatelů distribučních soustav. Provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav zajistí, aby takové služby byly součástí nabídkového řízení v oblasti služeb, které je transparentní, nediskriminační a přístupné kontrole.

Členské státy mohou případně od provozovatelů přenosových soustav a provozovatelů distribučních soustav vyžadovat, aby snížením poplatků za připojení a využívání soustavy podpořili umístění vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny do blízkosti oblastí poptávky.

7.   Členské státy mohou umožnit výrobcům elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, kteří se chtějí připojit k síti, aby vypsali veřejnou soutěž na práce související s připojením.

8.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní energetické regulační orgány podporovaly zdroje na straně poptávky, například reakci na poptávku, v účasti na velkoobchodních a maloobchodních trzích spolu s dodavateli.

S výhradou technických omezení v řízení sítí členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav při plnění požadavků na vyrovnávací a podpůrné služby přistupovali ke všem poskytovatelům služeb reagujícím na poptávku, včetně agregátorů, nediskriminačním způsobem, a to na základě jejich technických možností.

S výhradou technických omezení v řízení sítí členské státy podporují na straně reakce na poptávku přístup na trhy s vyrovnávacími, rezervními a dalšími systémovými službami a účast na nich, mimo jiné požadavkem, aby vnitrostátní energetické regulační orgány, nebo pokud to vyžadují vnitrostátní regulační systémy, provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav v těsné spolupráci s poskytovateli služeb reagujícími na poptávku a spotřebiteli vymezili technické podmínky pro účast na těchto trzích na základě technických požadavků těchto trhů a kapacit reakce na poptávku. Uvedené vymezení technických podmínek zahrnuje účast agregátorů.

9.   Při podávání zpráv podle směrnice 2010/75/EU a aniž je dotčen čl. 9 odst. 2 této směrnice členské státy zváží zahrnutí informací o úrovních energetické účinnosti zařízení provádějících spalování paliv o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více s ohledem na příslušné nejlepší dostupné techniky vyvinuté v souladu se směrnicí 2010/75/EU a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (27).

Členské státy mohou vybídnout provozovatele zařízení uvedených v prvním pododstavci, aby zvýšili svůj průměrný roční čistý provozní výkon.

KAPITOLA IV

HORIZONTÁLNÍ USTANOVENÍ

Článek 16

Dostupnost systémů kvalifikace, akreditace a certifikace

1.   V případě, že členský stát považuje vnitrostátní úroveň technické způsobilosti, objektivity a spolehlivosti za nedostatečnou, zajistí, aby do 31. prosince 2014 poskytovatelům energetických služeb, energetických auditů, energetickým manažerům a osobám zajišťujícím instalaci prvků budov souvisejících s energií definovaných v čl. 2 bodě 9 směrnice 2010/31/EU byly zpřístupněny či byly k dispozici systémy certifikace nebo akreditace nebo rovnocenné kvalifikační systémy, včetně vhodných programů odborné přípravy v případě potřeby.

2.   Členské státy zajistí, aby systémy uvedené v odstavci 1 zajišťovaly transparentnost pro spotřebitele, byly spolehlivé a přispívaly k plnění vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti.

3.   Členské státy zveřejní systémy certifikace nebo akreditace či rovnocenné kvalifikační systémy uvedené v odstavci 1 a spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí při porovnávání těchto systémů a jejich uznávání.

Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění informovanosti spotřebitelů o dostupnosti kvalifikačních či certifikačních systémů v souladu s čl. 18 odst. 1.

Článek 17

Informování a odborná příprava

1.   Členské státy zajistí, aby byly informace o dostupných mechanismech ke zvýšení energetické účinnosti a o finančních a právních rámcích transparentní a aby byly ve velké míře šířeny mezi všechny příslušné účastníky trhu, jako jsou spotřebitelé, stavitelé, architekti, inženýři, auditoři pro oblast životního prostředí a energetiky a osoby zajišťující instalaci prvků budov vymezených ve směrnici 2010/31/EU.

Členské státy vybízejí k tomu, aby bankám a jiným finančním institucím byly poskytovány informace o možnostech účasti na financování opatření ke zvýšení energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru.

2.   Členské státy vytvoří vhodné podmínky pro to, aby účastníci trhu mohli spotřebitelům energie poskytovat přiměřené a cílené informace a poradenství týkající se energetické účinnosti.

3.   Komise přezkoumá dopad jí přijatých opatření na podporu rozvoje platforem, zahrnujících mimo jiné subjekty evropského sociálního dialogu, na rozvoj vzdělávacích programů zaměřených na energetickou účinnost a v případě potřeby předloží další opatření. Komise vybízí evropské sociální partnery k diskusím o energetické účinnosti.

4.   Členské státy prosazují za účasti zúčastněných stran, včetně místních a regionálních orgánů, vhodné informační, osvětové a vzdělávací iniciativy, jejichž cílem je informovat občany o přínosech a účelnosti využívání opatření ke zvýšení energetické účinnosti.

5.   Komise vybízí k výměně a rozsáhlému šíření informací o osvědčených postupech v oblasti energetické účinnosti v členských státech.

Článek 18

Energetické služby

1.   Členské státy podporují trh energetických služeb a přístup malých a středních podniků na tento trh tím, že:

a)

šíří jasné a snadno dostupné informace o:

i)

dostupných smlouvách v oblasti energetických služeb a doložkách, které by měly být v takových smlouvách obsaženy, aby byly zaručeny úspory energie a práva konečných zákazníků,

ii)

finančních nástrojích, pobídkách, grantech a půjčkách na podporu projektů služeb v oblasti energetické účinnosti;

b)

podporují rozvoj štítků kvality, mimo jiné obchodními sdruženími;

c)

zveřejňují a pravidelně aktualizují seznam dostupných kvalifikovaných či certifikovaných poskytovatelů energetických služeb a jejich kvalifikací či certifikací v souladu s článkem 16, nebo zajišťují rozhraní, jímž mohou poskytovatelé energetických služeb poskytovat informace;

d)

podporují veřejný sektor při přijímání nabídek energetických služeb, především při rekonstrukci budov, a to tím, že:

i)

poskytují vzorové smlouvy pro uzavírání smluv o energetických službách, které obsahují alespoň prvky, jejichž seznam je uveden v příloze XIII,

ii)

poskytují informace o osvědčených postupech pro uzavírání smluv o energetických službách, včetně, je-li k dispozici, analýzy nákladů a přínosů využívající přístupu založeného na době životnosti;

e)

zajišťují kvalitativní přezkum v rámci vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti, pokud jde o stávající a budoucí rozvoj trhu energetických služeb.

2.   Členské státy ve vhodných případech podporují řádné fungování trhu energetických služeb tím, že:

a)

určují a propagují kontaktní místo či místa, kde mohou koneční zákazníci získat informace uvedené v odstavci 1;

b)

v případě potřeby přijímají opatření k odstranění regulatorních a neregulatorních překážek, které brání využívání uzavírání smluv o energetických službách a jiných modelů služeb v oblasti energetické účinnosti v zájmu určení nebo provádění opatření k úspoře energie;

c)

zvažují zavedení nezávislého mechanismu, jako je například veřejný ochránce práv, či přidělení této úlohy za účelem zajištění účinného vyřizování stížností a mimosoudního řešení sporů vyplývajících ze smluv o poskytování energetických služeb;

d)

umožňují nezávislým tržním zprostředkovatelům podílet se na povzbuzení rozvoje trhu na straně poptávky a nabídky.

3.   Členské státy zajistí, aby se distributoři energie, provozovatelé distribučních soustav a maloobchodní prodejci energie zdrželi všech činností, které mohou bránit poptávce po energetických službách nebo dalších opatřeních zaměřených na zvyšování energetické účinnosti a jejich poskytování nebo které by mohly brzdit rozvoj trhů těchto služeb nebo opatření, včetně uzavírání trhu před konkurencí nebo zneužívání dominantního postavení.

Článek 19

Další opatření na podporu energetické účinnosti

1.   Aniž jsou dotčeny základní zásady právní úpravy majetkových a nájemních poměrů členských států, členské státy vyhodnotí a v případě potřeby přijmou vhodná opatření s cílem odstranit regulatorní a neregulatorní překážky energetické účinnosti, týkající se zejména:

a)

rozdělení pobídek mezi vlastníka a nájemce budovy nebo mezi vlastníky navzájem s cílem zajistit, aby tyto strany nebyly odrazovány od investic do zvyšování účinnosti, které by jinak vynaložily, tím, že individuálně nezískají plný prospěch, nebo tím, že chybějí pravidla pro vzájemné rozdělení nákladů a přínosů, včetně vnitrostátních právních předpisů a opatření upravujících rozhodovací procesy v případě spoluvlastnictví;

b)

právních a správních předpisů a správních postupů v oblasti nákupu, sestavování ročních rozpočtů a účtování s cílem zajistit, aby jednotlivé veřejné subjekty nebyly odrazovány od investování do zvyšování energetické účinnosti a do minimalizace nákladů předpokládaných během celé doby životnosti a od uzavírání smluv o energetických službách a jiných mechanismů financování třetí stranou zřízených na dlouhodobém smluvním základě.

Tato opatření zaměřená na odstranění překážek mohou zahrnovat poskytování pobídek, zrušení nebo změnu právních nebo správních předpisů, přijímání pokynů a výkladových sdělení nebo zjednodušení správních postupů. Tato opatření mohou být spojena s poskytováním vzdělávání, odborné přípravy a konkrétní informační a technické pomoci v oblasti energetické účinnosti.

2.   O hodnocení překážek a opatřeních podle odstavce 1 je Komise informována prostřednictvím prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti uvedeného v čl. 24 odst. 2. Komise v tomto ohledu podporuje sdílení osvědčených postupů jednotlivých států.

Článek 20

Vnitrostátní fond pro energetickou účinnost, finanční a technická podpora

1.   Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, členské státy napomáhají zřizování finančních mechanismů nebo využívání stávajících mechanismů pro opatření ke zvýšení energetické účinnosti za účelem maximalizace přínosů většího počtu finančních toků.

2.   Komise případně přímo nebo prostřednictvím evropských finančních institucí pomáhá členským státům s vytvářením vnitrostátních finančních mechanismů a systémů technické podpory s cílem zvyšovat energetickou účinnost v různých odvětvích.

3.   Komise usnadňuje výměnu osvědčených postupů mezi příslušnými vnitrostátními nebo regionálními orgány či subjekty, a to například formou výročních schůzek regulačních orgánů, prostřednictvím veřejných databází s informacemi o provádění opatření členskými státy a srovnáváním jednotlivých zemí.

4.   Členské státy mohou zřídit vnitrostátní fond pro energetickou účinnost. Cílem tohoto fondu je podporovat vnitrostátní iniciativy v oblasti energetické účinnosti.

5.   Členské státy mohou umožnit, aby byly povinnosti stanovené v čl. 5 odst. 1 plněny každoročním přispěním do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím vyžadovaným ke splnění těchto povinností.

6.   Členské státy mohou stanovit, že povinné strany mohou plnit své povinnosti uvedené v čl. 7 odst. 1 tím, že každý rok přispějí do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím vyžadovaným ke splnění těchto povinností.

7.   Členské státy mohou při vytváření inovativních finančních mechanismů zaměřených na praktické naplňování cíle týkajícího se snižování energetické náročnosti budov podle článku 5 využívat příjmů z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES.

Článek 21

Převodní koeficienty

Pro účely srovnání úspor energie a přepočtu na srovnatelnou jednotku se použijí převodní koeficienty stanovené v příloze IV, pokud nelze odůvodnit použití jiných převodních koeficientů.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Akty v přenesené pravomoci

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23, pokud jde o přezkum harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti uvedených v čl. 14 odst. 10 druhém pododstavci.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23, pokud jde o přizpůsobení hodnot, výpočetních metod, standardního koeficientu primární energie a požadavků stanovených v přílohách I, II, III, IV, V, VII, VIII, IX, X a XII technickému pokroku.

Článek 23

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 22 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 4. prosince 2012.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 22 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 22 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 24

Přezkum a sledování provádění

1.   Od roku 2013 členské státy každoročně do 30. dubna podávají zprávu o pokroku dosaženém při plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti, v souladu s částí 1 přílohy XIV. Tato zpráva může být součástí národních programů reforem uvedených v doporučení Rady 2010/410/EU ze dne 13. července 2010 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (28).

2.   Členské státy předloží do 30. dubna 2014 a poté každé tři roky vnitrostátní akční plány energetické účinnosti. Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti zahrnují významná opatření zaměřená ke zvýšení energetické účinnosti a očekávané nebo dosažené úspory energie, včetně úspor při dodávkách, přenosu či přepravě a distribuci energie, jakož i v konečném využití energie s cílem splnit vnitrostátní cíle energetické účinnosti podle čl. 3 odst. 1. Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti jsou doplněny o aktualizované odhady očekávané celkové spotřeby primární energie do roku 2020, jakož i o odhadovanou úroveň spotřeby primární energie v odvětvích uvedených v části 1 přílohy XIV.

Komise do 31. prosince 2012 poskytne vzor sloužící jako vodítko pro vnitrostátní akční plány energetické účinnosti. Uvedený vzor se přijme poradním postupem podle čl. 26 odst. 2. Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti musí v každém případě obsahovat údaje specifikované v příloze XIV.

3.   Komise posoudí výroční zprávy a vnitrostátní akční plány energetické účinnosti a posoudí, jakého pokroku členské státy dosáhly při plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti, jež vyžaduje čl. 3 odst. 1, a při provádění této směrnice. Své posouzení zašle Komise Evropskému parlamentu a Radě. Na základě posouzení těchto zpráv a vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti může Komise vydat doporučení pro členské státy.

4.   Komise sleduje dopad provádění této směrnice na směrnice 2003/87/ES, 2009/28/ES a 2010/31/EU a na rozhodnutí č. 406/2009/ES, jakož i na průmyslová odvětví, zejména odvětví, v nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, jak jsou určena v rozhodnutí 2010/2/EU.

5.   Komise přezkoumá, zda je stále zapotřebí umožňovat výjimky stanovené v čl. 14 odst. 6, poprvé v posouzení prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti a poté jednou za tři roky. Pokud z přezkumu vyplyne, že žádné z kritérií pro tyto výjimky již nelze odůvodnit zohledněním dostupnosti tepelného zatížení a skutečnými provozními podmínkami vyňatých zařízení, navrhne Komise náležitá opatření.

6.   Členské státy do 30. dubna každého roku předají Komisi statistické údaje týkající se vnitrostátní výroby elektřiny a tepla z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a z kombinované výroby tepla a elektřiny s nízkou účinností, v souladu s metodikou uvedenou v příloze I, ve vztahu k celkovým kapacitám pro výrobu tepla a elektřiny. Předají rovněž výroční statistické údaje o kapacitách kombinované výroby tepla a elektřiny, o palivu pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny a o výrobě a kapacitách, pokud jde o dálkové vytápění a chlazení, ve vztahu k celkové výrobě a kapacitám pro teplo a elektřinu. Členské státy předají statistické údaje o úsporách primární energie dosažených uplatňováním kombinované výroby tepla a elektřiny v souladu s metodikou uvedenou v příloze II.

7.   Komise do 30. června 2014 předloží Evropskému parlamentu a Radě posouzení uvedené v čl. 3 odst. 2, doplněné v případě potřeby návrhy dalších opatření.

8.   Komise přezkoumá účinnost provádění článku 6 do 5. prosince 2015, přičemž zohlední požadavky stanovené ve směrnici 2004/18/ES, a podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva bude případně doplněna návrhy dalších opatření.

9.   Do 30. června 2016 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění článku 7. Tato zpráva bude případně doplněna legislativním návrhem sledujícím jeden nebo více z těchto cílů:

a)

změnit konečné datum stanovené v čl. 7 odst. 1;

b)

přezkoumat požadavky stanovené v čl. 7 odst. 1, 2 a 3;

c)

stanovit dodatečné společné požadavky, zejména v souvislosti se záležitostmi uvedenými v čl. 7 odst. 7.

10.   Do 30. června 2018 Komise posoudí pokrok dosažený členskými státy při odstraňování regulatorních a neregulatorních překážek podle článku 19 odst. 1. Na toto posouzení případně naváží návrhy dalších opatření.

11.   Komise zpřístupní zprávy uvedené v odstavcích 1 a 2 veřejnosti.

Článek 25

On-line platforma

Komise zřídí on-line platformu na podporu praktického provádění této směrnice na celostátní, regionální a místní úrovni. Tato platforma podporuje výměnu zkušeností ohledně postupů, stanovení kritérií, vytváření sítí, jakož i inovativních postupů.

Článek 26

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 27

Změna a zrušení

1.   Směrnice 2006/32/ES se zrušuje s účinkem od 5. června 2014, s výjimkou čl. 4 odst. 1 až 4 a příloh I, III a IV uvedené směrnice, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení uvedené směrnice ve vnitrostátním právu. Ustanovení čl. 4 odst. 1 až 4 a příloh I, III a IV směrnice 2006/32/ES se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2017.

Směrnice 2004/8/ES se zrušuje s účinkem od 5. června 2014, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení uvedené směrnice ve vnitrostátním právu.

Odkazy na směrnice 2006/32/ES a 2004/8/ES se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XV.

2.   Ustanovení čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2010/30/EU se zrušují s účinkem od 5. června 2014.

3.   Směrnice 2009/125/ES se mění takto:

1)

Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:

„(35a)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (29) vyžaduje, aby členské státy stanovily požadavky na energetickou náročnost prvků budov, jež jsou součástí obvodového pláště budovy, a systémové požadavky na celkovou energetickou náročnost, řádnou instalaci a odpovídající dimenzování, úpravu a kontrolu technických systémů budov, které jsou instalovány ve stávajících budovách. Je v souladu s cíli této směrnice, že tyto požadavky mohou za určitých okolností omezovat instalování výrobků spojených se spotřebou energie, které vyhovují této směrnici a jejím prováděcím opatřením, za předpokladu, že takové požadavky nepředstavují neodůvodněnou překážku trhu.

2)

V čl. 6 odst. 1 se doplňuje nová věta, která zní:

„Tím nejsou dotčeny požadavky na energetickou náročnost a systémové požadavky stanovené členskými státy v souladu s čl. 4 odst. 1 a článkem 8 směrnice 2010/31/EU.“

Článek 28

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 5. června 2014.

Bez ohledu na první pododstavec uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 4, čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem, odst. 5 a odst. 6, čl. 7 odst. 9 třetím pododstavcem, čl. 14 odst. 6, čl. 19 odst. 2, čl. 24 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a bodem 4 přílohy V ve lhůtách, které jsou v nich stanoveny.

Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 29

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 30

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 25. října 2012.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

A. D. MAVROYIANNIS


(1)  Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 134.

(2)  Úř. věst. C 54, 23.2.2012, s. 49.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 4. října 2012.

(4)  Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 64.

(5)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136.

(6)  Úř. věst. L 52, 21.2.2004, s. 50.

(7)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.

(8)  Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13.

(9)  Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(10)  Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.

(11)  Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94.

(12)  Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17.

(13)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114.

(14)  Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 15.

(15)  Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 36.

(16)  Úř. věst. L 1, 5.1.2010, s. 10.

(17)  Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 15.

(18)  Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.

(19)  Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 1.

(20)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(21)  Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1.

(22)  Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114.

(23)  Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.

(24)  Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76.

(25)  Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.

(26)  Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 91.

(27)  Úř. věst. L 24, 29.1.2008, s. 8.

(28)  Úř. věst. L 191, 23.7.2010, s. 28.

(29)  Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13.“


PŘÍLOHA I

OBECNÉ ZÁSADY PRO VÝPOČET ELEKTŘINY Z KOMBINOVANÉ VÝROBY TEPLA A ELEKTŘINY

Část I

Obecné zásady

Hodnoty pro výpočet elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny se určují na základě očekávaného nebo skutečného provozu dané jednotky za běžných provozních podmínek. U mikrokogeneračních jednotek může být výpočet založen na ověřených hodnotách.

a)

Výroba elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny se považuje za rovnou celkové roční výrobě elektřiny jednotky měřené na výstupních svorkách hlavních generátorů:

i)

u kogeneračních jednotek typů b), d), e), f), g) a h) uvedených v části II s celkovou roční účinností stanovenou členskými státy na úrovni alespoň 75 % a

ii)

u kogeneračních jednotek typů a) a c) uvedených v části II s celkovou roční účinností stanovenou členskými státy na úrovni alespoň 80 %.

b)

U kogeneračních jednotek s celkovou roční účinností vyjádřenou hodnotou nižší, než je hodnota uvedená v písm. a) bodu i) (kogenerační jednotky typů b), d), e), f), g) a h) uvedené v části II), nebo s roční celkovou účinností vyjádřenou hodnotou nižší, než je hodnota uvedená v písm. a) bodu ii) (kogenerační jednotky typů a) a c) uvedené v části II), se vypočte podle vzorce:

ECHP=HCHP*C

kde:

 

ECHP je množství elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny;

 

C je poměr elektřiny a tepla;

 

HCHP je množství užitečného tepla pocházejícího z kombinované výroby tepla a elektřiny (vypočtené pro tento účel jako celková výroba tepla minus veškeré teplo vyrobené v oddělených kotlích nebo odběrem ostré páry z parního generátoru před turbínou).

Výpočet elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny musí být založen na skutečném poměru elektřiny a tepla. Pokud skutečný poměr elektřiny a tepla kogenerační jednotky není znám, je možno použít následující náhradní hodnoty, zejména pro statistické účely, u jednotek typů a), b), c), d) a e) uvedených v části II, pokud vypočtená elektřina z kombinované výroby tepla a elektřiny nepřekročí celkovou výrobu elektřiny dané jednotky:

Typ jednotky

Předpokládaný poměr elektřiny a tepla, C

Paroplynové zařízení s rekuperací tepla

0,95

Parní protitlaková turbína

0,45

Parní kondenzační odběrová turbína

0,45

Plynová turbína s rekuperací tepla

0,55

Spalovací motor

0,75

Pokud členské státy zavedou náhradní hodnoty pro poměr elektřiny a tepla pro jednotky typů f), g), h), i), j) a k) uvedené v části II, musí být tyto předpokládané hodnoty zveřejněny a oznámeny Komisi.

c)

Pokud je určitý podíl energetického obsahu spotřeby paliva v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny zpětně získán v chemikáliích a recyklován, lze jej odečíst od spotřeby paliva před výpočtem celkové účinnosti uvedeným v písmenech a) a b).

d)

Členské státy mohou určit poměr elektřiny a tepla jako poměr mezi elektřinou a užitečným teplem při kombinovaném provozu při nižší kapacitě pomocí provozních údajů konkrétní jednotky.

e)

Členské státy mohou používat pro účel výpočtů podle písmen a) a b) jiná období než jeden rok.

Část II

Technologie kombinované výroby tepla a elektřiny, na které se vztahuje tato směrnice

a)

paroplynové zařízení s rekuperací tepla;

b)

parní protitlaková turbína;

c)

parní kondenzační odběrová turbína;

d)

plynová turbína s rekuperací tepla;

e)

spalovací motor;

f)

mikroturbíny;

g)

Stirlingovy motory;

h)

palivové články;

i)

parní stroje;

j)

organické Rankinovy cykly;

k)

jakýkoli jiný typ technologie nebo její kombinace spadající pod definici uvedenou v čl. 2 bodě 30.

Při provádění a uplatňování obecných zásad pro výpočet elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny členské státy použijí podrobné pokyny stanovené rozhodnutím Komise 2008/952/ES ze dne 19. listopadu 2008 stanovujícím podrobné pokyny pro provádění a uplatňování přílohy II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES (1).


(1)  Úř. věst. L 338, 17.12.2008, s. 55.


PŘÍLOHA II

METODIKA URČOVÁNÍ ÚČINNOSTI PROCESU KOMBINOVANÉ VÝROBY TEPLA A ELEKTŘINY

Hodnoty pro výpočet účinnosti kombinované výroby tepla a elektřiny a úspor primární energie se určují na základě očekávaného nebo skutečného provozu dané jednotky za běžných provozních podmínek.

a)   Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny

Pro účely této směrnice musí vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny splňovat tato kritéria:

kombinovaná výroba tepla a elektřiny z kogeneračních jednotek musí zajišťovat úspory primární energie vypočtené podle písmene b) ve výši alespoň 10 % ve srovnání s referenčními údaji pro oddělenou výrobu tepla a elektřiny,

výrobu z kogeneračních jednotek malého výkonu a mikrokogeneračních jednotek, která zajišťuje úspory primární energie, je možno kvalifikovat jako vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny.

b)   Výpočet úspor primární energie

Výše úspor primární energie zajišťovaných kombinovanou výrobou tepla a elektřiny podle přílohy I se vypočte na základě tohoto vzorce:

Formula

kde:

 

PES představuje úspory primární energie;

 

CHP Hη je účinnost tepla pocházejícího z kombinované výroby tepla a elektřiny určená jako roční výstup užitečného tepla dělený spotřebou paliva použitého k výrobě objemu výstupu užitečného tepla a elektřiny pocházejících z kombinované výroby tepla a elektřiny;

 

Ref Hη je referenční hodnota účinnosti pro oddělenou výrobu tepla;

 

CHP Eη je elektrická účinnost kombinované výroby tepla a elektřiny určená jako roční výroba elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny dělená spotřebou paliva použitého k výrobě objemu výstupu užitečného tepla i elektřiny pocházejících z kombinované výroby tepla a elektřiny. Pokud kogenerační jednotka vyrábí mechanickou energii, může být roční výroba elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny zvýšena o dodatečný prvek představující množství elektřiny ekvivalentní této mechanické energii. Tento dodatečný prvek nezakládá právo na vydání záruk původu podle čl. 14 odst. 10;

 

Ref Eη je referenční hodnota účinnosti pro oddělenou výrobu elektřiny.

c)   Výpočty úspor energie pomocí alternativního výpočtu

Členské státy mohou vypočítat úspory primární energie z výroby tepla a elektrické a mechanické energie níže uvedeným způsobem, aniž by použily přílohu I, k vyloučení částí tepla a elektřiny u stejného procesu, které nepocházejí z kombinované výroby tepla a elektřiny. Tuto výrobu lze považovat za vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, pokud splňuje kritéria účinnosti uvedená v písmeni a) této přílohy a pokud u kogenerační jednotky s kapacitou elektrické energie vyšší než 25 MW je celková účinnost vyšší než 70 %. Specifikace množství elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny v rámci takové výroby se však pro účely vydání záruky původu a pro statistické účely určuje podle přílohy I.

