20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/1

(1)

Změny týkající se místa poskytnutí služby zavedené směrnicí Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby (3), znamenají, že místem poskytnutí služby osobě povinné k dani je v zásadě místo usazení příjemce. Jsou-li poskytovatel a příjemce služby usazeni v různých členských státech, použije se častěji než dosud mechanismus přenesení daňové povinnosti.

(2)

Aby se zajistilo správné uplatnění daně z přidané hodnoty (DPH) u služeb, které jsou předmětem mechanismu přenesení daňové povinnosti, měly by být údaje shromážděné členským státem poskytovatele služby sděleny členskému státu, v němž je usazen příjemce služby. Toto sdělování informací by mělo upravovat nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 ze dne 7. října 2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty (4).

(3)

Směrnice 2008/8/ES rovněž rozšiřuje oblast působnosti zvláštního režimu pro elektronické služby poskytované osobami povinnými k dani neusazenými ve Společenství.

(4)

Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (5), zjednodušuje postup vrácení daně v členském státě, ve kterém daná osoba povinná k dani není identifikována pro účely DPH.

(5)

Rozšíření oblasti působnosti zvláštního režimu a změny v postupu vrácení daně osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně vedou k tomu, že dotyčné členské státy si budou muset vyměňovat výrazně více informací. Potřebná výměna informací by neměla vést k nadměrnému administrativnímu zatížení dotyčných členských států. Měla by proto probíhat elektronickými prostředky v rámci stávajících systémů výměny informací.

(6)

Nařízení (ES) č. 1798/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V čl. 1 odst. 1 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pro období stanovené v článku 357 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (6) stanoví toto nařízení rovněž pravidla a postupy pro elektronickou výměnu informací o dani z přidané hodnoty u elektronicky poskytovaných služeb v souladu se zvláštním režimem podle hlavy XII kapitoly 6 uvedené směrnice a rovněž pro jakoukoli následnou výměnu informací, a pokud jde o služby zahrnuté do uvedeného zvláštního režimu, pro převod peněžních částek mezi příslušnými orgány členských států.

2)

V článku 2 se body 8 až 11 nahrazují tímto:

3)

V čl. 22 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1.   Každý členský stát provozuje elektronickou databázi, v níž uchovává a zpracovává údaje shromažďované na základě hlavy XI kapitoly 6 směrnice 2006/112/ES.“

4)

V čl. 23 prvním pododstavci se bod 2) nahrazuje tímto:

5)

V článku 24 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Příslušnému orgánu členského státu jsou na základě údajů uchovávaných podle článku 22 a výhradně za účelem boje proti porušování právních předpisů týkajících se DPH, kdykoli to tento orgán považuje za nezbytné ke kontrole pořízení zboží nebo poskytnutí služeb uvnitř Společenství zdanitelných na území tohoto členského státu, neprodleně poskytnuty následující informace anebo přímý přístup k nim elektronickými prostředky:

6)

V článku 27 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Příslušné orgány každého členského státu zajistí, aby osobám podílejícím se na dodání zboží nebo poskytnutí služby uvnitř Společenství a po období stanovené v článku 357 směrnice 2006/112/ES neusazeným osobám povinným k dani poskytujícím elektronicky poskytované služby, zejména služby uvedené v příloze II zmíněné směrnice, bylo umožněno získat potvrzení o platnosti identifikačního čísla pro účely DPH jakékoli blíže určené osoby.

Po období stanovené v článku 357 směrnice 2006/112/ES poskytují členské státy toto potvrzení elektronickými prostředky postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.“

7)

Nadpis kapitoly VI se nahrazuje tímto:

„USTANOVENÍ O ZVLÁŠTNÍM REŽIMU PODLE HLAVY XII KAPITOLY 6 SMĚRNICE 2006/112/ES“.

8)

Článek 28 se nahrazuje tímto:

„Článek 28

Následující ustanovení se použijí v případě zvláštního režimu podle hlavy XII kapitoly 6 směrnice 2006/112/ES. Definice obsažené v článku 358 uvedené směrnice se použijí rovněž pro účely této kapitoly.“

9)

V článku 29 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Informace poskytované osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství členskému státu identifikace při zahájení její činnosti podle článku 361 směrnice 2006/112/ES se podávají elektronicky. Technické podrobnosti včetně jednotné elektronické zprávy se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.“

10)

V článku 30 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Přiznání k dani s údaji stanovenými v článku 365 směrnice 2006/112/ES se podává elektronicky. Technické podrobnosti včetně jednotné elektronické zprávy se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.“

11)

Článek 31 se nahrazuje tímto:

„Článek 31

Článek 22 se vztahuje rovněž na informace shromažďované členským státem identifikace podle článků 360, 361, 364 a 365 směrnice 2006/112/ES.“

12)

Článek 34 se nahrazuje tímto:

„Článek 34

Články 28 až 33 se použijí po období stanovené v článku 357 směrnice 2006/112/ES.“

13)

Vkládá se nová kapitola VIa, která zní:

„KAPITOLA VIa

USTANOVENÍ O VÝMĚNĚ A UCHOVÁVÁNÍ INFORMACÍ V RÁMCI POSTUPU STANOVENÉHO SMĚRNICÍ RADY 2008/9/ES

Článek 34a

1.   Pokud příslušný orgán členského státu usazení obdrží žádost o vrácení daně podle článku 5 směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví podrobná pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (7), a pokud se nepoužije článek 18 uvedené směrnice, předá tuto žádost elektronickými prostředky do patnácti kalendářních dnů od jejího obdržení příslušným orgánům každého dotčeného členského státu vrácení daně a potvrdí, že žadatel ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2008/9/ES je osobou povinnou k dani pro účely DPH a že identifikační nebo registrační číslo, které tato osoba uvedla, je platné pro období vrácení daně.

2.   Příslušné orgány každého členského státu vrácení daně oznámí příslušným orgánům ostatních členských států elektronickými prostředky jakékoli informace, které tyto orgány vyžadují podle čl. 9 odst. 2 směrnice 2008/9/ES. Technické podrobnosti včetně jednotné elektronické zprávy, kterou se tyto informace sdělují, se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.

3.   Příslušné orgány každého členského státu vrácení daně oznámí příslušným orgánům ostatních členských států elektronickými prostředky, zda chtějí využít možnosti požádat žadatele o popis jeho podnikatelské činnosti podle harmonizovaných kódů, jak je uvedeno v článku 11 směrnice 2008/9/ES.

Harmonizované kódy uvedené v prvním pododstavci se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení na základě klasifikace NACE stanovené nařízením (EHS) č. 3037/90.

14)

V článku 39 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Po období stanovené v článku 357 směrnice 2006/112/ES zajistí Komise a členské státy, aby stávající nebo nové systémy komunikace a výměny informací, které jsou nezbytné pro vzájemnou výměnu informací podle článků 29 a 30 tohoto nařízení, byly provozuschopné. Komise odpovídá za veškerý další vývoj společné komunikační sítě / společného systémového rozhraní (Common Communication Network/Common System Interface – CCN/CSI), který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací mezi členskými státy. Členské státy odpovídají za veškerý další vývoj svých systémů, který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací prostřednictvím CCN/CSI.“

1)

V čl. 1 odst. 1 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:

„Toto nařízení dále stanoví pravidla a postupy pro elektronickou výměnu informací o dani z přidané hodnoty u služeb poskytnutých v souladu se zvláštními režimy podle hlavy XII kapitoly 6 směrnice 2006/112/ES a rovněž pro jakoukoli následnou výměnu informací, a pokud jde o služby zahrnuté do uvedených zvláštních režimů, pro převod peněžních částek mezi příslušnými orgány členských států.“

2)

V článku 2 se dosavadní jediný odstavec označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec, který zní:

„2.   Definice obsažené v článcích 358, 358a a 369a směrnice 2006/112/ES se použijí rovněž pro účely tohoto nařízení.“

3)

V článku 5 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Žádost podle odstavce 1 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Jestliže členský stát rozhodne, že žádné správní šetření není nutné, sdělí okamžitě dožadujícímu orgánu důvody svého rozhodnutí.

