2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/1

(1)

Podmínky účasti třetích států na operacích Evropské unie pro řešení krizí by měly být stanoveny v dohodě, která stanoví rámec pro takovou případnou budoucí účast, a nikoli vymezeny pro každou jednotlivou operaci samostatně.

(2)

Poté, co Rada dne 26. dubna 2010 přijala rozhodnutí, kterým dala zmocnění zahájit jednání, sjednala vysoká představitelka Dohodu mezi Evropskou unií a Černou Horou o rámci pro účast Černé Hory na operacích Evropské unie pro řešení krizí (dále jen „dohoda“).

(3)

Dohoda by měla být schválena,

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/8

(1)

Komise by podle uvedené směrnice měla přijmout vzor prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla.

(2)

Evropská agentura pro železnice vydala dne 30. června 2010 doporučení ke vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla.

(3)

Přílohy prohlášení o shodě typu by měly obsahovat doklady o provedení příslušných postupů ověřování v souladu s platnými právními předpisy Unie a oznámenými vnitrostátními předpisy a uvést odkazy na směrnice, technické specifikace pro interoperabilitu, vnitrostátní předpisy a další ustanovení. Povolení typu, které je určeno Evropským identifikačním číslem, by mělo obsahovat informace o všech právních požadavcích, na jejichž základě členský stát povolení typu vydal.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 29 odst. 1 směrnice 2008/57/ES,

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/10

(1)

Nařízení (ES) č. 1005/2008 se vztahuje na produkty rybolovu definované v článku 2 uvedeného nařízení. V příloze I uvedeného nařízení jsou stanoveny produkty vyjmuté z definice produktů rybolovu. Tento seznam vyjmutých produktů může být každoročně přezkoumán a měl by být upraven na základě nových informací získaných v rámci správní spolupráce s třetími zeměmi podle čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 1005/2008.

(2)

Produkty vyjmuté z definice produktů rybolovu jsou uvedeny rovněž v příloze XIII nařízení Komise (ES) č. 1010/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 (2). Aby se předešlo zbytečnému opakování, seznam vyjmutých produktů by měl být uveden pouze v příloze nařízení (ES) č. 1005/2008, a příloha XIII nařízení (ES) č. 1010/2009 by měla být tudíž zrušena.

(3)

Hlava I nařízení (ES) č. 1010/2009 obsahuje ustanovení o inspekcích rybářských plavidel třetích zemí, které se provádějí v přístavech členských států. Tato ustanovení je třeba uvést do souladu s Dohodou o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, uzavřenou v rámci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Takové sjednocení vyžaduje, aby do formuláře pro předběžné oznámení o vplutí do přístavu byly zahrnuty zvláštní informace a k hodnotícím kritériím pro přístavní inspekce přidána zvláštní kritéria.

(4)

V příloze V nařízení (ES) č. 1010/2009 jsou uvedeny systémy dokumentace úlovku přijaté regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, které jsou uznány jako systémy splňující požadavky nařízení (ES) č. 1005/2008. Uvedená příloha by měla odkazovat na program ICCAT pro dokumentaci úlovků tuňáka obecného stanovený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 640/2010 (3).

(5)

Nařízení (ES) č. 1005/2008 a nařízení (ES) č. 1010/2009 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro rybolov a akvakulturu,

1.

V čl. 4 prvním pododstavci se doplňuje nové písmeno u), které zní:

2.

Přílohy IIA a IIB se nahrazují zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

3.

V příloze V části I se druhá odrážka nahrazuje tímto:

4.

Příloha XIII se zrušuje.

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/19

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/21

(1)

Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky směrnice 2008/57/ES, které se týkají úpravy příloh II až IX uvedené směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 29 odst. 4. směrnice 2008/57/ES.

(2)

Subsystém řízení a zabezpečení se skládá z traťového a palubního vybavení, které je třeba považovat za dva oddělené subsystémy. Příloha II směrnice 2008/57/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(3)

Palubní vybavení pro měření spotřeby elektrické energie je fyzicky zabudováno do kolejových vozidel. Příloha II směrnice 2008/57/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(4)

Členské státy by v souladu s čl. 17 odst. 3 směrnice 2008/57/ES měly určit subjekty pověřené prováděním postupu ověřování týkajícího se vnitrostátních předpisů. Přílohy V a VI směrnice 2008/57/ES by proto měly být změněny, aby určovaly uvedené postupy používané zmíněnými subjekty.

(5)

Pokud jde o oddíl 2 přílohy VI směrnice 2008/57/ES a používání dočasných prohlášení o ověření (dále jen „ISV“), měl by oznámený subjekt nejprve vypracovat certifikát ES o dočasném prohlášení o ověření a poté by měl žadatel vypracovat související ES prohlášení. Přílohy V a VI směrnice 2008/57/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(6)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 29 odst. 1 směrnice 2008/57/ES,

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/29

(1)

Dopisem ze dne 26. července 1999 Komise obdržela stížnost na společnost WAM Engineering Ltd, v níž se uvádělo, že společnost WAM SpA měla od Itálie obdržet protiprávní veřejné dotace.

(2)

Dopisy ze dne 5. srpna 1999 a ze dne 10. září 1999 byly italským orgánům zaslány žádosti o informace. Stěžovatel předložil doplňující informace dopisem ze dne 2. září 1999. Dopisem ze dne 13. prosince 1999 sdělila Komise stěžovateli odpověď italských orgánů, kterou obdržela v dopise ze dne 11. října 1999, a oznámila svůj úmysl provést formální vyšetřovací řízení.

(3)

Současně probíhalo zjišťování vnitrostátních režimů podpor na přímé zahraniční investice třetím zemím, přičemž se očekávalo, že výsledkem bude sdělení Komise k této záležitosti.

(4)

Po nové akci stěžovatele (v dopisech ze dne 31. března 2000 a ze dne 11. října 2000 byly Komisi zaslány dvě upomínky) a vzhledem k tomu, že zjišťování o přímých zahraničních investicích bylo opožděno, požádala Komise dopisem ze dne 18. prosince 2001 Itálii o další informace.

(5)

Na základě informací získaných v dopisech ze dne 20. února 2002 a ze dne 27. března 2002 byly italským orgánům dopisem ze dne 12. dubna 2002 položeny další dotazy.

(6)

Italské orgány odpověděly dopisem ze dne 21. května 2002. Dopisem ze dne 5. června 2002 Komise italské orgány informovala, že poskytnuté informace považuje za neúplné a požadovala doplnění chybějících informací a poskytnutí dalšího vysvětlení ve lhůtě dvaceti pracovních dnů od obdržení dopisu.

(7)

Jelikož Komise navzdory žádosti italských orgánů o prodloužení stanovené lhůty do dne 31. července v dopise ze dne 25. června 2002 neobdržela žádnou odpověď, vydala dne 26. září 2002 příkaz k poskytnutí informací podle čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (3) (dále jen „nařízení (ES) č. 659/1999“). Mezitím byl případ převeden do „registru neoznámené podpory“ (NN) a bylo mu přiděleno číslo NN 102/2002.

(8)

Dopisy ze dne 26. června 2002 a ze dne 4. října 2002 byl stěžovatel informován o pokroku tohoto případu. Dopisem ze dne 31. října 2002 stěžovatel požádal, aby mu byl sdělen výsledek příkazu k poskytnutí informací.

(9)

Italské orgány poskytly požadované informace dopisem ze dne 16. října 2002 a sdělily další data dopisem ze dne 24. října 2002.

(10)

Dopisem ze dne 24. ledna 2003 Komise informovala Itálii, že co se týče dotyčné podpory, rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, nyní čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, věnované předmětné podpoře. (4)

(11)

Dopisem ze dne 29. ledna 2003 byl stěžovatel informován o zahájení řízení.

(12)

Jelikož stěžovatel ještě výše uvedený dopis neobdržel, zaslal Komisi dopisem ze dne 10. února 2003 upomínku.

(13)

V návaznosti na sdělení italským orgánům o zahájení řízení zaslala společnost WAM SpA ihned dopis přímo Komisi (dopis ze dne 10. února 2003).

(14)

Dopisem ze dne 27. února 2003 Itálie požádala o prodloužení 15denní lhůty pro zaslání žádosti o zachování důvěrnosti údajů, jak je stanoveno v rozhodnutí Komise, a to do dne 7. března 2003.

(15)

Dopisem ze dne 10. března 2003 požádala Itálie Komisi, aby rozhodnutí nezveřejnila vůbec vzhledem k ochotě příjemce podpory tuto podporu vrátit, což bylo deklarováno i samotnou společností Wam SpA v dopise ze dne 13. března 2003, který byl zaslán přímo Komisi.

(16)

V dopise ze dne 18. března 2003 Komise poukázala na skutečnost, že k tomu, aby se předešlo zveřejnění, je nezbytné konečné rozhodnutí uzavírající případ, jež je podmíněno předchozím předložením důkazů, že obě podpory včetně úroků vypočtených způsobem přijatelným pro Komisi byly skutečně vráceny.

(17)

Jelikož částka, kterou italská vláda navrhla v dopise ze dne 13. května 2003, byla podstatně nižší než první odhad grantového ekvivalentu podpory vypočtený Komisí na základě informací dostupných v době zahájení řízení, Komise v dopise ze dne 22. května 2003 Itálii informovala, že vzhledem k tomu, že se domnívá, že navržená částka, která má být vrácena, nesplňuje její kritéria, dojde v krátké době ke zveřejnění.