Pokud se úspory primární energie na výrobní proces vypočítávají způsobem uvedeným výše, úspory primární energie se vypočtou pomocí vzorce uvedeného v písmeni b) této přílohy s tím, že místo „CHP Hη“ se dosadí „Hη“ a místo „CHP Eη“ se dosadí „Eη“, kde:

Hη je tepelná účinnost výrobního procesu určená jako roční výroba tepla dělená spotřebou paliva použitého k výrobě objemu výstupu tepla a elektřiny;

Eη je elektrická účinnost výrobního procesu určená jako roční výroba elektřiny dělená spotřebou paliva použitého k výrobě objemu výstupu tepla i elektřiny. Pokud kogenerační jednotka vyrábí mechanickou energii, může být roční výroba elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny zvýšena o dodatečný prvek představující množství elektřiny ekvivalentní této mechanické energii. Tento dodatečný prvek nezakládá právo na vydání záruk původu podle čl. 14 odst. 10.

d)   Členské státy mohou používat pro účely výpočtů podle písmen b) a c) této přílohy jiná období než jeden rok.

e)   Výpočet úspor primární energie pro mikrokogenerační jednotky může být založen na ověřených údajích.

f)   Referenční hodnoty účinnosti pro oddělenou výrobu tepla a elektřiny

Tyto harmonizované referenční hodnoty účinnosti se skládají z matice hodnot odlišených podle příslušných faktorů, včetně roku výstavby a druhů paliva, a musí se zakládat na řádně zdokumentovaném rozboru, který mimo jiné zohlední provozní údaje za reálných podmínek, směs paliva a klimatické podmínky, jakož i použité technologie kombinované výroby tepla a elektřiny.

Referenční hodnoty účinnosti pro oddělenou výrobu tepla a elektřiny podle vzorce uvedeného v písmeni b) stanoví provozní účinnost oddělené výroby tepla a elektřiny, která má být nahrazena kombinovanou výrobou tepla a elektřiny.

Referenční hodnoty účinnosti se vypočtou podle těchto zásad:

1.

Pro kogenerační jednotky vychází srovnání s oddělenou výrobou elektřiny ze zásady, že se srovnávají tytéž kategorie paliva.

2.

Každá kogenerační jednotka se srovnává s nejlepší a ekonomicky odůvodnitelnou technologií oddělené výroby tepla a elektřiny dostupnou na trhu v roce výstavby kogenerační jednotky.

3.

Referenční hodnoty účinnosti kogeneračních jednotek starších deseti let se stanoví ve výši referenčních hodnot jednotek starých deset let.

4.

Referenční hodnoty účinnosti oddělené výroby elektřiny a výroby tepla musí odrážet klimatické rozdíly existující mezi členskými státy.


PŘÍLOHA III

POŽADAVKY NA ENERGETICKOU ÚČINNOST PRO NÁKUP VÝROBKŮ, SLUŽEB A BUDOV ÚSTŘEDNÍMI VLÁDNÍMI INSTITUCEMI

Ústřední vládní instituce, které nakupují výrobky, služby nebo budovy, je-li to v souladu s nákladovou efektivností, ekonomickou proveditelností, udržitelností v širším smyslu, technickou způsobilostí, jakož i dostatečnou hospodářskou soutěží:

a)

pokud výrobek spadá do působnosti aktu v přenesené pravomoci přijatého na základě směrnice 2010/30/EU nebo do působnosti související prováděcí směrnice Komise, nakupují pouze výrobky splňující kritérium nejvyšší možné třídy energetické účinnosti, a to s ohledem na potřebu zajištění dostatečné hospodářské soutěže;

b)

pokud výrobek, který nespadá pod písmeno a), spadá do působnosti prováděcího opatření v rámci směrnice 2009/125/ES přijatého po vstupu této směrnice v platnost, nakupují pouze výrobky splňující kritéria energetické účinnosti stanovená v uvedeném prováděcím opatření;

c)

nakupují kancelářské přístroje spadající do působnosti rozhodnutí Rady 2006/1005/ES ze dne 18. prosince 2006 o uzavření Dohody mezi vládou Spojených států amerických a Evropským společenstvím o koordinaci programů označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky (1), jež splňují požadavky energetické účinnosti, které nejsou méně náročné než požadavky uvedené v příloze C dohody přiložené k uvedenému rozhodnutí;

d)

nakupují pouze pneumatiky, jež splňují kritérium nejvyšší třídy energetické účinnosti spotřeby paliv definované nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry (2). Tento požadavek nebrání veřejným subjektům, aby v případech odůvodněných bezpečností nebo ochranou veřejného zdraví nakupovaly pneumatiky v nejvyšší třídě přilnavosti za mokra nebo nejvyšší třídě vnějšího hluku odvalování;

e)

při vypisování veřejných soutěží na poskytování služeb vyžadují, aby poskytovatelé služeb používali pro účely poskytování dotyčných služeb pouze výrobky, jež splňují požadavky uvedené v písmenech a) až d). Tento požadavek se vztahuje pouze na nové výrobky, které poskytovatelé služeb zakoupí částečně nebo zcela pro účely poskytování dotyčné služby;

f)

nakupují pouze budovy, jež splňují alespoň minimální požadavky energetické náročnosti podle čl. 5 odst. 1, nebo uzavírají nové nájemní smlouvy pro tyto budovy, ledaže je účelem koupě:

i)

rozsáhlá renovace nebo demolice,

ii)

odprodej budovy veřejným subjektem bez jejího využití pro vlastní účely tohoto subjektu nebo

iii)

její zachování jakožto úředně chráněné stavby jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k její zvláštní architektonické nebo historické hodnotě.

Plnění těchto požadavků se ověří pomocí certifikátů energetické náročnosti podle článku 11 směrnice 2010/31/EU.


(1)  Úř. věst. L 381, 28.12.2006, s. 24.

(2)  Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 46.


PŘÍLOHA IV

ENERGETICKÝ OBSAH VYBRANÝCH PALIV PRO KONEČNOU SPOTŘEBU – PŘEVODNÍ TABULKA  (1)

Energetická komodita

kJ (NCV)

kgoe (NCV)

kWh (NCV)

1 kg koksu

28 500

0,676

7,917

1 kg černého uhlí

17 200 – 30 700

0,411 – 0,733

4,778 – 8,528

1 kg hnědouhelných briket

20 000

0,478

5,556

1 kg černého lignitu

10 500 – 21 000

0,251 – 0,502

2,917 – 5,833

1 kg hnědého uhlí

5 600 – 10 500

0,134 – 0,251

1,556 – 2,917

1 kg ropné břidlice

8 000 – 9 000

0,191 – 0,215

2,222 – 2,500

1 kg rašeliny

7 800 – 13 800

0,186 – 0,330

2,167 – 3,833

1 kg rašelinových briket

16 000 – 16 800

0,382 – 0,401

4,444 – 4,667

1 kg zbytkového topného oleje (těžký topný olej)

40 000

0,955

11,111

1 kg lehkého topného oleje

42 300

1,010

11,750

1 kg pohonné hmoty (benzín)

44 000

1,051

12,222

1 kg parafínu

40 000

0,955

11,111

1 kg zkapalněného ropného plynu

46 000

1,099

12,778

1 kg zemního plynu (2)

47 200

1,126

13,10

1 kg zkapalněného zemního plynu

45 190

1,079

12,553

1 kg dřeva (25% vlhkost) (3)

13 800

0,330

3,833

1 kg pelet / dřevěných briket

16 800

0,401

4,667

1 kg odpadu

7 400 – 10 700

0,177 – 0,256

2,056 – 2,972

1 MJ výhřevnosti

1 000

0,024

0,278

1 kWh elektřiny

3 600

0,086

1 (4)

Zdroj: Eurostat


(1)  Členské státy mohou v odůvodněných případech použít jiné převodní koeficienty.

(2)  93 % metanu.

(3)  Členské státy mohou použít jiné hodnoty v závislosti na typu dřeva, který je v daném členském státě používán nejčastěji.

(4)  Použije se pro výpočet úspor energie vyjádřených v primární energii s využitím přístupu zdola nahoru založeného na konečné spotřebě energie. Pro úspory udané v kWh elektřiny mohou členské státy použít standardní koeficient 2,5. Členské státy mohou v odůvodněných případech použít jiný koeficient.


PŘÍLOHA V

Společné metody a zásady pro výpočet dopadu systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo jiných opatření podle čl. 7 odst. 1, 2 a 9 a čl. 20 odst. 6.

1.

Metody pro výpočet úspor energie pro účely čl. 7 odst. 1 a 2 a odst. 9 druhém pododstavci písm. b), c), d), e) a f) a čl. 20 odst. 6.

Pro výpočet úspor energie mohou povinné, zúčastněné nebo pověřené strany či prováděcí veřejné orgány použít jednu nebo více z těchto metod:

a)

očekávané úspory, s poukazem na výsledky předchozích nezávisle sledovaných energetických zlepšení v obdobných zařízeních. Generický přístup je v tomto případě definován jako „ex ante“;

b)

měřené úspory, podle kterých se úspory ze zavedení opatření, nebo balíčku opatření, určují zaznamenáváním skutečného snížení spotřeby energie s řádným zohledněním faktorů, jako je adicionalita, obydlenost budov, úroveň výroby a povětrnostní podmínky, jež mohou ovlivnit spotřebu. Generický přístup je v tomto případě definován jako „ex post“;

c)

poměrné úspory, při nichž se používají technicko-inženýrské odhady. Tento přístup lze použít pouze v případech, kdy je stanovení spolehlivých měřených údajů pro konkrétní zařízení obtížné nebo neúměrně drahé, např. při nahrazení kompresoru nebo elektrického motoru jiným, jehož výkon v kWh se liší od výkonu, pro který byly naměřeny nezávislé hodnoty úspor, nebo pokud stanovení údajů probíhá na základě metodik a kritérií stanovených na vnitrostátní úrovni kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nezávislými na dotčených povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách;

d)

zkoumané úspory, kdy se určuje reakce spotřebitelů na poradenství, informační kampaně, systémy označování štítky či systémy certifikace nebo na inteligentní měření spotřeby. Tento přístup je možné použít pouze pro úspory vyplývající ze změn chování spotřebitelů. Nelze jej použít u úspor v důsledku zavedení fyzických opatření.

2.

Při stanovování úspor energie v případě opatření v zájmu energetické účinnosti pro účely čl. 7 odst. 1 a 2 a odst. 9 druhém pododstavci písm. b), c), d), e) a f) a čl. 20 odst. 6 se použijí tyto zásady:

a)

ocenit lze pouze úspory překračující tyto úrovně:

i)

výkonnostní emisní normy Unie pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla vyplývající z provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (1) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (2),

ii)

požadavky Unie na odstranění z trhu některých výrobků spojených se spotřebou energie vyplývající z provádění prováděcích opatření podle směrnice 2009/125/ES a

b)

členské státy se pro účely zohlednění klimatických rozdílů mezi regiony mohou rozhodnout, že přizpůsobí úspory energie standardní hodnotě či přizpůsobí odlišné úspory energie v souladu s teplotními rozdíly mezi regiony;

c)

činnosti povinné, zúčastněné nebo pověřené strany musí prokazatelně dostačovat k dosažení uplatňovaných úspor;

d)

úspory, které jsou výsledkem individuálního opatření, může uplatňovat pouze jedna strana;

e)

při výpočtu úspor energie se přihlíží k životnímu cyklu úspor. To lze učinit součtem úspor, jichž bude jednotlivými individuálními opatřeními dosaženo mezi dnem jejich provedení a 31. prosincem 2020. Alternativně mohou členské státy přijmout jinou metodu, u níž se předpokládá dosažení alespoň stejného celkového objemu úspor. Při použití jiných metod členské státy zajistí, aby celkový objem úspor energie vypočtený pomocí těchto jiných metod nebyl vyšší než objem úspor energie, který by byl výsledkem výpočtu provedeného součtem úspor, jichž bude dosaženo jednotlivými individuálními opatřeními mezi dnem jejich provedení a 31. prosincem 2020. Členské státy ve svém prvním vnitrostátním akčním plánu energetické účinnosti podle přílohy XIV této směrnice podrobně popíší, jaké jiné metody použily a jakým způsobem zajistily splnění tohoto závazného požadavku na výpočet; a

f)

opatření povinných, zúčastněných nebo pověřených stran, ať už individuální, či společná, jejichž cílem je dosáhnout trvalé změny výrobků, zařízení či trhů směrem k vyšší úrovni energetické účinnosti, jsou povolena; a

g)

členské státy při podpoře přijímání opatření v zájmu energetické účinnosti zajistí zachování norem kvality pro výrobky, služby a zavádění opatření. V případech, kdy tyto normy neexistují, členské státy spolupracují s povinnými, zúčastněnými nebo pověřenými stranami na jejich zavedení.

3.

Při stanovování úspor energie v důsledku opatření uplatňovaných podle čl. 7 odst. 9 druhého pododstavce písm. a) se použijí tyto zásady:

a)

zohlední se pouze úspory energie, jichž bylo dosaženo daňovými opatřeními, která překračují minimální úrovně zdanění platné pro paliva, jak to vyžaduje směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (3) nebo směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (4);

b)

pro výpočet dopadu se použijí aktuální a reprezentativní úřední údaje o elasticitě cen; a

c)

úspory energie vyplývající z doprovodných nástrojů daňové politiky, včetně fiskálních pobídek nebo plateb do fondu, se započítávají zvlášť.

4.

Oznámení metodiky

Členské státy do 5. prosince 2013 oznámí Komisi své navrhované podrobné metodiky pro fungování systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a pro účely čl. 7 odst. 9 a čl. 20 odst. 6. Tato oznámení, vyjma případů týkajících se daní, obsahují informace o:

a)

povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách nebo prováděcích veřejných orgánech;

b)

cílových odvětvích;

c)

úrovni cíle úspor energie nebo očekávaných úspor, jichž má být dosaženo v rámci celého období i v rámci dílčích období;

d)

délce kontrolního období a dílčích období;

e)

kategoriích způsobilých opatření;

f)

metodice výpočtu, včetně toho, jak bude určována adicionalita a významnost a jaké metodiky a kritéria se použijí pro inženýrské odhady;

g)

životním cyklu opatření;

h)

přístupu přijatém za účelem řešení klimatických rozdílů v rámci jednotlivých členských států;

i)

normách kvality;

j)

protokolech sledování a ověřování a o způsobu, jakým je zajištěna jejich nezávislost na povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách;

k)

protokolech o auditu a

l)

způsobu zohlednění potřeby splnit požadavek podle čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce.

V případech týkajících se daní obsahuje oznámení informace o:

a)

cílových odvětvích a segmentech daňových poplatníků;

b)

prováděcím veřejném orgánu;

c)

očekávaných úsporách, jichž má být dosaženo;

d)

délce trvání daňového opatření a dílčích období a

e)

metodice výpočtu, včetně toho, které elasticity cen jsou použity.


(1)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51.

(4)  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.


PŘÍLOHA VI

Minimální kritéria pro energetické audity včetně energetických auditů prováděných jako součást systémů hospodaření s energií

Energetické audity uvedené v článku 8 jsou založeny na těchto zásadách:

a)

jsou založeny na aktuálních, naměřených, zpětně zjistitelných provozních údajích o spotřebě energie a (v případě elektřiny) profilech zatížení;

b)

obsahují podrobný přezkum profilu energetické spotřeby budov či skupin budov, průmyslových provozů či zařízení včetně dopravy;

c)

vychází, je-li to možné, z analýzy nákladů životního cyklu a nikoli jen z prosté doby návratnosti, a tak zohledňují dlouhodobé úspory, zbytkové hodnoty dlouhodobých investic a diskontní sazby;

d)

jsou přiměřené a dostatečně reprezentativní, aby umožnily vyvození spolehlivých závěrů o celkové energetické náročnosti a spolehlivé určení nejvýraznějších možností zlepšení.

Energetické audity umožňují provádění podrobných a ověřených výpočtů pro navrhovaná opatření, a tak poskytují jasné informace o možných úsporách.

Údaje používané v energetických auditech musí být možné uchovávat pro provádění analýz předchozího vývoje a sledování náročnosti.


PŘÍLOHA VII

Minimální požadavky na vyúčtování a informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby

1.   Minimální požadavky pro vyúčtování

1.1   Vyúčtování na základě skutečné spotřeby

Aby koneční zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat, mělo by být vyúčtování prováděno na základě skutečné spotřeby alespoň jednou ročně a informace o vyúčtování by měly být poskytovány alespoň jednou za čtvrt roku, a to na požádání nebo pokud si spotřebitelé zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, a v ostatních případech dvakrát ročně. Z tohoto požadavku lze vyjmout plyn užívaný pouze pro účely vaření.

1.2   Minimální informace obsažené ve vyúčtování

Členské státy zajistí, aby v případě potřeby koneční zákazníci měli ve svých vyúčtováních, smlouvách, transakcích a stvrzenkách na distribučních místech k dispozici v jasné a pochopitelné podobě tyto informace:

a)

aktuální skutečné ceny a skutečnou spotřebu energie;

b)

srovnání aktuální spotřeby energie konečného zákazníka se spotřebou za stejné období předchozího roku, nejlépe v grafické podobě;

c)

kontaktní údaje na organizace konečných zákazníků, energetické agentury nebo podobné subjekty, včetně adres internetových stránek, u nichž jsou dostupné informace o opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávací profily konečných uživatelů a objektivní technické údaje o energetických spotřebičích.

Členské státy kromě toho v případech, kdy je to možné a přínosné, zajistí, aby koneční zákazníci měli ve svých vyúčtováních, smlouvách, transakcích a stvrzenkách na distribučních místech k dispozici v jasné a pochopitelné podobě srovnání s průměrným normalizovaným nebo referenčním konečným zákazníkem stejné uživatelské kategorie.

1.3   Poradenství týkající se energetické účinnosti doprovázející vyúčtování a další informace pro konečné zákazníky

Při zasílání smluv a změn ve smlouvách a ve vyúčtování, které zákazníci dostávají, nebo na internetových stránkách určených jednotlivým zákazníkům informují distributoři energie, provozovatelé distribučních soustav a maloobchodní prodejci energie své zákazníky jasně a srozumitelně o kontaktních údajích nezávislých středisek pro poskytování poradenství spotřebitelům, energetických agentur nebo podobných institucí, včetně jejich internetových adres, kde mohou získat poradenství ohledně dostupných opatření v zájmu energetické účinnosti, srovnávacích profilů pro jejich spotřebu energie a technických údajů o energetických spotřebičích, které mohou pomoci snížit spotřebu těchto spotřebičů.


PŘÍLOHA VIII

Potenciál pro účinnost v oblasti vytápění a chlazení

1.

Komplexní posouzení vnitrostátních potenciálů pro vytápění a chlazení podle čl. 14 odst. 1 zahrnuje:

a)

popis poptávky po vytápění a chlazení;

b)

prognózu vývoje této poptávky v příštích 10 letech zejména s ohledem na vývoj poptávky, pokud jde o budovy a jednotlivá odvětví průmyslu;

c)

mapu území státu, která při zachování důvěrnosti informací, jež mají z obchodního hlediska citlivou povahu, uvádí:

i)

místa poptávky vytápění a chlazení, včetně

měst a příměstských oblastí s hustotou obyvatelstva 0,3 nebo vyšší a

průmyslových zón s celkovou roční spotřebou vytápění a chlazení více než 20 GWh,

ii)

stávající a plánovanou infrastrukturu pro dálkové vytápění a chlazení,

iii)

možná místa nabídky vytápění a chlazení, včetně

zařízení pro výrobu elektřiny, jejichž celková roční výroba elektřiny dosahuje více než 20 GWh, a

spaloven odpadů,

stávajících a plánovaných zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny užívajících technologie uvedené v části II přílohy I a zařízení dálkového vytápění;

d)

určení poptávky po vytápění a chlazení, která by mohla být uspokojena vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, včetně mikrokogenerace v domácnostech, a dálkovým vytápěním a chlazením;

e)

určení potenciálu pro další vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, a to i pomocí rekonstrukce stávající a výstavby nové generace zařízení a průmyslových zařízení nebo jiných zařízení produkujících odpadní teplo;

f)

určení potenciálu energetické účinnosti infrastruktury dálkového vytápění a chlazení;

g)

strategie, politiky a opatření, jež mají být přijaty v období do roku 2020 a do roku 2030 k využití potenciálu podle písmene e), s cílem uspokojit poptávku podle písmene d), případně včetně návrhů na:

i)

zvýšení podílu kombinované výroby tepla a elektřiny při výrobě tepla a chlazení a při výrobě elektřiny,

ii)

rozvoj účinné infrastruktury pro dálkové vytápění a chlazení s cílem přizpůsobit se rozvoji vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a využití vytápění a chlazení z odpadního tepla a obnovitelných zdrojů energie,

iii)

podporu umístění nových tepelných elektráren a průmyslových podniků produkujících odpadní teplo do míst, kde bude rekuperováno maximální množství dostupného odpadního tepla s cílem uspokojit stávající nebo předpokládanou poptávku po teple a chlazení,

iv)

podporu umístění nových obytných zón nebo nových průmyslových podniků, které při výrobních procesech spotřebovávají teplo, do míst, kde může dostupné odpadní teplo zjištěné při komplexním posouzení přispět ke splnění jejich poptávky po teple a chlazení. Mohlo by se jednat o návrhy podporující seskupení několika jednotlivých zařízení do téže lokality s cílem zajistit optimální sladění poptávky a nabídky tepla a chlazení,

v)

podporu připojení tepelných elektráren, průmyslových podniků produkujících odpadní teplo, spaloven odpadů a dalších zařízení zabývajících se přeměnou odpadů na energii k místní síti dálkového vytápění nebo chlazení,

vi)

podporu připojení obytných zón a průmyslových podniků, které při výrobních procesech spotřebovávají teplo, k místní síti dálkového vytápění nebo chlazení;

h)

podíl vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a zjištěný potenciál a dosažený pokrok podle směrnice 2004/8/ES;

i)

odhad množství uspořené primární energie;

j)

odhad případných opatření veřejné podpory pro vytápění a chlazení, s ročním rozpočtem a vymezením prvku možné podpory. Tím není dotčeno oddělené oznámení režimů veřejné podpory pro účely posouzení státní podpory.

2.

Komplexní posouzení může být ve vhodné míře sestaveno jako souhrn regionálních nebo místních plánů a strategií.


PŘÍLOHA IX

ANALÝZA NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ

Část 1

Obecné zásady pro analýzu nákladů a přínosů

Účelem vypracování analýzy nákladů a přínosů ve vztahu k opatřením na podporu účinnosti při vytápění a chlazení, jak je uvedeno v čl. 14 odst. 3, je poskytnout základ pro rozhodnutí, jehož cílem je kvalifikované stanovení priorit, pokud jde o omezené zdroje na úrovni společnosti.

Analýza nákladů a přínosů se může týkat buď posouzení jednotlivého projektu, nebo skupiny projektů v rámci širšího místního, regionálního nebo vnitrostátního posouzení s cílem stanovit pro danou zeměpisnou oblast pro účely plánování vytápění optimální variantu dodávek tepla nebo chlazení z hlediska nákladové efektivity a přínosů.

Analýza nákladů a přínosů pro účely čl. 14 odst. 3 zahrnuje ekonomickou analýzu zaměřenou na socioekonomické a environmentální faktory.

Analýza nákladů a přínosů zahrnuje tyto kroky a aspekty:

a)

Stanovení ohraničení systému a zeměpisného ohraničení

Příslušný energetický systém je určen rozsahem dotyčné analýzy nákladů a přínosů. Zeměpisné ohraničení se vztahuje na vhodnou a jasně vymezenou zeměpisnou oblast, např. určitý region nebo metropolitní oblast, s cílem vyhnout se v případě jednotlivých projektů volbě nedostatečně optimalizovaných řešení.

b)

Integrovaný přístup k variantám poptávky a nabídky

V analýze nákladů a přínosů se s využitím dostupných údajů zohlední všechny příslušné zdroje nabídky, jež jsou v rámci konkrétního systémového a zeměpisného ohraničení k dispozici, včetně odpadního tepla pocházejícího z výroby elektřiny, průmyslových zařízení a energie z obnovitelných zdrojů, a charakteristické rysy v oblasti poptávky po teple a chlazení, jakož i související trendy.

c)

Vytvoření výchozí úrovně

Výchozí úroveň má sloužit jako referenční bod pro vyhodnocování alternativních scénářů.

d)

Určení alternativních scénářů

Zváží se všechny příslušné alternativy k výchozí úrovni. Scénáře, jež nejsou proveditelné z technických nebo finančních důvodů, v důsledku vnitrostátních předpisů nebo časových omezení, lze vyloučit v rané fázi analýzy nákladů a přínosů, pokud tyto důvody vycházejí z pečlivých, zřejmých a řádně doložených posouzení.

Při analýze nákladů a přínosů by se jako alternativní scénáře k výchozí úrovni měly zohlednit pouze vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné dálkové vytápění a chlazení nebo varianty účinných individuálních dodávek vytápění nebo chlazení.

e)

Metoda pro výpočet čistých přínosů

i)

Celkové dlouhodobé náklady a přínosy variant dodávek tepla nebo chlazení se posoudí a porovnají.

ii)

Kritériem pro výpočet je kritérium čisté současné hodnoty.

iii)

Zvolí se takový časový horizont, aby byly zahrnuty veškeré příslušné náklady a přínosy scénářů. Například pro plynovou elektrárnu by vhodným časovým horizontem mohla být doba 25 let, pro systém dálkového vytápění doba 30 let nebo pro topná zařízení, jako jsou kotle, doba 20 let.

f)

Výpočet a prognózy cen a jiné odhady pro ekonomickou analýzu

i)

Členské státy poskytnou pro účely analýzy nákladů a přínosů odhady týkající se cen důležitých vstupních a výstupních faktorů a diskontních sazeb.

ii)

Diskontní sazba použitá při ekonomické analýze pro výpočet čisté současné hodnoty se zvolí na základě evropských nebo vnitrostátních pokynů (1).

iii)

Členské státy podle potřeby použijí vnitrostátní, evropské či mezinárodní prognózy vývoje cen energií ve svém celostátním, regionálním nebo místním kontextu.

iv)

Ceny použité v ekonomické analýze musí odrážet skutečné socioekonomické náklady a přínosy a měly by v maximální možné míře zahrnovat externí náklady, jako jsou účinky v oblasti životního prostředí nebo zdraví, tedy pokud existuje tržní cena nebo pokud je již zahrnuta v evropských nebo vnitrostátních předpisech.

g)

Ekonomická analýza: soupis účinků

Ekonomická analýza zohlední všechny příslušné ekonomické účinky.

V analyzovaných scénářích mohou členské státy v procesu rozhodování posoudit a zohlednit náklady a úspory energie vyplývající ze zvýšené pružnosti dodávek energie a z optimálnějšího provozu elektroenergetických sítí včetně nákladů, které nevzniknou, a úspor vyplývajících z omezení investic do infrastruktury.

