21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/1

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (2) vyžaduje, aby členské státy zajistily účinnou kontrolu, inspekci a vynucování pravidel společné rybářské politiky, a za tímto účelem spolupracovaly spolu navzájem i s třetími zeměmi.

(2)

Pro splnění těchto závazků je nezbytné, aby členské státy koordinovaly svou kontrolní a inspekční činnost v rámci svých území na souši, ve vodách Společenství a v mezinárodních vodách v souladu s mezinárodním právem a zejména závazky Společenství v rámci regionálních rybolovných organizací a po dohodě se třetími zeměmi.

(3)

Žádný kontrolní režim nemůže být z hlediska nákladů účinný, aniž by stanovil inspekce na souši. Proto by se plány společného využívání měly vztahovat na území na souši.

(4)

Taková spolupráce prostřednictvím operační koordinace kontrolní a inspekční činnosti by měla přispět k udržitelnému využívání živých vodních zdrojů a k zajištění rovných pravidel pro odvětví rybolovu, které tyto zdroje využívá, čímž se omezí narušování hospodářské soutěže.

(5)

Účinná kontrola a inspekce rybolovu se považuje za nezbytnou pro boj s nedovoleným, neohlašovaným a neregulovaným rybolovem.

(6)

Aniž je dotčena odpovědnost členských států vyplývající z nařízení (ES) č. 2371/2002, je třeba technického a správního subjektu Společenství, k organizování spolupráce a koordinace mezi členskými státy týkající se kontroly a inspekce v oblastech rybolovu.

(7)

Za tímto účelem je v rámci stávající institucionální struktury Společenství a s ohledem na rozdělení pravomocí mezi Komisi a členské státy vhodné zřídit Agenturu Společenství pro kontrolu rybolovu (dále jen „agentura“).

(8)

Pro splnění účelu, pro nějž je agentura zřízena, je třeba stanovit její úkoly.

(9)

Pro agenturu je především nezbytné, aby byla na žádost Komise schopna pomáhat Společenství a členským státům ve vztazích se třetími zeměmi anebo s regionálními rybolovnými organizacemi a spolupracovat s jejich příslušnými orgány v rámci mezinárodních závazků Společenství.

(10)

Dále je třeba usilovat o účinné uplatňování inspekčních postupů společenství. Agentura by se mohla časem stát referenčním zdrojem pro vědeckou a technickou pomoc při kontrole a inspekci rybolovu.

(11)

Pro splnění cílů společné rybářské politiky, jež zajistí udržitelné využívání živých vodních zdrojů v rámci udržitelného rozvoje, Rada přijme opatření týkající se zachování, řízení a využívání živých vodních zdrojů.

(12)

Členské státy musí pro zajištění řádného vynucení těchto opatření nasadit odpovídající kontrolní a donucovací prostředky. Aby byla tato kontrola a vynucování účinnější a účelnější, je vhodné, aby Komise v souladu s postupem stanoveným v čl. 30 odst. 2 nařízení (ES) č. 2371/2002 a po dohodě s dotčenými členskými státy přijala konkrétní kontrolní a inspekční programy. Nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (3) by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Koordinace prováděná agenturou při operační spolupráci mezi členskými státy by měla probíhat na základě plánů společného nasazení, podle nichž se organizuje využívání dostupných kontrolních a inspekčních prostředků dotčených členských států, aby došlo k provádění kontrolních a inspekčních programů. Kontrolní a inspekční činnosti členských států v oblasti rybolovu by měly být prováděny v souladu se společnými kritérii, prioritami, měřítky a kontrolními a inspekčními postupy na základě těchto programů.

(14)

Přijetí kontrolního a inspekčního programu zavazuje členské státy k účinnému poskytnutí zdrojů nezbytných k provádění programu. Je nezbytné, aby členské státy agentuře neprodleně sdělily, jakými kontrolními a inspekčními prostředky hodlají takový program provést. Z plánů společného nasazení nesmí vznikat žádné další závazky v oblasti kontroly, inspekce a vynucování nebo ohledně poskytování zdrojů v této souvislosti nezbytných.

(15)

Agentura by měla plán společného nasazení připravit pouze v případě, že jej předpokládá pracovní program.

(16)

Pracovní program by měl být přijat správní radou, čímž se na základě informací poskytnutých členskými státy zajistí dosažení dostatečné shody, a to i ohledně sladění úkolů agentury předpokládaných v pracovním programu a ohledně zdrojů jí dostupných.

(17)

Výkonný ředitel by měl mít jako svůj hlavní úkol zajistit, po konzultaci se členy rady a členskými státy, že jsou každý rok pro cíle pracovního programu agentuře dány k dispozici dostatečné zdroje pro splnění pracovního programu.

(18)

Výkonný ředitel by měl zejména navrhnout přesné plány nasazení s použitím zdrojů oznámených členskými státy pro splnění každého kontrolního a inspekčního programu a při zohlednění pravidel a cílů stanovených konkrétním kontrolním a inspekčním programem, z něhož plán společného nasazení vychází, jakož i jiných důležitých pravidel, jako jsou pravidla týkající se inspektorů Společenství.

(19)

V této souvislosti je nezbytné, aby výkonný ředitel vytvořil časový plán, který poskytuje členským státům dostatek času na sdělení připomínek vycházejících z jejich operativních odborných znalostí při dodržení pracovního plánu agentury a lhůt stanovených v tomto nařízení. Je nezbytné, aby výkonný ředitel zohledňoval zájmy členských států, jichž se dané oblasti rybolovu zahrnuté do jednotlivých plánů týkají. Pro zajištění účinné a včasné koordinace společných kontrolních a inspekčních činností je nezbytné upravit postup, který umožní učinit rozhodnutí o přijetí plánů v případě, že dotčené členské státy nemohou dosáhnout dohody.

(20)

Postup pro navržení a přijetí plánu společného nasazení mimo vody Společenství musí být podobný jako postup týkající se vod Společenství. Základem takových plánů společného využívání musí být mezinárodní kontrolní a inspekční program, kterým se plní mezinárodní závazky týkající se kontroly a inspekce, které jsou pro Společenství závazné.

(21)

Pro plnění plánů společného využívání by měly dotčené členské státy shromažďovat a využívat kontrolní a inspekční prostředky, jež pro takové plány určily. Agentura by měla posoudit, zda jsou dostupné kontrolní a inspekční prostředky dostatečné, a v případě potřeby informovat dotčené členské státy a Komisi o nedostatečnosti dostupných prostředků pro provedení úkolů podle příslušného kontrolního a inspekčního programu.

(22)

Zatímco členské státy by měly plnit své závazky týkající se inspekce a kontroly, zejména v rámci stanoveného kontrolního a inspekčního programu přijatého podle nařízení (ES) č. 2371/2002, agentura by neměla mít pravomoc prostřednictvím plánů společného nasazení ukládat další povinnosti nebo členským státům udělovat sankce.

(23)

Agentura by měla pravidelně přezkoumávat účinnost plánů společného nasazení.

(24)

Je vhodné upravit možnost přijmout zvláštní prováděcí pravidla pro přijetí a schválení plánů společného nasazení. Využití této možnosti může být užitečné, jakmile agentura zahájí svou činnost a podle názoru výkonného ředitele musí být tato pravidla stanovena v právu Společenství.

(25)

Agentura by měla být oprávněna na požádání poskytnout smluvní služby týkající se kontrolních a inspekčních prostředků pro účely jejich společného využívání dotčenými členskými státy.

(26)

Pro účely plnění úkolů agentury by si Komise, členské státy a agentura měly vyměňovat odpovídající informace o kontrole a inspekci prostřednictvím informační sítě.

(27)

Právní postavení a struktura agentury by měly odpovídat objektivní povaze výsledků, jichž má dosahovat, a měly by jí umožnit plnit úkoly v těsné spolupráci s členskými státy a s Komisí. Proto by agentuře měla být udělena právní, finanční a správní samostatnost při současném zachování těsných vazeb s orgány Společenství a se členskými státy. Za tímto účelem je nezbytné a vhodné, aby agentura byla subjektem Společenství majícím právní subjektivitu a vykonávající pravomoci, které jí svěřuje toto nařízení.

(28)

Pokud jde o smluvní odpovědnost agentury, která se řídí právem použitelným na smlouvy uzavřené agenturou, Soudní dvůr by měl mít soudní pravomoc rozhodovat na základě jakékoliv rozhodčí doložky v těchto smlouvách. Soudní dvůr by měl mít rovněž soudní pravomoc ve sporech týkajících se náhrady škod vzniklých na základě mimosmluvní odpovědnosti agentury v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států.

(29)

Komise a členské státy by měly být zastoupeny ve správní radě pověřené zajišťováním řádného a účinného fungování agentury.

(30)

Pro poskytování poradenství výkonnému řediteli a pro zajištění těsné spolupráce se zúčastněnými stranami by měl být zřízen poradní výbor.

(31)

Vzhledem ke skutečnosti, že má agentura plnit závazky Společenství a na požádání Komise spolupracovat se třetími zeměmi a regionálními rybolovnými organizacemi v rámci mezinárodních závazků Společenství, je vhodné, aby byl předseda správní rady volen ze zástupců Komise.

(32)

Způsob hlasování ve správní radě by měl zohledňovat zájmy členských států a Komise na účinném fungování agentury.

(33)

Je vhodné upravit účast zástupce poradního výboru na jednáních správní rady bez hlasovacího práva.

(34)

Je nutné upravit jmenování a odvolání výkonného ředitele agentury a pravidla výkonu jeho funkce.

(35)

Za účelem průhledného fungování agentury by se na ni mělo bez omezení vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (4).

(36)

V zájmu ochrany soukromí fyzických osob by se na toto nařízení mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (5).

(37)

Pro zajištění funkční samostatnosti a nezávislosti agentury by jí měl být udělen samostatný rozpočet, jehož příjmy by pocházely z příspěvku Společenství a z plateb za smluvní služby poskytované agenturou. Pokud jde o příspěvek Společenství a další dotace ze souhrnného rozpočtu Evropské unie, by se na tento rozpočet měl vztahovat rozpočtový proces Společenství. Audit účetnictví by měl provádět Účetní dvůr.

(38)

Pro boj proti podvodům, korupci a dalším protiprávním činnostem by se na agenturu, která by měla přistoupit k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (6), mělo bez omezení vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (7).

(39)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8),

a)

„kontrolou a inspekcí“ veškerá opatření přijatá členskými státy, zejména podle článků 23, 24 a 28 nařízení (ES) č. 2371/2002, za účelem kontroly a inspekce rybolovných činností v oblasti působnosti společné rybářské politiky, včetně činností dohledu a sledování, jako jsou systémy satelitního sledování plavidel a služba pozorovatelů;

b)

„kontrolními a inspekčními prostředky“ plavidla, letadla, vozidla a další materiální zdroje pro dohled, jakož i inspektoři, pozorovatelé a další lidské zdroje používané členskými státy ke kontrole a inspekci;

c)

„plánem společného nasazení“ plán, kterým se stanoví operační režimy pro nasazování dostupných kontrolních a inspekčních prostředků;

d)

„mezinárodním kontrolním a inspekčním programem“ program, který stanoví cíle, obecné priority a postupy pro kontrolní a inspekční činnosti za účelem plnění mezinárodních kontrolních a inspekčních závazků Společenství;

e)

„stanoveným kontrolním a inspekčním programem“ program, který stanoví cíle, společné priority a postupy pro kontrolní a inspekční činnosti, zavedené v souladu s článkem 34c nařízení (EHS) č. 2847/93;

f)

„rybolovem“ rybolovné činnosti zaměřené na určité populace podle definice Rady, zejména podle článků 5 a 6 nařízení (ES) č. 2371/2002;

g)

„inspektory Společenství“ inspektoři zařazení na seznam uvedený v čl. 28 odst. 4 nařízení (ES) č. 2371/2002.

a)

koordinovat kontrolní a inspekční činnost členských států týkající se kontrolních a inspekčních závazků Společenství;

b)

koordinovat nasazení vnitrostátních kontrolních a inspekčních prostředků vyčleněných dotčenými členskými státy v souladu s tímto nařízením;

c)

napomáhat členským státům při podávání Komisi a třetím stranám informací o rybolovných činnostech a o kontrolních a inspekčních činnostech;

d)

v rámci svých pravomocí napomáhat členským státům při plnění jejich úkolů a závazků podle pravidel společné rybářské politiky;

e)

napomáhat členským státům a Komisi při harmonizaci uplatňování společné rybářské politiky v celém Společenství;

f)

přispívat k práci členských států a Komise při výzkumu a vývoji kontrolních a inspekčních metod;

g)

přispívat ke koordinaci odborné přípravy inspektorů a k výměně zkušeností mezi členskými státy;

h)

koordinovat operace v boji proti nedovolenému, neohlašovanému a neregulovanému rybolovu v souladu s pravidly Společenství.

a)

napomáhá Společenství a jeho členským státům v jejich vztazích se třetími zeměmi a s mezinárodními regionálními rybolovnými organizacemi, jichž je Společenství členem;

b)

spolupracuje s příslušnými orgány mezinárodních regionálních rybolovných organizací ohledně kontrolních a inspekčních závazků Společenství v rámci pracovních režimů dohodnutých s těmito subjekty.

a)

zavádí a rozvíjí hlavní osnovy pro odbornou přípravu instruktorů pro inspektory v oblasti rybolovu ze členských států a těmto inspektorům a dalším pracovníkům účastnícím se sledování, kontroly a inspekce poskytuje další kurzy a semináře odborné přípravy;

b)

na požádání členských států provádí společné pořizování zboží a služeb pro kontrolní a inspekční činnosti členských států a pro přípravu a koordinaci společných pilotních projektů členskými státy;

c)

vypracuje společné operační postupy týkající se společných kontrolních a inspekčních činností prováděných dvěma nebo více členskými státy;

d)

vypracuje kritéria pro výměnu kontrolních a inspekčních prostředků mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi a kritéria pro poskytování takových prostředků členskými státy.