Bez ohledu na první pododstavec a aniž je dotčen článek 40, může dožádaný orgán odmítnout provést správní šetření informací o částkách přiznaných osobou povinnou k dani v souvislosti s poskytnutím telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, které jsou zdanitelné v členském státě, v němž se dožadující orgán nachází, a na které osoba povinná k dani použije nebo se rozhodne nepoužít zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddílu 3 směrnice 2006/112/ES, pouze v případě, že informace o téže osobě povinné k dani získané v rámci správního šetření provedeného nejpozději před dvěma roky již byly dožadujícímu orgánu dodány.

Pokud však jde o žádosti uvedené v druhém pododstavci, které byly předloženy dožadujícím orgánem a posouzeny dožádaným orgánem v souladu s prohlášením o osvědčených postupech, které se týká spolupůsobení tohoto odstavce s čl. 40 odst. 1 a které bude přijato postupem podle čl. 44 odst. 2, poskytne členský stát, který odmítne provést správní šetření na základě článku 40, dožadujícímu orgánu údaje o datu uskutečnění a hodnotě každého příslušného poskytnutí služby, jež osoba povinná k dani uskutečnila během uplynulých dvou let v členském státě dožadujícího orgánu.“

4)

V článku 17 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pro účely prvního pododstavce spolupracuje každý členský stát usazení s každým členským státem spotřeby tak, aby bylo možné zjistit, zda osoby povinné k dani usazené na jeho území přiznávají a správně odvádějí DPH splatnou za telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby, na které osoba povinná k dani použije nebo se rozhodne nepoužít zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddílu 3 směrnice 2006/112/ES. Členský stát usazení uvědomí členský stát spotřeby o veškerých nesrovnalostech, o kterých se dozví.“

5)

V článku 18 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Každý členský stát určí, zda se zapojí do výměny konkrétní kategorie informací a zda použije automatické nebo strukturované automatické výměny. Každý členský stát se však zapojí do výměny informací, které má k dispozici k telekomunikačním službám, službám rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaným službám, na které osoba povinná k dani použila nebo se rozhodla nepoužít zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 3 směrnice 2006/112/ES.“

6)

V článku 27 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Příslušné orgány každého členského státu zajistí, aby osobám podílejícím se na dodání zboží nebo poskytnutí služby uvnitř Společenství a neusazeným osobám povinným k dani poskytujícím telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, zejména služby uvedené v příloze II směrnice 2006/112/ES, bylo umožněno získat potvrzení o platnosti identifikačního čísla pro účely DPH jakékoli blíže určené osoby.

Členské státy poskytují tato potvrzení elektronickými prostředky postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.“

7)

Nadpis kapitoly VI se mění takto:

„USTANOVENÍ O ZVLÁŠTNÍCH REŽIMECH PODLE HLAVY XII KAPITOLY 6 SMĚRNICE 2006/112/ES“.

8)

Článek 28 se nahrazuje tímto:

„Článek 28

Následující ustanovení se použijí v případě zvláštních režimů podle hlavy XII kapitoly 6 směrnice 2006/112/ES.“

9)

Článek 29 se nahrazuje tímto:

„Článek 29

1.   Informace poskytované osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství členskému státu identifikace při zahájení její činnosti podle článku 361 směrnice 2006/112/ES se podávají elektronicky. Technické podrobnosti včetně jednotné elektronické zprávy se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.

2.   Členský stát identifikace zašle tyto informace elektronickými prostředky příslušným orgánům ostatních členských států do deseti dnů od konce měsíce, ve kterém informace od osoby povinné k dani neusazené ve Společenství obdržel. Podobné údaje pro identifikaci osoby povinné k dani, která využívá zvláštního režimu podle článku 369b směrnice 2006/112/ES, se předávají příslušným orgánům ostatních členských států do deseti dnů od konce měsíce, ve kterém tato osoba povinná k dani oznámila zahájení svých zdanitelných činností, na které se vztahuje daný režim. Stejným způsobem jsou příslušné orgány ostatních členských států informovány o přiděleném identifikačním čísle.

Technické podrobnosti včetně jednotné elektronické zprávy, kterou se tato informace zasílá, se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.

3.   Členský stát identifikace uvědomí neprodleně elektronickými prostředky příslušné orgány ostatních členských států o vynětí osoby povinné k dani neusazené ve Společenství nebo osoby povinné k dani neusazené v členském státě spotřeby ze zvláštního režimu.“

10)

V článku 30 se první a druhý pododstavec nahrazují tímto:

„Přiznání k dani s údaji stanovenými v článcích 365 a 369g směrnice 2006/112/ES se podává elektronicky. Technické podrobnosti včetně jednotné elektronické zprávy se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.

Členský stát identifikace zašle tyto informace elektronickými prostředky příslušnému orgánu dotyčného členského státu spotřeby do deseti dnů od konce měsíce, ve kterém bylo přiznání k dani obdrženo. Údaje stanovené v čl. 369g druhém pododstavci směrnice 2006/112/ES se zasílají rovněž příslušnému orgánu dotyčného členského státu usazení. Členské státy, které požadují přiznání k dani s údaji v jiné národní měně než v eurech, přepočtou částky na eura pomocí směnných kursů platných k poslednímu dni zdaňovacího období. Přepočet se provede podle směnných kursů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den nebo pro nejbližší následující den zveřejnění, není-li v daný den kurs zveřejněn. Technické podrobnosti o zasílání těchto údajů se stanoví postupem podle čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení.“

11)

Článek 31 se nahrazuje tímto:

„Článek 31

Článek 22 se vztahuje rovněž na informace shromažďované členským státem identifikace podle článků 360, 361, 364, 365, 369c, 369f a 369g směrnice 2006/112/ES.“

12)

V článku 32 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pokud jde o platby, které mají být převedeny členskému státu spotřeby v souladu se zvláštním režimem stanoveným v hlavě XII kapitole 6 oddíle 3 směrnice 2006/112/ES, ponechá si členský stát identifikace z částek uvedených v prvním a druhém pododstavci

13)

Článek 34 se zrušuje.

14)

V článku 39 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Komise a členské státy zajistí, aby stávající nebo nové systémy komunikace a výměny informací, které jsou nezbytné pro vzájemnou výměnu informací podle článků 29 a 30, byly provozuschopné. Komise odpovídá za veškerý další vývoj společné komunikační sítě / společného systémového rozhraní (Common Communication Network/Common System Interface – CCN/CSI), který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací mezi členskými státy. Členské státy odpovídají za veškerý další vývoj svých systémů, který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací prostřednictvím CCN/CSI.“

a)

článek 1 ode dne 1. ledna 2010;

b)

článek 2 ode dne 1. ledna 2015.

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/7

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/9

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 (2) stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1782/2003, mimo jiné ohledně podmínek pro ověření obsahu tetrahydrokannabinolu v plodinách konopí.

(2)

V souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (ES) č. 796/2004 oznámily členské státy Komisi výsledky testů na určení hladiny tetrahydrokannabinolu v odrůdách konopí zasetých v roce 2007. Tyto výsledky by měly být vzaty v úvahu při sestavování seznamu odrůd konopí, které jsou způsobilé pro přímé platby v příštích hospodářských letech, a seznamu odrůd dočasně schválených pro hospodářský rok 2008/09.

(3)

Na základě požadavku předloženého Rumunskem v souladu s čl. 33 odst. 4 nařízení (ES) č. 796/2004 by měly být do seznamu odrůd, které jsou způsobilé pro přímé platby, zařazeny dvě nové odrůdy konopí.

(4)

Nařízení (ES) č. 796/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro přímé platby,

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/11

(1)

Dosažení vnitřního trhu, globalizace, deregulace a technologické změny dohromady způsobily značné změny v objemu obchodu se službami a v jeho struktuře. Neustále roste počet služeb, které je možné poskytnout na dálku. V reakci na to se již řadu let podnikají postupné kroky s cílem řešit danou situaci a mnoho služeb je ve skutečnosti v současné době zdaňováno podle zásady místa určení.

