9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/1

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/2

—

s ohledem na čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na svá usnesení k předchozím výročním zprávám Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 31. července 2015 nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2014“ (COM(2015)0386) a na její doprovodné pracovní dokumenty (SWD(2015)0151, SWD(2015)0152, SWD(2015)0153, SWD(2015)0154, SWD(2015)0155 a SWD(2015)0156),

—

s ohledem na výroční zprávu úřadu OLAF za rok 2014,

—

s ohledem na zprávu o činnosti dozorčího výboru úřadu OLAF za rok 2014,

—

s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi orgánů,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. října 2015 nazvané „Ochrana rozpočtu EU do konce roku 2014“ (COM(2015)0503),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015 nazvané: Boj proti korupci v EU: reakce na obavy podniků a občanské společnosti (CCMI/132),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2014 nazvané „Zpráva o boji proti korupci v EU“ (COM(2014)0038),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 250/2014 ze dne 26. února 2014, kterým se zavádí program na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (program Hercule III) a zrušuje rozhodnutí č. 804/2004/ES (1),

—

s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, který dne 17. července 2013 předložila Komise (COM(2013)0534),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (2),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363), který dne 11. července 2012 předložila Komise,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci (4), na své prohlášení ze dne 18. května 2010 o úsilí Unie v boji proti korupci (5) a na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (6),

—

s ohledem na zprávu o výpadcích příjmů z DPH z roku 2015, kterou nechala vypracovat Evropská komise,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora o zadávání veřejných zakázek v rámci výdajů EU na politiku soudržnosti,

—

s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-105/14 – Taricco a další,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0026/2016),

A.

vzhledem k tomu, že členské státy a Komise sdílejí odpovědnost za plnění přibližně 80 % rozpočtu Unie; vzhledem k tomu, že členské státy jsou primárně odpovědné za výběr vlastních zdrojů, mimo jiné v podobě DPH a cel;

B.

vzhledem k tomu, že rozumné veřejné výdaje a ochrana finančních zájmů EU by měly být klíčovými prvky politik EU, aby se zvýšila důvěra občanů, kteří by měli být ujištěni, že jsou jejich peníze využívány řádně, efektivně a účinně; vzhledem k tomu, že řádné finanční řízení by mělo spojeno s přístupem založeným na co nejlepším využití každého eura;

C.

vzhledem k tomu, že k dosažení dobrých výsledků je třeba, aby byly prostřednictvím auditů výkonnosti pravidelně hodnoceny vstupy, výstupy, výsledky a dopady;

D.

vzhledem k tomu, že v důsledku různorodosti právních a správních systémů v členských státech je odstraňování nesrovnalostí a boj proti podvodům v tomto prostředí velmi náročnou výzvou, a vzhledem k tomu, že by Komise tudíž měla postupovat aktivněji a vynaložit ještě větší úsilí, aby boj s podvody a korupcí došel skutečného uplatnění a vedl k hmatatelnějším a uspokojivějším výsledkům;

E.

vzhledem k tomu, že pro ochranu finančních zájmů Unie prostřednictvím vyšetřování podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nezákonných činností je příslušný Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF); vzhledem k tomu, že byl zřízen dozorčí výbor úřadu OLAF, který má posílit a zaručit nezávislost tohoto úřadu pomocí pravidelného sledování toho, jak je naplňována jeho vyšetřovací úloha; vzhledem k tomu, že dozorčí výbor sleduje zejména vývoj týkající se uplatňování procesních záruk a délky vyšetřování na základě informací, které mu v souladu s čl. 7 odst. 8 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 poskytuje generální ředitel;

F.

vzhledem k tomu, že korupce zasahuje všechny členské státy a stojí přibližně 120 miliard EUR ročně, jak je uvedeno v první zprávě Komise věnované protikorupční politice EU, zveřejněné v únoru 2014;

G.

vzhledem k tomu, že korupce může pomáhat financovat činnost organizovaného zločinu nebo teroristických sítí v Evropě; vzhledem k tomu, že korupce taktéž podrývá důvěru občanů v orgány a instituce a demokratické procesy;

H.

vzhledem k tomu, že boj proti podvodům a korupci je nejen civilizačním předpokladem založeným na etických zásadách vlastních právnímu státu, ale přispívá také ke konkurenceschopnosti Unie ve světovém hospodářství;

1.

bere na vědomí zprávu Komise nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2014“; žádá Komisi, aby ve svých výročních zprávách o ochraně finančních zájmů EU rychleji reagovala na žádosti Parlamentu;

2.

konstatuje, že všechny oznámené nesrovnalosti představují souhrnně částku ve výši přibližně 3,24 miliardy EUR; zdůrazňuje, že se celkový finanční dopad podvodných a nepodvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2014 zvýšil oproti roku 2013 o 36 %, přičemž počet nesrovnalostí se zvýšil o 48 %; zdůrazňuje, že z oznámených nesrovnalosti mělo 2,27 miliardy EUR, tj. 1,8 % celkových plateb, souvislost s výdaji;

3.

zdůrazňuje, že v roce 2014 bylo Komisi oznámeno celkem 16 473 nesrovnalostí, z nichž se v 1 649 případech jednalo o podvodné nesrovnalosti, které souhrnně představovaly částku ve výši 538,2 milionu EUR; konstatuje, že podvodné nesrovnalosti související s výdaji představovaly 362 milionů EUR, tj. 0,26 % celkových plateb, a podvodné nesrovnalosti související s příjmy souhrnně představovaly 176,2 milionu EUR, tj. 0,88 % hrubých tradičních vlastních zdrojů vybraných v roce 2014;

4.

zdůrazňuje, že se celkový finanční dopad nepodvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2014 zvýšil oproti roku 2013 o 47 %, přičemž jejich počet se snížil o 5 %; dále konstatuje, že nepodvodnými nesrovnalostmi souvisejícími s výdaji bylo zatíženo 1,54 % celkových plateb a nepodvodnými nesrovnalostmi souvisejícími s příjmy bylo zatíženo 3,66 % hrubých tradičních vlastních zdrojů vybraných v roce 2014;

5.

naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala plnou odpovědnost za zpětné získávání finančních prostředků neoprávněně vyplacených z rozpočtu EU a lepší vybírání vlastních prostředků a aby stanovila jednotné zásady pro podávání zpráv ve všech členských státech s cílem zajistit shromažďování vhodných, srovnatelných a přesných údajů;

6.

zdůrazňuje, že nesrovnalosti nepodvodného charakteru jsou často spojeny s nedostatečnou znalostí složitých pravidel a požadavků; je přesvědčen, že zjednodušení pravidel a postupů členskými státy a Komisí množství nesrovnalostí nepodvodného charakteru sníží; domnívá se, že v boji proti nesrovnalostem a podvodům je důležité, aby všechny institucionální orgány na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni a také široká veřejnost měly o této problematice povědomí; konstatuje, že je nezbytné vytvořit ve všech institucích a orgánech, které jsou zapojeny do provádění fondů, kulturu napomáhající předcházení podvodům a boji proti nim, a vyzývá členské státy, aby podporovaly výměnu osvědčených postupů;

7.

připomíná, že s cílem uvést finance do udržitelnější podoby jsou členské státy zapojeny do probíhající fiskální konsolidace a zdrženlivosti, a je pevně přesvědčen, že všechny dostupné zdroje je třeba investovat v členských státech s cílem podpořit udržitelný hospodářský růst; je přesvědčen, že musí být podniknuty všechny kroky nezbytné k prevenci a zastavení veškerého podvodného jednání v oblasti obchodní politiky a s ní spojených prostředků, přičemž tyto kroky budou kombinovat všechny příslušné nástroje dané politiky (jako je kriminální vyšetřování, vývoj spolehlivých modelů analýzy a úsilí o řešení nedostatků a selhání související s nedostatečnou politikou Komise); vyzývá členské státy, aby vynaložily ještě větší úsilí k zajištění toho, že prostředky z rozpočtu EU na projekty přispívající k růstu a vytváření pracovních míst v Evropě a na vymáhání celního dluhu po odhalení podvodů budou správně využívány; zdůrazňuje, že z obecného hlediska by boj proti nedovolenému obchodu a nezákonným finančním tokům měl i nadále být jednou z předních priorit EU i členských států;

8.

vítá skutečnost, že Komise přijala víceletou strategii proti podvodům, která má napomoci odstranit výrazné rozdíly v počtu nesrovnalostí oznamovaných jednotlivými členskými státy;

9.

se znepokojením konstatuje, že objem tradičních vlastních zdrojů zatížených podvody byl v roce 2014 o 191 % vyšší než v roce 2013 a objem tradičních vlastních zdrojů zatížených nepodvodnými nesrovnalostmi byl v roce 2014 ve srovnání s předchozím rokem vyšší o 146 %;

10.

je znepokojen tím, že průměrná míra zpětně získaných tradičních vlastních zdrojů na členský stát jak za podvodné, tak nepodvodné nesrovnalosti činila za rok 2014 24 %, což představuje historické minimum; naléhavě vyzývá členské státy, aby dlužné částky získávaly zpět rychleji, a zejména naléhá na ty členské státy, které musí získat zpět nejvyšší částky, aby své vymáhání zlepšily;