(18)

V dopise ze dne 13. června 2003 požadoval stěžovatel informace o zveřejnění rozhodnutí. Komise odpověděla dopisem ze dne 18. června 2003. Další sdělení bylo zasláno stěžovateli téhož dne elektronickou poštou, v něm byl stěžovatel okamžitě informován, že právě došlo ke zveřejnění.

(19)

Dopisem ze dne 1. července 2003, který byl předem zaslán faxem (zaslán téhož dne), předložila společnost WAM SpA požadavek, aby jí byl zpřístupněn celý spis, což Komise dopisem dne 14. července 2003 zamítla.

(20)

V dopise ze dne 20. června 2003 společnost WAM SpA reagovala přímo na oznámení Komise pro Itálii, že rozhodnutí bude zveřejněno. Komise odpověděla dopisem ze dne 11. července 2003.

(21)

Dopisem ze dne 27. června 2003 vyjádřil stěžovatel úmysl požadovat od společnosti WAM SpA náhradu vzniklých ztrát za předpokladu, že konečné rozhodnutí Komise bude záporné, a požádal o radu, jak postupovat.

(22)

Dopisem ze dne 4. července 2003 stěžovatel, společnost Morton Machine Company Limited, oznámil, že byl společností WAM SpA předvolán k italskému soudu, když naopak tato společnost požadovala odškodnění, a požádal Komisi, zda by mohla dosáhnout toho, aby předvolání bylo staženo.

(23)

Komise odpověděla na oba výše uvedené dopisy společnosti Morton Machine Company dopisem ze dne 10. července 2003.

(24)

Dopisem ze dne 16. července 2003 byly předloženy připomínky zúčastněných třetích stran, u nichž se požadovalo důvěrné zacházení.

(25)

Dne 23. července 2003 se uskutečnila schůzka útvarů Komise a italských orgánů. S ohledem na tuto schůzku zaslala italská vláda předem určité informace dopisem ze dne 22. července 2003, který byl zaprotokolován dne 25. července 2003, kdy byl doručen. Další informace byly Komisi zaslány v dopise ze dne 8. srpna 2003 přímo od „ufficio del Presidente del Consiglio; Dipartimento per il coordinamento delle politiche comunitarie“ (úřadu předsedy vlády, oddělení politik Společenství).

(26)

V dopise ze dne 21. srpna 2003 se společnost Morton Machine dotazovala, zda již bylo vydáno konečné rozhodnutí, a požadovala, aby byla informována o jeho zveřejnění. Komise odpověděla dopisem ze dne 28. srpna 2003.

(27)

Dopisem ze dne 19. září 2003 předala Itálie Komisi své připomínky k zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(28)

Dopisem ze dne 3. listopadu 2003 se Itálie vyjádřila k oznámeným připomínkám třetích stran.

(29)

V návaznosti na žádost o odškodnění, předloženou společností WAM SpA ze dne 30. července 2003, generální sekretariát potvrdil zamítnutí požadovaného přístupu k dokumentům dopisem ze dne 16. září 2003.

(30)

Dne 14. ledna 2004 poskytla Itálie dopisem dokumenty chybějící v odpovědi ze dne 19. září 2003.

(31)

Dne 19. května 2004 přijala Komise rozhodnutí podle čl. 7 odst. 3 a 5 nařízení (ES) č. 659/1999 (5).

(32)

Jak WAM SpA, tak Itálie podaly před Soudem prvního stupně odvolání proti rozhodnutí Komise ze dne 19. května 2004. Soud prvního stupně spojil obě věci a dne 6. září 2006 rozhodl o zrušení rozhodnutí Komise, protože Komise neposkytla odpovídající zdůvodnění, které by prokázalo, že za okolností věci mohly podpory ovlivnit obchod a hospodářskou soutěž na trhu EU (6).

(33)

Komise se proti tomuto rozsudku Soudu prvního stupně odvolala k Soudnímu dvoru. Dne 30. dubna 2009 Soudní dvůr odvolání Komise zamítl (7).

(34)

WAM SpA je společností založenou podle italského práva se sídlem v Cavezzo, Itálie. Ve zkoumaném období – od roku 1995 do roku 2000 – působila v oblasti výroby a obchodování šnekových dopravníků, šneků, protiprachových filtrů a ventilů pro průmyslová zařízení. Počet výrobců v EU je na takovýchto trzích velký. Hlavně v oblasti protiprachových filtrů měla společnost WAM SpA řadu konkurentů, výrobců EU větších dimenzí, kteří byli vybaveni vyspělými technologiemi a měli dobře rozvinutou obchodní strukturu (8).

(35)

Co se týče pozice společnosti WAM SpA na italském trhu v oblasti šnekových dopravníků na cement, podíl trhu zaujímaný společností byl 60 % v roce 1991, 50 % v roce 2000 a 55 % v roce 2003. Pokud jde o protiprachové filtry, v tomto odvětví společnost WAM SpA zaujímala 40 % trhu v roce 1991, až dosáhla 50 % v roce 2000 a 60 % v roce 2003 (9).

(36)

Od roku 1997 rozšířila společnost WAM SpA svůj prodej i na trhy dalších členských států EU, zvláště Německa a Francie: v roce 2000 zaujímala společnost ve šnekových dopravnících 70 % ve Francii a v Německu a 60 % ve Spojeném království, zatímco v protiprachových filtrech byl podíl trhu společnosti WAM SpA 50 % ve Francii, 20 % v Německu a 10 % ve Spojeném království (10).

(37)

V roce 1994 byla vytvořena dceřiná společnost WAM Japan, specializovaná na obchodování dvou produktů vyráběných v Itálii, tedy filtrů a ventilů, jejichž přepravní náklady byly relativně nízké. V roce 1995 byla vytvořena čínská dceřiná společnost, řízená v prvním období jako společný podnik (joint venture) spolu s místním partnerem a pak od roku 1998 jako dceřiná společnost ze 100 % vlastněná společností Wam SpA (11).

(38)

Ve zkoumaném období společnost WAM SpA vlastnila též 84 % kapitálového podílu „WAM Engineering Ltd“, společnosti založené podle anglického práva se sídlem v Tewkesbury ve Spojeném království. Dotčeným tržním segmentem je navrhování, výroba a prodej průmyslových mísících zařízení používaných hlavně v potravinářském, chemickém, farmaceutickém a environmentálním průmyslu.

(39)

Stěžovatel s odvoláním na cenovou politiku společnosti WAM Engineering Ltd ve Spojeném království tvrdil, že společnost může nabízet stejné produkty, které i on sám vyrábí (průmyslová mísící zařízení), za třetinu jeho cen – za cenu, za kterou lze podle jeho názoru stěží nakoupit suroviny na výrobu strojů – díky, podle jeho mínění, financování italskou vládou, vyplácenému zejména podle zákona ze dne 29. července 1981 (dále jen zákon č. 394/81).

(40)

Podle stěžovatele byla společnosti WAM Engineering Ltd. dle italského zákona č. 394/81 podle všeho poskytnuta finanční podpora na programy pro pronikání na trhy zemí, které nejsou členy EU. Zákon č. 394/81 měl údajně podporovat hlavně italské společnosti, které jsou ochotny zřídit v zahraničí dceřinou společnost formou reprezentativních kanceláří, prodejních poboček a skladů.

(41)

Italské orgány potvrdily, že společnosti WAM SpA v roce 1995 poskytly podporu formou zvýhodněné půjčky ve výši 2 281 450 000 ITL (přibližně 1,18 milionu EUR) na projekty v Japonsku, Jižní Koreji a na Tchaj-wanu. Nicméně příjemce podle italských orgánů ve skutečnosti obdržel částku ve výši 1 358 505 421 ITL (přibližně 0,7 milionu EUR), jelikož plánované projekty v Koreji a na Tchaj-wanu se neuskutečnily kvůli hospodářské krizi v těchto zemích.

(42)

Zvýhodněná půjčka pokrývala 85 % způsobilých výdajů. Rabat úrokové sazby mohl dosáhnout 60 % referenční sazby. Půjčka měla být splacena do pěti let, lineárně, ve stejných pololetních splátkách, s úroky splatnými ze zůstatku dlužné částky. Počítalo se s dvouletou dobou odkladu.

(43)

Snížená úroková sazba konkrétní půjčky, rovnající se 4,4 %, byla vypočtena s přihlédnutím k tržní sazbě ve výši 11 %. Na základě výše uvedeného a na základě informací dostupných v době zahájení řízení se mělo za to, že výše podpory dosahuje 16,38 %, což by představovalo předpokládaný hrubý grantový ekvivalent podpory ve výši 222,523 milionů ITL (přibližně 115 000 EUR).

(44)

Způsobilé náklady této podpory byly rozděleny do dvou kategorií: náklady související se stálou strukturou v zahraničí a náklady související s podporou obchodu. Uznané náklady vyjádřené v milionech ITL jsou uvedeny v následující tabulce:

(45)

Kromě toho dopisem ze dne 21. května 2002 italské orgány v odpovědi na požadavek Komise na podání informací prohlásily, že společnosti WAM SpA byl dne 9. listopadu 2000 poskytnut v rámci stejného režimu další zvýhodněnou půjčku ve výši 1 940 579 808 ITL (přibližně 1 milion EUR).