Zohledňované náklady a přínosy zahrnují alespoň:

i)

Přínosy

hodnotu výstupu pro spotřebitele (teplo a elektřina),

v maximální možné míře vnější přínosy, jako jsou přínosy v oblasti životního prostředí nebo zdraví.

ii)

Náklady

kapitálové náklady na zařízení a vybavení,

kapitálové náklady souvisejících energetických sítí,

variabilní a fixní provozní náklady,

náklady na energie,

v maximální možné míře náklady v důsledku účinků v oblasti životního prostředí a zdraví.

h)

Analýza citlivosti:

Provede se analýza citlivosti za účelem posouzení nákladů a přínosů projektu nebo skupiny projektů na základě odlišných cen energií, diskontních sazeb a jiných variabilních faktorů, jež mají významný dopad na výsledek výpočtů.

Členské státy určí příslušné orgány pověřené prováděním analýz nákladů a přínosů podle článku 14. Mohou vyžadovat, aby příslušné místní, regionální a vnitrostátní orgány nebo provozovatelé jednotlivých zařízení provedli ekonomickou a finanční analýzu. Poskytnou podrobné údaje o metodách a odhadech v souladu s touto přílohou a stanoví a zveřejní postupy pro provádění ekonomické analýzy.

Část 2

Zásady pro účely čl. 14 odst. 5 a 7

Analýzy nákladů a přínosů poskytují informace pro účely opatření uvedených v čl. 14 odst. 5 a 7:

Pokud je plánováno zařízení pro samostatnou výrobu elektřiny nebo zařízení bez rekuperace tepla, provede se porovnání plánovaného zařízení nebo plánované rekonstrukce s rovnocenným zařízením, které vyrábí stejné množství elektřiny nebo procesního tepla, avšak disponuje systémem rekuperace odpadního tepla a dodává teplo prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo sítí dálkového vytápění a chlazení.

Posouzení v rámci daného zeměpisného ohraničení zohlední plánované zařízení a jakékoli vhodné existující či potenciální místo poptávky po teple, jež by tímto zařízením mohlo být zásobováno, a to s ohledem na rozumné možnosti (například technickou proveditelnost a vzdálenost).

Ohraničení systému se stanoví tak, aby zahrnulo plánované zařízení a tepelná zatížení, jako například budovu či budovy a průmyslový proces. V rámci tohoto ohraničení systému se stanoví a porovnají celkové náklady na poskytování tepla a elektřiny pro oba případy.

Tepelná zatížení zahrnují stávající tepelná zatížení, například průmyslová zařízení nebo stávající systém dálkového vytápění, a v městských oblastech rovněž tepelné zatížení a náklady, jež by vznikly, pokud by skupina budov nebo část města byly vybaveny novou sítí dálkového vytápění nebo by došlo k jejich napojení na novou síť dálkového vytápění.

Analýza nákladů a přínosů vychází z popisu plánovaného zařízení a srovnávacího zařízení nebo srovnávacích zařízení, jenž zahrnuje elektrický, případně tepelný výkon, druh paliva, plánované použití a plánovaný roční počet provozních hodin, umístění a poptávku po elektřině a teple.

Pro účely daného srovnání se zohlední poptávka po tepelné energii a druhy vytápění a chlazení používané místy poptávky po teple nacházejícími se v okolí. Do srovnání jsou zahrnuty náklady infrastruktury pro plánované i srovnávací zařízení.

Analýza nákladů a přínosů pro účely čl. 14 odst. 5 zahrnuje ekonomickou analýzu zaměřenou na finanční analýzu odrážející skutečné transakce peněžních toků vyplývající z investic do jednotlivých zařízení a z jejich provozu.

Projekty s kladným výsledkem analýzy nákladů a přínosů jsou takové projekty, u nichž je součet diskontovaných přínosů v ekonomické a finanční analýze vyšší než součet diskontovaných nákladů (čistý přínos).

Členské státy stanoví hlavní zásady pro metodiku, odhady a časový horizont pro ekonomickou analýzu.

Členské státy mohou požadovat, aby společnosti odpovědné za provoz tepelných elektráren, průmyslových podniků, sítí dálkového vytápění a chlazení, nebo jiné strany, na něž má vliv vymezené ohraničení systému a zeměpisné ohraničení, poskytly údaje, jež budou využity při posuzování nákladů a přínosů jednotlivých zařízení.


(1)  Národní diskontní sazba zvolená pro účely ekonomické analýzy by měla zohledňovat údaje poskytnuté Evropskou centrální bankou.


PŘÍLOHA X

Záruka původu elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny

a)

Členské státy přijmou opatření s cílem zajistit, aby:

i)

záruka původu elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny:

umožňovala výrobcům prokazovat, že elektřina, kterou prodávají, je vyrobena z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, a byla za tímto účelem vydávána na žádost výrobce,

byla přesná, spolehlivá a zabezpečená proti podvodu,

byla vydávána, přenášena a zrušována elektronicky,

ii)

tatáž energetická jednotka z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny byla zohledněna pouze jednou.

b)

Záruka původu podle čl. 14 odst. 10 obsahuje alespoň tyto informace:

i)

základní údaje, umístění, typ a výkon (tepelný a elektrický) zařízení, ve kterém byla energie vyrobena,

ii)

data a místa výroby,

iii)

nižší výhřevnost zdroje paliva, ze kterého byla elektřina vyrobena,

iv)

množství a využití tepla vyrobeného spolu s elektřinou,

v)

množství elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny podle přílohy II, na kterou se vztahuje záruka,

vi)

úspory primární energie vypočtené podle přílohy II a založené na harmonizovaných referenčních hodnotách účinnosti uvedených v písmenu f) přílohy II,

vii)

nominální elektrickou a tepelnou účinnost zařízení,

viii)

zda zařízení obdrželo investiční podporu a v jaké výši,

ix)

zda energetická jednotka obdržela jinou podporu ze strany vnitrostátního režimu podpory a v jaké výši a druh režimu podpory,

x)

datum uvedení zařízení do provozu a

xi)

datum a zemi vydání a jedinečné identifikační číslo.

Záruka původu se standardně vystavuje pro 1 MWh. Týká se čistého elektrického výkonu měřeného na hranici zařízení a předaného do elektrické sítě.


PŘÍLOHA XI

Kritéria energetické účinnosti pro regulaci energetické sítě a pro sazby v elektroenergetických sítích

1.

Síťové sazby odrážejí náklady související s úsporami nákladů v sítích dosaženými na straně poptávky a na základě opatření reagujících na poptávku a na základě distribuované výroby energie, včetně úspor v důsledku snížení nákladů na dodání nebo investic do sítí a optimálnějšího provozování sítě.

2.

Regulace sítě a sazby nebrání provozovatelům sítí či maloobchodním prodejcům ve zpřístupňování systémových služeb pro opatření reagující na poptávku, řízení poptávky a distribuovanou výrobu energie na organizovaných trzích s elektřinou, zejména:

a)

posunutí zatížení ze strany konečných zákazníků z doby špičky na dobu mimo špičku s ohledem na dostupnost energie vyráběné z obnovitelných zdrojů, energie z kombinované výroby tepla a elektřiny a distribuované výroby energie;

b)

úspory energie v důsledku reakce agregátorů energie na poptávku rozptýlených spotřebitelů;

c)

snížení poptávky v důsledku opatření v zájmu energetické účinnosti prováděných poskytovateli energetických služeb, včetně společností poskytujících energetické služby;

d)

připojení a řízení odběru z výrobních zdrojů při nižších napětích;

e)

připojení výrobních zdrojů nacházejících se blíže míst spotřeby a

f)

skladování energie.

Pro účely tohoto ustanovení termín „organizované trhy s elektřinou“ zahrnuje mimoburzovní trhy a burzy s elektřinou pro obchodování s energií, kapacitou, vyrovnávací kapacitou a pomocnými službami ve všech časových rámcích včetně termínovaných, denních a vnitrodenních trhů.

3.

Síťové či maloobchodní sazby mohou podporovat dynamickou tvorbu cen v rámci opatření reagujících na poptávku konečných zákazníků, například:

a)

sazby stanovené v závislosti na době používání;

b)

ceny v době vrcholné špičky;

c)

ceny v reálném čase a

d)

úlevy za snížení odběru v době špiček.


PŘÍLOHA XII

POŽADAVKY NA ENERGETICKOU ÚČINNOST PRO PROVOZOVATELE PŘENOSOVÝCH SOUSTAV A PROVOZOVATELE DISTRIBUČNÍCH SOUSTAV

Provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav musí:

a)

vypracovat a zveřejnit svá standardní pravidla pro hrazení a sdílení nákladů na technické úpravy, jako je připojení k elektrické síti a posílení sítě, zlepšení provozu sítě a pravidla pro nediskriminační uplatňování kodexů sítě, které jsou nutné pro začlenění nových výrobců dodávajících do propojené distribuční soustavy elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny;

b)

poskytnout každému novému výrobci elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, který chce být připojen k soustavě, komplexní a nezbytné informace, které potřebuje, včetně:

i)

komplexního a podrobného odhadu nákladů souvisejících s připojením,

ii)

přiměřených a přesných lhůt pro přijetí a vyřízení žádosti o připojení k síti,

iii)

přiměřenou přibližnou lhůtu nezbytnou pro každé navrhované připojení k síti. Celkový proces připojení k síti by neměl trvat déle než 24 měsíců, s přihlédnutím k tomu, co je přiměřeně proveditelné a nediskriminační;

c)

zavést standardizované a zjednodušené postupy pro připojení rozptýlených výrobců elektřiny z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny s cílem usnadnit jejich připojení k síti.

Standardní pravidla podle písmene a) jsou založena na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích, která zohledňují zejména všechny náklady a přínosy související s připojením těchto výrobců k síti. Mohou umožnit různé typy připojení.


PŘÍLOHA XIII

Minimální prvky, které mají být obsaženy ve smlouvách o energetických službách uzavíraných s veřejným sektorem nebo v souvisejících specifikacích výběrového řízení

Jasný a transparentní seznam opatření v oblasti účinnosti, která mají být prováděna, nebo výsledků v oblasti účinnosti, kterých má být dosaženo.

Zaručené úspory, jichž má být dosaženo prováděním opatření obsažených ve smlouvě.

Trvání a důležité milníky smlouvy, podmínky výpovědi a výpovědní lhůta.

Jasný a transparentní seznam povinností každé smluvní strany.

Referenční údaj (údaje) umožňující zjistit dosažené úspory.

Jasný a transparentní seznam kroků, které je třeba učinit pro provedení opatření nebo souboru opatření, a případně související náklady.

Povinnost provádět v plném rozsahu opatření obsažená ve smlouvě a zdokumentovat veškeré změny provedené v průběhu projektu.

Předpisy stanovující začlenění rovnocenných požadavků do veškerých dílčích smluv se třetími stranami.

Jasné a transparentní informace o finančních důsledcích projektu a rozdělení podílu obou stran smlouvy na dosažených peněžních úsporách (tj. odměně poskytovatele služeb).

Jasná a transparentní ustanovení o měření a ověřování dosažených zaručených úspor, kontrolách kvality a zárukách.

Ustanovení objasňující postup za účelem reakce na měnící se rámcové podmínky, které se dotýkají obsahu a výsledku smlouvy (tj. změny v cenách energie, v intenzitě využívání zařízení).

Podrobné informace o povinnostech každé ze smluvních stran a o sankcích za jejich porušení.


PŘÍLOHA XIV

OBECNÝ RÁMEC PRO PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Část 1

Obecný rámec pro vypracovávání výročních zpráv

Výroční zprávy podle čl. 24 odst. 1 poskytují základ pro sledování pokroku při plnění vnitrostátních cílů pro rok 2020. Členské státy zajistí, aby zprávy obsahovaly minimálně tyto údaje:

a)

odhad těchto ukazatelů za rok předcházející uplynulému roku (rok X (1)–2):

i)

spotřeba primární energie,

ii)

celková konečná spotřeba energie,

iii)

konečná spotřeba energie podle odvětví:

průmysl,

doprava (rozlišit osobní a nákladní dopravu, jsou-li údaje k dispozici),

domácnosti,

služby,

iv)

hrubá přidaná hodnota podle odvětví:

průmysl,

služby,

v)

disponibilní příjem domácností,

vi)

hrubý domácí produkt (HDP),

vii)

výroba elektřiny z tepelných elektráren,

viii)

výroba elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny,

ix)

výroba tepla z tepelných elektráren,

x)

výroba tepla ze zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny, včetně odpadního tepla z průmyslových procesů,

xi)

spotřeba paliva pro výrobu elektřiny z tepelných elektráren,

xii)

počet osobokilometrů (oskm), jsou-li údaje k dispozici,

xiii)

počet tunokilometrů (tkm), jsou-li údaje k dispozici,

xiv)

počet kilometrů kombinované dopravy (oskm + tkm), nejsou-li údaje podle bodů xii) a xiii) k dispozici,

xv)

počet obyvatel.

U odvětví, ve kterých spotřeba energie zůstává stejná nebo roste, členské státy analyzují příčiny tohoto stavu a připojí své hodnocení odhadů.

Druhá zpráva a následující zprávy obsahují rovněž informace uvedené v písmenech b) až e) níže:

b)

aktualizace důležitých legislativních a nelegislativních opatření provedených v předchozím roce, jež přispívají ke splnění celkových vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti do roku 2020;

c)

celková podlahová plocha budov s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 500 m2 a od 9. července 2015 větší než 250 m2 ve vlastnictví a v užívání těch ústředních vládních institucí členských států, které k 1. lednu roku, v němž se předkládá zpráva, nesplňovaly požadavky energetické náročnosti podle čl. 5 odst. 1;

d)

celková podlahová plocha vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí členských států, které byly v předchozím roce renovovány podle čl. 5 odst. 1, nebo objem úspor energie ve způsobilých budovách ve vlastnictví a v užívání jejich ústředních vládních institucí podle čl. 5 odst. 6;

e)

úspory energie dosažené v rámci vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti podle čl. 7 odst. 1 nebo alternativních opatření přijatých podle čl. 7 odst. 9.

První zpráva obsahuje také vnitrostátní cíl podle čl. 3 odst. 1.

Členské státy mohou do výročních zpráv podle čl. 24 odst. 1 zahrnout také doplňující vnitrostátní cíle. Mohou se vztahovat zejména ke statistickým ukazatelům uvedeným v písmenu a) této části nebo k jejich kombinaci, například energetická náročnost z hlediska primární energie a konečné spotřeby nebo energetická náročnost podle odvětví.

Část 2

Obecný rámec pro vnitrostátní akční plány energetické účinnosti

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti podle čl. 24 odst. 2 poskytují rámec pro rozvoj vnitrostátních strategií zvyšování energetické účinnosti.

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti zahrnují opatření zaměřená na významné zvýšení energetické účinnosti a očekávané/dosažené úspory energie, včetně úspor při dodávce, přenosu nebo přepravě a distribuci energie, jakož i konečného využití energie. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahovaly minimálně tyto údaje:

1.

Cíle a strategie

orientační vnitrostátní cíl v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, jak to vyžaduje čl. 3 odst. 1,

vnitrostátní orientační cíl v oblasti úspor energie stanovený v čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/32/ES,

jiné existující cíle v oblasti energetické účinnosti týkající se celého hospodářství nebo konkrétních odvětví.

2.

Opatření a úspory energie

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti uvádějí informace o přijatých nebo plánovaných opatřeních s ohledem na provádění hlavních prvků této směrnice a o souvisejících úsporách.

a)

Úspory primární energie

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahují seznam významných opatření a kroků přijatých za účelem úspory primární energie ve všech odvětvích hospodářství. U každého opatření nebo souboru opatření/kroků se uvedou odhady očekávaných úspor do roku 2020 a úspor dosažených k datu vypracování zprávy.

Pokud jsou k dispozici, měly by být uvedeny informace o dalších dopadech nebo přínosech těchto opatření (snížení emisí skleníkových plynů, zlepšení kvality ovzduší, vytváření pracovních míst atd.) a rozpočtu na jejich provedení.

b)

Úspory v konečné spotřebě energie

První a druhý vnitrostátní akční plán energetické účinnosti obsahuje výsledky dosažené při plnění cíle v oblasti úspor v konečné spotřebě energie stanoveného v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2006/32/ES. Pokud není k dispozici výpočet/odhad úspor pro každé opatření, uvede se snížení spotřeby energie na úrovni odvětví dosažené v důsledku (kombinace) opatření.

První a druhý vnitrostátní akční plán energetické účinnosti také uvede metodiku pro měření nebo výpočet použitou pro výpočet úspor energie. Pokud se použije „doporučená metodika (2)“, měly by být ve vnitrostátním akčním plánu energetické účinnosti uvedeny příslušné odkazy.

3.

Konkrétní informace související s ustanoveními této směrnice

3.1

Veřejné subjekty (článek 5)

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahují seznam veřejných subjektů, které mají vypracován plán energetické účinnosti podle čl. 5 odst. 7.

3.2

Povinné zvyšování energetické účinnosti (článek 7)

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahují vnitrostátní koeficienty zvolené podle přílohy IV.

První vnitrostátní akční plán energetické účinnosti obsahuje krátký popis vnitrostátního systému uvedeného v čl. 7 odst. 1 nebo alternativních opatření přijatých podle čl. 7 odst. 9.

3.3

Energetické audity a systémy hospodaření s energií (článek 8)

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti uvádějí:

a)

počet energetických auditů provedených v předchozím období;

b)

počet energetických auditů provedených ve velkých podnicích za předchozí období;

c)

počet velkých společností na jejich území, s uvedením počtu těch, na které se vztahuje čl. 8 odst. 5.

3.4

Podpora účinného vytápění a chlazení (článek 14)

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahují posouzení pokroku dosaženého při provádění komplexního posouzení podle čl. 14 odst. 1.

3.5

Přenos nebo přeprava a distribuce energie (článek 15)

První vnitrostátní akční plán energetické účinnosti a následující zprávy, které mají být poté vypracovávány každých 10 let, zahrnují provedené posouzení, opatření a investice určené s cílem využít potenciál energetické účinnosti v infrastruktuře v oblasti plynu a elektřiny podle čl. 15 odst. 2.

3.6

Členské státy v rámci vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti podávají zprávu o opatřeních přijatých za účelem umožnění a rozvoje reakce na poptávku ve smyslu článku 15.

3.7

Dostupnost systémů kvalifikace, akreditace a certifikace (článek 16)

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahují informace o dostupných systémech kvalifikace, akreditace a certifikace nebo rovnocenných kvalifikačních systémech pro poskytovatele energetických služeb, energetických auditů a opatření ke zvyšování energetické účinnosti.

3.8

Energetické služby (článek 18)

Vnitrostátní akční plány energetické účinnosti obsahují odkaz na internetovou stránku, kde je možné získat přístup k seznamu nebo rozhraní poskytovatelů energetických služeb podle čl. 18 odst. 1 písm. c).

3.9

Další opatření na podporu energetické účinnosti (článek 19)

První vnitrostátní akční plán energetické účinnosti obsahuje seznam opatření podle čl. 19 odst. 1.


(1)  X = probíhající rok.

(2)  Doporučení týkající se metod měření a ověřování v rámci směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách.


PŘÍLOHA XV

Srovnávací tabulka

Směrnice 2004/8/ES

Tato směrnice

Článek 1

Čl. 1 odst. 1

Článek 2

Čl. 1 odst. 1

Čl. 3 písm. a)

Čl. 2 bod 30

Čl. 3 písm. b)

Čl. 2 bod 32

Čl. 3 písm. c)

Čl. 2 bod 31

Čl. 3 písm. d)

Čl. 2 bod 33

Čl. 3 písm. e) a f)

Čl. 3 písm. g)

Čl. 2 bod 35

Čl. 3 písm. h)

Čl. 3 písm. i)

Čl. 2 bod 34

Čl. 3 písm. j)

Čl. 3 písm. k)

Čl. 2 bod 36

Čl. 3 písm. l)

Čl. 2 bod 37

Čl. 3 písm. m)

Čl. 2 bod 39

Čl. 3 písm. n)

Čl. 2 bod 38

Čl. 3 písm. o)

Čl. 2 body 40, 41, 42, 43 a 44

Čl. 4 odst. 1

Příloha II písm. f) bod 1

Čl. 4 odst. 2

Čl. 14 odst. 10 druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 3

Článek 5

Čl. 14 odst. 10 první pododstavec a příloha X

Článek 6

Čl. 14 odst. 1 a 3 a přílohy VIII a IX

Čl. 7 odst. 1

Čl. 14 odst. 11

Čl. 7 odst. 2 a 3

Článek 8

Čl. 15 odst. 5

Čl. 15 odst. 6, 7, 8 a 9

Článek 9

Čl. 10 odst. 1 a 2

Čl. 14 odst. 1, čl. 24 odst. 2 a příloha XIV část 2

Čl. 10 odst. 3

Čl. 24 odst. 6

Článek 11

Čl. 24 odst. 3

Čl. 24 odst. 5

Čl. 12 odst. 1 a 3

Čl. 12 odst. 2

Příloha II písm. c)

Článek 13

Čl. 22 odst. 2

Článek 14

Článek 15

Článek 28

Článek 16

Článek 17

Článek 29

Článek 18

Článek 30

Příloha I

Příloha I část II

Příloha II

Příloha I část I a poslední pododstavec části II

Příloha III

Příloha II

Příloha IV

Příloha VIII

Příloha IX


Směrnice 2006/32/ES

Tato směrnice

Článek 1

Čl. 1 odst. 1

Článek 2

Čl. 1 odst. 1

Čl. 3 písm. a)

Čl. 2 bod 1

Čl. 3 písm. b)

Čl. 2 bod 4

Čl. 3 písm. c)

Čl. 2 bod 6

Čl. 3 písm. d)

Čl. 2 bod 5

Čl. 2 body 2 a 3

Čl. 3 písm. e)

Čl. 2 bod 7

Čl. 3 písm. f), g), h) a i)

Čl. 2 body 8 až 19

Čl. 3 písm. j)

Čl. 2 bod 27

Čl. 2 bod 28

Čl. 3 písm. k)

Čl. 3 písm. l)

Čl. 2 bod 25

Čl. 2 bod 26

Čl. 3 písm. m)

Čl. 3 písm. n)

Čl. 2 bod 23

Čl. 3 písm. o)

Čl. 2 bod 20

Čl. 3 písm. p)

Čl. 2 bod 21

Čl. 3 písm. q)

Čl. 2 bod 22

Čl. 3 písm. r) a s)

Čl. 2 body 24, 29, 44 a 45

Článek 3

Článek 4

Článek 4

Článek 5

Články 5 a 6

Čl. 6 odst. 1 písm. a)

Čl. 7 odst. 8 písm. a) a b)

Čl. 6 odst. 1 písm. b)

Čl. 18 odst. 3

Čl. 6 odst. 2

Čl. 7 odst. 1, 5, 6, 7, 9, 10, 11 a 12

Čl. 7 odst. 2 a 3

Čl. 6 odst. 3

Čl. 18 odst. 2 písm. b) a c)

Čl. 6 odst. 5

Článek 7

Článek 17

Článek 8

Čl. 16 odst. 1

Čl. 16 odst. 2 a 3

Čl. 9 odst. 1

Článek 19

Čl. 9 odst. 2

Čl. 18 odst. 1 písm. d) a bod i)

Čl. 18 odst. 1 písm. a), b), c), d) bod ii) a písm. e)

Čl. 10 odst. 1

Čl. 15 odst. 4

Čl. 10 odst. 2

Čl. 15 odst. 3

Čl. 15 odst. 7, 8 a 9

Článek 11

Článek 20

Čl. 12 odst. 1

Čl. 8 odst. 1

Čl. 12 odst. 2

Čl. 8 odst. 2, 3, 4, 5, 6 a 7

Čl. 12 odst. 3

Čl. 13 odst. 1

Článek 9

Čl. 13 odst. 2

Článek 10 a příloha VII bod 1.1

Čl. 13 odst. 3

Příloha VII body 1.2 a 1.3

Článek 11

Článek 12

Článek 13

Čl. 15 odst. 1 a 2

Čl. 18 odst. 2 písm. a) a d)

Článek 21

Čl. 14 odst. 1 a 2

Čl. 24 odst. 1 a 2

Čl. 14 odst. 3

Čl. 14 odst. 4 a 5

Čl. 24 odst. 3

Čl. 24 odst. 4 a 7 až 11

Čl. 22 odst. 1

Čl. 15 odst. 1

Čl. 22 odst. 2

Čl. 15 odst. 2, 3 a 4

Článek 23

Článek 25

Článek 16

Článek 26

Článek 17

Článek 27

Článek 18

Článek 28

Článek 19

Článek 29

Článek 20

Článek 30

Příloha I

Příloha II

Příloha IV

Příloha III

Příloha IV

Příloha V

Příloha VI

Příloha III

Příloha V

Příloha VI

Příloha VII

Příloha XI

Příloha XII

Příloha XIII

Příloha XIV

Příloha XV


14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/57


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/29/EU

ze dne 25. října 2012,

kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Unie si stanovila cíl udržet a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, jehož základním kamenem je vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v občanských a trestních věcech.

(2)

Unie je odhodlána chránit oběti trestných činů a zavést ve vztahu k nim minimální pravidla a Rada přijala rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (4). Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (5), přijatý Evropskou radou na zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009, uložil Komisi a členským státům, aby prověřily, jak zlepšit právní předpisy a praktická opatření na podporu ochrany obětí, přičemž se zvláštní pozornost zaměří na podporu a uznání všech obětí, a přednostně obětí terorismu.

(3)

Čl. 82 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) upravuje stanovení minimálních pravidel platných v členských státech pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním rozměrem, zejména pokud jde o práva obětí trestného činu.

(4)

Ve svém usnesení ze dne 10. června 2011 o plánu posílení práv a ochrany obětí, zejména v trestním řízení (6) (dále jen „Budapešťský plán“), Rada uvedla, že na úrovni Unie by měla být přijata opatření na posílení práv, podpory a ochrany obětí trestných činů. Za tímto účelem a v souladu s uvedeným usnesením je cílem této směrnice revidovat a doplnit zásady uvedené v rámcovém rozhodnutí 2001/220/SVV a významným způsobem pokročit v úrovni ochrany obětí v celé Unii, a to zejména v rámci trestního řízení.

(5)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách (7) vyzval členské státy, aby zlepšily své vnitrostátní právní předpisy a politiky zaměřené proti všem formám násilí na ženách a aby zahájily kroky k boji proti příčinám násilí páchaného na ženách, v neposlední řadě prostřednictvím preventivních opatření, a vyzval Unii, aby všem obětem násilí zaručila právo na pomoc a podporu.

(6)

Ve svém usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (8) Evropský parlament navrhl strategii boje proti násilí páchanému na ženách, domácímu násilí a mrzačení ženských pohlavních orgánů coby základ pro budoucí trestněprávní legislativní nástroje proti násilí založenému na pohlaví, včetně rámce pro boj proti násilí páchanému na ženách (politika, prevence, ochrana, stíhání, poskytování a partnerství), na niž má navazovat akční plán Unie. K nástrojům mezinárodního práva pro tuto oblast patří Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), přijatá dne 18. prosince 1979, doporučení a rozhodnutí výboru CEDAW a Úmluva Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, přijatá dne 7. dubna 2011.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (9) zavádí mechanismus pro vzájemné uznávání ochranných opatření v trestních věcech mezi členskými státy. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii (11) se zabývají mimo jiné konkrétními potřebami jednotlivých kategorií obětí obchodování s lidmi, pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí a dětské pornografie.