a)

splňuje požadavky příslušného kontrolního a inspekčního programu;

b)

uplatňuje kritéria, měřítka, priority a společné inspekční postupy stanovené Komisí v kontrolních a inspekčních programech;

c)

usiluje o přizpůsobení stávajících vnitrostátních prostředků kontroly a inspekce oznámených podle čl. 11 odst. 2 potřebám a o zorganizování jejich nasazení;

d)

organizuje využívání lidských a materiálních zdrojů podle období a oblastí, v nichž mají být tyto zdroje nasazeny, včetně práce týmů inspektorů Společenství z více než jednoho členského státu;

e)

zohledňuje stávající závazky dotčených členských států týkající se jiných plánů společného nasazení, jakož i další zvláštní regionální a místní omezení;

f)

stanovuje podmínky, za nichž mohou kontrolní a inspekční prostředky členského státu vstoupit do výsostných vod v jurisdikci jiného členského státu.

a)

případný poměrný rozsah jeho výsostných vod nebo vod v jeho jurisdikci, na které se vztahuje plán společného nasazení;

b)

množství ryb vyložených na jeho území během stanoveného referenčního období v poměru k celkovému množství vykládek v oblasti rybolovu, na kterou se vztahuje plán společného nasazení;

c)

poměrný počet rybářských plavidel Společenství plujících pod vlajkou Společenství (podle výkonu motoru a hrubé prostornosti), která se účastní rybolovu v dané oblasti rybolovu, na nějž se vztahuje plán společného nasazení, ve vztahu k celkovému počtu plavidel, která v této oblasti rybolovu působí;

d)

poměrná velikost přidělené kvóty nebo, není-li kvóta přidělena, úlovky v oblasti rybolovu během daného referenčního období.

a)

poskytují kontrolní a inspekční prostředky určené pro plán společného nasazení;

b)

jmenují jednu vnitrostátní kontaktní osobu/koordinátora, kterému svěří dostatečnou pravomoc, aby mohl včas reagovat na žádosti agentury ohledně provádění plánu společného nasazení, a oznámí tuto skutečnost agentuře;

c)

nasazují vyčleněné kontrolní a inspekční prostředky podle plánu společného nasazení a podle požadavků uvedených v odstavci 4;

d)

poskytují agentuře přístup on-line k informacím nezbytným pro provádění plánu společného nasazení;

e)

spolupracují s agenturou při provádění plánu společného nasazení;

f)

zajišťují, aby všechny kontrolní a inspekční prostředky přidělené plánu Společenství společného nasazení plnily svou funkci podle pravidel společné rybářské politiky.

a)

jmenuje a odvolává výkonného ředitele podle článku 30;

b)

do 30. dubna každého roku schválí souhrnnou zprávu agentury za předchozí rok a předloží ji Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru a členským státům; tato zpráva se zveřejní;

c)

do 31. října každého roku a s ohledem na stanovisko Komise a členských států přijme pracovní program agentury pro nadcházející rok a postoupí jej Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a členským státům.

Tento pracovní program obsahuje priority agentury. Správní rada upřednostní povinnosti agentury ohledně kontrolních programů a programů pro dohled. Schválením tohoto programu není dotčen roční rozpočtový proces Společenství. Pokud Komise do 30 dnů ode dne přijetí pracovního programu vyjádří s tímto programem nesouhlas, správní rada program přehodnotí a po případných změnách do dvou měsíců ve druhém čtení přijme;

d)

před začátkem rozpočtového roku přijme konečný rozpočet agentury a podle potřeby jej upraví podle příspěvku Společenství a dalších příjmů agentury;

e)

vykonává své povinnosti vztahující se k rozpočtu agentury v souladu s články 35, 36 a 38;

f)

vykonává disciplinární pravomoc nad výkonným ředitelem;

g)

stanoví svůj jednací řád, který může upravit zřízení potřebných podvýborů správní rady;

h)

přijme postupy nutné pro plnění úkolů agentury.

a)

připravuje návrh pracovního programu a po projednání s Komisí a členskými státy jej předkládá správní radě. Činí nezbytné kroky k provedení pracovního programu v rámci omezení stanovených tímto nařízením, prováděcími pravidly k němu a dalšími použitelnými právními předpisy;

b)

přijímá veškerá opatření nezbytná k zajištění organizace a chodu agentury v souladu s tímto nařízením, včetně přijímání vnitřních správních pokynů a zveřejňování oznámení;

c)

přijímá veškerá nezbytná opatření, včetně přijetí rozhodnutí týkajících se povinností agentury podle kapitol II a III, které zahrnují nájem a provoz kontrolních a inspekčních prostředků a provoz informační sítě;

d)

reaguje na žádosti Komise a žádosti členských států o pomoc podle článků 6, 7 a 15;

e)

organizuje účinný systém sledování, aby bylo možno porovnat výsledky agentury s jejími operačními cíli. Na základě toho výkonný ředitel připravuje každý rok návrh souhrnné zprávy, kterou předloží správní radě. Zavede postupy pravidelného hodnocení, které splňují všeobecně uznávané profesní normy;

f)

vykonává své pravomoci ve vztahu k zaměstnancům podle čl. 19 odst. 2;

g)

sestavuje odhady příjmů a výdajů agentury v souladu s článkem 35 a plní rozpočet v souladu s článkem 36.

a)

příspěvku Společenství uvedeného v souhrnném rozpočtu Evropské unie (oddíl Komise);

b)

poplatků za služby poskytované agenturou členským státům v souladu s článkem 6;

c)

poplatků za publikace, odbornou přípravu anebo další služby poskytované agenturou.

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/15

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/17

(1)

Článek 1 nařízení (ES) č. 2247/2003 uvádí možnost vydat dovozní licence pro produkty z hovězího a telecího masa původem z Botswany, Keni, Madagaskaru, Svazijska, Zimbabwe a Namibie. Dovozy se však musí uskutečnit v rámci množství stanovených pro každou z těchto vyvážejících třetích zemí.

(2)

Žádosti o udělení licence podané v období od 1. do 10. května 2005, vyjádřené v množství vykostěného masa, ve smyslu nařízení (ES) č. 2247/2003, pro produkty původem z Botswany, Keni, Madagaskaru, Svazijska, Zimbabwe a Namibie nepřesahují množství, která jsou pro tyto státy k dispozici. Proto je možné vydat dovozní licence na požadovaná množství.

(3)

Je třeba stanovit množství, pro která je od 1. června 2005 v rámci celkového množství 52 100 t možné podat žádost o licenci.

(4)

V této souvislosti se připomíná, že se toto nařízení nijak nedotýká směrnice Rady 72/462/EHS ze dne 12. prosince 1972 o hygienických otázkách a otázkách veterinární inspekce při dovozu skotu, vepřů, ovcí a koz, masa čerstvého nebo masných produktů původem z třetích zemí (4),

Spojené království:

Německo:

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/19

(1)

V srpnu 2004 Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (2) oznámila zahájení antidumpingového řízení ohledně dovozů spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky („ČLR“), Indonésie, Malajsie, Filipín, Tchaj-wanu, Thajska a Vietnamu do Společenství a zahájila šetření.

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu podaného Evropským institutem pro průmyslové spojovací prostředky (European Industrial Fasteners Institute) („EIFI“) jménem výrobců ze Společenství, kteří mají většinový podíl, v tomto případě více než 50 %, na celkové výrobě spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli ve Společenství. Žádost obsahovala důkazy o dumpingu uvedeného výrobku a o podstatné újmě z něj vyplývající, což bylo považováno za postačující pro zahájení řízení.

(3)

Komise oficiálně oznámila žádajícím výrobcům ve Společenství, jejich sdružení, dalším výrobcům ve Společenství, vyvážejícím výrobcům, dovozcům, dodavatelům a uživatelům, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, a zástupcům vyvážejících zemí zahájení řízení. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost vyjádřit svá stanoviska písemně a požádat o slyšení ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení šetření.

(4)

Vzhledem k vysokému počtu známých vyvážejících výrobců v ČLR a Tchaj-wanu a výrobců a dovozců ve Společenství se v oznámení o zahájení počítalo s výběrem vzorku pro stanovení dumpingu a újmy, a to podle článku 17 základního nařízení.

(5)

Aby bylo vyvážejícím výrobcům z ČLR a Vietnamu umožněno předložit žádost o zacházení jako v tržní ekonomice nebo o individuální zacházení, pokud si tak přejí, Komise odeslala vyvážejícím výrobcům, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, formuláře žádostí.

(6)

Komise odeslala dotazníky všem stranám, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, a získala odpovědi pěti vývozců z Tchaj-wanu zařazených do vzorku, čtyř výrobců ze Společenství zařazených do vzorku, dvou výrobců ze Společenství nezařazených do vzorku, dvou vyvážejících výrobců z ČLR, dvou z Indonésie, dvou z Malajsie, dvou z Filipín, čtyř z Thajska, jednoho z Vietnamu, čtyř dovozců zařazených do vzorku, jednoho uživatele ze Společenství a jednoho dodavatele ze Společenství.

(7)

Jedno sdružení německých dovozců/distributorů (Fachverband des Schrauben-Großhandels e.V.) poskytlo také písemně svá stanoviska. Všechny strany, které požádaly ve stanovené lhůtě o slyšení a uvedly, že existují zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslyšeny.

(8)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace považované za nezbytné za účelem předběžného stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Společenství a provedla šetření v prostorách následujících společností:

(9)

Šetření dumpingu se týkalo období od 1. července 2003 do 30. června 2004 („období šetření“). Šetření újmy se týkalo období od 1. ledna 2001 do 30. června 2004 („posuzované období“).

(10)

Spojovací prostředky a jejich části jsou svorníky (maticové šrouby), matice, šrouby a vruty z korozivzdorné oceli, které se používají k mechanickému spojení dvou a více prvků. Šrouby a vruty jsou spojovací výrobky s vnějším závitem na dříku. Mohou se používat bez jiné části a upevňovat do dřeva (vruty do dřeva) nebo do plechů (závitořezné šrouby) anebo se mohou kombinovat s maticí a podložkou a tvořit maticový šroub. Šrouby mohou mít hlavy různých tvarů (půlkulatý, s vnitřním vybráním, plochý, šestihranný atd.), dříky různé délky a mohou mít různý průměr. Závit může zabírat celou délku dříku nebo jeho část. Spojovací prostředky a jejich části se používají v mnoha různých výrobních odvětvích a v mnoha aplikacích, kdy je nezbytná odolnost vůči atmosférickým vlivům a chemické korozi a kdy mohou být zásadní také hygienická hlediska, jako jsou zařízení pro zpracování a skladování potravinářských výrobků, zařízení v chemickém průmyslu, výroba lékařských zařízení, zařízení pro veřejné osvětlení, stavba lodí atd.

(11)

Spojovací prostředky a jejich části, tj. svorníky (maticové šrouby), matice, šrouby a vruty z korozivzdorné oceli, které se používají k mechanickému spojení dvou a více prvků, se obvykle dovážejí pod kódy 7318 12 10, 7318 14 10, 7318 15 30, 7318 15 51, 7318 15 61, 7318 15 70 and 7318 16 30. Existuje mnoho druhů spojovacích prostředků a jejich částí, každý z nich je určen specifickými fyzikálními a technickými vlastnostmi a jakostním stupněm korozivzdorné oceli, ze které je vyroben.

(12)

V průběhu šetření dovozci a sdružení německých dovozců/distributorů tvrdili, že matice by měly být z předmětu šetření vyloučeny z důvodu jejich údajné nedostatečné výroby ve Společenství.

(13)

K tomuto problému bylo přihlédnuto. V průběhu předběžného šetření vznikly pochybnosti o tom, zda by se matice mohly považovat za samostatný výrobek v rámci ostatních spojovacích prostředků a jejich částí. V tomto ohledu se musí dále prozkoumat mnoho aspektů, např. zda a v jakém rozsahu se svorníky a matice prodávají na trhu společně jako jeden systém, v jakém rozsahu se tyto typy společně vyvíjejí, atd. Bude také zapotřebí provést další šetření s ohledem na to, v jakém rozsahu jsou výrobci ve Společenství schopni tyto systémy nabízet. Na základě uvedeného bylo předběžně rozhodnuto, že matice, běžně dovážené pod kódy KN 7318 16 30, nebudou zahrnuty do definice dotčeného výrobku.

(14)

V této souvislosti je vhodné poznamenat, že se jeví, že prakticky všechny dovozy z Filipín představují matice. Rozhodne-li se tedy v konečné fázi šetření, že matice budou vyjmuty z okruhu výrobků, bude muset být řízení s ohledem na Filipíny zastaveno.

(15)

Dovozci a sdružení německých dovozců/distributorů dále požadovali, aby byl okruh výrobků omezen na kódy KN 7318 15 61 a 7318 15 70, tj. na šrouby z korozivzdorné oceli se šestihrannou hlavou a na šestihranné maticové šrouby z korozivzdorné oceli, protože výroba ostatních druhů spojovacích prostředků a jejich částí je ve Společenství nedostatečná. Šetření však potvrdilo, že tyto ostatní druhy spojovacích prostředků a jejich částí se ve Společenství vyrábí. Tento požadavek nemohl být proto přijat.

(16)

Bylo zjištěno, že všechny druhy, s výjimkou matic, spadají do široké definice spojovacích prostředků a mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti, stejné základní použití a stejné distribuční kanály.