(46)

O této další podpoře nebylo Komisi v době zahájení řízení známo nic bližšího.

(47)

Italské orgány v dopise ze dne 21. května 2002 tvrdily, že podpora poskytnutá společnosti WAM SpA v roce 1995 podle zákona č. 394/81 byla významně pod prahem de minimis a že v rozhodném období tří let nebyla tomuto příjemci poskytnuta žádná jiná podpora de minimis. Dále upřesnily, že podporu nelze v žádném případě považovat za přímo související s vyváženým množstvím.

(48)

Komise zdůraznila, že většinu způsobilých nákladů, které byly vzaty v úvahu pro specifickou podporu poskytnutou společnosti WAM SpA v roce 1995, např. výdaje na nájemné, pojištění a příslušenství a provozní náklady (obzvláště na zaměstnance, vybavení a zařízení spojené se stálou strukturou v zahraničí), je možno považovat za podporu na vytvoření a provozování distribuční sítě.

(49)

Stejně tak podle názoru Komise náklady na poradenské služby související se stálým zastoupením v zahraničí, na reklamu a cesty zaměstnanců a podnikatele je nutno považovat za běžné výdaje související s vývozní činností.

(50)

Ve světle posledního pododstavce oznámení Komise o stanovení použitelných pravidel pro posuzování protiprávní státní podpory (12), kdy v době rozhodnutí byly pokyny nahrazeny nařízením, se Komise domnívá, že pokud jsou pravidla stanovená v nařízení příznivější než pravidla uvedená v pokynech, musí být aplikována pravidla stanovená v nařízení. Proto Komise při rozhodnutí o zahájení řízení konstatovala, že pokud jde o podpory de minimis, z principu mají být aplikována ustanovení nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis  (13) (dále jen „nařízení (ES) č. 69/2001“).

(51)

Nicméně nařízení Komise (ES) č. 69/2001 se nevztahovalo na podporu činností souvisejících s vývozem, to znamená na podporu související přímo s vyvezeným množstvím a s vytvořením a provozováním distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji souvisejícími s vývozní činností podle čl. 1 odst. a) uvedeného nařízení.

(52)

Jelikož jde o soulad dotyčné podpory s příslušnými pravidly de minimis, je třeba poznamenat, že Komise v rozhodnutí o zahájení řízení stanovila, že pokyny Společenství pro státní podpory malým a středním podnikům z roku 1992 (14) (dále jen: pokyny pro státní podpory malým a středním podnikům z roku 1992), vývozní podporu výslovně nevylučovaly. Nicméně stanovily práh ve výši 50 000 ECU.

(53)

Na základě výše uvedeného Komise v rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila své pochybnosti, zda je možno podporu poskytnutou společnosti WAM SpA v roce 1995 podle zákona č. 394/81 považovat za podporu, která je v souladu s jakýmkoli příslušným pravidlem de minimis.

(54)

Na základě předběžného šetření měla dále Komise vážné pochybnosti, zda je možno podporu poskytnutou společnosti WAM SpA považovat za slučitelnou se Smlouvou o ES, nyní Smlouvou o fungování EU.

(55)

V době, kdy bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení, nebyly Komisi známy žádné bližší podrobnosti, např. výše podpory a způsobilé náklady, co se týče podpory pro „skupinu WAM“ (jak ji definovaly italské orgány) poskytnuté v roce 2000 rovněž ve formě zvýhodněné půjčky podle zákona 394/81, jelikož italské orgány nepředložily žádné bližší informace.

(56)

Proto Komise nemohla v této fázi dokumentace podrobně posoudit specifickou podporu, ale vzhledem k tomu, že podpora byla určena ke stejnému účelu a byla poskytnuta na stejném právním základě jako podpora v roce 1995, vyjádřila pochybnosti, že by ji bylo možno považovat za podporu, která je v rámci příslušných pravidel v souladu s jakýmkoliv ustanovením tehdejší Smlouvy o ES, nyní Smlouvy o fungování EU.

(57)

Italské orgány ve svém dopise ze dne 24. října 2002 mimo to zdůraznily, že žádná podpora nebyla nikdy poskytnuta přímo společnosti „WAM Engineering“ a že pod tímto jménem není v italském obchodním rejstříku zapsána žádná společnost. Komise však poznamenala, že zaprvé společnost „WAM SpA“ vlastnila 84 % akcí „WAM Engineering Ltd“. Zadruhé Komise poznamenala, že italské orgány oznámily, již od svého dopisu ze dne 11. října 1999, že společnost „WAM SpA“ obdržela zvýhodněnou půjčku podle zákona č. 394/81, a dopisem ze dne 21. května 2002 dodaly, že „skupině WAM“ byl 9. listopadu 2000 poskytnut další zvýhodněnou půjčku na základě stejného režimu.

(58)

K zahájení formálního vyšetřovacího řízení došly připomínky od třetí strany, která se zajímala o dotyčný případ a která požadovala zachování důvěrnosti.

(59)

Ve svých připomínkách třetí strana oceňuje úsilí Komise obnovit normální rovné podmínky pro všechny účastníky hospodářské soutěže ve specifickém sektoru a stěžuje si na ztrátu kvalifikace a pracovních míst ve strojírenství kvůli postavení společnosti WAM SpA na trhu.

(60)

Dopisem ze dne 3. listopadu 2003 Itálie, která byla Komisí obeznámena s připomínkami třetích stran obsažených v dopise ze dne 25. září 2003, poukázala na to, že podle jejího názoru tyto připomínky nepřinášejí nic nového, jelikož pouze potvrzují určitá tvrzení, která již byla s ohledem na stejný případ přednesena například samotným stěžovatelem. Itálie se zejména domnívá, že bylo dostatečně prokázáno, že neexistuje jakákoliv souvislost mezi skutečnostmi uvedenými ve výše uvedených připomínkách a financováním společnosti WAM SpA podle zákona 394/81.

(61)

Pokud jde o půjčku z roku 1995, italské orgány předložily důkazy toho, že společnost WAM SpA v době poskytnutí první podpory a předložení příslušné žádosti splňovala podle své roční účetní závěrky z roku 1994 definici středního podniku stanovenou v bodu 2.2 pokynů Společenství pro státní podpory malým a středním podnikům z roku 1992, jelikož zaměstnávala 163 osob, měla roční obrat ve výši 16,8 milionů EUR a celkovou rozvahu ve výši 20,1 milionů EUR a vlastnily ji dva podniky, které oba splňovaly definici malého a středního podniku. Naopak italské orgány samy souhlasí s tím, že od roku 1998 již společnost WAM SpA do kategorie malých a středních podniků nepatřila, tedy ani v době, kdy jí byla v roce 2000 poskytnuta druhá podpora.

(62)

Pokud jde o údaje o specifické podpoře, k informacím, které Komise měla k dispozici v době zahájení řízení, k prvnímu financování nebyly poskytnuty žádné nové podstatné informace kromě skutečnosti, že půjčka byla příjemci poskytnuta v několika splátkách, s ohledem na něž se může období odkladu pohybovat v rozmezí od 2 let až po nulu. V původní smlouvě nebylo zjevně žádné ustanovení o přezkoumání úrokové sazby. Půjčka měla být úplně splacena v dubnu 2004.

(63)

Co se týče půjčky z roku 2000, italské orgány po zahájení řízení v dopise ze dne 25. července 2003 objasnily, že skutečná celková výše půjčky činila 3 603 574 689 ITL (1 861 091,01 EUR) namísto 1 940 579 808 ITL (přibližně 1 milion EUR), jak původně oznámily v dopise ze dne 21. května 2002 a jak bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jelikož ono poslední číslo se vztahovalo na část půjčky, která již byla vyplacena v době, kdy byl dopis napsán, bez ohledu na celkovou výši poskytnuté podpory.

(64)

Ve skutečnosti byly poté vyplaceny další dvě splátky podpory. Konkrétně poslední ve výši 248 091,01 EUR byla vyplacena dne 22. ledna 2003. Podmínky poskytnutí této půjčky jsou stejné jako u půjčky v roce 1995, protože obě byly poskytnuty podle zákona 394/81. O poskytnutí celé výše dotyčné půjčky bylo rozhodnuto dne 9. listopadu 2000 a smlouva byla podepsána dne 20. prosince 2000.

(65)

Níže je uveden soupis způsobilých nákladů zohledněných u dotyčné podpory, který poskytla italská vláda v příloze dopisu ze dne 22. července 2003:

(66)

Z dokumentů přiložených k dopisu ze dne 14. ledna 2004 dále vyplývá, že dotyčný program měl být proveden v Číně společně společnostmi WAM SpA a „WAM Bulk Handling Machinery Shangai Co Ltd“, což je místní firma, kterou ze 100 % ovládá WAM SpA.

(67)

Za způsobilé výdaje byly považovány náklady na nájem prostor pro kanceláře, sklad, předváděcí místnost a dílnu pro poskytování technického servisu (o celkové výměře 7 500 m2), na nákup, nájem nebo leasing 3 vozidel, zaměstnance v mateřské společnosti a v zahraničí (konkrétně 1 obchodní ředitel a 6 techniků).

