I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

15.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 121/3

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 6. dubna 2009

o přistoupení Evropského společenství k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení a Protokolu k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel, které byly společně přijaty v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001

(2009/370/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c) ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem a odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Společenství usiluje o vytvoření společného justičního prostoru založeného na zásadě vzájemného uznávání justičních rozhodnutí.

(2)

Úmluva o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení (dále jen „úmluva z Kapského Města“) a Protokol k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel (dále jen „letecký protokol“), které byly společně přijaty v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001, představují v příslušných oblastech užitečný příspěvek k mezinárodní právní úpravě. Je proto žádoucí, aby ustanovení obou těchto aktů týkající se otázek spadajících do výlučné pravomoci Společenství byla používána co nejdříve.

(3)	Komise jednala jménem Společenství o těch částech úmluvy z Kapského Města a leteckého protokolu, jež spadají do výlučné pravomoci Společenství.

(4)	Organizace regionální hospodářské integrace, jež mají pravomoc v určitých otázkách upravených úmluvou z Kapského Města a leteckým protokolem, mohou k uvedené úmluvě a protokolu přistoupit po jejich vstupu v platnost.

(5)

Některé otázky upravené v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2), nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (4) jsou rovněž předmětem úmluvy z Kapského Města a leteckého protokolu.

(6)	Společenství má výlučnou pravomoc v některých otázkách upravených úmluvou z Kapského Města a leteckým protokolem, zatímco členské státy mají pravomoc v jiných otázkách upravených těmito dvěma akty.

(7)	Společenství by proto mělo k úmluvě z Kapského Města a leteckému protokolu přistoupit.

(8)

Článek 48 úmluvy z Kapského Města a článek XXVII leteckého protokolu stanoví, že organizace regionální hospodářské integrace vydá při přistoupení prohlášení, v němž budou uvedeny otázky upravené zmíněnou úmluvou a protokolem, pro které na ni její členské státy přenesly pravomoc. Společenství by proto mělo při přistoupení k těmto dvěma aktům takové prohlášení učinit.

(9)	Článek 55 úmluvy z Kapského Města stanoví, že smluvní stát může prohlásit, že nebude zcela nebo zčásti používat ustanovení článků 13 nebo 43 nebo obou. Společenství by mělo při přistoupení ke zmíněné úmluvě takové prohlášení učinit.

(10)

Články X, XI a XII leteckého protokolu se použijí pouze tehdy, pokud smluvní stát učinil prohlášení v tomto smyslu podle článku XXX zmíněného protokolu a za podmínek vymezených v uvedeném prohlášení. Při přistoupení k leteckému protokolu by mělo Společenství prohlásit, že nebude používat článek XII a že neučiní žádné prohlášení podle čl. XXX odst. 2 a 3. Pravomoc členských států týkající se pravidel hmotného práva v oblasti úpadků nebude dotčena.

(11)	Použití článku VIII leteckého protokolu týkajícího se volby práva rovněž závisí na prohlášení, jež může učinit každý smluvní stát podle čl. XXX odst. 1. Při přistoupení k leteckému protokolu by Společenství mělo prohlásit, že nebude používat článek VIII.

(12)

Spojené království zůstane vázáno Římskou úmluvou z roku 1980 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (5) do doby, dokud pro něj nebudou platit ustanovení nařízení (ES) č. 593/2008. Předpokládá se, že Spojené království v případě dřívějšího přistoupení k leteckému protokolu učiní při přistoupení prohlášení podle čl. XXX odst. 1, které nebude mít vliv na použití ustanovení zmíněného nařízení.

(13)	Spojené království a Irsko se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(14)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

1. Úmluva o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení (dále jen „úmluva z Kapského Města“) a Protokol k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel (dále jen „letecký protokol“), které byly společně přijaty v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001, se schvalují jménem Evropského společenství.

Znění úmluvy z Kapského Města a leteckého protokolu se připojují k tomuto rozhodnutí.

2. Pro účely tohoto rozhodnutí se „členským státem“ rozumějí všechny členské státy s výjimkou Dánska.

Článek 2

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné uložit jménem Společenství listiny uvedené v čl. 47 odst. 4 úmluvy z Kapského Města a v čl. XXVI odst. 4 leteckého protokolu.

Článek 3

1. Při přistoupení k úmluvě z Kapského Města učiní Společenství prohlášení obsažená v bodě I přílohy I a v bodě I přílohy II.

2. Při přistoupení k leteckému protokolu učiní Společenství prohlášení obsažená v bodě II přílohy I a v bodě II přílohy II.

V Lucemburku dne 6. dubna 2009.

Za Radu

předseda

J. POSPÍŠIL

(1) Stanovisko ze dne 18. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(3) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1.

(4) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

(5) Úř. věst. L 266, 9.10.1980, s. 1.

PŘÍLOHA I

Obecná prohlášení týkající se pravomoci Evropského společenství, jež má Společenství učinit při přistoupení k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení („úmluva z Kapského Města“) a Protokolu k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel („letecký protokol“), které byly společně přijaty v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001

Prohlášení podle čl. 48 odst. 2 týkající se pravomoci Evropského společenství v otázkách upravených Úmluvou o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení („úmluva z Kapského Města“), ohledně kterých členské státy přenesly svou pravomoc na Společenství

Článek 48 úmluvy z Kapského Města stanoví, že organizace regionální hospodářské integrace, která je tvořena svrchovanými státy a která má pravomoc v určitých otázkách upravených úmluvou, může k uvedené úmluvě přistoupit, pokud učiní prohlášení uvedené v odstavci 2 uvedeného článku. Společenství se rozhodlo přistoupit k úmluvě z Kapského Města, a činí proto toto prohlášení.

Současnými členskými státy Společenství jsou: Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarská republika, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

3.	V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství, se však toto prohlášení nevztahuje na Dánské království.

4.	Toto prohlášení se nevztahuje na území členských států, na která se nevztahuje Smlouva o založení Evropského společenství, a nejsou jím dotčeny akty nebo postoje, které mohou dotyčné členské státy přijmout podle úmluvy z Kapského Města jménem a v zájmu těchto území.

Členské státy Evropského společenství přenesly na Společenství pravomoc v otázkách upravených v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1), nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (2) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (3).

6.	Při přistoupení k úmluvě z Kapského Města neučiní Společenství žádné z prohlášení povolených podle článků uvedených v článku 56 uvedené úmluvy, s výjimkou prohlášení k článku 55. Členské státy si ponechávají svou pravomoc týkající se pravidel hmotného práva v oblasti úpadků.

Výkon pravomoci, kterou členské státy přenesly na Společenství podle Smlouvy o založení Evropského společenství, ze své podstaty podléhá neustálému vývoji. V rámci uvedené smlouvy mohou příslušné orgány přijímat rozhodnutí, kterými určují rozsah pravomoci Společenství. Společenství si proto vyhrazuje právo toto prohlášení podle potřeby změnit, aniž by to bylo podmínkou nezbytnou k výkonu jeho pravomocí, pokud jde o otázky upravené úmluvou z Kapského Města.

II.

Prohlášení podle čl. XXVII odst. 2 týkající se pravomoci Evropského společenství v otázkách upravených Protokolem ve věcech příslušejících vybavení letadel („letecký protokol“), ohledně kterých členské státy přenesly svou pravomoc na Společenství

Článek XXVII leteckého protokolu stanoví, že organizace regionální hospodářské integrace, která je tvořena svrchovanými státy a která má pravomoc v určitých otázkách upravených protokolem, může k uvedenému protokolu přistoupit, učiní-li prohlášení uvedené v odstavci 2 uvedeného článku. Společenství se rozhodlo přistoupit k leteckému protokolu, a činí proto toto prohlášení.

Současnými členskými státy Evropského společenství jsou: Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarská republika, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

3.	V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství, se však toto prohlášení nevztahuje na Dánské království.

4.	Toto prohlášení se nevztahuje na území členských států, na která se nevztahuje Smlouva o založení Evropského společenství, a nejsou jím dotčeny akty nebo postoje, které mohou dotyčné členské státy přijmout podle leteckého protokolu jménem a v zájmu těchto území.

Členské státy Evropského společenství přenesly na Společenství pravomoc v otázkách upravených v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (4), nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (5) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (6).

6.	Při přistoupení k leteckému protokolu neučiní Společenství prohlášení podle čl. XXX odst. 1 o použití článku VIII, ani neučiní žádné z prohlášení povolených podle čl. XXX odst. 2 a 3. Členské státy si ponechávají svou pravomoc týkající se pravidel hmotného práva v oblasti úpadků.

Výkon pravomoci, kterou členské státy přenesly na Společenství podle Smlouvy o založení Evropského společenství, ze své podstaty podléhá neustálému vývoji. V rámci uvedené smlouvy mohou příslušné orgány přijímat rozhodnutí, kterými určují rozsah pravomoci Společenství. Společenství si proto vyhrazuje právo toto prohlášení podle potřeby změnit, aniž by to bylo podmínkou nezbytnou k výkonu jeho pravomoci, pokud jde o otázky upravené leteckým protokolem.

(1) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(2) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1.

(3) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

(4) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(5) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1.

(6) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

PŘÍLOHA II

Prohlášení, jež má Evropské společenství učinit při přistoupení k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení („úmluva z Kapského Města“) a Protokolu k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel („letecký protokol“), které byly společně přijaty v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001, ohledně některých ustanovení a opatření v nich obsažených

Prohlášení Evropského společenství podle článku 55 Úmluvy o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení („úmluva z Kapského Města“)

Členské státy, jež jsou vázány nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1), použijí na základě článku 55 úmluvy z Kapského Města v případech, kdy má dlužník bydliště na území členského státu Společenství, články 13 a 43 této úmluvy pro předběžná opatření pouze v souladu s článkem 31 nařízení (ES) č. 44/2001 podle výkladu Soudního dvora Evropských společenství v souvislosti s článkem 24 Bruselské úmluvy ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2).

II.

Prohlášení Evropského společenství podle článku XXX Protokolu ve věcech příslušejících vybavení letadel („letecký protokol“)

V souladu s čl. XXX odst. 5 leteckého protokolu se článek XXI uvedeného protokolu ve Společenství nepoužije a v této věci se použije nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (3) v případě členských států, jež jsou vázány uvedeným nařízením či jinou dohodou určenou k rozšíření jeho účinků.

(1) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(2) Úř. věst. L 299, 31.12.1972, s. 32.

(3) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

PŘEKLAD

ÚMLUVA

o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení

STÁTY, KTERÉ JSOU SMLUVNÍMI STRANAMI TÉTO ÚMLUVY,

VĚDOMY SI potřeby pořizovat si a využívat mobilní zařízení vysoké hodnoty nebo zvláštního hospodářského významu a podporovat financování pořizování a využívání takového zařízení účinným způsobem,

UZNÁVAJÍCE výhody financování prostřednictvím aktiv a pronájmu pro tento účel a přejíce si podporovat tyto druhy transakcí zavedením jasných pravidel pro jejich řízení,

MAJÍCE NA PAMĚTI potřebu zajistit, aby byly nároky na takové zařízení všeobecně uznávány a chráněny,

PŘEJÍCE SI zajistit široké a vzájemné hospodářské výhody všem zúčastněným stranám,

JSOUCE PŘESVĚDČENY, že taková pravidla musí odrážet zásady, které jsou základem financování prostřednictvím aktiv a pronájmu, a musí podporovat autonomii smluvních stran, nezbytnou při těchto transakcích,

JSOUCE SI VĚDOMY potřeby založit právní rámec pro mezinárodní nároky na takové zařízení a vytvořit pro tento účel mezinárodní registrační systém na jejich ochranu,

BEROUCE V ÚVAHU cíle a zásady formulované ve stávajících úmluvách, které se týkají takového zařízení,

SE DOHODLY na těchto ustanoveních:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Definice

Pokud kontext nevyžaduje něco jiného, používají se v této úmluvě následující pojmy s tímto významem:

a)	„smlouvou“ se rozumí zástavní smlouva, ujednání o výhradě vlastnického práva nebo smlouva o pronájmu;

b)	„postoupením“ se rozumí smlouva, kterou se buď formou zástavy, nebo jinak převedou na postupníka související práva, a to s převodem nebo bez převodu odpovídajícího mezinárodního nároku;

c)	„souvisejícími právy“ se rozumí veškeré nároky na platbu nebo jiné plnění ze strany dlužníka podle smlouvy, která je zajištěna předmětem nebo která je s ním spojená;

d)	„zahájením konkurzního řízení“ se rozumí čas, kdy se podle použitelného konkurzního práva považuje konkurzní řízení za zahájené;

e)	„potenciálním kupujícím“ se rozumí kupující podle smlouvy o výhradě vlastnického práva;

f)	„potenciálním prodávajícím“ se rozumí prodávající podle smlouvy o výhradě vlastnického práva;

g)	„smlouvou o prodeji“ se rozumí smlouva o prodeji předmětu prodávajícím kupujícímu, která není smlouvou vymezenou výše v písmenu a);

h)	„soudem“ se rozumí obecný soud nebo správní či rozhodčí soud zřízený smluvním státem;

i)	„věřitelem“ se rozumí strana přijímající zástavu podle zástavní smlouvy, potenciální prodávající podle smlouvy o výhradě vlastnického práva nebo pronajímatel podle smlouvy o pronájmu;

j)	„dlužníkem“ se rozumí strana poskytující zástavu podle zástavní smlouvy, potenciální kupující podle smlouvy o výhradě vlastnického práva, nájemce podle smlouvy o pronájmu nebo osoba, jejíž nárok na předmět je zatížen mimosmluvním právem nebo nárokem podléhajícím registraci;

k)	„insolvenčním správcem“ se rozumí osoba zmocněná vést reorganizaci nebo likvidaci, včetně osoby zmocněné prozatímně, a zahrnuje i dlužníka v držení majetku, pokud to je možné podle použitelného konkurzního práva;

l)	„insolvenčním řízením“ se rozumí insolvenční, likvidační nebo jiné kolektivní soudní nebo správní řízení, včetně předběžného řízení, při němž majetek a záležitosti dlužníka podléhají pro účely reorganizace nebo likvidace kontrole nebo dozoru ze strany soudu;

„zúčastněnými stranami“ se rozumí:

dlužník,

ii)	jakákoli osoba, která za účelem zajištění plnění jakéhokoli závazku ve prospěch věřitele poskytne nebo vystaví ručení, záruku vyplatitelnou na požádání, záložní akreditiv nebo nějakou jinou formu úvěrového pojištění,

iii)	jakákoli jiná osoba, která vlastní práva k předmětu nebo na předmět;

„vnitřní transakcí“ se rozumí transakce jednoho z druhů uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. a) až c), pokud se těžiště hlavních nároků všech smluvních stran takové transakce a příslušný předmět (blíže určený v protokolu) nachází ve stejném smluvním státě v okamžiku uzavření smlouvy a pokud byl nárok vzniklý touto transakcí registrován v národním registru tohoto smluvního státu, který učinil prohlášení podle čl. 50 odst. 1;

o)	„mezinárodním nárokem“ se rozumí nárok věřitele, na který se vztahuje článek 2;

p)	„mezinárodním registrem“ se rozumí mezinárodní registrační zařízení vytvořené pro účely této úmluvy nebo protokolu;

q)	„smlouvou o pronájmu“ se rozumí smlouva, jejímž prostřednictvím jedna osoba (pronajímatel) udělí jiné osobě (nájemci) za nájemné nebo jinou platbu právo držby předmětu nebo kontroly nad předmětem (s opčním právem nebo bez něj);

r)	„vnitrostátním nárokem“ se rozumí nárok, který má věřitel na předmět a který vznikl na základě vnitřní transakce, na kterou se vztahuje prohlášení podle čl. 50 odst. 1;

s)	„mimosmluvním právem nebo nárokem“ se rozumí právo nebo nárok přiznaný podle práva smluvního státu, který učinil prohlášení podle článku 39 s cílem zajistit plnění závazku, včetně závazku vůči státu, státnímu subjektu či mezivládní nebo soukromé organizaci;

t)	„oznámením o vnitrostátním nároku“ se rozumí registrované oznámení nebo oznámení, které má být registrováno v mezinárodním registru, o tom, že byl založen národní nárok;

u)	„předmětem“ se rozumí předmět náležející do jedné z kategorií, na které se vztahuje článek 2;

v)	„již existujícím právem nebo nárokem“ se rozumí právo nebo nárok jakéhokoli druhu k předmětu nebo na předmět, které byly založeny nebo které vznikly před datem vstupu této úmluvy v platnost, vymezeným v čl. 60 odst. 2 písm. a);

w)	„výnosy“ se rozumí peněžní nebo nepeněžní výnosy vznikající v důsledku úplné nebo částečné ztráty nebo fyzického zničení předmětu nebo jeho celkové nebo částečné zabavení, vyvlastnění nebo zabrání;

x)	„potenciálním postoupením“ se rozumí postoupení, které má být provedeno v budoucnu při výskytu stanovené události bez ohledu na to, zda je nebo není výskyt této události jistý;

y)	„budoucím mezinárodním nárokem“ se rozumí nárok, který má být založen nebo poskytnut na předmět jako mezinárodní nárok v budoucnu při výskytu stanovené události (která může zahrnovat případ, kdy dlužník získá nárok na předmět) bez ohledu na to, zda je nebo není výskyt této události jistý;

z)	„budoucím prodejem“ se rozumí prodej, který má být proveden v budoucnu v případě výskytu stanovené události bez ohledu na to, zda je nebo není výskyt této události jistý;

aa)	„protokolem“ se rozumí v souvislosti s jakoukoli kategorií předmětu a souvisejícími právy, na něž se tato úmluva vztahuje, protokol vztahující se k uvedené kategorii předmětu a souvisejícím právům;

bb)	„registrovaným“ se rozumí registrovaný v mezinárodním registru podle kapitoly V;

cc)	„registrovaným nárokem“ se rozumí mezinárodní nárok, registraci podléhající mimosmluvní právo či nárok nebo národní nárok blíže určený v oznámení o národním nároku zaregistrovaný podle kapitoly V;

dd)	„registrovatelným mimosmluvním právem nebo nárokem“ se rozumí mimosmluvní právo nebo nárok podléhající registraci podle prohlášení předaného k uložení v souladu s článkem 40;

ee)	„registrátorem“ se rozumí v souvislosti s protokolem osoba nebo organizace takto určená uvedeným protokolem nebo jmenovaná podle čl. 17 odst. 2 písm. b);

ff)	„registračním řádem“ se rozumí registrační řád vypracovaný nebo schválený orgánem dozoru v souladu s protokolem;

gg)	„prodejem“ se rozumí převod vlastnictví předmětu podle smlouvy o prodeji;

hh)	„zajištěným závazkem“ se rozumí závazek zajištěný zástavním právem;

ii)	„zástavní smlouvou“ se rozumí smlouva, kterou strana poskytující zástavu udělí nebo se zaváže udělit straně přijímající zástavu právo (včetně vlastnického nároku) na předmět, s cílem zajistit plnění jakéhokoli stávajícího nebo budoucího závazku strany poskytující zástavu nebo třetí strany;

jj)	„zástavním právem“ se rozumí právo vytvořené zástavní smlouvou;

kk)	„orgánem dozoru“ se rozumí v souvislosti s protokolem orgán dozoru uvedený v čl. 17 odst. 1;

ll)	„ujednáním o výhradě vlastnického práva“ se rozumí ujednání o prodeji předmětu s podmínkou, že vlastnictví nepřejde, dokud nebude splněna podmínka nebo podmínky stanovené ve smlouvě;

mm)	„neregistrovaným nárokem“ se rozumí smluvní nárok nebo mimosmluvní právo nebo nárok (kromě nároku, na který se vztahuje článek 39), který nebyl zaregistrován nebo který nepodléhá registraci podle této úmluvy, a

nn)	„písemným“ se rozumí záznam informací (včetně informací předávaných dálkovým přenosem), který je proveden v hmotné nebo jiné formě a může být v hmotné formě reprodukován při další příležitosti a který přiměřeným způsobem udává souhlas dané osoby se záznamem.

Článek 2

Mezinárodní nárok

1. Tato úmluva stanoví vznik a účinky mezinárodního nároku na určité kategorie mobilního zařízení a souvisejících práv.

2. Pro účely této úmluvy je mezinárodním nárokem na mobilní zařízení nárok vzniklý podle článku 7 na jednoznačně identifikovatelný předmět náležející do jedné z kategorií předmětů uvedených v odstavci 3 a jmenovaných v protokolu, a který

a)	udělila strana poskytující zástavu prostřednictvím zástavní smlouvy;

b)	byl převeden na osobu, která je potenciálním kupujícím podle smlouvy o výhradě vlastnického práva, nebo

c)	byl převeden na osobu, která je pronajímatelem podle smlouvy o pronájmu. Nárok spadající do působnosti písmene a) nespadá zároveň do působnosti písmene b) nebo c).

3. Do kategorií uvedených v předchozím odstavci patří

a)	draky letadel, letecké motory a vrtulníky;

b)	kolejová vozidla a

c)	kosmické prostředky.

4. Použitelné právo stanoví, zda nárok, na který se vztahuje odstavec 2, spadá do působnosti písmene a), b) nebo c) uvedeného odstavce.

5. Mezinárodní nárok na předmět se vztahuje i na výnosy z něj plynoucí.

Článek 3

Oblast působnosti

1. Tato úmluva se použije, pokud se v době uzavření smlouvy, kterou se vytvoří nebo poskytne mezinárodní nárok, nachází dlužník ve smluvním státě.

2. Skutečnost, že se věřitel nachází v jiném než smluvním státě, nemá na použitelnost této úmluvy vliv.

Článek 4

Kde se dlužník nachází

1. Pro účely čl. 3 odst. 1 se dlužník nachází ve smluvním státě:

a)	podle jehož právního řádu byl zapsán do obchodního rejstříku nebo byl založen;

b)	v němž má sídlo zapsané v obchodním rejstříku nebo statutární sídlo;

c)	v němž má správní ústředí nebo

d)	v němž má své místo podnikání.

2. Místem podnikání podle odkazu v písmeni d) předchozího odstavce se rozumí, pokud má dlužník více než jedno místo podnikání, jeho hlavní místo podnikání, a když žádné místo podnikání nemá, místo jeho obvyklého bydliště.

Článek 5

Výklad a použitelné právo

1. Při výkladu této úmluvy je třeba přihlížet k jejím cílům uvedeným v odůvodnění, k jejímu mezinárodnímu charakteru a k potřebě podporovat jednotnost a předvídatelnost jejího používání.

2. Otázky, které se týkají záležitostí upravovaných touto úmluvou a které v ní nejsou výslovně řešeny, musí být řešeny v souladu s obecnými zásadami, na nichž je úmluva založena, nebo při neexistenci takových zásad v souladu s použitelným právem.

3. Odkazy na použitelné právo se rozumí odkazy na vnitrostátní právní normy použitelné podle předpisů, které existují ve státě soudu pro účely provádění mezinárodního soukromého práva.

4. Je-li stát tvořen několika územními jednotkami, každá z nichž má své vlastní právní normy v souvislosti s věcí, která má být rozhodnuta, a není-li příslušná územní jednotka uvedena, určí územní jednotku, jejíž právní normy jsou použitelné, právo předmětného státu. Při neexistenci těchto právních norem se použije právo územní jednotky, která je s daným případem nejvíce spojená.

Článek 6

Vztah mezi úmluvou a protokolem

1. Tato úmluva a protokol jsou chápány a vykládány jako jediná dohoda.

2. V případě jakéhokoli rozporu mezi úmluvou a protokolem je rozhodující protokol.

KAPITOLA II

VZNIK MEZINÁRODNÍHO NÁROKU

Článek 7

Formální požadavky

Jako mezinárodní nárok podle této úmluvy nárok vznikne, pokud smlouva, jejímž prostřednictvím je nárok založen nebo přiznán:

a)	je v písemné formě;

b)	vztahuje se na předmět, s nímž jsou strana poskytující zástavu, potenciální prodávající nebo pronajímatel oprávněni nakládat;

c)	umožňuje identifikaci předmětu v souladu s protokolem a

d)	v případě zástavní smlouvy poskytuje možnost určit zajištěné závazky, avšak bez potřeby uvést částku nebo maximální zajištěnou částku.

KAPITOLA III

PRÁVA V PŘÍPADĚ NEPLNĚNÍ ZÁVAZKŮ

Článek 8

Práva strany přijímající zástavu

1. V případě neplnění závazků, jak je uvedeno v článku 11, může strana přijímající zástavu, pokud s tím strana poskytující zástavu někdy vyslovila souhlas, a s výhradou případného prohlášení, které mohl učinit smluvní stát podle článku 54, uplatnit kterýkoli jeden nebo více z těchto právních prostředků:

a)	ujmout se držby nebo kontroly nad jakýmkoli předmětem, který jí byl zastaven;

b)	kterýkoli takový předmět prodat nebo pronajmout;

c)	vybrat nebo přijmout jakýkoli příjem nebo zisk plynoucí ze spravování nebo využívání každého takového předmětu.

2. Strana přijímající zástavu může také požádat o soudní příkaz schvalující nebo nařizující kterýkoli z úkonů uvedených v předchozím odstavci.

3. Každý opravný prostředek stanovený v odst. 1 písm. a), b) nebo c) nebo v článku 13 se uplatní hospodářsky přiměřeným způsobem. Za uplatněný hospodářsky přiměřeným způsobem se opravný prostředek považuje, pokud je uplatněn v souladu s ustanovením zástavní smlouvy a toto ustanovení není zjevně nepřiměřené.

4. Strana přijímající zástavu, která navrhuje prodej nebo pronájem předmětu podle odstavce 1, písemně oznámí navrhovaný prodej nebo pronájem přiměřenou dobu předem

a)	zúčastněným stranám uvedeným v čl. 1 písm. m) bodech i) a ii) a

b)	zúčastněným stranám uvedeným v čl. 1 písm. m) bodě iii), které v přiměřené době před prodejem nebo pronájmem oznámily straně přijímající zástavu svoje práva.

5. Jakákoli částka, kterou strana přijímající zástavu vybrala nebo obdržela v důsledku uplatnění kteréhokoli právního prostředku uvedeného v odstavci 1 nebo 2, se použije na vyrovnání zajištěných závazků.

6. Pokud částky, které vybrala nebo obdržela strana přijímající zástavu v důsledku uplatnění kteréhokoli právního prostředku uvedeného v odstavci 1 nebo 2, překročí částku zajištěnou zástavním nárokem a veškerých přiměřených nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním některého takového právního prostředku a pokud soud nenařídí něco jiného, rozdělí pak strana přijímající zástavu tento přeplatek držitelům dalších nároků, které byly zaregistrovány nebo které byly straně přijímající zástavu oznámeny, a to podle pořadí, a případný zůstatek zaplatí straně poskytující zástavu.

Článek 9

Převod vlastnictví k předmětu k uspokojení závazku; vyplacení zástavy

1. Kdykoli v případě neplnění závazku ve smyslu článku 11 se mohou všechny zúčastněné strany a strana přijímající zástavu dohodnout, že vlastnictví (nebo jakékoli jiné právo strany poskytující zástavu) jakéhokoli předmětu, na který se vztahuje zástavní právo, přejde na stranu přijímající zástavu na nebo k uspokojení zajištěných závazků.

2. Soud může na žádost strany přijímající zástavu nařídit, aby bylo vlastnictví (nebo jakékoli jiné právo strany poskytující zástavu) jakéhokoli předmětu, na který se vztahuje zástavní právo, převedeno na stranu přijímající zástavu na nebo k uspokojení zajištěných závazků.

3. Soud žádosti podle předchozího odstavce vyhoví, jen pokud bude částka zajištěných závazků, které mají být tímto převodem uspokojeny, úměrná hodnotě předmětu, když se vezmou v úvahu veškeré platby, které má strana přijímající zástavu provést ve prospěch kterékoli ze zúčastněných stran.

4. Kdykoli v případě neplnění závazku ve smyslu článku 11, avšak před prodejem zatíženého předmětu nebo vydáním příkazu podle odstavce 2 může strana poskytující zástavu nebo kterákoli zúčastněná strana zástavní nárok vyrovnat zaplacením celé zajištěné částky, s výhradou pronájmu poskytnutého stranou přijímající zástavu podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nebo příkazu podle čl. 8 odst. 2. Pokud v případě takového neplnění závazku provede úhradu celé zajištěné částky jiná zúčastněná strana než dlužník, přejdou práva strany přijímající zástavu na tuto stranu.

5. Vlastnictví nebo jakýkoli jiný nárok strany poskytující zástavu přecházející při prodeji podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nebo přecházející podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku jsou prosté jakéhokoli jiného nároku, před kterým má zástavní právo strany přijímající zástavu přednost podle ustanovení článku 29.

Článek 10

Práva potenciálního prodávajícího nebo pronajímatele

V případě neplnění závazku podle smlouvy o výhradě vlastnického práva nebo podle smlouvy o pronájmu ve smyslu článku 11 může potenciální prodávající nebo případně pronajímatel

a)	s výhradou jakéhokoli prohlášení, které mohl učinit smluvní stát podle článku 54, smlouvu ukončit a ujmout se držby nebo kontroly nad jakýmkoli předmětem, na který se smlouva vztahuje, nebo

b)	požádat soud o příkaz schvalující nebo nařizující kterýkoli z těchto úkonů.