(17)

V důsledku toho všechny rozličné druhy spojovacích prostředků a jejich částí, s výjimkou matic, běžně dovážené pod kódy KN 7318 12 10, 7318 14 10, 7318 15 30, 7318 15 51, 7318 15 61 a 7318 15 70 a pocházející z ČLR, Indonésie, Malajsie, Tchaj-wanu, Thajska a Vietnamu předběžně představují pro účely tohoto šetření jeden výrobek („dotčený výrobek“).

(18)

Komise zjistila, že všechny spojovací prostředky a jejich části vyrobené a prodané na příslušných tuzemských trzích v ČLR, Indonésii, Malajsii, Tchaj-wanu, Thajsku a Vietnamu a vyvezené do Společenství z dotčených zemí, jakož i spojovací prostředky a jejich části vyrobené výrobním odvětvím Společenství a prodané ve Společenství, mají stejné fyzikální, chemické a technické vlastnosti a použití. Byl proto učiněn předběžný závěr, že všechny tyto výrobky jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(19)

Vzhledem k velkému počtu vyvážejících výrobců v ČLR a Tchaj-wanu se v oznámení o zahájení počítalo s výběrem vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení.

(20)

S cílem umožnit Komisi rozhodnout, zda je výběr vzorků nutný, a pokud ano, vybrat vzorek, byli vyvážející výrobci požádáni, aby se do 15 dnů od zahájení šetření přihlásili a poskytli základní informace o svých vývozech a tuzemském prodeji, o přesných činnostech s ohledem na výrobu dotčeného výrobku a jméně a činnostech spřízněných společností podílejících se na výrobě a/nebo prodeji dotčeného výrobku. O vyjádření byly požádány také úřady v ČLR a Tchaj-wanu.

(21)

Pouze dva vyvážející výrobci v ČLR vyšli vstříc a poskytli požadované informace ve lhůtě tří týdnů stanovené v čl. 17 odst. 2 základního nařízení. Za těchto okolností Komise rozhodla, že výběr vzorku vyvážejících výrobců v ČLR není nutný.

(22)

V Tchaj-wanu vyšlo vstříc a poskytlo požadované informace v dané lhůtě stanovené v čl. 17 odst. 2 základního nařízení čtyřicet devět společností. Pouze třicet sedm z vyvážejících výrobců však uvedlo vývozy do Společenství během období šetření. Tito vyvážející výrobci, kteří vyvezli dotčený výrobek do Společenství během období šetření a vyjádřili ochotu být zařazeni do vzorku, byli nejdříve považováni za spolupracující společnosti a byli bráni v úvahu při výběru vzorku. Jedenáct ze zbývajících dvanácti společností byli buď obchodníci, nebo vyvážející výrobci bez vývozu do Společenství v období šetření. Proto na tyto společnosti nebyl brán ohled při výpočtu dumpingu. Na závěr by se mělo poznamenat, že jedna ze zbývajících dvanácti společností byla výhradním vyvážejícím výrobcem matic a předběžná opatření se jí tedy netýkala.

(23)

Spolupracující vyvážející výrobci představovali asi 78 % celkového vývozu dotčeného výrobku z Tchaj-wanu do Společenství.

(24)

Vyvážející výrobci, kteří se v uvedené lhůtě nepřihlásili, se považovali za strany nespolupracující na šetření.

(25)

Podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení byl výběr založen na největším reprezentativním objemu vývozu, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Na tomto základě bylo jako vzorek vybráno pět tchajwanských vyvážejících výrobců. Tyto vybrané společnosti představovaly okolo 47 % tchajwanského vývozu do Společenství a asi 57 % tuzemského prodeje v Tchaj-wanu. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr projednán s tchajwanskými úřady, které nevznesly žádné námitky.

(26)

Třicet dva spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří nakonec nebyli zařazeni do vzorku, bylo informováno prostřednictvím tchajwanských úřadů o tom, že pokud bude na jejich dovozy uložené antidumpingové clo, bude vypočítáno v souladu s ustanoveními čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(27)

Všem pěti společnostem tvořícím vzorek byly odeslány dotazníky a odpovědi od všech těchto společností byly obdrženy ve stanovené lhůtě.

(28)

Dva vyvážející výrobci v Tchaj-wanu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, požadovali individuální dumpingové rozpětí a celní sazbu, pokud by měly být uloženy, a to s ohledem na uplatnění čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 3 základního nařízení. S ohledem na vysoký počet zúčastněných zemí a stran a časovému omezení došla Komise k závěru, že nebude uděleno žádné individuální přezkoumání vyvážejících výrobců v Tchaj-wanu, protože by to znamenalo příliš velké břemeno a zabránilo by to dokončení šetření v řádném čase. Kromě toho se musí poznamenat, že jeden z vyvážejících výrobců žádajících o individuální přezkoumání vyráběl pouze matice, které, jak je uvedeno výše, jsou předběžně vyloučeny z předmětu tohoto řízení.

(29)

Vzhledem k velkému počtu výrobců ve Společenství se v oznámení o zahájení počítalo s výběrem vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Pro tyto účely Komise požádala výrobce ve Společenství, aby poskytli informace o výrobě a prodeji obdobného výrobku.

(30)

Osm výrobců ve Společenství vyšlo vstříc a poskytlo požadované informace v dané lhůtě stanovené v čl. 17 odst. 2 základního nařízení. Podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala do vzorku čtyři společnosti ze dvou členských států, tři z Itálie a jednu z Německa, protože představovaly největší reprezentativní objem výroby ve Společenství (asi 50 %), který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr projednán se sdružením výrobců ve Společenství, které nevzneslo žádné námitky. Kromě toho čtyři zbývající výrobci se sídlem v Belgii, Německu, Itálii a Spojeném království byli požádáni o poskytnutí určitých všeobecných údajů pro účely analýzy újmy. Všichni výrobci ve Společenství zařazení do vzorku a dva další výrobci ve Společenství spolupracovali a poslali odpovědi ve stanovené lhůtě. Jedna ze dvou spolupracujících společností nezařazených do vzorku však byla výhradním výrobcem některých speciálních matic, které byly předběžně vyloučeny z předmětu šetření, a proto nebyl na tuto společnost pro účely předběžných závěrů brán další ohled.

(31)

Vzhledem k velkému počtu dovozců ve Společenství se v oznámení o zahájení počítalo s výběrem vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Pro tyto účely Komise požádala dovozce, aby poskytli informace o dovozech a prodeji dotčeného výrobku.

(32)

Na základě obdržených informací Komise vybrala do vzorku pět dovozců ze čtyř členských států, dva z Německa, jednoho z Itálie, jednoho ze Švédska a jednoho ze Spojeného království. Výběr byl projednán se známými sdruženími dovozců. Tito dovozci představovali největší reprezentativní objem prodeje známých dovozců ve Společenství (asi 37 %), který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Čtyři dovozci spolupracovali a odeslali odpovědi na dotazníky. Švédský dovozce dále nespolupracoval a pouze dva dovozci poskytli úplné odpovědi se všemi požadovanými informacemi.

(33)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se při antidumpingových šetřeních týkajících se dovozů pocházejících z ČLR a Vietnamu běžná hodnota určuje podle odstavců 1 až 6 uvedeného článku v případě těch vyvážejících výrobců, kteří splnili kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. tehdy, kdy bylo prokázáno, že s ohledem na výrobu a prodej obdobného výrobku převažují podmínky tržního hospodářství. Ve stručnosti a pouze pro usnadnění odkazování jsou tato kritéria shrnuta níže:

(34)

Dva čínští výrobci a jeden vietnamský výrobce požádali o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a odpověděli na formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství pro vyvážející výrobce ve stanovené lhůtě.

(35)

Jeden čínský výrobce byl v zahajovací fázi podnikání a neměl auditorem prověřené ani jiné účetní doklady. Komise došla k závěru, že neexistence těchto účetních dokladů brání rozhodnutí, zda byla splněna kritéria 2 a 3. Následkem toho byl učiněn závěr, že společnost nesplnila požadavky pro udělení zacházení jako v tržním hospodářství. Společnost o tom byla informována a nepodala žádné námitky.

(36)

V případě druhého čínského vyvážejícího výrobce si Komise vyžádala všechny informace považované za nezbytné a ověřila všechny informace podané v žádosti o udělení zacházení jako v tržním hospodářství v prostorách dotčené společnosti.

(37)

Ověřením se zjistilo, že společnost neměla jediný jasný soubor základních účetních záznamů, které jsou vypracovány a ověřeny auditorem v souladu s IAS. Ačkoli bylo účetnictví prověřeno nezávislými externími auditory, zůstaly v něm mnohé problémy a nesrovnalosti. V průběhu šetření společnost odevzdala odlišné verze svého účetnictví, z nichž všechny obsahovaly významné chyby, jako neodpovídající konečná a počáteční bilance následujících finančních roků (IAS 1) nebo údajné změny v účetních postupech, které nebyly řádně doloženy žádným údajem v účetnictví (IAS 8). Nebylo možné sladit důležité údaje jako obrat z prodeje s ostatními záznamy společnosti. Společnost kromě toho vykázala významné zisky, ačkoli ve skutečnosti se zdálo, že utrpěla velké ztráty, a předložené účetnictví neobsahovalo řádné konsolidované údaje pokrývající veškeré operace. Zprávy auditorů se vůbec nevyjadřovaly k problémům uvedeným výše.

Vzhledem k výše uvedenému nebylo kritérium 2 splněno. V důsledku toho byl učiněn závěr, že společnost nesplnila podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(38)

V případě vietnamského výrobce si Komise vyžádala veškeré informace považované za nezbytné.

(39)

S ohledem na kritérium 1 byl učiněn závěr, že nebylo splněno. Bylo zejména zjištěno, že existuje určité množstevní omezení s ohledem na vývoz a tuzemský prodej. Toto omezení bylo obsaženo v oprávnění k podnikání v investiční oblasti, žádosti o vydání tohoto oprávnění a také ve stanovách společnosti. Všechna rozhodnutí týkající se pronájmu pozemků jsou v oprávnění k podnikání v investiční oblasti výslovně určena státem. Společnost také požívá výhody osvobození od platby za pronájem pozemku, dokud nebudou dokončeny základní stavební plány, a také další výhody prominutí platby za pronájem pozemku po několik let. Na základě těchto okolností bylo zjištěno, že společnost neprokázala, že její obchodní rozhodnutí a náklady reagují na tržní podmínky a nejsou ovlivněny významnými zásahy státu.

(40)

S ohledem na kritérium 2 byl učiněn závěr, že nebylo splněno, protože v rozporu s IAS 1 nebyla účetní závěrka za rok 2002 včas zveřejněna a nebyla řádně prověřena.

(41)

V důsledku toho byl učiněn závěr, že společnost nesplnila podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(42)

Dotčení vyvážející výrobci v Číně a Vietnamu a výrobní odvětví Společenství dostali příležitost vyjádřit se k uvedeným závěrům.

(43)

Dva vyvážející výrobci namítli proti rozhodnutí a tvrdili, že by jim mělo být uděleno zacházení jako v tržním hospodářství.

(44)

Čínský vyvážející výrobce tvrdil, že použité účetní zásady jsou v souladu s čínskými účetními pravidly a praxí pro podniky.

(45)

V souvislosti s tím se poznamenává, že podle kritéria stanoveného v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení Komise přezkoumá, zda je účetnictví těchto společností vypracováno a ověřeno v souladu s IAS. Splnění nebo nesplnění čínských standardů není v kontextu hodnocení udělení zacházení jako v tržním hospodářství rozhodující. Závěry vycházející z ověření navíc představují buď nesplnění základních účetních zásad, nebo významné změny v účetnictví, které musí být řádně doloženy a vysvětleny.

(46)

Bez ohledu na výše uvedené se poznamenává, že článek 155 Čínského systému účetnictví pro obchodní podniky vyžaduje, aby společnosti předložily úplné a podrobné poznámky k účetní závěrce. Vzhledem k neexistenci smysluplných poznámek nebo vysvětlení v účetnictví společnosti se jeví, že ověření účtů nejenže porušovalo IAS, ale nesplňovalo ani čínské standardy.

(47)

V důsledku toho byl učiněn závěr, že připomínky čínského vyvážejícího výrobce nebyly oprávněné a že zacházení jako v tržním hospodářství nemohlo být uděleno.

(48)

Vietnamský vyvážející výrobce namítl, že poměr vývozu a tuzemského prodeje, který je uveden v oprávnění k podnikání v investiční oblasti, není závazný a pouze odráží zvláštní daňové pobídky, které vietnamská vláda zavedla na podporu investic. Proto žádný státní úřad údajně nepředepisuje, kolik může společnost prodat na vývoz a na tuzemském trhu.

(49)

V této souvislosti se konstatuje, že neexistuje žádá přímá souvislost mezi ustanoveními týkajícími se vydání oprávnění a ustanoveními týkajícími se daňových a finančních otázek. Oprávnění k podnikání investiční společnosti navíc samo o sobě neobsahovalo žádný údaj o tom, že by poměr vývozního prodeje byl stanoven čistě pro daňové účely.

(50)

Co se týče pronájmu pozemků, společnost namítla, že postupy při pronájmu pozemků ve Vietnamu nejsou v rozporu se zásadami tržního hospodářství a že všechna zvláštní ustanovení vztahující se k pronájmu pozemků představovaly pouze pobídky vietnamské vlády k získání zahraničních investic. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že částka za pronájem byla sama o sobě druhem „daně“ a že pozemek koupil od jiné společnosti, která byla jeho „původním vlastníkem“.