11.

je znepokojen výpadkem příjmů z DPH a odhadovanými ztrátami při výběru DPH, které v roce 2013 činily 168 miliard EUR; zdůrazňuje skutečnost, že ve 13 z 26 členských států, které byly v roce 2014 prověřovány, přesahovala odhadována průměrná ztráta DPH 15,2 %; zdůrazňuje, že Komise nemá přístup k výměně informací mezi členskými státy, k níž dochází za účelem prevence a potírání tzv. „kolotočových“ podvodů; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na práci v rámci platformy Eurofisc ve všech oblastech její činnosti, a usnadnily tak výměnu informací s cílem přispívat k boji proti podvodům; připomíná, že je v pravomoci Komise kontrolovat opatření přijatá členskými státy a dohlížet na ně; vyzývá proto Komisi, aby v plné míře využila svých výkonných pravomocí, které ji umožňují pomáhat členským státům v boji proti podvodům s DPH a vyhýbání se daňové povinnosti a rovněž členské státy kontrolovat; bere na vědomí skutečnost, že Komise od roku 2013 používá mechanismus rychlé reakce, aby se vypořádala s hromadnými a náhlými podvody v oblasti DPH;

12.

vybízí Komisi, aby vytvořila mechanismus, který bude společnosti motivovat k tomu, aby pravidelně platily daně a nevyhýbaly se daňovým povinnostem;

13.

konstatuje, že agentura Eurojust a úřad Europol podporují stále více koordinačních center; vítá výsledky přeshraničních operací Vertigo 2 a 3 a účinnou spolupráci mezi donucovacími a soudními orgány z Německa, Polska, Nizozemska, Spojeného království, Belgie, Španělska, České republiky a Švýcarska směřující ke zneškodnění zločineckých sítí, které jsou odpovědné za podvody v oblasti daňových příjmů, včetně DPH, v hodnotě zhruba 320 milionů EUR;

14.

vyjadřuje znepokojení, pokud jde o celní kontroly a s nimi související výběr cel, která představují jeden z vlastních zdrojů rozpočtu Unie; zdůrazňuje, že kontroly k ověření toho, zda dovozci dodržují právní předpisy o clech a dovozu, provádějí celní orgány členských států, a zdůrazňuje, že podle zjištění Účetního dvora se kvalita těchto kontrol mezi jednotlivými členskými státy liší; vyzývá Komisi, aby aktualizovala Průvodce celním auditem, vydaný v roce 2014, s cílem odstranit nedostatky, na které poukázal Účetní dvůr, např. v otázkách týkajících se zacházení s dovezeným zbožím procleným v jiném členském státě;

15.

se znepokojením konstatuje, že počet nesrovnalostí souvisejících s výdaji, jež byly v roce 2014 oznámeny jako podvodné, se po 76 % nárůstu v roce 2013 snížil pouze o 4 %; naléhavě žádá příslušné orgány, aby přijaly veškerá opatření nutná ke snížení počtu podvodných nesrovnalostí, nikoli však na úkor norem kontroly;

16.

je znepokojen stálým nárůstem počtu oznamovaných nepodvodných nesrovnalostí souvisejících s přímo spravovanými fondy EU, a to jak z hlediska počtu případů, tak finančního objemu; je překvapen tím, že se počet podvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2014 oproti předchozímu roku zčtyřnásobil, a žádá Komisi, aby poskytla podrobná vysvětlení a učinila nezbytné kroky v boji proti tomuto trendu;

17.

je proto znepokojen tím, že v roce 2014 se nejvíce oznámených podvodných nesrovnalostí týkalo odvětví rozvoje venkova, v němž došlo k největšímu nárůstu ve srovnání s rokem 2013; poukazuje na to, že přibližně 71 % celkového počtu podvodných nesrovnalostí oznámených v oblasti přírodních zdrojů (zemědělství, rozvoj venkova a rybolov) pochází z Maďarska, Itálie, Polska, Rumunska;

18.

konstatuje, že míra zpětného získávání prostředků členskými státy pro Evropský zemědělský záruční fond je pod celkovým průměrem a že do konce roku 2014 nebyla zpětně získána ani polovina prostředků souvisejících s nesrovnalostmi zjištěnými v roce 2009; poukazuje na významné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o jejich schopnost zpětně získávat nesprávně vyplacené částky zjištěné v rámci společné zemědělské politiky, a naléhavě žádá Bulharsko, Francii, Řecko a Slovensko, aby výrazně zlepšily své výsledky; uznává, že mechanismus schvalování účetní závěrky (pravidlo „50/50“) představuje pro členské státy silnou motivaci, aby neoprávněně vyplacené částky z Evropského zemědělského fondu získávaly od příjemců zpět co nejrychleji; lituje toho, že rok 2014 byl již třetím rokem po sobě, kdy byl zaznamenán nárůst počtu případů podvodných nesrovnalostí v souvislosti s Evropským zemědělským záručním fondem, a čtvrtým rokem po sobě, ve kterém došlo k nárůstu počtu podvodů oznámených v oblasti rozvoje venkova; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly finanční prostředky rychleji získávány zpět;

19.

bere na vědomí, že nesrovnalosti spojené se společnou rybářskou politikou v roce 2014 se po ročním maximu v roce 2013 opět vrátily na úroveň srovnatelnou s rokem 2012; konstatuje, že v období 2010–2014 byly nejčastěji odhalovány nesrovnalosti z kategorie „Nezpůsobilost opatření/projektu k pomoci“, po níž následovala kategorie „Porušení pravidel zadávání veřejných zakázek“;

20.

konstatuje, že pokud jde o programové období politiky soudržnosti v letech 2007–2013, bylo v roce 2014 oznámeno 306 podvodných nesrovnalostí, což oproti roku 2013 představuje pokles o 5 %; je vážně znepokojen tím, že v roce 2014 došlo v porovnání s rokem 2013 k nárůstu objemu finančních prostředků zatížených podvodnými nesrovnalostmi, a to o více než 115 milionů EUR (76 %), což je zejména důsledek výrazného zvýšení částek (660 %) zahrnutých do Fondu soudržnosti; konstatuje, že ze 74 případů, v nichž byly v rámci politiky soudržnosti zjištěny podvody, jich v období let 2008–2014 61 (82 %) oznámily tři členské státy – Německo (42 případů), Polsko (11 případů) a Slovinsko (8 případů); vyjadřuje znepokojení nad tím, že 14 členských států v tomto období zjistilo 0 % míru podvodů, což může vyvolávat pochybnosti ohledně účinnosti jejich systémů kontroly;

21.

je rovněž znepokojen tím, že se v oblasti soudržnosti zvětšila celková prodleva mezi okamžikem, kdy dojde k nesrovnalosti, jejím odhalením a konečným oznámením Komisi, a to až na 3 roky a 4 měsíce; připomíná, že po odhalení nesrovnalosti následují další postupy (příkazy k vrácení prostředků, vyšetřování úřadu OLAF apod.); naléhavě vyzývá Komisi, aby s členskými státy spolupracovala na zlepšení účinnosti jejich postupů odhalování a oznamování;

22.

vítá všeobecný pokles oznámených nesrovnalostí v rámci předvstupní pomoci; vyjadřuje politování nad rostoucím trendem, pokud jde o nesrovnalosti v souvislosti s nástrojem předvstupní pomoci od roku 2010, a to jak pokud jde o výši částky, tak o počet případů, přičemž hlavním původcem tohoto negativního vývoje je Turecko, a vyzývá Komisi, aby učinila maximum pro zlepšení situace především s ohledem na nadcházející proces posílené spolupráce mezi EU a Tureckem;

23.

se znepokojením konstatuje, že přes četné výzvy Parlamentu, aby byly ve všech členských státech zavedeny jednotné zásady pro oznamování, je situace i nadále velmi neuspokojivá a stále existují podstatné rozdíly v počtu podvodných a nepodvodných nesrovnalostí, které jednotlivé členské státy oznamují; domnívá se, že tento problém vytváří zkreslenou představu o skutečném stavu míry nesrovnalostí a ochrany finančních zájmů EU; naléhavě vybízí Komisi, aby vynaložila značné úsilí o vyřešení problému, který představují odlišné přístupy členských států k odhalování nesrovnalostí a nejednotné výklady při uplatňování právního rámce EU;

24.

vítá závazek Komise dvakrát ročně zveřejňovat zprávu EU o boji proti korupci, a očekává, že příští zpráva bude k dispozici na počátku roku 2016; žádá Komisi, aby do zprávy začlenila kapitolu o výsledcích, kterých dosahují orgány a instituce EU v boji proti korupci, a aby provedla další analýzu na úrovni orgánů a institucí EU ohledně toho, jaké politiky jsou prováděny, s cílem určit vnitřní kritické faktory, zranitelné oblasti a rizikové činitele podporující korupci;

25.

vyzývá Komisi, aby sjednotila rámec pro oznamování podezření na podvod a aby zavedla pravidla pro oznamování všech soudních kroků přijatých v členských státech v souvislosti s případným podvodným využíváním zdrojů EU a požadovala přitom, aby v oznámeních byly výslovně uváděny soudní kroky přijaté na základě soudních doporučení úřadu OLAF;