(2)

Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje změnu směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (3), pokud jde o místo poskytnutí služby, v souladu se strategií Komise pro modernizaci a zjednodušení fungování společného systému DPH.

(3)

Veškeré poskytnutí služeb by se v zásadě mělo zdaňovat v místě, kde dochází ke skutečné spotřebě. Pokud by v tomto smyslu mělo dojít ke změně obecného pravidla o místě poskytnutí služby, by byly přesto z administrativních i politických důvodů nutné určité výjimky z tohoto obecného pravidla.

(4)

V případě poskytnutí služby osobám povinným k dani by se obecné pravidlo o místě poskytnutí služby mělo vztahovat spíše k místu, kde je usazen příjemce služby, než k místu, kde je usazen poskytovatel služby. Pro účely stanovení pravidel týkajících se místa poskytnutí služby a za účelem snížení zatížení hospodářských subjektů na minimum by se osoba povinná k dani, která provádí i činnosti nepodléhající dani, měla považovat za osobu povinnou k dani ve vztahu ke všem službám, které jí byly poskytnuty. Podobně by se právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikována pro účely DPH, měla považovat za osobu povinnou k dani. V souladu s obecnými pravidly by se tato ustanovení neměla týkat poskytnutí služby, která je osobě povinné k dani poskytnuta pro její vlastní osobní potřebu nebo pro potřebu jejích zaměstnanců.

(5)

V případě poskytnutí služby osobě nepovinné k dani by se mělo nadále postupovat podle obecného pravidla, že místem poskytnutí služby je místo, kde má poskytovatel služby sídlo ekonomické činnosti.

(6)

Za určitých okolností nejsou obecná pravidla o místě poskytnutí služby osobám povinným i nepovinným k dani použitelná a měly by se místo nich uplatnit vymezené výjimky. Ty by měly vycházet převážně ze stávajících kritérií a měly by odrážet zásadu zdanění v místě spotřeby, přičemž by neměly představovat nepřiměřené administrativní zatížení pro některé obchodníky.

(7)

Je-li osobě povinné k dani poskytnuta služba osobou neusazenou ve stejném členském státě, měl by být v určitých případech povinný mechanismus přenesení daňové povinnosti, podle něhož by daná osoba povinná k dani měla za obdrženou službu sama vyměřit příslušnou částku DPH.

(8)

V zájmu zjednodušení povinností hospodářských subjektů podnikajících v členských státech, v nichž nejsou usazeny, by měl být zaveden režim umožňující jim mít jediné místo elektronického kontaktu pro účely identifikace a podávání přiznání k DPH. Dokud nebude takový režim zaveden, mělo by se využívat režimu zavedeného pro zjednodušení plnění daňových povinností osob povinných k dani neusazených ve Společenství.

(9)

Aby se podpořilo správné používání této směrnice, měla by každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podávat souhrnné hlášení všech osob povinných k dani a právnických osob nepovinných k dani identifikovaných pro účely DPH, kterým poskytla zdanitelné služby spadající pod mechanismus přenesení daňové povinnosti.

(10)

Některé změny týkající se místa poskytnutí služby by mohly mít dopad na rozpočty členských států. K zajištění hladkého přechodu by tyto změny měly být zavedeny postupně.

(11)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (4) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(12)

Směrnice 2006/112/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 56 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Ustanovení odst. 1 písm. j) a k) a odstavce 2 se použijí do 31. prosince 2009.“

2)

V článku 57 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Odstavec 1 se použije do 31. prosince 2009.“

3)

V článku 59 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy uplatňují čl. 58 písm. b) do 31. prosince 2009 na služby rozhlasového a televizního vysílání uvedené v čl. 56 odst. 1 písm. j), jsou-li poskytnuty osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě, osobou povinnou k dani, která má sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž poskytuje služby, mimo Společenství, nebo nemá-li takové sídlo nebo stálou provozovnu, která má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství.“

4)

Článek 357 se nahrazuje tímto:

„Článek 357

Tato kapitola se použije do 31. prosince 2014.“

1)

V hlavě V se kapitola 3 nahrazuje tímto:

„KAPITOLA 3

Místo poskytnutí služby

Oddíl 1

Definice

Článek 43

Pro účely uplatňování pravidel týkajících se místa poskytnutí služby platí, že:

Oddíl 2

Obecná pravidla

Článek 44

Místem poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo ekonomické činnosti. Pokud je však tato služba poskytnuta stálé provozovně osoby povinné k dani nacházející se v místě jiném, než kde je sídlo její ekonomické činnosti, je místem poskytnutí této služby místo, kde se nachází tato stálá provozovna. Pokud takové sídlo nebo stálá provozovna neexistují, je místem poskytnutí služby místo, kde má osoba povinná k dani, které je tato služba poskytnuta, bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

Článek 45

Místem poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má poskytovatel služby sídlo ekonomické činnosti. Pokud je však tato služba poskytnuta stálou provozovnou poskytovatele nacházející se v místě jiném, než kde je sídlo jeho ekonomické činnosti, je místem poskytnutí této služby místo, kde se nachází tato stálá provozovna. Pokud takové sídlo nebo stálá provozovna neexistují, je místem poskytnutí služby místo, kde má poskytovatel bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

Oddíl 3

Zvláštní ustanovení

Pododdíl 1

Poskytnutí služby zprostředkovatelem

Článek 46

Místem poskytnutí služby osobě nepovinné k dani zprostředkovatelem, který jedná jménem a na účet jiné osoby, je místo, kde se v souladu s ustanoveními této směrnice poskytne základní plnění.

Pododdíl 2

Poskytnutí služby související s nemovitostí

Článek 47

Místem poskytnutí služby související s nemovitostí, včetně služeb odhadců a realitních kanceláří, poskytnutí ubytování v hotelech nebo místech s podobnou funkcí, jako jsou prázdninové tábory nebo místa upravená k využívání jako tábořiště, udělení práv na užívání nemovitosti a služeb při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architektů a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitost nachází.

Pododdíl 3

Poskytnutí přepravní služby

Článek 48

Místem poskytnutí služby přepravy cestujících je místo, kde se přeprava uskutečňuje, podle pokryté přepravní vzdálenosti.

Článek 49

Místem poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani, kromě přepravy zboží uvnitř Společenství, je místo, kde se přeprava uskutečňuje, podle pokryté přepravní vzdálenosti.

Článek 50

Místem poskytnutí služby přepravy zboží uvnitř Společenství osobě nepovinné k dani je místo zahájení přepravy.

Článek 51

‚Přepravou zboží uvnitř Společenství‘ se rozumí přeprava zboží, při níž se místo jejího zahájení a místo jejího ukončení nacházejí na území dvou různých členských států.

‚Místem zahájení přepravy‘ se rozumí místo, kde přeprava zboží skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nachází, a ‚místem ukončení přepravy‘ se rozumí místo, kde přeprava zboží skutečně končí.

Článek 52

Členské státy nemusí uplatňovat DPH na úsek přepravy zboží uvnitř Společenství pro osoby nepovinné k dani, který se uskutečňuje přes vody, jež netvoří součást území Společenství.

Pododdíl 4

Poskytnutí služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb, vedlejších přepravních služeb a oceňování movitého majetku nebo práce na tomto majetku

Článek 53

Místem poskytnutí služby nebo vedlejší služby vztahující se ke kulturním, uměleckým, sportovním, vědeckým, vzdělávacím, zábavním nebo podobným akcím, jako jsou veletrhy a výstavy, včetně poskytnutí služby organizátorem této akce, je místo, kde se tato akce skutečně koná.