(51)

Poznamenává se, že ve Vietnamu neexistuje volný trh s pozemky. Podle vládního oběžníku, který společnost odevzdala, stanovuje cenu pozemku stát. Co se týče argumentu o koupi pozemku od „původního vlastníka“, je tento termín poněkud zavádějící, jelikož ve Vietnamu neexistuje soukromé vlastnictví půdy. Společnost se ve skutečnosti odvolávala na kompenzaci za právo používat pozemek, která byla zaplacena předchozímu nájemci a která byla jednostranně stanovena státem. Kromě toho nebyly poskytnuty žádné důkazy, které by podpořily tvrzení, že částka za pronájem pozemku představuje druh „daně“. V každém případě, jak uvádí 39. bod odůvodnění, společnost neplatí několik let za pozemek žádné nájemné.

(52)

S ohledem na kritérium 2 společnost namítla, že auditoři zaznamenali, že svou účetní závěrku za rok 2002 vydala později, než předepisují IAS, ale že získala souhlas ministerstva financí s tím, že na tuto nesrovnalost nebude brát ohled.

(53)

Poznamenává se, že toto tvrzení nebylo v auditorské zprávě potvrzeno. Auditoři naopak uvedli, že audit byl proveden v souladu s IAS, a nepřipojili žádnou výhradu k účtům nebo vysvětlení ve formě poznámky o tom, že se společnost odklonila od jasně stanovené praxe IAS. Kromě toho skutečnost, že dopis vydaný ministerstvem financí může údajně změnit nebo uvolnit jasně stanovené právní zásady, dokazuje, že IAS nebyly řádně uplatněny.

(54)

V důsledku toho byl učiněn závěr, že kritéria 1 a 2 nebyla splněna, a že zacházení jako v tržním hospodářství proto nemohlo být uděleno.

(55)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se případné celostátní clo stanoví pro země spadající pod tento článek, s výjimkou případů, kdy jsou společnosti schopny prokázat, že splnily všechna kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(56)

Co se týče ČLR, oba spolupracující vyvážející výrobci, kteří požádali o udělení zacházení jako v tržním hospodářství, žádali také o udělení individuálního zacházení v případě, že by jim nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství.

(57)

Na základě dostupných informací bylo zjištěno, že obě společnosti splnily všechny požadavky pro individuální zacházení podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(58)

Proto byl učiněn závěr, že by individuální zacházení mělo být uděleno následujícím vyvážejícím výrobcům v ČLR:

(59)

Co se týče Vietnamu, vyvážející výrobce, který žádal o udělení zacházení jako v tržním hospodářství, požadoval také udělení individuálního zacházení v případě, že by mu nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství.

(60)

Na základě dostupných informací bylo zjištěno, že tato společnost nesplnila všechny požadavky pro individuální zacházení podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

Bylo zejména zjištěno, jak je uvedeno v analýze pro udělení zacházení jako v tržním hospodářství výše, že množství vývozního prodeje nebyla svobodně určena společností, ale pevně stanovena státem v oprávnění k podnikání. Proto byl učiněn závěr, že společnost nesplnila podmínky pro udělení individuálního zacházení.

(61)

Další dva vietnamští vyvážející výrobci také žádali ve stanovené lhůtě o individuální zacházení. Jeden z nich však předložil neúplnou odpověď na dotazník a druhý nepředložil žádnou odpověď na dotazník.

Tyto dvě společnosti neposkytly požadované informace nebo jiné vysvětlení. V důsledku toho Komise došla k závěru, že tyto společnosti neprokázaly, že splňují podmínky pro udělení individuálního zacházení.

(62)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení musí být běžná hodnota pro vyvážející výrobce ze zemí s hospodářstvím v transformačním procesu, kterým nebylo uděleno zacházení jako v tržní ekonomice, stanovena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty v analogické zemi.

(63)

V oznámení o zahájení přezkumu byla jako vhodná analogická země pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR a Vietnam navržena Indie. Komise vyzvala všechny účastníky řízení, aby se k tomu vyjádřili.

Různí účastníci řízení podali své připomínky a navrhli jako analogickou zemi Tchaj-wan, Thajsko, Korejskou republiku nebo Itálii. Komise kontaktovala známé společnosti v Indii, která byla původně navržena jako vhodná analogická země. Od výrobců v Indii však Komise neobdržela žádné odpovědi na dotazníky ani smysluplné připomínky. Co se týče Korejské republiky a Itálie, účastníci řízení, kteří tyto země navrhli, neposkytli žádné specifické informace. Proto tyto země nebyly dále považovány za alternativní analogické země.

Co se týče Thajska, poznamenává se, že v průběhu šetření vyšlo díky spolupracujícím výrobcům najevo, že v Thajsku neprobíhal žádný tuzemský prodej v běžném obchodním styku, a proto se nemohlo považovat za analogickou zemi.

Bylo však zjištěno, že Tchaj-wan, který je jedním z největších výrobců dotčeného výrobku na světě, má reprezentativní tuzemský trh, na kterém široký sortiment výrobků a velký počet dodavatelů zajišťoval dostatečnou úroveň hospodářské soutěže. Šetřením se zjistilo, že výrazný podíl tuzemských prodejů v běžném obchodním styku pocházel od čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců v Tchaj-wanu, kteří byli zařazeni do vzorku.

(64)

S ohledem na výše uvedené byl učiněn závěr, že Tchaj-wan představuje vhodnou analogickou zemi podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(65)

Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejdříve v každé zemi vývozu přezkoumala, zda byl prodej dotčeného výrobku nezávislým odběratelům na tuzemském trhu uskutečněný vyvážejícím výrobcem reprezentativní, tj. zda celkový objem tohoto prodeje činil alespoň 5 % celkového objemu odpovídajícího vývozního prodeje do Společenství.

(66)

Komise následně určila ty druhy výrobků prodávaných na domácím trhu společnostmi s celkově reprezentativním tuzemským prodejem, které byly shodné nebo přímo srovnatelné s druhy prodávanými na vývoz do Společenství. Byla použita následující kritéria: kód KN, druh použité suroviny, číslo DIN (tj. číselný kód, pod kterým je výrobek zařazen v rámci nomenklatury DIN), průměr v milimetrech, délka v milimetrech.

(67)

Prodej určitého druhu výrobku na tuzemském trhu byl považován za dostatečně reprezentativní tehdy, když objem prodeje tohoto druhu výrobku na tuzemském trhu nezávislým zákazníkům během období šetření představoval 5 % nebo více z celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku pro vývoz do Společenství.

(68)

Komise následně přezkoumala, zda by se tuzemský prodej každé společnosti v každé zemi vývozu mohl považovat za uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení.

(69)

Toto ověření proběhlo na základě stanovení podílu tuzemského prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného se ztrátou nezávislým zákazníkům na tuzemském trhu během období šetření:

(70)

U druhů prodaných na vývoz do Společenství prošetřovanými společnostmi, které splnily požadavky uvedené v oddílech 3.2.3 až 3.2.4 písm. a) a b) výše, byla běžná hodnota odpovídajících druhů výrobků založena na skutečných cenách zaplacených nebo splatných nezávislými odběrateli na tuzemském trhu prošetřované země v období šetření, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 1 základního nařízení.

(71)

V případě druhů výrobků spadajících do oddílu 3.2.4 písm. c) výše, jakož i v případě druhů výrobků, které nebyly prodány vyvážejícím výrobcem na tuzemském trhu prošetřovaných zemí v reprezentativním množství, jak je uvedeno v oddíle 3.2.3. výše, musela být běžná hodnota zjištěna početně.

Pro početní zjištění běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení byly k vlastním průměrným výrobním nákladům během období šetření připočteny vynaložené prodejní, správní a režijní náklady a vážený průměrný zisk z tuzemského prodeje obdobného výrobku realizovaný dotčenými spolupracujícími vyvážejícími výrobci v běžném obchodním styku. V případě potřeby byly oznámené výrobní náklady a prodejní, správní a režijní náklady před posouzením běžného obchodního styku a při početním zjištění běžné hodnoty opraveny.

V prošetřovaných zemích, ve kterých žádní vyvážející výrobci neuskutečnili tuzemský prodej obdobného výrobku nebo stejné kategorie výrobků v běžném obchodním styku během období šetření, byla běžná hodnota početně stanovena na základě výrobních nákladů dotčeného vyvážejícího výrobce, které byly v případě potřeby opraveny. Předběžně se považovalo za vhodné k těmto výrobním nákladům přičíst vážený průměr vynaložených prodejních, správních a režijních nákladů a zisk z tuzemského prodeje obdobného výrobku realizovaný v období šetření čtyřmi tchajwanskými spolupracujícími vyvážejícími výrobci, kteří tvořili vzorek, a to podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení.

(72)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro ČLR a Vietnam stanovena na základě ověřených informací obdržených od výrobců v analogické zemi, tj. na základě ceny zaplacené nebo splatné na domácím trhu Tchaj-wanu za srovnatelné druhy výrobku, pokud bylo shledáno, že prodeje byly prováděny v rámci běžného obchodního styku, nebo na základě početně zjištěných běžných hodnot, pokud nebyly zjištěny žádné tuzemské prodeje srovnatelných druhů výrobků v běžném obchodním styku.

Výsledná běžná hodnota byla stanovena jako vážený průměr tuzemské prodejní ceny pro nespřízněné odběratele nebo početně zjištěná hodnota za každý druh výrobku čtyř spolupracujících výrobců v Tchaj-wanu.

(73)

Jelikož nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, byla běžná hodnota pro ČLR stanovena podle 72. bodu odůvodnění výše.

(74)

V případě jediného indonéského spolupracujícího vyvážejícího výrobce bylo zjištěno, že nebyly realizovány žádné tuzemské prodeje obdobného výrobku. Běžná hodnota byla proto stanovena početně v souladu s 71. bodem odůvodnění výše.

(75)

Poznamenává se, že jiný indonéský vyvážející výrobce nejdříve odpověděl na dotazník zaslaný Komisí, později však ukončil svou obchodní činnost a nebylo tudíž možno jeho odpovědi na dotazník prověřit. Byl proto učiněn závěr, že tato společnost dále na šetření nespolupracovala. Společnost a indonéské úřady byly informovány a k tomuto vývoji se nijak nevyjádřily.

(76)

V případě dvou spolupracujících malajských vyvážejících výrobců, kteří měli sídlo v zóně volného obchodu, bylo zjištěno, že prodeje obdobného výrobku, které byly hlášené jako tuzemské, byly provedeny do zón volného obchodu nebo do celních skladů, tj. jednalo se o prodej určený pro vývoz jinými nezávislými stranami.

V důsledku toho byl učiněn závěr, že v případě těchto vyvážejících výrobců nedošlo v období šetření k žádným reprezentativním tuzemským prodejům, a běžná hodnota byla proto stanovena početně v souladu s 71. bodem odůvodnění výše.

(77)

V případě čtyř vyvážejících výrobců byla běžná hodnota stanovena v souladu s metodologií uvedenou v 65. a 71. bodu odůvodnění výše.

(78)

V průběhu šetření bylo zjištěno, že dva z těchto čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců jsou spříznění výrobci. Tyto společnosti prodávaly obdobný výrobek na tuzemském trhu jak prostřednictvím spřízněné prodávající společnosti, tak přímo nespřízněným odběratelům. Poznamenává se, že v souladu se třetím pododstavcem čl. 2 odst. 1 základního nařízení, kdy se druhy výrobku prodávají spřízněné prodávající společnosti, se tyto prodeje mohou považovat za nerealizované v běžném obchodním styku. Z tohoto důvodu a v zájmu stanovení běžné hodnoty byly tyto dvě společnosti požádány s dostatečnou časovou rezervou před provedením inspekce na místě, aby poskytly ceny účtované spřízněnou prodávající společností prvnímu nezávislému odběrateli. Na místě bylo zjištěno, že tito dva spolupracující výrobci tyto informace nemohli poskytnout. Prodávající společnost nakoupila dotčený výrobek z různých zdrojů, včetně uvedených dvou vyvážejících výrobců, a prodala ho koncovým uživatelům, prodejcům a distributorům. Prodávající společnost nicméně nebyla schopna prostřednictvím svého účetnictví prokázat, které výrobky byly koupeny od dvou spolupracujících výrobců, a nemohla tedy poskytnout prodejní ceny těchto výrobků poskytnuté nezávislým odběratelům.

Na základě výše uvedeného došla Komise k předběžnému závěru, že prodeje dotčeného výrobku realizované na tuzemském trhu prostřednictvím spřízněné prodávající společnosti nebudou zohledněny při výpočtu běžné hodnoty, protože zbývající tuzemské prodeje mohly být stále považovány za reprezentativní.

(79)

V případě pátého vyvážejícího výrobce v Tchaj-wanu, který byl zařazen do vzorku, bylo zjištěno, že nebyly realizovány žádné tuzemské prodeje obdobného výrobku. Běžná hodnota byla proto stanovena početně, jak uvádí 71. bod odůvodnění výše. V průběhu šetření však byly zjištěny závažné nesrovnalosti v poskytnutých informacích. Za prvé, společnost neklasifikovala různé druhy dotčeného výrobku v souladu s jasnými specifikacemi poskytnutými Komisí, a proto nemohla být provedena srovnání s tuzemskými prodeji ostatních výrobců v Tchaj-wanu u významného počtu druhů výrobku. Za druhé, během inspekce na místě nebylo možno sladit náklady na výrobu dotčeného výrobku, jak uváděla odpověď na dotazník, s cenou prodaného zboží uvedenou v tabulce zisků a ztrát v odpovědi na dotazník ani s jiným účetním záznamem společnosti. Nebylo také možno stanovit spojitost mezi nákupy surovin a uváděnými výrobními náklady na jednotlivé druhy výrobku. Společnost poskytla po ověřovací inspekci nové výrobní náklady, které nebylo možno podpořit ověřenými informacemi.