26.

vyzývá Komisi, aby na základě požadavků stanovených ve Stockholmském programu rozvinula systém důsledných ukazatelů a snadno použitelných, jednotných kritérií k měření úrovně korupce v členských státech a aby vyhodnotila protikorupční politiky členských států; je znepokojen, pokud jde o spolehlivost a kvalitu údajů pocházejících z členských států; vyzývá proto Komisi, aby úzce spolupracovala s členskými státy s cílem zajistit poskytování komplexních, přesných a spolehlivých údajů a měla při tom na paměti cíl spočívající v úplném provádění systému jednotného auditu; vyzývá Komisi, aby vytvořila index korupce s cílem rozčlenit členské státy do kategorií;

27.

vyzývá Komisi, aby členským státům při každoročním vyhodnocování jejich výsledků v boji proti korupci poskytovala přesná doporučení v zájmu usnadnění postupného a kontinuálního plnění povinností, které na sebe každý členský stát v oblasti boje proti korupci vzal;

28.

opětovně vyzývá Komisi, aby urychleně prosadila právní předpisy o minimální úrovni ochrany oznamovatelů v EU; vyzývá evropské orgány, aby pozměnily služební řád tak, aby úředníky nejenom formálně zavazoval k oznamování nesrovnalostí, ale také aby stanovil přiměřenou ochranu pro oznamovatele; vyzývá evropské orgány, které tak dosud neučinily, i ostatní subjekty, aby bezodkladně prováděly čl. 22 písm. c) služebního řádu; naléhavě žádá všechny orgány a instituce EU, aby přijaly interní předpisy týkající se whistleblowingu ze strany zaměstnanců a jejich povinností, jež by byly zaměřeny na ochranu oznamovatelů; domnívá se, že tyto předpisy by měly být výslovně rozšířeny na oznamovatele odhalující podvody v souvislosti s mezinárodními dohodami, včetně obchodních dohod;

29.

zdůrazňuje význam přístupu k informacím a transparentnosti lobbingu i využívání finančních prostředků EU na podporu činnosti nezávislých organizací v této oblasti;

30.

je přesvědčen, že míru transparentnosti by bylo možno zvýšit vytvořením „legislativní stopy“ lobbistů v EU, s cílem přejít od dobrovolného k povinnému rejstříku EU pro všechny lobbistické činnosti zaměřené na veškeré orgány a instituce EU;

31.

naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala ve striktní politice přerušování a pozastavování plateb v souladu s příslušným právním základem; vítá skutečnost, že Komise přijala nové rozhodnutí o mechanismu včasného varování; očekává vytvoření komplexního systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů, který má Komise navrhnout; vyzývá Komisi, aby členské státy a místní orgány lépe informovala o provádění své politiky s ohledem na to, že by tento proces neměl být oslabován politickými úvahami;

32.

požaduje proto, aby byl článek 325 SFEU uplatňován horizontálně ve všech politikách EU a aby se opatření neomezovala pouze na reakci na podvody, ale rovněž na jejich prevenci; vyzývá k dodržování článku 325 SFEU a zejména jeho odstavce 5 o výročních zprávách, které jsou v současné době předkládány s ročním zpožděním; požaduje zejména zjednodušení způsobu, kterým jsou dotace EU využívány v rámci politiky soudržnosti; požaduje, aby se dodržovaly dohodnuté postupy a aby došlo k ratifikaci dohod o boji proti podvodům na regionální a mezinárodní úrovni, jež byly uzavřeny mezi Unií a třetími zeměmi nebo organizacemi třetích stran; požaduje, aby byla přijata opatření v návaznosti na doporučení pro akční plán obsažená v usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (7), zejména pokud jde o doporučení 130 týkající se viditelnosti opatření přijatých členskými státy v rámci boje proti podvodům a organizované trestné činnosti a bod 131 týkající se všeobecného akčního plánu boje proti organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz na období 2014–2019 (body i až xxi); požaduje, aby byly zveřejněny první výsledky uplatňování směrnice proti padělání peněz; požaduje dále, aby bylo poskytnuto více informací o nástrojích úřadu OLAF v oblasti boje proti korupci a o koordinaci postupů členských států při zpětném získávání částek vyplacených v důsledku podvodu;

33.

žádá, aby EU podala přihlášku ke členství ve Skupině států proti korupci (GRECO), která vznikla v rámci Rady Evropy;

34.

vítá skutečnost, že v roce 2014 bylo uplatňováno 48 dohod zahrnujících vzájemnou administrativní pomoc celkem v 71 zemích, přičemž s dalšími 49 zeměmi včetně významných obchodních partnerů jako USA nebo Japonsko probíhají jednání, a žádá, aby byl Evropský parlament o vývoji těchto jednání neustále informován; zdůrazňuje, že pro ochranu zájmů EU v zájmu účinného boje s podvody je nutné dohlížet na to, aby stávající právní předpisy byly účinně uplatňovány a aby mezinárodní závazky byly dodržovány všemi stranami, včetně příslušných ustanovení o sankcích namířených proti podvodům a korupci; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci s dalšími zeměmi v oblasti opatření proti podvodům a zavedla nová opatření pro administrativní spolupráci; vyzývá Komisi, aby nadále do všech mezinárodních dohod EU zahrnovala ustanovení zaměřená proti podvodům a korupci, tak, aby připravila půdu pro posílenou spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu, pašování a dalším formám nezákonného nebo nedovoleného obchodu;

35.

vítá klíčovou úlohu, již hraje program makrofinanční pomoci EU (MFA) v podpoře reforem u nejbližších obchodních partnerů EU; žádá, aby Komise nadále podávala zprávy Parlamentu a členským státům s cílem zajistit, že všechny finanční prostředky budou využívány v plném souladu se základním nařízením, jakož i s regionální soudržností a prosazováním regionální stability, čímž se omezí riziko zneužívání vratných úvěrů; požaduje dlouhodobé posouzení toho, jaký vliv mají programy makrofinanční pomoci na boj proti korupci a podvodům v přijímajících zemích.

36.

opakuje svou výzvu, aby účetní dvory jednotlivých členských států zveřejnily vnitrostátní prohlášení, která by objasnila nakládání s finančními prostředky EU;

37.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na svých příslušných úrovních vytvořily propojené databáze nesrovnalostí v oblasti politiky soudržnosti, včetně nesrovnalostí, ke kterým dochází v oblasti veřejných zakázek, neboť takové databáze jsou schopny poskytnout podklady pro smysluplné a srozumitelné analýzy četnosti výskytu, závažnosti a příčin těchto nesrovnalostí a pro zjištění finančního objemu podvodných nesrovnalostí; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zajistily, že budou Komisi včas a vhodným způsobem předkládány přesné a srovnatelné údaje, aniž by docházelo k nepřiměřenému zatížení v administrativě;

38.

zdůrazňuje komplexní povahu nesrovnalostí; domnívá se, že Komise i členské státy musí přijímat proti podvodným nesrovnalostem důsledná opatření; domnívá se, že nepodvodné nesrovnalosti by se měly řešit prostřednictvím administrativních opatření, a zejména transparentnějších a jednodušších požadavků, poskytováním větší technické pomoci členským státům ze strany Komise a posílenou výměnou osvědčených postupů a získaných zkušeností; je přesvědčen metodika pro výpočet míry chyb musí být harmonizována na úrovni EU a členských států;

39.

vítá skutečnost, že předběžné a následné „kontroly Společenství“ odhalují stále více případů nesrovnalostí, a proto by tyto kontroly měly být dále podporovány;

40.

vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby prováděly důkladnější kontroly a využívaly všech dostupných informací, aby se tak vyvarovaly chyb a neoprávněných plateb, které se týkají fondů EU;

41.

vyzývá Komisi, aby dále posílila svou úlohu dohledu prostřednictvím auditů, kontrolní a inspekční činnosti, akčních plánů nápravy a dopisů včasného varování; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí a využily svůj potenciál k odhalování a nápravě chyb předtím, než požádají Komisi o proplacení finančních prostředků; zdůrazňuje v této souvislosti zvláštní význam preventivních opatření při zastavení plateb, čímž zaniká potřeba následných opatření za účelem zpětného získání zpronevěřených prostředků;

42.

opětovně vyzývá Komisi, aby vypracovala systém výměny informací mezi odpovědnými orgány, který by umožnil křížovou kontrolu účetních záznamů týkajících se transakcí mezi dvěma či více členskými státy, s cílem zamezit mezinárodním podvodům v oblasti strukturálních a investičních fondů, a tím zajistit horizontální přístup k ochraně finančních zájmů Evropské unie;

43.

vítá skutečnost, že všechny útvary Komise v roce 2014 vytvořily a prováděly své strategie proti podvodům; vyzývá agentury EU, výkonné agentury a společné podniky, aby tak také učinily; zdůrazňuje úlohu koordinačních služeb boje proti podvodům (služby AFCOS) v boji proti podvodům; vítá přijetí vnitrostátních strategií proti podvodům v Bulharsku, Řecku, Chorvatsku, na Maltě a na Slovensku a vyzývá příslušné členské státy, aby co nejdříve předložily své vnitrostátní strategie boje proti podvodům (NAFS); žádá Komisi, aby provádění těchto strategií důkladně monitorovala;