(68)

Úroková sazba u této konkrétní půjčky činila 2,32 %, tj. 40 % referenční sazby ve výši 5,8 %, která byla platná v době poskytnutí půjčky. Opět se nezdá, že by se ve smlouvě počítalo se změnou úrokové sazby během doby trvání půjčky. Půjčka byla příjemci vyplacena v několika splátkách, takže doba odkladu se pohybuje v rozmezí od 2 let k nule.

(69)

Pokud jde o splácení půjčky, z údajů poskytnutých Itálií vyplývá, že dne 20. února 2003 uplynula dvouletá doba odkladu, během níž byl placen jen úrok ze splátek půjčky již vyplacených příjemci. Dne 20. srpna začalo pětileté období na splácení půjčky. Splácí se lineárně, ve stejných pololetních splátkách, úrok je splatný ze zůstatku dlužné částky. Půjčka by měla být podle harmonogramu splacena do 20. února 2008.

(70)

Co se týče úpravy úrokové sazby během doby splácení půjčky, italské orgány tvrdily, že v italském právním rámci skutečně existovaly obecné předpisy, které takovéto snížení povolovaly.

(71)

Co se týče obou podpor, italské orgány dále tvrdily, že z částky podpory je nutno odečíst náklady na povinnou bankovní záruku, která se vyžaduje před poskytnutím půjček.

(72)

Co se týče vývozních kvót WAM SpA v rámci EU i mimo EU, byly poskytnuty tyto údaje:

(73)

Italské orgány oznámily, že výše uvedené údaje o celkovém vývozu představují 52 % až 57,5 % celkového ročního obratu společnosti WAM SpA, registrovaného v roce 1995 a 1999.

(74)

Závěrem italské orgány uznávají, že na obě posuzované podpory se nevztahuje nařízení (ES) č. 69/2001 ani nařízení Komise (ES) č. 70/2001 (15), ale zastávají názor, že na pobídky pro podniky Společenství na podporu programů, které mají být provedeny mimo EU, se nevztahuje tehdejší článek 87 Smlouvy o ES, dnes čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.

(75)

Podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „podpory poskytované v jakékoli formě státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(76)

Z ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU vyplývá, že aby opatření mohlo být klasifikováno jako státní podpora, musí splňovat čtyři specifické podmínky: zaprvé se musí jednat o státní intervenci prostřednictvím státních prostředků; zadruhé musí tato intervence příjemci opatření poskytnout selektivní výhodu; zatřetí opatření musí ovlivňovat obchod mezi členskými státy a konečně začtvrté musí narušovat hospodářskou soutěž nebo hrozit jejím narušením.

(77)

Pojem státní podpory se vztahuje na každé zvýhodnění poskytnuté přímo nebo nepřímo, financované ze státních zdrojů, poskytnuté samotným státem nebo jakýmikoli zprostředkujícími subjekty působícími na základě pravomocí, které jim byly státem svěřeny. Judikatura Soudního dvora stanovila velmi jasně, že není rozdílu mezi podporami poskytnutými přímo státem a podporami poskytnutými veřejnými či soukromými subjekty, které stát za tímto účelem založil (16).

(78)

Předmětná opatření státní podpory byla udělena výborem podle čl. 2 zákona 394/81 (17), pokud jde o půjčku z roku 1995, a výborem „Comitato agevolazioni“ (18) v případě půjčky v roce 2000.

(79)

Společnost Mediocredito Centrale SpA (19) uzavřela se společností WAM SpA smlouvu o financování v roce 1995 pro provedení rozhodnutí výboru podle čl. 2 zákona 394/81. Společnost SIMESIT SpA (20) uzavřela se společností WAM SpA smlouvu o financování v roce 2000 pro provedení rozhodnutí výboru „Comitato Agevolazioni“.

(80)

V tomto případě byla tedy podpora poskytnuta ze státních prostředků subjekty, které působí jménem italského státu s cílem podpory hospodářských aktivit na základě pokynů vydaných státem, a proto – v souladu s judikaturou Soudního dvora – je přičitatelná státu (21).

(81)

Zvýhodněné půjčky zlepšují finanční situaci příjemce podpory, tím, že mu snižují náklady, které by jinak musel nést při realizaci programů pronikání na trh bez státní finanční podpory. Proto zkoumané podpory poskytují společnosti WAM SpA selektivní výhodu oproti jejím konkurentům v EU.

(82)

Společnost WAM SpA působí na trhu produkce a distribuce šnekových dopravníků, šneků, protiprachových filtrů a ventilů pro průmyslová zařízení, vykonává tedy bezpochyby na tomto trhu ekonomickou činnost a spadá do definice společnosti ve smyslu práva EU (22).

(83)

Závěrem je možno prohlásit, že podpora poskytnutá společnosti WAM SpA poskytla podniku selektivní výhodu.

(84)

V rozsudku ze dne 30. dubna 2009 Soudní dvůr zdůrazňuje (23), že „i v případě, že vyplývá z okolností, za kterých byla podpora udělena, že by mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit nebo hrozit narušením hospodářské soutěže, je úkolem Komise připomenout tyto okolnosti v odůvodnění svého rozhodnutí“. Přesto však Komise – stále podle Soudního dvora – není povinna prokázat, že podpora skutečně ovlivnila obchod mezi členskými státy, ale „přezkoumat, zda může podpora ovlivnit tento obchod a narušit hospodářskou soutěž“ (24). Soudní dvůr mimo to stanovil, že „Komise nebyla povinna provést hospodářskou analýzu skutečné situace na dotčeném trhu nebo dotčených obchodních toků mezi členskými státy ani prokázat skutečný účinek sporných podpor“, aby prokázala, že byly splněny podmínky dopadu na obchod a hospodářskou soutěž.

(85)

Společnost WAM SpA působí v EU a na mezinárodních trzích vlastní dceřiné společnosti v mnoha členských státech a obchoduje s vlastními produkty v celé Evropské unii i mimo ni. V letech 1995 až 1999 dvě třetiny jejího obratu – 10 milionů EUR v absolutní hodnotě – představoval prodej v EU a třetinu prodej mimo EU. Na těchto trzích společnost WAM SpA působí skutečně či potenciálně jako konkurent ostatních společností EU, které jsou zrovna tak přítomny na mezinárodním trhu. Jak již bylo uvedeno (viz bod 34), na mezinárodním trhu působili minimálně tři další významní producenti protiprachových filtrů z členských států, kteří mohli být přinejmenším potenciálními konkurenty společnosti WAM SpA ve vývozu protiprachových filtrů do Japonska a do Číny (25). Tyto podniky byly přinejmenším potenciálními konkurenty společnosti WAM SpA, protože kdyby se rozhodly, že i ony budou vyvážet své produkty do Japonska a do Číny, byly by v počáteční nevýhodné pozici vůči společnosti WAM SpA, která byla příjemcem podpory, aby mohla proniknout na trh.

(86)

Mimo to, jak je vysvětleno v bodech 34 a 35, v předmětném období společnost WAM SpA zaujímala značný podíl národního i evropského trhu. Jak je uvedeno v bodě 38, mimo to byla obchodně přítomna v dalším členském státě prostřednictvím své dceřiné společnosti.

(87)

Díky poskytnutým podporám společnost WAM SpA posílila, nebo byla schopna posílit svou celkovou pozici na trhu vůči podnikům jiných členských států, které jsou jejími konkurenty nejen skutečnými, ale i potenciálními. Podle ustálené judikatury totiž „podpory, jejichž účelem je osvobodit podnik od nákladů, které by obvykle musel nést v rámci svého běžného řízení nebo svých běžných činností, v zásadě narušují podmínky hospodářské soutěže.“ (26)

(88)

V tomto případě tři další argumentace podporují takovýto závěr.

(89)

Zaprvé, dalo se předpokládat, že půjčky na vývoz poskytnuté společnosti WAM SpA naruší normální situaci hospodářské soutěže na trhu, tím, že zvýhodní společnost WAM SpA ve vývozu jejích produktů na zahraniční trhy vůči jejím skutečným nebo potenciálním konkurentům z EU, protože tito konkurenti by si z vlastních prostředků museli hradit programy proniknutí na zahraniční trhy.

(90)

Zadruhé, společnost WAM SpA obdržela podporu na realizaci programu proniknutí na trh, která jí následně umožnila ušetřit prostředky. Protože společnost WAM SpA investovala do proniknutí na zahraniční trhy s úmyslem vyvážet tam své produkty, tyto úspory jí mohly umožnit, aby vyvážela produkty vyrobené v EU mimo EU za nižší cenu nebo s možností dosáhnout větší marže.

(91)

Zatřetí, jelikož peníze jsou zaměnitelné, výnosy z těchto aktivit mohly být reinvestovány v EU. Alternativně finanční podpora, kterou společnost obdržela, ji zbavovala nákladů vázaných na pronikání na zahraniční trhy a umožňovala jí použít takto ušetřené prostředky ke konsolidaci vlastní pozice na trhu EU pro jiné účely (27). Mimo to, poté co by došlo k vývozu na takovéto trhy, výnos z těchto aktivit mohl být reinvestován v EU.

(92)

V takovém případě by podpora, kterou společnost obdržela, měla dopad na trh EU a měla by rušivý účinek vůči konkurentům společnosti WAM SpA v EU.