Článek 54

Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani je místo, kde je služba skutečně poskytnuta:

Pododdíl 5

Poskytnutí restauračních a stravovacích služeb

Článek 55

Místem poskytnutí restaurační nebo stravovací služby, kromě restauračních a stravovacích služeb, které se skutečně poskytují na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy cestujících uskutečněného ve Společenství, je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta.

Pododdíl 6

Nájem dopravního prostředku

Článek 56

1.   Místem poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde je dopravní prostředek skutečně dán zákazníkovi k dispozici.

2.   Pro účely odstavce 1 se ‚krátkodobým‘ nájmem rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.

Pododdíl 7

Poskytnutí restauračních a stravovacích služeb na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku

Článek 57

1.   Místem poskytnutí restaurační nebo stravovací služby, která se skutečně poskytuje na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy cestujících uskutečněného ve Společenství, je místo zahájení přepravy cestujících.

2.   Pro účely odstavce 1 se ‚úsekem přepravy cestujících uskutečněným ve Společenství‘ rozumí úsek přepravy uskutečněný bez zastávky mimo Společenství mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy cestujících.

‚Místem zahájení přepravy cestujících‘ se rozumí místo prvního plánovaného nastoupení cestujících ve Společenství po případném přerušení cesty mimo Společenství.

‚Místem ukončení přepravy cestujících‘ se rozumí místo posledního plánovaného vystoupení ve Společenství cestujících, kteří nastoupili na území Společenství před případným přerušením cesty mimo Společenství.

V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

Pododdíl 8

Poskytnutí elektronické služby osobě nepovinné k dani

Článek 58

Místem poskytnutí elektronicky poskytované služby, zejména některé ze služeb uvedených v příloze II, je-li poskytnuta osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě, osobou povinnou k dani, která má sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž poskytuje tuto službu, mimo Společenství, nebo nemá-li takové sídlo nebo stálou provozovnu, která má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství, je místo, kde je osoba nepovinná k dani usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

Pokud poskytovatel služby a příjemce komunikují prostřednictvím elektronické pošty, neznamená to samo o sobě, že poskytnutá služba je elektronicky poskytovanou službou.

Pododdíl 9

Poskytnutí služby osobě nepovinné k dani mimo Společenství

Článek 59

Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství, je místo, kde je tato osoba usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje:

Pokud poskytovatel služby a příjemce komunikují prostřednictvím elektronické pošty, neznamená to samo o sobě, že poskytnutá služba je elektronicky poskytovanou službou.

Pododdíl 10

Zamezení dvojího zdanění nebo nezdanění

Článek 59a

K zamezení dvojího zdanění, nezdanění nebo narušení hospodářské soutěže mohou členské státy v souvislosti se službami, jejichž místo poskytnutí upravují články 44, 45, 56 a 59, považovat:

Toto ustanovení se však nevztahuje na elektronicky poskytované služby, jsou li poskytnuty osobě nepovinné k dani neusazené ve Společenství.

Článek 59b

Členské státy použijí čl. 59a písm. b) na telekomunikační služby a služby rozhlasového a televizního vysílání uvedené v čl. 59 prvním pododstavci písm. j) poskytnuté osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě, osobou povinnou k dani, která má sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž poskytuje služby, mimo Společenství, nebo nemá-li takové sídlo nebo stálou provozovnu, která má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství.“

2)

V čl. 98 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Snížené sazby se neuplatňují u elektronicky poskytovaných služeb.“

3)

V článku 170 se návětí nahrazuje tímto:

„Každá osoba povinná k dani, která ve smyslu článku 1 směrnice 86/560/EHS (5), čl. 2 bodu 1 a článku 3 směrnice 2008/9/ES (6) a článku 171 této směrnice není usazena v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, má nárok na vrácení této daně, pokud jsou dané zboží nebo dané služby použity pro tyto účely:

4)

Článek 171 se mění takto:

5)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 171a

Členské státy mohou namísto vrácení daně podle směrnice 86/560/EHS nebo 2008/9/ES za dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani, z nichž je tato osoba povinná k dani povinna odvést daň podle článků 194 až 197 nebo článku 199, povolit odpočet této daně postupem podle článku 168. Stávající omezení podle čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS mohou být zachována.

Za tímto účelem mohou členské státy dotyčnou osobu povinnou k dani, která je povinna odvést daň, vyjmout z postupu vrácení daně podle směrnice 86/560/EHS nebo 2008/9/ES.“

6)

V hlavě XI kapitole 1 oddíle 1 se vkládá nový článek, který zní:

„Článek 192a

Pro účely tohoto oddílu se osoba povinná k dani, která má stálou provozovnu na území členského státu, v němž je daň splatná, považuje za osobu povinnou k dani, která není usazena v tomto členském státě, jsou-li splněny tyto podmínky:

7)

Článek 196 se nahrazuje tímto:

„Článek 196

Daň je povinna odvést osoba povinná k dani, nebo právnická osoba nepovinná k dani identifikovaná pro účely DPH, která je příjemcem služby uvedené v článku 44, jestliže tuto službu poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.“

8)

V článku 214 se doplňují nová písmena, která znějí:

9)

Článek 262 se nahrazuje tímto:

„Článek 262

Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení, ve kterém uvede tyto údaje:

10)

V článku 264 se odstavec 1 mění takto:

11)

Článek 358 se mění takto:

12)

Nadpis přílohy II se nahrazuje tímto:

„INFORMATIVNÍ SEZNAM ELEKTRONICKY POSKYTOVANÝCH SLUŽEB PODLE ČLÁNKU 58 A ČL. 59 PRVNÍHO PODODSTAVCE PÍSM. k)“.

1)

V hlavě V kapitole 3 oddíle 3 se pododdíl 8 nahrazuje tímto:

„Pododdíl 8

Poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb osobě nepovinné k dani

Článek 58

Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato osoba usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje:

Pokud poskytovatel služby a příjemce komunikují prostřednictvím elektronické pošty, neznamená to samo o sobě, že poskytnutá služba je elektronicky poskytovanou službou.“

2)

V článku 59 se zrušují písmena i), j) a k) prvního pododstavce a druhý pododstavec.

3)

Článek 59a se nahrazuje tímto:

„Článek 59a

K zamezení dvojího zdanění, nezdanění nebo narušení hospodářské soutěže mohou členské státy v souvislosti se službami, jejichž místo poskytnutí upravují články 44, 45, 56, 58 a 59, považovat:

4)

Článek 59b se zrušuje.

5)

V čl. 204 odst. 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy však nesmějí použít možnost uvedenou v druhém pododstavci na osobu povinnou k dani neusazenou ve Společenství, jak je definována v čl. 358a bodě 1, která se rozhodla pro zvláštní režim pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby.“

6)

V hlavě XII se nadpis kapitoly 6 nahrazuje tímto:

„Zvláštní režimy pro neusazené osoby povinné k dani, které poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby osobám nepovinným k dani“.

7)

Článek 357 se zrušuje.

8)

Článek 358 se nahrazuje tímto:

„Článek 358

Pro účely této kapitoly a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

9)

V hlavě XII kapitole 6 se nadpis oddílu 2 nahrazuje tímto:

„Zvláštní režim pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby poskytnuté osobami povinnými k dani neusazenými ve Společenství“.

10)

V hlavě XII kapitole 6 oddíle 2 se vkládá nový článek, který zní:

„Článek 358a

Pro účely tohoto oddílu a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

11)

Články 359 až 365 se nahrazují tímto:

„Článek 359

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu osobě povinné k dani neusazené ve Společenství poskytující telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě. Tento režim se použije na všechny tyto služby poskytnuté ve Společenství.

Článek 360

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství oznámí členskému státu identifikace zahájení a ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani, nebo takové její změny, které způsobí, že přestane splňovat podmínky pro použití tohoto zvláštního režimu. Toto oznámení se podává elektronicky.

Článek 361

1.   Informace předložené osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství členskému státu identifikace při zahájení její zdanitelné činnosti musí obsahovat tyto identifikační údaje:

2.   Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství oznámí členskému státu identifikace veškeré změny předložených informací.