44.

rovněž netrpělivě očekává posílení spolupráce mezi členskými státy a Komisí, pokud jde o způsob, jak mají být finanční prostředky spravovány; požaduje, aby bylo zaměstnancům orgánů podílejících se na správě finančních prostředků, zejména zaměstnancům v koordinačních službách pro boj proti podvodům (AFCOS), poskytováno komplexní vzdělávání, aby mohli vypracovat vlastní vnitrostátní strategie boje proti podvodům;

45.

vítá pozitivní výsledky prvního ročního přezkumu programu Hercule III; vyjadřuje znepokojení nad tím, že vyhrazený rozpočet může být nedostatečný; požaduje další informace na základě výkonnosti, zejména o přínosu 55 konferencí a školení pro účinnost opaření členských států proti podvodům, korupci a všem dalším nezákonným činnostem, které se dotýkají finančních zájmů Evropské unie;

46.

opět opakuje, že vzhledem k tomu, že čl. 325 odst. 2 SFEU stanoví, že „členské státy přijmou k zamezení podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy“; domnívá se, že toto ustanovení není v EU plněno; domnívá se, že by Komise měla rozvinout horizontální politiku v oblasti boje proti podvodům a korupci; zdůrazňuje, že Komise je také odpovědná za účinné vynakládání finančních prostředků, a proto Komisi vyzývá, aby vydala požadavky týkající se interní výkonnosti;

47.

považuje za nezbytné větší zapojení evropského obyvatelstva do fáze programování a kontroly, a to prostřednictvím snadno přístupných informačních nástrojů, zejména v případě financování velkých infrastrukturních projektů; vyzývá Komisi, aby zvážila myšlenku participativního rozpočtu s cílem zapojit občany do monitorování vynakládání evropských finančních prostředků a aby vytvořila snadno přístupnou elektronickou přepážku pro upozorňování na podvody;

48.

poukazuje na to, že definice, klasifikace a způsob zjišťování a hlášení nesrovnalostí se v rámci členských států i mezi členskými státy nadále liší, převážně v důsledku rozcházejících se definicí nesrovnalostí; zastává názor, že je nutná další harmonizace a vítá v této souvislosti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 8. července 2015 o podávání zpráv o nesrovnalostech pro doplnění nařízení o společných ustanoveních; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci politiky soudržnosti zavedly soudržné strategie přístupu k nesrovnalostem a boje proti podvodům; vítá preventivní a nápravná opatření, která Komise přijala s cílem zamezit podvodným nesrovnalostem, včetně přerušení 193 plateb v rámci politiky soudržnosti;

49.

připomíná, že nařízení o společných ustanoveních ukládá řídícím orgánům povinnost zavést účinná a přiměřená opatření proti podvodům, jež by měla být vymezena ve vnitrostátních strategiích pro boj proti podvodům; vyzývá Komisi, aby posílila preventivní opatření; v této souvislosti vítá zavedení systému pro včasné odhalení rizik, a žádá, aby byla zvýšena technická a administrativní kapacita řídících orgánů za účelem zajištění spolehlivějšího kontrolního systému, který by byl schopen snížit riziko podvodů a zvýšit schopnost tyto podvody a nesrovnalosti odhalovat, a to i v méně rozvinutých regionech, aniž by vznikla nepřiměřená finanční a administrativní zátěž; zdůrazňuje, že prevence by měla zahrnovat soustavné vzdělávání a podporu pracovníků odpovědných za správu a kontrolu finančních prostředků v rámci příslušných orgánů, stejně jako i výměnu informací a osvědčených postupů; poukazuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů a partnerů v boji proti podvodům, zajištění transparentnosti a předcházení střetům zájmů;

50.

oceňuje rozhodnutí Komise provést v roce 2018 hodnocení v polovině období s cílem zjistit, zda nový předpisový rámec politiky soudržnosti nadále zabraňuje nesrovnalostem včetně podvodů a snižuje riziko jejich výskytu, a očekává, že obdrží podrobné informace o dopadu nových pravidel na systémy kontroly a správy z hlediska rizika výskytu nesrovnalostí a podvodů a z hlediska obecného provádění této politiky;

51.

vyzývá Komisi a Účetní dvůr, aby usnadňovaly transparentní přístup k auditním údajům tím, že budou zveřejňovat podrobnější informace o tom, které členské státy mají v jednotlivých politických oblastech a odvětvích nejlepší a nejhorší výsledky, což aktérům umožní určit oblasti, v nichž je nejvíce zapotřebí pomoci, a navrhnout na základě toho opatření;

52.

vítá prohlášení Komise obsažené v její výroční zprávě o ochraně finančních zájmů EU, v němž se připomíná, že jak směrnice o ochraně finančních zájmů, tak nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce „by měly doplňovat a upevňovat právní rámec a měly by podstatně posílit boj proti podvodům“; opakuje svůj postoj, že je naléhavě třeba co nejdříve přijmout směrnici o ochraně finančních zájmů, do jejíž působnosti bude spadat DPH a jež bude obsahovat jasnou definici trestných činů v oblasti ochrany finančních zájmů, minimální pravidla pro maximální sazby odnětí svobody a minimální pravidla pro promlčecí lhůty; připomíná věc Taricco, v níž Soudní dvůr upozorňuje na skutečnost, že podvod v oblasti DPH je zahrnut v definici podvodu v oblasti ochrany finančních zájmů podle Úmluvy o ochraně finančních zájmů z roku 1995;

53.

zdůrazňuje, že také nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce by mělo být přijato co nejdříve, a žádá, aby Rada vysvětlila své důvody pro zpožďování jednání;

54.

konstatuje, že výskyt nesrovnalostí z důvodu nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek je i nadále vysoký; vyzývá členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech urychleně provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek (8), jež činí používání elektronického zadávání veřejných zakázek povinným a zavádí povinnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv, aby se omezily podvody a další závažné nesrovnalosti v souvislosti s veřejnými zakázkami; vyzývá Komisi, aby zavedla povinnost zveřejňovat veškerou dokumentaci týkající se příjemců, zejména pak subdodavatelů;

55.

žádá Komisi, aby důsledně uplatňovala opatření týkající se diskrétnosti a vyloučení u zadávání veřejných zakázek, přičemž musí být v každém z takových případů prováděny náležité kontroly správnosti daného rozhodnutí, a aby uplatňovala kritéria vyloučení s cílem vyřadit společnosti, u nichž nastává jakýkoli střet zájmů, což je zásadní v zájmu zachování důvěryhodnosti institucí;

56.

zdůrazňuje, že v programovém období 2007–2013 představovalo nedodržování předpisů pro veřejné zakázky závažný zdroj chyb, přičemž se mimo jiné jednalo o vyhýbání se zadávání veřejných zakázek rozdělováním smluv do více menších nabídek, aby se zabránilo překračování limitů, a používání nevhodného postupu; zdůrazňuje, že nové směrnice v oblasti zadávání veřejných zakázek musí být provedeny do dubna 2016; zdůrazňuje, že k tomu, aby se omezil výskyt nesrovnalostí, je třeba, aby členské státy tyto směrnice správně prováděly; žádá proto Komisi, aby vypracovala pokyny pro řádné provádění těchto směrnic; žádá Komisi, aby provádění těchto směrnic důkladně monitorovala; domnívá se, že předběžné podmínky mají potenciál zadávání veřejných zakázek zlepšit; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí transparentní a dostupná pravidla;

57.

je znepokojen nedostatečnou transparentností financování velkých projektů infrastruktury; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení návrhu, který stanoví povinné zveřejňování všech finančních zpráv a projektů, které se vztahují k velkým veřejným zakázkám, včetně dokumentace týkající se subdodavatelů;

58.

vyzývá Komisi, aby zveřejnila veškerou dokumentaci, která se týká projektu vysokorychlostní železnice mezi Lyonem a Turínem, a informace o jeho financování;

59.

vyzývá Komisi, aby vytvořila databázi nesrovnalostí, jež by mohla poskytnout základ pro smysluplnou a komplexní analýzu četnosti, závažnosti a příčin chyb při zadávání veřejných zakázek; vyzývá příslušné orgány členských států, aby vytvořily a analyzovaly své vlastní databáze nesrovnalostí, včetně těch, k nimž dochází při zadávání veřejných zakázek, a aby spolupracovaly s Komisí a poskytovaly jí tyto údaje v takové podobě a čase, jež Komisi usnadní její činnost;

60.

zpochybňuje nepodvodný charakter stále většího počtu vážných chyb, ke kterým dochází v souvislosti s postupy zadávání veřejných zakázek, a žádá Komisi, aby byla v tomto ohledu obzvláště obezřetná a aby se zapojovala do dialogu s členskými státy, jehož cílem je lepší uplatňování stávajících a nových směrnic o zadávání veřejných zakázek, a rovněž aby významné případy předkládala k dalšímu zvážení úřadu OLAF;

61.