Z důvodu výše uvedeného vývoje a v souladu s článkem 18 základního nařízení byla společnost informována o tom, že určité informace nemohly být použity pro výpočet dumpingu a že předběžné závěry budou částečně stanoveny na základě dostupných údajů. Následně v zájmu početního stanovení běžné hodnoty Komise použila upravených nákladů na výrobu vyvážených druhů výrobku, které mohly být jasně identifikovány na základě dostupných specifikací. K výrobním nákladům byly přičteny prodejní, správní a režijní náklady a zisk z tuzemského prodeje ostatních čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců v Tchaj-wanu.

(80)

V případě čtyř thajských spolupracujících vyvážejících výrobců bylo zjištěno, že nedošlo k žádným reprezentativním tuzemským prodejům obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Běžná hodnota byla proto stanovena početně v souladu s 71. bodem odůvodnění výše.

(81)

Jelikož žádnému vietnamskému vyvážejícímu výrobci nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, byla běžná hodnota stanovena v souladu s 72. bodem odůvodnění výše.

(82)

Vývozy dvou spolupracujících vyvážejících výrobců, kterým bylo uděleno individuální zacházení, byly provedeny přímo nezávislým odběratelům ve Společenství. Vývozní ceny byly proto založeny na skutečně zaplacených nebo splatných cenách za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(83)

Vývozy jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce byly provedeny přímo nezávislým odběratelům ve Společenství. Vývozní cena byla proto založena na skutečně zaplacených nebo splatných cenách za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(84)

V případě jednoho vyvážejícího výrobce, který realizoval vývozní prodeje přímo nezávislým odběratelům, byla vývozní cena stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(85)

Druhý malajský vyvážející výrobce vyvážel dotčený výrobek nezávislým odběratelům a jedné spřízněné straně ve Společenství. V případě dříve uvedených vývozů byla vývozní cena stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení. V případě vývozů spřízněné straně byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, jmenovitě na základě cen, za které byly dovážené výrobky prodány prvnímu nezávislému kupujícímu. Pro tento účel byly provedeny úpravy, aby bylo možno přihlédnout k veškerým nákladům, včetně cel a daní, vynaloženým mezi dovozem a prodejem a k ziskům obvykle dosahovaným nezávislými spolupracujícími dovozci a stanovit spolehlivou vývozní cenu.

(86)

Vyvážející výrobci uskutečnili vývozní prodeje do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností se sídlem v Tchaj-wanu.

(87)

V případě vývozních prodejů do Společenství uskutečněných přímo nezávislým odběratelům byla vývozní cena stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(88)

V případě vývozních prodejů do Společenství uskutečněných prostřednictvím obchodních společností byly vývozní ceny stanoveny na základě cen výrobku, za které byly dotčenými výrobci prodány na vývoz obchodním společnostem v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(89)

Jeden vyvážející výrobce, který také dotčený výrobek prodával prostřednictvím obchodních společností v Tchaj-wanu, nebyl schopen předložit podpůrnou dokumentaci, která by objasnila místa určení výrobků prodaných prostřednictvím obchodníků. Na tyto prodeje tudíž nebyl brán ohled a vývozní cena byla založena pouze na přímých vývozech nezávislým odběratelům ve Společenství.

(90)

Vývozy čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců byly provedeny přímo nezávislým odběratelům ve Společenství. Vývozní cena byla proto založena na skutečně zaplacených nebo splatných cenách za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(91)

Jak bylo vysvětleno výše v analýze individuálního zacházení, pouze jedna společnost ve Vietnamu spolupracovala na šetření, ale nebylo jí uděleno individuální zacházení. Tato společnost kromě toho působila jako dodavatel tchajwanské spřízněné společnosti, která spolupracovala na šetření. Tato tchajwanská společnost byla vlastníkem surovin a vykonávala veškeré činnosti související s vývozními prodeji. Nebyla však schopna doložit prostřednictvím svého účetnictví, že se vývozní ceny nezávislým odběratelům, jak jsou uvedeny v odpovědi na dotazník vietnamského dodavatele, týkaly výrobků vyrobených ve Vietnamu a vyvážených do Společenství. Tyto ceny proto nemohou být použity jako vývozní ceny Vietnamu do Společenství. Společnost o tom byla informována. Jelikož nebyl k dispozici žádný jiný zdroj, byly vývozní ceny všech vyvážejících výrobců předběžně založeny na dovozových statistikách Eurostatu.

(92)

Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo provedeno na základě cen ze závodu.

(93)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny se formou úprav přihlédlo k rozdílům majícím vliv na ceny a srovnatelnost cen v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. U všech prošetřovaných vyvážejících výrobců byly v oprávněných případech zohledněny rozdíly v přepravních nákladech, nákladech na námořní přepravu a nákladech na pojištění, nákladech na manipulaci, nakládku a vedlejších nákladech, nákladech na balení, úvěrových nákladech, nákladech na záruku a provizích.

(94)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 byla dumpingová rozpětí stanovena na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty druhu výrobku a váženého průměru vývozní ceny druhu výrobku, jak je uvedeno výše.

(95)

Dumpingové rozpětí pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří se přihlásili v souladu s článkem 17 základního nařízení, ale nebyli individuálně prošetřeni, bylo stanoveno na základě váženého průměru dumpingových rozpětí společností zařazených do vzorku podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(96)

V případě vyvážejících výrobců, kteří neodpověděli na dotazník Komise ani se jinak nepřihlásili, bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě dostupných údajů podle čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

(97)

Aby bylo stanoveno dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce, byla stanovena míra odepření spolupráce. Za tímto účelem byl srovnán objem vývozu do Společenství oznámený spolupracujícími vyvážejícími výrobci s ekvivalentními statistikami Eurostatu o dovozu.

(98)

Pokud byla míra odepření spolupráce vysoká, tj. vyšší než 20 %, považovalo se za vhodné stanovit dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce na úroveň vyšší než nejvyšší dumpingové rozpětí stanovené pro spolupracující vyvážející výrobce. Existuje skutečný důvod věřit, že vysoká míra odepření spolupráce vychází z toho, že dumping nespolupracujících vyvážejících výrobců v prošetřované zemi byl obvykle na vyšší úrovni než dumping kteréhokoli spolupracujícího vyvážejícího výrobce. V těchto případech bylo tedy dumpingové rozpětí stanoveno na úrovni, která odpovídá váženému průměrnému dumpingovému rozpětí nejprodávanějších reprezentativních druhů výrobku spolupracujících vyvážejících výrobců s nejvyššími dumpingovými rozpětími.

(99)

Pokud byla míra spolupráce vysoká, považovalo se za vhodné stanovit dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce na úroveň nejvyššího dumpingového rozpětí zjištěného u spolupracujícího vyvážejícího výrobce v dotčené zemi, protože neexistuje důvod věřit, že by míra dumpingu nespolupracujícího vyvážejícího výrobce byla nižší.

(100)

Je důslednou praxí Komise považovat pro účel určení dumpingového rozpětí spřízněné vyvážející výrobce nebo vyvážející výrobce ze stejné skupiny za jediný subjekt a stanovit pro ně jediné dumpingové rozpětí. Je tomu tak především proto, že výpočet jednotlivých dumpingových rozpětí by mohl podporovat obcházení antidumpingových opatření a učinit je neúčinnými tím, že by spřízněným vyvážejícím výrobcům umožnil směrovat své vývozy do Společenství prostřednictvím společnosti s nejnižším individuálním dumpingovým rozpětím.

V souladu s touto praxí se dva vyvážející výrobci v Tchaj-wanu patřící do též skupiny považovali za jediný subjekt a bylo jim přiřazeno jedno dumpingové rozpětí. V případě těchto vyvážejících výrobců bylo rozhodnuto, že se dumpingové rozpětí vypočítá nejdříve pro každou společnost zvlášť a po té bude stanoven vážený průměr těchto dumpingových rozpětí, který bude přiřazen skupině jako celku.

(101)

U vyvážejících výrobců v ČLR bylo zjištěno výrazné odepření spolupráce (okolo 85 %).

(102)

Předběžná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl dovozní ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) na hranici Společenství před proclením jsou:

(103)

U vyvážejících výrobců v Indonésii bylo zjištěno výrazné odepření spolupráce (okolo 60 %). Předběžná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl dovozní ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) na hranici Společenství před proclením jsou:

(104)

U vyvážejících výrobců v Malajsii byla zjištěna 100 % spolupráce. U žádného z obou spolupracujících vyvážejících výrobců (Tigges Stainless Steel Fasteners (M) Sdn. Bhd., Ipoh, Chemor a Tong Heer Fasteners Co. Sdn., Bhd, Penang) nebyla zjištěna předběžná dumpingová rozpětí, a proto by na dovozy z Malajsie neměla být uložena žádná předběžná opatření. Jestliže se tyto závěry potvrdí v dalším průběhu šetření, bude řízení s ohledem na Malajsii zastaveno.

(105)

Jak bylo uvedeno výše ve 14. bodu odůvodnění, bylo zjištěno, že prakticky všechny vývozy z Filipín do Společenství představují matice. Jelikož byl učiněn předběžný závěr, že by matice měly být vyloučeny z okruhu výrobků, nebylo stanoveno žádné dumpingové rozpětí a žádná předběžná opatření by neměla být na dovozy z Filipín uložena.

(106)

V případě jednoho tchajwanského vyvážejícího výrobce, který byl zařazen do vzorku, bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě částečného využití dostupných údajů podle čl. 18 odst. 1 základního nařízení. V souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení nebylo proto jeho dumpingové rozpětí při výpočtu váženého průměrného dumpingového rozpětí pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří netvořili vzorek, zohledněno.

(107)

Dva vyvážející výrobci, kteří byli zařazeni do vzorku, byli spřízněni, a proto pro ně bylo vypočteno jedno dumpingové rozpětí.

(108)

U vyvážejících výrobců v Tchaj-wanu bylo zjištěno výrazné odepření spolupráce (okolo 22 %). Předběžná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl dovozní ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) na hranici Společenství před proclením jsou:

(109)

U vyvážejících výrobců v Thajsku byla zjištěna 100 % spolupráce. Předběžná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl dovozní ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) na hranici Společenství před proclením jsou:

(110)

Předběžné dumpingové rozpětí všech společností ve Vietnamu vyjádřené jako procentní podíl dovozní ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) na hranici Společenství před proclením je 7,7 %.

(111)

V rámci sestavování vzorku se šetřením zjistilo, že obdobný výrobek vyrábělo v období šetření sedm výrobců ve Společenství (viz 30. bod odůvodnění). Dva z nich však dále na šetření nespolupracovali. Kromě toho se žádostí souvisela řada jiných malých výrobců ve Společenství, kteří také nespolupracovali na šetření.

(112)

Proto byl objem výroby ve Společenství pro účely čl. 4 odst. 1 základního nařízení předběžně vypočten na základě součtu výroby sedmi výrobců, kteří byli známi při sestavování vzorku, a objemu výroby ostatních malých nespolupracujících výrobců, kteří byli známi z podnětu.

(113)

Pět spolupracujících výrobců uvedených v 30. bodě odůvodnění představovalo 54 % výroby obdobného výrobku Společenství. Tyto společnosti tedy tvoří výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení, přičemž se dále v dokumentu na tyto společnosti také takto odkazuje. Čtyři z těchto společností představujících největší reprezentativní objem výroby byly vybrány do vzorku podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Dále se nazývají jako „výrobci ve Společenství zařazení do vzorku“.

(114)

Z důvodu výběru vzorku byly ukazatele újmy částečně stanoveny pro výrobní odvětví Společenství jako celek a částečně pouze pro výrobce ve Společenství zařazené do vzorku. Analýza újmy s ohledem na tržní podíl, výrobu, kapacitu a využití kapacity, objem prodeje a prodejní hodnotu, růst, zásoby, zaměstnanost a produktivitu je založena na údajích výrobního odvětví Společenství jako celku. Jinak byly použity údaje týkající se výrobců ve Společenství zařazených do vzorku (ceny transakcí, investice a návratnost investic, platy, ziskovost, peněžní tok a schopnost získat kapitál).

(115)

Při hodnocení objemu a cenových trendů byly použity příslušné statistiky Eurostatu týkající se kódů KN 7318 12 10, 7318 14 10, 7318 15 30, 7318 15 51, 7318 15 61 a 7318 15 70 a údaje získané z ověřených odpovědí výrobního odvětví Společenství na dotazníky. Je nutno připomenout, že matice se v této předběžné fázi nepovažují za součást okruhu výrobků. Údaje týkající se této položky (kód KN 7318 16 30) proto netvoří součást uvedené analýzy.

(116)

Údaje výrobního odvětví Společenství byly získány z ověřených odpovědí spolupracujících výrobců ve Společenství na dotazníky.

(117)

Od září 1997 do února 2003 platila antidumpingová opatření týkající se dovozů spojovacích prostředků a jejich částí z ČLR, Indie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska (3).

(118)

Při výpočtu zřejmé spotřeby dotčeného výrobku a obdobného výrobku ve Společenství Komise sečetla:

Jak ukazuje tabulka uvedená níže, spotřeba dotčeného výrobku a obdobného výrobku ve Společenství vzrostla v posuzovaném období o 24 %.