Článek 11

Neplnění závazku

1. Dlužník a věřitel se mohou kdykoli písemně dohodnout na událostech, které znamenají neplnění závazků nebo vedou ke vzniku práv a opravných prostředků blíže určených v článcích 8 až 10 a v článku 13.

2. Když se dlužník a věřitel na tom nedohodnou, rozumí se „neplněním závazku“ pro účely článků 8 až 10 a článku 13 neplnění závazku, které v podstatě věřitele připraví o to, co je podle smlouvy oprávněn očekávat.

Článek 12

Další práva

Jakákoli další práva přípustná podle použitelného práva, včetně práv, na nichž se dohodnou smluvní strany, mohou být uplatněna, pokud nejsou v rozporu se závaznými ustanoveními této kapitoly uvedenými v článku 15.

Článek 13

Předběžná opatření

1. S výhradou prohlášení, které může učinit podle článku 55, zajistí smluvní stát, aby věřitel, který předloží důkazy, že dlužník neplní závazky, měl možnost do vynesení konečného rozhodnutí o jeho nároku a v rozsahu, v jakém s tím dlužník v libovolném čase vyslovil souhlas, získat rychle od soudu předběžné opatření ve formě jednoho nebo více těchto rozhodnutí, o které věřitel požádá:

a)	o zachování předmětu a jeho hodnoty;

b)	o držbě, kontrole nebo úschově předmětu;

c)	o stažení předmětu z oběhu a

d)	o pronájmu nebo s výjimkou případů, na které se vztahují písm. a) až c), o správě předmětu a příjmu z ní plynoucího.

2. Při vydávání rozhodnutí podle předchozího odstavce může soud uložit podmínky, které považuje za nezbytné na ochranu zúčastněných osob v případě, kdy věřitel

a)	nesplní při provádění rozhodnutí o takovém předběžném opatření některý ze svých závazků vůči dlužníkovi podle této úmluvy nebo protokolu nebo

b)	neprokáže při konečném rozhodování celý svůj nárok nebo jeho část.

3. Před vydáním kteréhokoli rozhodnutí podle odstavce 1 může soud požádat, aby kterékoli zúčastněné straně bylo podáno oznámení o žádosti.

4. Nic v tomto článku se nedotýká použití čl. 8 odst. 3 ani neomezuje využití jiných forem předběžného opatření, než jak je stanoveno v odstavci 1.

Článek 14

Procesní požadavky

S výhradou čl. 54 odst. 2 se každý opravný prostředek stanovený v této kapitole uplatní v souladu s postupem předepsaným právem místa, kde má být opravný prostředek uplatněn.

Článek 15

Odchylky

V rámci svých vzájemných vztahů se mohou kterékoli dvě nebo větší počet smluvních stran uvedených v této kapitole kdykoli na základě písemné smlouvy odchýlit od jakýchkoli předchozích ustanovení této kapitoly nebo změnit jejich účinek, s výjimkou čl. 8 odst. 3 až 6, čl. 9 odst. 3 a 4, čl. 13 odst. 2 a článku 14.

KAPITOLA IV

MEZINÁRODNÍ REGISTRAČNÍ SYSTÉM

Článek 16

Mezinárodní registr

1. Zřizuje se mezinárodní registr pro registraci

a)	mezinárodních nároků, potenciálních mezinárodních nároků a mimosmluvních práv a nároků podléhajících registraci;

b)	postoupení a potenciálních postoupení mezinárodních nároků;

c)	nabytí mezinárodních nároků formou zákonné nebo smluvní subrogace podle použitelného práva;

d)	oznámení o národních nárocích a

e)	podřízení nároků uvedených v některém z předchozích písmen.

2. Pro různé kategorie předmětů a souvisejících práv mohou být zřízeny odlišné mezinárodní registry.

3. Pro účely této kapitoly a kapitoly V zahrnuje v případě potřeby pojem „registrace“ změnu, prodloužení nebo zrušení registrace.

Článek 17

Orgán dozoru a registrátor

1. Zřizuje se orgán dozoru, jak je stanoveno v protokolu.

2. Orgán dozoru

a)	zřídí nebo zajistí zřízení mezinárodního registru;

b)	pokud protokol nestanoví něco jiného, jmenuje a odvolává registrátora;

c)	zajití, aby byla veškerá práva potřebná pro trvale účinné fungování mezinárodního registru v případě změny registrátora svěřena novému registrátorovi nebo aby byla na něj převoditelná;

d)	po konzultacích se smluvními státy vypracuje nebo schválí a zajistí vydání pravidel podle protokolu, která se týkají činnosti mezinárodního registru;

e)	stanoví správní postupy, jejichž prostřednictvím mohou být podávány orgánu dozoru stížnosti na činnost mezinárodního registru;

f)	vykonává dohled nad registrátorem a chodem mezinárodního registru;

g)	na žádost registrátora mu poskytuje pokyny, které orgán dozoru považuje za vhodné;

h)	stanoví a pravidelně přezkoumává strukturu poplatků, které mají být účtovány za služby a zařízení mezinárodního registru;

i)	provádí vše nezbytné, aby byla zajištěna existence účinného, na oznámeních založeného elektronického registračního systému pro naplnění cílů této úmluvy a protokolu, a

j)	podává pravidelně smluvním státům zprávy o plnění svých povinností podle této úmluvy a protokolu.

3. Orgán dozoru může uzavřít jakoukoli smlouvu potřebnou pro plnění svých funkcí, včetně jakékoli smlouvy uvedené v čl. 27 odst. 3.

4. Orgán dozoru vlastní veškerá vlastnická práva k databázím a archivům mezinárodního registru.

5. Registrátor zajistí účinné fungování mezinárodního registru a plní funkce svěřené mu touto úmluvou, protokolem a pravidly.

KAPITOLA V

DALŠÍ ZÁLEŽITOSTI SOUVISEJÍCÍ S REGISTRACÍ

Článek 18

Podmínky registrace

1. Protokol a registrační řád stanoví podmínky, včetně kritérií pro identifikaci předmětu:

a)	pro provedení registrace (včetně ustanovení o předchozím elektronickém zaslání souhlasu osoby, jejíž souhlas je požadován podle článku 20);

b)	pro vyhledávání a vydávání osvědčení o výsledku vyhledávání a s ohledem na to;

c)	pro zachování důvěrnosti jiných informací a dokumentů mezinárodního registru než informací a dokumentů souvisejících s provedením registrace.

2. Registrátor nemá za povinnost zjišťovat, zda byl souhlas s registrací podle článku 20 skutečně poskytnut nebo zda je platný.

3. Když se nárok registrovaný jako potenciální mezinárodní nárok stane mezinárodním nárokem, žádná další registrace se nepožaduje, pokud zaregistrované informace postačují pro registraci mezinárodního nároku.

4. Registrátor zařídí, aby byly registrované informace vloženy do databáze mezinárodního registru a daly se vyhledávat v chronologickém pořadí podle jejich přijetí, a příslušný spis proto obsahuje údaj o datu a čase přijetí.

5. Protokol může stanovit, že smluvní stát může jmenovat na svém území subjekt nebo subjekty s funkcí kontaktního místa nebo kontaktních míst, přes která jsou nebo mohou být informace požadované pro registraci zasílány mezinárodnímu registru. Smluvní stát přistupující k takovému jmenování může předepsat případné podmínky, které mají být splněny před odesláním těchto informací mezinárodnímu registru.

Článek 19

Platnost a čas registrace

1. Registrace je platná, jen pokud je provedena v souladu s článkem 20.

2. Registrace, pokud je platná, je dokončena vložením požadovaných informací do databáze mezinárodního registru takovým způsobem, aby se dala zpětně vyhledat.

3. Registrace se dá pro účely předchozího odstavce vyhledat od okamžiku, kdy

a)	jí mezinárodní registr přidělil pořadové číslo jednací a

b)	registrované informace, včetně čísla spisu, jsou trvale uloženy a je možné je v mezinárodním registru zpřístupnit.

4. Když se nárok, který byl nejdříve zaregistrován jako potenciální mezinárodní nárok, stane mezinárodním nárokem, považuje se tento mezinárodní nárok za zaregistrovaný v čase registrace potenciálního mezinárodního nároku, pokud byla registrace platná v okamžiku bezprostředně před vznikem mezinárodního nároku, jak je stanoveno v článku 7.

5. Předchozí odstavec se přiměřeně použije na registraci potenciálního postoupení mezinárodního nároku.

6. Registraci lze vyhledat v databázi mezinárodního registru podle kritérií předepsaných protokolem.

Článek 20

Souhlas s registrací

1. Mezinárodní nárok, potenciální mezinárodní nárok nebo postoupení či potenciální postoupení mezinárodního nároku mohou být zaregistrovány a každá taková registrace může být pozměněna nebo před uplynutím její platnosti prodloužena kteroukoli smluvní stranou s písemným souhlasem druhé strany.

2. Podřízenost mezinárodního nároku jinému mezinárodnímu nároku může být kdykoli zaregistrována stranou nebo s písemným souhlasem strany, jejíž nárok byl podřízen.

3. Registrace může být zrušena stranou nebo s písemným souhlasem strany, v jejíž prospěch byla provedena.

4. Nabytí mezinárodního nároku zákonnou nebo smluvní subrogací si může nechat zaregistrovat osoba, která práva přebrala.

5. Mimosmluvní právo nebo nárok podléhající registraci může nechat zaregistrovat jeho držitel.

6. Oznámení o národním nároku může nechat zaregistrovat jeho držitel.

Článek 21

Trvání registrace

Registrace mezinárodního nároku zůstane v platnosti do jejího zrušení nebo uplynutí doby stanovené při registraci.

Článek 22

Vyhledávání

1. Kdokoli může způsobem předepsaným protokolem a pravidly pomocí elektronických prostředků vyhledat nebo požádat o vyhledání nároků nebo potenciálních mezinárodních nároků zaregistrovaných v mezinárodním registru.

2. Při doručení takové žádosti vydá registrátor způsobem předepsaným protokolem a pravidly osvědčení o výsledcích elektronickými prostředky provedeného vyhledávání k příslušnému předmětu, které

a)	uvede všechny registrované informace, které se k němu vztahují, spolu s údaji o datu a čase registrace těchto informací nebo

b)	konstatuje, že mezinárodní registr žádné takové informace neobsahuje.

3. Osvědčení o výsledcích vyhledávání, vydané podle předchozího odstavce, uvede, že věřitel jmenovaný v registrovaných informacích nabyl nebo hodlá nabýt mezinárodní nárok na předmět, ale neuvede, zda to, co je registrováno, je mezinárodním nárokem nebo potenciálním mezinárodním nárokem, i když to je možné z příslušných registrovaných informací zjistit.

Článek 23

Seznam prohlášení a vyhlášených mimosmluvních práv nebo nároků

Registrátor vede seznam prohlášení, odvolaných prohlášení a těch kategorií mimosmluvních práv a nároků, které depozitář oznámil registrátorovi jako vyhlášené smluvními státy v souladu s články 39 a 40, a dále seznam dat každého takového prohlášení nebo odvolaného prohlášení. Tento seznam se ukládá, lze v něm vyhledávat podle jména státu, který učinil prohlášení, a způsobem stanoveným protokolem a pravidly je přístupný komukoli, kdo o to požádá.

Článek 24

Důkazní hodnota osvědčení

Listina ve formě předepsané registračním řádem, která má sloužit jako osvědčení vydané mezinárodním registrem, má platnost důkazu prima facie:

a)	že byla vydána jako taková, a

b)	skutečností v ní uvedených, včetně data a času registrace.

Článek 25

Zrušení registrace

1. V případě, když byly závazky zajištěné registrovaným zástavním právem nebo závazky vedoucí ke vzniku registrovaného mimosmluvního práva nebo nároku vyrovnány nebo když byly splněny podmínky převodu právního titulu podle registrované smlouvy o výhradě vlastnického práva, zařídí držitel takového nároku bez zbytečného odkladu zrušení registrace po doručení nebo obdržení písemné žádosti dlužníka na své adrese uvedené při registraci.

2. V případě, když byl zaregistrován potenciální mezinárodní nárok nebo potenciální postoupení mezinárodního nároku, zařídí možný věřitel nebo možný postupník bez zbytečného odkladu zrušení registrace po doručení nebo obdržení písemné žádosti možného dlužníka nebo postupitele na své adrese uvedené při registraci, a to předtím, než možný věřitel nebo postupník poskytne protihodnotu nebo přijme závazek poskytnout protihodnotu.

3. V případě, když byly vyrovnány závazky zajištěné národním nárokem specifikovaným v registrovaném oznámení o národním nároku, držitel takového nároku bez zbytečného odkladu zařídí zrušení registrace po doručení nebo obdržení písemné žádosti dlužníka na své adrese uvedené při registraci.

4. V případě, že registrace neměla být provedena nebo je nesprávná, osoba, v jejíž prospěch byla registrace provedena, zařídí bez zbytečného odkladu její zrušení nebo změnu po doručení nebo obdržení písemné žádosti dlužníka na své adrese uvedené při registraci.

Článek 26

Přístup k mezinárodním registračním službám

Nikomu není odepřen přístup k registračním a vyhledávacím službám mezinárodního registru z jakéhokoli jiného důvodu, než je nedodržení postupů předepsaných v této kapitole.

KAPITOLA VI

VÝSADY A IMUNITY ORGÁNU DOZORU A REGISTRÁTORA

Článek 27

Právní subjektivita; imunita

1. Orgán dozoru získá mezinárodněprávní subjektivitu, pokud ji už nemá.

2. Orgán dozoru, jeho úředníci a zaměstnanci požívají imunitu před soudním a správním řízením, jak je blíže stanoveno v protokolu.

a)	Orgán dozoru je osvobozen od daní a požívá další výsady podle dohody s hostitelským státem.
b)	Pro účely tohoto odstavce se „hostitelským státem“ rozumí stát, v němž má orgán dozoru svoje sídlo.

4. Majetek, dokumenty, databáze a archivy mezinárodního registru jsou nedotknutelné a nepodléhají zabavení nebo jinému soudnímu či správnímu řízení.

5. Pro účely jakéhokoli nároku uplatňovaného proti registrátorovi podle čl. 28 odst. 1 nebo podle článku 44 má navrhovatel právo na přístup k informacím a dokumentům, které jsou nezbytné k tomu, aby navrhovatel mohl svůj nárok uplatnit.

6. Orgán dozoru se může vzdát nedotknutelnosti a imunity přiznané odstavcem 4.

KAPITOLA VII

ODPOVĚDNOST REGISTRÁTORA

Článek 28

Odpovědnost a finanční záruky

1. Registrátor je odpovědný za náhradu škody, kterou utrpěla nějaká osoba v přímém důsledku chyby nebo opomenutí registrátora a jeho úředníků a zaměstnanců nebo v důsledku špatného fungování mezinárodního registračního systému, s výjimkou případů, kdy bylo toto špatné fungování způsobeno událostí, které nebylo možné se vyhnout a ubránit a které nebylo možné předejít ani použitím osvědčených postupů uplatňovaných v současnosti v oblasti projektování a provozování elektronického registru, včetně těch, které se týkají zálohování, zabezpečení systému a vytváření sítí.

2. Registrátor není podle předchozího odstavce odpovědný za věcnou nesprávnost registrovaných informací, které registrátor obdržel nebo které zaslal ve formě, v jaké je obdržel, ani za činnosti a okolnosti, za které registrátor, jeho činitelé a zaměstnanci nenesou odpovědnost a které vznikly před přijetím registrovaných informací v mezinárodním registru.

3. Náhrada podle odstavce 1 může být snížena, pokud osoba, která škodu utrpěla, sama tuto škodu způsobila nebo k ní přispěla.

4. Registrátor sjedná pojištění nebo zajistí finanční záruku pokrývající odpovědnost uvedenou v tomto článku v rozsahu stanoveném orgánem dozoru a v souladu s protokolem.

KAPITOLA VIII

DŮSLEDKY MEZINÁRODNÍHO NÁROKU PRO TŘETÍ STRANY

Článek 29

Pořadí konkurujících si nároků

1. Registrovaný nárok má přednost před jakýmkoli jiným nárokem, který byl zaregistrován následně, a před neregistrovaným nárokem.

2. Přednost nároku, který byl zaregistrován jako první podle předchozího odstavce, platí:

a)	i když byl první registrovaný nárok získán nebo zaregistrován s vědomím, že existuje jiný nárok, a

b)	i v souvislosti s protihodnotou poskytnutou držitelem prvního zaregistrovaného nároku s touto znalostí.

3. Kupující předmětu získá svůj nárok na něj

a)	s výhradou nároku, který byl už zaregistrován v okamžiku, kdy tento svůj nárok nabývá, a

b)	jakožto oproštěný od neregistrovaného nároku, i když o existenci takového nároku věděl.

4. Potenciální kupující nebo nájemce získá svůj nárok nebo právo na uvedený předmět

a)	s výhradou nároku, který byl zaregistrován před registrací mezinárodního nároku v držení jeho potenciálního prodejce nebo pronajímatele, a

b)	jakožto oproštěný od nároku, který nebyl v té době registrován, i když o tomto nároku věděl.

5. Pořadí konkurujících si nároků nebo práv podle tohoto článku se může změnit smlouvou mezi držiteli předmětných nároků, avšak postupník podřízeného nároku není smlouvou o podřízenosti svého nároku vázán, pokud nebyla při postoupení podřízenost podle uvedené smlouvy zaregistrována.

6. Jakákoli přednost přiznaná podle tohoto článku nároku na předmět se vztahuje i na jeho výnosy.

7. Tato úmluva

a)	se nedotýká práv osoby na jinou položku než předmět, kterou měla tato osoba v držení před jejím instalováním do předmětu, pokud podle použitelného práva tato práva existují i po jejím instalování, a

b)	nebrání vzniku práv na jinou položku než předmět, která byla předtím instalována do předmětu, pokud taková práva vzniknou v souladu s použitelným právem.

Článek 30

Účinky insolvence

1. V případě insolvenčního řízení proti dlužníkovi je mezinárodní nárok platný, pokud byl uvedený nárok v souladu s touto úmluvou zaregistrován před zahájením konkurzního řízení.

2. Nic v tomto článku neohrožuje v případě insolvenčního řízení účinnost mezinárodního nároku, pokud je předmětný nárok platný podle použitelného práva.

3. Nic v tomto článku se nedotýká

a)	jakýchkoli právních norem použitelných při insolvenčním řízení a týkajících se neplatnosti transakce uskutečněné s cílem dosáhnout přednosti určitých nároků nebo podvést věřitele nebo

b)	jakýchkoli procesních pravidel pro prosazování práv na majetek, který je pod kontrolou nebo dohledem insolvenčního správce.

KAPITOLA IX

POSTOUPENÍ SOUVISEJÍCÍCH PRÁV A MEZINÁRODNÍCH NÁROKŮ, PRÁVA NA SUBROGACI

Článek 31

Účinky postoupení

1. Pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, převede se na postupníka postoupením souvisejících práv, provedeným v souladu s článkem 32, také

a)	odpovídající mezinárodní nárok a

b)	všechny nároky a priority postupitele podle této úmluvy.

2. Nic v této úmluvě nebrání částečnému postoupení souvisejících práv postupitele. V případě takového částečného postoupení se mohou postupitel a postupník dohodnout na svých příslušných právech v souvislosti s odpovídajícím mezinárodním nárokem, který byl postoupen podle předchozího odstavce, nikoli však způsobem, který by se negativně dotkl dlužníka bez jeho souhlasu.

3. S výhradou odstavce 4 určí prostředky ochrany a práva na započtení nároků, které má k dispozici dlužník vůči postupníkovi, použitelné právo.

4. Dlužník se může kdykoli písemně vzdát všech nebo kteréhokoli prostředku ochrany a práv na započtení nároků uvedených v předchozím odstavci, kromě prostředků ochrany v případě podvodného jednání ze strany postupníka.

5. V případě postoupení formou zástavy přecházejí postupovaná související práva opět na postupitele, pokud ještě existují v okamžiku, kdy byly závazky zajištěné postoupením splněny.

Článek 32

Formální požadavky postoupení

1. Postoupením souvisejících práv je odpovídající mezinárodní nárok převeden, jen pokud

a)	je provedeno písemně;

b)	umožní identifikovat související práva podle smlouvy, na jejímž základě vznikají, a

c)	v případě postoupení formou zástavy umožní stanovit závazky zajištěné postoupením v souladu s protokolem, avšak bez potřeby uvést částku nebo maximální zajištěnou částku.

2. Postoupení mezinárodního nároku, který byl založen nebo poskytnut zástavní smlouvou, není platné, pokud nejsou také zároveň postoupena některá nebo všechna příslušná související práva.

3. Tato úmluva se nevztahuje na postoupení souvisejících práv, které není platné pro převod odpovídajícího mezinárodního nároku.

Článek 33

Povinnosti dlužníka vůči postupníkovi

1. Když byla související práva a odpovídající mezinárodní nárok převedeny v souladu s články 31 a 32, je dlužník v souvislosti s těmito právy a s tímto nárokem vázán postoupením a má za povinnost postupníkovi zaplatit nebo poskytnout jiné plnění, pouze pokud

a)	byl dlužník písemným oznámením informován o postoupení postupitelem nebo z jeho pověření a

b)	toto oznámení určuje související práva.

2. Bez ohledu na jakýkoli jiný důvod, podle něhož platba nebo jiné plnění zprostí dlužníka jeho závazku, splní platba nebo plnění tento účel, jen když jsou provedeny v souladu s předchozím odstavcem.

3. Nic v tomto článku se nedotýká priority konkurujících si postoupení.

Článek 34

Práva při neplnění závazků v případě postoupení formou zástavy

Pokud postupitel neplní závazky podle postoupení souvisejících práv a odpovídajícího mezinárodního nároku provedeného formou zástavy, použijí se na vztahy mezi postupitelem a postupníkem články 8, 9 a 11 až 14 (v případě souvisejících práv se použijí, pokud jsou tato ustanovení použitelná na nehmotný majetek), jako kdyby odkazy

a)	na zajištěný závazek a zástavní nárok byly odkazy na závazek zajištěný postoupením souvisejících práv a odpovídajícího mezinárodního nároku a zástavního nároku vzniklého tímto postoupením;

b)	na stranu přijímající zástavu nebo věřitele nebo stranu poskytující zástavu nebo dlužníka byly odkazy na postupníka a postupitele;

c)	na držitele mezinárodního nároku byly odkazy na postupníka a

d)	na předmět byly odkazy na postoupená související práva a odpovídající mezinárodní nárok.

Článek 35

Přednost konkurujících si postoupení

1. V případě, kdy se vyskytují konkurující si postoupení souvisejících práv a alespoň jedno z postoupení zahrnuje odpovídající mezinárodní nárok a je registrované, použijí se ustanovení článku 29, jako kdyby odkazy na registrovaný nárok byly odkazy na postoupení souvisejících práv a odpovídajícího mezinárodního nároku a jako kdyby odkazy na registrovaný nebo neregistrovaný nárok byly odkazy na registrované nebo neregistrované postoupení.

2. Článek 30 se použije na postoupení souvisejících práv, jako kdyby odkazy na mezinárodní nárok byly odkazy na postoupení souvisejících práv a odpovídajícího mezinárodního nároku.

Článek 36

Přednost postupníka souvisejících práv

1. Postupník souvisejících práv a odpovídajícího mezinárodního nároku, jehož postoupení bylo zaregistrováno, má přednost před jiným postupníkem souvisejících práv podle čl. 35 odst. 1, pouze

a)	pokud smlouva, podle které související práva vznikají, uvádí, že jsou zajištěná předmětem nebo s ním spojená a

b)	pokud jsou související práva spojená s předmětem.

2. Pro účely písmene b) předchozího odstavce jsou související práva s předmětem spojená, jen pokud se skládají z práv na platbu nebo plnění, která se týkají

a)	částky zaplacené jako záloha a využité na zakoupení předmětu;

b)	částky zaplacené jako záloha a využité pro koupi jiného předmětu, na který měl postupitel jiný mezinárodní nárok, pokud postupitel převedl uvedený nárok na postupníka a postoupení bylo zaregistrováno;

c)	ceny splatné za předmět;

d)	nájemného, které je splatné v souvislosti s předmětem, nebo

e)	jiných závazků, které vznikly v důsledku transakce uvedené v některém z předchozích písmen.

3. Ve všech jiných případech je priorita konkurujících si postoupení souvisejících práv určena použitelným právem.

Článek 37

Účinky insolvence postupitele

Na insolvenční řízení proti postupiteli se použijí ustanovení článku 30, jako kdyby odkazy na dlužníka byly odkazy na postupitele.

Článek 38

Subrogace

1. S výhradou odstavce 2 se nic v této úmluvě nedotýká nabytí souvisejících práv a odpovídajícího mezinárodního nároku formou zákonné nebo smluvní subrogace podle použitelného práva.

2. Přednost mezi jakýmkoli nárokem uvedeným v předchozím odstavci a konkurujícím nárokem může být změněna písemnou smlouvou mezi držiteli předmětných nároků, avšak postupník podřízeného nároku není smlouvou o podřízenosti tohoto nároku vázán, pokud nebyla při postoupení podřízenost podle této smlouvy zaregistrována.

KAPITOLA X

PRÁVA NEBO NÁROKY, KTERÉ JSOU PŘEDMĚTEM PROHLÁŠENÍ SMLUVNÍCH STÁTŮ

Článek 39

Práva, která mají přednost bez registrace

1. Smluvní stát může kdykoli formou prohlášení uloženého u depozitáře protokolu obecně nebo konkrétně vyhlásit:

kategorie mimosmluvních práv nebo nároků (kromě práv nebo nároků, na které se vztahuje článek 40), které mají podle práva uvedeného státu přednost před nárokem na předmět, jež je rovnocenná přednosti držitele registrovaného mezinárodního nároku, a které mají přednost před registrovaným mezinárodním nárokem bez ohledu na to, zda je nebo není tento nárok spojen s konkurzním řízením, a

že se nic v této úmluvě nedotýká práva státu nebo státního subjektu, mezivládní organizace nebo jiného soukromého poskytovatele veřejných služeb zadržet a ponechat si předmět v souladu s právem tohoto státu za zaplacení částek, které jsou takovému subjektu, organizaci nebo poskytovateli dlužné v přímé souvislosti se službami pro uvedený nebo jiný předmět.

2. V prohlášení učiněném podle předchozího odstavce může být uvedeno, že se vztahuje na kategorie, které vzniknou po uložení uvedeného prohlášení.

3. Mimosmluvní právo nebo nárok má přednost před mezinárodním nárokem, jen pokud patří do kategorie, na kterou se vztahuje prohlášení, které bylo uloženo před registrací mezinárodního nároku.

4. Bez ohledu na předchozí odstavec může smluvní stát při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu prohlásit, že právo nebo nárok kategorie, na kterou se vztahuje prohlášení učiněné podle odst. 1 písm. a), má přednost před mezinárodním nárokem, který byl zaregistrován před datem této ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení.

Článek 40

Registraci podléhající mimosmluvní práva nebo nároky

Smluvní stát může kdykoli v prohlášení uloženém u depozitáře protokolu uvést seznam kategorií mimosmluvních práv nebo nároků, které podléhají registraci podle této úmluvy v souvislosti s jakoukoli kategorií předmětů, jako kdyby byla tato práva nebo nároky mezinárodními nároky a byla upravována v souladu s tím. Toto prohlášení lze čas od času pozměnit.

KAPITOLA XI

POUŽITÍ ÚMLUVY NA PRODEJE

Článek 41

Prodej a potenciální prodej

Tato úmluva se použije na prodej nebo potenciální prodej předmětu, jak je stanoveno v protokolu s případnými změnami, které v něm mohou být provedeny.

KAPITOLA XII

SOUDNÍ PRAVOMOC

Článek 42

Volba soudu

1. S výhradou článků 43 a 44 mají soudy smluvního státu, které si zvolily smluvní strany transakce, pravomoc v souvislosti s jakoukoli žalobou podanou podle této úmluvy, bez ohledu na to, zda má nebo nemá zvolený soud nějaké spojení se smluvními stranami nebo transakcí. Pokud se strany nedohodnou jinak, půjde o výlučnou soudní pravomoc.

2. Každá taková smlouva se uzavře písemně nebo jiným způsobem, který je v souladu s formálními požadavky práva státu zvoleného soudu.

Článek 43

Soudní pravomoc podle článku 13

1. K vydání předběžného opatření v souvislosti s předmětem podle čl. 13 odst. 1 písm. a), b) a c) a čl. 13 odst. 4 mají soudní pravomoc soudy smluvního státu, které si vybraly smluvní strany, a soudy smluvního státu, na jehož území se daný předmět nachází.

2. Soudní pravomoc k vydání předběžného opatření podle čl. 13 odst. 1 písm. d) nebo jiného předběžného opatření podle čl. 13 odst. 4 mohou vykonat buď

a)	soudy zvolené smluvními stranami, nebo

b)	soudy smluvního státu, na jehož území se dlužník nachází, pokud jde o předběžné opatření, které je na základě podmínek jeho vydání vymahatelné jen na území uvedeného smluvního státu.