(93)

Podobně podle ustálené judikatury, „když podpora poskytnutá členským státem posílí pozice podniku vůči ostatním podnikům konkurujícím v obchodě uvnitř EU, tyto se musí považovat za ovlivněné podporou“ (28). Jak již bylo vysvětleno, od okamžiku, kdy podpora poskytnutá společnosti WAM SpA posílila pozici této společnosti vůči jejím skutečným či potenciálním konkurentům v EU, tato podpora ovlivnila i obchod EU.

(94)

Pokud jde o výši podpory, Soudní dvůr uvedl ve věcech Philip Morris v. Komise (29) a Francie v. Komise (30), že relativně malý objem podpory, nebo relativně malé dimenze společnosti příjemce nevylučují a priori možnost, že bude ovlivněn obchod mezi členskými státy. Na základě stejné úvahy ve věci Het Vlaamse Gewest v. Komise (31) Soud prvního stupně uvedl, že „i podpora relativně malého rozsahu může ovlivnit obchod mezi členskými státy, když […] je odvětví, v němž společnost působí, vysoce konkurenční“. Mimo to, ve věci Heiser (32) Soudní dvůr uvedl, že neexistuje hranice nebo procentní část, pod níž by bylo možno uvažovat, že obchod mezi členskými státy nemůže být dotčen.

(95)

V posuzovaném případě proto relativně malý objem podpory neodporuje závěru, že podpora může ovlivnit obchod uvnitř EU a hospodářskou soutěž. Protože výše podpory je spíše menší, vzhledem k intenzivní skutečné či potenciální konkurenci v odvětví, v němž společnost WAM SpA působí, je přinejmenším pravděpodobný vznik nebezpečí narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu uvnitř EU.

(96)

Na základě výše uvedených úvah je možno závěrem konstatovat, že je přinejmenším pravděpodobné, že podpora poskytnutá Itálií společnosti WAM SpA ovlivní obchod a způsobí narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

(97)

Závěrem, veřejná podpora společnosti WAM SpA představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(98)

V souladu se zásadou tempus regit actum, s výjimkou výslovně opačných ustanovení, je třeba na neoznámené podpory použít procedurální předpisy platné v okamžiku, kdy je nutno přijmout rozhodnutí (33).

(99)

Od okamžiku, kdy zprošťující předpisy (včetně předpisů de minimis) zprostí některá opatření podpory oznamovací povinnosti a dále nahradí centralizovaný systém kontroly státních podpor decentralizovaným kontrolním systémem, tyto předpisy jsou považovány za procedurální.

(100)

V tomto případě, i když Komise ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyjádřila pochybnosti, že by podpora mohla využít výjimku ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 69/2001 a (ES) č. 70/2001, je třeba použít odpovídající předpisy platné v okamžiku přijímaní rozhodnutí, neboli nařízení (ES) č. 1998/2006 (34). Obdobně, nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, které prohlašuje některé kategorie podpory slučitelné se společným trhem při aplikaci článků 87 a 88 Smlouvy (35) (dále jen: nařízení o blokových výjimkách z roku 2008) se uplatňuje na jednotlivé podpory poskytnuté před jejím nabytím platnosti, pokud podpora splňuje všechny podmínky stanovené samotným předpisem, s výjimkou pro čl. 9.

(101)

Italské orgány ve svém dopise ze dne 11. října 1999 prohlásily, že právní základ podpor poskytnutých společnosti WAM SpA, kterým je zákon č. 394 ze dne 29. července 1981, byl oznámen Komisi a WTO podle článku 25 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (WTO-GATT 1994) (36).

(102)

Komise konstatuje, že oznámením mají italské orgány na mysli zahrnutí některých velmi syntetických údajů týkajících se režimu do seznamu podpor, který byl v tabulce zaslán Komisi či za účelem předání výboru WTO pro subvence (WTO Subsidies Committee) nebo v rámci výročních zpráv o státních podporách v EU, nejméně od šesté zprávy (1996). Komise byla dále informována o existenci režimu v rámci jejího vyšetřování národních režimů podpor zahraničních investic směrovaných mimo EU, platných v členských státech.

(103)

Takovéto druhy sdělení nelze považovat za dodržení čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, dnes čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, ve kterém se uvádí, že „Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření“.

(104)

Jelikož výše uvedený režim podpor nebyl předem Komisi oznámen, co se týče jeho slučitelnosti s pravidly státní podpory, byl uskutečněn v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, dnes čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, a je v důsledku toho protiprávní. Jelikož podpora společnosti WAM SpA byla poskytnuta v rámci tohoto režimu, s výjimkou pro podporu případně zproštěnou na základě blokového zproštění, je rovněž protiprávní.

(105)

Komise musí ověřit, zda existují podpory, poskytnuté společnosti WAM SpA, které mohou být vyňaty ve smyslu předpisů de minimis.

(106)

Podobně jelikož dotyčná podpůrná opatření spadají do ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, je nutno je posoudit, zda jim může být udělena výjimka v rámci příslušných pravidel Společenství pro státní podpory.

(107)

Italská vláda předložila důkaz, že společnost WAM v době poskytnutí první podpory (1995) splňovala požadavky, aby mohla být podle doporučení Komise 96/280/ES ze dne 3. dubna 1996 považována za malý nebo střední podnik (37). Přesněji, společnost WAM SpA byla středně velkým podnikem, jelikož zaměstnávala 163 osob, měla roční obrat ve výši 16,8 milionů EUR a celkovou rozvahu ve výši 20,1 milionů EUR. Ovládaly ji dvě finanční společnosti, které podle výše uvedeného doporučení samy patřily do kategorie malých a středních podniků.

(108)

V tomto případě Komise zakládá svou analýzu na skutečných výdajích vzatých v úvahu při rozhodování o poskytnutí půjčky (viz tabulka v bodě 44).

(109)

Vzhledem k tomu, že cílem smlouvy o financování půjčky bylo subvencování programu pronikání na trh a zvláště pak subvence vývozních podniků z hlediska programu pronikání na trh mimo Evropskou unii, posuzované programy musí být klasifikovány jako podpora vývozu, tedy podpora aktivit spojených s vývozem, protože jsou přímo vázány na vytvoření a na provoz distribuční sítě nebo na další běžné výdaje spojené s vývozní činností. Stejným způsobem posledním cílem programu proniknutí na trh byl prodej produktů společnosti WAM SpA na japonském trhu. Tudíž toto je též důvod, pro který tyto podpory nemohou být považovány za podporu vázanou na přímé zahraniční investice.

(110)

Nařízení (ES) č. 1998/2006 vylučuje ze své oblasti působnosti podpory vývozu. Čl. 1 písmeno d) nařízení (ES) č. 1998/2006 totiž stanoví, že nařízení se nepoužije na „podporu aktivit spojených s vývozem do třetích zemí nebo do členských států, tedy podpory přímo spojené s objemem vývozu, s vytvořením a provozováním distribuční sítě a dalších běžných výdajů, spojených s vývozní činností“.

(111)

V každém případě čl. 5 nařízení (ES) č. 1998/2006 stanoví, že podpory, které nesplňují podmínky stanovené ve čl. 1 téhož předpisu, budou posuzovány Komisí na základě příslušných pokynů, sdělení a oznámení.

(112)

Jelikož byla podpora poskytnuta v roce 1995, když platily pokyny pro malé a střední podniky z roku 1992, použijí se tyto pokyny (38). Podpory vývozu nejsou explicitně vyjmuty z oblasti účinnosti pokynů pro malé a střední podniky z roku 1992. Protože však v tomto případě podpora převyšuje přípustnou hranici de minimis (50 000 EUR), celá podpora nespadá do výjimky de minimis a z tohoto důvodu je považována za státní podporu (39).

(113)

Po stanovení, že opatření představuje státní podporu, je třeba posoudit, zda podpora může být považována za slučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu pravidel použitelných v oblasti státních podpor.

(114)

Ustanovení čl. 44 odst. 2 nařízení o blokových výjimkách z roku 2008 stanoví, že jakákoliv podpora poskytnutá předtím, než nařízení vešlo v platnost, a která nesplňuje ani podmínky nařízení, ani podmínky stanovené v nařízeních Komise (ES) č. 68/2001 (40), č. 70/2001 (41), č. 2204/2002 a č. 1628/2006 (42) je Komisí posuzována na základě pokynů, sdělení a oznámení platných ke dni, kdy byla podpora poskytnuta.

(115)

V tomto případě se nařízení o blokových výjimkách z roku 2008 nepoužije, protože zavádí nový prvek – ověření motivačního účinku projektu či aktivity před jejich zahájením – který Itálie neprovedla. Proto, ve smyslu čl. 8 odst. 6 nařízení o blokových výjimkách z roku 2008, celá výše podpory není vyjmuta ve smyslu nařízení. Mimo to náklady uvedené v tabulce v bodě 44 a vyjmenované v bodě 118 nemohou být zařazeny do výjimek na základě nařízení (ES) č. 68/2001, (ES) č. 70/2001, (ES) č. 2204/2002 a (ES) č. 1628/2006, protože podmínky stanovené v těchto nařízeních nejsou splněny.

(116)

Protože žádný z těchto nástrojů nezdůvodňuje slučitelnost podpory, tato musí být posuzována z hlediska pokynů pro malé a střední podniky z roku 1992, které obsahovaly základní platné předpisy ke dni, kdy byla podpora v roce 1995 poskytnuta (43).