připomíná, že v naléhavých situacích, jako je využití finančních prostředků pro potřeby uprchlíků, často dochází k odchylkám od běžných postupů při zadávání veřejných zakázek a přístup k finančním prostředkům je umožňován přímo; lituje, že v těchto situacích často dochází k pochybením; vyzývá Komisi, aby účinněji dohlížela na používání takovýchto výjimek a na rozšířenou praxi dělení veřejných zakázek, které je motivováno snahou nepřekročit prahovou hodnotu vyžadující dodržení řádných postupů při zadávání veřejných zakázek;

62.

poukazuje na to, že ve zvláštní zprávě č. 10/2015 nazvané „Snaha o řešení problémů v oblasti zadávání veřejných zakázek v rámci výdajů EU na politiku soudržnosti by měla zesílit“ Účetní dvůr analyzuje postupy spojené s veřejnými zakázkami; poukazuje na to, že nedodržení pravidel zadávání veřejných zakázek vede k chybám, které mohou mít za následek zpoždění v provádění a finanční opravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důsledné uplatňování ex-ante podmíněnosti pokud jde o účinné uplatňování právních předpisů pro zadávání veřejných zakázek do konce roku 2016; vyzývá členské státy, aby zajistily rychlé a řádné provedení směrnic týkajících se zadávání veřejných zakázek z roku 2014;

63.

naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby plně využily příležitostí, jež v oblasti zadávání veřejných zakázek skýtají informační technologie (IT), včetně elektronického zadávání zakázek, výměny osvědčených postupů a nástrojů pro preventivní hodnocení rizik; oceňuje internetový nástroj varování před podvody Arachne vyvinutý Komisí, jenž má na základě souboru ukazatelů rizik určit nejrizikovější projekty, a vyzývá členské státy, aby jej využívaly;

64.

zdůrazňuje, že je důležité jít příkladem, a upřímně vítá interinstitucionální přístup k sestavování rozpočtu podle výkonnosti; vyzývá Komisi, aby přijímala plánovací, prováděcí a kontrolní fázi víceletého finančního rámce v souladu se zásadou sestavování rozpočtu podle výsledků;

65.

připomíná význam dalších a průběžných opatření, jež by zamezila podvodným nesrovnalostem, a také opakuje svou výzvu, aby byla přijata nová metodika zaměřená na výkonnost, a nikoli na formální hodnocení programů, což je v souladu se zásadou rozpočtu EU zaměřeného na výsledky; vyzývá Komisi, aby posílila své činnosti v souvislosti s uplatňováním ukazatelů účinnosti a účelnosti u všech svých programů a aby se nesoustředila pouze na míru chyb; dále Komisi vyzývá, aby se nepohybovala pouze v oblasti tří hlavních kategorií – tj. hospodárnosti, účinnosti a účelnosti –, ale aby se začala zaměřovat také na novou trojici (ekologie, rovnost a etika);

66.

žádá, aby postup výběru projektů pro financování jak v Unii, tak i mimo území Unie povinně zahrnoval předběžné hodnocení environmentální, hospodářské a sociální přidané hodnoty a aby výsledky těchto hodnocení a použitá kritéria byla zveřejňována a plně přístupná;

67.

konstatuje, že podávání zpráv o výkonnosti je stále nedostatečné a že je třeba pravidelně hodnotit parametry vstupů (finanční, lidské, materiální, organizační nebo regulační prostředky potřebné k provedení programu), výstupů (dosažené výsledky programu), výsledků (bezprostřední účinky programu) a dopadů (dlouhodobé změny ve společnosti);

68.

vítá vytvoření sítě národních kontaktních míst v členských státech a začlenění cílů týkajících se boje proti korupci do procesu správy ekonomických záležitostí zvaného evropský semestr;

69.

naléhavě Komisi vyzývá, aby okamžitě zveřejnila hodnocení všech dohod s tabákovými společnostmi s cílem stanovit účinnost jejich boje proti podvodům a padělání, které se týkají finančních zájmů EU, a aby posoudila, zda je vhodné podobné dohody prodloužit.

70.

zdůrazňuje úlohu Účetního dvora, nejvyšších kontrolních institucí, Komise a řídících orgánů při kontrole správnosti a optimálního využívání veřejných prostředků; vyzývá Účetní dvůr a Komisi, aby dále zlepšovaly svou spolupráci s nejvyššími kontrolními institucemi v členských státech s cílem rozšířit zaměření a podíl auditovaných fondů a projektů;

71.

je znepokojen zjištěním evropského veřejného ochránce práv (9), že s výjimkou GŘ pro zdraví Komise plně neprovádí předpisy a pokyny Světové zdravotnické organizace OSN v oblasti transparentnosti a lobbování v souvislosti s tabákem; domnívá se tedy, že důvěryhodnost a vážnost Komise jsou ohroženy;

72.

naléhá na všechny příslušné instituce EU, aby uplatňovaly článek 5 odst. 3 Úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku v souladu s doporučeními uvedenými v pokynech k úmluvě; naléhavě žádá Komisi, aby okamžitě zveřejnila posouzení dohod s tabákovými společnostmi a posouzení dopadu na provádění Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku; vyzývá Komisi, aby zajistila plnou transparentnost dohod s tabákovými společnostmi a případně jejich transparentní obnovování, a naléhá na členské státy, aby pravidelně podávaly zprávy o výdajích vzniklých v souvislosti s prostředky, které obdržely uzavřením těchto dohod;

73.

vítá úspěšné výsledky řady společných celních operací, které proběhly na základě spolupráce úřadu OLAF a členských států s různými útvary třetích zemí a vedly k zabavení mj. 1,2 milionu pašovaných výrobků, včetně parfémů, náhradních dílů na automobily, elektronických přístrojů a 130 milionů cigaret; zdůrazňuje, že v důsledku pašování vysoce zdaněného zboží přichází rozpočet EU a členských států o značné příjmy a že přímé ztráty příjmů z cel, k nimž v EU dochází v souvislosti s pašováním cigaret, se odhadují na více než 10 miliard EUR ročně; připomíná, že obchodování s padělanými značkami zboží poškozuje příjmy EU a jejích členských států i evropských podniků;

74.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucím problémem pašeráctví, nelegálního obchodu a dalších nezákonných a nedovolených aktivit, které nejen že mají dopad na výběr cel v členských státech a následně na rozpočet EU, ale zároveň jsou úzce spojeny s mezinárodní organizovanou trestnou činností, ohrožují spotřebitele, mají nepříznivý dopad na fungování jednotného trhu a narušují rovné podmínky pro všechny konkurenční společnosti, obzvláště malé a střední podniky; žádá proto lepší koordinaci mezi úřadem OLAF, celními úřady a orgány dozoru nad trhem nejen za účelem boje s těmito problémy, ale také s cílem zamezit obchodu s produkty, které porušují práva duševního vlastnictví v EU;

75.

zdůrazňuje, že aby nebyla přerušena zákonná výroba a obchod s léčivými přípravky, je důležité rozlišovat mezi zákonnými generickými léčivými přípravky a podvodnými padělanými léčivy, a znovu vyzývá všechny členské státy, jež podepsaly, ale ještě neratifikovaly Protokol OSN o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, aby co nejdříve dokončily proces jeho ratifikace;

76.

konstatuje, že úřad OLAF hraje roli při předcházení ztrátám v rozpočtu EU v rámci různých společných celních operací, a žádá jej, aby do svých budoucích výročních zpráv zařadil více informací a konkrétní číselné údaje o svém příspěvku k ochraně příjmové strany rozpočtu EU;

77.

vítá každoroční interinstitucionální schůze Rady, Komise, Parlamentu, úřadu OLAF a jeho dozorčího výboru; důrazně žádá, aby se předsednictví střídalo mezi třemi evropskými orgány; vyzývá Komisi, aby podpořila iniciativu Parlamentu, a naléhavě žádá Radu, aby znovu zvážila svůj negativní postoj v této věci;

78.

opakuje svou výzvu týkající se výroční zprávy z roku 2013 o ochraně finančních zájmů Evropské unie (10) k rychlému vyřešení zbývajících otázek mezi úřadem OLAF a jeho dozorčím výborem; znovu opakuje, že ani úřad OLAF ani jeho dozorčí výbor nemohou za stávajících podmínek omezené spolupráce účinně plnit své právní povinnosti; se znepokojením bere na vědomí nedostatečný pokrok, a považuje tudíž stávající situaci za nepřijatelnou; vyzývá Komisi, aby plně hrála svou úlohu a aktivně pracovala na dlouhodobém řešení, jež by mohlo být bezodkladně uvedeno do praxe;

79.

domnívá se, že kvůli souladu se svým mandátem by měl dozorčí výbor mít samostatné zaměstnance nezávislé na správních útvarech úřadu OLAF a finanční autonomii; vyzývá úřad OLAF, aby dozorčímu výboru umožnil přístup k dokumentům, v jejichž případě to považuje výbor za nezbytné, má-li plnit své úkoly v souladu se svými pravomocemi; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh na příslušnou změnu nařízení OLAF;

80.

podotýká, že existuje rozpor mezi informacemi o podvodech shromažďovanými úřadem OLAF z veřejných a soukromých zdrojů v členských státech (zpráva úřadu OLAF za rok 2014) a velmi nerovnoměrným zpětným vymáháním částek, které bylo členským státům doporučeno úřadem OLAF; vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy zaměřené na zvýšení míry zpětně získaných částek v případě podvodů.