3. Soud má pravomoc podle předchozích odstavců, i když bude nebo může být konečné rozhodnutí o nároku uvedené v čl. 13 odst. 1 vyneseno soudem jiného smluvního státu nebo rozhodčím řízením.

Článek 44

Pravomoc vydávat soudní příkazy registrátorovi

1. Soudy v místě, kde má své správní ústředí registrátor, mají výlučnou soudní pravomoc přiznávat náhradu škody nebo vydávat soudní příkazy registrátorovi.

2. V případě, že osoba neodpoví na žádost podanou podle článku 25 a uvedená osoba přestala existovat nebo ji není možné najít se záměrem vydat jí příkaz požadující, aby zařídila zrušení registrace, mají soudy uvedené v předchozím odstavci výlučnou pravomoc vydat na žádost dlužníka nebo možného dlužníka příkaz požadující na registrátorovi, aby registraci zrušil.

3. V případě, že osoba nevyhoví příkazu soudu, který má pravomoc podle této úmluvy, nebo v případě národního nároku příkazu soudu příslušné pravomoci, který požaduje, aby uvedená osoba změnila nebo zrušila registraci, mohou soudy uvedené v odstavci 1 nařídit registrátorovi, aby přijal opatření k uskutečnění uvedeného příkazu.

4. Pokud předchozí odstavce nestanoví jinak, nesmí žádný soud vydávat příkazy nebo vynášet rozsudky či rozhodnutí proti registrátorovi nebo jež jej mají vázat.

Článek 45

Soudní pravomoc při konkurzních řízeních

Ustanovení této kapitoly se na konkurzní řízení nevztahují.

KAPITOLA XIII

VZTAH K JINÝM ÚMLUVÁM

Článek 45a

Vztah k Úmluvě Organizace spojených národů o postoupení pohledávek v zahraničním obchodě

Tato úmluva má přednost před Úmluvou Organizace spojených národů o postoupení pohledávek v zahraničním obchodě, která byla otevřena k podpisu v New Yorku dne 12. prosince 2001, a to v části o postoupení pohledávek představujících související práva spojená s mezinárodními nároky na letecké předměty, kolejová vozidla a kosmické prostředky.

Článek 46

Vztah k Úmluvě UNIDROIT o mezinárodním finančním leasingu

Protokol může určit vztah mezi touto úmluvou a Úmluvou UNIDROIT o mezinárodním finančním leasingu, která byla podepsána v Ottawě dne 28. května 1988.

KAPITOLA XIV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 47

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení

1. Tato úmluva je otevřena k podpisu v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001 státům, které se zúčastnily diplomatické konference o přijetí úmluvy o mobilním zařízení a leteckého protokolu konané v Kapském Městě ve dnech od 29. října do 16. listopadu 2001. Po 16. listopadu 2001 je úmluva otevřena k podpisu všem státům v sídle Mezinárodního ústavu pro sjednocení mezinárodního práva soukromého (UNIDROIT) v Římě až do jejího vstupu v platnost podle článku 49.

2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy, které ji podepsaly.

3. Kterýkoli stát, který tuto úmluvu nepodepíše, k ní může kdykoli přistoupit.

4. Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení se uskuteční uložením odpovídající listiny u depozitáře.

Článek 48

Organizace regionální hospodářské integrace

1. Organizace regionální hospodářské integrace, která je tvořena svrchovanými státy a má pravomoc nad určitými otázkami upravovanými touto úmluvou, může rovněž podepsat, přijmout či schválit tuto úmluvu nebo k ní přistoupit. Organizace regionální hospodářské integrace má v takovém případě práva a povinnosti smluvního státu v rozsahu své pravomoci, kterou má uvedená organizace nad záležitostmi upravovanými touto úmluvou. Pokud je v této úmluvě rozhodující počet smluvních států, organizace regionální hospodářské spolupráce se nepočítá za smluvní stát navíc k jejím členským státům, které jsou zároveň smluvními státy.

2. Organizace regionální hospodářské integrace vydá při podpisu, přijetí, schválení nebo přistoupení prohlášení ukládané u depozitáře, které blíže určí záležitosti upravované touto úmluvou, pro které na ni její členské státy přenesly pravomoc. Organizace regionální hospodářské spolupráce neprodleně oznámí depozitáři každou změnu v rozdělení pravomoci, včetně nově přenesené pravomoci, které byly specifikovány v prohlášení podle tohoto odstavce.

3. Jakýkoli odkaz na „smluvní stát“ nebo „smluvní státy“ nebo na „stát, který je smluvní stranou“ nebo „státy, které jsou smluvními stranami“ v této úmluvě se vztahuje stejným způsobem na organizaci regionální hospodářské spolupráce, když to souvislosti vyžadují.

Článek 49

Vstup v platnost

1. Tato úmluva vstoupí v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí tří měsíců od data uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, avšak pouze pro kategorie předmětů, na které se vztahuje protokol:

a)	od okamžiku, kdy vstoupí v platnost příslušný protokol;

b)	s výhradou podmínek příslušného protokolu a

c)	mezi státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy a uvedeného protokolu.

2. Pro ostatní státy vstoupí tato úmluva v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí tří měsíců od data uložení jejich listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, avšak pouze pro kategorie předmětů, na které se vztahuje protokol, a s výhradou, co se týká tohoto protokolu, požadavků uvedených pod písmeny a), b) a c) předchozího odstavce.

Článek 50

Vnitřní transakce

1. Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu prohlásit, že se tato úmluva nepoužije na transakce se všemi nebo některými druhy předmětů, které jsou vnitřními transakcemi uvedeného státu.

2. Bez ohledu na předchozí odstavec se na vnitřní transakce použijí ustanovení čl. 8 odst. 4, čl. 9 odst. 1, článku 16, kapitoly V a článku 29 a všechna ustanovení této úmluvy, která se týkají registrovaných nároků.

3. V případě, že bylo v mezinárodním registru zaregistrováno oznámení o národním nároku, není přednost držitele tohoto nároku podle článku 29 dotčena skutečností, že byl takový nárok převeden na jinou osobu formou postoupení nebo subrogace podle použitelného práva.

Článek 51

Budoucí protokoly

1. Depozitář může ve spolupráci s příslušnými nevládními organizacemi zřizovat pracovní skupiny, když to považuje za vhodné pro posouzení možnosti rozšířit použitelnost této úmluvy prostřednictvím jednoho nebo více protokolů na předměty jakékoli kategorie mobilního zařízení vysoké hodnoty, kromě kategorií uvedených v čl. 2 odst. 3, jejichž každý prvek je jednoznačně identifikovatelný, a na související práva spojená s těmito předměty.

2. Depozitář rozešle znění každého předběžného návrhu protokolu, který se týká kategorií předmětů a který taková pracovní skupina připravila, všem státům, které jsou smluvními stranami této úmluvy, členským státům Organizace spojených národů, které nejsou členy depozitáře, a příslušným mezivládním organizacím a vyzve tyto státy a organizace k účasti na mezivládních jednáních o dokončení předlohy protokolu na základě tohoto předběžného návrhu.

3. Depozitář rovněž rozešle znění každého předběžného návrhu protokolu připraveného takovou pracovní skupinou příslušným nevládním organizacím, které považuje pro tento účel za vhodné. Vyzve je, aby mu neprodleně zaslaly své připomínky ke znění předběžného návrhu protokolu a aby se zúčastnily jako pozorovatelé prací na přípravě předlohy protokolu.

4. Když příslušné orgány depozitáře usoudí, že návrh protokolu je zralý pro přijetí, depozitář svolá diplomatickou konferenci pro jeho přijetí.

5. Po přijetí takového protokolu se s výhradou odstavce 6 použije tato úmluva na kategorii předmětů, na kterou se vztahuje.

6. Článek 45a této úmluvy se použije na takový protokol, jen pokud to je konkrétně v předmětném protokolu stanoveno.

Článek 52

Územní jednotky

1. Pokud má smluvní stát územní jednotky s odlišnými systémy práva použitelného na záležitosti, kterými se zabývá tato úmluva, může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení prohlásit, že se tato úmluva vztahuje na všechny jeho územní jednotky nebo jen na jednu nebo několik z nich, a může pak kdykoli své prohlášení změnit předložením jiného prohlášení.

2. Každé takové prohlášení uvede výslovně územní jednotky, na které se tato úmluva vztahuje.

3. Pokud smluvní stát neučinil žádné prohlášení podle odstavce 1, vztahuje se tato úmluva na všechny územní jednotky uvedeného státu.

4. Když smluvní stát rozšiřuje použitelnost této úmluvy na jednu nebo více svých územních jednotek, může podle této úmluvy povolené prohlášení učinit ke každé takové územní jednotce, a přitom prohlášení k jedné územní jednotce se může od prohlášení k jiné územní jednotce lišit.

5. Když se prohlášením podle odstavce 1 rozšíří použitelnost této úmluvy na jednu nebo více územních jednotek smluvního státu:

má se za to, že se dlužník nachází ve smluvním státě, jen pokud je zapsán v obchodním rejstříku nebo byl založen podle práva použitelného v územní jednotce, na kterou se tato úmluva vztahuje, nebo pokud má sídlo zapsané v obchodním rejstříku nebo statutární sídlo, správní ústředí, místo podnikání nebo obvyklé bydliště v územní jednotce, na kterou se tato úmluva vztahuje;

b)	jakýkoli odkaz na umístění předmětu ve smluvním státě odkazuje na místo předmětu v územní jednotce, na kterou se tato úmluva vztahuje, a

c)	jakýkoli odkaz na správní orgány v uvedeném smluvním státě se vykládá jako odkaz na správní orgány s pravomocí pro územní jednotku, na kterou se tato úmluva vztahuje.

Článek 53

Určení soudů

Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu učinit prohlášení o příslušném „soudu“ nebo „soudech“ pro účely článku 1 a kapitoly XII této úmluvy.

Článek 54

Prohlášení k opravným prostředkům

1. Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu prohlásit, že po dobu, kdy se zastavený projekt nachází na jeho území nebo je z jeho území kontrolován, strana přijímající zástavu předmět na uvedeném území nepronajme.

2. Smluvní stát při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu prohlásí, zda jakýkoli opravný prostředek, který je dostupný věřiteli podle jakéhokoli ustanovení této úmluvy, a není v něm uveden jako vyžadující žádost k soudu, může být uplatněn jen se svolením soudu.

Článek 55

Prohlášení k předběžným opatřením na ochranu práv do konečného rozhodnutí

Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu prohlásit, že nebude zcela nebo zčásti používat ustanovení článků 13 nebo 43 nebo obou. Prohlášení stanoví, za jakých podmínek bude příslušný článek použit, a pokud bude použit zčásti nebo jiným způsobem, jaké jiné formy předběžných opatření budou uplatněny.

Článek 56

Výhrady a prohlášení

1. K této úmluvě nesmí být činěny žádné výhrady, avšak mohou být přijímána prohlášení povolená podle článků 39, 40, 50, 52, 53, 54, 55, 57, 58 a 60 v souladu s těmito ustanoveními.

2. Každé prohlášení nebo následné prohlášení či odvolané prohlášení učiněné podle této úmluvy se písemně oznámí depozitáři.

Článek 57

Následná prohlášení

1. Stát, který je smluvní stranou této úmluvy, může učinit kdykoli po datu, kdy tato úmluva pro něj vstoupí v platnost, následné prohlášení, kromě prohlášení povoleného podle článku 60, tím, že je oznámí depozitáři.

2. Každé takové následné prohlášení je platné od prvního dne v měsíci, který následuje po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy depozitář obdrží oznámení. Je-li v oznámení stanoveno delší období pro vstup prohlášení v platnost, platí po uplynutí tohoto delšího období ode dne, kdy depozitář obdrží oznámení.

3. Bez ohledu na předchozí odstavce se tato úmluva nadále používá, jako kdyby nebylo učiněno žádné následné prohlášení, v souvislosti se všemi právy a nároky vzniklými před datem vstupu každého takového následného prohlášení v platnost.

Článek 58

Odvolání prohlášení

1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy a učinil podle této úmluvy jiné prohlášení než povolené podle článku 60, může toto prohlášení kdykoli odvolat oznámením zaslaným depozitáři. Odvolání vstoupí v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy depozitář oznámení obdrží.

2. Bez ohledu na předchozí odstavec se tato úmluva nadále používá, jako kdyby nebylo prohlášení odvoláno, v souvislosti se všemi právy a nároky vzniklými před datem vstupu prohlášení v platnost.

Článek 59

Vypovězení

1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu vypovědět písemným oznámením zaslaným depozitáři.

2. Každé takové vypovězení vstoupí v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí dvanácti měsíců ode dne, kdy depozitář oznámení obdrží.

3. Bez ohledu na předchozí odstavce se tato úmluva nadále používá, jako kdyby nebyla vypovězena, v souvislosti se všemi právy a nároky vzniklými před datem vstupu vypovězení v platnost.

Článek 60

Přechodná ustanovení

1. Pokud smluvní stát neprohlásí kdykoli něco jiného, nepoužije se tato úmluva na již existující právo nebo nárok, jež si zachovávají prioritu, kterou měly podle použitelného práva před datem vstupu této úmluvy v platnost.

2. Pro účely čl. 1 písm. v) a určení přednosti podle této úmluvy:

a)	„datem vstupu této úmluvy v platnost“ se ve vztahu k dlužníkovi rozumí den, kdy tato úmluva vstoupí v platnost nebo kdy se stát, v němž se dlužník nachází, stane smluvním státem, podle toho, co nastane později, a

b)	dlužník se nachází ve státě, ve kterém má své správní ústředí, nebo když správní ústředí nemá, své místo podnikání, nebo když má více míst podnikání, své hlavní místo podnikání, nebo když nemá žádné místo podnikání, své obvyklé bydliště.

3. Smluvní stát může ve svém prohlášení podle odstavce 1 stanovit datum, které nenastane dříve než tři roky ode dne, kdy prohlášení vstoupí v platnost, kdy se tato úmluva a protokol stanou použitelnými pro účely určení přednosti, včetně ochrany jakékoli stávající přednosti, již existujících práv nebo nároků vzniklých podle smlouvy uzavřené v době, kdy se dlužník nacházel ve státě uvedeném pod písmenem b) předchozího odstavce, avšak jen v rozsahu a způsobem stanoveným v jeho prohlášení.

Článek 61

Konference o přezkumu, změny a související záležitosti

1. Depozitář vypracuje pro státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, každý rok, nebo když si to vyžádají okolnosti, zprávu o způsobu fungování mezinárodního režimu zavedeného touto úmluvou v praxi. Při přípravě těchto zpráv vezme depozitář v úvahu zprávy orgánu dozoru o činnosti mezinárodního registračního systému.

2. Na žádost nejméně pětadvaceti procent států, které jsou smluvními stranami této úmluvy, depozitář po konzultaci s orgánem dozoru čas od času svolá konferenci o přezkumu k posouzení

a)	praktického plnění této úmluvy a její účinnosti při podpoře financování prostřednictvím aktiv a pronájmu předmětů, na které se vztahují její podmínky;

b)	soudního výkladu a uplatňování podmínek této úmluvy a pravidel;

c)	fungování mezinárodního registračního systému, činnosti registrátora a dohledu, který nad ním vykonává orgán dozoru, s přihlédnutím ke zprávám orgánu dozoru, a

d)	vhodnosti jakýchkoli změn v této úmluvě nebo systému mezinárodního registru.

3. S výhradou odstavce 4 je každá změna této úmluvy schválena nejméně dvoutřetinovou většinou států, které jsou účastníky konference uvedené v předchozím odstavci, a vstoupí pak v platnost pro státy, které ratifikovaly, přijaly nebo schválily takovou změnu, pokud ji ratifikovaly, přijaly nebo schválily tři státy v souladu s ustanoveními článku 49 o vstupu úmluvy v platnost.

4. Má-li se změna této úmluvy vztahovat na více kategorií zařízení, schválí ji také nejméně dvoutřetinová většina států, které jsou smluvními stranami každého protokolu a účastníky konference uvedené v odstavci 2.

Článek 62

Depozitář a jeho funkce

1. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení se uloží v Mezinárodním ústavu pro sjednocení mezinárodního práva soukromého (UNIDROIT), který je jmenován depozitářem.

2. Depozitář

informuje všechny smluvní státy o

i)	každém novém podpisu nebo uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, spolu s příslušným datem,

ii)	datu vstupu této úmluvy v platnost,

iii)	každém prohlášení učiněném podle tohoto protokolu, spolu s příslušným datem,

iv)	odvolání nebo změně kteréhokoli prohlášení, spolu s příslušným datem, a

v)	oznámení o každém vypovězení tohoto protokolu, spolu s příslušným datem a dnem jeho vstupu v platnost;

b)	zasílá ověřené stejnopisy této úmluvy všem smluvním státům;

poskytuje orgánu dozoru a registrátorovi stejnopis každé listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, spolu s příslušným datem jejich uložení, každého prohlášení, každého odvolaného nebo pozměněného prohlášení a každého oznámení o vypovězení, spolu datem oznámení, aby tak mohly být informace v nich obsažené snadno a plně dostupné, a

d)	plní další funkce, které jsou u depozitářů obvyklé.

NA DŮKAZ ČEHOŽ níže podepsaní zástupci, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto úmluvu.

V Kapském Městě dne šestnáctého listopadu dva tisíce jedna, v jednom vyhotovení v angličtině, arabštině, čínštině, francouzštině, ruštině a španělštině, přičemž všechna znění mají stejnou závaznost, která se potvrdí tím, že společný sekretariát konference pod pravomocí předsedy konference do devadesáti dnů od zde uvedeného data ověří vzájemnou shodu mezi nimi.

PROTOKOL

k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících vybavení letadel

STÁTY, KTERÉ JSOU SMLUVNÍMI STRANAMI TOHOTO PROTOKOLU,

POVAŽUJÍCE za nezbytné zajistit provádění Úmluvy o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení (dále jen „úmluva“) v části, která se týká leteckého zařízení, a s ohledem na cíle stanovené v odůvodnění úmluvy,

MAJÍCE NA PAMĚTI potřebu přizpůsobit úmluvu konkrétním požadavkům na financování letadel a rozšířit oblast působnosti úmluvy zahrnutím smluv o prodeji leteckého zařízení,

MAJÍCE NA PAMĚTI zásady a cíle Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsané v Chicagu dne 7. prosince 1944,

SE DOHODLY na těchto ustanoveních týkajících se leteckého zařízení:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek I

Definice

1. Pokud kontext nevyžaduje něco jiného, používají se v tomto protokolu pojmy s významem vymezeným v úmluvě.

2. V tomto protokolu se používají následující pojmy s tímto významem:

a)	„letadlem“ se rozumí letadlo, jak bylo vymezeno pro účely Chicagské úmluvy, kterým je tedy buď drak letadla s instalovanými motory, nebo vrtulník;

„leteckými motory“ se rozumí motory letadla (kromě motorů používaných ve vojenských, celních nebo policejních službách) s proudovým, turbínovým nebo pístovým pohonem a

i)	v případě proudového pohonu letecké motory s tahem minimálně 1 750 liber nebo ekvivalentní hodnotou v jiných jednotkách a

ii)

v případě turbínového nebo pístového pohonu letecké motory s jmenovitým vzletovým výkonem na hřídeli minimálně 550 koňských sil nebo ekvivalentní hodnotou v jiných jednotkách, spolu se všemi moduly a jiným instalovaným, zabudovaným nebo připojeným příslušenstvím, částmi a zařízeními a se všemi k tomu příslušnými daty, příručkami a záznamy;

c)	„leteckými předměty“ se rozumí draky letadel, letecké motory a vrtulníky;

d)	„registrem letadel“ se rozumí registr vedený státem nebo úřadem pro registraci společných značek pro účely Chicagské úmluvy;

„draky letadel“ se rozumí draky letadel (kromě draků letadel používaných pro vojenské, celní nebo policejní služby), kterým po instalaci odpovídajících leteckých motorů vydá příslušný letecký úřad typové osvědčení pro přepravu

i)	nejméně osmi (8) osob včetně posádky nebo

ii)	zboží o hmotnosti přes 2 750 kilogramů, spolu s veškerým instalovaným, zabudovaným nebo připojeným příslušenstvím, částmi a zařízením (kromě leteckých motorů) a všemi k tomu příslušnými daty, příručkami a záznamy;

f)	„oprávněnou stranou“ se rozumí strana uvedená v čl. XIII odst. 3;

g)	„Chicagskou úmluvou“ se rozumí Úmluva o mezinárodním civilním letectví, podepsaná v Chicagu dne 7. prosince 1944, v platném znění a její přílohy;

„úřadem pro registraci společných značek“ se rozumí orgán, který vede registr podle článku 77 Chicagské úmluvy, založený usnesením, které dne 14. prosince 1967 přijala Rada Mezinárodní organizace pro civilní letectví o značkách státní příslušnosti a registraci letadel mezinárodních provozních jednatelství;

i)	„zrušením registrace letadla“ se rozumí vymazání nebo vyřazení registrace letadla z registru letadel v souladu s Chicagskou úmluvou;

j)	„záruční smlouvou“ se rozumí smlouva uzavřená osobou v postavení ručitele;

k)	„ručitelem“ se rozumí osoba, která pro účely splnění jakýchkoli závazků ve prospěch věřitele zajištěných zástavní smlouvou nebo jinou smlouvou poskytne nebo vystaví ručení, záruku vyplatitelnou na první požádání, záložní akreditiv nebo jakoukoli jinou formu úvěrového pojištění;

„vrtulníkem“ se rozumí letadlo těžší než vzduch (kromě letadel používaných vojenskými, celními nebo policejními službami) schopné letu hlavně působením aerodynamických sil vznikajících na jednom nebo více rotorech, jejichž osy jsou v podstatě svislé, kterému příslušný letecký úřad vydal typové osvědčení pro přepravu

i)	minimálně pěti (5) osob včetně posádky nebo

ii)	zboží o hmotnosti přes 450 kilogramů, spolu s veškerým instalovaným, zabudovaným nebo připojeným příslušenstvím, částmi a zařízením (kromě rotorů) a všemi k tomu příslušnými daty, příručkami a záznamy;

„událostí související s insolvencí“ se rozumí

i)	zahájení konkurzního řízení nebo

ii)	vyhlášení záměru zastavit platby nebo skutečné zastavení plateb dlužníkem, pokud využití práva věřitele zahájit proti dlužníkovi konkurzní řízení nebo uplatnit opravné prostředky podle úmluvy brání nebo vylučuje právo nebo opatření státu;

„nadřazenou pravomocí v případě konkurzu“ se rozumí smluvní stát, v němž se nachází těžiště hlavních dlužníkových nároků, který je pro tento účel považován za místo statutárního sídla dlužníka, nebo pokud takové sídlo neexistuje, za místo, kde je dlužník zapsán v obchodním rejstříku nebo kde je založen, pokud není doloženo něco jiného;

o)	„registračním orgánem“ se rozumí vnitrostátní orgán nebo úřad pro registraci společných značek, který vede ve smluvním státě registr letadel a odpovídá za registraci a rušení registrace letadel v souladu s Chicagskou úmluvou, a

p)	„státem registru“ se rozumí v případě letadel stát, v jehož národním registru je letadlo zapsáno, nebo stát, v němž se nachází úřad pro registraci společných značek, který vede registr letadel.

Článek II

Použití úmluvy na letecké předměty

1. Úmluva se použije na letecké předměty, jak určují podmínky tohoto protokolu.

2. Úmluva a tento protokol se společně nazývají Úmluva o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení používaná na letecké předměty.

Článek III

Použití úmluvy na prodeje

Tato ustanovení úmluvy se použijí, jako kdyby odkazy na smlouvu, kterou byl založen nebo poskytnut mezinárodní nárok, byly odkazy na smlouvu o prodeji a jako kdyby odkazy na mezinárodní nárok, potenciální mezinárodní nárok, dlužníka a věřitele byly odkazy na prodej, potenciální prodej, prodávajícího a kupujícího:

—	články 3 a 4,

—	ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a),

—	ustanovení čl. 19 odst. 4,

—	ustanovení čl. 20 odst. 1 (na registraci smlouvy o prodeji nebo potenciálního prodeje),

—	ustanovení čl. 25 odst. 2 (na potenciální prodej) a

—	článek 30.

Na smlouvy o prodeji a potenciální prodeje se kromě toho použijí obecná ustanovení článků 1 a 5, kapitol IV až VII, článku 29 (kromě čl. 29 odst. 3, který se nahrazuje čl. XIV odst. 1 a 2), kapitol X a XII (kromě článku 43) a kapitol XIII a XIV (kromě článku 60).

Článek IV

Oblast působnosti

1. Aniž je dotčen čl. 3 odst. 1 úmluvy, použije se úmluva také na vrtulník nebo na drak letadla zaregistrovaný v registru letadel smluvního státu, který je státem registru, a pokud je tato registrace provedena podle smlouvy o registraci letadla, považuje se za uskutečněnou v okamžiku uzavření smlouvy.

2. Pro účely definice „vnitřní transakce“ v článku 1 úmluvy

a)	se drak letadla nachází ve státě registrace letadla, jehož součástí je;

b)	letecký motor se nachází ve státě registrace letadla, do kterého je instalován, nebo když není instalován do letadla, v němž se fyzicky nachází, a

c)	vrtulník se nachází ve státě jeho registrace v okamžiku uzavření smlouvy, kterou byl založen nebo poskytnut mezinárodní nárok.

3. Strany mohou písemnou smlouvou vyloučit použití článku XI a v rámci svých vzájemných vztahů se odchýlit od jakýchkoli ustanovení tohoto protokolu s výjimkou čl. IX odst. 2 až 4 nebo pozměnit jejich účinek.

Článek V

Formality, účinky a registrace smluv o prodeji

1. Pro účely tohoto protokolu je smlouvou o prodeji smlouva, která

a)	je písemná;

b)	vztahuje se na letecký předmět, s nímž má prodávající právo nakládat, a

c)	umožňuje identifikaci leteckého předmětu v souladu s tímto protokolem.

2. Smlouvou o prodeji se v souladu s jejími podmínkami převádí nárok prodávajícího na letecký předmět na kupujícího.

3. Registrace smlouvy o prodeji zůstává v platnosti na dobu neurčitou. Registrace potenciálního prodeje zůstává v platnosti, dokud není zrušena nebo neuplyne v ní případně stanovená doba.

Článek VI

Zastupitelské oprávnění

Osoba může uzavřít smlouvu nebo prodat a zaregistrovat mezinárodní nárok na letecký předmět nebo prodej takového předmětu formou zastoupení, svěřenectví nebo jiného zastupitelského oprávnění. V takovém případě je uvedená osoba oprávněná uplatňovat práva a nároky podle úmluvy.

Článek VII

Popis leteckých předmětů

Popis leteckého předmětu, který obsahuje sériové číslo jeho výrobce, jméno výrobce a označení modelu, je nutný a postačující k identifikaci předmětu pro účely čl. 7 písm. c) úmluvy a čl. V odst. 1 písm. c) tohoto protokolu.

Článek VIII

Volba práva

1. Tento článek se použije, jen pokud smluvní stát učinil prohlášení podle čl. XXX odst. 1.

2. Smluvní strany dohody nebo smlouvy o prodeji, příslušné záruční smlouvy nebo smlouvy o podřízenosti se mohou dohodnout na právu, kterým se mají zcela nebo zčásti řídit jejich smluvní práva a povinnosti.

3. Pokud se nedohodnou jinak, je odkaz v předchozím odstavci na právo zvolené smluvními stranami odkazem na vnitrostátní právní normy jmenovaného státu, nebo když je tento stát tvořen několika územními jednotkami, na vnitrostátní právo jmenované územní jednotky.

KAPITOLA II

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY V PŘÍPADĚ NEPLNĚNÍ ZÁVAZKŮ, PRIORITY A POSTOUPENÍ

Článek IX

Změna ustanovení o opravných prostředcích v případě neplnění závazků

1. Kromě opravných prostředků stanovených v kapitole III úmluvy může věřitel v rozsahu, v jakém s tím někdy dlužník vyslovil souhlas, a za okolností blíže určených v předmětné kapitole

a)	zařídit zrušení registrace letadla a

b)	zařídit vývoz a fyzický přesun leteckého předmětu z území, na kterém se nachází.

2. Věřitel neuplatní opravné prostředky uvedené v předchozím odstavci bez předchozího písemného souhlasu držitele jakéhokoli registrovaného nároku, který má vyšší prioritu než nárok věřitele.

3. Ustanovení čl. 8 odst. 3 úmluvy se nepoužijí na letecké předměty. Každý opravný prostředek přiznaný úmluvou ve vztahu k leteckému předmětu se uplatní obchodně přiměřeným způsobem. Za uplatněný obchodně přiměřeným způsobem se opravný prostředek považuje, pokud je uplatněn v souladu s ustanovením smlouvy a toto ustanovení není zjevně nepřiměřené.

4. Má se za to, že strana přijímající zástavu, která poskytne zúčastněným stranám deset nebo více pracovních dnů předem písemné oznámení o potenciálním prodeji nebo pronájmu, splnila požadavek na zaslání „přiměřeného předchozího oznámení“ stanovený v čl. 8 odst. 4 úmluvy. Výše uvedené ustanovení nebrání straně přijímající a straně poskytující zástavu ani ručiteli souhlasit s delší lhůtou předchozího oznámení.