Článek 362

Členský stát identifikace přidělí osobě povinné k dani neusazené ve Společenství osobní identifikační číslo pro DPH a sdělí jí elektronickými prostředky identifikační číslo, které jí bylo přiděleno. Na základě informací použitých pro tuto identifikaci mohou členské státy spotřeby vést vlastní identifikační systémy.

Článek 363

Členský stát identifikace vymaže osobu povinnou k dani neusazenou ve Společenství z identifikačního registru v těchto případech:

Článek 364

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství podává elektronickými prostředky členskému státu identifikace přiznání k dani za každé kalendářní čtvrtletí, a to i v případě, že telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby nebyly poskytnuty. Přiznání k dani se podává do dvaceti dnů po konci zdaňovacího období, za které se přiznání k dani podává.

Článek 365

Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb poskytnutých ve zdaňovacím období a celkovou výši příslušné DPH rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby DPH a celková splatná daň.“

12)

V článku 366 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Údaje v přiznání k dani se vyjadřují v eurech.

Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při poskytnutí služby použity jiné měny, použije osoba povinná k dani neusazená ve Společenství pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.“

13)

Články 367 a 368 se nahrazují tímto:

„Článek 367

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství odvede daň při podání přiznání k dani s odkazem na příslušné přiznání k dani, nejpozději však do uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani.

Odvod se provádí na bankovní účet vedený v eurech, který určí členský stát identifikace. Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby byl odvod proveden na bankovní účet vedený v jejich vlastní měně.

Článek 368

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství, která využívá tohoto zvláštního režimu, si daň nesmí odpočíst podle článku 168. Bez ohledu na čl. 1 odst. 1 směrnice 86/560/EHS se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedené směrnice. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti s telekomunikačními službami, službami rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronickými službami, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.“

14)

V článku 369 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství vede záznamy o plněních, na něž se vztahuje tento zvláštní režim. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily ověřit, zda je přiznání k dani správné.“

15)

V hlavě XII kapitole 6 se doplňuje nový oddíl, který zní:

„Oddíl 3

Zvláštní režim pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby poskytnuté osobou povinnou k dani usazenou ve Společenství, avšak nikoli v členském státě spotřeby

Článek 369a

Pro účely tohoto oddílu a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

Nemá-li osoba povinná k dani ve Společenství sídlo ekonomické činnosti, ale má v něm více než jednu stálou provozovnu, je členským státem identifikace členský stát, v němž se nachází stálá provozovna a v němž osoba povinná k dani oznámí, že hodlá použít tento zvláštní režim. Osoba povinná k dani je tímto rozhodnutím vázána pro dotyčný kalendářní rok a pro dva následující kalendářní roky.

Článek 369b

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu osobě povinné k dani neusazené v členském státě spotřeby poskytující telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v tomto členském státě. Tento režim se použije na všechny tyto služby poskytnuté ve Společenství.

Článek 369c

Osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby oznámí členskému státu identifikace zahájení a ukončení zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, nebo takové jejich změny, které způsobí, že přestane splňovat podmínky pro použití tohoto zvláštního režimu. Toto oznámení se podává elektronicky.

Článek 369d

Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, je pro zdanitelná plnění uskutečňovaná v rámci tohoto režimu identifikována pro účely DPH pouze v členském státě identifikace. K tomuto účelu použije členský stát osobní identifikační číslo pro DPH, které již bylo osobě povinné k dani přiděleno pro účely plnění jejích povinností v rámci vnitřního systému.

Na základě informací použitých pro tuto identifikaci mohou členské státy spotřeby vést vlastní identifikační systémy.

Článek 369e

Členský stát identifikace vyloučí osobu povinnou k dani neusazenou v členském státě spotřeby z tohoto zvláštního režimu v těchto případech:

Článek 369f

Osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby podává elektronickými prostředky členskému státu identifikace přiznání k dani za každé kalendářní čtvrtletí, a to i v případě, že telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby nebyly poskytnuty. Přiznání k dani se podává do dvaceti dnů po konci zdaňovacího období, za které se přiznání k dani podává.

Článek 369g

Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo podle článku 369d a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytnutých ve zdaňovacím období a celkovou výši příslušné DPH rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby DPH a celková splatná daň.

Má-li osoba povinná k dani jednu nebo více stálých provozoven, z nichž poskytuje služby, jinde než v členském státě identifikace, obsahuje přiznání k dani vedle údajů uvedených v prvním pododstavci také celkovou hodnotu poskytnutých telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, a to pro každý členský stát, v němž má daná osoba povinná k dani provozovnu, spolu s osobním identifikačním číslem pro DPH nebo daňovým registračním číslem dané provozovny, a v členění podle členských států spotřeby.

Článek 369h

1.   Údaje v přiznání k dani se vyjadřují v eurech.

Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při poskytnutí služby použity jiné měny, použije osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.

2.   Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

Článek 369i

Osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby odvede daň při podání přiznání k dani s odkazem na příslušné přiznání k dani, nejpozději však do uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani.

Odvod se provádí na bankovní účet vedený v eurech, který určí členský stát identifikace. Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby byl odvod proveden na bankovní účet vedený v jejich vlastní měně.

Článek 369j

Osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby, která využívá tohoto zvláštního režimu, si daň nesmí odpočíst podle článku 168 této směrnice u zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento režim. Bez ohledu na čl. 2 bod 1 a článek 3 směrnice 2008/9/ES se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedené směrnice.

Pokud osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby, která využívá tohoto zvláštního režimu, v daném členském státě spotřeby vykonává rovněž činnosti, na něž se nevztahuje tento režim a u nichž je tato osoba povinna se zaregistrovat pro účely DPH, odpočte si tato osoba v přiznání k dani, jež má podat podle článku 250, daň v souvislosti se zdanitelnými činnostmi, na něž se vztahuje tento režim.

Článek 369k

1.   Osoba povinná k dani neusazená v členském státě spotřeby vede záznamy o plněních, na něž se vztahuje tento zvláštní režim. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily určit, zda je přiznání k dani správné.

2.   Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být na žádost zpřístupněny členskému státu spotřeby a členskému státu identifikace v elektronické formě.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od 31. prosince roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.“

16)

Nadpis přílohy II se nahrazuje tímto:

„INFORMATIVNÍ SEZNAM ELEKTRONICKY POSKYTOVANÝCH SLUŽEB PODLE ČLÁNKU 58 PRVNÍHO PODODSTAVCE PÍSM. c)“.

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/23

(1)

Prováděcí předpisy, které stanovila směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (3), představují pro správní orgány členských států i pro hospodářské subjekty značné problémy.

(2)

Úprava stanovená v uvedené směrnici by měla být změněna, pokud jde o lhůtu, v níž musí být rozhodnutí o žádostech o vrácení daně oznámena hospodářským subjektům. Současně by mělo být stanoveno, že i hospodářské subjekty musí poskytnout odpověď v určitých lhůtách. Postup by měl být navíc zjednodušen a modernizován možností využívat moderní technologie.

(3)

Nový postup by měl podpořit postavení hospodářských subjektů, jelikož členské státy budou mít povinnost zaplatit úrok, pokud bude vrácení provedeno pozdě, a bude posíleno právo hospodářských subjektů na odvolání.

(4)

Z důvodu větší jasnosti a srozumitelnosti textu by se ustanovení k provedení směrnice 79/1072/EHS, dosud obsažené ve směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (4), mělo nyní včlenit do této směrnice.