(119)

Dumpingové dovozy spojovacích prostředků a jejich částí pocházejících z ČLR, Indonésie, Tchaj-wanu, Thajska a Vietnamu („dotčené země“) byly hodnoceny souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Připomíná se, že dovozy z Malajsie nebyly shledány dumpingovými a dovozy z Filipín se týkaly pouze matic, které byly předběžně vyloučeny z oblasti působnosti tohoto řízení. Proto na tyto dovozy nebyl brán v souvislosti s dumpingovými dovozy ohled. Dumpingová rozpětí stanovená v souvislosti s dovozy z každé dotčené země nejsou zanedbatelná, jak je definováno v čl. 9 odst. 3 základního nařízení, tj. představují 2 % z vývozních cen, a objem dovozů z každé dotčené země je nad hranicí 1 % tržního podílu stanovenou v čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Průměrné dovozní ceny ze všech dotčených zemí během posuzovaného období nepřetržitě klesaly. Kromě toho spojovací prostředky a jejich části dovezené z dotčených zemí byly ve všech ohledech obdobné, jsou vzájemně zaměnitelné a prodávané na trhu Společenství prostřednictvím srovnatelných prodejních kanálů a za podobných obchodních podmínek, a proto si navzájem a spojovacím prostředkům a jejich částem vyrobeným ve Společenství představují konkurenci. Je proto předběžně učiněn závěr, že souhrnné hodnocení účinků dovozů je vhodné.

(120)

Objem dovozů dotčených výrobků v průběhu posuzovaného období výrazně vzrostl. Dovozy provedené během období šetření byly o 96 % vyšší než v roce 2001.

(121)

Průměrná dovozní cena dotčeného výrobku během posuzovaného období nepřetržitě klesala. Celková úroveň cen byla v období šetření o 32 % nižší než v roce 2001.

(122)

Podíl dotčených zemí na trhu Společenství klesl od roku 2001 do roku 2002 o 7 %. Od roku 2003 však dotčené země významně a rychle zvýšily svou aktivitu na trhu Společenství, což vedlo k celkovému nárůstu jejich tržního podílu v posuzovaném období o 58 %.

(123)

V zájmu stanovení cenového podbízení byly analyzovány cenové údaje vztahující se k období šetření. Za tímto účelem byly srovnány prodejní ceny výrobního odvětví Společenství poskytnuté nespřízněným odběratelům a založené na cenách ze závodu a ceny vyvážejících výrobců z dotčených zemí poskytnuté prvním nezávislým odběratelům ve Společenství a založené na dovozních cenách CIF, v obou případech po odečtu slev, rabatů, provizí a daní.

(124)

Prodejní ceny výrobního odvětví Společenství a dovozní ceny CIF vyvážejících výrobců byly srovnány na stejné obchodní úrovni, jmenovitě na úrovni obchodníků/distributorů na trhu Společenství, a na základě průměrných cen. Srovnání bylo provedeno zvlášť podle druhu spojovacích prostředků a jejich částí a použité korozivzdorné oceli. V průběhu období šetření byly prakticky veškeré prodeje vyvážejících výrobců ve Společenství provedeny prostřednictvím obchodníků/distributorů.

(125)

Výsledky srovnání vyjádřené jako procentní podíl prodejních cen výrobního odvětví Společenství během období šetření prokázaly významná rozpětí cenového podbízení (až 59,2 %). Tato rozpětí cenového podbízení ukazují na cenový tlak vyvíjený dovozy z dotčených zemí na trh Společenství.

(126)

Rozpětí cenového podbízení podle dotčených zemí jsou následující:

(127)

Po vzrůstu výroby o 31 % v roce 2002, který v relativním vyjádření překonal spotřeby ve Společenství, výroba výrobního odvětví Společenství následně klesla a od roku 2003 zůstala stabilní na úrovni o 15 % vyšší než v roce 2001. Poznamenává se, že tato úroveň nárůstu zůstává v posuzovaném období pozadu za 24 % růstem spotřeby ve Společenství.

(128)

Výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství, jež také dosáhla vrcholu v roce 2002, vzrostla o 24 %, což odráželo investice výrobců ve Společenství zařazených do vzorku.

(129)

Míra využití kapacity výrobního odvětví Společenství po mírném zlepšení v roce 2002 následně v posuzovaném období klesla o celkových 7 %.

(130)

Objem prodeje výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období vzrostl o 7 %. Přesto je nutno poznamenat, že po vzrůstu o 22 % v roce 2002 objem prodeje výrobního odvětví Společenství nepřetržitě klesal. Tento nárůst je navíc výrazně nižší než 24 % růst spotřeby ve Společenství a daleko zaostává za 96 % nárůstem dovozů z dotčených zemí během posuzovaného období.

(131)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období vzrostly o 6 %. Po poklesu o 13 % mezi lety 2001 a 2002 ceny nepřetržitě stoupaly.

(132)

Během posuzovaného období podíl výrobního odvětví Společenství na trhu klesl o 14 %. Po nárůstu o 12 % mezi lety 2001 a 2002 tržní podíl nepřetržitě klesal. Srovnání situace v období šetření a v roce 2002 ukazuje dokonce 26 % pokles. Podíl dovozů z dotčených zemí zároveň výrazně vzrostl.

(133)

Jak ukazuje absolutní trend výroby a objemu prodeje, výrobní odvětví Společenství zaznamenalo v posuzovaném období růst, avšak od roku 2002 šlo o pokles. Tržní podíl navíc klesl v posuzovaném období, což z relativního hlediska, tj. ve srovnání s konkurencí, ukazuje na to, že výrobní odvětví Společenství nerostlo.

(134)

V posuzovaném období se ziskovost výrobců ve Společenství zařazených do vzorku zlepšila. Po dosažení malých zisků v roce 2001 ziskovost klesla a vedla ke ztrátové situaci v roce 2002. Mezi lety 2002 a 2003 se ziskovost zlepšila, ale výrobní odvětví Společenství bylo i nadále ztrátové. V období od roku 2003 do období šetření Společenství dosáhlo nejlepšího výsledku ziskovosti v posuzovaném období a průměrného ziskového rozpětí 4,3 %. Na první pohled se tato situace může jevit pozitivní, vyžaduje však další hodnocení ve vlastním kontextu.

(135)

Ve skutečnosti výrobci ve Společenství zařazení do vzorku ani v období šetření v průměru nedosáhli minimálního ziskového rozpětí, které se považovalo za odpovídající a dosažitelné v případě absence dumpingu, tj. 5 % (viz 178. bod odůvodnění níže) a byli vzdáleni úrovni ziskovosti výrobního odvětví Společenství z roku 1995, tj. 9,1 % (4), které bylo dosaženo před vstupem dumpingových dovozů na trh.

(136)

Kromě toho je na místě pamatovat na to, že tato lepší ziskovost v období šetření byla i) dosažena na úkor snížení tržního podílu a ii) v podstatě výsledkem silného spekulativního nárůstu ceny hlavní nákladové položky, tj. korozivzdorné oceli. Očekávaný nárůst cen korozivzdorné oceli umožnil výrobnímu odvětví Společenství dosáhnout vyšších cen obdobného výrobku dočasným využitím poměrně levné korozivzdorné oceli z výrobních zásob získané před spekulativním nárůstem cen. Tato nákladová výhoda však trvala pouze, dokud nebyly spotřebovány stávající zásoby suroviny a nebylo potřeba zajistit novou ocel na výrazně vyšší cenové úrovni. Podobné spekulativní fáze kromě toho nemají dlouhé trvání a odběratelé, zejména velcí distributoři se silnou vyjednávací mocí, začínají znovu uplatňovat přísný tlak na ceny, jakmile zpozorují stagnaci nebo pokles cen oceli. V důsledku toho se zvýšení ziskovosti dosáhlo v zásadě vlivem velmi benevolentních tržních podmínek pro výrobní odvětví Společenství, zejména ve druhé fázi období šetření, které nejsou udržitelné.

(137)

Hladiny zásob výrobního odvětví Společenství na konci roku v posuzovaném období významně poklesly o 52 %. To lze vysvětlit: i) zvýšením výroby „na zakázku“ (v tomto případě mají zásoby omezenou důležitost) a ii) poklesem výroby od roku 2002.

(138)

Od roku 2001 do roku 2003 výrobci ve Společenství zařazení do vzorku nepřetržitě zvyšovali své investice, zejména v důsledku výměny zastaralého strojního zařízení a vybavení. V období šetření investice ve srovnání se začátkem posuzovaného období klesly o 35 %. Tento pokles v období šetření můžeme však částečně vysvětlit významnými investicemi z předchozích let. Investice na výrobu obdobného výrobku jsou nezbytné pro udržení a zlepšení konkurenceschopnosti a zdokonalení environmentálních a bezpečnostních standardů.

(139)

Návratnost investic se v posuzovaném období zlepšila, což i) potvrzuje přiměřenost rozhodnutí vedení o investicích a ii) odráží lepší míru ziskovosti výrobců ve Společenství zařazených do vzorku během období šetření. Jak však již bylo uvedeno v souvislosti s analýzou ziskovosti, lepší ziskovost mohou z velké části vysvětlit zvláštní, krátkodobé okolnosti (spekulativní vývoj cen oceli v období šetření). Kromě toho skutečnost, že část výrobců ve Společenství zařazených do vzorku stále více k výrobě využívala pronajímaného strojního vybavení, vysvětluje relativně lepší výsledek ukazatele návratnosti investic ve srovnání s ukazatelem ziskovosti.

(140)

Ačkoli se peněžní tok výrobců ve Společenství zařazených do vzorku vycházející z prodeje obdobného výrobku od roku 2002 zlepšoval, v posuzovaném období klesl o 36 %.

(141)

Výrobci ve Společenství zařazení do vzorku neměli žádné výrazné obtíže při získávání kapitálu, jak dokazuje jejich schopnost investovat v posuzovaném období.

(142)

Výrobní odvětví Společenství zvýšilo v roce 2002 zaměstnanost. Zaměstnanost však následně neustále klesala, a to celkem o 5 % během posuzovaného období. Tento negativní vývoj jde ruku v ruce se snižováním výroby od roku 2002.

(143)

Produktivita vyjádřená v kilogramu výroby na pracovníka se v posuzovaném období zlepšila o 22 %, což poukazuje na úsilí a schopnost udržet a zlepšit konkurenceschopnost.

(144)

Mzdy na pracovníka se v posuzovaném období zvýšily o 10 %. Toto zvýšení odráží odměny za zlepšení produktivity a kompenzaci inflace s ohledem na platy zaměstnanců. Kromě toho z absolutního hlediska náklady práce od roku 2002 klesaly.

(145)

Zejména s ohledem na objem dumpingových dovozů z dotčených zemí se zjištěná dumpingová rozpětí nemohou považovat za zanedbatelná.

(146)

Do začátku roku 2003 platila antidumpingová opatření týkající se dovozů dotčeného výrobku z ČLR, Indie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska. Výrobní odvětví Společenství se však zcela nezotavilo z účinků dřívějšího dumpingu, což dokládá zejména vývoj tržního podílu, objem prodeje a zaměstnanost. To bylo zvláště zřejmé po vypršení předchozích antidumpingových opatření.

(147)

Během posuzovaného období výrobní odvětví Společenství zvýšilo výrobu a objem prodeje, snížilo své zásoby a neustále investovalo. Nezaznamenalo potíže při získávání kapitálu a zlepšilo produktivitu. Náklady práce se z absolutního hlediska snížily. Kromě toho se výrobnímu odvětví Společenství podařilo v období šetření zvýšit své ceny, aby tak zvýšilo ziskovost a návratnost investic.

(148)

Tato pozitivní hlediska však vyžadují zhodnocení ve vlastním kontextu. Vyšších cen a lepší ziskovosti bylo dosaženo na úkor výrazných ztrát podílu výrobního odvětví Společenství na trhu, tj. 14 % během posuzovaného období a dokonce 26 % od roku 2002. Zejména v důsledku dostupnosti levných dumpingových dovozů odběratelé volili alternativní zdroje dodávek a výrobní odvětví Společenství nebylo schopné udržet krok.

(149)

Kromě toho v souladu se závěry o tržním podílu růst výroby (15 %) a objemu prodeje (7 %) výrobního odvětví Společenství v posuzovaném období zaostával za výrazně příznivějším vývojem spotřeby na trhu Společenství (24 %). Zaměstnanost ve výrobním odvětví Společenství klesla o 5 %, což vlastně vysvětluje snížení nákladů práce. Kromě toho se stav ziskovosti výrobců ve Společenství zařazených do vzorku nedá považovat za celkově uspokojivý. Během delší části posuzovaného období byl jasně nedostatečný (ztráty nebo nedostatečné ziskové rozpětí). Ačkoli se ziskovost výrobců ve Společenství zařazených do vzorku v období šetření zlepšila (4,3 % ziskové rozpětí), i) stále zaostávala za minimálním rozpětím 5 %, které by mohlo výrobní odvětví Společenství podle předpokladu dosáhnout v případě absence dumpingu působícího újmu, a ii) dá se z velké části přičíst krátkodobým účinkům rostoucích cen oceli. Tato negativní situace výrobního odvětví Společenství se dále odráží na trendu peněžního toku.

(150)

V důsledku toho celkově negativní ukazatele trendů převažují nad pozitivními trendy a byl tedy vyvozen předběžný závěr, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 1 základního nařízení.

(151)

Podle čl. 3 odst. 6 a čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise přezkoumala, zda dumpingové dovozy dotčeného výrobku pocházející z dotčených zemí způsobily výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu. Přezkoumány byly i známé činitele jiné než dumpingové dovozy, které mohly ve stejnou dobu poškodit výrobní odvětví Společenství, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito dalšími činiteli nebude připisována dumpingovým dovozům.