5. Registrační orgán ve smluvním státě vyhoví, s výhradou jakýchkoli použitelných bezpečnostních právních předpisů, žádosti o zrušení registrace a vývoz, pokud

a)	je žádost řádně podána oprávněnou stranou v souladu se zaevidovaným neodvolatelným povolením ke zrušení registrace a vývozu;

b)	oprávněná strana doloží registračnímu orgánu, když o to uvedený orgán požádá, že všechny registrované nároky s vyšší prioritou než nárok věřitele, v jehož prospěch bylo povolení vydáno, byly uspokojeny nebo že držitelé těchto nároků souhlasili se zrušením registrace a vývozem.

6. Strana přijímající zástavu, která navrhuje provést zrušení registrace a vývoz letadla podle odstavce 1 jinak než na základě soudního příkazu, poskytne přiměřené předchozí oznámení o navrhovaném zrušení registrace a vývozu

a)	zúčastněným stranám uvedeným v čl. 1 písm. m) bodech i) a ii) úmluvy a

b)	zúčastněným stranám uvedeným v čl. 1 písm. m) bodě iii) úmluvy, které podaly v přiměřené době před zrušením registrace a vývozem straně přijímající zástavu oznámení o svých právech.

Článek X

Změna ustanovení o předběžných opatřeních do doby, než bude o otázkách rozhodnuto

1. Tento článek se použije, jen pokud smluvní stát učinil prohlášení podle čl. XXX odst. 2, a v rozsahu stanoveném v tomto prohlášení.

2. Pro účely čl. 13 odst. 1 úmluvy se „rychlým“ v souvislosti se získáním předběžného opatření rozumí takový počet pracovních dnů od data podání žádosti o předběžné opatření, který je stanoven v prohlášení učiněném smluvním státem, v němž je žádost podána.

3. Ustanovení čl. 13 odst. 1 úmluvy se použijí s přidáním následujícího písmene hned za písmeno d):

„e)	pokud se někdy dlužník a věřitel konkrétně na tom dohodnou, o prodeji a využití výnosů z něj plynoucích“ a čl. 43 odst. 2 se použije s vložením slov „a e)“ za slova „čl. 13 odst. 1 písm. d)“.

4. Vlastnictví nebo jakýkoli jiný nárok dlužníka přecházející při prodeji podle předchozího odstavce jsou oproštěné od všech jiných nároků, které mají podle ustanovení článku 29 úmluvy přednost před mezinárodním nárokem věřitele.

5. Věřitel a dlužník nebo jakákoli jiná zúčastněná strana se mohou písemně dohodnout, že vyloučí použití čl. 13 odst. 2 úmluvy.

6. Pokud jde o opravné prostředky podle čl. IX odst. 1:

registrační orgán nebo případně jiné správní orgány smluvního státu je poskytnou nejpozději pět pracovních dnů potom, co věřitel těmto orgánům oznámí, že bylo vydáno předběžné opatření uvedené v čl. IX odst. 1, nebo v případě, kdy předběžné opatření vydává zahraniční soud, že bylo uznáno soudem dotčeného smluvního státu a že je věřitel oprávněn získat tyto opravné prostředky v souladu s úmluvou, a

b)	příslušné orgány nabídnou věřiteli rychle spolupráci a pomoc při uplatnění těchto opravných prostředků v souladu s použitelnými bezpečnostními právními předpisy v letectví.

7. Odstavce 2 a 6 se nedotknou žádných použitelných bezpečnostních právních předpisů v letectví.

Článek XI

Opravné prostředky při insolvenci

1. Tento článek se použije, jen pokud smluvní stát představující nadřazenou soudní pravomoc pro případ insolvence učinil prohlášení podle čl. XXX odst. 3.

2. Při výskytu události související s insolvencí správce konkurzní podstaty nebo případně dlužník předá, s výhradou odstavce 7, držbu leteckého předmětu nejpozději do toho z následujících dat, které nastane nejdříve:

a)	konec čekací doby a

b)	datum, od kterého by byl věřitel oprávněn ujmout se držby leteckého předmětu, pokud by se nepoužil tento článek.

3. Pro účely tohoto článku se „čekací dobou“ rozumí doba uvedená v prohlášení smluvního státu, který představuje nadřazenou soudní pravomoc pro případ insolvence.

4. Odkazy v tomto článku na „správce konkurzní podstavy“ jsou odkazy na takovou osobu v jejím úředním, nikoli soukromém postavení.

5. Dokud a jestliže není věřiteli poskytnuta příležitost, aby se ujal držby podle odstavce 2:

a)	správce konkurzní podstaty nebo případně dlužník uchovává letecký předmět a udržuje jej a jeho hodnotu v souladu se smlouvou a

b)	věřitel je oprávněn požádat o jakoukoli jinou formu předběžného opatření, které je podle použitelného práva dostupné.

6. Písmeno a) předchozího odstavce nevylučuje používání leteckého předmětu podle podmínek předepsaných pro uchování leteckého předmětu, jeho údržbu a udržování jeho hodnoty.

7. Správce konkurzní podstaty nebo případně dlužník si může zachovat držbu leteckého předmětu, pokud ve lhůtě stanovené v odstavci 2 napravil všechny případy neplnění kromě neplnění představovaného zahájením konkurzního řízení a souhlasil s plněním všech budoucích povinností podle smlouvy. Další čekací doba pro případ neplnění takových budoucích povinností se neposkytne.

8. Pokud jde o opravné prostředky podle čl. IX odst. 1:

a)	registrační orgán nebo případně jiné správní orgány smluvního státu je poskytnou nejpozději pět pracovních dnů potom, co věřitel těmto orgánům oznámí, že je oprávněn získat tyto opravné prostředky v souladu s úmluvou, a

b)	příslušné orgány nabídnou věřiteli rychle spolupráci a pomoc při uplatnění těchto opravných prostředků v souladu s použitelnými bezpečnostními právními předpisy v letectví.

9. Uplatnění žádných opravných prostředků povolených úmluvou nebo tímto protokolem nesmí být zabráněno nebo odloženo na dobu po datu stanoveném v odstavci 2.

10. Žádné závazky dlužníka podle smlouvy nesmí být změněny bez souhlasu věřitele.

11. Nic v předchozím odstavci nelze vykládat jako dotýkající se pravomoci správce konkurzní podstaty smlouvu ukončit, pokud takovou pravomoc podle použitelného práva má.

12. Při konkurzním řízení nemají žádná práva nebo nároky, s výjimkou mimosmluvních práv nebo nároků týkajících se kategorií, na které se vztahuje prohlášení podle čl. 39 odst. 1, přednost před registrovanými nároky.

13. Úmluva ve znění článku IX tohoto protokolu se použije na uplatnění jakýchkoli opravných prostředků podle tohoto článku.

2. Při výskytu události související s insolvencí správce konkurzní podstaty nebo případně dlužník oznámí věřiteli na jeho žádost ve lhůtě stanovené v prohlášení smluvního státu podle čl. XXX odst. 3, zda

a)	odstraní všechny případy neplnění závazků kromě neplnění představovaného zahájením konkurzního řízení a zavazuje se splnit všechny budoucí povinnosti podle smlouvy a dokumentace týkající se příslušné transakce nebo

b)	poskytne věřiteli příležitost, aby se ujal držby leteckého předmětu v souladu s použitelným právem.

3. Použitelné právo uvedené v písmeni b) předcházejícího odstavce může dávat soudu možnost, aby požádal o přijetí jakéhokoli dalšího opatření nebo o poskytnutí jakékoli další záruky.

4. Věřitel předloží důkazy o svých požadavcích a doklad o tom, že jeho mezinárodní nárok byl zaregistrován.

5. Jestliže správce konkurzní podstaty nebo případně dlužník nepodá oznámení podle odstavce 2 nebo pokud správce konkurzní podstaty nebo dlužník prohlásí, že poskytne věřiteli příležitost, aby se ujal držby leteckého předmětu, ale neučiní tak, soud může povolit věřiteli, aby se ujal držby leteckého předmětu za podmínek, jaké může soud stanovit, a může dále požadovat přijetí jakýchkoli dalších opatření nebo poskytnutí jakékoli další záruky.

6. Letecký předmět se neprodá do doby, než soud rozhodne o požadavku a mezinárodním nároku.

Článek XII

Pomoc v případě insolvence

1. Tento článek se použije, jen pokud smluvní stát učinil prohlášení podle čl. XXX odst. 1.

2. Soudy smluvního státu, v němž se letecký předmět nachází, v maximální možné míře umožněné právem smluvního státu spolupracují při provádění ustanovení článku XI se zahraničními soudy a zahraničními správci konkurzní podstaty.

Článek XIII

Povolení ke zrušení registrace a vývozu

1. Tento článek se použije, jen pokud smluvní stát učinil prohlášení podle čl. XXX odst. 1.

2. Jestliže dlužník vydal neodvolatelné povolení ke zrušení registrace a vývozu, které v podstatě odpovídá formě přiložené k tomuto protokolu, a předložil toto povolení k zápisu registračnímu orgánu, povolení se takto zaregistruje.

3. Osoba, v jejíž prospěch bylo povolení vydáno (dále jen „oprávněná strana“), nebo jí oficiálně jmenovaná strana je jedinou osobou, která je oprávněná uplatnit opravné prostředky uvedené v čl. IX odst. 1, a může tak učinit jen v souladu s povolením a použitelnými bezpečnostními právními předpisy v letectví. Dlužník nesmí toto povolení zrušit bez písemného souhlasu oprávněné strany. Registrační orgán na žádost oprávněné strany povolení z registru odstraní.

4. Registrační orgán a jiné správní orgány ve smluvních státech nabídnou oprávněné straně rychlou spolupráci a pomoc při uplatnění opravných prostředků uvedených v článku IX.

Článek XIV

Změna ustanovení o prioritě

1. Kupující, který kupuje letecký předmět na základě registrované smlouvy, získá svůj nárok na uvedený předmět jako oproštěný od jakéhokoli následně registrovaného nároku nebo neregistrovaného nároku, i když ve skutečnosti o neregistrovaném nároku věděl.

2. Kupující leteckého předmětu získá svůj nárok na uvedený předmět s výhradou nároku, který byl v době koupě zaregistrovaný.

3. Vlastnictví nebo jiné právo či nárok na letecký motor nejsou dotčeny jeho instalací nebo vyjmutím z letadla.

4. Ustanovení čl. 29 odst.7 úmluvy se použijí na jinou položku než předmět, která byla instalována do draku letadla, leteckého motoru nebo vrtulníku.

Článek XV

Změna ustanovení o postoupení

Ustanovení čl. 33 odst. 1 úmluvy se použijí, jako by bylo za písmeno b) přidáno toto:

„a c) dlužník písemně souhlasil, bez ohledu na to, zda byl nebo nebyl souhlas udělen před poskytnutím nebo zda označuje postupníka.“

Článek XVI

Ustanovení týkající se dlužníka

1. Nedojde-li k neplnění závazku ve smyslu článku 11 úmluvy, má dlužník právo na nerušenou držbu a využívání předmětu v souladu se smlouvou a ve vztahu

a)	ke svému věřiteli a držiteli jakéhokoli nároku, od něhož je dlužník oproštěn podle čl. 29 odst. 4 úmluvy nebo ve funkci kupujícího podle čl. XIV odst. 1 tohoto protokolu, pokud se dlužník nedohodl jinak, a

b)	k držiteli jakéhokoli nároku, ve vztahu k němuž je dlužníkovo právo nebo nárok podřízené podle čl. 29 odst. 4 úmluvy nebo ve funkci kupujícího podle čl. XIV odst. 2 tohoto protokolu, avšak jen pokud s tím tento držitel souhlasil.

2. Nic v úmluvě nebo v tomto protokolu se nedotýká odpovědnosti věřitele za jakékoli porušení smlouvy podle použitelného práva, pokud se smlouva týká leteckého předmětu.

KAPITOLA III

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE REGISTRU MEZINÁRODNÍCH NÁROKŮ NA LETECKÉ PŘEDMĚTY

Článek XVII

Orgán dozoru a registrátor

1. Orgán dozoru je mezinárodní subjekt jmenovaný v usnesení, které přijala diplomatická konference pro přijetí úmluvy o mobilním zařízení a leteckého protokolu.

2. Není-li mezinárodní subjekt uvedený v předchozím odstavci schopen a ochoten působit jako orgán dozoru, svolá se konference signatářů a smluvních států, aby jmenovala jiný orgán dozoru.

3. Orgán dozoru, jeho činitelé a zaměstnanci požívají imunitu před soudním a správním řízením, stanovenou na základě norem, které se na ně vztahují jako na mezinárodní subjekty nebo jinak.

4. Orgán dozoru může ustavit komisi odborníků vybraných z osob, které navrhly signatářské nebo smluvní státy a které mají potřebnou kvalifikaci a zkušenosti, a pověřit ji úkolem pomáhat orgánu dozoru při plnění jeho funkcí.

5. První registrátor povede mezinárodní registr po dobu pěti let od vstupu tohoto protokolu v platnost. Pak registrátora jmenuje nebo znovu jmenuje v pravidelných pětiletých intervalech orgán dozoru.

Článek XVIII

První pravidla

První pravidla přijme orgán dozoru tak, aby vstoupila v platnost v den, kdy v platnost vstoupí tento protokol.

Článek XIX

Určená kontaktní místa

1. S výhradou odstavce 2 může smluvní stát kdykoli jmenovat subjekt nebo subjekty na svém území do funkce kontaktního místa nebo kontaktních míst, přes která jsou zasílány nebo mohou být zasílány mezinárodnímu registru informace nutné pro registrace, kromě registrace národního nároku nebo práva či nároku podle článku 40 v obou případech vznikajících podle právních předpisů jiného státu.

2. Určení provedené podle předchozího odstavce může povolit, nikoli vynucovat využívání jmenovaného kontaktního místa nebo kontaktních míst pro sdělování informací požadovaných pro registraci v souvislosti s leteckými motory.

Článek XX

Dodatečné změny ustanovení o registru

1. Pro účely čl. 19 odst. 6 úmluvy je vyhledávacím kritériem u leteckého předmětu jméno jeho výrobce, sériové číslo výrobce a označení jeho modelu, doplněné s ohledem na nezbytnost zajistit jednoznačnost. Tyto doplňkové informace jsou blíže určeny v pravidlech.

2. Pro účely čl. 25 odst. 2 úmluvy a za okolností v něm popisovaných přijme držitel registrovaného potenciálního mezinárodního nároku nebo registrovaného potenciálního postoupení mezinárodního nároku, v jehož prospěch byl potenciální prodej zaregistrován, v rámci své pravomoci opatření, aby zajistil zrušení registrace nejpozději do pěti pracovních dnů po obdržení žádosti popisované v uvedeném odstavci.

3. Poplatky uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. h) úmluvy se stanoví tak, aby uhradily přiměřené náklady na zřízení, provoz a registrační činnost mezinárodního registru a přiměřené náklady orgánu dozoru, které jsou spojené s výkonem jeho funkcí, uplatňováním jeho pravomocí a plněním povinností předpokládaných článkem 17 odst. 2 úmluvy.

4. Centralizované funkce mezinárodního registru vykonává a řídí registrátor nepřetržitě 24 hodin denně. Jednotlivá kontaktní místa fungují alespoň během pracovní doby platné na jejich území.

5. Výše pojištění nebo finanční záruky, které jsou uvedeny v čl. 28 odst. 4 úmluvy, se stanoví pro každou událost tak, aby nebyla nižší než maximální hodnota leteckého předmětu podle rozhodnutí orgánu dozoru.

6. Nic v úmluvě nebrání registrátorovi sjednat si pojištění nebo finanční záruku pokrývající události, za které registrátor nenese odpovědnost podle článku 28 úmluvy.

KAPITOLA IV

SOUDNÍ PRAVOMOC

Článek XXI

Změna ustanovení o soudní pravomoci

Pro účely článku 43 úmluvy a s výhradou článku 42 úmluvy má soud smluvního státu pravomoc i v případě, kdy je daným předmětem vrtulník nebo drak letadla, jehož státem registru je předmětný stát.

Článek XXII

Vzdání se svrchované imunity

1. S výhradou odstavce 2 je vzdání se svrchované imunity před pravomocí soudů uvedených v článku 42 nebo 43 úmluvy nebo v souvislosti s vymáháním práv a nároků, které se týkají leteckého předmětu podle úmluvy, závazné, a pokud byly splněny další podmínky této soudní pravomoci a vymáhání, je platné pro uplatnění pravomoci a povolení vymáhání v závislosti na okolnostech.

2. Vzdání se podle předchozího odstavce musí být provedeno písemně a obsahovat popis leteckého předmětu.

KAPITOLA V

VZTAH K JINÝM ÚMLUVÁM

Článek XXIII

Vztah k Úmluvě o mezinárodním uznávání práv k letadlům

Úmluva nahradí pro smluvní stát, který je smluvní stranou Úmluvy o mezinárodním uznávání práv k letadlům, podepsané v Ženevě dne 19. června 1948, předmětnou úmluvu v částech týkajících se letadel, jak jsou vymezená v tomto protokolu, a leteckých předmětů. Avšak v případě práv a nároků, na které se úmluva nevztahuje nebo kterých se nedotýká, ženevskou úmluvu nenahradí.

Článek XXIV

Vztah k Úmluvě o sjednocení některých pravidel pro předběžné zabavení letadla

1. Úmluva nahradí pro smluvní stát, který je smluvní stranou Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro předběžné zabavení letadla, podepsané v Římě dne 29. května 1933, předmětnou úmluvu v částech týkajících se letadel, jak jsou vymezená v tomto protokolu.

2. Smluvní stát, který je smluvní stranou výše uvedené úmluvy, může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto protokolu prohlásit, že nebude používat tento článek.

Článek XXV

Vztah k Úmluvě UNIDROIT o mezinárodním finančním leasingu

Úmluva nahradí Úmluvu UNIDROIT o mezinárodním finančním leasingu, podepsanou v Ottawě dne 28. května 1988, v částech týkajících se leteckých předmětů.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek XXVI

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení

1. Tento protokol je otevřen k podpisu v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001 státům, které se zúčastnily diplomatické konference o přijetí úmluvy o mobilním zařízení a leteckého protokolu, konané v Kapském Městě od 29. října do 16. listopadu 2001. Po 16. listopadu 2001 je tento protokol otevřen k podpisu všem státům na ředitelství Mezinárodního ústavu pro sjednocení mezinárodního práva soukromého (UNIDROIT) v Římě až do jeho vstupu v platnost podle článku XXVIII.

2. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy, které jej podepsaly.

3. Kterýkoli stát, který tento protokol nepodepíše, k němu může kdykoli přistoupit.

4. Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení se uskuteční uložením odpovídající listiny u depozitáře.

5. Stát se nemůže stát smluvní stranou tohoto protokolu, pokud se nestane také smluvní stranou úmluvy.

Článek XXVII

Organizace regionální hospodářské integrace

1. Organizace regionální hospodářské integrace, která je tvořena svrchovanými státy a má pravomoc nad určitými otázkami upravovanými tímto protokolem, může rovněž podepsat, přijmout, schválit nebo přistoupit k tomuto protokolu. Organizace regionální hospodářské integrace má v takovém případě práva a povinnosti smluvního státu v rozsahu své pravomoci, kterou má uvedená organizace nad záležitostmi upravovanými tímto protokolem. Když je počet smluvních států náležitý z pohledu tohoto protokolu, organizace regionální hospodářské spolupráce se nepočítá za smluvní stát navíc k jeho členským státům, které jsou zároveň smluvními státy.

2. Organizace regionální hospodářské integrace vydá při podpisu, přijetí, schválení nebo přistoupení prohlášení ukládané u depozitáře, jež blíže určí záležitosti upravované tímto protokolem, pro které na ni její členské státy přenesly pravomoc. Organizace regionální hospodářské spolupráce neprodleně oznámí depozitáři každou změnu v rozdělení pravomoci, včetně nově přenesené pravomoci, které byly specifikovány v prohlášení podle tohoto odstavce.

3. Jakýkoli odkaz na „smluvní stát“ nebo „smluvní státy“ nebo na „stát, který je smluvní stranou“ nebo „státy, které jsou smluvními stranami“ tohoto protokolu se vztahuje stejným způsobem na organizaci regionální hospodářské spolupráce, když to kontext vyžaduje.

Článek XXVIII

Vstup v platnost

1. Tento protokol vstoupí v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí tří měsíců od data uložení osmé listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, avšak pouze pro státy, které takovou listinu uložily.

2. Pro ostatní státy vstoupí tento protokol v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí tří měsíců od data uložení jejich listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

Článek XXIX

Územní jednotky

1. Pokud má smluvní stát územní jednotky s odlišnými systémy práva použitelnými na záležitosti, kterými se zabývá tento protokol, může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení prohlásit, že se tento protokol vztahuje na všechny jeho územní jednotky nebo jen na jednu nebo několik z nich, a může pak kdykoli své prohlášení změnit vydáním jiného prohlášení.

2. Každé takové prohlášení uvede výslovně územní jednotky, na které se tento protokol vztahuje.

3. Pokud smluvní stát neučinil žádné prohlášení podle odstavce 1, vztahuje se tento protokol na všechny územní jednotky tohoto státu.

4. Pokud smluvní stát rozšiřuje použitelnost tohoto protokolu na jednu nebo více svých územních jednotek, může prohlášení povolená podle tohoto protokolu učinit ke každé takové územní jednotce a přitom prohlášení k jedné územní jednotce se může od prohlášení k jiné územní jednotce lišit.

5. Když se prohlášením podle odstavce 1 rozšíří použitelnost tohoto protokolu na jednu nebo více územních jednotek smluvního státu:

má se za to, že se dlužník nachází ve smluvním státě, jen pokud je zapsán v obchodním rejstříku nebo byl založen podle právních předpisů platných v územní jednotce, na kterou se úmluva a tento protokol vztahuje, nebo pokud má sídlo zapsané v obchodním rejstříku nebo statutární sídlo, správní ústředí, místo podnikání nebo obvyklé bydliště v územní jednotce, na kterou se úmluva a tento protokol vztahuje;

b)	jakýkoli odkaz na umístění předmětu ve smluvním státě odkazuje na místo předmětu v územní jednotce, na kterou se úmluva a tento protokol vztahuje, a

jakýkoli odkaz na správní orgány v uvedeném smluvním státě se vykládá jako odkaz na správní orgány s pravomocí pro územní jednotku, na kterou se úmluva a tento protokol vztahuje, a jakýkoli odkaz na národní registr nebo registrační orgán v uvedeném smluvním státě se vykládá jako odkaz na platný registr letadel nebo registrační orgán s pravomocí pro územní jednotku nebo územní jednotky, na které se vztahuje úmluva a tento protokol.

Článek XXX

Prohlášení k některým ustanovením

1. Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto protokolu prohlásit, že bude používat kterýkoli jeden nebo více z článků VIII, XII a XIII tohoto protokolu.

2. Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto protokolu prohlásit, že bude zcela nebo zčásti používat článek X tohoto protokolu. Pokud učiní takové prohlášení k čl. X odst. 2, stanoví dobu v tomto odstavci požadovanou.

3. Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto protokolu prohlásit, že bude v plném rozsahu používat alternativu A nebo v plném rozsahu alternativu B článku XI, a v takovém případě rovněž stanoví druhy případného konkurzního řízení, na které se budou používat ustanovení alternativy A, a druhy případného konkurzního řízení, na které se budou používat ustanovení alternativy B. Smluvní stát, který učiní prohlášení podle tohoto odstavce, stanoví dobu požadovanou v článku XI.

4. Soudy smluvních států použijí článek XI v souladu s prohlášením smluvního státu, který představuje nadřazenou soudní pravomoc pro případ insolvence.

5. Smluvní stát může při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto protokolu prohlásit, že nebude zcela nebo zčásti používat ustanovení článku XXI. Prohlášení stanoví, za jakých podmínek bude předmětný článek používán v případě, že bude používán zčásti, nebo jinak jaké jiné formy předběžného opatření budou používány.

Článek XXXI

Prohlášení podle úmluvy

Prohlášení učiněná podle úmluvy, včetně prohlášení učiněných podle článků 39, 40, 50, 53, 54, 55, 57, 58 a 60 úmluvy, se považují za učiněná také podle tohoto protokolu, pokud není uvedeno jinak.

Článek XXXII

Výhrady a prohlášení

1. K tomuto protokolu nesmí být činěny žádné výhrady, mohou však být přijímána prohlášení povolená podle článků XXIV, XXIX, XXX, XXXI, XXXIII a XXXIV v souladu s těmito ustanoveními.

2. Každé prohlášení nebo následné prohlášení či odvolané prohlášení učiněné podle tohoto protokolu se písemně oznámí depozitáři.

Článek XXXIII

Následná prohlášení

1. Stát, který je smluvní stranou, může učinit kdykoli po datu, kdy tento protokol pro něj vstoupí v platnost, následné prohlášení v souladu s článkem XXXI, kromě prohlášení podle článku 60 úmluvy, tím, že je oznámí depozitáři.

2. Každé takové následné prohlášení je platné od prvního dne v měsíci, který následuje po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy depozitář obdrží oznámení.

Je-li v oznámení stanoveno delší období pro vstup prohlášení v platnost, platí po uplynutí tohoto delšího období ode dne, kdy depozitář obdrží oznámení.

3. Bez ohledu na předchozí odstavce se tento protokol nadále používá, jako kdyby nebylo učiněno žádné následné prohlášení, v souvislosti se všemi právy a nároky vzniklými před datem vstupu každého takového následného prohlášení v platnost.

Článek XXXIV

Odvolání prohlášení

1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou tohoto protokolu a učinil podle tohoto protokolu jiné prohlášení než prohlášení v souladu s článkem XXXI podle článku 60 úmluvy, může toto prohlášení kdykoli odvolat oznámením zaslaným depozitáři. Odvolání vstoupí v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy depozitář oznámení obdrží.

2. Bez ohledu na předchozí odstavec se tento protokol nadále používá, jako kdyby nebylo prohlášení odvoláno, v souvislosti se všemi právy a nároky vzniklými před datem vstupu tohoto prohlášení v platnost.

Článek XXXV

Vypovězení

1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou, může tento protokol vypovědět písemným oznámením zaslaným depozitáři.

2. Každé takové vypovězení vstoupí v platnost prvního dne v měsíci následujícím po uplynutí dvanácti měsíců ode dne, kdy depozitář oznámení obdrží.

3. Bez ohledu na předchozí odstavce se tento protokol nadále používá, jako kdyby nebyl vypovězen, v souvislosti se všemi právy a nároky vzniklými před datem vstupu vypovězení v platnost.

Článek XXXVI

Konference o přezkumu, změny a související záležitosti

1. Depozitář vypracuje po konzultaci s orgánem dozoru pro státy, které jsou smluvními státy, každý rok, nebo když si to vyžádají okolnosti, zprávu o způsobu fungování mezinárodního režimu zavedeného úmluvou ve znění tohoto protokolu. Při přípravě těchto zpráv vezme depozitář v úvahu zprávy orgánu dozoru o fungování mezinárodního registračního systému.

2. Na žádost nejméně pětadvaceti procent států, které jsou smluvními stranami, depozitář po konzultaci s orgánem dozoru čas od času svolá konferenci o přezkumu k posouzení

a)	praktického fungování úmluvy ve znění tohoto protokolu a její účinnosti při podpoře financování prostřednictvím aktiv a pronájmu předmětů, na které se vztahují její podmínky;

b)	soudního výkladu a uplatňování podmínek tohoto protokolu a pravidel;

c)	fungování mezinárodního registračního systému, činnosti registrátora a dohledu, který nad ním vykonává orgán dozoru, s přihlédnutím ke zprávám orgánu dozoru, a

d)	vhodnosti jakýchkoli změn v tomto protokolu nebo systému mezinárodního registru.

3. Každá změna tohoto protokolu je schválena nejméně dvoutřetinovou většinou států, které jsou účastníky konference uvedené v předchozím odstavci, a vstoupí pak v platnost pro státy, které ratifikovaly, přijaly nebo schválily takovou změnu, pokud ji ratifikovalo, přijalo nebo schválilo osm států v souladu s ustanoveními článku XXVIII o vstupu protokolu v platnost.

Článek XXXVII

Depozitář a jeho funkce

1. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení se uloží v Mezinárodním ústavu pro sjednocení soukromého práva (UNIDROIT), který je jmenován depozitářem.

2. Depozitář

informuje všechny smluvní státy o

i)	každém novém podpisu nebo uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, spolu s příslušným datem,

ii)	datu vstupu tohoto protokolu v platnost,

iii)	každém prohlášení učiněném v souladu s tímto protokolem, spolu s příslušným datem,

iv)	odvolání nebo změně každého prohlášení, spolu s příslušným datem, a

v)	oznámení o každém vypovězení tohoto protokolu, spolu s příslušným datem a dnem jeho vstupu v platnost;

b)	zasílá ověřené stejnopisy tohoto protokolu všem smluvním státům;

d)	plní další funkce, které jsou u depozitářů obvyklé.