81.

naléhavě vyzývá Komisi, aby byla zcela transparentní, pokud jde o veškeré žádosti státních zástupců o zbavení imunity zaměstnance úřadu OLAF, včetně jeho generálního ředitele;

82.

vítá ověřenou účinnost vyšetřování vedených úřadem OLAF týkajících se způsobilosti pro preferenční celní opatření a vyzývá členské státy, aby vzaly tato zjištění v potaz a učinily veškerá nutná a vhodná opatření v souladu s ustanoveními právních předpisů EU v oblasti cel; vyzývá Komisi, aby se s cílem předejít ztrátám pro rozpočet EU v důsledku dovozu zboží, v jehož případě neexistuje oprávnění požívat preferenčního sazebního zacházení podle preferenčních obchodních dohod, pokračovala v ověřování, zda členské státy zvyšují účinnost svých systémů řízení rizik a strategií kontroly na základě sdělení v rámci vzájemné pomoci; dále vyzývá Komisi, aby pokračovala v svém úsilí o provádění hodnocení ex-post u preferenčních obchodních dohod, které mají závažné hospodářské, sociální a environmentální dopady, včetně pravidelného systému podávání zpráv ze strany přijímající států týkajících se řízení a kontroly preferenčního původu zboží;

83.

konstatuje, že komplexní stíhání trestných činů, včetně podvodů, korupce, praní peněz, souvisejícího organizovaného zločinu a dalších nelegálních činnosti, jež mají dopad na finanční zájmy EU, je nezbytným předpokladem pro účinné fungování EU; zdůrazňuje, že je třeba systematicky přijímat opatření navazující na doporučení úřadu OLAF; domnívá se, že aby bylo možné přijímat opatření v návaznosti na tato doporučení, je třeba, aby měl úřad OLAF ve vnitrostátních právních předpisech procesní práva, jež zajistí, že vnitrostátní orgány budou jeho doporučení respektovat a brát v potaz;

84.

vyzývá Komisi, aby objasnila hlavní důvody, proč členské státy neprovádějí navazující opatření v případech údajných podvodů dotýkajících se finančních zájmů Evropské unie, které jim předložil úřad OLAF;

85.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a dozorčímu výboru úřadu OLAF.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/15

—

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005) a Peking + 15 (2010) a výsledný dokument z hodnotící konference Peking + 20,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce,

—

s ohledem na společný interní pracovní dokument ze dne 21. září 2015 s názvem „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)“ (SWD(2015)0182) a na závěry Rady ze dne 26. října 2015 o akčním plánu týkajícím se genderových otázek pro období 2016–2020,

—

s ohledem na článek 3 Úmluvy Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, v němž je „gender“ definován jako „společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže“,

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 nazvané „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů – Charta žen“ (COM(2010)0078),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

—

s ohledem na hodnotící zprávu Komise nazvanou „Hodnocení předností a slabin strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“,

—

s ohledem na strategii pro rovnost žen a mužů na období 2014–2017, kterou formulovala Rada Evropy,

—

s ohledem na studii Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) na téma „pokrok žen na cestě k politickému rozhodování“, která byla zveřejněna v roce 2015,

—

s ohledem na závěry a doporučení obsažená ve zprávě EIGE: „Parlamenty s rovným přístupem k ženám a mužům: celkové zhodnocení osvědčených postupů“, která byla zveřejněna v roce 2011,

—

s ohledem na tato svá usnesení: usnesení ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 (1), usnesení ze dne 8. března 2011 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010 (2), usnesení ze dne 13. března 2012 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011 (3) a usnesení ze dne 10. března 2015 o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v Evropské unii v roce 2013 (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2003 o integrovaném přístupu k rovnoprávnosti žen a mužů („gender mainstreaming“) v Evropském parlamentu (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2007 o integrovaném přístupu k rovnoprávnosti žen a mužů v rámci prací výborů (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2009 o integrovaném přístupu k rovnoprávnosti žen a mužů v rámci prací výborů a delegací (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o rovnosti žen a mužů ve vnějších vztazích EU a při upevňování míru a budování státu (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o ženách v politickém rozhodovacím procesu – kvalita a rovnost (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o nové strategii pro práva žen a rovnost žen a mužů v Evropě po roce 2015 (11),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. února 1996 s názvem „Začlenění otázky rovných příležitostí žen a mužů do všech politik a činností Společenství“ (COM(1996)0067), ve kterém se Komise zavázala „[podporovat] rovné příležitosti žen a mužů ve všech [svých] činnostech a politikách na všech úrovních“ a které účinně stanovuje zásadu rovnosti žen a mužů,

—

s ohledem na studii s názvem „Hodnocení strategie pro rovnost žen a mužů na období 2010–2015 jako příspěvku k dosažení cílů Pekingské akční platformy“, kterou v roce 2014 zveřejnila tematická sekce C Evropského parlamentu,

—

s ohledem na studii s názvem „Začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do činnosti výborů a delegací Evropského parlamentu“, kterou v roce 2014 zveřejnila tematická sekce C Evropského parlamentu,

—

s ohledem na studii s názvem „Rozpočet EU věnovaný rovnosti žen a mužů“, kterou v roce 2015 zveřejnila tematická sekce D Evropského parlamentu,

—

s ohledem na dokument nazvaný „Pokyny k rozvoji rovnosti žen a mužů a k posílení politik zaměřených na ženy“, který v květnu 2014 vydala agentura UN Women,

—

s ohledem na dokument nazvaný „Pokrok v rovnosti žen a mužů v EU: nemineme cíl?“, který v roce 2014 vydala síť European Policy Institutes Network,

—

s ohledem na výroční zprávu o lidských zdrojích za rok 2014, kterou vydalo generální ředitelství Evropského parlamentu pro personál,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0034/2016),

A.

vzhledem k tomu, že článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) definuje začleňování hlediska rovnosti žen a mužů jako horizontální zásadu a článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) řadí zásadu rovnosti žen a mužů mezi hodnoty Unie;

B.

vzhledem k tomu, že v Listině základních práv jsou uvedena zvláštní ustanovení o horizontální zásadě rovnosti žen a mužů a že článek 6 SEU přiznává listině stejnou právní hodnotu, jakou mají Smlouvy;

C.

vzhledem k tomu, že dosažení rovnosti žen a mužů má zásadní význam pro ochranu lidských práv, fungování demokracie, dodržování zásad právního státu, hospodářský růst, sociální začlenění a udržitelnost;

D.

vzhledem k tomu, že úsilí o dosažení rovnosti žen a mužů v EU nyní stagnuje a tímto tempem bude ještě nějaký čas trvat, než bude této rovnosti dosaženo;

E.

vzhledem k tomu, že Komise se ve svém dokumentu „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ zavázala, že bude i nadále podnikat kroky k začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, k nimž mimo jiné patří hodnocení a monitorování; vzhledem k tomu, že Komise změnila svůj strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů po roce 2015 a učinila z něj pracovní dokument útvarů Komise;

F.

vzhledem k tomu, že pátým cílem udržitelného rozvoje je dosáhnout do roku 2030 genderové rovnosti;

G.

vzhledem k tomu, že začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů se rozumí „začleňování tohoto hlediska do všech aspektů politik EU – do přípravy, návrhů, provádění, sledování a hodnocení politik, právních opatření a výdajových programů – s cílem dosáhnout rovnosti mezi ženami a muži“ (12);

H.

vzhledem k tomu, že začleňování hlediska rovnosti žen a mužů musí zahrnovat práva, vyhlídky a dobré životní podmínky lesbických žen, gayů, bisexuálních, transgender, intersexuálních a genderově nevyhraněných osob (LGBTIQ), stejně jako osob všech genderových identit;

I.

vzhledem k tomu, že má-li začleňování hlediska rovnosti žen a mužů vést k rovnosti pohlaví, mělo by být proaktivním nástrojem i nástrojem reakce;

J.

vzhledem k tomu, že začleňování hlediska rovnosti žen a mužů není samo o sobě politickým cílem, ale klíčovým prostředkem k dosažení rovnosti žen a mužů, a to vždy ve spojení s dalšími specifickými opatřeními a politikami, jejichž účelem je podpořit rovnost pohlaví;

K.

vzhledem k tomu, že jednou z pravomocí příslušného výboru je přispívat k uplatňování a dalšímu rozvoji začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech politických oblastí;

L.

vzhledem k tomu, že většina výborů Parlamentu obvykle považuje začleňování hlediska rovnosti žen a mužů za důležité (např. v jejich legislativní činnosti, v pracovních vztazích s Výborem pro práva žen a rovnost pohlaví a při vypracovávání akčních plánů týkajících se rovnosti žen a mužů), nicméně některé výbory projevují nedostatečný zájem o tuto otázku nebo se o ni nezajímají vůbec;

M.