(5)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a protože jich může být z důvodu rozsahu činnosti lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(6)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (5) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(7)

V zájmu jasnosti by proto měla být směrnice 79/1072/EHS zrušena, s výhradou nezbytných přechodných opatření, pokud jde o žádosti o vrácení daně podané před 1. lednem 2010,

1)

„osobou povinnou k dani neusazenou v členském státě vrácení daně“ osoba povinná k dani ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice 2006/112/ES, která není usazená v členském státě vrácení daně, avšak je usazená na území jiného členského státu;

2)

„členským státem vrácení daně“ členský stát, ve kterém byla DPH účtována osobě povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně za zboží nebo služby, které jí dodaly nebo poskytly jiné osoby povinné k dani v tomto členském státě, nebo při dovozu zboží do tohoto členského státu;

3)

„obdobím pro vrácení daně“ období uvedené v článku 16, jehož se týká žádost o vrácení daně;

4)

„žádostí o vrácení daně“ žádost o vrácení DPH účtované osobě povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně za zboží nebo služby, které jí dodaly nebo poskytly jiné osoby povinné k dani v tomto členském státě, nebo při dovozu zboží do tohoto členského státu;

5)

„žadatelem“ osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně, která podává žádost o vrácení daně.

a)

během období pro vrácení daně neměla na území členského státu vrácení daně sídlo ekonomické činnosti ani stálou provozovnu, z níž vykonávala ekonomickou činnost, ani, neexistovalo-li takové sídlo nebo provozovna, bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje;

b)

během období pro vrácení daně nedodala zboží ani neposkytla služby, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou těchto plnění:

a)

částky DPH, které byly podle právních předpisů členského státu vrácení daně fakturovány nesprávně;

b)

částky DPH fakturované za dodání zboží, které je nebo může být osvobozeno od daně podle článku 138 nebo čl. 146 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112/ES.

a)

plnění uvedená v čl. 169 písm. a) a b) směrnice 2006/112/ES;

b)

plnění pro osobu, která je osobou povinnou odvést daň podle článků 194 až 197 a článku 199 směrnice 2006/112/ES, jak jsou uplatňovány v členském státě vrácení daně.

a)

plné jméno a úplnou adresu žadatele;

b)

adresu pro styk elektronickými prostředky;

c)

popis podnikatelské činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata;

d)

období pro vrácení daně, na které se žádost vztahuje;

e)

prohlášení žadatele o tom, že během uvedeného období pro vrácení daně nedodal zboží ani neposkytl služby, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou plnění uvedených v čl. 3 písm. b) bodech i) a ii);

f)

identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo žadatele;

g)

údaje o bankovním účtu, včetně kódů IBAN a BIC.

a)

plné jméno a úplnou adresu dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb;

b)

vyjma při dovozu, identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo dodavatele zboží nebo poskytovatele služby přidělené členským státem vrácení daně v souladu s články 239 a 240 směrnice 2006/112/ES;

c)

vyjma při dovozu, předponu používanou členským státem vrácení daně v souladu s článkem 215 směrnice 2006/112/ES;

d)

datum a číslo faktury nebo dovozního dokladu;

e)

základ daně a výši DPH vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

f)

výši odpočitatelné DPH vypočtené v souladu s článkem 5 a čl. 6 druhým pododstavcem, vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

g)

případně odpočitatelný podíl vypočtený podle článku 6, vyjádřený jako procentní podíl;

h)

druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle kódů uvedených v článku 9.

1

=

palivo;

2

=

nájem dopravního prostředku;

3

=

výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2);

4

=

mýtné a silniční poplatky;

5

=

cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě;

6

=

ubytování;

7

=

potraviny, nápoje a restaurační služby;

8

=

vstupné na veletrhy a výstavy;

9

=

výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci;

10

=

jiné.

a)

nákupů zboží nebo služeb, které byly fakturovány během daného období pro vrácení daně, vznikla-li daňová povinnost před okamžikem nebo v okamžiku fakturace, nebo ve vztahu k nimž vznikla daňová povinnost během daného období pro vrácení daně, došlo-li k fakturaci tohoto nákupu před vznikem daňové povinnosti;

b)

dovozu zboží během daného období pro vrácení daně.

a)

žadatel není osobou povinnou k dani pro účely DPH;

b)

žadatel uskutečňuje výhradně dodání zboží nebo poskytnutí služby osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně odvedené na předchozím stupni podle článků 132, 135, 136 a 371, článků 374 až 377, čl. 378 odst. 2 písm. a), čl. 379 odst. 2 nebo článků 380 až 390 směrnice 2006/112/ES nebo obsahově shodných ustanovení o osvobození podle aktu o přistoupení z roku 2005;

c)

na žadatele se vztahuje osvobození od daně pro malé podniky podle článků 284, 285, 286 a 287 směrnice 2006/112/ES;

d)

na žadatele se vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce podle článků 296 až 305 směrnice 2006/112/ES.

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/29

(1)

Dopisem ze dne 3. července 1998 belgické orgány oznámily výše uvedenou podporu podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES.

(2)

Dopisem č. SG-Greffe (1999) D/2211 ze dne 26. března 1999 Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES. Belgie poté zaujala k této věci stanovisko dopisem ze dne 28. dubna 1999.

(3)

Komise obdržela připomínky od zúčastněných stran. Dopisem ze dne 30. června 1999 je zaslala Belgii a poskytla jí možnost se k těmto připomínkám vyjádřit. Belgické orgány zaslaly Komisi dodatečné informace vdopisech ze dne 1. června 1999, ze dne 27. června 2000 a ze dne 23. července 2001.

(4)

Dopisem ze dne 12. března 2007 Belgie informovala Komisi o tom, že své oznámení o podpoře stahuje. V uvedeném dopise Belgie potvrdila, že podpora nebyla vyplacena.

(5)

Do dne obdržení žádosti Belgie o stažení neučinila Komise ohledně předmětného oznámení žádné formální rozhodnutí. Za těchto okolností přijímá stažení oznámení podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2).

(6)

Formální vyšetřovací řízení by proto mělo být podle čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999 ukončeno, neboť se stalo bezpředmětným,

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/31

(1)

Dopisem ze dne 30. září 1994, zaevidovaným dne 7. října 1994, oznámilo Německo podporu podle čl. 93 (nyní článek 88) odst. 3 Smlouvy o ES.

(2)

Dopisem č. SG(95) D/4615 ze dne 7. dubna 1995 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení podle čl. 93 (nyní článek 88) odst. 2 Smlouvy o ES (2) Německo k tomu zaujalo stanovisko dopisem ze dne 29. května 1995 a ze dne 24. června 1996. Komise neobdržela stanovisko žádné zainteresované třetí strany. Německé orgány sdělily dodatečné informace Komisi dopisem ze dne 1. června 2007.

(3)

Dopisem ze dne 24. června 1996 Německo sdělilo, že své oznámení o podpoře bere zpět. Na žádost Komise rovněž potvrdilo, že investiční podpora nebyla realizována.

(4)

Komise do okamžiku sdělení ze strany Německa nepřijala ohledně předmětného oznámení žádné formální rozhodnutí. Proto souhlasí s tím, aby oznámení bylo vzato zpět podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (3).

(5)

Formální vyšetřovací řízení podle čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999 je proto třeba ukončit, neboť se stalo bezpředmětným,

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/32

(1)

Dopisem ze dne 1. prosince 2004 španělské orgány oznámily výše uvedenou podporu podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES.

(2)

Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (1) dopisem č.j. SG-Greffe (2005) D/207666 ze dne 22. prosince 2005. Španělsko poté zaujalo k této věci stanovisko dopisem ze dne 23. ledna 2005.

(3)

Dopisem ze dne 13. března 2006 Španělsko oznámilo Komisi stažení uvedené podpory. Španělsko na opětovný dotaz Komise v dopise ze dne 5. května 2006 odpovědělo, že žádná podpora nebyla vyplacena.

(4)

Do dne obdržení žádosti Španělska o stažení neučinila Komise ohledně předmětného oznámení žádné formální rozhodnutí. Za těchto okolností přijímá stažení oznámení podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2).