NA DŮKAZ TOHO níže podepsaní zástupci, řádně k tomu zmocnění, podepsali tento protokol.

V Kapském Městě dne šestnáctého listopadu dva tisíce jedna, v jednom vyhotovení v angličtině, arabštině, čínštině, francouzštině, ruštině a španělštině, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, která se potvrdí tím, že společný sekretariát konference pod pravomocí předsedy konference do devadesáti dnů od zde uvedeného data ověří vzájemnou shodu mezi nimi.

PŘÍLOHA

FORMULÁŘ ŽÁDOSTI O NEODVOLATELNÉ POVOLENÍ ZRUŠENÍ REGISTRACE A VÝVOZU

Příloha uvedená v článku XIII

15.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 121/37

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 6. dubna 2009

o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol)

(2009/371/SVV)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 30 odst. 1 písm. b), čl. 30 odst. 2 a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Zřízení Evropského policejního úřadu (Europolu) bylo dohodnuto ve Smlouvě o Evropské unii ze dne 7. února 1992 a upraveno v Úmluvě o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (2).

(2)	Úmluva o Europolu byla předmětem řady změn obsažených ve třech protokolech, které vstoupily v platnost po zdlouhavém ratifikačnímu procesu. Nahrazení úmluvy rozhodnutím tudíž usnadní přijímání případných budoucích změn.

(3)	Zjednodušení a zlepšení právního rámce Europolu může být částečně dosaženo zřízením Europolu jakožto subjektu Unie, který bude financován ze souhrnného rozpočtu Evropské unie, a to s ohledem na následné uplatnění všeobecných předpisů a postupů.

(4)

Nedávno přijaté právní nástroje, kterými jsou zřízeny obdobné subjekty Unie v oblastech spadajících pod hlavu VI Smlouvy o Evropské unii (rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro justiční spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (3) a rozhodnutí Rady 2005/681/SVV ze dne 20. září 2005 o zřízení Evropské policejní akademie (EPA) (4), mají formu rozhodnutí Rady, neboť takováto rozhodnutí lze snadněji přizpůsobit měnícím se okolnostem a novým politickým prioritám.

(5)	Zřízením Europolu jako subjektu Unie financovaného ze souhrnného rozpočtu Evropské unie bude posílena úloha Evropského parlamentu při kontrole Europolu, a to prostřednictvím zapojení Evropského parlamentu do přijímání tohoto rozpočtu, včetně plánu pracovních míst a postupu udělení absolutoria.

(6)	Tím, že se Europol bude řídit obecnými pravidly a postupy, které se vztahují na obdobné subjekty Unie, dojde ke správnímu zjednodušení, což mu umožní uvolnit více zdrojů na jeho klíčové úkoly.

(7)	Dalších zjednodušení a zlepšení činnosti Europolu může být dosaženo prostřednictvím opatření, jejichž cílem je rozšířit možnosti Europolu v oblasti poskytování pomoci a podpory příslušným donucovacím orgánům členských států, aniž by zaměstnancům Europolu byla svěřena výkonná pravomoc.

(8)	Jedním takovým zlepšením je zajistit, aby Europol mohl příslušným orgánům členských států napomáhat při boji s určitými formami závažné trestné činnosti, a to bez současného omezení, že musí existovat konkrétní známky, že jde o zločinné spolčení.

(9)

Zřízení společných vyšetřovacích týmů by mělo být podpořeno a je důležité, aby se do nich mohli zapojit zaměstnanci Europolu. Pro zajištění toho, aby takové zapojení bylo možné v každém členském státě, by mělo být zaručeno, že pro zaměstnance Europolu neplatí imunity, pokud se v podpůrných funkcích zapojují do společných vyšetřovacích týmů. To bude možné po přijetí odpovídajícího nařízení na základě článku 16 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství.

(10)	Je třeba, aby národní jednotky Europolu měly přímý přístup ke všem údajům obsaženým v informačním systému Europolu, aby se předešlo nadbytečným postupům.

(11)

K plnění svých cílů zpracovává Europol osobní údaje automatizovanými prostředky nebo ve strukturovaných ručně vedených spisech. Za tím účelem by měly být přijaty nezbytné kroky k zajištění úrovně ochrany údajů, která by odpovídala přinejmenším úrovni ochrany vyplývající z uplatňování zásad Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, podepsané dne 28. ledna 1981 ve Štrasburku, ve znění pozdějších změn, jakmile budou tyto změny platné v členských státech.

(12)

Rámcové rozhodnutí Rady o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech se použije na předávání osobních údajů členskými státy Europolu. Příslušný soubor ustanovení o ochraně údajů v tomto rozhodnutí nebude uvedeným rámcovým rozhodnutím dotčen a toto rozhodnutí by mělo obsahovat zvláštní ustanovení o ochraně osobních údajů, která upravují tyto záležitosti podrobněji z důvodu zvláštní povahy, funkcí a pravomocí Europolu.

(13)

Je zapotřebí ustanovit inspektora ochrany údajů, který nezávislým způsobem zajistí zákonnost zpracování údajů a soulad s ustanoveními tohoto rozhodnutí týkajícími se zpracování osobních údajů, včetně zpracování osobních údajů zaměstnanců Europolu, které jsou chráněny článkem 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (5).

(14)

Měly by být rozšířeny stávající možnosti Europolu v oblasti vytváření a správy systémů zpracování informací pro podporu jeho úkolů. Tyto dodatečné systémy zpracování informací by měly být zřízeny a provozovány v souladu s obecnými zásadami ochrany údajů obsaženými v Úmluvě Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat ze dne 28. ledna 1981 a v doporučení č. R (87) 15 Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 17. září 1987 prostřednictvím rozhodnutí správní rady schváleného Radou.

(15)	Toto rozhodnutí umožňuje zohlednění zásady přístupu veřejnosti k úředním dokumentům.

(16)	K tomu, aby Europol plnil své úkoly, by měl spolupracovat s evropskými orgány, institucemi a jinými subjekty, včetně Eurojustu, a zaručit odpovídající úroveň ochrany údajů.

(17)

Europol by měl mít možnost uzavírat s institucemi, orgány a jinými subjekty Unie a Společenství dohody nebo pracovní ujednání, aby všechny zúčastněné strany mohly účinněji bojovat se závažnými formami trestné činnosti, které spadají do příslušné pravomoci obou stran, a aby se předešlo zdvojení téže činnosti.

(18)	Možnosti spolupráce Europolu s třetími státy a organizacemi je třeba lépe uspořádat, aby byl zajištěn soulad s všeobecnou politikou Unie v této oblasti, a měla by být přijata nová úprava způsobu této budoucí spolupráce.

(19)	Řízení Europolu je třeba zlepšit zjednodušením postupů, obecnějším určením úkolů správní rady a zavedením obecného pravidla, že veškerá rozhodnutí by měla být přijímána dvoutřetinovou většinou.

(20)	Je rovněž vhodné umožnit zesílenou kontrolu Evropského parlamentu nad Europolem, aby tento byl i nadále plně odpovědnou a transparentní organizací, přičemž musí být patřičně zohledněna potřeba zajistit důvěrnost operativních informací.

(21)	Europol podléhá soudní kontrole podle článku 35 Smlouvy o Evropské unii.

(22)	Aby Europol mohl nadále plnit své úkoly podle svých nejlepších možností, je třeba stanovit pečlivě navržená přechodná opatření.

(23)

Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž zřízení subjektu zodpovědného za spolupráci donucovacích orgánů na úrovni Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Rada přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství a uvedenou v článku 2 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(24)	Toto rozhodnutí dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie,

ROZHODLA TAKTO:

KAPITOLA I

ZŘÍZENÍ A ÚKOLY

Článek 1

Zřízení

1. Toto rozhodnutí nahrazuje ustanovení Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii.

Sídlem Europolu je Haag v Nizozemsku.

2. Europol uvedený v tomto rozhodnutí se považuje za právního nástupce Europolu zřízeného Úmluvou o Europolu.

3. Europol navazuje spolupráci s jedinou národní jednotkou v každém členském státě, která bude zřízena nebo určena v souladu s článkem 8.

Článek 2

Způsobilost k právům a právním úkonům

1. Europol má právní subjektivitu.

2. Europol má v každém členském státě nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, kterou právo tohoto členského státu přiznává právnickým osobám. Europol může zejména nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3. Europol je oprávněn uzavřít s Nizozemským královstvím dohodu o sídle.

Článek 3

Cíl

Cílem Europolu je podporovat a posilovat činnost příslušných orgánů členských států a jejich vzájemnou spolupráci při předcházení a boji proti organizované trestné činnosti, terorismu a dalším formám závažné trestné činnosti, které se dotýkají dvou nebo více členských států.

Pro účely tohoto rozhodnutí se „příslušnými orgány“ rozumí všechny veřejné subjekty v členských státech, které jsou podle vnitrostátního práva odpovědné za předcházení trestné činnosti a boj proti ní.

Článek 4

Působnost

1. Působnost Europolu se vztahuje na organizovanou trestnou činnost, terorismus a další formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze, které se týkají dvou nebo více členských států takovým způsobem, který vzhledem k rozsahu, významu a následkům trestných činů vyžaduje společný postup členských států.

2. Rada na doporučení správní rady stanoví své priority pro Europol, zejména s ohledem na strategickou analýzu a posouzení hrozeb vypracované Europolem.

3. Působnost Europolu se vztahuje také na související trestné činy. Následující trestné činy se považují za související trestné činy:

a)	trestné činy, jejichž účelem je obstarání prostředků pro spáchání trestných činů spadajících do působnosti Europolu;

b)	trestné činy, jejichž účelem je usnadnění nebo dokončení trestných činů spadajících do působnosti Europolu;

c)	trestné činy, jejichž účelem je dosáhnout nepotrestání trestných činů spadajících do působnosti Europolu.

Článek 5

Úkoly

1. Klíčové úkoly Europolu jsou následující:

a)	shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýza a výměna operativních a jiných informací;

b)	bezodkladné informování příslušných orgánů členských států prostřednictvím národní jednotky podle článku 8 o informacích, které se těchto států týkají, a o veškerých zjištěných souvislostech mezi trestnými činy;

c)	napomáhání vyšetřování v členských státech, zejména předáváním veškerých příslušných informací národním jednotkám;

d)	podávání žádostí příslušným orgánům dotčených členských států o zahájení, vedení nebo koordinaci vyšetřování a ve zvláštních případech navrhnutí zřízení společných vyšetřovacích týmů;

e)	poskytování zpravodajských informací a analytické podpory členským státům v souvislosti s významnými mezinárodními událostmi;

f)	vypracování posouzení hrozeb, strategických analýz a všeobecných situačních zpráv, které se týkají jeho cíle, včetně posouzení hrozeb organizované trestné činnosti.

2. Úkoly uvedené v odstavci 1 zahrnují poskytování podpory členským státům při shromažďování a analyzování informací z internetu za účelem pomoci při odhalování trestné činnosti usnadněné nebo spáchané za použití internetu.

3. Europol má dále následující úkoly:

a)	rozvíjet odborné znalosti týkající se vyšetřovacích postupů příslušných orgánů členských států a poskytovat poradenství v oblasti vyšetřování;

b)	poskytovat strategické operativní informace v zájmu napomáhání k účinnému a účelnému použití zdrojů dostupných na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie pro operativní činnosti a podporu takových činností.

4. V souvislosti se svým cílem podle článku 3 může Europol navíc v závislosti na počtu zaměstnanců a rozpočtových zdrojích, které má k dispozici, a v rozsahu vymezeném správní radou poskytovat členským státům pomoc ve formě podpory, poradenství a výzkumu v těchto oblastech:

a)	odborná příprava členů jejich příslušných orgánů, a to popřípadě ve spolupráci s Evropskou policejní akademií;

b)	organizace a vybavení těchto orgánů usnadněním poskytování vzájemné technické podpory mezi členskými státy;

c)	metody předcházení trestné činnosti;

d)	technické a kriminalistické metody a analýzy, jakož i postupy vyšetřování.

5. Europol rovněž působí jako ústředna pro boj proti padělání eura v souladu s rozhodnutím Rady 2005/511/SVV Rady 2005/511/SVV ze dne 12. července 2005 o ochraně eura proti padělání určením Europolu jako ústředny pro boj proti padělání eura (6). Europol rovněž může podporovat koordinaci opatření prováděných příslušnými orgány členských států za účelem potírání padělání eura nebo v rámci společných vyšetřovacích týmů, případně ve spolupráci se subjekty Unie a orgány třetích států. Na žádost může Europol finančně podporovat vyšetřování padělání eura.

Článek 6

Účast na společných vyšetřovacích týmech

1. Zaměstnanci Europolu se v podpůrných funkcích mohou účastnit společných vyšetřovacích týmů, včetně týmů ustanovených podle článku 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech (7), podle článku 13 úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000 (8) nebo podle článku 24 úmluvy o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami ze dne 18. prosince 1997 (9), pokud tyto týmy vyšetřují trestné činy spadající do působnosti Europolu podle článku 4 tohoto rozhodnutí.

Zaměstnanci Europolu mohou v rozsahu stanoveném právem členských států, v nichž je společný vyšetřovací tým nasazen, a v souladu s dohodou uvedenou v odstavci 2 napomáhat ve všech činnostech a vyměňovat informace se všemi členy společného vyšetřovacího týmu podle odstavce 4. Nezúčastňují se však přijímání donucovacích opatření.

2. Administrativní uplatňování účasti zaměstnanců Europolu ve společném vyšetřovacím týmu se stanoví v dohodě mezi ředitelem a příslušnými orgány členských států, které se účastní na společném vyšetřovacím týmu, přičemž jsou zapojeny rovněž národní jednotky. Pravidla pro tyto dohody stanoví správní rada.

3. Pravidla uvedená v odstavci 2 upřesní podmínky, za kterých jsou zaměstnanci Europolu dáváni k dispozici společnému vyšetřovacímu týmu.

4. V souladu s dohodou uvedenou v odstavci 2 mohou zaměstnanci Europolu kontaktovat přímo členy společného vyšetřovacího týmu a v souladu s tímto rozhodnutím předávat členům a vyslaným členům společného vyšetřovacího týmu informace z kterékoliv složky systémů zpracování informací uvedených v článku 10. V případě takového přímého kontaktu o něm Europol současně uvědomí národní jednotky členských států zastoupených v týmu a členských států, které o něm poskytly informace.

5. Informace, které zaměstnanec Europolu získá při účasti ve společném vyšetřovacím týmu, mohou být se souhlasem a na odpovědnost členského státu, který informace poskytl, zařazeny do kterékoli složky systémů zpracování informací uvedených v článku 10 za podmínek stanovených tímto rozhodnutím.

6. Zaměstnanci Europolu podléhají během nasazení společného vyšetřovacího týmu, pokud jde o trestné činy, které jsou na nich spáchány či které spáchají, vnitrostátnímu právu toho členského státu, ve kterém je tým nasazen, které se použije na osoby se srovnatelnými úkoly.

Článek 7

Žádosti Europolu o zahájení trestního vyšetřování

1. Členské státy přijímají žádosti Europolu o zahájení, provedení nebo koordinaci vyšetřování v určitých případech a tyto žádosti náležitě posuzují. Členské státy sdělí Europolu, zda bude požadované vyšetřování zahájeno.

2. Europol uvědomí Eurojust o podání žádosti o zahájení trestního vyšetřování ještě před jejím podáním.

3. Pokud se příslušné orgány členského státu rozhodnou žádosti Europolu nevyhovět, sdělí toto rozhodnutí Europolu spolu s důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly, ledaže nemohou důvody uvést, protože:

a)	by to poškodilo zásadní zájmy národní bezpečnosti nebo

b)	by to ohrozilo úspěch probíhajícího vyšetřování nebo bezpečnost osob.

4. Odpovědi na žádosti Europolu o zahájení, provedení nebo koordinaci vyšetřování v určitých případech, jakož i sdělení výsledků vyšetřování Europolu jsou předávány prostřednictvím příslušných orgánů členských států v souladu s pravidly tohoto rozhodnutí a s příslušnými vnitrostátními právními předpisy.

Článek 8

Národní jednotky

1. Každý členský stát zřídí nebo určí národní jednotku, která bude plnit úkoly stanovené v tomto článku. V každém členském státě je jeden úředník jmenován vedoucím národní jednotky.

2. Národní jednotka je jediným styčným subjektem mezi Europolem a příslušnými orgány členských států. Členské státy však mohou povolit přímý styk mezi určenými příslušnými orgány a Europolem za podmínek stanovených dotyčným členským státem, včetně předchozího zapojení národní jednotky.

Národní jednotka současně od Europolu přijímá všechny informace vyměněné v průběhu přímých styků mezi Europolem a určenými příslušnými orgány. Vztahy mezi národní jednotkou a příslušnými orgány upravuje vnitrostátní právo, a zejména příslušné vnitrostátní ústavní požadavky.

3. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jejich národní jednotky mohou plnit své úkoly, a že zejména mají přístup k příslušným národním údajům.

4. Národní jednotky:

a)	předávají Europolu z vlastního podnětu operativní a jiné informace nezbytné pro plnění jeho úkolů;

b)	vyřizují žádosti Europolu o operativní a jiné informace a o poskytnutí poradenství;

c)	průběžně aktualizují operativní a jiné informace;

d)	hodnotí v souladu s vnitrostátním právem operativní a jiné informace určené příslušným orgánům a předávají jim je;

e)	podávají žádosti o poskytnutí poradenství, operativní a jiné informace a analýzu určené Europolu;

f)	dodávají Europolu informace, které mají být uloženy v jeho databázích;

g)	zaručují zákonnost každé výměny informací mezi nimi a Europolem.

5. Aniž je dotčen výkon odpovědnosti členských států týkající se udržování práva a pořádku a zajištění vnitřní bezpečnosti, není národní jednotka v konkrétním případě povinna poskytnout operativní a jiné informace, pokud by to znamenalo:

a)	poškození zásadních zájmů národní bezpečnosti;

b)	ohrožení úspěchu probíhajícího vyšetřování nebo bezpečnosti osob nebo

c)	vyzrazení informací týkajících se organizací nebo zvláštních zpravodajských činností v oblasti státní bezpečnosti.

6. Náklady národních jednotek na komunikaci s Europolem nesou členské státy a s výjimkou nákladů na spojení nejsou Europolu účtovány.

7. Vedoucí národních jednotek se pravidelně scházejí z vlastního podnětu nebo na žádost správní rady nebo ředitele, aby byli Europolu nápomocni v provozních záležitostech a aby zejména:

a)	posoudili a vypracovali návrhy, které zlepší operativní účinnost Europolu a podpoří závazky členských států;

b)	vyhodnotili zprávy a analýzy vypracované Europolem v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. f) a vyvinuli opatření, která by přispěla k provedení závěrů těchto zpráv a analýz;

c)	podpořili zřízení společných vyšetřovacích týmů za účasti Europolu v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. d) a článkem 6.

Článek 9

Styční důstojníci

1. Každá národní jednotka přidělí k Europolu alespoň jednoho styčného důstojníka. Pokud zvláštní ustanovení tohoto rozhodnutí nestanoví jinak, podléhají styční důstojníci vnitrostátnímu právu vysílajícího členského státu.

2. Styční důstojníci zřídí v Europolu národní styčné kanceláře a jsou pověřeni svou národní jednotkou, aby v Europolu zastupovali její zájmy v souladu s vnitrostátním právem vysílajícího členského státu a předpisy platnými pro správu Europolu.

3. Aniž je dotčen čl. 8 odst. 4 a 5, styční důstojníci:

a)	poskytují Europolu informace od vysílající národní jednotky;

b)	předávají informace od Europolu vysílající národní jednotce;

c)	spolupracují se zaměstnanci Europolu poskytováním informací a poradenství a

napomáhají v rámci své odpovědnosti v souladu s vnitrostátním právem při výměně informací mezi svými národními jednotkami a styčnými důstojníky z jiných členských států. Tyto dvoustranné výměny se mohou týkat také trestných činů, které nespadají do působnosti Europolu, pokud je taková výměna informací přípustná podle vnitrostátního práva.

4. Článek 35 se použije obdobně na činnosti styčných důstojníků.

5. Práva a povinnosti styčných důstojníků ve vztahu k Europolu stanoví správní rada.

6. Styční důstojníci požívají v souladu s čl. 51 odst. 2 výsad a imunit, které jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů.

7. Europol zajistí, aby styční úředníci byli v míře, která je slučitelná s jejich pozicí, plně informováni o činnosti Europolu a zapojeni do ní.

8. Europol bezplatně poskytne členským státům potřebné prostory v budově Europolu a přiměřenou podporu pro výkon činnosti jejich styčných důstojníků. Všechny ostatní náklady, které vzniknou v souvislosti s vysláním styčných důstojníků, nese vysílající členský stát, včetně nákladů na vybavení styčných důstojníků, pokud správní rada v konkrétním případě při navrhování rozpočtu Europolu nedoporučí jinak.

KAPITOLA II

SYSTÉMY ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 10

Zpracování informací

1. Pokud je to nezbytné k dosažení jeho cílů, zpracovává Europol v souladu s tímto rozhodnutím operativní a jiné informace, včetně osobních údajů. Europol zřizuje a udržuje informační systém Europolu uvedený v článku 11 a analytické pracovní soubory uvedené v článku 14. Europol může rovněž zřídit a udržovat další systémy zpracování osobních údajů zavedené v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku.

2. O zřízení nového systému zpracování osobních údajů rozhoduje správní rada na základě návrhu ředitele, po zvážení možností nabízených stávajícími systémy Europolu pro zpracování informací a po konzultaci společného kontrolního orgánu. Své rozhodnutí předloží správní rada ke schválení Radě.

3. Rozhodnutí správní rady uvedené v odstavci 2 stanoví podmínky a omezení, jimiž se musí Europol řídit při zřizování nového systému zpracování osobních údajů. Rozhodnutí správní rady může povolit zpracování osobních údajů spojených s kategoriemi osob uvedenými v čl. 14 odst. 1, avšak nikoli zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském nebo filozofickém přesvědčení nebo o členství v odborových organizacích, ani údajů týkajících se zdraví nebo sexuálního života. Rozhodnutí správní rady zajišťuje, že opatření a zásady uvedené v článcích 18, 19, 20, 27, 29 a 35 jsou řádně prováděny. Rozhodnutí správní rady zejména vymezuje účel nového systému, přístup k údajům a jejich využívání, jakož i lhůty pro uchování a vymazání údajů.

4. Europol může zpracovávat údaje s cílem zjistit, zda jsou tyto údaje důležité pro jeho úkoly a mohou být zahrnuty do informačního systému Europolu podle článku 11 a do analytických pracovních souborů podle článku 14 nebo do jiných systémů zpracování osobních údajů zřízených podle odstavců 2 a 3 tohoto článku. Správní rada na základě návrhu ředitele a po konzultaci společného kontrolního orgánu stanoví podmínky pro zpracování těchto údajů, zejména pokud jde o přístup k údajům a jejich využívání, a lhůty pro uchování a vymazání údajů, které nesmějí přesahovat šest měsíců, s náležitým ohledem na zásady podle článku 27. Své rozhodnutí předloží správní rada ke schválení Radě.

Článek 11

Informační systém Europolu

1. Europol udržuje informační systém Europolu.

2. Europol zajistí, že budou dodržena ustanovení tohoto rozhodnutí, která upravují provoz informačního systému Europolu. Europol odpovídá za řádné fungování informačního systému Europolu po technické a provozní stránce a zejména přijímá veškerá opatření nezbytná pro to, aby opatření týkající se informačního systému Europolu uvedená v článcích 20, 29, 31 a 35 byla řádně provedena.

3. V členských státech jsou za komunikaci s informačním systémem Europolu zodpovědné národní jednotky. Jsou zejména odpovědné za bezpečnostní opatření uvedená v článku 35 týkající se zařízení na zpracování údajů, která jsou používána na území daného členského státu, za přezkum podle článku 20 a, pokud to je nezbytné podle právních a správních předpisů a postupů členského státu, za řádné provádění tohoto rozhodnutí v ostatních ohledech.

Článek 12

Obsah informačního systému Europolu

1. Informační systém Europolu smí být používán jen na zpracování takových údajů, které jsou nezbytné pro plnění úkolů Europolu. Vložené údaje se týkají:

a)	osob, které jsou podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu podezřelé ze spáchání trestného činu, který spadá do působnosti Europolu, nebo z účasti na takovém trestném činu nebo které byly za spáchání takového činu či účasti na něm odsouzeny,

b)	osob, u nichž se má podle vnitrostátního práva dotyčného členského státu na základě konkrétních podkladů nebo oprávněných důvodů za to, že spáchají trestné činy, které spadají do působnosti Europolu.

2. Údaje týkající se osob uvedených v odstavci 1 mohou zahrnovat jen následující podrobnosti:

a)	příjmení, rodné příjmení, jméno (jména) a veškeré přezdívky nebo falešná jména;

b)	datum a místo narození;

c)	státní příslušnost;

pohlaví;

e)	místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;

f)	čísla sociálního pojištění, řidičské průkazy, doklady totožnosti a údaje z cestovního pasu a

g)	je-li to nezbytné, další charakteristiky, jež mohou napomoci zjištění totožnosti, včetně všech zvláštních objektivních tělesných znaků, které nelze změnit, jako jsou daktyloskopické údaje a profil DNA (určený z nekódující části DNA).

3. Kromě údajů uvedených v odstavci 2 může být informační systém Europolu využit také ke zpracování následujících údajů týkajících se osob uvedených v odstavci 1:

a)	trestné činy, údajné trestné činy a doba, místo a způsob jejich (údajného) spáchání;

b)	prostředky, které byly použity nebo které mohou být použity ke spáchání trestných činů, včetně informací o právnických osobách;

c)	orgány, které vedou vyšetřování případu a jejich spisové značky;

d)	podezření z účasti na zločinném spolčení;

e)	odsouzení, pokud se týkají trestných činů, které spadají do působnosti Europolu;

f)	strana zadávající údaje.

Tyto údaje mohou být vloženy také v době, kdy ještě neobsahují žádný odkaz na osoby. Pokud údaje vkládá sám Europol nebo pokud vkládá svou spisovou značku, uvede také zdroj těchto údajů.

4. Doplňující informace o osobách uvedených v odstavci 1 uchovávané Europolem nebo národními jednotkami mohou být na žádost předány kterékoli národní jednotce nebo Europolu. Národní jednotky předávají tyto informace v souladu s ustanoveními svého vnitrostátního práva.

Pokud se doplňující informace týkají jednoho nebo více souvisejících trestných činů podle čl. 4 odst. 3, označí se údaje uložené v informačním systému Europolu tak, aby si národní jednotky a Europol mohly vyměňovat informace o souvisejících trestných činech.

5. Pokud je řízení proti dotyčné osobě pravomocně zastaveno nebo je tato osoba pravomocně zproštěna obžaloby, údaje související s případem, v souvislosti s kterým byla vydána tato rozhodnutí, jsou vymazány.

Článek 13

Využívání informačního systému Europolu

1. Národní jednotky, styční důstojníci, ředitel, zástupci ředitele a řádně zmocnění zaměstnanci Europolu jsou oprávněni vkládat údaje přímo do informačního systému Europolu, jakož i je v něm vyhledávat. Europol může údaje vyhledat, pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkolů v konkrétním případě. Národní jednotky a styční důstojníci vyhledávají údaje v souladu s právními a správními předpisy a postupy strany, jež má k údajům přístup, pokud další ustanovení tohoto rozhodnutí nestanoví jinak.

2. Pouze strana, která údaje vložila, je oprávněna je měnit, opravovat či mazat. Pokud má jiná strana důvod se domnívat, že údaje uvedené v čl. 12 odst. 2 jsou nesprávné nebo má zájem je doplnit, uvědomí o tom bez odkladu stranu, která údaje vložila. Strana, která údaje vložila, posoudí neprodleně takové uvědomění a pokud je to nezbytné, údaje okamžitě změní, doplní, opraví nebo smaže.

3. Pokud systém obsahuje údaje uvedené v čl. 12 odst. 3, které se týkají určité osoby, může vložit dodatečné údaje podle uvedeného ustanovení kterákoli strana. V případě zjevného rozporu mezi vloženými údaji se dotčené strany vzájemně konzultují a dojdou k dohodě.

4. Pokud jedna strana zamýšlí vymazat dohromady údaje podle čl. 12 odst. 2, které vložila a které se týkají určité osoby, a údaje podle čl. 12 odst. 3, které vložily jiné strany a které se týkají téže osoby, přechází odpovědnost, pokud jde o právní úpravu týkající se ochrany údajů podle čl. 29 odst. 1 a právo na změnu, doplnění, opravu a vymazání těchto údajů podle čl. 12 odst. 2 na stranu, která vložila údaje o dané osobě podle čl. 12 odst. 3 jako druhá. Strana, která zamýšlí údaje smazat, informuje o tomto úmyslu stranu, na kterou přešla odpovědnost za ochranu údajů.

5. Odpovědnost za přípustnost vyhledávání údajů, jejich vkládání a změn v informačním systému Europolu má strana, která toto vyhledávání, vkládání či změny provádí. Tato strana musí být identifikovatelná. Předávání informací mezi národními jednotkami a příslušnými orgány členských států se řídí vnitrostátním právem.