(8)

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (12) uznává, že terorismus představuje jedno z nejzávažnějších porušení zásad, na nichž je Unie založena, včetně zásady demokracie, a potvrzuje, že terorismus mimo jiné představuje hrozbu pro svobodný výkon lidských práv.

(9)

Trestný čin je škodlivý pro společnost a zároveň představuje porušení individuálních práv obětí. Oběti trestného činu by proto měly být jako takové uznány a mělo by s nimi být zacházeno s respektem, citlivě a profesionálně bez jakékoli diskriminace založené například na rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku, pohlaví, vyjádření pohlavní identity, pohlavní identitě, sexuální orientaci, statusu z hlediska práva k pobytu nebo zdravotního stavu. Ve všech kontaktech s kterýmkoli příslušným orgánem, který vyvíjí činnost v rámci trestního řízení, a s jakoukoli službou, jež přichází do styku s oběťmi, jako například službou pro podporu obětí nebo službou restorativní justice by měla být zohledněna osobní situace obětí trestného činu a jejich bezprostřední potřeby, věk, pohlaví, případné zdravotní postižení a úroveň vyspělosti obětí trestného činu při současném respektování jejich tělesné, duševní a mravní nedotknutelnosti. Oběti trestného činu by měly být chráněny před sekundární a opakovanou viktimizací, před zastrašováním a před odvetou, měly by mít k dispozici vhodnou podporu, která by usnadnila jejich zotavení, a dostatečný přístup k právní ochraně.

(10)

Tato směrnice se nezabývá podmínkami pobytu obětí trestných činů na území členských států. Členské státy by měly přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby práva stanovená touto směrnicí nebyla podmíněna povolením oběti k pobytu na jejich území nebo jejím státním občanstvím či národností. Ohlášení trestného činu a účast na trestním řízení nezakládají žádná práva oběti, pokud jde o povolení k pobytu.

(11)

Tato směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy mohou rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany.

(12)

Právy stanovenými v této směrnici nejsou dotčena práva pachatele. „Pachatelem“ se rozumí osoba odsouzená za spáchání trestného činu. Pro účely této směrnice, a aniž je dotčena presumpce neviny, se jím však rozumí i osoba podezřelá či obviněná, a to před případným uznáním viny či odsouzením.

(13)

Tato směrnice se uplatňuje v souvislosti s trestnými činy spáchanými v rámci Unie a s trestním řízením, které v Unii probíhá. Obětem trestných činů spáchaných mimo území Unie uděluje práva pouze v souvislosti s trestním řízením, které probíhá v Unii. Trestní oznámení podaná u příslušných orgánů mimo Unii, jako jsou velvyslanectví, nezakládají povinnosti stanovené touto směrnicí.

(14)

V souladu s Listinou základních práv Evropské unie a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte přijatou dne 20. listopadu 1989 musí být prvořadým hlediskem při uplatňování této směrnice nejlepší zájem dětí. Dětské oběti by měly být považovány za nositele práv stanovených touto směrnicí v plném rozsahu a v souladu s tím by s nimi mělo být zacházeno; měly by mít právo uvedená práva vykonávat způsobem, který zohledňuje jejich schopnost vytvářet si vlastní názor.

(15)

Při uplatňování této směrnice by členské státy měly zajistit, aby oběti se zdravotním postižením mohly plně požívat práv stanovených v této směrnici stejně jako ostatní, a to zejména usnadněním přístupu do prostor, v nichž je trestní řízení vedeno, a usnadněním přístupu k informacím.

(16)

Oběti terorismu jsou vystaveny útokům, jejichž hlavním cílem je poškodit společnost. Mohou proto potřebovat zvláštní pozornost, podporu a ochranu s ohledem na zvláštní povahu trestného činu, který na nich byl spáchán. Oběti terorismu mohou být pod značným dohledem veřejnosti a nezřídka potřebují společenské uznání a ohleduplné jednání ze strany společnosti. Členské státy by proto měly brát na vědomí zejména potřeby obětí terorismu a měly by usilovat o ochranu jejich důstojnosti a bezpečnosti.

(17)

Násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví, se považuje za násilí na základě pohlaví. Jeho důsledkem může být fyzická, sexuální, citová či psychická újma oběti nebo její ekonomická ztráta. Násilí na základě pohlaví se považuje za formu diskriminace a za porušení základních svobod oběti a zahrnuje násilí v rámci úzkých svazků, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování), obchodování s lidmi, zotročování a různé druhy škodlivých praktik, jako jsou vynucené sňatky, mrzačení ženských genitálií a takzvané „zločiny ze cti“. Ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často vyžadují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety spojenými s tímto násilím.

(18)

Pokud je násilí páchané v rámci úzkého svazku, dopouští se ho osoba, jež je stávajícím či bývalým manželem, partnerem nebo jiným rodinným příslušníkem oběti, bez ohledu na to, zda pachatel s obětí sdílí nebo sdílel společnou domácnost. Toto násilí by mohlo zahrnovat násilí fyzické, sexuální, psychické nebo ekonomické a jeho důsledkem může být fyzická, duševní nebo citová újma nebo ekonomická ztráta. Násilí v rámci úzkého svazku představuje závažný a často skrytý sociální problém, který může způsobit systematické psychické a fyzické trauma se závažnými důsledky, jelikož pachatel je osobou, jíž by oběť měla být s to důvěřovat. Oběti násilí v rámci úzkého svazku by proto mohly potřebovat zvláštní opatření zaměřená na jejich ochranu. Tento druh násilí neúměrně více postihuje ženy a situace může být horší, je-li daná žena na pachateli závislá ekonomicky, společensky nebo s ohledem na její právo k pobytu.

(19)

Osoba by měla být považována za oběť bez ohledu na to, zda je pachatel identifikován, zajištěn, stíhán nebo odsouzen, a bez ohledu na rodinný vztah mezi nimi. Může se stát, že v důsledku trestného činu mohou být poškozeni rovněž rodinní příslušníci obětí. V důsledku trestného činu mohou být poškozeni zejména rodinní příslušníci osoby, jejíž smrt byla přímo způsobena trestným činem. Tito rodinní příslušníci, kteří jsou nepřímými oběťmi trestného činu, by proto měli rovněž požívat ochrany podle této směrnice. Členské státy by však měly mít možnost stanovit postupy na omezení počtu rodinných příslušníků, kteří mohou využít práv podle této směrnice. V případě dítěte by mělo být k výkonu práv stanovených v této směrnici oprávněno dítě, nebo není-li to v nejlepším zájmu dítěte, držitel rodičovské zodpovědnosti jménem tohoto dítěte. Touto směrnicí nejsou dotčeny žádné vnitrostátní správní postupy vyžadované pro označení určité osoby za oběť.

(20)

Postavení obětí v systému trestního soudnictví a skutečnost, zda se mohou aktivně účastnit trestního řízení, se mezi jednotlivými členskými státy liší v závislosti na příslušném vnitrostátním systému a jsou určeny jedním nebo více následujícími kritérii: zda jim vnitrostátní systém uděluje právní postavení strany v trestním řízení; zda oběť podléhá zákonnému požadavku aktivně se účastnit trestního řízení, nebo je to od ní požadováno, například jako svědek; nebo zda má oběť podle vnitrostátního práva právní nárok aktivně se účastnit trestního řízení a usiluje o to, pokud jí vnitrostátní systém neuděluje právní postavení strany v trestním řízení. Členské státy by měly určit, která z těchto kritérií se uplatní pro vymezení rozsahu práv stanovených touto směrnicí, je-li v ní odkazováno na postavení oběti v příslušném systému trestního soudnictví.

(21)

Příslušné orgány, služby podpory pro oběti a služby restorativní justice by měly poskytovat informace a poradenství pokud možno několika odlišnými prostředky a tak, aby jim oběť rozuměla. Tyto informace a poradenství by měly být poskytovány jednoduchou a srozumitelnou formou. Rovněž by mělo být zajištěno, aby oběti bylo po dobu řízení rozuměno. V této souvislosti by měla být u oběti zohledněna její znalost jazyka používaného pro poskytování informací, její věk, vyspělost, intelektuální a emoční schopnosti, gramotnost a duševní či tělesné poškození. Zvláštní pozornost je třeba věnovat obtížím s porozuměním nebo komunikací, jež mohou být způsobeny určitým druhem postižení, jako jsou poruchy sluchu nebo řeči. Rovněž by v průběhu trestního řízení měla být brána v úvahu omezení schopnosti oběti sdělovat informace.

(22)

Pro účely této směrnice by se měl okamžik podání trestního oznámení považovat za okamžik spadající do rámce trestního řízení. To by mělo zahrnovat i situace, kdy orgány zahájí trestní řízení z úřední povinnosti v důsledku trestného činu, který byl na oběti spáchán.

(23)

Od okamžiku prvního kontaktu s příslušným orgánem by měly být poskytovány informace o náhradách výdajů, například formou brožury obsahující základní podmínky pro tuto náhradu výdajů. V této počáteční fázi trestního řízení by se od členských států nemělo vyžadovat rozhodnutí o tom, zda dotčená oběť splňuje podmínky pro náhradu výdajů.

(24)

Oběť by po ohlášení trestného činu měla od policie obdržet písemné potvrzení o svém podání, obsahující základní okolnosti tohoto trestného činu, jako je jeho druh, čas a místo a jakákoliv škoda či újma jím způsobená. Toto potvrzení by mělo obsahovat spisovou značku a čas a místo ohlášení trestného činu, jež mohou později případně sloužit jako doklad o tom, že trestný čin byl ohlášen, například v souvislosti s pojistnými nároky.

(25)

Aniž jsou dotčena pravidla týkající se promlčecích lhůt, opožděné ohlášení trestného činu způsobené strachem z odvety, ponížení nebo stigmatizace by nemělo mít za následek odmítnutí potvrzení trestního oznámení oběti.

(26)

Poskytované informace by měly být dostatečně podrobné, aby mohlo být s oběťmi zacházeno s respektem a aby tyto oběti měly možnost činit informovaná rozhodnutí, pokud jde o jejich účast v řízení. Z tohoto hlediska jsou mimořádně důležité informace, které dovolují oběti být seznámena se současným stavem řízení. To je stejně důležité i ohledně informací, které oběti umožní se rozhodnout, zda požádat o přezkum rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Není-li stanoveno jinak, mělo by být možné poskytovat informace oběti ústně či písemně, a to též elektronickými prostředky.

(27)

Informace by oběti měly být poskytovány na poslední známou korespondenční nebo elektronickou adresu, kterou oběť příslušnému orgánu sdělila. Ve výjimečných případech, například kvůli vysokému počtu obětí u určitého případu, by mělo být možné poskytovat informace prostřednictvím tisku, na oficiální internetové stránce příslušného orgánu nebo prostřednictvím jiného obdobného komunikačního kanálu.

(28)

Členské státy by neměly mít povinnost poskytovat informace, pokud by jejich zpřístupnění mohlo nepříznivě ovlivnit řádný průběh případu nebo ohrozit určitý případ nebo osobu, popřípadě považují-li to za neslučitelné se základními zájmy jejich bezpečnosti.

(29)

Příslušné orgány by měly zajistit, aby oběti obdržely aktuální kontaktní údaje umožňující předávání informací souvisejících s jejich případem s výjimkou případů, kdy si výslovně nepřejí tyto informace obdržet.

(30)

Odkaz na „rozhodnutí“ v souvislosti s právem na informace, tlumočení a překlad by měl být chápán pouze jako odkaz na rozhodnutí o vině nebo na jiný způsob ukončení trestního řízení. Důvody tohoto rozhodnutí by měly být oběti poskytnuty prostřednictvím kopie dokumentu, v němž je dané rozhodnutí obsaženo, nebo prostřednictvím jejich stručného shrnutí.

(31)

Právo na informace o čase a místě soudního řízení, k němuž dochází na základě oznámení o trestném činu, který byl na oběti spáchán, by se mělo vztahovat i na informace o čase a místě soudního jednání o opravném prostředku proti rozsudku v dané věci.

(32)

Obětem by se konkrétní informace o propuštění nebo útěku pachatele měly na žádost poskytovat přinejmenším v případech, kdy se může vyskytnout nebezpečí nebo je zjištěno riziko újmy oběti, s výjimkou případů, kdy je zjištěno riziko újmy pachateli vyplývající z oznámení. Je-li zjištěno riziko újmy pachateli vyplývající z oznámení, měl by příslušný orgán při přípravě přiměřených opatření zohlednit veškerá další rizika. Pojem „zjištěno riziko újmy oběti“ by měl zahrnovat takové faktory, jako povaha nebo závažnost trestného činu a riziko odplaty. Proto by se neměl vztahovat na případy spáchané méně závažné trestné činnosti, tedy na případy, kdy je riziko újmy oběti pouze nepatrné.

(33)

Obětem by měly být poskytnuty veškeré informace o právu podat opravný prostředek proti rozhodnutí o propuštění pachatele, pokud takové právo ve vnitrostátním právním řádu existuje.

(34)

Nelze účinně dosáhnout spravedlnosti, pokud oběti nemohou řádně vysvětlit okolnosti trestného činu a poskytnout důkazy způsobem, který je příslušným orgánům srozumitelný. Stejně tak je důležité zajistit, aby bylo s oběťmi zacházeno s respektem a aby měly přístup ke svým právům. V průběhu dotazování oběti a cílem její aktivní účasti na soudním jednání, v souladu s postavením oběti v příslušném systému trestního soudnictví, by proto mělo být vždy k dispozici bezplatné tlumočení. Pokud jde o ostatní stránky trestního řízení, potřeba tlumočení a překladů se může lišit v závislosti na konkrétních otázkách, postavení oběti v příslušném systému trestního soudnictví a jejím zapojení do řízení a jejích konkrétních právech. Tlumočení a překlady v ostatních případech musí být poskytovány pouze v míře nezbytné k tomu, aby mohly oběti uplatnit svá práva.

(35)

Oběť by měla v souladu s postupy dle vnitrostátního práva mít právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o tom, že tlumočení nebo překlad nejsou potřeba. Toto právo nezakládá povinnost členských států zavést samostatný mechanismus nebo postup pro podávání takových stížností, jejichž prostřednictvím by bylo možno uvedená rozhodnutí napadat, a nemělo by nepřiměřeně prodlužovat trestní řízení. Postačovat by měl vnitřní přezkum daného rozhodnutí podle stávající vnitrostátních postupů.

(36)

Skutečnost, že oběť hovoří málo rozšířeným jazykem, by neměla sama o sobě být důvodem pro rozhodnutí o tom, že by tlumočení nebo překlad neúměrně prodloužily trestní řízení.

(37)

Podpora by měla být dostupná od okamžiku, kdy se příslušné orgány dozvědí o existenci oběti, a po celou dobu trestního řízení, jakož i po přiměřenou dobu po jeho skončení v souladu s potřebami oběti a právy stanovenými touto směrnicí. Podpora by měla být poskytována různými prostředky bez přílišných formalit a s dostatečným geografickým pokrytím, které všem obětem umožní mít k těmto službám přístup. Oběti, které v důsledku závažnosti trestného činu utrpěly značnou újmu, by mohly požádat o služby odborné podpory.

(38)

Osobám, které jsou obzvláště zranitelné nebo se ocitnou v situacích, v nichž jsou vystavené zvláště vysokému riziku újmy, jako jsou osoby vystavené opakovanému násilí v rámci úzkého svazku, oběti násilí založeného na pohlaví nebo osoby, jež se stanou oběťmi jiných druhů trestných činů v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky a v němž nemají bydliště, by měla být poskytnuta odborná podpora a právní ochrana. Služby odborné podpory by měly vycházet z integrovaného a cíleného přístupu, jenž by měl zohledňovat zejména konkrétní potřeby obětí, závažnost trestného činu a újmu utrpěnou v jeho důsledku i vztah mezi oběťmi, pachateli, dětmi a jejich širším sociálním prostředím. Hlavním úkolem těchto služeb a jejich pracovníků, kteří hrají významnou úlohu při podpoře obětí na cestě k zotavení z trestného činu a překonání případné újmy nebo traumatu z něj vyplývajících, by mělo být informování obětí o jejich právech stanovených touto směrnicí, aby oběti mohly přijímat rozhodnutí v prostředí podpory, jež s nimi zachází důstojně, s respektem a citlivě. Druhy podpory, které by tyto služby odborné podpory měly poskytovat, by mohly zahrnovat poskytování přístřeší a bezpečného ubytování, okamžitou lékařskou podporu, odeslání k lékařskému a znaleckému vyšetření za účelem zajištění důkazů v případech znásilnění či sexuálního napadení, krátkodobé a dlouhodobé psychologické poradenství, traumatickou péči, právní poradenství, služby advokáta a zvláštní služby pro děti coby přímé či nepřímé oběti.

(39)

Služby podpory pro oběti nemusí samy o sobě poskytovat rozsáhlé specializované a odborné služby. V nezbytných případech by služby podpory pro oběti měly být obětem nápomocny při obstarání existující profesionální podpory, například psychologů.

(40)

Ačkoli by poskytnutí podpory nemělo záviset na tom, zda oběť podá trestní oznámení týkající se trestného činu u příslušných orgánů, například policie, mají tyto orgány často nejlepší možnost informovat oběti o možnostech podpory. Členské státy se proto vyzývají k vytvoření vhodných podmínek pro to, aby mohly být obětem zprostředkovány služby podpory, včetně zajištění toho, aby požadavky na ochranu údajů mohly být a byly dodržovány. Měly by se při tom vyhnout opakovanému zprostředkovávání.

(41)

Právo obětí na slyšení by se mělo považovat za dodržené v tom případě, že obětem bylo umožněno učinit prohlášení či podat vysvětlení písemně.

(42)

Právo dětských obětí na slyšení v trestním řízení by nemělo být odepřeno pouze proto, že obětí je dítě, nebo z důvodu věku této oběti.

(43)

Za právo na přezkum rozhodnutí o zastavení stíhání by se mělo považovat právo odkazující na rozhodnutí přijatá státními zástupci a vyšetřujícími soudci nebo donucovacími orgány, jako jsou policisté, avšak nikoli rozhodnutí přijatá soudy. Každý přezkum rozhodnutí o zastavení stíhání by měla provést jiná osoba nebo jiný orgán než ten, který vydal původní rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy původní rozhodnutí o zastavení stíhání bylo vydáno nejvyšším orgánem vedoucím trestní stíhání, jehož rozhodnutí nelze přezkoumat; v takových případech by měl přezkum provést tentýž orgán. Právo na přezkum rozhodnutí o zastavení stíhání se nevztahuje na zvláštní řízení, jako je řízení proti členům parlamentu nebo vlády v souvislosti s výkonem jejich úřední funkce.

(44)

Rozhodnutí, jímž se ukončuje trestní řízení, by mělo zahrnovat situace, kdy státní zástupce rozhodne o stažení obžaloby nebo o zastavení řízení.

(45)

Rozhodnutí státního zástupce vedoucí k mimosoudnímu urovnání, a tudíž ukončující řízení, zbavuje oběti práva na přezkum rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud urovnání obsahuje varování nebo ukládá povinnost.

(46)

Služby restorativní justice, zahrnující například mediaci mezi obětí a pachatelem, konzultace s nejbližší rodinou a projednání za účasti činem dotčeného sociálního společenství (sentencing circles), mohou být pro oběť velmi přínosné, ale jsou nutné záruky na zamezení sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety. Tyto služby by měly proto především zohledňovat zájmy a potřeby oběti, a přitom napravit újmu oběti způsobenou a bránit újmám dalším. Při postoupení případu službám restorativní justice a v průběhu restorativního soudního řízení by se měly zohledňovat faktory jako povaha a závažnost trestného činu, následná míra traumatizace, opakované narušení fyzické, sexuální nebo psychické integrity oběti, nevyrovnanost sil a věk, vyspělost nebo intelektuální schopnost oběti, které mohou omezovat či snižovat schopnost oběti činit informovanou volbu nebo mohou ovlivnit pozitivní výsledek pro oběť. Restorativní soudní řízení by mělo být v zásadě důvěrné, pokud se strany nedohodnou jinak nebo pokud tak nevyžadují vnitrostátní právní předpisy s ohledem na nadřazený veřejný zájem. Faktory, jako vyhrožování nebo jakékoli formy násilí spáchané v průběhu řízení, mohou být považovány za důvod pro zveřejnění ve veřejném zájmu.

(47)

Od obětí by se nemělo očekávat, že ponesou výdaje v souvislosti se svou účastí v trestním řízení. Členské státy by měly mít povinnost nahradit pouze nutné výdaje obětí v souvislosti s účastí v trestním řízení a neměly by mít povinnost hradit právní poplatky obětí. Členské státy by měly mít možnost stanovit podmínky náhrady výdajů ve vnitrostátních právních předpisech, jako jsou lhůty pro žádost o nahrazení, paušální sazby pro hrazení výdajů spojených s cestou a pobytem a maximální denní částka pro vyrovnání ušlého zisku. Právo na náhradu výdajů v trestním řízení by se nemělo vztahovat na případy, kdy oběť podává trestní oznámení. Výdaje by měly být hrazeny pouze v tom rozsahu, v jakém je oběť povinna být přítomna a aktivně se účastnit trestního řízení nebo je to po ní příslušnými orgány vyžadováno.

(48)

Majetek zajištěný v rámci trestního řízení, který lze vrátit, by měl být oběti trestného činu co nejdříve vrácen zpět, ledaže nastanou výjimečné podmínky, například spor o vlastnictví, protizákonná držba, nebo pokud je samotný majetek protizákonný. Právem na navrácení majetku by nemělo být dotčeno jeho oprávněné zadržení pro účely jiného soudního řízení.

(49)

Právo na rozhodnutí o odškodnění ze strany pachatele a příslušný platný postup by se měly vztahovat i na oběti, jež mají bydliště v jiném členském státě, než ve kterém byl trestný čin spáchán.

(50)

Povinnost postoupit trestní oznámení, stanovené v této směrnici, by neměla mít dopad na pravomoc členských států zahájit řízení a nedotýká se pravidel pro kompetenční spory vztahující se k výkonu pravomoci, jak jsou stanoveny rámcovým rozhodnutím Rady 2009/948/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (13).

(51)

Opustila-li oběť území členského státu, v němž byl trestný čin spáchán, neměl by mít tento stát nadále povinnost poskytovat pomoc, podporu a ochranu s výjimkou toho, co přímo souvisí s případným trestným řízením, které ve věci dotčeného trestného činu vede, jako například zvláštní ochranná opatření v průběhu řízení před soudem. Členský stát, v němž má oběť bydliště, by měl poskytnout pomoc, podporu a ochranu nezbytnou z hlediska potřeby oběti zotavit se.

(52)

Měla být k dispozici opatření na ochranu bezpečnosti a důstojnosti obětí a jejich rodin před sekundární a opakovanou viktimizací, zastrašováním a odvetou, jako jsou dočasné soudní příkazy, ochrana nebo soudní zákazy kontaktu.

(53)

Riziko sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety ze strany pachatele nebo v důsledku účasti v trestním řízení by mělo být omezeno tak, že řízení bude probíhat koordinovaně a s respektem, což oběti umožní získat v orgány důvěru. Kontakt s příslušnými orgány by měl být co nejsnazší a měl by se přitom omezit počet kontaktů s obětí, které nejsou nezbytně nutné, například videozáznamem výpovědí a umožněním jeho použití při soudním řízení. Úředníci by měli mít k dispozici co možná nejširší škálu opatření s cílem zabránit rozrušení oběti v průběhu soudního řízení, zejména v důsledku osobního kontaktu s pachatelem, jeho rodinou, spolupachateli nebo veřejností. Členské státy by za tímto účelem měly být vybízeny k tomu, aby zejména pokud jde o budovy soudů a policejní stanice, zavedly proveditelná a praktická opatření pro vybavení těchto budov zařízeními pro oběti, jako jsou oddělené vchody a čekárny. Dále by členské státy měly pokud možno plánovat trestní řízení tak, aby zamezily kontaktům mezi oběťmi a členy jejich rodin a pachateli, a to například předvoláním obětí a pachatelů k výslechům v odlišných časech.

(54)

Ochrana soukromí oběti může být důležitým prostředkem, jak zabránit sekundární a opakované viktimizaci, zastrašování a odvetě, a lze toho dosáhnout řadou opatření, včetně nezveřejňováním informací týkajících se totožnosti a místa pobytu oběti či jejich omezením. Tato ochrana, zahrnující nezveřejnění jména dítěte, je mimořádně důležitá u dětských obětí. Mohou nicméně nastat případy, kdy zpřístupnění informací nebo dokonce jejich veřejné oznámení může být pro dítě přínosem, například v případě jeho únosu. Opatření na ochranu soukromí a pověsti obětí a jejich rodinných příslušníků by měla být vždy v souladu s články 6 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež se týkají práva na spravedlivý proces a svobody projevu.

(55)

Některé oběti jsou v průběhu trestního řízení vystaveny obzvláštnímu riziku sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety ze strany pachatele. Tato rizika mohou do značné míry plynout z osobních vlastností oběti nebo z typu, povahy či okolností trestného činu. Tato rizika lze účinně odhalit pouze prostřednictvím individuálních posouzení prováděných při nejbližší příležitosti. Tato posouzení by se měla provádět u všech obětí za účelem zjištění, zda jsou vystaveny riziku sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety a jaká zvláštní ochranná opatření jsou v jejich případě zapotřebí.

(56)

Individuální posouzení by mělo zohlednit osobní vlastnosti oběti, jako je její věk, pohlaví a pohlavní identita nebo její vyjádření, etnická příslušnost, rasová příslušnost, náboženské vyznání, sexuální orientace, zdravotní stav, zdravotní postižení, povolení k pobytu, komunikační obtíže, vztah k pachateli nebo závislost na něm a předchozí zkušenosti s trestnými činy. Mělo by rovněž zohlednit typ nebo povahu a okolnosti trestného činu, například zda se jedná o trestný čin z nenávisti, trestný čin motivovaný předsudky nebo snahou o diskriminaci, sexuální násilí nebo násilí v rámci úzkého svazku, kdy pachatel byl v pozici síly, zda se místo pobytu oběti nachází v oblasti vysoké kriminality nebo v oblasti pod nadvládou zločineckých skupin, popřípadě zda země původu oběti není členským státem, v němž byl trestný čin spáchán.

(57)

Oběti obchodování s lidmi, terorismu, organizované trestné činnosti, násilí v rámci úzkého svazku, sexuálního násilí nebo vykořisťování, násilí na základě pohlaví, trestných činů z nenávisti a oběti se zdravotním postižením a dětské oběti jsou často vystaveny vysoké míře sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety. Zvláštní obezřetnosti je třeba při posuzování toho, zda jsou tyto oběti vystaveny riziku takové viktimizace, zastrašování a odvety, a je třeba systematicky předpokládat, že tyto oběti využijí zvláštních ochranných opatření.