(152)

Dotčené země od roku 2003 značně posílily svou pozici na trhu. Je zřejmé, že nárůst jejich tržního podílu o 58 % jde ruku v ruce s poklesem podílu výrobního odvětví Společenství. Kromě toho objem dovozů z dotčených zemí (96 % nárůst) rostl mnohem rychleji než spotřeba na trhu Společenství (24 %). Konečně průměrná dovozní cena z dotčených zemí byla od roku 2003 následkem nepoctivého obchodování ve formě dumpingu po skončení platnosti antidumpingových opatření výrazně nižší než úroveň cen výrobního odvětví Společenství a vyvíjela tudíž cenový tlak.

Proto bylo předběžně stanoveno, že dumpingové dovozy z dotčených zemí měly značný negativní dopad na situaci výrobního odvětví Společenství v posuzovaném období, a to zejména z hlediska tržního podílu a objemu prodeje.

(153)

Dovozy posuzovaného výrobku z jiných zemí než z dotčených zemí celkově klesly. Tržní podíl těchto ostatních dovozů klesl v posuzovaném období o 20 %. Kromě toho průměrně byla dovozní cena z těchto ostatních zemí výrazně vyšší ve srovnání s úrovní cen z dotčených zemí.

(154)

Dva vývozci uvedli, že dovozy z Indie, Korejské republiky a Norska narušily jakoukoli příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou, kterou mohlo výrobní odvětví Společenství utrpět, a dumpingovými dovozy z dotčených zemí.

(155)

Na základě dostupných údajů však dovozy z Korejské republiky (období šetření: 221 tun v průměru za 2,27 EUR/kg) a z Norska (období šetření: 438 tun v průměru za 2,89 EUR/kg) nemohou jak z hlediska malého objemu, tak z hlediska úrovní cen vysvětlit újmu způsobenou výrobnímu odvětví Společenství. Dále se poznamenává, že dovozy z Norska v posuzovaném období klesly o 36 %.

(156)

Avšak co se týče Indie, je možno pozorovat, že od počátku roku 2003 dovozy značně stouply (období šetření: 1 147,6 tun) a měly nízké ceny (průměrně 1,91 EUR/kg). Není možné vyloučit, že v období šetření tyto dovozy z Indie mohly mít určitý negativní dopad, zejména z hlediska cenového tlaku, na stav výrobního odvětví Společenství. Ovšem s ohledem na relativně malý objem dovozu z Indie ve srovnání s objemem dovozu z dotčených zemí (27 400 tun v průměru za 2,41 EUR/kg) byl učiněn závěr, že dopad dovozů z Indie (tržní podíl v období šetření 1,4 %) nebyl takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Samotné dovozy z Indie nemohou vysvětlit výraznou ztrátu tržního podílu, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, a v souvislosti s růstem spotřeby jeho méně příznivý nárůst prodeje.

(157)

Kromě toho navzdory tvrzení dvou vývozců se podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení nerozlišuje, zda dovozy z Indie nebyly předmětem tohoto šetření. V této souvislosti je nutno připomenout, že během posuzovaného období dovozy z Indie byly až do období šetření zanedbatelné ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Dovozy vzrostly pouze v období šetření, ale i tehdy zůstaly relativně malé (1,4 % tržního podílu). Kromě toho je nutné poznamenat, že Komise neměla žádný zjevný důkaz, že tyto dovozy z Indie byly dumpingové, když bylo zahájeno toto řízení.

(158)

Jelikož jsou dovozy z Filipín a Malajsie nyní vyloučeny z tohoto šetření, bylo dále zvažováno, zda tyto dovozy narušily příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Po vyloučení matic z okruhu výrobků však dovozy ostatních spojovacích prostředků a jejich částí z Filipín byly jasně zanedbatelné (0,1 % tržního podílu v období šetření) a na spíše vysoké úrovni cen (3,47 EUR/kg). Na tomto základě nemohla být způsobena žádná významná újma. Dovozy z Malajsie měly také ve srovnání s dovozy z dotčených zemí nižší objem a v průměru vyšší ceny (období šetření: 1 456 tun za 2,70 EUR/kg). Tržní podíl malajských dovozů navíc klesl v posuzovaném období o 6 %. V důsledku toho, ačkoli malajské dovozy mohly mít negativní dopad na stav výrobního odvětví Společenství, byl učiněn předběžný závěr, že tento negativní dopad nebyl takový, aby neutralizoval účinky újmy způsobené dumpingovými dovozy z dotčených zemí.

(159)

Proto byl učiněn předběžný závěr, že dovozy z jiných zemí než z dotčených zemí nenarušily příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, a dumpingovými dovozy z dotčených zemí.

(160)

Spotřeba prošetřovaného výrobku na trhu Společenství stoupla během posuzovaného období o 24 %. Újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, nemůže tedy být přičtena zmenšení poptávky na trhu Společenství.

(161)

Výrobní odvětví Společenství představuje pro obdobný výrobek důležitou konkurenci, jak dokládá jeho tržní podíl, a nepřetržitě investuje do udržení technické úrovně své výroby. Produktivita na pracovníka se dokonce v posuzovaném období zvýšila o 22 %. Na rozdíl od tvrzení čtyř vývozců zvýšení produktivity výrobního odvětví Společenství, které jde ruku v ruce s investicemi, dokládá, že investiční politika výrobního odvětví Společenství nemůže vysvětlit utrpěnou podstatnou újmu. Vzhledem ke zvýšení produktivity tyto investice právě naopak přispěly k minimalizaci újmy. V důsledku toho nebyly shledány žádné důkazy, že by nedostatečná konkurenceschopnost narušila příčinnou souvislost mezi dovozy z dotčených zemí a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(162)

Celkově byl proto předběžně učiněn závěr, že dovozy z pěti dotčených zemí způsobily výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu. Nebyl zjištěn žádný činitel, který by tuto příčinnou souvislost narušil.

(163)

Prošetřovalo se, zda existují přesvědčivé důvody, které by vedly k závěru, že není v zájmu Společenství prozatímně uložit opatření v tomto případě. Z tohoto důvodu a podle čl. 21 odst. 1 základního nařízení byl zvážen pravděpodobný dopad opatření na všechny účastníky. Aby bylo možno zhodnotit, zda je v zájmu Společenství zavést opatření, byly uživatelům a dovozcům dotčeného výrobku a dodavatelům surovin používaných při výrobě obdobného výrobku odeslány dotazníky.

(164)

Šetření prokázalo, že výrobní odvětví Společenství je schopné růstu a konkurence v poctivých tržních podmínkách. Jak je uvedeno výše, výrobní odvětví Společenství má výrazné volné kapacity k výrobě obdobného výrobku. Využití této volné kapacity by bylo prospěšné pro zvýšení prodeje a tržního podílu, zaměstnanosti a, prostřednictvím zvýšení úspor z rozsahu výroby, nakonec i pro vytvoření udržitelné odpovídající ziskovosti. Těmto zlepšením však brání zejména pokračující cenový tlak vyvíjený dumpingovými dovozy dotčeného výrobku na trh Společenství. Uložení antidumpingových opatření by zmírnilo účinky tohoto nepoctivého cenového tlaku.

(165)

Má se za to, že bez opatření, která napraví negativní vlivy dumpingových dovozů, bude výrobní odvětví Společenství i nadále čelit cenovému podbízení a tedy i klesání cen se svými nepříznivými vlivy zejména na tržní podíl a objem prodeje výrobního odvětví. To by nakonec mohlo vystavit životaschopnost výrobního odvětví Společenství riziku. V důsledku toho se má za to, že by uložení opatření bylo v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(166)

Dovozci/distributoři mají prakticky výhradní roli jako prostředníci mezi výrobci (uvnitř i mimo Společenství) a uživateli spojovacích prostředků a jejich částí. Jejich vyjednávací síla a kapacita skladovat velká množství spojovacích prostředků a jejich částí mají velký dopad na ceny spojovacích prostředků a jejich částí.

(167)

Odpovědi na dotazníky odeslali čtyři dovozci/distributoři, kteří byli zařazeni do vzorku. Avšak pouze dva dovozci poskytli úplné odpovědi. Tito dva dovozci představovali asi 14 % dovozů dotčeného výrobku do Společenství v období šetření. Kromě toho poskytlo své připomínky jedno sdružení německých dovozců/distributorů. Dále se konalo slyšení s dovozci/distributory a sdružením.

(168)

Dovozci/distributoři ve Společenství nesouhlasí s uložením opatření. Spolupracující dovozci a jejich sdružení namítli, že uložení opatření zvýší ceny pro uživatele, zatímco dotčený výrobek a obdobný výrobek vyrobené výrobním odvětvím Společenství nejsou údajně vždy srovnatelné. Kromě toho by taková opatření byla v neprospěch jejich obchodních aktivit a zaměstnanců.

(169)

Na základě získaných informací se však jeví, že dovozci/distributoři nakupují prošetřovaný výrobek od různých zdrojů uvnitř i vně Společenství, včetně od výrobního odvětví Společenství. Jelikož mezi výrobkem dováženým z dotčených zemí a obdobným výrobkem z jiných zdrojů neexistují podstatné rozdíly v kvalitě nebo druhu výrobku, má se předběžně za to, že by dovozci/distributoři ve Společenství neměli mít žádné problémy získat výrobek, pokud by byla uložena antidumpingová opatření, a to zejména s ohledem na významný počet alternativních dodavatelů. Kromě toho dovozci nepodložili své tvrzení, že uložení antidumpingových opatření by mělo výrazný dopad na zaměstnanost, tím spíše že dovozní činnost je náročná na pracovní sílu. Co se týče nárůstu cen, k němuž by došlo v důsledku uložení prozatímních antidumpingových cel, poznamenává se, že antidumpingová opatření, která platila od roku 1997 do roku 2003, nevystavila hospodářskou situaci dovozců/distributorů riziku. Kromě toho se zisková rozpětí dovozců v posuzovaném období zdají být, na základě obdržených odpovědí na dotazníky, vysoko nad ziskovostí výrobního odvětví Společenství. Za těchto okolností se neočekává, že jakékoli zvýšení cen z důvodu uložení opatření by automaticky přešlo na uživatele.

(170)

Ačkoli dovozci/distributoři s opatřeními nesouhlasí, je možno na základě dostupných informací učinit závěr, že nad jakýmikoli výhodami, které mohou získat z neuložení antidumpingových opatření, převažuje zájem výrobního odvětví Společenství, aby nepoctivé a újmu působící obchodní praktiky dotčených zemí byly napraveny.

(171)

Aby bylo možno zhodnotit pravděpodobný vliv, který by mohla mít antidumpingová opatření na dodavatele výrobního odvětví Společenství, byly známým dodavatelům odeslány dotazníky. Celkem bylo odesláno devět dotazníků a obdržena byla jedna odpověď. Tento dodavatel, výrobce korozivzdorné oceli, s uložením opatření souhlasí. Ačkoli výrobní odvětví Společenství není jedním z nejdůležitějších odběratelů tohoto dodavatele, tato obchodní činnost přesto přispívá k jeho zaměstnanosti a ziskovosti. Pokud by výrobní odvětví Společenství snížilo nebo dokonce zastavilo výrobu obdobného výrobku, dodavatelé by ztratili část svých obchodních aktivit.

(172)

Jelikož neexistují žádné informace v opačném smyslu, je učiněn závěr, že uložení antidumpingových opatření by bylo v zájmu dodavatelů.

(173)

Sdružení spotřebitelů se nepřihlásila, ani neposkytla žádné informace podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení. Proto a protože se spojovací prostředky a jejich části používají při montáži dalších výrobků, omezila se analýza na vliv opatření na uživatele. Spojovací prostředky a jejich části se používají v různých odvětvích, mimo jiné v automobilovém průmyslu, lodním stavitelství, stavitelství, chemickém průmyslu, farmaceutickém průmyslu, lékařství a potravinářském průmyslu. Dotazníky byly odeslány dvanácti známým uživatelům dotčeného výrobku ve Společenství. Komise kromě jiných informací požadovala jejich připomínky k tomu, zda by uložení antidumpingových opatření bylo v zájmu Společenství a jak by se jich tato opatření dotkla. Jedna odpověď na dotazník byla obdržena od výrobce železničních vozů. Zdůraznil, že prošetřovaný výrobek představuje méně než 1 % celkových nákladů na jeho hotové výrobky.

(174)

Vzhledem k tomu, že uživatelé mohou získat prošetřovaný výrobek nejen z dotčených zemí, ale také z jiných zdrojů, a s ohledem na okrajový dopad spojovacích prostředků a jejich částí na náklady na výrobky, nebyl zjištěn opačný zájem uživatele o značné důležitosti.

(175)

Po přezkoumání různých zájmů byl předběžně učiněn závěr, že z hlediska celkového zájmu Společenství žádný zájem nepřevažuje nad zájmem výrobního odvětví Společenství prozatímně uložit opatření s cílem vyloučit vlivy narušující obchod způsobené dumpingovými dovozy.

(176)

S ohledem na závěry učiněné ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Společenství se má za to, že je vhodné zavést prozatímní antidumpingová opatření, aby bylo zabráněno další újmě, která by byla způsobena výrobnímu odvětví Společenství dumpingovými dovozy. V zájmu stanovení míry těchto opatření byla zohledněna dumpingová rozpětí zjištěná během období šetření a částka cla, která je nezbytná k odstranění újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(177)

Nezbytný nárůst cen pro odstranění újmy byl stanoven na základě srovnání váženého průměru dovozní ceny dotčeného výrobku každé společnosti a ceny obdobného výrobku prodávaného výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství, která nezpůsobuje újmu. Rozdíl cen byl vyjádřen jako procentní podíl dovozní hodnoty CIF (náklady, pojištění a přepravné).