(117)

Podle těchto pokynů mohou být jednotlivé části podpory považovány za slučitelné s vnitřním trhem. Zvláště podpora na poradenské služby (29,43 milionů ITL) a na průzkum trhu (40,95 milionů ITL) mohou být považovány za slučitelné s bodem 4.3 pokynů („Podpora podnikového poradenství, vzdělávání a šíření znalostí“). Podpora účasti na veletrzích a výstavách (12,19 milionů ITL) může být považována za slučitelnou s ustanoveními pokynů pro malé a střední podniky z roku 1992, zvláště v souladu s bodem 4.5 („Podpory s jinými cíli“), protože mohou být považovány za podpory ve prospěch jiných způsobů podpory malých a středních podniků, například opatření na povzbuzení spolupráce. Zbytek podpory (viz tabulka v bodě 44) nemůže být považován za slučitelný, protože nebyl určen podpoře výrobních investic ani žádného dalšího přijatelného cíle, stanoveného pokyny pro malé a střední podniky z roku 1992. Nejednalo se totiž o podporu všeobecných investic mimo podporovaných oblastí, jež jsou předmětem národních rozvojových programů, ani uvnitř těchto oblastí coby podpora investic na ochranu životního prostředí nebo podpora výzkumu a vývoje.

(118)

V důsledku toho Komise zastává názor, že většina způsobilých nákladů na vytvoření stálé struktury v zahraničí, jež vzala v úvahu italská vláda pro poskytnutí první zvýhodněné půjčky společnosti WAM v roce 1995, nemůže být naprosto považována za podporu výrobních investic, ale naopak je názoru, že podpory subvencující tyto náklady musí být klasifikovány jako podpora provozu. Tyto způsobilé náklady, tedy nájem prostor, pojištění a příslušenství (122,56 milionů ITL), náklady na provoz jako ty na personál, vybavení a zařízení prostor (556,94 milionů ITL) – to jsou náklady, které by podnik měl nést sám, totéž platí i pro výstavní modely a náhradní díly pro poprodejní servis zákazníkům (38,23 milionů ITL). Totéž platí pokud jde o způsobilé náklady na podporu komerční propagace, náklady na uskladnění zboží (456,28 milionů ITL), jež nejsou podle názoru Komise v souladu s pokyny pro malé a střední podniky, protože nejsou považovány za počáteční investice, tak jako nejsou v souladu náklady na reklamu (94,39 milionů ITL) a pracovní cesty (7,52 milionů ITL).

(119)

Na základě těchto hodnocení Komise činí závěr, že:

(120)

V době poskytnutí druhé podpory v roce 2000 byla společnost WAM SpA velkým podnikem, jak italské orgány samy přiznávají. Podnik se dále nacházel v nepodporované oblasti.

(121)

Půjčka poskytnutá v roce 2000 může být též považována za podporu vývozu ve prospěch společnosti WAM SpA, protože sledovala stejný cíl jako půjčka z roku 1995 a byl mimo to realizován k proniknutí na zahraniční trhy a k vývozu na tyto trhy (přesněji na trh čínský). Je jasné, že podpory technického servisu, prostor a personálu v zahraničí (obchodní ředitel, generální ředitel, čtyři úředníci a šest techniků) mohou být těžko považovány za podpory jiných aktivit než obchodních. V důsledku toho na půjčku sjednanou v roce 2000 může být použita stejná úvaha jako na půjčku z roku 1995.

(122)

Mimo to, při vypracování smlouvy o udělení podpory v roce 2000 byla použita stejná formulace, která kvalifikuje první půjčku poskytnutou společnosti WAM SpA jako pobídku programům pronikání na trh. Mimo to je třeba poznamenat, že specifický program měl být realizován společně podnikem WAM SpA a místní dceřinou společností WAM Bulk Handling Machinery Shangai Co Ltd, kterou společnost WAM SpA vlastnila ze 100 %, což dokazuje konsolidovanou přítomnost společnosti WAM SpA na tomto specifickém trhu.

(123)

Protože předmětné podpory představují podporu vývozu, jak již bylo uvedeno dříve, nařízení (ES) č. 1998/2006 se nepoužije.

(124)

Je tedy nutno přistoupit k hodnocení slučitelnosti podpory s vnitřním trhem. Komise zastává názor, že procedurální předpisy, platné ke dni přijetí rozhodnutí, nařízení o blokových výjimkách z roku 2008, nemohou být použity ani na předmětný případ. Toto nařízení totiž zavádí nový prvek – ověření motivačního účinku projektu či aktivity před jejich zahájením – který Itálie neprovedla. Proto ve smyslu čl. 8 odst. 6 tohoto nařízení celá výše podpory není vyjmuta ve smyslu nařízení o blokových výjimkách z roku 2008. Z toho vyplývá, že ve smyslu čl. 44 odst. 2 nařízení o blokových výjimkách z roku 2008 musí být posouzena slučitelnost podpory s nařízeními (ES) č. 68/2001, (ES) č. 70/2001, (ES) č. 2204/2002 a (ES) č. 1628/2006.

(125)

Komise zastává názor, že náklady na vzdělávání uvedené podrobně v dopise ze dne 22. července 2003 (25 240 EUR, vůči celkové částce půjčky 1,8 milionů EUR) (viz tabulka v bodě 65) mohou být vyjmuty ve smyslu čl. 4 nařízení (ES) č. 68/2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (dále jen nařízení (ES) č. 68/2001) a proto jsou slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu tehdejšího čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES, nyní čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, nezávisle na skutečnosti, že hodnocení vychází z čl. 4 odst. 2 (specifické vzdělávání) nebo ze čl. 4 odst. 3 (všeobecné vzdělávání).

(126)

Nicméně zbytek předmětné podpory nemůže být považován za slučitelný ve smyslu nařízení (ES) č. 70/2001, (ES) č. 2204/2002 a (ES) č. 1628/2006 nebo dalších právních základů, protože nepodporuje žádný jiný horizontální cíl Evropské unie ve smyslu čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, jako jsou výzkum a vývoj, zaměstnanost, životní prostředí nebo záchrana a rekonstrukce, ve smyslu příslušných pokynů, sdělení a nařízení.

(127)

Je tudíž třeba dospět k závěru, že od okamžiku, kdy aktivity spojené s vývozem nespadají do oblasti aplikace nařízení (ES) č. 1998/2006 a kdy žádný právní základ neumožňuje stanovit slučitelnost ve smyslu čl. 107 odst. 3 písmeno c) Smlouvy o fungování EU, podpory poskytnuté formou druhé půjčky nejsou slučitelné s vnitřním trhem, s výjimkou citované slučitelné části podpory vzdělávání.

(128)

Pokud jde o úpravu úrokové sazby během doby splácení půjčky, italské orgány tvrdí, že v italském právním rámci skutečně existovaly obecné předpisy, které takovéto snížení povolují. Nicméně vyhláška ministerstva (Decreto Ministeriale) ze dne 31. března 2000, jež je jediným právním základem poskytnutým za tímto účelem, se vztahuje pouze na pobídky financované podle zákona č. 394/81 a zákona č. 304/1990, a zdá se být tudíž velmi selektivní. Kromě toho nebyl předložen žádný důkaz, že k úpravě úrokové sazby skutečně došlo s ohledem na dotyčnou podporu (44).

(129)

Co se týče obou půjček, italské orgány tvrdí, že z částky podpory je nutno odečíst náklady na povinnou bankovní záruku, která se vyžaduje před poskytnutím půjček. Komise zaprvé podotýká, že takovou záruku nebo její rovnocennou náhradu by za normálních okolností žádala rovněž soukromá úvěrová instituce, která poskytuje půjčky podle zásady investora, který působí v tržním hospodářství; zadruhé podotýká, že ze specifikací přiložených ke smlouvě vyplývá, že překrývání podpor v rámci stejného programu se nepřipouští, kromě podpor spojených se zárukou, kdy je tudíž takové překrývání podpor přípustné.

(130)

Komise konstatuje, že výjimky stanovené v čl. 107 odst. 2 písm. a) až c) (45), Smlouvy o fungování EU se na dotyčné podpory nevztahují, jelikož tyto nesledují žádný z cílů uvedených ve zmíněném článku a ani italská vláda netvrdila, že tomu tak je.

(131)

Zkoumané půjčky nejsou určeny na podporu ekonomického rozvoje regionů nebo k uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu nebo napravení vážné poruchy v hospodářství některého členského státu, ani nejsou určeny na podporu kultury nebo zachování kulturního dědictví. Proto se Komise domnívá, že se na posuzované podpory nevztahuje ani čl. 107 odst. 3 písm. a) (46), ani čl. 107 odst. 3 písm. b) (47) Smlouvy o fungování EU, ani čl. 107 odst. 3 písm. d) (48) Smlouvy o fungování EU.

(132)

Obě půjčky byly poskytnuty společnosti WAM SpA, aniž byly Komisi předem oznámeny. Půjčka z roku 1995 byla poskytnuta dne 24. listopadu 1995 a půjčka z roku 2000 byla poskytnuta dne 9. listopadu 2000. Komise tudíž konstatuje, že s výjimkou části podpory, která spadá do blokových výjimek, v míře, v níž zmíněné půjčky porušují tehdejší čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, nyní čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, byly tyto podpory příjemci poskytnuty protiprávně.