(58)

Obětem, které byly označeny za zranitelné z hlediska sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety, by měla být nabídnuta vhodná opatření na jejich ochranu během trestního řízení. Konkrétní povaha těchto opatření by měla být stanovena na základě individuálního posouzení a s ohledem na přání oběti. Rozsah každého takového opatření by měl být stanoven v souladu s pravidly pro soudní rozhodování, aniž jsou dotčena práva na obhajobu. Při určování, zda jsou potřebná zvláštní opatření, by měly být hlavními faktory obavy a strach obětí v souvislosti s řízením.

(59)

Okamžité provozní potřeby a omezení mohou znemožnit zajištění toho, aby například oběť vyslýchal vždy stejný policista; k těmto omezením může patřit například nemoc, mateřství nebo rodičovská dovolená. Nadto nemusí být například z důvodu renovace k dispozici prostory zvláště uzpůsobené pro výslech obětí. V případě takovýchto provozních nebo praktických omezení se může stát, že nebude možné poskytnout obětem zvláštní zacházení.

(60)

Pokud v souladu s touto směrnicí má být dítěti jmenován opatrovník nebo zástupce, jejich úlohu by mohla hrát stejná osoba nebo právnická osoba, instituce či orgán.

(61)

Úředníci zapojení do trestního řízení, kteří pravděpodobně přijdou do osobního styku s oběťmi, by měli mít přístup k vhodné počáteční nebo probíhající odborné přípravě a možnost ji absolvovat tak, aby byli schopni rozpoznat oběti a jejich potřeby a zacházet s nimi s respektem, citlivě, profesionálně a bez diskriminace. Osoby, které budou pravděpodobně zapojeny do individuálního posuzování směřujícího ke zjištění zvláštních potřeb obětí z hlediska ochrany a k určení, zda tyto oběti potřebují zvláštní ochranná opatření, by měly absolvovat zvláštní odbornou přípravu zaměřenou na způsob tohoto posuzování. Tuto odbornou přípravu by členské státy měly zajistit pro příslušníky policejní složky a soudní zaměstnance. Odbornou přípravu je třeba podporovat rovněž v případě advokátů, státních zástupců a soudců, ale také odborníků, kteří poskytují služby podpory pro oběti nebo služby restorativní justice. Tento požadavek by měl rovněž zahrnovat odbornou přípravu zaměřenou na zvláštní služby podpory, jež by obětem měly být zprostředkovány, nebo specializovanou odbornou přípravu, je-li činnost dané složky zaměřena na oběti se zvláštními potřebami, popřípadě zvláštní psychologickou odbornou přípravu. V případě potřeby by tato odborná příprava měla zohledňovat genderové aspekty. Činnost členských států v oblasti odborné přípravy by v souladu s Budapešťským plánem měla být doplněna o pokyny, doporučení a výměnu osvědčených postupů.

(62)

Členské státy by měly podporovat organizace občanské společnosti a úzce s nimi spolupracovat, včetně uznávaných a aktivních nevládních organizací, které pracují s oběťmi trestného činu, zejména při iniciativách směřujících k vytváření politik, při informačních kampaních a kampaních na zvýšení povědomí, výzkumných a vzdělávacích programech a při školení, stejně jako při sledování a hodnocení dopadu opatření na podporu a ochranu obětí trestného činu. Veřejné služby by měly vyvíjet svou činnost koordinovaně a zapojit se na všech správních úrovních – na úrovni Unie a na celostátní, regionální i místní úrovni, aby se obětem dostalo přiměřené pomoci, podpory a ochrany. Obětem by měla být poskytnuta pomoc při vyhledávání a kontaktování příslušných orgánů, aby nedocházelo ke zdvojování při poskytování kontaktů. Členské státy by měly zvážit vytvoření „jediných přístupových bodů“ nebo „jednotných kontaktních míst“, jež by se zabývaly četnými potřebami obětí při jejich zapojení do trestního řízení, včetně potřeby získat informace, pomoc, podporu, ochranu a odškodnění.

(63)

Za účelem podpory a usnadnění ohlašování trestných činů a umožnění obětem, aby prolomily cyklus opakované viktimizace, má zásadní význam, aby obětem byly k dispozici spolehlivé služby podpory a aby příslušné orgány byly připraveny reagovat na podněty obětí s respektem, citlivě, profesionálně a bez diskriminace. To by mohlo posílit důvěru obětí v systémy trestního soudnictví členských států a snížit počet neohlášených trestných činů. Odborníci, u nichž je pravděpodobné přijímání oznámení trestných činů ze strany obětí, by měli být k usnadnění ohlašování trestných činů příslušně vyškoleni, a rovněž by měla být přijata opatření, jež umožní ohlašování třetími stranami včetně organizací občanské společnosti. Mělo by být umožněno využívat komunikační technologie, jako je e-mail, videonahrávky nebo elektronické formuláře pro podávání trestních oznámení online.

(64)

Systematické a přiměřené shromažďování statistických údajů je považováno za základní prvek účinného vytváření politik v oblasti práv stanovených touto směrnicí. Za účelem usnadnění hodnocení uplatňování této směrnice by členské státy měly Komisi sdělovat významné statistické údaje související s uplatňováním vnitrostátních postupů na oběti trestných činů, a to přinejmenším včetně počtu a typu ohlášených trestných činů, a jsou-li takové údaje známé a dostupné, rovněž počtu, věku a pohlaví obětí. Součástí příslušných statistických údajů mohou být údaje zaznamenané justičními orgány a donucovacími orgány, a pokud je to možné, i administrativní údaje shromážděné v rámci zdravotnických služeb, služeb sociální péče a veřejných, nevládních a jiných organizací zabývajících se podporou obětí nebo službami restorativní justice, které pracují s oběťmi trestného činu. Údaje v oblasti justice mohou zahrnovat informace o oznámených trestných činech, o počtu vyšetřovaných případů a počtu stíhaných a odsouzených osob. Administrativní údaje související se službami mohou pokud možno zahrnovat i údaje o tom, jak oběti využívají služeb poskytovaných vládními orgány a veřejnými a soukromými organizacemi na podporu obětí, jako je počet případů postoupených policejními orgány službám podpory pro oběti, počet obětí, které požádaly o podporu, a počet obětí, kterým byla nebo nebyla poskytnuta podpora či služby restorativní justice.

(65)

Cílem této směrnice je pozměnit a rozšířit ustanovení rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV. Vzhledem ke značnému počtu změn a jejich povaze by mělo být uvedené rámcové rozhodnutí v zájmu přehlednosti nahrazeno v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice.

(66)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Zejména usiluje o podporu práva na důstojnost, život, fyzickou a duševní nedotknutelnost, svobodu a bezpečnost, práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na vlastnictví, zásady zákazu diskriminace, zásady rovnosti žen a mužů, práv dítěte, starších osob a osob se zdravotním postižením a práva na spravedlivý proces.

(67)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zavedení minimálních norem pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a možných účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(68)

Osobní údaje zpracované při provádění této směrnice by měly být chráněny v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (14) a v souladu se zásadami stanovenými v Úmluvě Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, kterou všechny členské státy ratifikovaly.

(69)

Tato směrnice se nedotýká podrobnějších ustanovení obsažených v jiných aktech Unie, které se cíleněji zabývají zvláštními potřebami některých kategorií obětí, jako jsou oběti obchodování s lidmi a oběti pohlavního zneužívání dětí, pohlavního vykořisťování a dětské pornografie.

(70)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(71)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(72)

Evropský inspektor ochrany údajů vydal dne 17. října 2011 stanovisko (15) na základě čl. 41 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (16),

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA 1

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Cíle

1.   Účelem této směrnice je zajistit, aby se obětem trestného činu dostalo vhodných informací, podpory a ochrany a mohly se účastnit trestního řízení.

Členské státy zajistí, aby oběti byly jako takové uznávány a aby se s nimi ve všech kontaktech se službou pro podporu obětí, službou restorativní justice nebo kterýmkoli příslušným orgánem, které vyvíjejí činnost v rámci trestního řízení, zacházelo s respektem, individuálně, citlivě, profesionálně a bez diskriminace. Práva stanovená v této směrnici se použijí na oběti bez diskriminace, rovněž pokud jde o jejich pobytový status.

2.   Členské státy zajistí, aby při uplatňování této směrnice, je-li obětí dítě, byly v první řadě zohledněny nejvlastnější zájmy dítěte a aby byly posuzovány individuálně. Musí převážit citlivý přístup k dítěti při řádném zohlednění věku, vyspělosti, názorů, potřeb a obav dítěte. Dítě a nositel rodičovské zodpovědnosti či jiný právní zástupce jsou informováni o všech opatřeních nebo právech, která jsou zvláště zaměřena na děti.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

„obětí“

i)

fyzická osoba, která utrpěla újmu včetně fyzické, duševní či citové újmy či hmotnou ztrátu, které byly přímo způsobeny trestným činem,

ii)

rodinný příslušník osoby, jejíž smrt byla přímo způsobena trestným činem, a který v důsledku smrti této osoby utrpěl újmu;

b)

„rodinnými příslušníky“ manžel či manželka, osoba, která stabilně a trvale žije s obětí v závazném intimním partnerském svazku ve společné domácnosti, příbuzní v přímé linii, sourozenci a vyživované osoby oběti;

c)

„dítětem“ každá osoba mladší 18 let;

d)

„restorativní justicí“ postup, který oběti a pachateli s jejich dobrovolným souhlasem umožňuje aktivní účast při řešení záležitostí vyplývajících z trestného činu za pomoci neutrální třetí strany.

2.   Členské státy mohou zavést postupy:

a)

pro omezení počtu rodinných příslušníků, kteří mohou využívat práv stanovených touto směrnicí při zohlednění konkrétních okolností každého případu, a

b)

ve vztahu k odst. 1 písm. a) bodu ii) pro stanovení toho, kteří rodinní příslušníci mají přednost ohledně výkonu práv stanovených touto směrnicí.

KAPITOLA 2

POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ A PODPORY

Článek 3

Právo na vzájemně srozumitelnou komunikaci

1.   Členské státy přijmou vhodná opatření, jež obětem napomohou k tomu, aby rozuměly a bylo jim rozuměno od prvního kontaktu během další nezbytné komunikace s příslušným orgánem v rámci trestního řízení, včetně případů, kdy tento orgán poskytuje informace.

2.   Členské státy zajistí, aby byly obětem poskytnuty informace jasně a srozumitelně, a to ústně nebo písemně. Takové informace zohlední osobní charakteristiky oběti, včetně jakéhokoliv zdravotního postižení, které může mít vliv na jejich schopnost vzájemně srozumitelné komunikace.

3.   Vyjma případů, kdy by to bylo v rozporu se zájmy oběti nebo kdy by to narušilo průběh řízení, členské státy umožní obětem, aby byly při prvním kontaktu s příslušným orgánem doprovázeny osobou podle svého výběru, vyžaduje-li oběť kvůli dopadu trestného činu pomoc za účelem vzájemně srozumitelné komunikace.

Článek 4

Právo na informace od prvního kontaktu s příslušným orgánem

1.   S cílem umožnit obětem přístup k právům stanoveným touto směrnicí členské státy zajistí, aby byly obětem od jejich prvního kontaktu s příslušným orgánem bez zbytečného prodlení poskytnuty tyto informace:

a)

druh podpory, kterou mohou získat, a kdo ji poskytuje, kde získat příslušné základní informace o lékařské pomoci, pomoci odborníka, včetně psychologické podpory, a náhradním ubytování;

b)

postupy související s podáním trestního oznámení a jejich úloha v souvislosti s těmito postupy;

c)

jak a za jakých podmínek mohou oběti získat ochranu, včetně ochranných opatření;

d)

jak a za jakých podmínek si mohou zajistit právní poradenství, právní pomoc a jakýkoliv jiný druh poradenství;

e)

jak a za jakých podmínek mohou získat odškodnění;

f)

jak a za jakých podmínek mají právo na tlumočení a překlad;

g)

mají-li bydliště v jiném členském státě, než ve kterém byl trestný čin spáchán, všechna zvláštní opatření, postupy nebo ujednání, které jsou dostupné na ochranu jejich zájmů v členském státě, v němž je učiněn první kontakt s příslušným orgánem;

h)

dostupné postupy pro podání stížností v případě, že práva obětí nejsou respektována příslušným orgánem, který vyvíjí činnost v rámci trestního řízení;

i)

kontaktní údaje pro předávání informací o jejich případu;

j)

dostupné služby restorativní justice;

k)

jak a za jakých podmínek mohou být nahrazeny výdaje vzniklé v důsledku jejich účasti na trestním řízení.

2.   Rozsah nebo podrobnost informací uvedených v odstavci 1 se mohou lišit v závislosti na konkrétních potřebách a osobních okolnostech oběti a na druhu či povaze trestného činu. Další podrobnosti lze poskytnout i v pozdějších fázích v závislosti na potřebách oběti a významu těchto podrobností v každé fázi řízení.

Článek 5

Práva obětí při podávání trestního oznámení

1.   Členské státy zajistí, aby obětem bylo vydáno písemné potvrzení o jejich formálním trestním oznámení podaném u příslušného orgánu členského státu, s uvedením základních okolností dotčeného trestného činu.

2.   Členské státy zajistí, aby obětem, které si přejí podat trestní oznámení a které nerozumějí jazyku příslušného orgánu nebo tímto jazykem nemluví, bylo umožněno podat oznámení v jazyce, kterému rozumí, nebo s poskytnutím nezbytné jazykové podpory.

3.   Členské státy zajistí, aby oběti, které nerozumějí jazyku příslušného orgánu nebo tímto jazykem nemluví, obdržely na žádost bezplatně překlad písemného potvrzení jejich trestního oznámení uvedeného v odstavci 1 do jazyka, kterému rozumějí.

Článek 6

Právo na informace o případu

1.   Členské státy zajistí, aby obětem bylo bez zbytečného prodlení oznámeno, že mají právo obdržet následující informace o trestním řízení zahájeném v důsledku trestního oznámení ve věci trestného činu, který byl na nich spáchán, a aby oběti tyto informace na žádost obdržely:

a)

jakékoliv rozhodnutí nepokračovat ve vyšetřování či jej zastavit nebo zastavit trestní stíhání pachatele;

b)

doba a místo konání soudního jednání a povaha obvinění vznesených proti pachateli.

2.   Členské státy zajistí, aby obětem bylo v souladu s jejich postavením v příslušném systému trestního soudnictví bez zbytečného prodlení oznámeno, že mají právo obdržet následující informace o trestním řízení zahájeném v důsledku trestního oznámení ve věci trestného činu, který byl na nich spáchán, a aby oběti tyto informace na žádost obdržely:

a)

jakýkoliv konečný rozsudek soudu;

b)

informace, které oběti umožní znát stav trestního řízení, ledaže by takovým poskytnutím informací mohl být ve výjimečných případech nepříznivě ovlivněn řádný průběh případu.

3.   Informace stanovené v odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) zahrnují odůvodnění nebo stručné shrnutí důvodů pro dotčené rozhodnutí s výjimkou případů rozhodnutí poroty nebo rozhodnutí, jehož odůvodnění je důvěrné, které se podle vnitrostátních právních předpisů nezdůvodňují.

4.   Přání oběti být nebo nebýt informována by mělo být pro příslušné orgány závazné, s výjimkou případů, kdy je třeba tyto informace poskytnout v souvislosti s oprávněním oběti aktivně se účastnit trestního řízení. Členské státy umožní oběti kdykoliv změnit její přání a tuto skutečnost zohlední.

5.   Členské státy zajistí, aby byla obětem poskytnuta možnost získat bez zbytečného prodlení informace o tom, že osoba zadržovaná, stíhaná či odsouzená pro trestný čin, který se oběti týká, byla propuštěna nebo unikla z výkonu trestu nebo vazby. Mimoto členské státy zajistí, aby v případě propuštění pachatele nebo jeho úniku z výkonu trestu byla oběť informována o všech příslušných opatřeních přijatých na její ochranu.

6.   Obětem se informace uvedené v odstavci 5 sdělují na žádost přinejmenším v případech, kdy existuje nebezpečí nebo je zjištěno riziko jejich újmy, s výjimkou případů, kdy je zjištěno riziko újmy pachateli vyplývající z takového poskytnutí informací.

Článek 7

Právo na tlumočení a překlad

1.   Členské státy zajistí, aby obětem, které nerozumějí jazyku daného trestního řízení nebo tímto jazykem nemluví, bylo v souladu s jejich postavením v příslušném systému trestního soudnictví při jejich účasti v trestním řízení na jejich žádost bezplatně poskytnuto tlumočení, a to alespoň během výpovědi nebo výslechu oběti v rámci trestního řízení před orgány činnými v trestním řízení, včetně policejního výslechu, a tlumočení při jejich aktivní účasti na soudním jednání a jiných nezbytných předběžných jednáních.

2.   Aniž jsou dotčena práva na obhajobu a v souladu s pravidly pro soudní rozhodování lze použít komunikační technologii, jako například videokonferenci, telefon nebo internet, není-li osobní přítomnost tlumočníka nezbytná, aby mohla oběť řádně uplatnit svá práva nebo pochopit řízení.

3.   Členské státy zajistí, aby v souladu s postavením oběti v příslušném systému trestního soudnictví byly obětem, které nerozumějí jazyku daného trestního řízení nebo tímto jazykem nemluví, při jejich účasti v trestním řízení na žádost bezplatně poskytnuty překlady informací nezbytných pro uplatnění jejich práv v trestním řízení do jazyka, jemuž rozumějí, a to v rozsahu, v jakém jsou tyto informace obětem poskytovány. Překlady takových informací přinejmenším zahrnují jakéhokoli rozhodnutí, jímž se ukončuje trestní řízení související s trestným činem, který byl na oběti spáchán, a na žádost oběti důvody nebo stručné shrnutí důvodů tohoto rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí poroty nebo rozhodnutí, jehož odůvodnění je důvěrné, které se podle vnitrostátních právních předpisů nezdůvodňují.

4.   Členské státy zajistí, aby oběti, které mají právo na informace o době a místě konání soudního jednání v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. b) a které nerozumějí jazyku příslušného orgánu, obdržely na žádost překlad těchto informací, na něž mají nárok.

5.   Oběti mohou podat odůvodněný návrh, aby byl dokument považován za podstatný. Není třeba překládat ty části podstatných dokumentů, které nejsou důležité k tomu, aby se oběti mohly aktivně účastnit na trestním řízení.

6.   Bez ohledu na odstavce 1 a 3 může být namísto písemného překladu poskytnut ústní překlad nebo ústní shrnutí obsahu podstatných dokumentů, pokud tímto ústním překladem či shrnutím není dotčen spravedlivý průběh řízení.

7.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán posoudil, zda oběti potřebují tlumočení či překlad podle odstavců 1 a 3. Oběti mohou vznést námitku proti rozhodnutí neposkytnout tlumočení či překlad. Procesní pravidla pro projednání takové námitky stanoví vnitrostátní právní předpisy.

8.   Tlumočení a překlad, jakož i rozhodování o námitce proti rozhodnutí neposkytnout tlumočení či překlad podle tohoto článku nesmí zbytečně prodlužovat trestní řízení.

Článek 8

Právo na přístup ke službám podpory pro oběti

1.   Členské státy zajistí, aby oběti měly podle svých potřeb bezplatně přístup k důvěrným službám podpory pro oběti, jednajícím v zájmu obětí, před trestním řízením, v jeho průběhu a přiměřenou dobu po jeho skončení. Rodinní příslušníci mají přístup ke službám podpory pro oběti podle svých potřeb a závažnosti újmy, kterou utrpěli v důsledku trestného činu spáchaného na oběti.

2.   Členské státy usnadní zprostředkování služeb podpory pro oběti příslušným orgánem, u kterého bylo podáno trestní oznámení, a jinými příslušnými subjekty.

3.   Členské státy přijmou opatření k vytvoření bezplatné a důvěrné služby odborné podpory jako doplňku k obecným službám podpory pro oběti nebo jako jejich nedílné součásti, nebo umožní organizacím na podporu obětí obrátit se na existující specializované subjekty poskytující takovou odbornou podporu. Oběti mají k takovým službám přístup podle svých zvláštních potřeb a rodinní příslušníci mají přístup podle svých zvláštních potřeb a závažnosti újmy utrpěné v důsledku trestného činu spáchaného na oběti.

4.   Služby podpory pro oběti a služby odborné podpory mohou být zřízeny jako veřejné či nevládní organizace a mohou být organizovány na profesionálním nebo dobrovolném základě.

5.   Členské státy zajistí, aby přístup ke všem službám podpory pro oběti nezávisel na tom, zda oběť podala příslušnému orgánu formální trestní oznámení.

Článek 9

Podpora poskytovaná službami podpory pro oběti

1.   Služby podpory pro oběti uvedené v čl. 8 odst. 1 poskytnou alespoň

a)

informace, poradenství a podporu týkající se práv obětí, včetně přístupu k vnitrostátním systémům odškodňování za újmu utrpěnou v důsledku trestného činu, a jejich postavení v trestním řízení, včetně přípravy na soudní jednání;

b)

informace o všech příslušných existujících službách odborné podpory nebo přímý kontakt na ně;

c)

emoční a případně psychologickou podporu;

d)

poradenství týkající se finančních a praktických záležitostí vyplývajících z trestného činu;

e)

není-li poskytováno jinými veřejnými či soukromými službami, poradenství ohledně předcházení rizikům sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety.

2.   Členské státy podpoří služby podpory pro oběti, aby věnovaly zvláštní pozornost zvláštním potřebám obětí, které utrpěly značnou újmu v důsledku závažnosti trestného činu.

3.   Nejsou-li poskytovány jinými veřejnými nebo soukromými službami, služby odborné podpory uvedené v čl. 8 odst. 3 vytvoří a poskytnou alespoň

a)

přístřeší nebo jiné vhodné provizorní ubytování pro oběti, které potřebují bezpečné místo v důsledku bezprostředního rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety;

b)

cílenou a integrovanou podporu pro oběti se zvláštními potřebami, jako jsou oběti sexuálního násilí, oběti násilí na základě pohlaví a oběti násilí v blízkých svazcích, včetně podpory a poradenství při traumatech.

KAPITOLA 3

ÚČAST V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Článek 10

Právo na slyšení

1.   Členské státy zajistí, aby oběti mohly být během trestního řízení vyslechnuty a mohly předkládat důkazy. Má-li být vyslechnuta dětská oběť, řádně se zohlední věk a vyspělost dítěte.

2.   Procesní pravidla, podle nichž mohou být oběti během trestního řízení vyslechnuty a mohou předkládat důkazy, stanoví vnitrostátní právní předpisy.

Článek 11

Práva v případě rozhodnutí o zastavení trestního stíhání

1.   Členské státy zajistí, aby oběti měly v souladu se svým postavením v příslušném systému trestního soudnictví právo na přezkum rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Procesní pravidla tohoto přezkumu stanoví vnitrostátní právní předpisy.

2.   Je-li v souladu s vnitrostátními právními předpisy postavení oběti v příslušném systému trestního soudnictví určeno až po přijetí rozhodnutí trestně stíhat pachatele, členské státy zajistí, aby měly alespoň oběti vážných trestných činů právo na přezkum rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Procesní pravidla tohoto přezkumu stanoví vnitrostátní právní předpisy.

3.   Členské státy zajistí, aby bylo obětem bez zbytečného prodlení oznámeno, že mají právo obdržet na žádost dostatečné informace, podle nichž se mohou rozhodnout, zda požádají o přezkum jakéhokoliv rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, a aby tyto informace na žádost obdržely.

4.   Pokud původní rozhodnutí o zastavení trestního stíhání přijme nejvyšší orgán vedoucí trestní stíhání, jehož rozhodnutí nelze podle vnitrostátních právních předpisů přezkoumat, provede přezkum tentýž orgán.

5.   Odstavce 1, 3 a 4 se nevztahují na rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání, je-li výsledkem takového rozhodnutí mimosoudní urovnání, pokud vnitrostátní právní předpisy takovou možnost stanoví.

Článek 12

Právo na záruky v souvislosti se službami restorativní justice

1.   Členské státy přijmou opatření na ochranu oběti před sekundární či opakovanou viktimizací, zastrašováním či odvetou, která se mají uplatnit při poskytování případných služeb restorativní justice. Tato opatření zajistí, aby oběti, které se rozhodnou pro účast na procesech restorativní justice, měly přístup k bezpečným a kvalifikovaným službám restorativní justice, při dodržení alespoň těchto podmínek:

a)

služby restorativní justice se použijí, pouze pokud jsou ve prospěch oběti, při dodržení všech bezpečnostních podmínek, a jsou založeny na jejím svobodném a informovaném souhlasu, který lze kdykoli odvolat;

b)

oběti jsou předtím, než vysloví souhlas se svou účastí v procesu restorativní justice, poskytnuty úplné a nezkreslené informace o tomto procesu a jeho potenciálních výsledcích, jakož i informace o postupech dohledu nad výkonem případné dohody;

c)

pachatel uznal základní skutkové okolnosti případu;

d)

každá dohoda je uzavřena dobrovolně a může být zohledněna v dalším trestním řízení;

e)

rozhovory vedené v rámci procesu restorativní justice, které se nekonají za přítomnosti veřejnosti, jsou důvěrné a nejsou následně zveřejněny, pokud se strany nedohodnou jinak, nebo pokud to nevyžadují vnitrostátní právní předpisy s ohledem na nadřazený veřejný zájem.

2.   Členské státy usnadní postupování případů, je-li to vhodné, službám restorativní justice, a to i prostřednictvím postupů nebo pokynů týkajících se podmínek tohoto postupování.

Článek 13

Právo na právní pomoc

Členské státy zajistí, aby oběti měly přístup k právní pomoci, pokud mají postavení strany v trestním řízení. Podmínky nebo procesní pravidla umožňující obětem přístup k právní pomoci stanoví vnitrostátní právní předpisy.

Článek 14

Právo na náhradu výdajů

Členské státy poskytnou obětem, které se účastní trestního řízení, možnost náhrady výdajů vzniklých v důsledku jejich aktivní účasti v trestním řízení, a to v souladu s jejich postavením v příslušném systému trestního soudnictví. Podmínky nebo procesní pravidla umožňující obětem náhradu stanoví vnitrostátní právní předpisy.

Článek 15

Právo na vrácení majetku

Členské státy zajistí, aby majetek zajištěný v rámci trestního řízení, který lze vrátit, byl na základě rozhodnutí příslušného orgánu obětem neprodleně vrácen zpět, pokud není nezbytný pro potřeby trestního řízení. Podmínky nebo procesní pravidla umožňující vrácení tohoto majetku obětem stanoví vnitrostátní právní předpisy.