6. Kromě národních jednotek a osob uvedených v odstavci 1 mohou v informačním systému Europolu vyhledávat rovněž příslušné orgány určené k tomuto účelu členskými státy. Výsledkem tohoto vyhledávání však bude pouze zjištění, zda se požadované údaje v informačním systému Europolu nacházejí. Další informace je pak možné získat prostřednictvím národní jednotky.

7. Informace o těchto příslušných orgánech, které byly určeny podle odstavce 6, včetně následných změn, se předávají generálnímu sekretariátu Rady, který je zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Analytické pracovní soubory

1. Pokud je to nezbytné pro splnění jeho úkolů, může Europol údaje o trestných činech, které spadají do jeho působnosti, a to včetně údajů o souvisejících trestných činech podle čl. 4 odst. 3, ukládat, měnit a využívat v analytických pracovních souborech. Analytické pracovní soubory mohou obsahovat údaje o následujících kategoriích osob:

a)	osoby uvedené v čl. 12 odst. 1;

b)	osoby, které mohou být předvolány jako svědci v souvislosti s danými trestnými činy nebo následujícími trestními řízeními;

c)	osoby, které byly oběťmi jednoho z daných trestných činů nebo u nichž určité skutečnosti vedou k závěru, že by mohly být oběťmi takového trestného činu;

d)	kontaktní osoby a společníci a

e)	osoby, které mohou poskytnout informace o daných trestných činech.

Zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském nebo filozofickém přesvědčení nebo o členství v odborových organizacích, jakož i zpracování údajů týkajících se zdraví nebo sexuálního života je přípustné pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné pro účely daného svazku a pokud takové údaje doplňují jiné osobní údaje, které již byly do svazku vloženy. Je zakázáno vybrat určitou skupinu osob pouze na základě výše uvedených citlivých údajů při porušení zmíněných pravidel ohledně účelu.

Rada přijme po konzultaci Evropského parlamentu kvalifikovanou většinou prováděcí pravidla pro analytické pracovní soubory vypracované správní radou, která nejdříve obdržela stanovisko společného kontrolního orgánu, přičemž tato pravidla obsahují další podrobnosti týkající se zejména kategorií osobních údajů uvedených v tomto článku, bezpečnosti příslušných údajů a vnitřního dohledu nad jejich používáním.

2. Analytické pracovní soubory se vytváří za účelem analýzy, jíž se rozumí shromažďování, zpracování nebo využití údajů za účelem podpory vyšetřování trestných činů. Pro každý analytický projekt je sestavena analytická skupina, ve které úzce spolupracují následující účastníci:

a)	analytici a další zaměstnanci Europolu jmenovaní ředitelem;

b)	styční důstojníci anebo odborníci z členských států, kteří poskytují informace nebo kteří jsou analýzou dotčeni ve smyslu odstavce 4.

Pouze analytici jsou oprávněni vkládat do dotčeného souboru údaje a tyto údaje měnit. Všichni účastníci analytické skupiny mohou vyhledávat údaje obsažené v souboru.

3. Na žádost Europolu nebo z vlastního podnětu sdělují národní jednotky s výhradou čl. 8 odst. 5 Europolu veškeré informace, které může potřebovat pro určitý analytický pracovní soubor. Členské státy sdělují tyto údaje pouze tehdy, pokud je jejich zpracování pro účely předcházení trestným činům, jejich analýzy a potírání rovněž povoleno podle jejich vnitrostátního práva. V závislosti na stupni naléhavosti mohou určené příslušné orgány údaje směřovat přímo do analytických pracovních souborů podle čl. 8 odst. 2.

4. Jsou-li analýzy všeobecné či strategické povahy, jsou jejich závěry v plném rozsahu sdělovány všem členským státům prostřednictvím styčných důstojníků nebo odborníků, zejména prostřednictvím zpráv vypracovaných Europolem.

Pokud se analýza týká konkrétních případů, které se nedotýkají všech členských států a slouží bezprostředně operativním cílům, účastní se jí zástupci následujících členských států:

a)	členských států, od nichž pocházejí informace, na jejichž základě byl vytvořen analytický pracovní soubor nebo jichž se tato informace přímo dotýká, a členské státy, které analytická skupina následně vyzvala, aby se účastnily analýzy, neboť se jich již také dotýká;

b)	členské státy, které na základě konzultace indexového systému podle článku 15 zjistí, že potřebují být informovány, a uplatňují tuto potřebu být informovány v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 5 tohoto článku.

5. Potřeba být informován může být uplatněna zmocněnými styčnými důstojníky. Každý členský stát jmenuje a zmocní omezený počet těchto styčných důstojníků.

Styčný důstojník uplatňuje potřebu být informován podle odst. 4 druhého pododstavce písm. b) na základě písemného odůvodnění, které je schváleno orgánem, jemuž je ve svém členském státě podřízen, a které předá všem účastníkům analýzy. Následně se automaticky účastní probíhající analýzy.

Pokud je v analytické skupině vznesena námitka, odloží se tato automatická účast do té doby, než je provedeno dohodovací řízení, jež se skládá ze třech následujících fází:

a)	účastníci analýzy usilují o dosažení dohody se styčným důstojníkem, který uplatňuje potřebu být informován. Pro tyto účely mají k dispozici nejvýše osm dní;

b)	pokud nedojde k dohodě, sejdou se do tří dnů vedoucí dotyčných národních jednotek a ředitel a usilují o dosažení dohody;

c)	pokud stále není dosažena dohoda, sejdou se do osmi dnů zástupci zúčastněných stran ve správní radě. Pokud se dotyčný členský stát nevzdá své potřeby být informován, rozhodne se o účasti tohoto členského státu konsensem.

6. Členský stát, který předává Europolu údaj, sám rozhoduje o stupni citlivosti a jeho případných změnách a je oprávněn stanovit podmínky pro zacházení s tímto údajem. O šíření nebo operativním použití předaných údajů rozhoduje členský stát, který tyto údaje Europolu předal. Pokud není možné určit, který členský stát údaje Europolu předal, přijmou rozhodnutí o šíření údajů nebo jejich operativním použití účastníci analýzy. Členský stát nebo přizvaný odborník, který se účastní probíhající analýzy, nesmí údaje zejména šířit nebo je používat bez předchozího souhlasu členských států, které jsou dotčeny od počátku.

7. Odchylně od odstavce 6 v případech, kdy Europol po vložení údajů do analytického pracovního souboru zjistí, že se tyto údaje týkají osoby nebo předmětu, o nichž již byly do souboru vloženy údaje předložené jiným členským státem nebo třetí stranou, jsou dotyčný členský stát nebo třetí strana okamžitě informovány o zjištěné souvislosti podle článku 17.

8. Europol může přizvat odborníky ze subjektů podle čl. 22 odst. 1 nebo čl. 23 odst. 1, aby se podíleli na činnosti analytické skupiny, pokud:

a)	mezi Europolem a tímto subjektem je v platnosti dohoda nebo pracovní ujednání uvedené v čl. 22 odst. 2 a čl. 23 odst. 2, jež obsahuje příslušná ustanovení o výměně informací, včetně předávání osobních údajů, jakož i o důvěrnosti vyměňovaných informací;

b)	je účast odborníků z daného subjektu v zájmu členských států;

c)	je subjekt přímo dotčen činností analytické skupiny a

d)	všichni účastníci souhlasí s účastí odborníků z daného subjektu na činnosti analytické skupiny.

Pokud se analytický projekt týká podvodu nebo jiných nezákonných činností, které poškozují finanční zájmy Evropských společenství, přizve Europol za podmínek stanovených v prvním pododstavci písm. b), c) a d) ke spolupráci s analytickou skupinou odborníky z Evropského úřadu pro boj proti podvodům.

Účast odborníků z určitého subjektu na činnostech analytické skupiny podléhá dohodě mezi Europolem a tímto subjektem. Pravidla pro tyto dohody stanoví správní rada.

Podrobnosti dohody mezi Europolem a subjekty se zasílají společnému kontrolnímu orgánu, který může správní radě předat jakékoli připomínky, které považuje za nezbytné.

Článek 15

Indexový systém

1. Pro údaje uložené v analytických pracovních souborech zřídí Europol indexový systém.

2. Ředitel, zástupci ředitele, řádně zmocnění zaměstnanci Europolu, styční důstojníci a zmocnění členové národních jednotek mají právo na přístup do indexového systému. Indexový systém je uspořádán tak, aby osoba, která ho používá, mohla na základě konzultovaných údajů zjistit, zdali jsou v analytickém pracovním souboru uloženy informace, které jsou důležité pro plnění jejích úkolů.

3. Přístup do indexového systému je uspořádán tak, aby bylo možné zjistit, zdali je určitá informace uložena v analytickém pracovním souboru, ale aby nebylo možné stanovit vazby nebo další závěry týkající se obsahu tohoto souboru.

4. Správní rada po obdržení stanoviska společného kontrolního orgánu vymezí podrobné postupy pro navržení indexového systému, včetně podmínek pro přístup do tohoto systému.

Článek 16

Příkaz k vytvoření analytického pracovního souboru

1. U každého analytického pracovního souboru uvede ředitel v příkazu k jeho vytvoření:

a)	název souboru;

b)	účel souboru;

c)	skupiny osob, o nichž jsou uloženy údaje;

d)	povahu osobních údajů, které mají být uchovávány, a osobní údaje vypovídající o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském nebo filozofickém přesvědčení, členství v odborových organizacích a údaje týkající se zdraví a sexuálního života, které jsou nezbytně nutné;

e)	celkové okolnosti vedoucí k rozhodnutí vytvořit soubor;

f)	účastníky analytické skupiny v době vytvoření souboru;

g)	podmínky, za nichž mohou být uložené osobní údaje předány, kterým příjemcům a jakým postupem;

h)	časové lhůty pro přezkum údajů a trvání uložení;

i)	způsob zavádění kontrolních záznamů.

2. Ředitel okamžitě informuje správní radu a společný kontrolní orgán o příkazu k vytvoření souboru nebo o jakékoliv dodatečné změně položek uvedených v odstavci 1 a předá jim příslušné podklady. Společný kontrolní orgán se může na správní radu obrátit s jakýmikoli připomínkami, které považuje za nezbytné. Ředitel může požádat společný kontrolní orgán, aby tak učinil v určité lhůtě.

3. Analytické pracovní soubory jsou archivovány nejvýše po dobu tří let. Před uplynutím uvedené doby tří let Europol přezkoumá potřebu dalšího trvání souboru. Pokud je to s ohledem na účel souboru nezbytně nutné, může ředitel nařídit prodloužení trvání souboru o dobu dalších tří let. Ředitel okamžitě informuje správní radu a společný kontrolní orgán o položkách obsažených v souboru, které odůvodňují nezbytnost jeho dalšího trvání. Společný kontrolní orgán se na správní radu obrací s jakýmikoli připomínkami, které považuje za nezbytné. Ředitel může požádat společný kontrolní orgán, aby tak učinil v určité lhůtě.

4. Správní rada může dát řediteli kdykoli pokyn k tomu, aby pozměnil příkaz, kterým se soubor vytváří, nebo aby analytický pracovní soubor uzavřel. Správní rada rozhodne, ke kterému dni nabývá příslušná změna nebo uzavření souboru účinnosti.

KAPITOLA III

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 17

Oznamovací povinnost

Aniž je dotčen čl. 14 odst. 6 a 7, Europol bezodkladně sdělí národním jednotkám, a pokud o to národní jednotky požádají, jejich styčným důstojníkům veškeré informace týkající se jejich členského státu a zjištěné souvislosti mezi trestnými činy spadajícími do působnosti Europolu podle článku 4. Lze rovněž předávat operativní a jiné informace týkající se dalších závažných trestných činů, které Europol zjistí při plnění svých úkolů.

Článek 18

Ustanovení o kontrole vyhledávání

Europol ve spolupráci s členskými státy zavede vhodné kontrolní mechanismy, které umožní ověřit oprávněnost vyhledávání v jakémkoli jeho automatizovaném datovém souboru používaném ke zpracování osobních údajů a umožní členským státům na jejich žádost přístup ke kontrolním záznamům. Takto zjištěné údaje se využívají Europolem a kontrolními orgány uvedenými v článcích 33 a 34 jen pro účel tohoto ověření a pokud nejsou dále potřebné pro probíhající kontrolu, jsou po osmnácti měsících smazány. Podrobnosti těchto kontrolních mechanismů stanoví správní rada po konzultaci se společným kontrolním orgánem.

Článek 19

Pravidla pro využití údajů

1. Osobní údaje vyhledané v souborech Europolu zpracovávajících údaje nebo sdělované prostřednictvím jiných vhodných prostředků předávají nebo využívají pouze příslušné orgány členských států za účelem předcházení trestné činnosti, která spadá do působnosti Europolu, a boje proti ní a za účelem předcházení dalším závažným formám trestné činnosti a jejich potírání. Europol používá tyto údaje jen pro plnění svých úkolů.

2. Pokud v případě některých údajů předávající členský stát nebo předávající třetí stát nebo třetí subjekt stanoví zvláštní omezení, kterým podléhá použití daných údajů v tomto členském státě, třetím státě nebo třetím subjektu, musí být tato omezení dodržována také uživatelem těchto údajů, s výjimkou zvláštních případů, kdy vnitrostátní právo stanoví, že daná omezení na použití těchto údajů neplatí pro soudní orgány, zákonodárné orgány nebo jakýkoli jiný nezávislý orgán, který byl zřízen podle zákona a kterému byl svěřen dohled nad příslušnými vnitrostátními orgány. V takovýchto případech se údaje použijí jen po předchozí konzultaci s předávajícím členským státem, jehož zájmy a názory budou zohledněny v co největší míře.

3. Použití údajů pro jiné účely nebo jinými orgány, než jsou příslušné vnitrostátní orgány, je přípustné jen po předchozí konzultaci s členským státem, který údaje předal, pokud to vnitrostátní právo tohoto členského státu dovoluje.

Článek 20

Lhůty pro uchovávání a vymazání údajů

1. Europol uchovává údaje v souborech údajů jen po dobu nezbytnou pro plnění svých úkolů. Nejdéle po třech letech od uložení údajů se přezkoumá, jestli je jejich další uložení nezbytné. Přezkum údajů uložených v informačním systému Europolu a jejich vymazání provádí jednotka, která je do systému vložila. Přezkum údajů uložených v jiných souborech údajů Europolu a jejich vymazání provádí Europol. Europol bez vyzvání informuje členské státy tři měsíce před uplynutím lhůty pro přezkoumání uchovávání údajů.

2. Jednotky uvedené ve třetí a čtvrté větě odstavce 1 mohou během přezkumu rozhodnout o dalším uchování údajů až do příštího přezkumu, který se bude konat po dalších třech letech, pokud je uchování nadále nezbytné pro plnění úkolů Europolu. Pokud nebude rozhodnutí o dalším uchovávání údajů přijato, tyto údaje se automaticky vymažou.

3. Pokud členský stát vymaže ze svých národních souborů údajů údaje, které byly předány Europolu a které jsou uloženy v jiných souborech údajů Europolu, tuto skutečnost Europolu sdělí. V takových případech Europol údaje vymaže, ledaže o ně na základě operativních informací, které jsou podrobnější než informace, které má k dispozici předávající členský stát, má nadále zájem. Europol informuje dotyčný členský stát o dalším uchovávání těchto údajů.

4. Údaje vymazány nejsou, pokud by to poškodilo zájmy subjektu údajů, který vyžaduje ochranu. V takových případech jsou údaje použity jen se souhlasem tohoto subjektu údajů.

Článek 21

Přístup k údajům z jiných informačních systémů

Pokud právní nástroje Unie nebo mezinárodní či vnitrostátní právní nástroje opravňují Europol k elektronickému přístupu k údajům obsaženým v jiných vnitrostátních nebo mezinárodních informačních systémech, může Europol takovými způsoby údaje vyhledávat, pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkolů. Pokud příslušná ustanovení právních nástrojů Unie nebo mezinárodních či vnitrostátních právních nástrojů obsahují přísnější pravidla pro přístup a využití těchto údajů než toto rozhodnutí, řídí se přístup a využití těchto údajů Europolem jimi.

KAPITOLA IV

VZTAHY S PARTNERSKÝMI ORGÁNY

Článek 22

Vztahy s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie nebo Společenství

1. Jestliže to má význam pro plnění jeho úkolů, může Europol navázat a udržovat spolupráci s orgány, institucemi a jinými subjekty, které byly zřízeny Smlouvou o Evropské unii a Smlouvami o založení Evropských společenství nebo na jejich základě, zejména

a)	s Eurojustem;

b)	s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (10);

c)	s Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) (11);

d)	s Evropskou policejní akademií (CEPOL);

e)	s Evropskou centrální bankou;

f)	s Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) (12).

2. Europol uzavře se subjekty uvedenými v odstavci 1 dohody nebo pracovní ujednání. Tyto dohody nebo pracovní ujednání se mohou týkat výměny operativních, strategických nebo technických informací, včetně osobních údajů a utajovaných informací. Jakoukoli takovou dohodu nebo pracovní ujednání lze uzavřít pouze po schválení správní radou, která nejprve, jedná-li se o výměnu osobních údajů, získá stanovisko společného kontrolního orgánu.

3. Před vstupem dohody nebo pracovního ujednání uvedených v odstavci 2 v platnost může Europol přímo přijímat a využívat informace, včetně osobních údajů, od subjektů uvedených v odstavci 1, jestliže je to nezbytné pro řádné plnění jeho úkolů, a za podmínek uvedených v čl. 24 odst.1 může informace, včetně osobních údajů, těmto subjektům přímo předávat, jestliže je to nezbytné pro řádné plnění úkolů příjemce.

4. Předávání utajovaných informací Europolem subjektům uvedeným v odstavci 1 je možné pouze v případě, že mezi Europolem a příjemcem informací byla uzavřena dohoda o důvěrnosti.

Článek 23

Vztahy se třetími státy a organizacemi

1. Jestliže je to nezbytné pro plnění jeho úkolů, může Europol navázat a udržovat spolupráci

a)	se třetími státy;

s organizacemi, jako jsou například:

i)	mezinárodní organizace a veřejnoprávní subjekty, které jsou jim podřízeny,

ii)	jiné veřejnoprávní subjekty, které byly zřízeny dohodou mezi dvěma nebo více státy nebo na jejím základě, a

iii)	Mezinárodní organizací kriminální policie (Interpol).

2. Europol uzavře dohody se subjekty uvedenými v odstavci 1, které byly zařazeny na seznam uvedený v čl. 26 odst. 1 písm. a). Tyto dohody se mohou týkat výměny operativních, strategických nebo technických informací, včetně osobních údajů a utajovaných informací, jsou-li předávány prostřednictvím určeného kontaktního místa určeného v dohodě uvedené v odst. 6 písm. b) tohoto článku. Tyto dohody mohou být uzavřeny pouze po schválení Radou, jež konzultovala správní radu a v případě, že se týkají výměny osobních údajů, obdržela stanovisko společného kontrolního orgánu prostřednictvím správní rady.

3. Před vstupem dohod uvedených v odstavci 2 v platnost může Europol přímo přijímat a používat informace, včetně osobních údajů a utajovaných informací, jestliže je to nezbytné pro řádné plnění jeho úkolů.

4. Před vstupem dohod uvedených v odstavci 2 v platnost může Europol za podmínek stanovených v čl. 24 odst. 1 subjektům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku přímo předávat informace jiné než osobní údaje a utajované informace, jestliže je to nezbytné pro řádné plnění úkolů příjemce.

5. Europol může za podmínek uvedených v čl. 24 odst. 1 přímo předávat informace jiné než osobní údaje a utajované údaje subjektům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, které nejsou zařazeny na seznam uvedený v čl. 26 odst. 1 písm. a), jestliže je to v konkrétních případech naprosto nezbytné pro předcházení nebo potírání trestných činů spadajících do působnosti Europolu.

6. Europol může za podmínek uvedených v čl. 24 odst. 1 předávat subjektům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku:

a)	osobní údaje a utajované informace, je-li to v konkrétních případech nezbytné pro předcházení či potírání trestných činů spadajících do působnosti Europolu, a

b)	osobní údaje, jestliže Europol uzavřel s dotyčným subjektem dohodu uvedenou v odstavci 2 tohoto článku, která umožňuje předávání takových údajů na základě posouzení, zda tento subjekt zajišťuje přiměřenou úroveň ochrany údajů.

7. Předávání utajovaných informací Europolem subjektům uvedeným v odstavci 1 je možné pouze v případě, že mezi Europolem a příjemcem informací byla uzavřena dohoda o důvěrnosti.

8. Odchylně od odstavců 6 a 7, a aniž je dotčen čl. 24 odst. 1, může Europol předat osobní údaje a utajované informace, které má v držení, subjektům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, pokud ředitel považuje předání těchto údajů za naprosto nezbytné pro ochranu základních zájmů dotčených členských států v rámci cílů Europolu nebo v zájmu předcházení bezprostředního nebezpečí souvisejícího s trestnou činností nebo teroristickými trestnými činy. Ředitel vždy zváží úroveň ochrany údajů, která se použije na dotčený subjekt, s cílem zajistit rovnováhu mezi úrovní ochrany údajů a uvedenými zájmy. Ředitel co nejdříve informuje správní radu a společný kontrolní orgán o svém rozhodnutí a východisku pro posuzování přiměřenosti úrovně ochrany údajů, kterou dotčené subjekty poskytují.

9. Před předáním osobních údajů podle odstavce 8 posoudí ředitel přiměřenost úrovně ochrany údajů poskytované dotčenými subjekty, přičemž vezme v úvahu všechny okolnosti, které mají při předávání osobních údajů význam, zejména:

a)	povahu údajů;

b)	účel použití údajů;

c)	délku trvání zamýšleného zpracování;

d)	obecná nebo zvláštní ustanovení o ochraně údajů, která se na subjekt vztahují;

e)	skutečnost, zda subjekt souhlasil se zvláštními podmínkami týkajícími se údajů, které Europol vyžaduje.

Článek 24

Předávání údajů

1. Pokud byly dotčené údaje Europolu předány členským státem, Europol je předá subjektům uvedeným v čl. 22 odst. 1 a v čl. 23 odst. 1 pouze se souhlasem tohoto členského státu. Dotčený členský stát může k takovému předání dát předchozí souhlas, a to buď obecný, nebo omezený určitými podmínkami. Tento souhlas lze kdykoliv odvolat.

Pokud údaje nebyly předány členským státem, Europol ověří, že předáním těchto údajů nebude:

a)	mařeno řádné plnění úkolů spadajících do pravomoci členského státu;

b)	ohrožena bezpečnost nebo veřejný pořádek členského státu nebo jinak poškozeno jeho celkové fungování.

2. Europol je odpovědný za zákonnost předávání údajů. Europol vede záznamy o všech případech předání údajů, která provedl podle tohoto článku, a o důvodech těchto předání. K předání údajů dojde pouze za podmínky, že se příjemce zaváže je použít výhradně pro účely, pro které byly předány.

Článek 25

Informace od soukromých subjektů a soukromých osob

1. Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

a)	„soukromými subjekty“ subjekty a orgány zřízené podle práva členského státu nebo třetího státu, zejména společnosti a firmy, sdružení podniků, neziskové organizace a další právnické osoby soukromého práva, které nespadají do působnosti čl. 23 odst. 1;

b)	„soukromými osobami“ všechny fyzické osoby.

2. Jestliže je to nutné pro řádné plnění jeho úkolů, může Europol zpracovávat informace, včetně osobních údajů, od soukromých subjektů za podmínek stanovených v odstavci 3.

3. Osobní údaje od soukromých subjektů může Europol zpracovávat za těchto podmínek:

Europol může zpracovávat osobní údaje od soukromých subjektů zřízených podle práva členského státu, pouze pokud jsou předávány prostřednictvím národní jednotky tohoto členského státu v souladu s jeho vnitrostátním právem. Europol nemůže přímo kontaktovat soukromé subjekty v členských státech s cílem vyhledat informace.

b)	Osobní údaje od soukromých subjektů zřízených podle práva třetího státu, se kterým Europol uzavřel dohodu o spolupráci podle článku 23, která umožňuje výměnu osobních údajů, mohou být Europolu předávány pouze prostřednictvím kontaktních míst v tomto státě v souladu s platnou dohodou o spolupráci.

Osobní údaje od soukromých subjektů zřízených podle práva třetího státu, se kterým Europol neuzavřel dohodu o spolupráci umožňující výměnu osobních údajů, může Europol zpracovávat, pouze pokud:

i)	je soukromý subjekt zařazen na seznam uvedený v čl. 26 odst. 2 a

ii)

Europol s dotyčným soukromým subjektem uzavřel memorandum o porozumění o předávání informací, včetně osobních údajů, jímž se potvrzuje zákonnost shromažďování a předávání osobních údajů soukromým subjektem a ve kterém je upřesněno, že předávané osobní údaje mohou být používány pouze k řádnému plnění úkolů Europolu. Toto memorandum o porozumění lze uzavřít pouze po schválení správní radou, která předtím obdrží stanovisko společného kontrolního orgánu.

Pokud jsou předávanými údaji dotčeny zájmy některého členského státu, Europol bezodkladně informuje národní jednotku tohoto členského státu.

4. Kromě zpracovávání údajů od soukromých subjektů podle odstavce 3 může Europol přímo vyhledávat a zpracovávat údaje, včetně osobních údajů, z veřejně přístupných zdrojů, jako jsou sdělovací prostředky a veřejně přístupné údaje a komerční poskytovatelé zpravodajství, v souladu s ustanoveními o ochraně údajů obsaženými v tomto rozhodnutí. V souladu s článkem 17 Europol předá veškeré důležité informace národním jednotkám.

5. Informace, včetně osobních údajů, od soukromých osob mohou být Europolem zpracovány, jestliže byly přijaty prostřednictvím národní jednotky v souladu s vnitrostátním právem nebo prostřednictvím kontaktního místa třetího státu, se kterým Europol uzavřel dohodu o spolupráci podle článku 23. Pokud Europol obdrží informace, včetně osobních údajů, od soukromé osoby pobývající ve třetím státě, se kterým Europol neuzavřel dohodu o spolupráci, Europol může tyto informace předat pouze dotčenému členskému státu nebo třetímu státu, s nímž Europol uzavřel dohodu o spolupráci podle článku 23. Europol nemůže přímo kontaktovat soukromé osoby s cílem vyhledat informace.

6. Osobní údaje předávané Europolu nebo vyhledané Europolem podle odst. 3 písm. c) tohoto článku mohou být zpracovány pouze za účelem jejich zadání do informačního systému Europolu uvedeného v článku 11 a do analytických pracovních souborů uvedených v článku 14 nebo jiných systémů pro zpracovávání osobních údajů vytvořených v souladu s čl. 10 odst. 2 a 3 za podmínky, že tyto údaje souvisejí s jinými údaji, které již byly do některého z výše uvedených systémů zadány, nebo že tyto údaje souvisejí s předchozím vyhledáváním v jednom z výše uvedených systémů národní jednotkou.

Odpovědnost za údaje zpracovávané Europolem, které byly předány za podmínek uvedených v odst. 3 písm. b) a c) a v odstavci 4 tohoto článku, jakož i za informace předávané prostřednictvím kontaktního místa třetího státu, se kterým Europol uzavřel dohodu o spolupráci v souladu s článkem 23, nese Europol v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. b).

7. Dva roky po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost předloží ředitel správní radě komplexní zprávu o uplatňování tohoto článku. Správní rada může na doporučení společného kontrolního orgánu nebo z vlastní iniciativy přijmout veškerá opatření, která považuje za vhodná podle čl. 37 odst. 9 písm. b).

Článek 26

Prováděcí pravidla upravující vztahy Europolu

1. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou:

a)	určí formou seznamu třetí státy a organizace uvedené v čl. 23 odst. 1, se kterými Europol uzavře dohody. Seznam připraví a v případě potřeby přezkoumá správní rada a

b)	přijme prováděcí pravidla upravující vztahy Europolu se subjekty uvedenými v čl. 22 odst. 1 a v čl. 23 odst. 1, včetně výměny osobních údajů a utajovaných informací. Tato prováděcí pravidla připraví správní rada, která předtím obdrží stanovisko společného kontrolního orgánu.

2. Správní rada po obdržení stanoviska společného kontrolního orgánu vypracuje a v případě potřeby přezkoumá seznam určující soukromé subjekty, se kterými Europol může uzavírat memoranda o porozumění podle čl. 25 odst. 3 písm. c) bodu ii), a přijme pravidla upravující obsah a postup pro uzavření těchto memorand o porozumění.

KAPITOLA V

OCHRANA A BEZPEČNOST ÚDAJŮ

Článek 27

Stupeň ochrany údajů

Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení tohoto rozhodnutí, Europol zohledňuje zásady Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat ze dne 28. ledna 1981, a doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (87) 15 ze dne 17. září 1987. Europol dodržuje tyto zásady při zpracování osobních údajů, mimo jiné v souvislosti s automatizovanými i neautomatizovanými údaji, které jsou uloženy v souborech údajů, zvláště v jakémkoli strukturovaném souboru osobních údajů přístupném podle určitých kritérií.