(5)

Formální vyšetřovací řízení by proto mělo být podle čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999 ukončeno, neboť se stalo bezpředmětným,

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/33

(1)

V březnu roku 2000 obdržela Komise zprávu o tom, že španělská veřejná holdingová společnost Sociedad Estatal de Participaciones Industriales (dále jen „SEPI“) poskytla společnosti Repsol/Gas Natural (dále jen „Repsol“) záruky na dodávku týkající se stavby a dodávky tří tankerů pro přepravu zkapalněného plynu zadaných dvěma státním loděnicím, které byly v té době majetkem společnosti Astilleros Españoles (dále jen „AESA“) a následně převedeny skupině Izar. AESA a Izar byly ve stoprocentním vlastnictví společnosti SEPI.

(2)

Dopisem ze dne 9. července 2003 oznámila Komise Španělsku své rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, jež se týká tří neoznámených opatření.

(3)

K dopisu Komise předložily španělské orgány své připomínky v dopisech ze dne 5. srpna 2003 a 22. října 2003. V říjnu 2003 a v únoru 2004 obdržela Komise připomínky od jedné zúčastněné strany (Repsol). Tyto připomínky byly předány Španělsku, které mělo příležitost se k nim vyjádřit. Vyjádření Španělska bylo předmětem dopisů ze dne 12. ledna 2004 a 10. května 2004.

(4)

V rámci dvou rozhodnutí o státních podporách, která se nevztahují k tomuto řízení (2), přijatých v roce 2004 (to znamená po zahájení formálního vyšetřovacího řízení o zárukách na tankery pro přepravu zkapalněného plynu) shledala Komise státní podporu ve výši 864 miliónů EUR, kterou Španělsko poskytlo skupině Izar, za neslučitelnou se Smlouvou o ES, a nařídila její navrácení.

(5)

Dopisem ze dne 5. srpna 2004 se Španělsko odvolalo na článek 296 Smlouvy o ES (3) s cílem ochránit vojenské aktivity loděnice před očekávaným úpadkem skupiny Izar v důsledku uvedeného příkazu k navrácení podpory. V následné korespondenci španělské orgány Komisi rovněž vysvětlily způsob fungování nové vojenské loďařské společnosti jako nástupkyně společnosti Bazán (dále jen „Navantia“), zdůraznily své závazky v oblasti narušení hospodářské soutěže a navrhly způsob plnění těchto závazků.

(6)

Neuhrazené příkazy k navrácení podpory v celkové výši 1,2 miliardy EUR (4) mezitím přivedly společnost Izar do stavu záporného vlastního jmění a technického úpadku. Vzhledem k výše uvedenému vyhlásilo Španělsko dne 1. dubna 2005 likvidaci civilních loděnic, které zůstaly ve společnosti Izar (to znamená loděnice mimo dosah nedávno vytvořené společnosti Navantia: Gijón, Sestao, Manises a Sevilla), a zahájilo privatizaci uvedených loděnic.

(7)

V roce 1999 uzavřela společnost Repsol smlouvy o nájmu tankerů pro přepravu zkapalněného plynu se třemi vlastníky lodí (s každým jednu), s možností je rozšířit vždy o jeden tanker, podle režimu dlouhodobého „nájmu lodi na dobu určitou“.

(8)

Poté byla zahájena jednání mezi vlastníky lodí a loděnicemi, včetně korejských loděnic, ohledně stavby tří tankerů pro přepravu zkapalněného plynu. Dne 31. července 2000 byly tyto tři smlouvy na stavbu tankerů pro přepravu zkapalněného plynu uzavřeny se dvěma státními španělskými loděnicemi, jejichž vlastnictví právě přecházelo ze společnosti AESA na skupinu Izar (5), a byly podepsány konečné smlouvy o stavbě lodí.

(9)

Ve stejný den podepsala společnost AESA dodatek ke smlouvám o stavbě lodí, kterým se zavázala odškodnit společnost Repsol za zvláštní náklady, které by jí v souvislosti s odpovědností loděnic vznikly, pokud by zmíněné tankery pro přepravu zkapalněného plynu nebyly dodány ve smluvních termínech.

(10)

Téhož dne (31. července 2000) poskytla společnost SEPI společnosti Repsol záruky na dodávku za každou ze tří smluv o stavbě lodí, které kryly stejné škody, za jaké se společnost AESA zavázala odškodnit společnost Repsol (6). Maximální výše ztrát byla stanovena přibližně na 180 miliónů EUR na jednu loď, to znamená celkovou výši přibližně 540 miliónů EUR. Záruky se poskytly na období od 31. července 2000 až do uplynutí dvanácti měsíců od dodávky každé lodě (7).

(11)

Ve svém rozhodnutí ze dne 9. července 2003 o zahájení formálního vyšetřovacího řízení („rozhodnutí o zahájení řízení“) došla Komise k závěru, že tato tři podpůrná opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a zpochybnila jejich slučitelnost se společným trhem. Komise došla k závěru, že příjemci podpory jsou loděnice, ale nevyloučila, že by z podpory rovněž nemohla těžit společnost Repsol, a rozhodla, že řízení podle čl. 88 odst. 2 by mělo z důvodu možnosti předložit doplňující informace potřebné k odstranění uvedených pochybností zahrnovat i společnost Repsol.

(12)

Ve svých připomínkách společnost Repsol trvá na rozlišení, které je nutno učinit mezi jejím postavením jako smluvního příjemce záruk a jakýmkoliv předpokládaným prospěchem ze státní podpory. Podle společnosti Repsol:

(13)

Připomínky Španělska se shodovaly s uvedenými argumenty, pokud jde o postavení společnosti Repsol. Španělské orgány tudíž došly k závěru, že společnost Repsol nelze považovat za příjemce státní podpory.

(14)

Jedním z důvodů rozhodnutí o zahájení řízení bylo určit příjemce jakéhokoliv druhu státní podpory zahrnuté v zárukách na dodávku poskytnutých společností SEPI.

(15)

Komise je toho názoru, že v souladu s občanským právem je za provedení smlouvy podepsané s kupujícím odpovědný ten, kdo dodá zboží nebo poskytne službu. Tato odpovědnost se týká jak jakosti produktu, tak i sjednaného termínu dodávky. Proto pokud není dodržena smluvní dohoda, v důsledku čehož utrpí kupující škodu, může tento vyžadovat náhrady. V tomto případě by takové náhrady příslušely loděnicím nebo jejich mateřské společnosti Izar.

(16)

Vzhledem k výše uvedenému se zdá, že společnost Repsol, která pronajímala lodě postavené (loděnicemi vlastněnými) společností Izar, byla vzhledem k vlastníkům lodí a společnosti Izar v pozici věřitele. Proto ji nelze podle smlouvy o nájmu lodí na dobu určitou a podle smlouvy o stavbě lodí, včetně dodatku k této smlouvě, považovat za odpovědnou.

(17)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s připomínkami společnosti Repsol a Španělska dochází Komise k závěru, že společnost Repsol nelze považovat za příjemce podpory, jelikož nezískala žádný prospěch, na který by na základě obecných norem občanského či obchodního práva neměla právo.

(18)

Komise se domnívá, že dobrovolná likvidace majetku společnosti Izar byla vhodným opatřením ze strany Španělska, pokud jde o provedení tří nevyřešených rozhodnutí o vrácení podpory. Zejména se domnívá, že závazky a činnosti učiněné Španělskem byly z hlediska zabránění narušení hospodářské soutěže dostatečné.

(19)

Komise je rovněž toho názoru, že Španělsko úspěšně provedlo nabídkové řízení pro prodej čtyř civilních loděnic, a to otevřeným a průhledným způsobem a bez podmínek. Dne 3. listopadu 2006 povolila rada ministrů prodej loděnic v Sestao, Gijónu a Seville vítězným nabídkám. Smlouvy o privatizaci byly podepsány dne 30. listopadu 2006. Pokud jde o zbývající loděnici (Manises) došlo se k závěru, že volba, při níž se maximálně využije likvidační hodnota, spočívá v uzavření loděnice a v převedení zbylého majetku na společnost SEPI.