Článek 16

Právo na rozhodnutí o odškodnění od pachatele v průběhu trestního řízení

1.   Členské státy zajistí, aby oběti měly v průběhu trestního řízení nárok na vydání rozhodnutí o odškodnění ze strany pachatele v přiměřené době, s výjimkou případů, kdy vnitrostátní právní předpisy stanoví, že takové rozhodnutí má být vydáno v jiném soudním řízení.

2.   Členské státy podpoří opatření na motivaci pachatelů k poskytnutí přiměřeného odškodnění obětem.

Článek 17

Práva obětí s bydlištěm v jiném členském státě

1.   Členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány mohly přijmout vhodná opatření pro zmírnění obtíží, které se vyskytnou, má-li oběť bydliště v jiném členském státě, než ve kterém byl trestný čin spáchán, zejména co se týče organizace řízení. Proto musí orgány členského státu, kde byl trestný čin spáchán, zejména

a)

zajistit výpověď oběti okamžitě po podání trestního oznámení příslušnému orgánu;

b)

za účelem výslechu oběti s bydlištěm v zahraničí využívat v co nejširší možné míře ustanovení o videokonferencích a telefonních konferenčních hovorech, obsažená v Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000 (17).

2.   Členské státy zajistí, aby oběti trestných činů, které byly spáchány v jiném členském státě, než ve kterém mají oběti bydliště, mohly podat trestní oznámení u příslušných orgánů členského státu bydliště, pokud nejsou schopny tak učinit v členském státě, kde došlo k trestnému činu, nebo pokud si tak nepřejí učinit v případě trestného činu, který je podle vnitrostátního práva tohoto členského státu považován za závažný.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán, u něhož oběť podala trestní oznámení, toto oznámení neprodleně postoupil příslušnému orgánu členského státu, ve kterém byl trestný čin spáchán, pokud členský stát, ve kterém bylo podáno trestní oznámení, nevykonal pravomoc zahájit trestní řízení.

KAPITOLA 4

OCHRANA OBĚTÍ A UZNÁNÍ OBĚTÍ S POTŘEBOU ZVLÁŠTNÍ OCHRANY

Článek 18

Právo na ochranu

Aniž jsou dotčena práva obhajoby, členské státy zajistí, aby byla k dispozici opatření na ochranu obětí a jejich rodinných příslušníků před sekundární či opakovanou viktimizací, zastrašováním a odvetou, a to včetně opatření proti riziku citové nebo psychické újmy a na ochranu důstojnosti oběti v průběhu výslechu a podávání svědecké výpovědi. Tato opatření zahrnují v nezbytných případech rovněž postupy pro fyzickou ochranu obětí a jejich rodinných příslušníků podle vnitrostátních právních předpisů.

Článek 19

Právo na zamezení kontaktu mezi obětí a pachatelem

1.   Členské státy zavedou nezbytné podmínky, které umožní zamezení kontaktu mezi oběťmi, a v nezbytných případech též jejich rodinnými příslušníky, a pachatelem v prostorách, kde trestní řízení probíhá, ledaže trestní řízení takový kontakt vyžaduje.

2.   Členské státy zajistí, aby nové soudní prostory měly oddělené čekárny pro oběti.

Článek 20

Právo obětí na ochranu při vyšetřování trestného činu

Aniž jsou dotčena práva na obhajobu a v souladu s pravidly pro soudní rozhodování zajistí členské státy, aby během vyšetřování trestného činu

a)

byly výslechy vedeny bez zbytečného prodlení po podání trestního oznámení příslušnému orgánu;

b)

byl počet výslechů obětí omezen na minimum a aby tyto výslechy byly prováděny pouze tehdy, pokud je to naprosto nezbytné pro účely vyšetřování trestného činu;

c)

oběti mohl doprovázet jejich právní zástupce a osoba podle jejich výběru, pokud nebylo přijato odůvodněné rozhodnutí v opačném smyslu;

d)

členské státy zajistí, aby lékařské prohlídky byly omezeny na minimum a byly prováděny, pouze pokud je to naprosto nezbytné pro účely trestního řízení.

Článek 21

Právo na ochranu soukromí

1.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly během trestního řízení učinit vhodná opatření na ochranu soukromí, včetně osobní charakteristiky oběti zohledněné při individuálním posouzení stanoveném v článku 22, a pověsti obětí a jejich rodinných příslušníků. Členské státy dále zajistí, aby příslušné orgány mohly učinit veškerá zákonná opatření k zabránění zveřejnění jakýchkoliv informací, které by mohly vést ke zjištění totožnosti dětských obětí.

2.   V zájmu ochrany soukromí, osobní nedotknutelnosti a osobních údajů obětí vybízejí členské státy sdělovací prostředky, aby učinily samoregulační opatření, přičemž ctí svobodu projevu a informací a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků.

Článek 22

Individuální posouzení obětí s cílem zjistit potřeby zvláštní ochrany

1.   Členské státy zajistí, aby u obětí bylo včas provedeno individuální posouzení, v souladu s vnitrostátními postupy, s cílem zjistit potřeby zvláštní ochrany a stanovit, zda a v jaké míře by mohly využít zvláštních opatření během trestního řízení, uvedených v článcích 23 a 24, v důsledku jejich zvláštní zranitelnosti vůči sekundární a opakované viktimizaci, zastrašování a odvetě.

2.   Individuální posouzení zejména zohlední

a)

osobní charakteristiku oběti;

b)

druh či povahu trestného činu a

c)

okolnosti trestného činu.

3.   V souvislosti s individuálním posouzením je zvláštní pozornost věnována obětem, které utrpěly značnou újmu v důsledku závažnosti trestného činu, obětem trestného činu spáchaného z nenávisti nebo motivovaného snahou o diskriminaci, což by mohlo zejména souviset s jejich osobní charakteristikou: obětem, jejichž vztah k pachateli nebo závislost na něm je činí obzvláště zranitelnými. V této souvislosti se řádně zohlední zejména oběti terorismu, organizované trestné činnosti, obchodování s lidmi, násilí na základě pohlaví, násilí v rámci úzkého svazku, sexuálního násilí nebo pohlavního zneužívání nebo trestných činů z nenávisti a oběti se zdravotním postižením.

4.   Pro účely této směrnice se u dětských obětí předpokládá, že mají potřeby zvláštní ochrany v důsledku své zranitelnosti vůči sekundární a opakované viktimizaci, zastrašování a odvetě. Ke stanovení toho, zda a do jaké míry by mohly využívat zvláštních opatření uvedených v článcích 23 a 24, se u dětských obětí provede individuální posouzení podle odstavce 1 tohoto článku.

5.   Rozsah individuálního posouzení může být přizpůsoben závažnosti trestného činu a míře zjevné újmy, kterou oběť utrpěla.

6.   Individuální posouzení se provede v úzké spolupráci s oběťmi a zohlední jejich přání, včetně toho, že si nepřejí využívat zvláštních opatření uvedených v článcích 23 a 24.

7.   Pokud se prvky, na nichž se zakládá individuální posouzení, značně změnily, členské státy zajistí jeho aktualizaci během trestního řízení.

Článek 23

Právo na ochranu obětí s potřebami zvláštní ochrany během trestního řízení

1.   Aniž jsou dotčena práva na obhajobu a v souladu s pravidly pro soudní rozhodování, členské státy zajistí, aby oběti s potřebami zvláštní ochrany, které využijí zvláštních opatření stanovených v důsledku individuálního posouzení podle čl. 22 odst. 1, mohly využít zvláštních opatření stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku. Zvláštní opatření předpokládané na základě individuálního posouzení nemusí být poskytnuto, brání-li tomu provozní nebo praktická omezení nebo je-li naléhavě třeba oběť vyslechnout a bez jejího vyslechnutí by mohlo dojít k újmě oběti či jiné osoby nebo k narušení průběhu řízení.

2.   Během vyšetřování trestného činu jsou obětem s potřebami zvláštní ochrany zjištěnými v souladu s čl. 22 odst. 1 k dispozici tato opatření:

a)

oběť může vypovídat v prostorách pro tento účel upravených či přizpůsobených;

b)

oběť může vypovídat před odborníky vyškolenými k tomuto účelu nebo s jejich pomocí;

c)

výpovědi oběti se provádějí před stejnými osobami, ledaže to odporuje řádnému výkonu spravedlnosti;

d)

všechny výpovědi obětí sexuálního násilí, násilí na základě pohlaví nebo násilí v rámci úzkých svazků jsou prováděny před osobou stejného pohlaví, jako je oběť, pokud si to oběť přeje a nenaruší-li to průběh trestního řízení, s výjimkou případů, kdy jsou prováděny před státním zástupcem nebo soudcem.

3.   Během soudního řízení jsou obětem s potřebami zvláštní ochrany zjištěnými v souladu s čl. 22 odst. 1 k dispozici tato opatření:

a)

opatření na zamezení vizuálního kontaktu mezi oběťmi a pachateli, a to i během provádění důkazů, použitím vhodných prostředků, včetně komunikační technologie;

b)

opatření k zajištění toho, aby oběť mohla být vyslýchána ze soudní síně, aniž by byla přítomna, především s využitím vhodné komunikační technologie;

c)

opatření k zamezení zbytečným výslechům ohledně soukromého života oběti, neexistuje-li souvislost s trestným činem, a

d)

opatření, jež umožňují konání slyšení s vyloučením veřejnosti.

Článek 24

Právo dětských obětí na ochranu během trestního řízení

1.   Vedle opatření stanovených v článku 23 členské státy zajistí, aby v případě, že obětí je dítě:

a)

mohly být při vyšetřování trestného činu veškeré výpovědi dětské oběti zaznamenány pomocí audiovizuálních prostředků a aby tyto záznamy mohly být používány během trestního řízení jako důkaz;

b)

příslušné orgány při vyšetřování trestného činu a při soudním řízení určily v souladu s postavením oběti v příslušném systému trestního soudnictví zástupce dětské oběti v případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, nesmějí podle právních předpisů daného státu dítě z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí zastupovat, nebo v případě, že je dětská oběť bez doprovodu nebo odloučena od rodiny;

c)

má-li dětská oběť právo na právníka, měla právo na právní poradenství a právní zastupování svým vlastním jménem během řízení, při němž dochází nebo by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi dětskou obětí a osobami, které mají rodičovskou zodpovědnost.

Procesní pravidla pro audiovizuální záznamy uvedené v prvním pododstavci písm. a) a jejich používání stanoví vnitrostátní právní předpisy.

2.   Není-li věk oběti zřejmý a jsou-li důvody se domnívat, že obětí je dítě, je oběť pro účely této směrnice považována za dítě.

KAPITOLA 5

JINÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Školení pracovníků

1.   Členské státy zajistí, aby úředníci, kteří budou pravděpodobně přicházet do kontaktu s oběťmi, například příslušníci policie a soudní zaměstnanci, byli jak obecně, tak speciálně proškolováni na vhodné úrovni vzhledem k jejich kontaktu s oběťmi, aby se zlepšilo jejich povědomí o potřebách obětí a byli schopni jednat s oběťmi nestranně, s respektem a profesionálně.

2.   Aniž je dotčena nezávislost justice a rozdíly v organizaci soudnictví v Evropské unii, členské státy vyžadují, aby osoby odpovědné za odbornou přípravu soudců a státních zástupců zapojených do trestních řízení umožnily přístup jak k obecnému, tak i specializovanému školení zaměřenému na zlepšení povědomí soudců a státních zástupců o potřebách obětí.

3.   Při řádném zohlednění nezávislosti právní profese členské státy doporučí, aby osoby odpovědné za odbornou přípravu poskytly právníkům odbornou přípravu na obecné i odborné úrovni s cílem zlepšit jejich povědomí o potřebách obětí.

4.   Členské státy prostřednictvím svých veřejných služeb nebo financování organizací na podporu obětí podpoří iniciativy umožňující, aby osoby poskytující služby podpory pro oběti nebo služby restorativní justice byly řádně proškoleny na úrovni přiměřené jejich kontaktu s oběťmi a dodržovaly profesní předpisy, s cílem zajistit, aby tyto služby byly poskytovány nestranně, s respektem a profesionálně.

5.   V souladu s příslušnými povinnostmi, povahou a úrovní kontaktu pracovníka s oběťmi se školení zaměří na to, aby se pracovníkovi umožnilo oběti uznat a zacházet s nimi s respektem, profesionálně a bez diskriminace.

Článek 26

Spolupráce a koordinace služeb

1.   Členské státy přijmou vhodná opatření pro usnadnění spolupráce mezi členskými státy, která umožní zlepšení přístupu obětí k jejich právům stanoveným v této směrnici a podle vnitrostátních právních předpisů. Cílem této spolupráce je přinejmenším

a)

výměna osvědčených postupů;

b)

konzultace v jednotlivých případech a

c)

podpora evropských sítí zabývajících se otázkami, které přímo souvisí s právy obětí.

2.   Členské státy přijmou vhodná opatření, rovněž prostřednictvím internetu, zaměřená na zvýšení povědomí o právech stanovených v této směrnici, snížení rizika viktimizace a minimalizaci negativního dopadu trestného činu a rizika sekundární a opakované viktimizace,zastrašování a odvety, zejména zaměřením se na ohrožené skupiny, jako jsou děti, oběti násilí na základě pohlaví a násilí v rámci úzkého svazku. Taková opatření mohou zahrnovat informační kampaně a kampaně na zvýšení povědomí a výzkumné a vzdělávací programy, a to případně ve spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti a dalšími zúčastněnými stranami.

KAPITOLA 6

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 27

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 16. listopadu 2015.

2.   Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 28

Poskytování údajů a statistik

Poprvé do 16. listopadu 2017 a poté každé tři roky sdělí členské státy Komisi dostupné údaje o tom, jak a v jaké míře měly oběti přístup ke svým právům stanoveným v této směrnici.

Článek 29

Zpráva

Do 16. listopadu 2017 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, včetně popisu opatření přijatých podle článků 8, 9 a 23, společně s případnými legislativními návrhy.

Článek 30

Nahrazení rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV

Rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV se nahrazuje ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, aniž jsou tím dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro jeho provedení ve vnitrostátním právu.

Ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, se odkazy na uvedené rámcové rozhodnutí považují za odkazy na tuto směrnici.

Článek 31

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 32

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

Ve Štrasburku dne 25. října 2012.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

A. D. MAVROYIANNIS


(1)  Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s. 39.

(2)  Úř. věst. C 113, 18.4.2012, s. 56.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. září 2012 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 4. října 2012.

(4)  Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 1.

(5)  Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.

(6)  Úř. věst. C 187, 28.6.2011, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.

(8)  Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.

(9)  Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2.

(10)  Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.

(12)  Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3.

(13)  Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 42.

(14)  Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.

(15)  Úř. věst. C 35, 9.2.2012, s. 10.

(16)  Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

(17)  Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.


14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/74


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/30/EU

ze dne 25. října 2012

o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 50 odst. 1 a odst. 2 písm. g) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Druhá směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Vzhledem k novým změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.

(2)

Koordinace uvedená v čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy a v obecném programu pro odstranění omezení svobody usazování, která byla zahájena první směrnicí Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (5) je zvláště důležitá u akciových společností, neboť jejich činnost v hospodářství členských států převažuje a často překračuje jejich státní území.

(3)

Pro zajištění minimální míry rovnocennosti ochrany akcionářů a věřitelů těchto společností je zvláště důležitá koordinace vnitrostátních předpisů týkajících se jejich zakládání a zachování, zvyšování či snižování jejich základního kapitálu.

(4)

V Unii musí stanovy akciové společnosti nebo akt, kterým se akciová společnost zakládá, umožnit, aby se každý zájemce seznámil se základními údaji o společnosti, zejména s přesným složením jejího základního kapitálu.

(5)

Pro zachování základního kapitálu, který představuje záruku pro věřitele, jsou nezbytné předpisy Unie, na jejichž základě bude zejména zakázáno neoprávněné rozdělování základního kapitálu akcionářům a omezena možnost společnosti nabývat vlastní akcie.

(6)

Omezení nabývat vlastní akcie by se měla vztahovat na nabývání vlastních akcií společností samou i na nabývání prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti.

(7)

Má-li se akciové společnosti zabránit, aby využívala jinou společnost, ve které vlastní většinu hlasovacích práv nebo ve které může uplatňovat dominantní vliv, s cílem provádět toto nabývání, aniž by dodržovala omezení stanovená pro tento případ, je třeba rozšířit úpravu nabývání vlastních akcií společností na nejdůležitější a nejčastější případy nabývání akcií těmito jinými společnostmi. Je vhodné rozšířit tuto úpravu na upisování akcií akciové společnosti.

(8)

Má-li se zamezit obcházení této směrnice, je vhodné, aby se úprava uvedená v 7. bodu odůvodnění vztahovala i na společnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (6), jakož i na společnosti, které se řídí právem třetích zemí a které mají srovnatelnou právní formu.

(9)

Pokud je vztah mezi akciovou společností a jinou společností, která je uvedena v 7. bodě odůvodnění, pouze nepřímý, je vhodné zmírnit ustanovení použitelná tehdy, je-li tento vztah přímý, zavedením možnosti pozastavení hlasovacích práv jako minimálního opatření pro dosažení cílů této směrnice.

(10)

Je mimo jiné opodstatněné vyjmout případy, ve kterých zvláštní povaha profesní činnosti vylučuje možnost, aby došlo k ohrožení dosažení cílů této směrnice.

(11)

Je nezbytné, s ohledem na cíle uvedené v čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy, aby právní předpisy členských států zajišťovaly při zvyšování nebo snižování základního kapitálu dodržování zásad rovného zacházení akcionářů, kteří jsou ve stejném postavení, a ochrany věřitelů, jejichž pohledávky vznikly před rozhodnutím o snížení základního kapitálu, a harmonizovaly provádění těchto zásad.

(12)

Aby došlo ke zlepšení normalizované ochrany věřitelů ve všech členských státech, měli by mít věřitelé možnost za určitých podmínek přistoupit k soudnímu nebo správnímu řízení, jsou-li jejich pohledávky ohroženy následkem snížení základního kapitálu akciové společnosti.

(13)

S cílem zabránit zneužívání trhu by měly členské státy pro účely provádění této směrnice přihlížet ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (7), k nařízení Komise (ES) č. 2273/2003 ze dne 22. prosince 2003, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o výjimky pro programy zpětného odkupu a stabilizace finančních nástrojů (8), a ke směrnici Komise 2004/72/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o uznávané tržní postupy, definici důvěrné informace ve vztahu ke komoditním derivátům, sestavení seznamů zasvěcených osob, oznamování transakcí osob s řídicí odpovědností a oznamování podezřelých transakcí (9).

(14)

S ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. května 2008 ve věci C-133/06 Parlament v. Rada (10) je nezbytné nově formulovat znění čl. 6 odst. 3 směrnice 77/91/EHS aby byl odstraněn existující odvozený právní základ a aby mohl Evropský parlament a Rada přezkoumat a popřípadě změnit částku uvedenou v odstavci 1 uvedeného článku.

(15)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze II části B ve vnitrostátním právu,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1.   Koordinační opatření stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na formy společností uvedené v příloze I.

Obchodní firma každé společnosti, která má jednu z forem uvedených v příloze I, musí obsahovat označení odlišné od označení předepsaného pro jiné formy společností nebo být takovým označením doprovázena.

2.   Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyloučit investiční společnosti s proměnným základním kapitálem a družstva založená v jedné z forem společností uvedených v příloze I. Pokud právní předpisy členských států využijí této možnosti, uloží těmto společnostem, aby uváděly výrazy „investiční společnost s proměnným základním kapitálem“ nebo „družstvo“ na všech dokumentech uvedených v článku 5 směrnice 2009/101/ES.

Investiční společností s proměnným základním kapitálem se ve smyslu této směrnice rozumí výlučně společnosti:

jejichž jediným předmětem je investování prostředků do různých cenných papírů, různých nemovitostí nebo jiných majetkových hodnot s výlučným cílem rozložit investiční rizika a poskytovat svým akcionářům podíl na zisku z hospodaření s jejich majetkem,

které veřejně vyzývají k úpisu vlastních akcií a

jejichž stanovy určují, že v mezích minimálního a maximálního základního kapitálu mohou kdykoli vydávat, odkupovat nebo dále prodávat své akcie.

Článek 2

Stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, musí obsahovat alespoň tyto údaje:

a)

právní formu a obchodní firmu společnosti;

b)

předmět podnikání;

c)

pokud společnost nemá schválený základní kapitál, výši upsaného základního kapitálu;

d)

pokud má společnost schválený základní kapitál, jeho výši a výši základního kapitálu upsaného v okamžiku založení společnosti nebo v okamžiku získání povolení k zahájení činnosti a rovněž během jakékoli změny schváleného základního kapitálu, aniž je dotčen čl. 2 písm. e) směrnice 2009/101/ES;

e)

nevyplývají-li z právních předpisů, pravidla, která určují počet a způsob jmenování členů orgánů pověřených zastupováním společnosti ve vztahu ke třetím osobám, správou, řízením, dozorem nebo kontrolou společnosti, a rozdělení pravomocí mezi tyto orgány;

f)

trvání společnosti, není-li neomezené.

Článek 3

Ve stanovách nebo v aktu, kterým se společnost zakládá, nebo v odděleném dokumentu, který musí být zveřejněn způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu, musí být v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES obsaženy alespoň tyto údaje:

a)

sídlo;

b)

jmenovitá hodnota upsaných akcií a alespoň jednou ročně jejich počet;

c)

počet upsaných akcií bez uvedení jejich jmenovité hodnoty, pokud vnitrostátní právní předpisy emisi těchto akcií umožňují;

d)

popřípadě zvláštní podmínky omezující převoditelnost akcií;

e)

existuje-li více druhů akcií, údaje uvedené v písmenech b), c) a d) pro každý z nich a práva spojená s akciemi každého druhu;

f)

forma akcie, na jméno nebo na doručitele, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví tyto dvě formy, a rovněž ustanovení o jejich přeměně, pokud ji právní předpisy upravují;

g)

výše upsaného základního kapitálu splaceného v okamžiku založení společnosti nebo v okamžiku získání povolení zahájit svou činnost;

h)

jmenovitá hodnota akcií nebo, není-li jmenovitá hodnota stanovena, počet akcií vydaných jako protiplnění na každý nepeněžitý vklad a rovněž předmět tohoto vkladu a jméno vkladatele;

i)

totožnost fyzických nebo právnických osob nebo společností, které podepsaly, nebo jejichž jménem byly podepsány stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, nebo, pokud založení společnosti nebylo okamžité, totožnost fyzických nebo právnických osob nebo společností, které podepsaly nebo jejichž jménem byly podepsány návrhy stanov nebo aktu, kterým se společnost zakládá;

j)

celková alespoň přibližná výše všech nákladů, které připadají společnosti nebo které jí byly připsány z důvodu jejího založení a popřípadě než získá povolení zahájit svou činnost; a

k)

veškeré zvláštní výhody poskytnuté při založení společnosti nebo před získáním povolení k zahájení činnosti osobám, které se účastnily založení společnosti nebo činností vedoucích k udělení tohoto povolení.

Článek 4

1.   Stanoví-li právní předpisy členského státu, že společnost nemůže zahájit svou činnost bez povolení, musí rovněž stanovit pravidla týkající se ručení za závazky přijaté společností nebo na její účet během období, které předchází udělení nebo zamítnutí tohoto povolení.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na závazky, které vyplývají ze smluv uzavřených společností, s podmínkou, že jí je uděleno povolení zahájit činnost.

Článek 5

1.   Požadují-li právní předpisy členského státu, aby společnost založilo více společníků, neznamená spojení všech akcií v rukou jedné osoby nebo snížení počtu společníků po založení společnosti pod právním předpisem stanovené minimum bez dalšího zánik společnosti.

2.   Je-li možné v případech uvedených v odstavci 1 podle právních předpisů členského státu soudně prohlásit zánik společnosti, musí mít příslušný soudce možnost poskytnout této společnosti dostatečnou lhůtu pro nápravu tohoto stavu.

3.   Prohlášením o zániku společnosti uvedeným v odstavci 2 vstupuje společnost do likvidace.

Článek 6

1.   Pro založení společnosti nebo pro získání povolení zahájit činnost musí právní předpisy členských států požadovat upsání minimálního základního kapitálu, který musí činit nejméně 25 000 EUR.

2.   V souladu s čl. 50 odst. 1 a odst. 2 písm. g) Smlouvy Evropský parlament a Rada na návrh Komise každých pět let přezkoumají a popřípadě změní částku uvedenou v odstavci 1 vyjádřenou v eurech s ohledem na hospodářský a měnový vývoj v Unii a s ohledem na tendence k povolení možnosti výběru forem společností uvedených v příloze I pouze velkým a středním podnikům.

Článek 7

Upsaný základní kapitál mohou tvořit pouze aktiva, která je možné hospodářsky ocenit. Součástí těchto aktiv nemohou být závazky provedení prací nebo poskytnutí služeb.

Článek 8

Akcie a podíly nemohou být vydány za hodnotu nižší, než je jejich jmenovitá hodnota, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, než je jejich účetní hodnota.

Členské státy však mohou povolit, aby ti, kteří umisťují akcie při výkonu svého povolání, platili méně než celkovou hodnotu akcií, které upisují během této transakce.

Článek 9

Akcie vydávané jako protiplnění za vklady musí být splaceny v okamžiku založení společnosti nebo získání povolení k zahájení činnosti ve výši alespoň 25 % jejich jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, jejich účetní hodnoty.

Akcie vydávané jako protiplnění za nepeněžité vklady v okamžiku založení společnosti nebo získání povolení k zahájení činnosti však musí být zcela splaceny ve lhůtě pěti let od okamžiku založení nebo získání povolení.

Článek 10

1.   Nepeněžité vklady musí být uvedeny ve zprávě vypracované před založením společnosti nebo získáním povolení k zahájení činnosti jedním nebo více znalci nezávislými na společnosti, jmenovanými nebo schválenými správním orgánem nebo soudem. Znalci mohou být v souladu s právními předpisy každého členského státu fyzické nebo právnické osoby nebo společnosti.

2.   Zpráva znalce uvedená v odstavci 1 musí obsahovat alespoň popis každého z vkladů, postupy přijatého ocenění a musí uvádět, zda hodnoty získané těmito postupy odpovídají alespoň počtu a jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě a popřípadě i emisnímu ážiu akcií vydaných jako protiplnění.