vzhledem k tomu, že v minulém volebním období Parlamentu zavedl příslušný výbor praxi pravidelného předkládání pozměňovacích návrhů týkajících se začleňování hlediska rovnosti žen a mužů (gender mainstreaming amendments, GMAs), kterými cíleně přispíval ke zprávám jiných výborů; vzhledem k tomu, že podle studie z roku 2014 (13) bylo 85 % těchto pozměňovacích návrhů, které byly předloženy mezi červencem 2011 a únorem 2013, začleněno do konečné zprávy schválené hlavními příslušnými výbory; vzhledem k tomu, že jsou potřebné další údaje získané po únoru 2013, aby bylo možné provést aktualizované hodnocení situace v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v Parlamentu;

N.

vzhledem k tomu, že v návaznosti na usnesení z roku 2003 o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů jmenuje každý parlamentní výbor jednoho člena, který je odpovědný za začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, čímž se vytváří „síť pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů (gender mainstreaming)“ vzhledem k tomu, že další usnesení věnující se tomuto tématu vyzvala k pokračování v rozvoji této sítě a k vytvoření obdobné sítě v rámci meziparlamentních delegací; vzhledem k tomu, že tato síť se opírá o obdobnou síť fungující na úrovni zaměstnanců sekretariátů výborů;

O.

vzhledem k tomu, že členové této sítě vyplnili dotazník, jehož účelem bylo zhodnotit aktuální situaci, pokud jde o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v jejich příslušné politické oblasti;

P.

vzhledem k tomu, že k VFR (víceletému finančnímu rámci) bylo přiloženo společné prohlášení tří orgánů, které se dohodly, že součástí ročních rozpočtových procesů týkajících se VFR na období 2014–2020 budou v příslušných případech prvky související s problematikou rovnosti žen a mužů, přičemž se zohlední, jak celkový finanční rámec Unie přispívá k upevňování této rovnosti (a jak zajišťuje začleňování hlediska rovnosti žen a mužů); vzhledem k tomu nicméně, že stávající závazek pokračovat v začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a zlepšování postavení žen musí být posílen, neboť stávající politiky byly prováděny jen ve skromném rozsahu a na specifické otázky rovnosti žen a mužů nebyly vyčleněny dostatečné rozpočtové prostředky;

Q.

vzhledem k tomu, že žádná instituce EU neuplatňovala soustavně genderové rozpočtování;

R.

vzhledem k tomu, že byl zřízen Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), aby podporoval a posiloval prosazování rovnosti žen a mužů, a tedy i začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, ve všech politikách Unie a vyplývajících vnitrostátních politikách; vzhledem k tomu, že s cílem pomáhat subjektům s rozhodovacími pravomocemi, zaměstnancům orgánů a institucí EU a vládním orgánům se začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů do jejich práce vytvořil institut EIGE platformu pro začleňování tohoto hlediska a sestavil glosář a tezaurus termínů týkajících se rovnosti pohlaví;

S.

vzhledem k tomu, že začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů se rozumí jak začleňování tohoto hlediska do obsahu jednotlivých politik, tak i řešení problematiky zastoupení žen a mužů a osob všech genderových identit v konkrétních politických oblastech; vzhledem k tomu, že oba tyto rozměry – zastoupení žen a mužů a obsah související s otázkou rovnosti žen a mužů – musí být zohledněny ve všech fázích procesu tvorby politik;

T.

vzhledem k tomu, že všechny vnitřní i vnější politiky EU by měly být vypracovány tak, aby byly stejně přínosné pro chlapce i děvčata, muže i ženy i pro osoby s jakoukoli jinou genderovou identitou;

U.

vzhledem k tomu, že začleňování hlediska rovnosti žen a mužů je uvedeno mezi hlavními nedostatky v hodnocení strategie rovnosti pohlaví v období 2010–2015, které vypracovala Komise;

V.

vzhledem k tomu, že pro napravování genderové nerovnováhy, podporu rovného ekonomického, sociálního a politického zastoupení žen a mužů a rozvíjení politického rámce pro rovnost žen a mužů má klíčový význam parlament, který je vstřícný k problematice genderu;

W.

vzhledem k tomu, že vzdělávání v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů pro poslance EP a zaměstnance Parlamentu, zejména na vedoucích pozicích, má klíčový význam pro prosazování genderového hlediska ve všech oblastech politik a ve všech jejich fázích;

X.

vzhledem k tomu, že k dosažení skutečného pokroku v začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do činnosti Parlamentu není vyčleňován dostatek finančních prostředků a lidských zdrojů;

Y.

vzhledem k tomu, že k analyzování pokroku v otázce rovnosti žen a mužů je naprosto nezbytné systematické a pravidelné shromažďování údajů a statistik členěných podle pohlaví a týkajících se posouzení dopadu a tvorby politik; vzhledem k tomu, že je třeba provádět kvalitativní výzkum v Parlamentu s cílem stanovit význam a dopad nástrojů pro začleňování hlediska rovnosti pohlaví na výsledky politik, usnesení a legislativní texty;

Z.

vzhledem k tomu, že zastoupení žen na klíčových rozhodovacích pozicích na politické i správní úrovni, včetně zastoupení v politických skupinách Parlamentu, zůstává nízké; vzhledem k tomu, že ženy spíše předsedají výborům, jež jsou méně spojené s přidělováním zdrojů a s rozhodováním v hospodářských věcech; vzhledem k tomu, že s cílem zlepšit kvalitu přijatých rozhodnutí je třeba, aby Parlament zajistil, aby pozice, na kterých jsou rozhodnutí přijímána, byly přidělovány stejným dílem ženám a mužům; vzhledem k tomu, že muži se musí zapojit do podpory rovnosti pohlaví ve všech oblastech a na všech úrovních a poslanci EP musí být vybízeni, aby začlenili zohledňování hlediska rovného postavení žen a mužů do své práce;

AA.

vzhledem k tomu, že Parlament má organizační strukturu umožňující prosazovat začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech svých činnosti a že tato struktura musí být lépe koordinovaná, posílená a rozšířená, s čerstvou politickou a administrativní vůlí, aby bylo možné dosáhnout vyššího stupně začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

AB.

vzhledem k tomu, že je třeba větší interinstitucionální spolupráce mezi Parlamentem, Radou a Komisí při začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, aby se zajistilo, že genderové hledisko bude moci být začleněno do všech fází politického cyklu, což by umožnilo vlastní činnost Parlamentu, pokud jde o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

AC.

vzhledem k tomu, že přínos externích subjektů, jako jsou organizace občanské společnosti, skupiny hájící ženská práva a rovnost žen a mužů na místní úrovni, mezinárodní instituce, akademické obce a vnitrostátní parlamenty, je důležitý při zlepšování postupů Parlamentu v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a při posilování vzájemných výměn na podporu osvědčených postupů;

AD.

vzhledem k tomu, že ve svém usnesení o integrovaném přístupu k rovnoprávnosti žen a mužů přijatém v roce 2007 vyzval Parlament k tomu, aby činnost Parlamentu byla každé dva roky hodnocena z hlediska rovnosti žen a mužů;

1.

je toho názoru, že má-li být do procesu formování politiky začleněno genderové hledisko, je třeba vzít v potaz různé aspekty: obsah dané politiky a zastoupení obou pohlaví v administrativě a na rozhodovací úrovni; konstatuje rovněž, že jasné údaje o dopadu politik jsou nezbytné, aby bylo možné dále zlepšovat rovnost žen a mužů;

2.

bere na vědomí, že v rámci organizační struktury Parlamentu jsou uplatňováním a rozvojem začleňování hlediska rovnosti žen a mužů na úrovni politické i pracovní pověřeny tyto různé subjekty:

3.

vyslovuje politování nad tím, že činnost těchto různých subjektů odpovědných za začleňování hlediska rovnosti žen a mužů není v rámci Parlamentu ani s ostatními orgány a institucemi koordinována či integrována (pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů neexistuje žádný mechanismus interinstitucionální spolupráce); zavazuje se k zajištění účinné spolupráce mezi všemi aktéry institucionálního rámce, přičemž tato spolupráce bude založena na konkrétních mechanismech, jako je sledování a zpětná vazba týkající se odvedené práce;

4.

opakuje svůj závazek pravidelně v rámci Parlamentu schvalovat a uplatňovat plán politiky začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, jehož celkovým cílem bude podpora rovnosti žen a mužů účinným začleňováním genderové perspektivy do politik a činností, včetně rozhodovacích struktur a administrativy;

5.

vyzývá k neustálému rozvoji sítě pro gender mainstreaming, v níž jsou kromě výborů zastoupeny i meziparlamentní delegace, a k jejímu plnému zapojení do pravidelného monitorování situace ve všech politických oblastech z hlediska rovnosti žen a mužů; konstatuje, že je třeba, aby se do této sítě více a aktivně zapojili poslanci EP a žádá, aby byli do sítě začleněni náhradníci poslanců jak ve výborech, tak v delegacích, aby se zvýšilo zapojení;

6.

zdůrazňuje, že podle výše uvedené studie vypracované na toto téma v roce 2014 byly nejúčinnějším nástrojem pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do politických procesů postupy, na nichž spolupracovaly i jiné výbory; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby i ostatní výbory podporovaly úsilí o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a aby toto úsilí vyvíjely v rámci svých činností;