(133)

Podpora, kterou Itálie poskytla společnosti WAM SpA dne 24. listopadu 1995 formou podpory úrokové míry, představuje státní podporu. Část odpovídající způsobilým nákladům na poradenské služby, účasti na veletrzích a výstavách a průzkumy trhu představuje státní podporu slučitelnou s vnitřním trhem.

(134)

Co se týče celkového grantového ekvivalentu specifické podpory, bylo přihlédnuto k tomu, že půjčka byla příjemci poskytnuta ve třech splátkách (vyplacených dne 24. dubna 1996, dne 23. července 1997 a dne 24. dubna 1998) a že doba odkladu se proto pohybovala v rozmezí od 2 let do nuly. Bylo přihlédnuto rovněž k úrokové sazbě stanovené ve smlouvě o půjčce (4,4 %) s ohledem na referenční sazbu pravidelně stanovenou Komisí (49), která byla platná v době poskytnutí půjčky (11,35 %). Prvek podpory je tedy vypočítán jako rozdíl mezi úrokovou mírou stanovenou ve smlouvě a úrokovou mírou platnou v den, kdy byla poskytnuta půjčka. Na základě tohoto výpočtu grantový ekvivalent aktualizovaný ke dni 24. dubna 1996 (což je datum, k němuž byla společnosti WAM SpA uhrazena první splátka půjčky), činí 108 165,10 EUR.

(135)

Nicméně tato výše podpory musí být upravena na základě slučitelné části státní podpory.

(136)

Jelikož část dotyčné půjčky byla považována za slučitelnou, musí být odečtena od složky podpory z roku 1995 (ta činila 108 165,10 EUR). Jelikož není možné určit souvislost mezi poskytnutou splátkou půjčky a určitými specifickými výdaji, použilo se při výpočtu aktualizovaného celkového grantového ekvivalentu stejné procento, jaké představují slučitelné položky s ohledem na celkovou půjčku (82,57 milionů ITL z 1 358,51 milionů ITL, tj. 6 %). Jelikož 6 % ze 108 165,51 EUR činí 6 489,906 EUR, tato poslední částka představuje slučitelnou část podpory.

(137)

Proto ekvivalentní část podpory poskytnuté společnosti WAM SpA, neslučitelná s vnitřním trhem, činí 101 675,194 EUR.

(138)

Podpora poskytnutá společnosti WAM SpA v roce 2000, kromě slučitelné části určené na podporu na vzdělávání ve výši 25 240 EUR přiznatelných nákladů, je neslučitelná s vnitřním trhem.

(139)

V tomto případě byla půjčka poskytnuta společnosti WAM SpA v pěti splátkách (uhrazených dne 12. února 2001, dne 28. září 2001, dne 26. dubna 2002, dne 27. září 2002 a 22. ledna 2003); proto se stejně jako u první podpory doba odkladu pohybuje v rozmezí od 2 let do nuly. Při výpočtu grantového ekvivalentu Komise vzala v úvahu rovněž úrokovou sazbu stanovenou ve smlouvě o půjčce (2,32 %) s ohledem na referenční sazbu pravidelně stanovenou Komisí, která platila v době, kdy byla dotyčná půjčka poskytnuta (5,70 %). K celkovému splacení půjčky, včetně jistiny s úroky, mělo dojít dne 20. února 2008. V souladu s tím by grantový ekvivalent části podpory celkové posuzované půjčky, aktualizovaný ke dni 12. února 2001 (datum, kdy byla společnosti WAM SpA poskytnuta první splátka konkrétní půjčky), představoval 176 329 EUR, došlo-li ke splácení půjčky podle plánu.

(140)

Co se týče slučitelné části půjčky, v tomto případě od grantového ekvivalentu podpory musí být odečteno procento slučitelné části půjčky s ohledem na celou částku půjčky, což představuje 1,35 %. Pokud by byly splátky provedeny podle splátkového kalendáře, grantový ekvivalent druhé půjčky se tedy rovná 173 948,56 EUR (176 329 EUR – 2 380,44 EUR).

(141)

V souladu s článkem 107 Smlouvy o fungování EU je zavedenou praxí Komise žádat od příjemce navrácení podpory, která byla podle téhož článku poskytnuta protiprávně a je neslučitelná se společným trhem, za předpokladu, že se na podporu nevztahují pravidla de minimis. Tato praxe byla potvrzena článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999.

(142)

Na základě čl. 14 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 zahrnuje podpora, která má být navrácena, úroky vypočtené pomocí příslušné sazby stanovené Komisí. Úroky jsou splatné ode dne, ke kterému byla protiprávní podpora příjemci poskytnuta, do dne jejího navrácení, za dobu, po kterou byla podniku k dispozici.

(143)

Způsob, jakým se má úroková sazba uplatnit, byl upřesněn v kapitole V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (50) (dále jen „nařízení (ES) č. 794/2004“) a v nařízení Komise (ES) č. 271/2008 ze dne 30. ledna 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 794/2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy (ES) (51) (dále jen „nařízení (ES) č. 271/2008“).

(144)

Komise připomíná, že tímto rozhodnutím není dotčena slučitelnost vnitrostátního rámce, který představuje zákon č. 394/81, jenž je právním základem státní podpory poskytnuté společnosti WAM SpA (52), s ohledem na nějž Komise v souladu s judikaturou Soudu prvního stupně nepovažovala za nutné v tomto případě zahájit řízení. Nevylučuje však, že tak učiní později.

a)

celkovou částku (jistinu a úroky), kterou má příjemce, společnost WAM SpA, navrátit;

b)

podrobný popis již přijatých nebo plánovaných opatření pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím;

c)

doklady prokazující, že příjemci, společnosti WAM SpA, bylo nařízeno podporu vrátit.

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/43

(1)

Rozhodnutí Komise 2009/251/ES (2) ukládá členským státům povinnost zajistit, aby výrobky obsahující biocid dimethyl-fumarát (DMF) nebyly uváděny nebo dodávány na trh.

(2)

Rozhodnutí 2009/251/ES bylo přijato v souladu s ustanoveními článku 13 směrnice 2001/95/ES, která omezuje platnost rozhodnutí na dobu nejvýše jednoho roku, ale umožňuje jeho potvrzení na další období, z nichž žádné není delší než jeden rok.

(3)

Platnost rozhodnutí 2009/251/ES byla o další jednoleté období Komisí prodloužena rozhodnutím 2010/153/EU (3). Vzhledem k dosud získaným zkušenostem a k absenci trvalého opatření, které by se zabývalo spotřebními výrobky obsahujícími DMF, je nezbytné prodloužit platnost rozhodnutí 2009/251/ES o dalších 12 měsíců.

(4)

Rozhodnutí 2009/251/ES by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 15 směrnice 2001/95/ES,

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/44

(1)

Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (1) je zlepšit spolupráci při vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele na jednotném trhu, zřídit síť vnitrostátních veřejných donucovacích orgánů v rámci celé EU (dále jen „síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) a stanovit rámcové a obecné podmínky, za nichž mají donucovací orgány členských států spolupracovat v zájmu ochrany kolektivních ekonomických zájmů spotřebitelů.

(2)

Spolupráce mezi vnitrostátními donucovacími orgány je zásadní pro účinné fungování jednotného trhu a v rámci této sítě pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele může kterýkoli orgán požádat ostatní orgány o pomoc při vyšetřování možného porušování zákonů EU na ochranu zájmů spotřebitele.

(3)

Cílem systému pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (Consumer Protection Cooperation System, dále jen „CPCS“) je veřejným donucovacím orgánům umožnit, aby si vyměňovaly informace o možném porušení zákonů na ochranu zájmů spotřebitele ve stabilním a bezpečném prostředí.

(4)

Při výměně informací mezi členskými státy pomocí elektronických prostředků musí být dodržována pravidla týkající se ochrany osobních údajů, která jsou stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (2) (dále jen „směrnice o ochraně údajů“) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (3) (dále jen „nařízení o ochraně údajů“).

(5)

V článku 8 Listiny základních práv Evropské unie je uznáno právo na ochranu údajů. CPCS by měl zajistit, aby byly různé povinnosti a odpovědnosti sdílené mezi Komisí a členskými státy, pokud jde o pravidla ochrany údajů, jednoznačné, aby byly subjektům údajů poskytovány informace a aby byly k dispozici snadno dostupné mechanismy k prosazování jejich práv.

(6)

Je vhodné vypracovat pokyny k uplatňování pravidel ochrany údajů v rámci CPCS (dále jen „pokyny“), aby se zajistilo dodržování pravidel ochrany údajů při jejich zpracování prostřednictvím CPCS.

(7)

Pracovníci donucovacích orgánů by měli být vybízeni, aby se obrátili na své vnitrostátní orgány pro dohled nad ochranou údajů a vyžádali si pokyny a pomoc, pokud jde o nejlepší způsob uplatňování těchto pokynů v souladu s vnitrostátním právem, a aby v případě potřeby zajistili, že se na vnitrostátní úrovni provádějí postupy pro oznamování a předběžnou kontrolu činností spojených se zpracováváním údajů v rámci CPCS.

(8)

Měla by být důrazně doporučena účast na školeních, která Komise pořádá s cílem poskytnout pomoc při uplatňování zmíněných pokynů.