3.   Zpráva znalce musí být zveřejněna způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES.

4.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tento článek, pokud je 90 % jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnoty všech akcií vydaných jako protiplnění za nepeněžité vklady vložené jednou nebo více společnostmi a pokud jsou splněny tyto požadavky:

a)

u společnosti přijímající tyto vklady se osoby nebo společnosti podle čl. 3 písm. i) dohodly, že se zpráva znalce nevypracuje;

b)

tato dohoda byla zveřejněna v souladu s odstavcem 3;

c)

společnosti poskytující tyto vklady mají rezervy, které podle právního předpisu nebo podle stanov nelze rozdělit a jejichž výše dosahuje alespoň jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnoty akcií vydaných jako protiplnění za nepeněžité vklady;

d)

společnosti poskytující tyto vklady se prohlásí za ručitele do výše uvedené v písmenu c) za dluhy přijímající společnosti, které vzniknou mezi okamžikem vydání akcií jako protiplnění za nepeněžité vklady a jedním rokem po zveřejnění roční účetní závěrky této společnosti vztahující se na účetní období, během kterého byly tyto vklady poskytnuty; během této lhůty je zakázán jakýkoli převod těchto akcií;

e)

záruka podle písmene d) se zveřejní v souladu s odstavcem 3 a

f)

společnosti poskytující tyto vklady vloží částku rovnající se částce uvedené v písmenu c) do rezervy, kterou je možné rozdělit až po uplynutí lhůty tří let od zveřejnění roční účetní závěrky přijímající společnosti za účetní období, během kterého byly tyto vklady poskytnuty, nebo případně později po vypořádání nároků vyplývajících ze závazku uvedeného v písmenu d).

5.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tento článek na založení nové společnosti fúzí nebo rozdělením, pokud je jedním nebo více nezávislými znalci zpracována zpráva o projektu fúze nebo rozdělení.

Jestliže se členské státy rozhodnou uplatňovat tento článek v případech uvedených v prvním pododstavci, mohou stanovit, že zpráva podle tohoto článku a zpráva jednoho či více nezávislých znalců o projektu fúze nebo rozdělení mohou být vypracovány stejným znalcem či znalci.

Článek 11

1.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 této směrnice v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu převoditelné cenné papíry definované v čl. 4 odst. 1 bodu 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (11) nebo nástroje peněžního trhu definované v čl. 4 odst. 1 bodu 19 uvedené směrnice vloženy jako nepeněžité vklady a tyto cenné papíry nebo nástroje peněžního trhu jsou ohodnoceny váženým průměrem ceny, za kterou byly obchodovány na jednom nebo více regulovaných trzích definovaných v čl. 4 odst. 1 bodě 14 uvedené směrnice po dostatečně dlouhou dobu stanovenou vnitrostátními právními předpisy přede dnem příslušného nepeněžitého vkladu.

Avšak v případech, kdy byla cena ovlivněna výjimečnými okolnostmi, které by významně změnily hodnotu těchto aktiv ke dni vkladu, včetně situací, kdy se trh těchto převoditelných cenných papírů nebo nástrojů peněžního trhu stane nelikvidním, provede se nové ocenění z podnětu a na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu.

Při tomto novém ocenění se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

2.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu aktiva jiná než převoditelné cenné papíry a nástroje peněžního trhu uvedené v odstavci 1 tohoto článku vložena jako nepeněžitý vklad a jejich reálná hodnota již byla stanovena uznávaným nezávislým znalcem a kdy jsou splněny tyto podmínky:

a)

reálná hodnota je stanovena ke dni, který nepředchází o více než šest měsíců dni tohoto vkladu aktiva, a

b)

ocenění bylo provedeno v souladu s obecně uznávanými standardy a zásadami pro oceňování v daném členském státě platnými pro druh aktiv, která mají být vložena.

V případě nových okolností, které by významně změnily reálnou hodnotu aktiva ke dni jeho vkladu, musí být z podnětu a na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu provedeno nové ocenění.

Při tomto novém ocenění se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

Není-li provedeno nové ocenění, může jeden nebo více akcionářů, kteří vlastní celkový podíl alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti v den, kdy je přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, požadovat ocenění nezávislým znalcem, přičemž se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

Tento akcionář nebo akcionáři mohou takovou žádost podat až do nabytí účinnosti vkladu aktiva, pokud ke dni jejího podání stále vlastní podíl alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti, jako tomu bylo v den, kdy bylo přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu.

3.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu aktiva jiná než převoditelné cenné papíry a nástroje peněžního trhu uvedené v odstavci 1 tohoto článku vložena jako nepeněžitý vklad, jehož reálná hodnota je odvozena podle jednotlivého aktiva z povinné účetní závěrky za předchozí účetní období, pokud tyto účty podléhají auditu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (12).

Ustanovení odst. 2 druhého až pátého pododstavce tohoto článku se použijí obdobně.

Článek 12

1.   Je-li nepeněžitý vklad podle článku 11 proveden bez zprávy znalce uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3, zveřejní se kromě splnění požadavků stanovených v čl. 3 písm. h) do jednoho měsíce ode dne účinnosti vkladu aktiva prohlášení obsahující tyto informace:

a)

popis dotyčného nepeněžitého vkladu;

b)

jeho hodnota, zdroj jeho ocenění a případně metoda ocenění;

c)

vyjádření, zda získané hodnoty odpovídají alespoň počtu a jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě a popřípadě i emisnímu ážiu akcií vydaných za dané protiplnění, a

d)

sdělení, že nenastaly nové okolnosti, pokud jde o původní ocenění.

Zveřejnění se provádí způsobem stanoveným právními předpisy členského státu podle článku 3 směrnice 2009/101/ES.

2.   Pokud je navrženo, aby bylo zvýšení základního kapitálu podle čl. 29 odst. 2 nepeněžitým vkladem provedeno bez zprávy znalce uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3, zveřejní se způsobem stanoveným právními předpisy členského státu podle článku 3 směrnice 2009/101/ES oznámení uvádějící datum přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu a informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku, a to před nabytím účinnosti vkladu aktiva jako nepeněžitého vkladu. V tomto případě se prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku omezí na sdělení, že od zveřejnění výše uvedeného oznámení nenastaly žádné nové okolnosti.

3.   Každý členský stát dostatečně zajistí, aby byl postup stanovený v článku 11 a v tomto článku dodržen v případech, kdy dojde k nepeněžitému vkladu bez zprávy znalce, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1, 2 a 3.

Článek 13

1.   Nabytí jakýchkoli aktiv, která náleží osobě nebo společnosti uvedeným v čl. 3 písm. i), jako protihodnoty alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu společností, musí být ověřeno a zveřejněno obdobně podle čl. 10 odst. 1, 2 a 3 a podléhá schválení valné hromady, pokud k tomuto nabytí došlo před uplynutím lhůty, která je stanovena vnitrostátními právními předpisy a činí nejméně dva roky od okamžiku založení společnosti nebo získání povolení k zahájení její činnosti.

Články 11 a 12 se použijí obdobně.

Členské státy mohou rovněž stanovit, že mají být tato ustanovení uplatňována, pokud aktiva náleží akcionáři nebo jiné osobě.

2.   Odstavec 1 se nepoužije na nabývání v rámci běžných obchodů společnosti, ani na nabývání z podnětu správního orgánu nebo soudu nebo pod jeho dohledem, ani na nabývání na burze.

Článek 14

Nestanoví-li ustanovení o snížení upsaného základního kapitálu jinak, nemohou být akcionáři osvobozeni od povinnosti splatit svůj vklad.

Článek 15

Dokud nedojde k další koordinaci vnitrostátních právních předpisů, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby byly v případech přeměny některé formy společnosti na akciovou společnost dány záruky alespoň odpovídající těm, které jsou stanoveny v článcích 2 až 14.

Článek 16

Články 2 až 15 nejsou dotčeny předpisy členských států o pravomoci a postupu při změnách stanov nebo aktu, kterým se společnost zakládá.

Článek 17

1.   S výjimkou případů snížení upsaného základního kapitálu nesmí dojít k rozdělení akcionářům, pokud se ke dni skončení posledního účetního období čisté obchodní jmění vyplývající z roční účetní závěrky společnosti nebo čisté obchodní jmění po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšenou o rezervy, které nelze podle právních předpisů nebo stanov rozdělit.

2.   Výše upsaného základního kapitálu vymezená v odstavci 1 se snižuje o výši upsaného dosud nesplaceného základního kapitálu, pokud tento nesplacený kapitál není dosud zúčtován v aktivech uvedených v rozvaze.

3.   Částka k rozdělení akcionářům nesmí překročit výši výsledků posledního skončeného účetního období zvýšenou o zisk z předchozích období a platby z rezerv určených k tomuto účelu a sníženou o ztráty z předchozích období a o částky vložené do rezerv v souladu s právními předpisy nebo stanovami.

4.   Výraz „rozdělení“ použitý v odstavcích 1 a 3 zahrnuje zejména výplatu dividend a úroků spojených s akciemi.

5.   Pokud právní předpisy členského státu umožňují výplatu zálohy na dividendy, musí být dodrženy alespoň tyto podmínky:

a)

musí být sestavena mezitímní účetní závěrka, ve které se projeví, že prostředky použitelné pro rozdělení jsou dostatečné;

b)

částka určená k rozdělení nesmí překročit výši zisku vytvořeného od konce posledního účetního období, za které je účetní závěrka vypracována, zvýšenou o zisk z předchozích období a platby z rezerv určených k tomuto účelu a sníženou o ztráty z předchozích období a o částky vložené do rezerv v souladu s právními předpisy nebo stanovami.

6.   Odstavci 1 až 5 nejsou dotčeny předpisy členských států týkající se zvyšování upsaného základního kapitálu o rezervy.

7.   Právní předpisy členského státu mohou stanovit odchylky od odstavce 1 pro investiční společnosti s fixním základním kapitálem.

Investiční společností s fixním základním kapitálem se ve smyslu tohoto odstavce rozumí pouze společnosti:

a)

jejichž jediným předmětem je investování prostředků do různých cenných papírů, různých nemovitostí nebo jiných majetkových hodnot s výlučným cílem rozložit investiční rizika a poskytovat svým akcionářům podíl na zisku z hospodaření s jejich aktivy a

b)

které veřejně vyzývají k úpisu svých vlastních akcií.

Pokud právní předpisy členských států využívají této možnosti:

a)

uloží těmto společnostem, aby uváděly výrazy „investiční společnost“ na všech dokumentech uvedených v článku 5 směrnice 2009/101/ES;

b)

nepovolí společnosti tohoto typu, jejíž čisté obchodní jmění je nižší než částka vymezená v odstavci 1, rozdělení zisku akcionářům, pokud je v závěrce posledního účetního období celková výše obchodního jmění této společnosti, vyplývající z roční účetní závěrky, nižší než jedenapůlnásobek celkové výše dluhů společnosti vůči věřitelům, jak vyplývá z roční účetní závěrky, anebo by se po rozdělení zisku pod tuto hranici snížila, a

c)

uloží každé společnosti tohoto typu, která přistoupí k rozdělení zisku, i když je její čisté obchodní jmění nižší než částka vymezená v odstavci 1, aby v poznámce k roční účetní závěrce tuto skutečnost upřesnila.

Článek 18

Jakékoli rozdělení, které není v souladu s článkem 17, musí akcionáři, kteří jej obdrželi, vrátit, pokud společnost prokáže, že tito akcionáři o vadnosti rozdělení v jejich prospěch věděli anebo vzhledem k okolnostem měli vědět.

Článek 19

1.   V případě vážné ztráty upsaného základního kapitálu musí být svolána valná hromada ve lhůtě stanovené právními předpisy členských států, aby posoudila, zda je třeba společnost zrušit nebo přijmout jiná opatření.

2.   Právní předpisy členského státu nemohou stanovit výši ztráty považované za vážnou ve smyslu odstavce 1 na více než polovinu upsaného základního kapitálu.

Článek 20

1.   Společnost nesmí upisovat vlastní akcie.

2.   Pokud byly upsány akcie společnosti osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, musí se na upisovatele pohlížet, jako by je upsal na svůj účet.

3.   Osoby nebo společnosti uvedené v čl. 3 písm. i), nebo v případě zvýšení upsaného základního kapitálu, členové správního nebo řídícího orgánu jsou povinni splatit akcie upsané v rozporu s tímto článkem.

Právní předpisy členského státu však mohou stanovit, že každá taková osoba se může této povinnosti zprostit, pokud prokáže, že není osobně odpovědná.

Článek 21

1.   Aniž je dotčena zásada rovného zacházení pro všechny akcionáře, kteří se nacházejí ve stejném postavení, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, mohou členské státy dovolit, aby společnost nabývala vlastní akcie přímo nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti. Pokud je toto nabývání dovoleno, stanoví pro ně členské státy, aby podléhalo těmto podmínkám:

a)

nabytí podléhá schválení valnou hromadou, která stanoví podrobnosti tohoto nabytí, a zejména nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, dobu, na kterou může společnost akcie nabýt, jejíž maximální délku určí vnitrostátní právní předpisy a která nesmí být delší než pět let, a při nabytí akcií za úplatu rovněž nejvyšší a nejnižší protiplnění. Členové správních nebo řídících orgánů se ujistí, že jsou v okamžiku schváleného nabytí splněny podmínky uvedené v písmenech b) a c);

b)

nabytí akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále drží, a akcií nabytých osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nesmí mít za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku vymezenou v čl. 17 odst. 1 a 2 a

c)

transakce se může týkat pouze zcela splacených akcií.

Členské státy mohou navíc podmínit nabývání ve smyslu prvního pododstavce splněním kterékoli z těchto podmínek:

a)

jmenovitá hodnota nabytých akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále drží, a akcií nabytých osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nebo nemají-li uvedené akcie jmenovitou hodnotu, jejich účetní hodnota nesmí překročit hranici, kterou stanoví členský stát; tato hranice nesmí být nižší než 10 % upsaného základního kapitálu;

b)

způsobilost společnosti nabýt vlastní akcie ve smyslu prvního pododstavce, nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, doba, na kterou může společnost akcie nabýt, a nejvyšší či nejnižší protiplnění jsou upraveny ve stanovách nebo v aktu, kterým se společnost zakládá;

c)

společnost dodržuje odpovídající požadavky na podávání zpráv a oznámení;

d)

od určitých společností, určených členskými státy, lze požadovat, aby zrušily nabytí akcií, za předpokladu, že částka rovná jmenovité hodnotě zrušených akcií musí být zahrnuta do rezerv, jež nemohou být rozděleny akcionářům, s výjimkou případu snížení upsaného základního kapitálu; tyto rezervy lze použít pouze za účelem zvýšení upsaného základního kapitálu kapitalizací rezerv, a

e)

nabytí se nedotkne uspokojování nároků věřitelů.

2.   Právní předpisy členského státu se mohou odchýlit od odst. 1 písm. a) první věty, pokud je nabytí vlastních akcií nezbytné, aby se společnost vyhnula vážné a bezprostředně hrozící újmě. V takovém případě musí správní nebo řídící orgán společnosti informovat následující valnou hromadu o důvodech a cílech provedeného nabytí, o počtu a jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, o účetní hodnotě nabytých akcií, o podílu na upsaném základním kapitálu, který tyto akcie představují, a o protihodnotě za tyto akcie.

3.   Členské státy mohou vyloučit použití odst. 1 písm. a) první věty na akcie nabyté společností samou nebo osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, které mají být rozděleny zaměstnancům této společnosti nebo zaměstnancům společnosti, která je s touto společností spojena. K rozdělení těchto akcií musí dojít ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne nabytí.

Článek 22

1.   Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat článek 21 na:

a)

akcie nabyté k provedení rozhodnutí o snížení základního kapitálu nebo v případě uvedeném v článku 43;

b)

akcie nabyté v důsledku univerzálního převodu majetku;

c)

akcie zcela splacené, nabyté bezplatně nebo bankami a jinými finančními institucemi jako kupní provize;

d)

akcie nabyté na základě právní povinnosti nebo v důsledku soudního rozhodnutí k ochraně menšinových akcionářů například v případě sloučení, změny předmětu nebo právní formy společnosti, přenesení sídla společnosti do zahraničí nebo zavedení omezení pro převod akcií;

e)

akcie nabyté od akcionáře v případě jejich nesplacení;

f)

akcie nabyté pro odškodnění menšinových akcionářů spojených společností;

g)

akcie zcela splacené, nabyté během soudní dražby provedené s cílem splacení pohledávky společnosti u majitele těchto akcií, a

h)

akcie zcela splacené, vydané investiční společností s fixním kapitálem podle čl. 17 odst. 7 druhého pododstavce a nabyté na žádost investorů touto společností nebo společností s ní spojenou. Použije se čl. 17 odst. 7 třetí pododstavec písm. a). Tato nabytí nesmějí způsobit snížení čistého obchodního jmění pod částku upsaného základního kapitálu zvýšenou o rezervy, které nemohou být podle právních předpisů rozděleny.

2.   Akcie nabyté v případech podle odst. 1 písm. b) až g) však musí být převedeny nejpozději ve lhůtě tří let ode dne jejich nabytí, ledaže jmenovitá hodnota, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnota nabytých akcií, včetně akcií, které společnost nabyla prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nepřesahuje 10 % upsaného základního kapitálu.

3.   Nedojde-li k převedení akcií ve lhůtě podle odstavce 2, musí být akcie zrušeny. Právní předpisy členského státu mohou pro toto zrušení vyžadovat snížení upsaného základního kapitálu o odpovídající částku. Toto snížení musí být uloženo, pokud nabytí akcií, které mají být zrušeny, má za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku uvedenou v čl. 17 odst. 1 a 2.

Článek 23

Akcie nabyté v rozporu s články 21 a 22 musí být převedeny ve lhůtě jednoho roku od jejich nabytí. Pokud k převedení ve stanovené lhůtě nedojde, použije se čl. 22 odst. 3.

Článek 24

1.   Dovolují-li právní předpisy členských států, aby společnost samostatně nebo prostřednictvím osob jednajících vlastním jménem, avšak na účet této společnosti nabývala vlastní akcie, stanoví, aby držení těchto akcií podléhalo alespoň těmto podmínkám:

a)

z práv, která jsou spojena s akciemi, je v každém případě pozastaveno hlasovací právo spojené s vlastními akciemi;

b)

pokud jsou tyto akcie zúčtovány v aktivech rozvahy, je v pasivech uvedena nerozdělitelná rezerva ve stejné výši.

2.   Dovolují-li právní předpisy členských států, aby společnost samostatně nebo prostřednictvím osob jednajících vlastním jménem, avšak na její účet, nabývala vlastní akcie, musí požadovat, aby výroční zpráva obsahovala alespoň:

a)

důvody nabytí, ke kterým došlo během účetního období;

b)

počet a jmenovitou hodnotu, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotu akcií nabytých a převedených během účetního období a podíl na upsaném základním kapitálu, který tyto akcie představují;

c)

v případech nabytí nebo převodu za úplatu protihodnotu za tyto akcie;

d)

počet a jmenovitou hodnotu, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotu všech akcií nabytých a držených v portfoliu společnosti a rovněž podíl na upsaném základním kapitálu, který tyto akcie představují.

Článek 25

1.   Pokud členské státy dovolují, aby společnost přímo nebo nepřímo poskytovala zálohy, půjčky nebo úvěry nebo zajišťovala závazky s cílem umožnit nabytí vlastních akcií třetí osobě, podmíní provedení těchto transakcí splněním podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5.

2.   Transakce musí být prováděna na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu za spravedlivých tržních podmínek, zejména pokud jde o úrok, který společnost obdrží, a pokud jde o zajištění poskytnutá společnosti za půjčky a zálohy uvedené v odstavci 1.

Musí být náležitě přezkoumána finanční způsobilost třetí osoby nebo, v případě transakce za účasti více stran, každé ze zúčastněných smluvních stran.

3.   Transakci musí předložit správní nebo řídící orgán předem ke schválení valné hromadě, která jedná v souladu s pravidly týkajícími se usnášeníschopnosti a většiny stanovené v článku 44.

Správní nebo řídící orgán musí předložit valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede:

a)

důvody pro danou transakci;

b)

zájem společnosti na provedení takové transakce;

c)

podmínky, za kterých má být transakce provedena;

d)

rizika související s transakcí v otázkách likvidity a platební schopnosti společnosti a

e)

cenu, za kterou má třetí osoba akcie nabýt.

Tato zpráva musí být předložena rejstříku za účelem zveřejnění podle článku 3 směrnice 2009/101/ES.

4.   Celková finanční podpora poskytnutá třetím osobám nesmí mít v žádném okamžiku za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku vymezenou v čl. 17 odst. 1 a 2, i s přihlédnutím k případnému snížení čistého obchodního jmění, k němuž může dojít, když společnost nebo jiná osoba na její účet nabývá akcie této společnosti podle čl. 21 odst. 1.

Společnost zahrne do pasiv v rozvaze nerozdělitelnou rezervu ve výši celkové finanční podpory.

5.   V případech, kdy třetí osoba prostřednictvím finanční pomoci od společnosti nabývá akcie této společnosti ve smyslu čl. 21 odst. 1 nebo upisuje její akcie vydané v průběhu zvyšování upsaného základního kapitálu, musí být toto nabytí nebo upsání uskutečněno za spravedlivou cenu.

6.   Odstavce 1 až 5 se nevztahují na transakce prováděné v rámci běžných obchodů bankami a jinými finančními institucemi, ani na transakce prováděné s cílem nabytí akcií zaměstnanci nebo pro zaměstnance dané společnosti nebo společností s ní spojených.

Uvedené transakce však nesmí způsobit snížení čistého obchodního jmění společnosti pod částku stanovenou v čl. 17 odst. 1.

7.   Odstavce 1 až 5 se nevztahují na transakce provedené s cílem nabýt akcie podle čl. 22 odst. 1 písm. h).

Článek 26

Jsou-li smluvními stranami transakce uvedené v čl. 25 odst. 1 jednotliví členové správního nebo řídícího orgánu společnosti, nebo členové správního či řídícího orgánu mateřského podniku ve smyslu článku 1 sedmé směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založené na čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách (13), nebo samotný mateřský podnik, anebo fyzické osoby jednající vlastním jménem, ale na účet členů těchto orgánů nebo tohoto podniku, zajistí členské státy přiměřenými ochrannými opatřeními, aby se tyto transakce nedostávaly do střetu s nejlepšími zájmy společnosti.

Článek 27

1.   Přijetí vlastních akcií samotnou společností nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, jako záruky se považuje za nabytí uvedená v článku 21, čl. 22 odst. 1 a v článcích 24 a 25.

2.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavec 1 na transakce prováděné v rámci běžných obchodů bankami a jinými finančními institucemi.

Článek 28

1.   Upisování, nabývání nebo držení akcií akciové společnosti jinou společností ve smyslu článku 1 směrnice 2009/101/ES, ve které akciová společnost přímo či nepřímo drží většinu hlasovacích práv nebo ve které může přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv, se považuje za jednání samotné akciové společnosti.

První pododstavec se použije rovněž tehdy, pokud se jiná společnost řídí právem třetí země a má právní formu srovnatelnou s právní formou uvedenou v článku 1 směrnice 2009/101/ES.

Pokud však akciová společnost drží nepřímo většinu hlasovacích práv nebo může nepřímo uplatňovat dominantní vliv, nemusí členské státy uplatňovat první a druhý pododstavec, pokud stanoví pozastavení hlasovacích práv spojených s akciemi akciové společnosti, které drží jiná společnost.

2.   Nedojde-li ke koordinaci vnitrostátních předpisů v oblasti práva koncernů, mohou členské státy:

a)

vymezit případy, ve kterých se předpokládá, že akciová společnost je schopna uplatňovat dominantní vliv na jinou společnost; pokud členský stát využije této možnosti, musí jeho právní předpisy v každém případě stanovit, že možnost uplatňovat dominantní vliv existuje, pokud akciová společnost:

má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu a zároveň je akcionářem nebo společníkem jiné společnosti nebo

je akcionářem nebo společníkem jiné společnosti a sama kontroluje většinu hlasovacích práv jejích akcionářů nebo společníků na základě dohody uzavřené s ostatními akcionáři nebo společníky této společnosti;

členské státy nejsou povinny stanovit jiné případy, než které jsou uvedené v první a druhé odrážce;

b)

vymezit případy, kdy je akciová společnost považována za nepřímého držitele hlasovacích práv nebo za schopnou nepřímo uplatňovat dominantní vliv;

c)

upřesnit okolnosti, za kterých je akciová společnost považována za společnost držící hlasovací práva.

3.   Členské státy nemusí uplatňovat odst. 1 první a druhý pododstavec, pokud k upisování, nabývání nebo držení dochází na účet osoby jiné, než která upisuje, nabývá či drží akcie a která není ani akciovou společností podle odstavce 1, ani jinou společností, ve které akciová společnost přímo či nepřímo drží většinu hlasovacích práv, nebo ve které může přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv.

4.   Členské státy nemusí uplatňovat odst. 1 první a druhý pododstavec, pokud upisování, nabývání nebo držení provádí jiná společnost jako obchodník s cennými papíry a v rámci svého předmětu podnikání, pokud je členem burzy cenných papírů se sídlem nebo působící v členském státě nebo jde o společnost schválenou orgánem nebo pod dohledem orgánu členského státu příslušného pro dohled nad obchodníky s cennými papíry, mezi které je možné ve smyslu této směrnice zahrnout i úvěrové instituce.

5.   Členské státy nemusí uplatňovat odst. 1 první a druhý pododstavec, pokud držení akcií akciové společnosti jinou společností vyplývá z nabytí, ke kterému došlo před tím, než vztah mezi těmito dvěma společnostmi splňoval kritéria stanovená v odstavci 1.

Hlasovací práva spojená s těmito akciemi jsou však pozastavena a tyto akcie se vezmou v úvahu při stanovení, zda je splněna podmínka podle čl. 21 odst. 1 písm. b).

6.   Členské státy nemusí uplatňovat čl. 22 odst. 2 nebo 3 ani článek 23 v případě nabytí akcií akciové společnosti jinou společností, pokud stanoví:

a)

pozastavení hlasovacích práv spojených s akciemi akciové společnosti, které drží jiná společnost, a

b)

že členové správního nebo řídícího orgánu akciové společnosti jsou povinni odkoupit od jiné společnosti akcie uvedené v čl. 22 odst. 2 a 3 a v článku 23 za cenu, za kterou je tato jiná společnost nabyla; tato sankce se neuplatní pouze v případě, že zmínění členové prokáží, že akciová společnost se na upisování ani nabývání zmíněných akcií nijak nepodílela.

Článek 29

1.   O každém zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada. Toto rozhodnutí i provedení zvýšení upsaného základního kapitálu musí být zveřejněna způsobem stanoveným v právních předpisech každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES.

2.   Stanovy, akt, kterým se společnost zakládá, nebo valná hromada, jejíž rozhodnutí musí být zveřejněno v souladu s odstavcem 1, mohou povolit zvýšení upsaného základního kapitálu až do maximální výše, kterou stanoví s ohledem na maximální výši případně stanovenou právními předpisy. V mezích stanovené výše případně rozhodne o zvýšení upsaného základního kapitálu k tomu zmocněný orgán společnosti. Tato pravomoc orgánu má maximální dobu trvání pět let a může být jednou nebo vícekrát obnovena valnou hromadou pokaždé na období nepřesahující pět let.