Článek 28

Inspektor ochrany údajů

1. Správní rada jmenuje na návrh ředitele inspektora ochrany údajů, jenž je zaměstnancem Europolu. Při výkonu svých povinností jedná nezávisle.

2. Inspektor ochrany údajů má zejména tyto úkoly:

a)	nezávislým způsobem zajišťuje zákonnost a soulad zpracování osobních údajů, včetně osobních údajů zaměstnanců Europolu, s tímto rozhodnutím;

b)	zajišťuje, že v souladu s tímto rozhodnutím se vedou písemné záznamy o předávání a přijetí osobních údajů;

c)	zajišťuje, aby subjekty údajů byly na požádání poučeny o právech, která mají podle tohoto rozhodnutí;

d)	spolupracuje se zaměstnanci Europolu odpovědnými za postupy, odbornou přípravu a poradenství v oblasti zpracování údajů;

e)	spolupracuje se společným kontrolním orgánem;

f)	vypracovává výroční zprávu a předává ji správní radě a společnému kontrolnímu orgánu.

3. Při plnění svých úkolů má inspektor ochrany údajů přístup k veškerým údajům zpracovávaným Europolem i do všech prostor Europolu.

4. Pokud se inspektor ochrany údajů domnívá, že ustanovení tohoto rozhodnutí týkající se zpracování osobních údajů nebyla dodržena, informuje o tom ředitele, přičemž požaduje, aby během stanovené lhůty zjednal nápravu.

Pokud ředitel nezjedná nápravu týkající se zpracování během stanovené lhůty, informuje inspektor ochrany údajů správní radu a dohodne se s ní na konkrétní lhůtě pro odpověď.

Pokud správní rada nezjedná nápravu týkající se zpracování během stanovené lhůty, inspektor ochrany údajů postoupí záležitost společnému kontrolnímu orgánu.

5. Správní rada přijme další prováděcí pravidla upravující činnost inspektora ochrany údajů. Tato prováděcí pravidla se týkají zejména výběru a odvolání, úkolů, povinností a pravomocí i záruk nezávislosti inspektora ochrany údajů.

Článek 29

Odpovědnost za ochranu údajů

1. Odpovědnost za údaje zpracovávané Europolem, zejména za zákonnost jejich shromažďování, předávání Europolu a jejich vkládání, jakož i jejich správnost, aktuálnost a ověření lhůt pro jejich uchovávání nese:

a)	členský stát, který údaje vložil nebo jiným způsobem předal;

Europol, pokud jde o údaje předané Europolu třetími stranami, včetně údajů předaných soukromými subjekty v souladu s čl. 25 odst. 3 písm. b) a c) a odst. 4, jakož i o údaje předané prostřednictvím kontaktního místa třetího státu, s nímž Europol uzavřel dohodu o spolupráci podle článku 23, nebo které vyplývají z analýz provedených Europolem.

2. Za údaje, které byly předány Europolu, ale zatím nebyly vloženy do souboru údajů Europolu, nadále odpovídá strana, která je předala. Europol je však podle čl. 35 odst. 2 tohoto rozhodnutí odpovědný za zajištění bezpečnosti údajů tím, že zajistí, že dokud tyto údaje nebudou vloženy do souboru údajů, budou k nim mít přístup pouze zmocnění zaměstnanci Europolu, aby rozhodli, zda tyto údaje mohou být zpracovány Europolem, nebo zmocnění úředníci strany, která údaje dodala. Pokud má Europol po hodnocení důvod se domnívat, že dodané údaje jsou nesprávné nebo již neaktuální, informuje stranu, která údaje dodala.

3. S výhradou jiných ustanovení tohoto rozhodnutí je Europol rovněž odpovědný za veškeré údaje, jež zpracoval.

4. Pokud má Europol důkazy o tom, že údaje vložené do některého z jeho systémů uvedených v kapitole II jsou nesprávné nebo byly nezákonně uchovávány, informuje o tom členský stát či jinou zapojenou stranu.

5. Europol uchovává údaje takovým způsobem, aby bylo možné stanovit, který členský stát nebo třetí strana údaje předal, nebo zda jsou výsledkem analýzy provedené Europolem.

Článek 30

Právo na přístup

1. Každý má právo získat v přiměřených intervalech informace o tom, zda jsou osobní údaje, které s ním souvisejí, zpracovávány Europolem, a obdržet tyto údaje ve srozumitelné podobě nebo je přezkoumat, a to za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Každý, kdo chce uplatnit svá práva podle tohoto článku, může bez nadměrných nákladů podat příslušnou žádost ve zvoleném členském státě u orgánu, který je za tímto účelem jmenován v daném členském státě. Uvedený orgán předá žádost Europolu bezodkladně, v každém případě do jednoho měsíce ode dne obdržení.

3. V souladu s tímto článkem Europol na žádost odpoví bez zbytečného odkladu, v každém případě do tří měsíců po jejím obdržení.

4. Dříve než Europol rozhodne ohledně své odpovědi na žádost podle odstavce 1, konzultuje příslušné orgány dotčených členských států. Rozhodnutí o přístupu k údajům bude podmíněno úzkou spoluprací mezi Europolem a členskými státy, jež jsou předáváním těchto údajů přímo dotčeny. Má-li členský stát námitku proti navrhované odpovědi Europolu, oznámí mu ji mu s uvedením důvodů.

5. Poskytnutí informací v odpovědi na žádost podle odstavce 1 bude zamítnuto, pokud je zamítnutí nezbytné za účelem:

a)	umožnění Europolu řádně plnit jeho úkoly;

b)	ochrany bezpečnosti a veřejného pořádku v členských státech nebo předcházení trestným činům;

c)	záruky, že nebude ohroženo žádné vnitrostátní vyšetřování;

d)	ochrany práv a svobod třetích stran.

Při posuzování použitelnosti výjimky musí být zohledněny zájmy dotčené osoby.

6. Pokud je poskytnutí informací v odpovědi na žádost podle odstavce 1 zamítnuto, oznámí Europol dotčené osobě, že kontrola byla provedena, přičemž neuvede žádné informace, na jejichž základě by daná osoba mohla zjistit, zda Europol zpracovává osobní údaje, které se jí týkají.

7. Každý má právo požádat v přiměřených intervalech společný kontrolní orgán o kontrolu, zda je způsob, kterým Europol shromažďuje, uchovává, zpracovává a využívá jeho osobní údaje, v souladu s ustanoveními tohoto rozhodnutí o zpracování osobních údajů. Společný kontrolní orgán oznámí dotčené osobě, že kontrolu provedl, přičemž neuvede žádné informace, na jejichž základě by daná osoba mohla zjistit, zda Europol zpracovává osobní údaje, které se jí týkají.

Článek 31

Právo subjektu údajů na opravu a výmaz údajů

1. Každý má právo požádat Europol o opravu nebo výmaz nesprávných údajů, které se ho týkají. Pokud se při výkonu tohoto práva nebo jiným způsobem ukáže, že údaje držené Europolem, které mu byly předány třetími stranami nebo které jsou výsledkem jeho vlastní analýzy, jsou nesprávné nebo že jejich vložení nebo uchovávání je v rozporu s tímto rozhodnutím, Europol tyto údaje opraví nebo vymaže.

2. Pokud údaje, které jsou nesprávné nebo byly zpracovány v rozporu s tímto rozhodnutím, byly Europolu předány přímo členskými státy, dotčené členské státy je ve spolupráci s Europolem opraví či vymaží.

3. Pokud nesprávné údaje byly předány jinými vhodnými prostředky nebo pokud jsou chyby v údajích dodaných členskými státy důsledkem nesprávného předání nebo pokud údaje byly předány v rozporu s tímto rozhodnutím nebo chyby jsou důsledkem nesprávného vložení, převzetí nebo uchovávání nesprávným způsobem nebo v rozporu s tímto rozhodnutím Europolem, Europol tyto údaje opraví nebo vymaže ve spolupráci s dotčenými členskými státy.

4. V případech uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 jsou členské státy nebo třetí strany, které tyto údaje obdržely, bezodkladně uvědoměny. Přijímající členské státy a třetí strany tyto údaje rovněž opraví nebo vymažou. Pokud není možné tyto údaje vymazat, budou zablokovány, aby se zabránilo dalšímu zpracování.

5. Europol oznámí subjektu údajů podávajícímu žádost písemně bez zbytečného odkladu a v každém případě do tří měsíců, že údaje, které se ho týkají, byly opraveny nebo vymazány.

Článek 32

Opravné prostředky

1. V odpovědi na žádost o kontrolu, o přístup k údajům nebo o opravu a výmaz údajů Europol informuje osobu podávající žádost o možnosti odvolání ke společnému kontrolnímu orgánu, pokud není s rozhodnutím spokojen. Tato osoba může rovněž postoupit záležitost společnému kontrolnímu orgánu, pokud neobdrží odpověď na svou žádost ve lhůtách stanovených v článcích 30 nebo 31.

2. Pokud osoba podávající žádost podá odvolání ke společnému kontrolnímu orgánu, přezkoumá odvolání tento orgán.

3. Pokud se odvolání týká rozhodnutí uvedeného v článku 30 nebo 31, společný kontrolní orgán konzultuje vnitrostátní kontrolní orgány či příslušný soudní orgán v členském státě, od něhož údaje pocházejí, či v bezprostředně dotčeném členském státě. Rozhodnutí společného kontrolního orgánu, jež může být rozšířeno na odmítnutí předání informací, bude učiněno v úzké spolupráci s vnitrostátním kontrolním orgánem nebo příslušným soudním orgánem.

4. Pokud se odvolání týká přístupu k údajům vloženým Europolem do informačního systému Europolu nebo k údajům uchovávaným v analytických pracovních souborech nebo jiném systému zřízeném Europolem pro zpracování osobních údajů podle článku 10 a pokud námitky ze strany Europolu trvají, může společný kontrolní orgán po vyslechnutí Europolu a členského státu či členských států uvedených v čl. 30 odst. 4 tyto námitky zamítnout dvoutřetinovou většinou svých členů. Pokud není takové většiny dosaženo, společný kontrolní orgán oznámí osobě podávající žádost zamítavé rozhodnutí, aniž by bylo na základě jím uvedených informací možné zjistit, jaké osobní údaje týkající se této osoby existují.

5. Pokud se odvolání týká kontroly údajů vložených do informačního systému Europolu členským státem nebo údajů uchovávaných v analytických pracovních souborech nebo v jiném systému zřízeném Europolem pro zpracování osobních údajů podle článku 10, společný kontrolní orgán zajistí, že nezbytné kontroly byly provedeny správně, v úzké spolupráci s vnitrostátním kontrolním orgánem členského státu, jenž údaje vložil. Společný kontrolní orgán oznámí osobě podávající žádost, že provedl kontroly, aniž by bylo na základě jím uvedených informací možné zjistit, jaké osobní údaje týkající se této osoby existují.

6. Pokud se odvolání týká kontroly údajů vložených Europolem do informačního systému Europolu či údajů uchovávaných v analytických pracovních souborech nebo v jiném systému zřízeném Europolem pro zpracování osobních údajů podle článku 10, společný kontrolní orgán zajistí, že Europol provedl nezbytné kontroly. Společný kontrolní orgán oznámí osobě podávající žádost, že provedl kontroly, aniž by bylo na základě jím uvedených informací možné zjistit, jaké osobní údaje týkající se této osoby existují.

Článek 33

Vnitrostátní kontrolní orgán

1. Každý členský stát určí vnitrostátní kontrolní orgán, jehož úkolem je nezávisle a v souladu s jeho vnitrostátním právem dohlížet na oprávněnost ukládání a vyhledávání osobních údajů i jejich předávání příslušným členským státem Europolu a přezkoumávat, zda ukládání, vyhledávání nebo předávání těchto údajů porušuje práva subjektu údajů. Za tímto účelem má vnitrostátní kontrolní orgán podle příslušných vnitrostátních postupů v prostorách národní jednotky nebo styčných důstojníků přístup k údajům vloženým členským státem do informačního systému Europolu nebo jakéhokoli jiného systému zřízeného Europolem za účelem zpracování osobních údajů podle článku 10.

Vnitrostátní kontrolní orgány mají za účelem výkonu dohledu přístup do kanceláří a spisů příslušných styčných důstojníků u Europolu.

Vnitrostátní kontrolní orgány rovněž dohlížejí v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy na činnost národních jednotek a styčných důstojníků, pokud má tato činnost význam pro ochranu osobních údajů. Rovněž informují společný kontrolní orgán o veškerých opatřeních, jež přijímají v souvislosti s Europolem.

2. Každý má právo požádat vnitrostátní kontrolní orgán, aby zajistil, že vložení údajů, které se jej jakkoli týkají, nebo jejich předání Europolu, jakož i konzultace těchto údajů dotčeným členským státem jsou zákonné.

Toto právo je vykonáváno v souladu s vnitrostátním právem členského státu, v němž byla žádost podána.

Článek 34

Společný kontrolní orgán

1. Zřizuje se nezávislý společný kontrolní orgán, jehož úkolem je v souladu s tímto rozhodnutím dohlížet na činnost Europolu s cílem zajistit, že uchováváním, zpracováváním a používáním údajů držených Europolem nejsou porušována práva jednotlivců. Společný kontrolní orgán dále dohlíží na oprávněnost předávání údajů pocházejících od Europolu. Společný kontrolní orgán se skládá nejvýše ze dvou členů nebo zástupců, jimž případně mohou být nápomocni náhradníci, každého nezávislého vnitrostátního kontrolního orgánu, kteří mají nezbytné schopnosti a jsou jmenováni každým členským státem na dobu pěti let. Každá delegace má jeden hlas.

Společný kontrolní orgán zvolí z řad svých členů předsedu.

Členové společného kontrolního orgánu nepřijímají při výkonu svých úkolů pokyny od žádného jiného orgánu.

2. Europol napomáhá společnému kontrolnímu orgánu při výkonu jeho úkolů. Při této činnosti zejména:

a)	poskytuje společnému kontrolnímu orgánu informace, o které žádá, umožňuje mu přístup ke všem dokumentům a spisům a k údajům uchovávaným v jeho souborech údajů;

b)	umožňuje společnému kontrolnímu orgánu přístup do všech svých prostor, a to kdykoli;

c)	provádí rozhodnutí společného kontrolního orgánu týkající se odvolání.

3. Společný kontrolní orgán je příslušný pro přezkum otázek týkajících se provádění a výkladu v souvislosti s činností Europolu při zpracování a využití osobních údajů, pro přezkum otázek týkajících se kontrol prováděných nezávisle vnitrostátními kontrolními orgány členských států nebo výkonu práva na přístup k informacím, jakož i pro vypracování harmonizovaných návrhů na společné řešení stávajících problémů.

4. Pokud společný kontrolní orgán zjistí jakákoli porušení ustanovení tohoto rozhodnutí ohledně uchovávání, zpracovávání nebo využívání osobních údajů, podá řediteli veškeré stížnosti, jež uzná za vhodné, a požádá ho o odpověď ve stanovené lhůtě. Ředitel průběžně informuje správní radu o celém řízení. Pokud není společný kontrolní orgán spokojen s odpovědí ředitele na svoji žádost, postoupí záležitost správní radě.

5. V zájmu plnění svých úkolů a s cílem přispět ke zlepšení soudržnosti při používání pravidel a postupů zpracování údajů spolupracuje společný kontrolní orgán případně s dalšími kontrolními orgány.

6. Společný kontrolní orgán vypracovává pravidelně zprávy o činnosti. Tyto zprávy jsou předkládány Evropskému parlamentu a Radě. Správní rada má možnost vyjádřit připomínky, které připojuje ke zprávám.

Společný kontrolní orgán rozhodne, zda zprávu o činnosti zveřejní či nikoli, a pokud tak učiní, určí způsob jejího zveřejnění.

7. Společný kontrolní orgán přijme svůj jednací řád většinou dvou třetin svých členů a předloží ho Radě ke schválení. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.

8. Společný kontrolní orgán zřídí vnitřní výbor sestávající z jednoho způsobilého zástupce z každého členského státu, který má právo hlasovat. Úkolem výboru je přezkoumávat prostřednictvím všech vhodných prostředků odvolání podle článku 32. Na žádost mohou být strany slyšeny výborem, přičemž jim může být nápomocen poradce, pokud si to přejí. Rozhodnutí přijímaná v tomto rámci jsou pro všechny zúčastněné strany konečná.

9. Společný kontrolní orgán může zřídit další výbor nebo výbory vedle výboru uvedeného v odstavci 8.

10. Společný kontrolní orgán je konzultován ohledně části rozpočtu Europolu, která se ho týká. Jeho stanovisko je připojeno k návrhu dotčeného rozpočtu.

11. Společnému kontrolnímu orgánu je nápomocen sekretariát, jehož úkoly jsou vymezeny v jednacím řádu.

Článek 35

Bezpečnost údajů

1. Europol přijímá nezbytná technická a organizační opatření pro zajištění provádění tohoto rozhodnutí. Opatření se považují za nezbytná, jestliže úsilí, které vyžadují, je přiměřené cíli, jehož mají z hlediska ochrany dosáhnout.

2. Pokud jde o automatizované zpracování údajů v Europolu, každý členský stát a Europol provádí opatření, jež mají:

a)	zabránit neoprávněným osobám v přístupu k zařízení využívanému pro zpracování osobních údajů (kontrola přístupu k zařízením);

b)	zabránit neoprávněnému čtení, kopírování, pozměňování nebo vyjímání nosičů údajů (kontrola nosičů údajů);

c)	zabránit neoprávněnému vkládání údajů a neoprávněnému prohlížení, pozměňování nebo výmazu uložených osobních údajů (kontrola uchovávání);

d)	zabránit neoprávněným osobám v užívání automatizovaných systémů zpracování údajů pomocí zařízení pro přenos údajů (kontrola uživatelů);

e)	zajistit, aby osoby oprávněné k využívání automatizovaného systému zpracování údajů měly přístup pouze k údajům, na které se vztahuje jejich oprávnění k přístupu (kontrola přístupu k údajům);

f)	zajistit, aby bylo možné ověřit a zjistit, kterým orgánům mohou být či byly předány osobní údaje za použití zařízení pro přenos údajů (kontrola přenosu);

g)	zajistit, aby bylo možné ověřit a zjistit, které osobní údaje byly vloženy do automatizovaných systémů zpracování údajů a kdy a kým byly vloženy (kontrola vkládání);

h)	zabránit neoprávněnému čtení, kopírování, pozměňování nebo výmazu osobních údajů v průběhu přenosů osobních údajů nebo v průběhu přepravy nosičů dat (kontrola přepravy),

i)	zajistit, aby nainstalované systémy mohly být v případě přerušení okamžitě obnoveny (obnova);

j)	zajistit, aby systém fungoval bezchybně, aby výskyt chyb ve funkcích byl okamžitě hlášen (spolehlivost) a aby uložené údaje nemohly být poškozeny špatným fungováním systému (integrita).

KAPITOLA VI

ORGANIZACE

Článek 36

Orgány Europolu

Orgány Europolu jsou:

a)	správní rada;

ředitel.

Článek 37

Správní rada

1. Správní rada je složena ze zástupců členských států a Komise, přičemž každý členský stát i Komise mají po jednom zástupci. Každý člen správní rady má jeden hlas. Každý člen správní rady může být zastoupen náhradníkem; v nepřítomnosti řádného člena může náhradník vykonávat jeho hlasovací právo.

2. Předseda a místopředseda správní rady jsou vybíráni skupinou a ze skupiny tří členských států, které společně připravily osmnáctiměsíční program Rady. Funkci vykonávají po dobu 18 měsíců odpovídající době trvání daného programu Rady. Během této doby předseda již nejedná jako zástupce svého příslušného členského státu ve správní radě. Nemůže-li předseda vykonávat své povinnosti, zaujme jeho místo z úřední moci místopředseda.

3. Předseda odpovídá za účinné fungování správní rady při plnění jejích úkolů stanovených v odstavci 9 se zvláštním zaměřením na strategické otázky a klíčové úkoly Europolu stanovené v čl. 5 odst. 1.

4. Předseda je podporován sekretariátem správní rady. Sekretariát zejména:

a)	úzce a nepřetržitě pomáhá při organizaci, koordinaci a zajišťování souladu práce správní rady. V rámci odpovědnosti předsedy a pod jeho vedením mu napomáhá při hledání řešení;

b)	poskytuje správní radě administrativní podporu nezbytnou k plnění jejích úkolů.

5. Ředitel se účastní zasedání správní rady bez hlasovacího práva.

6. Členové správní rady nebo jejich náhradníci a ředitel mohou být doprovázeni odborníky.

7. Správní rada zasedá nejméně dvakrát ročně.

8. Správní rada se usnáší dvoutřetinovou většinou svých členů, nestanoví-li toto rozhodnutí jinak.

9. Správní rada:

a)	přijímá strategii pro Europol, jež zahrnuje kritéria pro měření, zda byly splněny stanovené cíle;

b)	dohlíží na činnost ředitele včetně provádění rozhodnutí správní rady;

c)	přijímá rozhodnutí nebo prováděcí opatření podle ustanovení tohoto rozhodnutí;

d)	přijímá na návrh ředitele a po získání souhlasu Komise prováděcí pravidla pro zaměstnance Europolu;

po konzultaci s Komisí přijímá finanční nařízení a jmenuje účetního podle Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (13);

zřizuje funkci vnitřního auditu a jmenuje pracovníky auditu, kteří jsou zaměstnanci Europolu. Správní rada přijme další prováděcí pravidla upravující funkci vnitřního auditu. Tato prováděcí pravidla by měla zahrnovat zejména výběr, odvolání, úkoly, povinnosti, pravomoci a záruky nezávislosti funkce. Funkce vnitřního auditu je odpovědná výhradně správní radě a má přístup k veškerým dokumentům nezbytným pro výkon své funkce;

g)	přijímá seznam nejméně tří uchazečů na místo ředitele a zástupců ředitele, který předkládá Radě;

h)	odpovídá za plnění jakýchkoli dalších úkolů, které jí Rada svěří zejména v prováděcích pravidlech k tomuto rozhodnutí;

i)	stanoví jednací řád, včetně ustanovení pro nezávislost sekretariátu.

10. Správní rada každoročně přijímá:

a)	návrh odhadu příjmů a výdajů včetně předběžného plánu pracovních míst, který předkládá Komisi, a konečný rozpočet;

b)	po vydání stanoviska Komise pracovní program pro budoucí činnosti Europolu, přičemž bere v úvahu operativní požadavky členských států a důsledky na rozpočet a počet zaměstnanců Europolu;

c)	souhrnnou zprávu o činnostech Europolu během předchozího roku, včetně výsledků dosažených v oblasti priorit stanovených Radou.

Tyto dokumenty jsou předkládány Radě k potvrzení. Rada je pro informaci předá Evropskému parlamentu.

11. Do čtyř let ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí a poté každé čtyři roky zadá správní rada nezávislé externí hodnocení týkající se provádění tohoto rozhodnutí, jakož i činností prováděných Europolem.

Správní rada vydá za tímto účelem zvláštní zadání.

Zpráva o hodnocení bude předána Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

12. Správní rada může rozhodnout o zřízení pracovních skupin. Pravidla, jimiž se řídí vytváření a fungování těchto pracovních skupin, jsou stanovena v jejím jednacím řádu.

13. Správní rada vykonává vůči řediteli pravomoci stanovené v čl. 39 odst. 3, aniž je dotčen čl. 38 odst. 1 a 7.

Článek 38

Ředitel

1. Europol je řízen ředitelem jmenovaným Radou kvalifikovanou většinou ze seznamu nejméně třech uchazečů, který předkládá správní rada, a to na dobu čtyř let. Na návrh správní rady, která zhodnotí výsledky práce ředitele, může Rada funkční období ředitele jednou prodloužit nejvýše o čtyři roky.

2. Řediteli jsou nápomocni tři zástupci ředitele, kteří jsou jmenováni postupem stanoveným v odstavci 1 na čtyřleté období, jež je možné jednou prodloužit. Jejich úkoly podrobněji vymezí ředitel.

3. Správní rada stanoví pravidla upravující výběr uchazečů na místo ředitele nebo zástupce ředitele, jakož i prodloužení jejich funkčního období. Rada schválí tato pravidla kvalifikovanou většinou, a to před jejich vstupem v platnost.

4. Ředitel odpovídá za:

a)	plnění úkolů svěřených Europolu;

b)	běžnou správu;

c)	výkon pravomocí stanovených v čl. 39 odst. 3 ve vztahu k zaměstnancům a zástupcům ředitele, aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 7 tohoto článku;

d)	přípravu a provádění rozhodnutí správní rady a za odpovědi na žádosti správní rady;

e)	podporu předsedy správní rady při přípravě zasedání správní rady;

f)	sestavení návrhu odhadu příjmů a výdajů včetně návrhu plánu pracovních míst a předběžného pracovního programu;

g)	přípravu zprávy uvedené v čl. 37 odst. 10 písm. c);

h)	provádění rozpočtu Europolu;

i)	pravidelné informování správní rady o provádění priorit stanovených Radou, jakož i o vnějších vztazích Europolu;

j)	zavedení a provádění účinného a účelného postupu sledování a hodnocení výkonnosti Europolu, pokud jde o plnění jeho cílů, a to ve spolupráci se správní radou. Ředitel pravidelně podává správní radě zprávu o výsledcích tohoto sledování;

k)	plnění všech ostatních úkolů svěřených řediteli tímto rozhodnutím.

5. Ředitel odpovídá za plnění svých povinností správní radě.

6. Ředitel je právním zástupcem Europolu.

7. O odvolání ředitele a zástupce ředitele může rozhodnout Rada kvalifikovanou většinou po obdržení stanoviska správní rady. Správní rada přijme pravidla upravující tyto případy. Rada schválí tato pravidla kvalifikovanou většinou, a to před jejich vstupem v platnost.

Článek 39

Zaměstnanci

1. Na ředitele, zástupce ředitele a na zaměstnance Europolu zaměstnané po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost se vztahuje služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „služební řád“ a „pracovní řád“) stanovený v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (14) a pravidla společně přijatá orgány Evropských společenství za účelem uplatnění tohoto služebního řádu a pracovního řádu.

2. Pro účely provádění služebního řádu a pracovního řádu je Europol agenturou ve smyslu čl. 1a odst. 2 služebního řádu.

3. Europol vykonává ve vztahu ke svým zaměstnancům a řediteli pravomoci, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád svěřuje orgánu oprávněnému k uzavírání smluv, a to v souladu s čl. 37 odst. 13 a čl. 38 odst. 4 písm. c) tohoto rozhodnutí.

4. Zaměstnance Europolu tvoří dočasní zaměstnanci anebo smluvní zaměstnanci. Správní rada uděluje každoročně svůj souhlas, pokud má ředitel v úmyslu uzavřít pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Správní rada rozhoduje, která dočasná místa stanovená v plánu pracovních míst mohou být obsazena pouze zaměstnanci najatými z příslušných orgánů členských států. Zaměstnanci přijímaní na obsazení těchto míst jsou dočasnými zaměstnanci podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu a mohou s nimi být uzavřeny pouze smlouvy na dobu určitou jednou obnovitelné na dobu určitou.

5. Členské státy mohou k Europolu vysílat národní odborníky. Za tímto účelem přijme správní rada nezbytná prováděcí pravidla.

6. Europol použije na zpracování osobních údajů vztahujících se k zaměstnancům Europolu zásady nařízení (ES) č. 45/2001.

KAPITOLA VII

DŮVĚRNOST ÚDAJŮ

Článek 40

Důvěrnost

1. Europol a členské státy přijmou přiměřená opatření k ochraně důvěrných informací, které Europol získal nebo které jsou s Europolem vyměňovány na základě tohoto rozhodnutí. Za tímto účelem přijme Rada po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou vhodná pravidla o důvěrnosti vypracovaná správní radou. Tato pravidla zahrnují ustanovení o případech, ve kterých Europol může s třetími stranami vyměňovat důvěrné informace.

2. Pokud Europol zamýšlí pověřit osoby citlivou činností, zavazují se členské státy provést na žádost ředitele podle vnitrostátního práva bezpečnostní prověrku jejich státních příslušníků a vzájemně si za tímto účelem poskytovat pomoc. Orgán příslušný podle vnitrostátních předpisů sdělí Europolu pouze výsledek bezpečnostní prověrky. Výsledek je pro Europol závazný.

3. Zpracováním údajů v Europolu mohou členské státy a Europol pověřit pouze osoby, které absolvovaly zvláštní odbornou přípravu a byly prověřeny. Správní rada přijme pravidla pro bezpečnostní prověrky zaměstnanců Europolu. Ředitel pravidelně informuje správní radu o stavu bezpečnostních prověrek zaměstnanců Europolu.

Článek 41

Povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti

1. Členové správní rady, ředitel, zástupci ředitele, zaměstnanci Europolu a styční důstojníci se zdrží jakéhokoli jednání a vyjádření názoru, které by mohly poškodit Europol nebo jeho činnost.