(20)

V důsledku likvidace a prodeje společnost Izar definitivně ukončila veškerou hospodářskou činnost. Jediným důvodem, proč společnost Izar stále existuje, je dokončení úkolů spojených s ukončením činností, zejména pokud jde o propouštění zaměstnanců. Po dokončení těchto úkolů půjde společnost Izar do likvidace. Tyto činnosti svou povahou neodůvodňují použití pravidel o hospodářské soutěži stanovených Smlouvou o ES. Pokud by dotčená opatření znamenala prospěch pro společnost Izar a následné narušení hospodářské soutěže, skončilo podle Komise takové narušení v okamžiku, kdy společnost Izar ukončila svoji hospodářskou činnost a loděnice byly uzavřeny. Za těchto okolností by nemělo rozhodnutí Komise o klasifikaci těchto opatření jako podpor a o jejich eventuální slučitelnosti praktický účinek.

(21)

Formální vyšetřovací řízení zahájené podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES je tedy bezpředmětné.

(22)

Na základě těchto úvah dospěla Komise k závěru, že společnost Repsol nelze považovat za příjemce sporné podpory a že řízení proti loděnicím Izar je bezpředmětné,

20.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 44/36

(1)

Dne 17. března 2006 Polsko oznámilo podporu na restrukturalizaci společnosti Huta Cynku Miasteczko Śląskie SA (dále jen „HCM“). K tomuto oznámení došlo po rozhodnutí Komise, v němž nebyly vzneseny námitky k podpoře na záchranu podniku HCM v podobě záruky za půjčku ve výši 11,8 milionu PLN (3,12 milionu EUR) (2).

(2)

Dne 19. července 2006 přijala Komise rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES s ohledem na oznámenou podporu kvůli pochybnostem o její slučitelnosti se společným trhem. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. srpna 2006 (3). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby k opatřením podpory podaly připomínky. Nebyly předloženy žádné připomínky.

(3)

Dne 18. září 2006 poskytlo Polsko částečnou odpověď na zahájení řízení. Dopisem ze dne 23. května 2007 Polsko Komisi informovalo o zpětvzetí oznámení.

(4)

HCM je státní podnik, který byl založen v roce 1966. Tento podnik působí na trhu výroby a metalurgického zpracování neželezných kovů (výroba zinku a olova). V roce 2004 činil podíl podniku na polském trhu se zušlechtěným zinkem 51 % a na evropském trhu 3 %. Podnik zaměstnává přibližně 1 100 pracovníků a nachází se v oblasti způsobilé pro regionální podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.

(5)

Polské orgány Komisi oznámily, že Agentura pro rozvoj průmyslu (Agencja Rozwoju Przemysłu SA, dále jen „ARP“) hodlá poskytnout půjčku na dobu pěti let ve výši 21,8 milionu PLN (5,76 milionu EUR). Její splácení mělo začít po uplynutí jednoho roku od poskytnutí půjčky. Půjčka měla být založena na proměnlivé úrokové sazbě odpovídající referenční sazbě Komise. Částka ve výši 10 milionů PLN (2,64 milionu EUR) měla být určena na investice spojené s technologickou restrukturalizací. Zbývajících 11,8 milionu PLN (3,11 milionu EUR) mělo být vynaloženo na financování splacení úvěru na záchranu podniku, tj. úvěru, na nějž ARP poskytla záruku.

(6)

Polsko Komisi informovalo o zamýšleném podepsání dohody o narovnání s věřiteli, která by podniku umožnila obnovit platební schopnost. Za tímto účelem byli věřitelé s pohledávkami vůči HCM ve výši 65,3 milionu PLN (15,9 milionu EUR) rozděleni do skupin podle výše splatných částek a zajištění, které měli k dispozici. Dohoda s věřiteli předpokládala především odklad splacení soukromých i veřejných pohledávek na období několika let. Za tímto účelem byly vytvořeny různé skupiny podle zajištění. V závislosti na skupině bylo splacení pohledávky odloženo na stanovenou dobu.

(7)

Polské orgány oznámily výše uvedenou půjčku jako státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(8)

Komise rozhodla o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES vzhledem k pochybnostem, zda byly splněny všechny podmínky pro schválení podpory na restrukturalizaci platné v té době, jež jsou obsaženy v Pokynech Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (4) (dále jen „pokyny“), a zejména zda:

(9)

Komise měla kromě toho pochybnosti, zda dohoda s věřiteli nezahrnuje prvky státní podpory.

(10)

Polské orgány Komisi informovaly, že po zahájení řízení společnost HCM úspěšně uzavřela dohodu s věřiteli.

(11)

Polské orgány mimoto Komisi informovaly, že mezitím je podnik ziskový (v první polovině roku 2006 vykázal čistý zisk ve výši 10,3 milionu PLN (přibližně 2,72 milionu EUR)); zlepšila se jeho likvidita a podnik je schopen získat financování na trhu. S ohledem na skutečnost, že zaručená půjčka již pro podnik nepředstavovala výhodu, Polsko vzalo zpět oznámení týkající se opatření uvedeného v 6. bodě odůvodnění. Podnik mimoto splatil úvěr, na nějž byla poskytnuta záruka v rámci státní podpory na záchranu společnosti. Proto se záruka poskytnutá jako podpora na záchranu společnosti stala bezpředmětnou.

(12)

V souladu s článkem 8 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (5), mohou členské státy vzít zpět oznámení po zahájení formálního vyšetřovacího řízení v přiměřené době před rozhodnutím Komise o podpoře. V takovém případě Komise toto řízení ukončí, aniž by provedla posouzení.

(13)

Polsko vzalo zpět oznámení o opatření státní podpory uvedeném v 6. bodě odůvodnění. Aby však bylo možno řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ukončit, musí Komise posoudit, zda dohoda s věřiteli uvedená v 6. bodě odůvodnění nezahrnuje prvky státní podpory.

(14)

Komise vyvozuje závěr, že dohoda s věřiteli nepředstavuje státní podporu, jelikož splňuje podmínky, za kterých by je poskytl soukromý věřitel, a jelikož spočívá v odkladu splacení pohledávek, což je pro věřitele výhodnější v porovnání s likvidací společnosti HCM. Jak vyplývá z ustálené judikatury, veřejný věřitel bude zvažovat výhody vyplývající ze získání částky navržené v rámci restrukturalizace a částky, kterou by mohl získat v rámci likvidace podniku; nelze proto hovořit o výhodách a v důsledku toho o státní podpoře v případě, pokud restrukturalizace přinese vyšší peněžní příjmy než likvidace (6). Ze šetření předloženého polskými orgány vyplývá, že i v případě, že by odklad při přepočtu na čistou současnou hodnotu vedl ke ztrátě peněžních prostředků, představoval by přesto pro veřejné věřitele lepší řešení než likvidace podniku. Podle dohody o narovnání budou moci věřitelé získat zpět v průměru 75,7 % svých nároků a méně upřednostnění věřitelé získají 72,9 %, což je stále více, než by mohli získat v případě likvidace (podle odhadu v rámci šetření 64,8 %). Komise mimoto nevidí žádné důvody, aby potvrdila nepříznivé zacházení s veřejnými věřiteli oproti soukromým věřitelům, jelikož se věřitelům v téže kategorii dostalo stejného zacházení.

(15)

Oznámení restrukturalizačního plánu umožnilo zachování podpory na záchranu společnosti po dobu přesahující 6 měsíců. Polsko však později své oznámení vzalo zpět. V 26. bodě pokynů se výslovně stanoví, že oznámení plánu restrukturalizace je nezbytnou podmínkou (sine qua non) pro prodloužení podpory na záchranu podniku. Proto v případě, že je oznámený restrukturalizační plán později stažen, musí být prodloužení podpory na záchranu společnosti zastaveno (7). V daném případě byla tato podmínka dodržena, jelikož podnik splatil úvěr, na nějž stát poskytl záruku.

(16)

Komise rozhodla o ukončení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně oznámeného opatření podpory, jelikož Polsko vzalo oznámení zpět a neposkytlo žádnou protiprávní podporu,