(9)

Nejpozději do dvou let od přijetí tohoto doporučení je nutno poskytnout Komisi zpětnou vazbu ohledně uplatňování zmíněných pokynů. Komise by poté měla úroveň ochrany údajů v CPCS dále posoudit a měla by vyhodnotit, zda jsou zapotřebí další nástroje, včetně regulačních opatření.

(10)

Je nutno přijmout potřebná opatření s cílem usnadnit zúčastněným stranám a uživatelům CPCS uplatňování zmíněných pokynů. Vnitrostátní orgány pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů by měli pečlivě sledovat vývoj a uplatňování záruk ochrany údajů, pokud jde o CPCS.

(11)

Zmíněné pokyny doplňují rozhodnutí Komise 2007/76/ES (4) a berou v úvahu stanovisko pracovní skupiny pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů zřízené podle článku 29 (5) směrnice o ochraně údajů a stanovisko evropského inspektora ochrany údajů (6) zřízeného článkem 41 nařízení o ochraně údajů (dále jen „EIOÚ“),

2.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/54

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

Příloha 1 –

Příloha 2 –

Příloha 3 –

Příloha 4 –

Příloha 5 –

Příloha 6 –

Příloha 7 –

2.1

„stavem aktivní možné jízdy“ stav vozidla, kdy tlak na akcelerační pedál (nebo aktivace ekvivalentního ovladače) nebo uvolnění brzdného systému způsobí, že elektrické výkonové propojení uvede vozidlo do pohybu;

2.2

„překážkou“ část zabezpečující ve všech směrech ochranu před přímým dotykem živých částí;

2.3

„vodivým připojením“ připojení pomocí konektorů k vnějšímu napájecímu zdroji při nabíjení dobíjecího systému pro uchovávání energie (RESS);

2.4

„propojovacím systémem pro nabíjení dobíjecího systému pro uchovávání energie (dále jen „RESS“)“ elektrický obvod používaný pro nabíjení RESS z vnějšího elektrického napájecího zdroje, včetně zásuvky vozidla;

2.5

„přímým dotykem“ kontakt osob s živými částmi;

2.6

„elektrickou kostrou“ soustava vzájemně elektricky propojených vodivých částí, jejichž potenciál se považuje za vztažný;

2.7

„elektrickým obvodem“ soustava propojených živých částí navržená tak, aby v ní za běžných provozních podmínek bylo elektrické napětí;

2.8

„systémem konverze elektrické energie“ systém, který vytváří a poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon;

2.9

„elektrickým výkonovým propojením“ elektrický obvod, který zahrnuje trakční motor(y) a může zahrnovat RESS, systém konverze elektrické energie, elektronické měniče, příslušný svazek vodičů a konektory a propojovací systém pro nabíjení RESS;

2.10

„elektronickým měničem“ zařízení umožňující regulaci a/nebo konverzi elektrické energie pro elektrický pohon;

2.11

„krytem“ část zakrývající vnitřní jednotky a zajišťující ochranu před přímým dotykem živých částí ze všech směrů;

2.12

„nechráněnou vodivou částí“ vodivá část, které se lze dotýkat za podmínek stupně ochrany IPXXB a ve které může být v případě poruchy izolace elektrické napětí;

2.13

„vnějším elektrickým napájecím zdrojem“ elektrický napájecí zdroj střídavého proudu (AC) nebo stejnosměrného proudu (DC) mimo vozidlo;

2.14

„vysokonapěťovým“ klasifikace elektrické součásti nebo obvodu, pokud je efektivní hodnota (rms) jejich pracovního napětí > 60 V a ≤ 1 500 Vss nebo > 30 V a ≤ 1 000 Vst;

2.15

„vysokonapěťovou sběrnicí“ elektrický obvod včetně propojovacího systému pro nabíjení RESS využívající vysoké napětí;

2.16

„nepřímým dotykem“ kontakt osob s nechráněnými vodivými částmi;

2.17

„živými částmi“ jakákoli vodivá část či části, ve které/kterých má být za běžného provozu elektrické napětí;

2.18

„zavazadlovým prostorem“ prostor ve vozidle vyhrazený pro zavazadla, který je ohraničen střechou, kapotou, podlahou, bočními stěnami a také překážkou a krytem pro ochranu výkonového propojení před dotykem živých částí a který je oddělen od prostoru pro cestující přední přepážkou nebo zadní přepážkou;

2.19

„palubním systémem sledování izolačního odporu“ zařízení sledující izolační odpor mezi vysokonapěťovými sběrnicemi a elektrickou kostrou;

2.20

„trakční baterií otevřeného typu“ kapalinová baterie, která se musí doplňovat vodou a která produkuje vodík, jenž se uvolňuje do atmosféry;

2.21

„prostorem pro cestující“ prostor ve vozidle vyhrazený pro cestující, který je ohraničen střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, okenními skly, přední přepážkou a zadní přepážkou nebo zadními dveřmi, a také překážkami a kryty pro ochranu výkonového propojení před dotykem živých částí;

2.22

„stupněm ochrany“ ochrana před dotykem živých částí zkušební sondou, jako je zkušební prst (IPXXB) nebo zkušební drát (IPXXD), již poskytuje překážka/kryt, jak stanoví příloha 3;

2.23

„dobíjecím systémem pro uchovávání energie (dále jen „RESS“)“ systém pro uchovávání energie, který poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon;

2.24

„servisním odpojovačem“ zařízení na deaktivaci elektrického obvodu při provádění kontrol a údržby RESS, baterie palivových článků atd.;

2.25

„pevným izolátorem“ izolační krytí svazku vodičů, které má krýt a chránit živé části před přímým dotykem ze všech směrů; kryty pro izolaci živých částí konektorů a lak nebo barva pro účely izolace;

2.26

„typem vozidla“ vozidla, která se neliší v těchto podstatných ohledech:

2.27

„pracovním napětím“ nejvyšší efektivní hodnota napětí elektrického obvodu (rms), kterou udává výrobce a která se může vyskytnout mezi kterýmikoli vodivými částmi za podmínek obvodu naprázdno nebo za běžných provozních podmínek. Je-li elektrický obvod oddělený galvanickou izolací, pracovní napětí se stanoví pro každý oddělený obvod zvlášť.

3.2.1

Podrobný popis typu vozidla z hlediska jeho elektrického výkonového propojení a galvanicky připojené vysokonapěťové sběrnice.

4.4.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila; (1)

4.4.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu umístěné vpravo od kružnice podle bodu 4.4.1.

a)

splňují požadavky bodů 5.1.1.1 a 5.1.1.2, když jsou odděleny bez použití nářadí; nebo

b)

jsou umístěny pod podlahou a jsou opatřeny uzavíracím mechanismem; nebo

c)

jsou opatřeny uzavíracím mechanismem a za účelem oddělení konektoru se ostatní součásti odstraní bez použití nářadí; nebo

d)

napětí živých částí do 1 sekundy po oddělení konektoru dosahuje nejvýše 60 Vss nebo nejvýše 30 Vst (rms).

a)

kde překážky nebo kryty nejsou přístupné ani je nelze fyzicky otevřít nebo odstranit; pokud nejsou ostatní součásti vozidla odstraněny pomocí nářadí;

b)

kde jsou překážky nebo kryty umístěny pod podlahou vozidla.

a)

dvěma nebo více vrstvami pevných izolátorů, překážek nebo krytů, které nezávisle splňují požadavek bodu 5.1.1, například svazek vodičů;

b)

mechanicky odolnými ochrannými prvky s dostatečnou trvanlivostí přesahující životnost vozidla, jako jsou motorové skříně, skříně elektronického měniče nebo konektory.

a)

dvěma nebo více vrstvami pevných izolátorů, překážek nebo krytů, které nezávisle splňují požadavek bodu 5.1.1;

b)

palubním systémem sledování izolačního odporu s výstrahou pro řidiče, pokud izolační odpor klesne pod minimální požadovanou hodnotu. Izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí propojovacího systému pro nabíjení RESS, která je pod napětím pouze v průběhu nabíjení RESS, a elektrickou kostrou není nutno sledovat. Funkce palubního systému sledování izolačního odporu se kontroluje postupem popsaným v příloze 5.

6.1.1

buď dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv a že vozidlo stále ještě splňuje požadavky, nebo

6.1.2

požadovat nový zkušební protokol od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek.

7.3.1

zajistit postupy účinné kontroly kvality vozidel;

7.3.2

mít přístup ke zkušebnímu zařízení nezbytnému pro kontrolu shodnosti výroby u každého schváleného typu;

7.3.3

zajistit, aby byly zaznamenávány výsledky zkoušek a aby přiložené dokumenty byly dostupné po dobu stanovenou v dohodě se správním orgánem;

7.3.4

analyzovat výsledky každého druhu zkoušek s cílem ověřit a zajistit stálosti vlastností vozidla se zřetelem k přípustným odchylkám při průmyslové výrobě;

7.3.5

zajistit, aby pro každý typ vozidla byly prováděny alespoň zkoušky uvedené v bodu 5 tohoto předpisu;

7.3.6

zajistit, aby v případě, kdy některý ze vzorků nebo zkoušených prvků prokáže při určité zkoušce neshodu s typem, byly vybrány nové vzorky a provedena nová zkouška. Musí být učiněny veškeré nezbytné kroky k obnovení shodnosti příslušné výroby.