3.   Existuje-li více druhů akcií, musí být rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu podle odstavce 1 nebo o povolení ke zvýšení základního kapitálu podle odstavce 2 schvalováno odděleně pro každý druh akcionářů, jejichž práv se tato transakce týká.

4.   Tento článek se vztahuje na vydání všech cenných papírů, které jsou převoditelné na akcie nebo se kterými je spojeno právo upisovat akcie, ale nevztahuje se na přeměnu těchto cenných papírů, ani na výkon práva na úpis.

Článek 30

Akcie vydané jako protiplnění za vklad v souvislosti se zvýšením upsaného základního kapitálu musí být splaceny alespoň do výše 25 % své jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, své účetní hodnoty. Je-li stanoveno emisní ážio, musí být zcela splaceno.

Článek 31

1.   Akcie vydané jako protiplnění za nepeněžité vklady v souvislosti se zvýšením upsaného základního kapitálu musí být zcela splaceny ve lhůtě pěti let od rozhodnutí zvýšit upsaný základní kapitál.

2.   Vklady uvedené v odstavci 1 musí být předmětem zprávy vypracované před provedením zvýšení upsaného základního kapitálu jedním nebo více znalci nezávislými na společnosti, jmenovanými nebo schválenými správním orgánem nebo soudem. Znalci mohou být v souladu s právními předpisy každého členského státu fyzické nebo právnické osoby nebo společnosti.

Použijí se čl. 10 odst. 2 a 3 a články 11 a 12.

3.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavec 2, pokud ke zvýšení upsaného základního kapitálu dojde s cílem provést fúzi, rozdělení nebo veřejnou nabídku na nákup nebo výměnu akcií a s cílem vyplatit akcionáře společnosti zaniklé při sloučení nebo rozdělení nebo akcionáře společnosti, která je předmětem veřejné nabídky na nákup nebo výměnu akcií.

Avšak v případech fúze nebo rozdělení uplatňují členské státy první pododstavec pouze tehdy, je-li jedním nebo více nezávislými znalci vypracována zpráva o projektu fúze nebo rozdělení.

Jestliže se členské státy rozhodnou uplatňovat odstavec 2 v případě fúze nebo rozdělení, mohou stanovit, že zpráva podle tohoto článku a zpráva jednoho či více nezávislých znalců o projektu fúze nebo rozdělení mohou být vypracovány stejným znalcem či znalci.

4.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavec 2, pokud jsou všechny akcie vydané v souvislosti se zvýšením upsaného základního kapitálu vydány jako protiplnění za nepeněžité vklady jedné či více společností, za podmínky, že se všichni akcionáři společnosti přijímající vklady dohodli, že zpráva znalce nemusí být vypracována, a za splnění podmínek podle čl. 10 odst. 4 písm. b) až f).

Článek 32

Pokud zvýšení základního kapitálu není zcela upsáno, zvýší se základní kapitál o výši úpisů pouze tehdy, stanoví-li výslovně tuto možnost podmínky emise.

Článek 33

1.   V průběhu každého zvyšování základního kapitálu upsaného peněžitými vklady musí být akcie přednostně nabídnuty akcionářům poměrně podle podílu na základním kapitálu, který představují jejich akcie.

2.   Právní předpisy členských států mohou:

a)

stanovit, že se odstavec 1 nepoužije na akcie, se kterými je spojeno omezené právo na účast na rozdělení podle článku 17 nebo na rozdělení majetku společnosti v případě její likvidace, nebo

b)

dovolit, je-li upsaný základní kapitál společnosti, který tvoří více druhů akcií s rozdílným hlasovacím právem nebo právem na účast na rozdělení podle článku 17 nebo právem na rozdělení majetku společnosti v případě likvidace zvyšován vydáním nových akcií pouze jednoho z těchto druhů, výkon předkupního práva akcionáři vlastníky ostatních druhů akcií až po uplatnění tohoto práva akcionáři vlastníky druhu akcií, které jsou vydávány.

3.   Nabídka na přednostní úpis akcií a lhůta, ve které má být toto právo uplatněno, musí být zveřejněny ve vnitrostátním věstníku určeném v souladu se směrnicí 2009/101/ES. Právní předpisy členského státu nicméně nemusí požadovat toto zveřejnění, pokud všechny akcie společnosti znějí na jméno. V tomto případě musí být všichni akcionáři informováni písemně. Předkupní právo musí být vykonáno ve lhůtě alespoň čtrnácti dnů ode dne zveřejnění nabídky nebo ode dne odeslání dopisů akcionářům.

4.   Stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, nemohou předkupní právo omezit ani zrušit. Toto rozhodnutí však může přijmout valná hromada. Správní nebo řídící orgán společnosti je povinen předložit této valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody omezení nebo zrušení předkupního práva a stanovení navrhované ceny emise. Valná hromada přijme rozhodnutí podle pravidel o usnášeníschopnosti a o většinovém rozhodování uvedených v článku 44. Její rozhodnutí musí být zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES.

5.   Právní předpisy členského státu mohou stanovit, že stanovy, akt, kterým se společnost zakládá, nebo valná hromada jednající podle pravidel o usnášeníschopnosti, o většinovém rozhodování a o zveřejňování uvedených v odstavci 4, mohou udělit pravomoc omezit nebo zrušit předkupní právo orgánu společnosti, který je oprávněn rozhodovat o zvýšení upsaného základního kapitálu v mezích schváleného základního kapitálu. Toto oprávnění nemůže být uděleno na dobu delší, než je doba stanovená v čl. 29 odst. 2.

6.   Odstavce 1 až 5 se vztahují na vydání všech cenných papírů, které jsou převoditelné na akcie nebo se kterými je spojeno právo upisovat akcie, ale nevztahuje se na přeměnu těchto cenných papírů, ani na výkon práva na úpis.

7.   Jsou-li akcie vydány bankám nebo jiným finančním institucím s cílem jejich nabídky akcionářům společnosti podle odstavců 1 a 3 na základě rozhodnutí o zvýšení upsaného základního kapitálu, k vyloučení předkupního práva podle odstavců 4 a 5 nedojde.

Článek 34

Každé snížení upsaného základního kapitálu s výjimkou snížení nařízeného soudním rozhodnutím musí podléhat alespoň rozhodnutí valné hromady přijatému podle pravidel o usnášeníschopnosti a o většinovém rozhodování uvedených v článku 44, aniž jsou dotčeny články 40 a 41. Toto rozhodnutí musí být zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES.

V oznámení o svolání valné hromady musí být uveden alespoň účel snížení základního kapitálu a způsob jeho provedení.

Článek 35

Existuje-li více druhů akcií, je rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu schvalováno odděleně pro každý druh akcionářů, jejichž práv se tato transakce týká.

Článek 36

1.   V případě snížení upsaného základního kapitálu musí mít alespoň věřitelé, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním rozhodnutí o snížení, přinejmenším právo na zajištění pohledávek, které ke dni zveřejnění nejsou splatné. Členské státy mohou toto právo vyloučit, pouze jsou-li věřiteli k dispozici odpovídající ochranná opatření nebo nejsou-li tato opatření potřebná s ohledem na aktiva společnosti.

Členské státy stanoví podmínky pro výkon práva stanoveného v prvním pododstavci. V každém případě členské státy zajistí, aby se věřitelé mohli obrátit na příslušný správní orgán nebo soud se žádostí o odpovídající ochranná opatření, pokud mohou spolehlivě prokázat, že snížení upsaného základního kapitálu ohrozí uhrazení jejich pohledávek a že společnost pro ně nezajistila žádná odpovídající ochranná opatření.

2.   Právní předpisy členských států stanoví rovněž, že snížení základního kapitálu bude neúčinné nebo že ve prospěch akcionářů nedojde k žádné platbě, dokud věřitelé nebudou uspokojeni nebo pokud soud nerozhodne, že žádosti věřitelů nemá být vyhověno.

3.   Tento článek se použije, pokud ke snížení upsaného základního kapitálu dojde celkovým nebo částečným odmítnutím splatit zůstatky vkladů akcionářů.

Článek 37

1.   Členské státy nemusí uplatňovat článek 36 na snížení upsaného základního kapitálu, jehož cílem je vyrovnat způsobené ztráty nebo zahrnout finanční částky do rezerv, za podmínky, že výše těchto rezerv nepřesáhne 10 % sníženého upsaného základního kapitálu. Tato rezerva nemůže být s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu rozdělena akcionářům; může být použita pouze k vyrovnání vzniklé ztráty nebo ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím rezervy, pokud členský stát tuto operaci umožňuje.

2.   V případech uvedených v odstavci 1 stanoví právní předpisy členského státu alespoň opatření nezbytná k tomu, aby částky plynoucí ze snížení upsaného základního kapitálu nemohly být použity k provedení plateb nebo k rozdělení akcionářům, ani ke zbavení akcionářů povinnosti poskytnout vklad.

Článek 38

Upsaný základní kapitál nesmí být snížen na částku nižší, než je minimální základní kapitál stanovený v článku 6.

Členské státy však mohou dovolit takové snížení, pokud zároveň stanoví, že rozhodnutí provést snížení nabude účinku až tehdy, dojde-li ke zvýšení upsaného základního kapitálu na úroveň, která se rovná alespoň stanovenému minimu.

Článek 39

Dovolují-li právní předpisy členského státu částečnou nebo úplnou amortizaci upsaného základního kapitálu bez jeho současného snížení, musí vyžadovat splnění alespoň těchto podmínek:

a)

je-li amortizace upravena stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá, rozhodne o této amortizaci valná hromada alespoň za obvyklých podmínek usnášeníschopnosti a většinového rozhodování; neupravují-li stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, amortizaci, rozhodne o ní valná hromada alespoň za obvyklých podmínek usnášeníschopnosti a většinového rozhodování stanovených v článku 44; toto rozhodnutí musí být zveřejněno způsoby stanovenými právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES;

b)

amortizace může být provedena pouze prostředky určenými k rozdělení v souladu s čl. 17 odst. 1 až 4;

c)

akcionářům, jejichž akcie jsou amortizovány, musí být zachována jejich práva ve společnosti, s výjimkou práva na vyplacení vkladu a práva na účast na rozdělení první dividendy získané z nesplacených akcií.

Článek 40

1.   Umožňují-li právní předpisy členského státu společnostem snížit jejich upsaný základní kapitál povinným stažením akcií z oběhu, musí vyžadovat splnění alespoň těchto podmínek:

a)

povinné stažení musí být stanoveno nebo dovoleno ve stanovách nebo v aktu, kterým se společnost zakládá, před úpisem akcií, které mají být staženy;

b)

je-li povinné stažení dovoleno pouze stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá, rozhodne o něm valná hromada, pokud ho jednomyslně neschválí dotčení akcionáři;

c)

orgán společnosti, který rozhodne o povinném stažení, stanoví podmínky a podrobnosti provedení této operace, pokud nebyly určeny ve stanovách nebo aktu, kterým se společnost zakládá;

d)

článek 36 se použije, nejedná-li se o zcela splacené akcie, které jsou společnosti bezplatně poskytnuty nebo které jsou staženy s využitím prostředků určených k rozdělení v souladu s čl. 17 odst. 1 až 4; v uvedených případech musí být do rezerv zahrnuta částka rovná jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě všech stažených akcií; tato rezerva nesmí být, s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu, rozdělena akcionářům; tuto rezervu lze použít pouze k vyrovnání vzniklých ztrát nebo ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím těchto rezerv, pokud to právní předpisy členského státu umožňují;

e)

rozhodnutí o povinném stažení akcií musí být zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES.

2.   V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku se čl. 34 odst. 1 a články 35, 37 a 44 nepoužijí.

Článek 41

1.   V případě snížení upsaného základního kapitálu stažením z oběhu akcií nabytých samostatně společností nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, musí o tomto stažení z oběhu rozhodnout valná hromada.

2.   Článek 36 se použije, nejedná-li se o zcela splacené akcie, které byly nabyty bezplatně nebo s využitím prostředků určených k rozdělení v souladu s čl. 17 odst. 1 až 4; v těchto případech musí být do rezerv zahrnuta částka rovná jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě všech akcií stažených z oběhu. Tato rezerva nesmí být, s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu, rozdělena mezi akcionáře; tuto rezervu lze použít pouze k vyrovnání vzniklých ztrát nebo ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím těchto rezerv, pokud to právní předpisy členských států umožňují.

3.   V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku se články 35, 37 a 44 nepoužijí.

Článek 42

Existuje-li v případech uvedených v článku 39, čl. 40 odst. 1 písm. b) a čl. 41 odst. 1 více druhů akcií, je rozhodnutí valné hromady o amortizaci upsaného základního kapitálu nebo o jeho snížení stažením akcií z oběhu podmíněno odděleným hlasováním alespoň pro každý druh akcionářů, jejichž práva jsou touto transakcí dotčena.

Článek 43

Dovolují-li právní předpisy členského státu společnostem vydávat odkoupitelné akcie, musí vyžadovat pro odkoupení těchto akcií splnění alespoň těchto podmínek:

a)

odkoupení musí být povoleno stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá, před úpisem odkoupitelných akcií;

b)

tyto akcie musí být zcela splaceny;

c)

podmínky a podrobnosti odkoupení musí být upraveny stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá;

d)

k odkoupení může dojít pouze prostředky určenými k rozdělení v souladu s čl. 17 odst. 1 až 4 nebo z výnosu nové emise provedené s cílem tohoto odkoupení;

e)

částka, která se rovná jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě všech odkoupených akcií, musí být zahrnuta do rezervy, kterou není možné, s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu, rozdělit akcionářům; tuto rezervu lze použít pouze ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím těchto rezerv;

f)

písmeno e) se nepoužije, pokud k odkoupení dojde s využitím výnosu z nové emise provedené s cílem tohoto odkoupení;

g)

je-li v důsledku odkoupení stanovena výplata ážia ve prospěch akcionářů, může být toto ážio vyplaceno pouze z prostředků určených k rozdělení v souladu s čl. 17 odst. 1 až 4 nebo z rezervy jiné než uvedené v písmenu e) tohoto článku, kterou není možné, s výjimkou snižování upsaného základního kapitálu, rozdělit akcionářům; tuto rezervu lze použít pouze ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím rezerv, k vyrovnání nákladů uvedených v čl. 3 písm. j) nebo k vyrovnání nákladů na emisi akcií nebo dluhopisů nebo k výplatě ážia držitelům odkupovaných akcií nebo dluhopisů;

h)

odkoupení musí být zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 2009/101/ES.

Článek 44

Právní předpisy členských států stanoví, že rozhodnutí podle čl. 33 odst. 4 a 5 a článků 34, 35, 39 a 42 vyžadují schválení alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů spojených se zastoupenými cennými papíry nebo zastoupeným upsaným základním kapitálem.

Právní předpisy členských států však mohou stanovit, že je-li zastoupena alespoň polovina upsaného základního kapitálu, stačí prostá většina hlasů uvedených v prvním pododstavci.

Článek 45

1.   Členské státy se mohou odchýlit od čl. 9 prvního pododstavce, čl. 21 odst. 1 písm. a) první věty a článků 29, 30 a 33 v rozsahu, v jakém je toto odchýlení nezbytné k přijetí nebo uplatňování předpisů na podporu účasti zaměstnanců nebo jiných skupin osob vymezených vnitrostátním právem na základním kapitálu podniků.

2.   Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat čl. 21 odst. 1 písm. a) první větu a články 34, 35, 40, 41, 42 a 43 na společnosti podléhající zvláštnímu statutu, které vydávají podílové i zaměstnanecké akcie, přičemž zaměstnanecké akcie jsou vydávány ve prospěch sdružení zaměstnanců, které je na valné hromadě akcionářů zastupováno zmocněnci s hlasovacím právem.

Článek 46

Při provádění této směrnice zajistí právní předpisy členských států rovné zacházení všem akcionářům ve stejném postavení.

Článek 47

1.   Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat čl. 3 písm. g), i), j) a k) na společnosti, které již existují ke dni vstupu právních a správních předpisů přijatých pro dosažení souladu se směrnicí 77/91/EHS v platnost.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 48

Směrnice 77/91/EHS ve znění aktů uvedených v příloze II části A se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnosti uvedených v příloze II části B.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 49

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 50

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 25. října 2012.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

A. D. MAVROYIANNIS


(1)  Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 113.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2011 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. října 2012.

(3)  Úř. věst. L 26, 31.1.1977, s. 1. Ediční poznámka: Název směrnice 77/91/EHS byl upraven s ohledem na přečíslování článků Smlouvy o založení Evropského společenství, v souladu s článkem 5 Lisabonské smlouvy; původní odkaz byl na čl. 58 druhý pododstavec Smlouvy.

(4)  Viz příloha II část A.

(5)  Úř. věst. L 65, 14.3.1968, s. 8.

(6)  Úř. věst. L 258, 1.10.2009, s. 11. Redakční poznámka. Název směrnice 2009/101/ES byl upraven s ohledem na přečíslování článků Smlouvy o Evropském společenství v souladu s článkem 5 Lisabonské smlouvy; v původním znění bylo odkazováno na článek 48 Smlouvy.

(7)  Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.

(8)  Úř. věst. L 336, 23.12.2003, s. 33.

(9)  Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 70.

(10)  Sb. rozh. z roku 2008, s. I-3189.

(11)  Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.

(12)  Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87.

(13)  Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1. Redakční poznámka. Název směrnice 83/349/EHS byl upraven s ohledem na přečíslování článků Smlouvy o Evropském společenství v souladu s článkem 5 Lisabonské smlouvy; v původním znění bylo odkazováno na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy.


PŘÍLOHA I

FORMY SPOLEČNOSTÍ PODLE ČL. 1 ODST. 1 PRVNÍHO PODODSTAVCE

v Belgii:

société anonyme/naamloze vennootschap,

v Bulharsku:

акционерно дружество,

v České republice:

akciová společnost,

v Dánsku:

aktieselskab,

v Německu:

Aktiengesellschaft,

v Estonsku:

aktsiaselts,

v Irsku:

public company limited by shares,

public company limited by guarantee and having a share capital,

v Řecku:

ανώνυμη εταιρία,

ve Španělsku:

sociedad anónima,

ve Francii:

société anonyme,

v Itálii:

societa per azioni,

na Kypru:

δημόσιες εταιρείες περιορισμένης ευθύνης με μετοχές, δημόσιες εταιρείες περιορισμένης ευθύνης με εγγύηση που διαθέτουν μετοχικό κεφάλαιο,

v Lotyšsku:

akciju sabiedrība,

v Litvě:

akcinė bendrovė,

v Lucembursku:

société anonyme,

v Maďarsku:

nyilvánosan működő részvénytársaság,

na Maltě:

kumpanija pubblika/public limited liability company,

v Nizozemsku:

naamloze vennootschap,

v Rakousku:

Aktiengesellschaft,

v Polsku:

spółka akcyjna,

v Portugalsku:

sociedade anónima,

v Rumunsku:

societate pe acțiuni,

ve Slovinsku:

delniška družba,

na Slovensku:

akciová spoločnosť,

ve Finsku:

julkinen osakeyhtiö/publikt aktiebolag,

ve Švédsku:

aktiebolag,

ve Spojeném království:

public company limited by shares,

public company limited by guarantee and having a share capital.


PŘÍLOHA II

ČÁST A

Zrušená směrnice a její následné změny

(podle článku 48)

Směrnice Rady 77/91/EHS

(Úř. věst. L 26, 31.1.1977, s. 1)

 

Příloha I Bod III C Aktu o přistoupení z roku 1979

(Úř. věst. L 291, 19.11.1979, s. 89)

 

Příloha I Aktu o přistoupení z roku 1985

(Úř. věst. L 302, 15.11.1985, s. 157)

 

Směrnice Rady 92/101/EHS

(Úř. věst. L 347, 28.11.1992, s. 64)

 

Příloha I Bod XI A Aktu o přistoupení z roku 1994

(Úř. věst. C 241, 29.8.1994, s. 194)

 

Příloha II Bod 4 A Aktu o přistoupení z roku 2003

(Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 338)

 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES

(Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 32)

 

Směrnice Rady 2006/99/ES

(Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 137)

pouze bod A 2 přílohy

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/109/ES

(Úř. věst. L 259, 2.10.2009, s. 14)

pouze článek 1

ČÁST B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost

(podle článku 48)

Směrnice

Lhůta pro provedení

Datum použitelnosti

77/91/EHS

17. prosince 1978

92/101/EHS

31. prosince 1993

1. ledna 1995

2006/68/ES

15. dubna 2008

2006/99/ES

1. ledna 2007

2009/109/ES

30. června 2011


PŘÍLOHA III

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 77/91/EHS

Tato směrnice

Čl. 1 odst. 1 první pododstavec návětí

Čl. 1 odst. 1 první pododstavec

Čl. 1 odst. 1 první pododstavec první až dvacátá sedmá odrážka

Příloha I

Čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 1 odst. 2

Čl. 1 odst. 2

Článek 2 návětí

Článek 2 návětí

Čl. 2 písm. a)

Čl. 2 písm. a)

Čl. 2 písm. b)

Čl. 2 písm. b)

Čl. 2 písm. c) první odrážka

Čl. 2 písm. c)

Čl. 2 písm. c) druhá odrážka

Čl. 2 písm. d)

Čl. 2 písm. d)

Čl. 2 písm. e)

Čl. 2 písm. e)

Čl. 2 písm. f)

Články 3 až 5

Články 3 až 5

Čl. 6 odst. 1 první pododstavec

Čl. 6 odst. 1

Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 6 odst. 2

Čl. 6 odst. 3

Čl. 6 odst. 2

Článek 7

Článek 7

Čl. 8 odst. 1

Čl. 8 první pododstavec

Čl. 8 odst. 2

Čl. 8 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 1

Čl. 9 první pododstavec

Čl. 9 odst. 2

Čl. 9 druhý pododstavec

Článek 10

Článek 10

Čl. 10a odst. 1 první pododstavec

Čl. 11 odst. 1 první pododstavec

Čl. 10a odst. 1 druhý pododstavec první věta

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 10a odst. 1 druhý pododstavec druhá věta

Čl. 11 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 10a odst. 2 první pododstavec

Čl. 11 odst. 2 první pododstavec

Čl. 10a odst. 2 druhý pododstavec první věta

Čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 10a odst. 2 druhý pododstavec druhá věta

Čl. 11 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 10a odst. 2 třetí pododstavec první věta

Čl. 11 odst. 2 čtvrtý pododstavec

Čl. 10a odst. 2 třetí pododstavec druhá věta

Čl. 11 odst. 2 pátý pododstavec

Čl. 10a odst. 3

Čl. 11 odst. 3

Článek 10b

Článek 12

Čl. 11 odst. 1 první pododstavec první věta

Čl. 13 odst. 1 první pododstavec

Čl. 11 odst. 1 první pododstavec druhá věta

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 11 odst. 2

Čl. 13 odst. 2

Článek 12

Článek 14

Článek 13

Článek 15

Článek 14

Článek 16

Čl. 15 odst. 1 písm. a)

Čl. 17 odst. 1

Čl. 15 odst. 1 písm. b)

Čl. 17 odst. 2

Čl. 15 odst. 1 písm. c)

Čl. 17 odst. 3

Čl. 15 odst. 1 písm. d)

Čl. 17 odst. 4

Čl. 15 odst. 2

Čl. 17 odst. 5

Čl. 15 odst. 3

Čl. 17 odst. 6

Čl. 15 odst. 4 první pododstavec

Čl. 17 odst. 7 první pododstavec

Čl. 15 odst. 4 druhý pododstavec první odrážka

Čl. 17 odst. 7 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 15 odst. 4 druhý pododstavec druhá odrážka

Čl. 17 odst. 7 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 15 odst. 4 třetí pododstavec

Čl. 17 odst. 7 třetí pododstavec

Článek 16

Článek 18

Článek 17

Článek 19

Článek 18

Článek 20

Čl. 19 odst. 1 první pododstavec

Čl. 21 odst. 1 první pododstavec

Čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec body i) až v)

Čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) až e)

Čl. 19 odst. 2 a 3

Čl. 21 odst. 2 a 3

Článek 20

Článek 22

Článek 21

Článek 23

Článek 22

Článek 24

Čl. 23 odst. 1 první pododstavec

Čl. 25 odst. 1

Čl. 23 odst. 1 druhý pododstavec první věta

Čl. 25 odst. 2 první pododstavec

Čl. 23 odst. 1 druhý pododstavec druhá věta

Čl. 25 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 23 odst. 1 třetí pododstavec první věta

Čl. 25 odst. 3 první pododstavec

Čl. 23 odst. 1 třetí pododstavec první část druhé věty

Čl. 25 odst. 3 druhý pododstavec návětí

Čl. 23 odst. 1 třetí pododstavec druhá část druhé věty

Čl. 25 odst. 3 druhý pododstavec písm. a) až e)

Čl. 23 odst. 1 třetí pododstavec třetí věta

Čl. 25 odst. 3 třetí pododstavec

Čl. 23 odst. 1 čtvrtý pododstavec první věta

Čl. 25 odst. 4 první pododstavec

Čl. 23 odst. 1 čtvrtý pododstavec druhá věta

Čl. 25 odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 23 odst. 1 pátý pododstavec

Čl. 25 odst. 5

Čl. 23 odst. 2 první věta

Čl. 25 odst. 6 první pododstavec

Čl. 23 odst. 2 druhá věta

Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 23 odst. 3

Čl. 25 odst. 7

Článek 23a

Článek 26

Článek 24

Článek 27

Čl. 24a odst. 1 písm. a)

Čl. 28 odst. 1 první pododstavec

Čl. 24a odst. 1 písm. b)

Čl. 28 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 24a odst. 2

Čl. 28 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 24a odst. 3

Čl. 28 odst. 2

Čl. 24a odst. 4 písm. a)

Čl. 28 odst. 3

Čl. 24a odst. 4 písm. b)

Čl. 28 odst. 4

Čl. 24a odst. 5

Čl. 28 odst. 5

Čl. 24a odst. 6

Čl. 28 odst. 6

Článek 25

Článek 29

Článek 26

Článek 30

Článek 27

Článek 31

Článek 28

Článek 32

Článek 29

Článek 33

Článek 30

Článek 34

Článek 31

Článek 35

Článek 32

Článek 36

Článek 33

Článek 37

Článek 34 první věta

Čl. 38 první pododstavec

Čl. 34 druhá věta

Čl. 38 druhý pododstavec

Článek 35

Článek 39

Článek 36

Článek 40

Článek 37

Článek 41

Článek 38

Článek 42

Článek 39

Článek 43

Čl. 40 odst. 1

Čl. 44 první pododstavec

Čl. 40 odst. 2

Čl. 44 druhý pododstavec

Článek 41

Článek 45

Článek 42

Článek 46

Čl. 43 odst. 1

Čl. 43 odst. 2 první pododstavec

Čl. 47 odst. 1

Čl. 43 odst. 2 druhý a třetí pododstavec

Čl. 43 odst. 3

Čl. 47 odst. 2

Článek 48

Článek 49

Článek 44

Článek 50

Příloha II

Příloha III