(178)

Cena, která nezpůsobuje újmu, byla získána sečtením vážených výrobních nákladů výrobního odvětví Společenství a ziskového rozpětí 5 %. Toto rozpětí se předběžně považuje za ziskové rozpětí, kterého by mohlo výrobní odvětví Společenství dosáhnout v případě absence dumpingových dovozů. Odráží dosažitelné ziskové rozpětí podobných skupin výrobků výrobního odvětví Společenství, které nejsou postiženy nekalou soutěží, tj. spojovacích prostředků, které nespadají pod kódy KN okruhu výrobků, které jsou předmětem tohoto šetření.

(179)

S ohledem na výše uvedené se má za to, že podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení by mělo být uloženo prozatímní antidumpingové clo na dovozy z dotčených zemí. Toto clo bude uloženo na úrovni zjištěných dumpingových rozpětí nebo na úrovni odstraňující újmu, pokud je tato nižší (čl. 7 odst. 2 základního nařízení).

(180)

S ohledem na úroveň cla v případě dvou spolupracujících vyvážejících výrobců (jeden v Tchaj-wanu a jeden v ČLR) byla úroveň odstraňující újmu shledána nižší než dumpingové rozpětí. V těchto případech by měla být úroveň cla omezena úrovní odstraňující újmu. Ve všech ostatních případech by měla být úroveň cla stanovena na úrovni zjištěného dumpingového rozpětí. Sazby prozatímního antidumpingového cla pro dotčené země jsou následující:

(181)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě závěrů šetření. Odrážejí tedy situaci zjištěnou během šetření ohledně uvedených společností. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu uplatňovanému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výhradně použitelné na dovozy výrobků pocházejících z dotčených zemí a vyrobených uvedenými společnostmi a tedy uvedenými konkrétními právnickými osobami. Dovezené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů spřízněných s konkrétně uvedenými subjekty, nemohou tyto sazby využívat a podléhají celní sazbě uplatňované na „všechny ostatní společnosti“.

(182)

Jakákoli žádost o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo po ustanovení nových výrobních nebo prodejních subjektů) se zasílá Komisi (5) se všemi důležitými informacemi, zejména s informacemi o jakýchkoli změnách činnosti společnosti spojených s výrobou, domácími a vývozními prodeji souvisejícími např. s uvedenou změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. Komise po konzultaci s poradním výborem nařízení případně pozmění prostřednictvím aktualizace seznamu společností využívajících individuálních celních sazeb.

(183)

V zájmu řádného úředního postupu je třeba stanovit období, během kterého mohou účastníci řízení, kteří se přihlásili ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení, písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Kromě toho je třeba uvést, že závěry týkající se uložení cel pro účely tohoto nařízení jsou prozatímní a je možné, že budou muset být přezkoumány pro účel stanovení konečného cla,

European Commission

Directorate General for Trade

Directorate B

J-79 5/17

Rue de la Loi/Wetstraat 200

B-1049 Brussels.

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/51

(1)

Nařízení (ES) č. 48/2004 vytvořilo společný rámec pro tvorbu roční statistiky Společenství týkající se oceli za referenční roky 2003–2009.

(2)

Podle čl. 7 písm. a) nařízení (ES) č. 48/2004 jsou ke specifikaci rozsahu požadovaných charakteristik nutná prováděcí opatření.

(3)

Podle čl. 7 písm. b) nařízení (ES) č. 48/2004 jsou pro stanovení technického formátu pro předávání roční statistiky Společenství týkající se oceli nutná prováděcí opatření.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro statistické programy,

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/71

(1)

Dne 5. listopadu 2003 Komise obdržela stížnost podle článku 4 nařízení (ES) č. 3286/94 (dále jen „nařízení o překážkách obchodu“). Stížnost podala organizace „Bureau International Permanent des Associations de Vendeurs et Rechapeurs de Pneumatiques“ (dále jen „BIPAVER“).

(2)

Stížnost se týkala některých obchodní postupů, kterých se údajně dopouští Brazílie a které brání dovozu protektorovaných pneumatik do Brazílie (2). Konkrétně se ve stížnosti tvrdí, že jsou tyto postupy v rozporu s články III a XI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen „dohoda GATT z roku 1994“). Na základě těchto skutečností požádal stěžovatel Komisi, aby podnikla nezbytné kroky.

(3)

Stížnost obsahovala dostatečné důkazy pro to, aby Společenství zahájilo přezkoumání dle čl. 8 odst. 1 nařízení o překážkách obchodu. Komise proto dne 7. ledna 2004 po konzultaci s členskými státy v rámci poradního výboru zahájila toto přezkoumání (3).

(4)

Po zahájení přezkoumání provedla Komise šetření. Šetření se týkalo údajného zákazu dovozu a finančních sankcí vztahujících se na dovážené protektorované pneumatiky.

(5)

V rámci šetření byly posouzeny příslušné brazilské právní předpisy související se zákazem dovozu a uložením finančních sankcí a také názory, které vyjádřila jednotlivá ministerstva brazilské vlády i brazilská obchodní sdružení.

(6)

Šetření dospělo k závěru, že brazilská opatření, jež byla předmětem šetření, jsou v rozporu s několika ustanoveními dohody GATT z roku 1994, konkrétně s články I:1, III:4, XI:1 a XIII:1, a že nejsou oprávněná podle článku XX dohody GATT z roku 1994, zmocňovací doložky ani jiných použitelných nástrojů mezinárodního práva. Jelikož tato dohoda WTO dané prošetřované postupy zakazuje, je prokázána existence překážky obchodu ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení o překážkách obchodu.

(7)

Šetřením se dokázalo, že Brazílie byla pro evropské výrobce protektorovaných pneumatik významným trhem již před zavedením zákazu dne 25. září 2000. V období 1995–2000 vzrostly vývozy protektorovaných pneumatik pro osobní automobily do Brazílie v průměru o 58 % a v průběhu tohoto šestiletého období poprvé poklesly o 32 % v roce 2001, tj. po zavedení zákazu.

(8)

Zatímco vývozy pokračovaly i po zavedení zákazu, ať již proto, že dovozní licence ještě zůstávaly v oběhu, nebo v důsledku toho, že někteří dovozci vznesli u brazilských soudů právní námitky, je zřejmé, že se daný trh evropským vývozcům postupně uzavíral. Ačkoli se mnohým z vývozců ve Společenství nakonec podařilo nalézt nové trhy, nebyli ani přesto schopni vykompenzovat ztrátu toho, co tvořilo velkou část jejich příjmu plynoucího z vývozu. Ne všem se podařilo nalézt nové trhy nebo vytvořit nové řady protektorovaných pneumatik pro zvláštní vozidla (4×4, sportovní automobily atd.), a proto tento zákaz spolu s ostatními faktory (pozdní platba brazilského dovozce, výkyvy směnného kurzu) způsobily, že na některé výrobce ve Společenství byla uvalena nucená správa.

(9)

Z důkazů jasně vyplývá, že výrobní odvětví Společenství utrpělo újmu v důsledku nepříznivých účinků ve smyslu čl. 2 odst. 4 nařízení o překážkách obchodu a že k této újmě dochází i nadále.

(10)

Údaje o vývozu a odpovědi na dotazníky, které Komise zaslala evropským výrobcům a vývozcům protektorovaných pneumatik, podporují tvrzení výrobního odvětví Společenství o tom, že Brazílie byla před uvalením zákazu významným vývozním trhem a že evropští výrobci a vývozci protektorovaných pneumatik předpokládali, že do konce roku 2002 dosáhne objem jejich ročního prodeje výše 3 milionů jednotek. Důkazy rovněž dosvědčují jejich tvrzení, že v důsledku uvalení brazilského zákazu dovozu jim byla v průběhu posledních tří let působena újma. V některých případech vstoupily společnosti, kterým se nepodařilo nalézt nové vývozní trhy, do likvidace.

(11)

Na základě výše uvedených skutečností lze dospět k závěru, že je nezbytné v zájmu Společenství ve smyslu čl. 12 odst. 1 nařízení o překážkách obchodu zasáhnout, v rámci WTO, a usilovat o rychlé odstranění brazilského zákazu dovozu protektorovaných pneumatik, jenž představuje porušení základních pravidel WTO a překážku obchodu ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení o překážkách obchodu.

(12)

Pro Společenství je nanejvýš důležité zajistit, aby partneři v rámci WTO plně dodržovali své povinnosti, stejně jako je to vyžadováno od Společenství. Pro dobré fungování multilaterálního obchodního systému je podstatné, aby byl tento nesoulad s pravidly WTO řešen v rámci tohoto fóra.

(13)

Pokusy vyřešit tento spor na základě četných setkání s brazilskými orgány, k nimž došlo od uvalení zákazu, a v průběhu tohoto šetření neprokázaly, že by brazilské orgány byly ochotny dosáhnout oboustranně přijatelného řešení. Jelikož není pravděpodobné, že by se brazilské stanovisko změnilo, považuje se za nutné zahájit postup v rámci WTO (Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů).

(14)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle nařízení o překážkách obchodu,

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/73

(1)

Nařízení (ES) č. 2232/96 stanoví postup stanovení pravidel pro látky určené k aromatizaci používané nebo určené k použití v potravinách nebo na jejich povrchu. Toto nařízení upravuje přijetí seznamu látek určených k aromatizaci (dále jen „seznam“) po oznámení členských států ohledně seznamu látek určených k aromatizaci, které lze na území těchto států používat v potravinách nebo na jejich povrchu, a na základě kontroly tohoto oznámení Komisí. Tento seznam byl přijat rozhodnutím Komise 1999/217/ES (2).

(2)

Nařízení (ES) č. 2232/96 navíc upravuje program pro hodnocení látek určených k aromatizaci, aby bylo kontrolováno, zda splňují obecná kritéria pro používání látek určených k aromatizaci uvedená v příloze tohoto nařízení.

(3)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ve svém stanovisku k para-hydroxybenzoátům ze dne 13. července 2004 dospěl k závěru, že propyl 4 hydroxybenzoát (FL 09.915) účinkoval na pohlavní hormony samčích pohlavních orgánů nedospělých krys. Z důvodu neexistence jasné hladiny, při které nebyl zjištěn nepříznivý účinek (NOAEL), nebyl úřad schopen doporučit přijatelnou denní dávku (ADI) pro tuto látku. Použití propyl 4-hydroxybenzoátu jako látky určené k aromatizaci v potravinách není přijatelné, neboť nesplňuje obecná kritéria pro používání látek určených k aromatizaci, která jsou uvedena v příloze nařízení (ES) č. 2232/96. V důsledku toho je nutno odstranit propyl 4-hydroxybenzonát z tohoto seznamu.

(4)

Úřad ve svém rozhodnutí o alifatických alkoholech, diketonech a hydroxyketonech ze dne 7. prosince 2004 dospěl k závěru, že pentan-2,4-dion (FL 07.191) je genotoxický in vitro a in vivo. V souladu s tím není jeho použití jako látky určené k aromatizaci v potravinách přijatelné, protože nesplňuje obecná kritéria pro používání látek určených k aromatizaci, která jsou uvedena v příloze nařízení (ES) č. 2232/96. V důsledku toho je nutno odstranit pentan-2,4-dion z tohoto seznamu.

(5)

Na základě nařízení (ES) č. 2232/96 a doporučení Komise 98/282/ES ze dne 21. dubna 1998 o způsobech, jakými členské státy a signatářské státy Dohody o Evropském hospodářském prostoru mají chránit duševní vlastnictví související s vývojem a výrobou látek určených k aromatizaci, které jsou uvedeny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2232/96 (3), oznamující členské státy požádaly o registraci několika látek, aby byla chráněna práva výrobce těchto látek týkající se duševního vlastnictví.

(6)

Ochrana těchto látek, uvedených v části B seznamu, je omezena na období nejdéle pět let od data přijetí oznámení. Toto období již uplynulo pro 28 látek, které by měly být v důsledku toho přesunuty do části A seznamu.

(7)

Rozhodnutí 1999/217/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

21.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/77

(1)

Rozhodnutí Komise 2000/666/ES ze dne 16. října 2000 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz ptactva kromě drůbeže a o karanténních podmínkách (3) stanoví, že členské státy mají povolit dovoz ptáků ze třetích zemí uvedených na seznamu členů Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat (OIE) a že tito ptáci musí být podrobeni při vstupu do Společenství karanténě a testování.

(2)

Korejská lidově demokratická republika (Severní Korea) potvrdila výskyt ohniska influenzy ptáků na svém území. Severní Korea je členem OIE, takže členské státy musejí podle rozhodnutí 2000/666/ES akceptovat dovoz ptáků z uvedené země. S přihlédnutím k možným vážným důsledkům v souvislosti s konkrétním kmenem viru influenzy ptáků, který se vyskytuje v ostatních oblastech Asie, je třeba jako preventivní opatření pozastavit dovoz uvedených ptáků ze Severní Koreje.

(3)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (4), je povolen dovoz nezpracovaného peří a nezpracovaných částí peří s původem ze Severní Koreje. Vzhledem k současné nákazové situaci v Severní Koreji je třeba tento dovoz pozastavit.

(4)

V reakci na ohniska influenzy ptáků v několika asijských zemích bylo přijato rozhodnutí Komise 2004/122/ES ze dne 6. února 2004 o některých ochranných opatřeních proti influenze ptáků v některých asijských zemích (5). Článek 4 uvedeného rozhodnutí stanoví, že členské státy mají pozastavit dovoz nezpracovaného peří a nezpracovaných částí peří a živých ptáků kromě drůbeže ze třetích zemí ve smyslu rozhodnutí 2000/666/ES. V zájmu ochrany zdraví zvířat a veřejného zdraví by měla být Severní Korea doplněna ke třetím zemím uvedeným v článku 4 rozhodnutí 2004/122/ES.

(5)

Rozhodnutí 2004/122/ES by mělo být odpovídajícím způsobem pozměněno.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,