2. Členové správní rady, ředitel, zástupci ředitele, zaměstnanci Europolu a styční důstojníci, jakož i všechny další osoby, které podléhají zvláštní povinnosti zachování mlčenlivosti či důvěrnosti, jsou povinni zachovávat mlčenlivost vůči všem neoprávněným osobám nebo veřejnosti o všech skutečnostech a informacích, se kterými se seznámili při plnění svých povinností nebo v rámci výkonu své činnosti. Toto neplatí pro skutečnosti nebo informace, které s ohledem na jejich význam nevyžadují důvěrnost. Povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti trvá i po odchodu z funkce či zaměstnání nebo ukončení činnosti. Europol upozorní na zvláštní povinnost podle věty první a na právní důsledky jakéhokoli jejího porušení. Toto upozornění se písemně zaznamenává.

3. Členové správní rady, ředitel, zástupci ředitele, zaměstnanci Europolu a styční důstojníci, jakož i všechny další osoby, které podléhají povinnosti stanovené v odstavci 2, nesmějí poskytovat výpověď u soudu ani jinde ani činit jakákoli prohlášení o skutečnostech nebo informacích, které se dozvěděli při plnění svých povinností nebo při výkonu své činnosti, bez souhlasu ředitele, a v případě ředitele samotného bez souhlasu správní rady.

Správní rada nebo případně ředitel se obrátí na soudní orgán nebo jiný příslušný orgán, aby zajistili, že jsou přijata nezbytná opatření podle vnitrostátního práva platného pro orgán, na který se obrátili.

Účelem těchto opatření je buď přizpůsobit postupy pro poskytování výpovědi tak, aby byla zajištěna důvěrnost informací, nebo za podmínky, že to dotčené vnitrostátní právo dovoluje, odmítnout sdělení těchto informací, pokud je to nezbytné pro ochranu zájmů Europolu nebo členského státu.

Pokud právní předpisy členského státu stanoví právo odepřít výpověď, osoby uvedené v odstavci 2, které byly k výpovědi předvolány, potřebují povolení k tomuto účelu. Povolení uděluje ředitel, v případě výpovědi ředitele správní rada. Pokud je styčný důstojník vyzván k výpovědi týkající se informací, které získal od Europolu, povolení je uděleno poté, co byl získán souhlas členského státu, který za daného důstojníka nese odpovědnost. Povinnost získat povolení k výpovědi trvá i po odchodu z funkce či zaměstnání nebo ukončení činnosti.

Pokud existuje možnost, že se výpověď bude týkat i informací a poznatků, které členský stát sdělil Europolu nebo které se přímo dotýkají členského státu, před udělením povolení se získá stanovisko příslušného členského státu.

Povolení k výpovědi může být odmítnuto, pouze pokud je to nezbytné pro ochranu zásadních zájmů Europolu nebo členského státu či členských států, jež je třeba chránit.

4. Každý členský stát považuje jakékoli porušení povinnosti zachování mlčenlivosti a důvěrnosti stanovené v odstavcích 2 a 3 za porušení povinností uložených jeho právními předpisy na ochranu služebních či pracovních tajemství nebo ustanoveními na ochranu utajovaných materiálů.

Zajistí, aby příslušná pravidla a ustanovení platila také pro jeho zaměstnance, kteří jsou v rámci své činnosti ve styku s Europolem.

KAPITOLA VIII

ROZPOČTOVÁ USTANOVENÍ

Článek 42

Rozpočet

1. Aniž jsou dotčeny jiné druhy příjmů, příjmy Europolu spočívají v příspěvku Společenství zahrnutého do souhrnného rozpočtu Evropské unie (oddíl Komise), a to ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí. Financování Europolu podléhá dohodě Evropského parlamentu a Rady (dále jen „rozpočtový orgán“), jak je stanoveno v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (15).

2. Výdaje Europolu zahrnují výdaje na zaměstnance, správu, infrastrukturu a provoz.

3. Ředitel vypracovává návrh odhadu příjmů a výdajů Europolu pro následující rozpočtový rok, včetně návrhu plánu pracovních míst, a předkládá jej správní radě. Návrh plánu pracovních míst sestává z míst trvalé a dočasné povahy a z odkazu na vyslané národní odborníky a uvádí počet, platovou třídu a kategorii zaměstnanců zaměstnávaných Europolem v dotčeném rozpočtovém roce.

4. Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.

5. Správní rada přijímá návrh odhadu příjmů a výdajů, včetně návrhu plánu pracovních míst společně s předběžným pracovním programem, a každoročně jej do 31. března předkládá Komisi. Pokud má Komise proti návrhu odhadu námitky, informuje správní radu do 30 dnů po obdržení uvedeného návrhu.

6. Komise předloží odhad spolu s předběžným návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie rozpočtovému orgánu.

7. Na základě tohoto odhadu Komise zapracuje odhady, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu Evropské unie, do předběžného návrhu tohoto rozpočtu, který předloží rozpočtovému orgánu v souladu s článkem 272 Smlouvy o založení Evropského společenství.

8. Rozpočtový orgán schvaluje výši příspěvku pro Europol a plán pracovních míst při přijímání souhrnného rozpočtu Evropské unie.

9. Správní rada přijímá rozpočet Europolu a plán pracovních míst. Stávají se konečnými po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V případě potřeby se náležitě upraví přijetím revidovaného rozpočtu.

10. Pro jakoukoli změnu rozpočtu, včetně plánu pracovních míst, se použije postup stanovený v odstavcích 5 až 9.

11. Správní rada oznámí rozpočtovému orgánu co nejdříve svůj záměr provést jakýkoli projekt, který by mohl mít významný finanční dopad na financování jejího rozpočtu, zejména pokud jde o jakékoli projekty týkající se nemovitostí, jako například nájem nebo koupě budov. Uvědomí o tom Komisi. Pokud některá složka rozpočtového orgánu sdělí svůj záměr zaujmout stanovisko, předá své stanovisko správní radě do šesti týdnů ode dne oznámení projektu rozpočtovému orgánu.

Článek 43

Plnění a kontrola rozpočtu

1. Rozpočet Europolu plní jeho ředitel.

2. Do 28. února po ukončení každého rozpočtového roku předá účetní Europolu účetnímu Komise prozatímní účty spolu se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok. Účetní Komise konsoliduje prozatímní účty orgánů a decentralizovaných subjektů v souladu s článkem 128 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (16).

3. Do 31. března po uplynutí každého rozpočtového roku předá účetní Komise prozatímní účty Europolu Účetnímu dvoru spolu se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za daný rozpočtový rok. Zpráva o rozpočtovém a finančním řízení za daný rozpočtový rok se rovněž zasílá Evropskému parlamentu a Radě.

4. Po obdržení vyjádření Účetního dvora podle článku 129 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 k prozatímním účtům Europolu ředitel vypracuje na vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku Europolu a předá ji správní radě, aby k ní zaujala stanovisko.

5. Správní rada zaujme stanovisko ke konečné účetní závěrce Europolu.

6. Do 1. července po uplynutí každého rozpočtového roku zašle ředitel konečnou účetní závěrku spolu se stanoviskem správní rady Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7. Konečná účetní závěrka se zveřejní.

8. Ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na jeho vyjádření do 30. září. Tuto odpověď rovněž zašle správní radě.

9. Ředitel předloží Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro řádný průběh udělení absolutoria za daný rozpočtový rok v souladu s čl. 146 odst. 3 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

10. S přihlédnutím k doporučení Rady přijatému kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament do 30. dubna roku n + 2 řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rozpočtový rok n.

Článek 44

Finanční nařízení

Správní rada přijme po konzultaci s Komisí finanční nařízení pro Europol. Toto nařízení se nesmí odchýlit od nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002, pokud to výslovně nevyžaduje provoz Europolu. Pro přijetí jakýchkoli pravidel, která se odchylují od nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002, je nezbytný předchozí souhlas Komise. Rozpočtový orgán je o těchto odchylkách informován.

KAPITOLA IX

DALŠÍ USTANOVENÍ

Článek 45

Pravidla upravující přístup k dokumentům Europolu

Na základě návrhu ředitele a nejpozději šest měsíců ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí přijme správní rada pravidla upravující přístup k dokumentům Europolu, přičemž zohlední zásady a omezení stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2004 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (17).

Článek 46

Utajované informace EU

Europol uplatňuje bezpečnostní zásady a minimální bezpečnostní normy stanovené rozhodnutím Rady 2001/264/ES ze dne 19. března 2001, kterým se přijímají bezpečnostní předpisy Rady (18) týkající se utajovaných skutečností EU.

Článek 47

Jazyky

1. Pro Europol platí nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (19).

2. Správní rada rozhoduje jednomyslně o vnitřním jazykovém režimu Europolu.

3. Překlady potřebné pro práci Europolu jsou vyhotovovány Překladatelským střediskem pro instituce Evropské unie (20).

Článek 48

Informování Evropského parlamentu

Předsednictví Rady, předseda správní rady a ředitel vystoupí před Evropským parlamentem na jeho žádost, aby projednali otázky týkající se Europolu, přičemž zohlední povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti.

Článek 49

Boj proti podvodům

Pravidla stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (21) platí pro Europol. Na základě návrhu ředitele a do šesti měsíců ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí přijme správní rada nezbytná prováděcí opatření, která mohou vyjmout provozní údaje z oblasti působnosti vyšetřování prováděných OLAF.

Článek 50

Dohoda o sídle

Nezbytná opatření týkající se sídla, které má být poskytnuto Europolu ve státě sídla, a materiálních možností, které má tento stát poskytnout, jakož i zvláštních předpisů použitelných ve státě sídla Europolu vůči řediteli, členům správní rady, zástupcům ředitele, zaměstnancům Europolu a jejich rodinným příslušníkům stanoví dohoda o sídle mezi Europolem a Nizozemským královstvím uzavřená po obdržení schválení správní radou.

Článek 51

Výsady a imunity

1. Na ředitele, zástupce ředitele a zaměstnance Europolu se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství a zvláštní nařízení přijaté na základě článku 16 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství.

2. Na Europol se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

3. Nizozemské království a ostatní členské státy se dohodnou, že styční důstojníci vyslaní z ostatních členských států, jakož i jejich rodinní příslušníci požívají těch výsad a imunit, které jsou nezbytné pro řádné plnění úkolů styčných důstojníků u Europolu.

Článek 52

Odpovědnost za neoprávněné nebo nesprávné zpracování údajů

1. Každý členský stát odpovídá v souladu se svým vnitrostátním právem za každou škodu způsobenou jednotlivci v důsledku právních nebo skutkových omylů v údajích uložených nebo zpracovaných v Europolu. Poškozený může podat žalobu o náhradu škody pouze proti členskému státu, ve kterém došlo k události, ze které vznikla škoda, u soudu příslušného podle vnitrostátního práva dotyčného členského státu. Členský stát se nemůže dovolávat skutečnosti, že mu jiný členský stát nebo Europol předal nesprávné údaje, aby se zbavil odpovědnosti, kterou má podle svého vnitrostátního práva vůči poškozenému.

2. Pokud právní nebo skutkové omyly uvedené v odstavci 1 nastaly v důsledku chybného předání údajů nebo porušení povinností stanovených v tomto rozhodnutí jedním nebo více členskými státy nebo v důsledku nedovoleného či nesprávného uchovávání nebo zpracování údajů Europolem, jsou Europol nebo příslušný členský stát nebo státy povinny uhradit na žádost náhradu škody vyplacenou podle odstavce 1, kromě případů, kdy údaje byly členským státem, na jehož území byla škoda způsobena, použity v rozporu s tímto rozhodnutím.

3. Veškeré spory mezi členským státem, který vyplatil náhradu škody podle odstavce 1, a Europolem nebo jiným členským státem o podstatu nebo výši náhrady se předávají správní radě, která o nich rozhodne většinou dvou třetin svých členů.

Článek 53

Jiná odpovědnost

1. Smluvní odpovědnost Europolu se řídí právem rozhodným pro dotyčnou smlouvu.

2. V případě mimosmluvní odpovědnosti je Europol nezávisle na odpovědnosti podle článku 52 povinen nahradit každou škodu způsobenou jeho orgány nebo jeho zaměstnanci při plnění jejich povinností v míře, v jaké jim to lze přičíst, a bez ohledu na jiné postupy pro uplatňování nároku na náhradu škody podle vnitrostátního práva členských států.

3. Poškozený má právo žádat, aby se Europol zdržel jakékoli činnosti nebo jí zanechal.

4. Vnitrostátní soudy členských států příslušné k projednávání sporů týkajících se odpovědnosti Europolu podle tohoto článku se určí odkazem na nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (22).

Článek 54

Odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s účastí Europolu na společných vyšetřovacích týmech

1. Členský stát, na jehož území byla způsobena škoda zaměstnanci Europolu během jejich nasazení při operativních opatřeních podle článku 6 v tomto členském státě, nahradí tuto škodu za podmínek použitelných pro škodu způsobenou jeho vlastními úředníky.

2. Pokud není s dotčeným členským státem dohodnuto jinak, nahradí Europol v plné výši náhradu škody, kterou tento členský stát vyplatil obětem nebo osobám uplatňujícím za ně tento nárok za škodu uvedenou v odstavci 1. Jakýkoli spor mezi tímto členským státem a Europolem o podstatu nebo výši náhrady je předložen správní radě, která tuto záležitost vyřeší.

KAPITOLA X

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Článek 55

Univerzální právní nástupnictví

1. Toto rozhodnutí se nedotýká právní síly smluv uzavřených Europolem zřízeným na základě Úmluvy o Europolu před dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí.

2. Odstavec 1 platí zejména pro dohodu o sídle uzavřenou na základě článku 37 Úmluvy o Europolu, jakož i pro dohody uzavřené mezi Nizozemským královstvím a dalšími členskými státy na základě čl. 41 odst. 2 Úmluvy o Europolu a pro všechny mezinárodní dohody, včetně jejich ustanovení o výměně informací, a pro smlouvy uzavřené Europolem, jeho závazky a majetek jím nabytý, jak je stanoveno v Úmluvě o Europolu.

Článek 56

Ředitel a zástupci ředitele

1. Ředitel a zástupci ředitele jmenovaní na základě článku 29 Úmluvy o Europolu jsou po zbývající část svého funkčního období ředitelem a zástupci ředitele ve smyslu článku 38 tohoto rozhodnutí. Pokud jejich funkční období končí v průběhu jednoho roku ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí, prodlužuje se jejich funkční období automaticky do jednoho roku ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

2. Pokud ředitel nebo jeden nebo více zástupců ředitele není ochoten nebo není schopen vykonávat funkci podle odstavce 1, jmenuje správní rada prozatímního ředitele nebo případně prozatímní(ho) zástupce ředitele na dobu nejdéle 18 měsíců do doby, než jsou provedena jmenování podle čl. 38 odst. 1 a 2.

Článek 57

Zaměstnanci

1. Odchylně od článku 39 všechny pracovní smlouvy uzavřené Europolem, jak je stanoveno v Úmluvě o Europolu, a platné ke dni použitelnosti tohoto rozhodnutí zůstanou v platnosti až do skončení jejich platnosti a nemohou být prodlouženy na základě služebního řádu Europolu (23) po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí.

2. Všem zaměstnancům na základě smluv uvedených v odstavci 1 je nabídnuta možnost uzavřít smlouvy dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu pro různé třídy stanovené v plánu pracovních míst, nebo smlouvy smluvního zaměstnance podle článku 3a pracovního řádu.

Za tímto účelem bude po vstupu v platnost a do dvou let ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí orgánem oprávněným uzavírat smlouvy provedeno vnitřní výběrové řízení omezené na zaměstnance, kteří mají smlouvu s Europolem ke dni použitelnosti tohoto rozhodnutí, a to v zájmu zjištění schopností, výkonnosti a bezúhonnosti osob, které mají být zaměstnány.

V závislosti na druhu a úrovni vykonávaných funkcí se úspěšným kandidátům nabídne buď smlouva dočasného zaměstnance, nebo smlouva smluvního zaměstnance na dobu odpovídající přinejmenším době, která zbývá podle smlouvy uzavřené přede dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí.

3. Pokud byla Europolem přede dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí uzavřena druhá smlouva na dobu určitou a zaměstnanec přijal smlouvu dočasného zaměstnance nebo smluvního zaměstnance za podmínek uvedených v odst. 2 třetím pododstavci, může být jakékoli další prodloužení uzavřeno pouze na dobu neurčitou v souladu s čl. 39 odst. 4.

4. Pokud byla Europolem přede dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí uzavřena smlouva na dobu neurčitou a zaměstnanec přijal smlouvu dočasného zaměstnance nebo smluvního zaměstnance za podmínek uvedených v odst. 2 třetím pododstavci, bude tato smlouva uzavřena na dobu neurčitou v souladu s čl. 8 prvním pododstavcem a čl. 85 odst. 1 pracovního řádu.

5. Služební řád Europolu a ostatní příslušné nástroje platí i nadále pro ty zaměstnance, kteří nebyli zaměstnáni podle odstavce 2. Odchylně od kapitoly 5 služebního řádu Europolu se na zaměstnance Europolu použije procentní sazba roční úpravy odměn přijatá Radou podle článku 65 služebního řádu.

Článek 58

Rozpočet

1. Postup udělení absolutoria za rozpočty schválené na základě čl. 35 odst. 5 Úmluvy o Europolu se provádí v souladu s pravidly stanovenými čl. 36 odst. 5 Úmluvy o Europolu a s finančním nařízením přijatým na základě čl. 35 odst. 9 Úmluvy o Europolu.

2. Při provádění postupu udělení absolutoria popsaného v odstavci 1 se použije toto:

pro účely provádění postupu udělení absolutoria v souvislosti s roční účetní závěrkou za rok předcházející dni použitelnosti tohoto rozhodnutí uplatňuje i nadále společný revizní výbor postupy stanovené na základě článku 36 Úmluvy o Europolu. Postup udělení absolutoria stanovený Úmluvou o Europolu se použije v rozsahu nezbytném pro tento účel;

b)	správní rada uvedená v článku 36 tohoto rozhodnutí má právo rozhodnout o nahrazení funkcí dříve vykonávaných finančním kontrolorem a finančním výborem na základě Úmluvy o Europolu.

3. Všechny výdaje vyplývající ze závazků přijatých Europolem v souladu s finančním nařízením přijatým na základě čl. 35 odst. 9 Úmluvy o Europolu přede dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí, které v daném okamžiku nebyly dosud uhrazeny, budou uhrazeny způsobem uvedeným v odstavci 4 tohoto článku.

4. Před uplynutím lhůty dvanácti měsíců ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí stanoví správní rada částku pro pokrytí výdajů uvedených v odstavci 3. Odpovídající částka financovaná z kumulovaného přebytku rozpočtů schválených na základě čl. 35 odst. 5 Úmluvy o Europolu je převedena do prvního rozpočtu sestaveného podle tohoto rozhodnutí a tvoří účelově vázaný příjem určený ke krytí těchto výdajů.

Nejsou-li přebytky dostatečné pro pokrytí výdajů uvedených v odstavci 3, poskytnou členské státy nezbytné finanční prostředky v souladu s postupy stanovenými na základě Úmluvy o Europolu.

5. Zbytek přebytku rozpočtů schválených na základě čl. 35 odst. 5 Úmluvy o Europolu bude vrácen členským státům. Částka, která má být vyplacena každému z členských států, se vypočítá na základě ročních příspěvků členských států do rozpočtů Europolu stanovených podle čl. 35 odst. 2 Úmluvy o Europolu.

Platba bude provedena do tří měsíců po stanovení částky uvedené v odstavci 3 a po udělení absolutoria pro rozpočty schválené podle čl. 35 odst. 5 Úmluvy o Europolu.

Článek 59

Opatření, jež mají být vypracována a přijata před dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí

1. Správní rada ustanovená na základě Úmluvy o Europolu, jakož i ředitel jmenovaný na základě této úmluvy a společný kontrolní orgán zřízený na základě uvedené úmluvy připraví přijetí těchto nástrojů:

a)	pravidla týkající se práv a povinností styčných důstojníků podle čl. 9 odst. 5;

b)	pravidla použitelná pro analytické pracovní soubory podle čl. 14 odst. 1 pododstavce třetího;

c)	pravidla týkající se vztahů Europolu podle čl. 26 odst. 1 písm. b);

d)	prováděcí pravidla pro zaměstnance Europolu podle čl. 37 odst. 9 písm. d);

e)	pravidla pro výběr a odvolání ředitele a zástupců ředitele podle čl. 38 odst. 3 a 7;

f)	pravidla o důvěrnosti podle čl. 40 odst. 1;

g)	finanční nařízení uvedené v článku 44;

h)	jakýkoli jiný nástroj nezbytný pro přípravu použitelnosti tohoto rozhodnutí.

2. Za účelem přijetí opatření podle odst. 1 písm. a), d), e) g) a h) je složení správní rady stanoveno v čl. 37 odst. 1. Správní rada přijímá tato opatření postupem upraveným ustanoveními, na která odkazuje odst. 1 písm. a), d), e) a g) tohoto článku.

Rada přijímá opatření uvedená v odst. 1 písm. b), c) a f) postupem upraveným ustanoveními, na která odkazuje odst. 1 písm. b), c) a f).

Článek 60

Finanční opatření a rozhodnutí, jež mají být přijata před dnem použitelnosti tohoto rozhodnutí

1. Správní rada ve svém složení uvedeném v čl. 37 odst. 1 přijme veškerá finanční opatření a rozhodnutí nezbytná pro provádění nového finančního rámce.

2. Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavci 1 budou přijata v souladu s nařízením (ES, Euratom) č. 2343/2002 a budou kromě jiného zahrnovat:

a)	vypracovávání a přijetí všech opatření a rozhodnutí uvedených v článku 42 ve vztahu k prvnímu rozpočtovému roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí;

b)	jmenování účetního, jak je uvedeno v čl. 37 odst. 9 písm. e), k 15. listopadu roku, který předchází prvnímu rozpočtovému roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí;

c)	zavedení funkce vnitřního auditu, jak je stanoveno v čl. 37 odst. 9 písm. f).

3. Schválení operací, které spadají do prvního rozpočtového roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí, poskytuje ředitel jmenovaný podle článku 29 Úmluvy o Europolu od 15. listopadu roku, který předchází prvnímu rozpočtovému roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí. Od tohoto data je ředitel rovněž oprávněn delegovat funkci schvalující osoby podle potřeby. Při výkonu úlohy schvalující osoby musí být splněny požadavky nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002.

4. Ověření operací ex ante, které spadají do prvního rozpočtového roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí, provádí finanční kontrolor stanovený podle čl. 27 odst. 3 Úmluvy o Europolu v období od 15. listopadu do 31. prosince roku, který předchází prvnímu rozpočtovému roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí. Finanční kontrolor vykonává tuto funkci v souladu s nařízením (ES, Euratom) č. 2343/2002.

5. Část nákladů na přechod, které Europolu vyvstanou v souvislosti s přípravou na nový finanční rámec od roku, který předchází prvnímu rozpočtovému roku po dni použitelnosti tohoto rozhodnutí, ponese souhrnný rozpočet Evropské unie. Financování těchto nákladů může mít podobu grantu Společenství.

KAPITOLA XI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 61

Provedení

Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právo bylo v souladu s tímto rozhodnutím ke dni jeho použitelnosti.

Článek 62

Nahrazení

Toto rozhodnutí nahrazuje Úmluvu o Europolu a Protokol o výsadách a imunitách Europolu, členů jeho orgánů, náměstků ředitele a zaměstnanců Europolu, a to ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

Článek 63

Zrušení

Není-li v tomto rozhodnutí uvedeno jinak, zrušují se veškerá opatření, jimiž se provádí Úmluva o Europolu, s účinkem ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

Článek 64

Vstup v platnost a použitelnost

1. Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Použije se od 1. ledna 2010 nebo ode dne použitelnosti nařízení uvedeného v čl. 51 odst. 1, podle toho, co nastane později.

Avšak čl. 57 odst. 2 druhý pododstavec a články 59, 60 a 61 se použijí ode dne vstupu tohoto rozhodnutí v platnost.

V Lucemburku dne 6. dubna 2009.

Za Radu

předseda

J. POSPÍŠIL

(1) Stanovisko ze dne 17. ledna 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2) Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 1.

(3) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.

(4) Úř. věst. L 256, 1.10.2005, s. 63.

(5) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

(6) Úř. věst. L 185, 16.7.2005, s. 35.

(7) Úř. věst. L 162, 20.6.2002, s. 1.

(8) Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.

(9) Úř. věst. C 24, 23.1.1998, s. 2.

(10) Rozhodnutí Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom ze dne 28. dubna 1999 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, 31.5 1999, s. 20).

(11) Nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1).

(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1920/2006 ze dne 12. prosince 2006 o Evropském monitorovacím centru pro drogy a drogovou závislost (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 1).

(13) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.

(14) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.

(15) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.

(16) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(17) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

(18) Úř. věst. L 101, 11.4.2001, s. 1.

(19) Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385/58.

(20) Nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie (Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1).

(21) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.

(22) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(23) Akt Rady ze dne 3. prosince 1998, kterým se stanoví služební řád pro zaměstnance Europolu (Úř. věst. C 26, 30.1.1999, s. 23).

PŘÍLOHA

Podle čl. 4 odst. 1 je Europol oprávněn zabývat se dalšími formami závažné trestné činnosti uvedenými na tomto seznamu:

—	nedovolený obchod s drogami,

—	nezákonná činnost související s praním peněz,

—	trestná činnost spojená s jadernými a radioaktivními látkami,

—	nezákonné převaděčství přistěhovalců,

—	obchodování s lidmi,

—	trestná činnost související s motorovými vozidly,

—	vražda, těžké ublížení na zdraví,

—	nezákonný obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

—	únos, nezákonné omezování osobní svobody a braní rukojmí,

—	rasismus a xenofobie,

—	organizovaná loupež,

—	nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

—

podvody,

—	vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

—	padělání a produktové pirátství,

—	padělání veřejných listin a obchodování s nimi,

—	padělání peněz a platebních prostředků,

—	počítačová trestná činnost,

—

korupce,

—	nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

—	nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů,

—	nedovolený obchod s ohroženými druhy a odrůdami rostlin,

—	trestné činy proti životnímu prostředí,

—	nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu.

Pokud jde o formy trestné činnosti uvedené v čl. 4 odst. 1, pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

„trestnou činností spojenou s jadernými a radioaktivními látkami“ trestné činy uvedené v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů podepsané ve Vídni a v New Yorku dne 3. března 1980 a týkající se jaderných nebo radioaktivních materiálů uvedených v článku 197 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii a směrnici Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (1);

b)	„nezákonným převaděčstvím přistěhovalců“ činnosti, které mají záměrně a za úplatu usnadnit vstup na území členských států, pobyt nebo zaměstnání na tomto území, v rozporu s platnými předpisy a podmínkami členských států;

„obchodováním s lidmi“ najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob za použití hrozeb či síly nebo jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování. Vykořisťování zahrnuje přinejmenším vykořisťování formou prostituce jiných nebo jiné formy pohlavního zneužívání, výrobu, prodej či distribuci materiálů dětské pornografie, nucenou práci či služby, otroctví či praktiky podobné otroctví, nevolnictví či odstraňování orgánů;

„trestnou činností související s motorovými vozidly“ krádež či neoprávněné užití motorových vozidel, nákladních aut, návěsů, nákladů nákladních aut nebo návěsů, autobusů, motocyklů, obytných přívěsů a zemědělských vozidel, továrních vozidel a náhradních dílů k těmto vozidlům a přijímání a ukrývání těchto předmětů;

e)	„nezákonnou činností související s praním peněz“ trestné činy uvedené v čl. 6 odst. 1 až 3 Úmluvy Rady Evropy o praní, vysledování, zajištění a propadnutí výnosů z trestné činnosti, podepsané ve Štrasburku dne 8. listopadu 1990;

f)	„nedovoleným obchodem s drogami“ trestné činy uvedené v čl. 3 odst. 1 Úmluvy Organizace spojených národů ze dne 20. prosince 1988 proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v ustanoveních, která tuto úmluvu mění nebo nahrazují.

Formy trestné činnosti uvedené v článku 4 a v této příloze posuzují příslušné orgány členských států v souladu s právními předpisy svých členských států.

(1) Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.

		ISSN 1725-5074 doi:10.3000/17255074.L_2009.121.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 121

České vydání	Právní předpisy	Svazek 52 15. května 2009

	III Akty přijaté na základě Smlouvy o EU
	AKTY PŘIJATÉ NA ZÁKLADĚ HLAVY VI SMLOUVY O EU
	2009/371/SVV
*	Rozhodnutí Rady ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol)	37

Obsah		I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné	Strana
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Rady (ES) č. 371/2009 ze dne 27. listopadu 2008, kterým se mění nařízení (Euratom, ESUO, EHS) č. 549/69, kterým se stanoví kategorie úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství, na které se vztahují ustanovení článku 12, čl. 13 druhého pododstavce a článku 14 Protokolu o výsadách a imunitách Společenství	1

	II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné
	ROZHODNUTÍ
	Rada
	2009/370/ES
*	Rozhodnutí Rady ze dne 6. dubna 2009 o přistoupení Evropského společenství k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení a Protokolu k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel, které byly společně přijaty v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001	3
	Úmluva o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení	8
	Protokol k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících vybavení letadel	25