7.

vyzývá příslušné útvary, aby pokračovaly v práci na zvláštních opatřeních zaměřených na podporu rovnováhy mezi pracovním a osobním životem; vyslovuje politování nad tím, že většina úřednic pracujících v EP zaujímá pozice, které patří do funkční skupiny asistentů (AST); vyzývá k provedení každoroční analýzy situace týkající se rovnosti žen a mužů v Parlamentu založené na údajích rozčleněných podle pohlaví, a to na všech úrovních zaměstnanecké struktury a politických orgánů, včetně parlamentních asistentů, a aby byly tyto údaje zveřejňovány;

8.

vyzývá k řešení strukturálních překážek a vytvoření prostředí, které ženám umožní účast na rozhodovacích pozicích na všech úrovních, jako jsou například opatření vedoucí ke sladění pracovního a soukromého života a pozitivní akční opatření, jejichž prostřednictvím by se zvýšil počet osob nedostatečně zastoupeného pohlaví v pozicích, kde dominují buď muži nebo ženy; vyzývá politické strany, aby uznaly svou odpovědnost za podporu žen, neboť pravomoc přijímat, vybírat a jmenovat kandidáty mají politické strany;

9.

lituje skutečnosti, že do daného termínu, tj. roku 2009, nebylo dosaženo cílů, které byly stanoveny pro vyvážené zastoupení žen a mužů na pozicích vyššího a středního vedení a jež byly schváleny předsednictvem v roce 2006 (zpráva paní Kaufmannové), a že těchto cílů nebylo dosaženo dodnes; poznamenává, že platnost těchto cílů v dalších letech poté potvrdila skupina na vysoké úrovni pro rovnost pohlaví a rozmanitost; naléhavě vyzývá, aby byla přijata účinná, nápravná a dalekosáhlá opatření k dosažení těchto cílů rovnosti mužů a žen v co nejkratším časovém rámci;

10.

konstatuje, že skupina na vysoké úrovni pro rovnost pohlaví a rozmanitost odpovídá za přijetí akčního plánu pro podporu rovnosti a rozmanitosti v Parlamentu a za zajištění jeho provádění; vyzývá skupinu na vysoké úrovni, aby za podpory příslušných útvarů předložila komplexní plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů, v němž by bylo uvedeno, jak do roku 2020 zvýšit zastoupení žen na pozicích středního a vyššího vedení o 40 %; vyzývá generální ředitelství pro personál a politické skupiny, aby při navrhování kandidátů na funkci vedoucích oddělení na uvolněná místa uvažovaly o výběru jednoho kandidáta mezi muži a jednoho mezi ženami;

11.

doporučuje, aby stálý zpravodaj pro otázky začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, jakmile bude tato funkce zřízena, spolupracoval se skupinou na vysoké úrovni, aby se zajistilo splnění cílů sekretariátu Parlamentu v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

12.

vyzývá politické skupiny, aby při navrhování kandidátů na funkci předsedů výborů a skupin uvažovaly o výběru jednoho kandidáta mezi muži a jednoho mezi ženami;

13.

konstatuje, že rovné zastoupení žen a mužů v každém výboru je vhodné v míře, v jaké to okolnosti dovolují; vyzývá politické skupiny, aby zvážily koordinované jmenování poslanců EP z nedostatečně zastoupeného pohlaví v každém výboru; vyzývá politické skupiny, aby jmenovaly stejný počet mužů i žen z poslanců EP jako členy a náhradníky Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, aby podpořily zapojení mužů do politiky rovnosti žen mužů;

14.

zdůrazňuje, že využívání GMAs se ukázalo jako účinnější nástroj než předkládání stanovisek, neboť pozměňovací návrhy jsou stručnější, lze je předložit rychleji a týkají se klíčových, konkrétních a vymezených témat; opět vyzývá příslušný výbor, aby tuto praxi využívající GMAs zařadil do jednacího řádu a jako horizontální zásadu vzal při tom v potaz zvláštní úlohu, kterou v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů hraje Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví; vyzývá k užší spolupráci mezi výbory a účinné koordinaci mezi sítí pro gender mainstreaming a příslušným výborem jak na politické, tak na administrativní úrovni, s cílem vnést do zpráv významný genderový rozměr; zdůrazňuje význam úlohy síťových členů v každém výboru, která spočívá v tom, že usnadňují účinné získávání podkladů od příslušného výboru v podobě GMAs a stanovisek, a vyzývá k tomu, aby součástí postupu pro GMAs byla účinná koordinace mezi odpovědnými členy Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a síťovými členy; opakovaně upozorňuje na potřebu úzké koordinace mezi příslušným výborem a hlavními výbory ohledně GMAs a stanovisek, s cílem zajistit optimální načasování a plánování pro přípravu účinných podkladů ke zprávě hlavního výboru;

15.

lituje skutečnosti, že navzdory interinstitucionálnímu prohlášení o zajištění začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, které bylo připojeno k VFR, nebyla dosud přijata žádná opatření, pokud jde o rozpočtové iniciativy zohledňující rovnost žen a mužů („gender budgeting“); v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba pečlivě sledovat, jak jsou prováděny zásady společného prohlášení z hlediska ročních rozpočtových procesů, a vyzývá k tomu, aby se příslušný výbor formálně podílel na revizi VFR;

16.

zdůrazňuje, že rozpočtové iniciativy reagující na problematiku rovnosti pohlaví ve formě plánování, přípravy programů a přípravy rozpočtů, jež přispívají k pokroku rovnosti pohlaví a naplňování ženských práv, jsou jedním z hlavních nástrojů, které tvůrci politik používají k řešení otázky rozdílů mezi muži a ženami; vyslovuje politování nad tím, že z rozpočtových iniciativ zohledňujících rovnost žen a mužů vyplynulo, že genderová perspektiva se zdaleka nebere v potaz ve všech politikách, na všech úrovních a ve všech fázích procesu tvorby politik; konstatuje, že v tomto kontextu je obzvláště důležité budovat interní kapacity v oblasti rozpočtových iniciativ reagujících na problematiku rovnosti pohlaví ke zlepšení kontrolní úlohy Parlamentu v těchto záležitostech; konstatuje, že dopady rozhodování o výdajích a příjmech mají na ženy a muže extrémně odlišný dopad a zdůrazňuje, že poslanci EP v příslušných výborech by měli tyto rozdílné dopady zohlednit při navrhování rozpočtů; zdůrazňuje, že rozpočtové iniciativy reagující na problematiku rovnosti pohlaví podporují odpovědnost a transparentnost ohledně odhodlání Parlamentu prosazovat rovnost žen a mužů;

17.

bere na vědomí, že se Komise zavázala pokračovat v uplatňování zásady rovnosti žen a mužů tím, že v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy začlení kritérium genderové rovnosti do hodnocení a posuzování dopadů, a že zvažuje předložení zprávy o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do činnosti Komise v roce 2017;

18.

znovu připomíná, že je třeba, aby byly přiděleny dostatečné zdroje i v Parlamentu, a bylo tak možné vytvořit postupy pro posuzování dopadů z hlediska rovnosti žen a mužů a analýzu na základě pohlaví; vyzývá Komisi, aby prováděla systematické hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro nové legislativní nebo politické návrhy na základě svého posíleného hodnocení jejich dopadu na základní práva a s cílem zaručit, aby EU prosazovala práva žen; zdůrazňuje, že takové analýzy a používané metody sběru dat musí zohledňovat zkušenosti osob LGBTIQ; zdůrazňuje, že výbory jsou vybízeny k tomu, aby využily interní odborné znalosti, jakož i externí odborné znalosti dalších institucí a orgánů veřejného či soukromého sektoru, které jsou aktivní v oblasti prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže;

19.

vyzývá institut EIGE, aby pravidelně předkládal informace všem výborům s cílem zdůraznit hledisko rovnosti žen a mužů ve všech oblastech tvorby politik a aby zpřístupnil údaje a nástroje, které vytvořil, například platformu pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, v rámci širšího budování kapacit zaměřeného i na zaměstnance a parlamentní asistenty; vyzývá výzkumnou službu, aby prováděla pravidelný podrobný kvalitativní a kvantitativní výzkum pokroku v začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v Parlamentu a rovněž výzkum fungování organizační struktury, která je mu věnována;

20.

vyjadřuje politování nad tím, že EIGE v současnosti nemá dostatečné zdroje, aby mohl provádět všechnu práci, která je od něj žádána, a proto zdůrazňuje, že je potřebné zajistit, aby byl rozpočet EIGE změněn v souladu s jeho širokým mandátem;

21.

konstatuje, že odpovědi uvedené v dotaznících o stavu začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v parlamentních výborech upozornily na určité nástroje, které byly označeny za účinné z hlediska začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do práce výborů; mezi nimi byly například:

a důvodně doporučuje další vývoj a uplatňování daných nástrojů v práci Parlamentu;

22.

připomíná, že hodnocení a programy začleňování hlediska rovnosti žen a mužů rovněž vyžadují účinná následná opatření, která musí být prováděna s cílem řešit účinnost a případné problémy každé činnosti; zdůrazňuje, že je důležité případně provést nápravná opatření a rozvíjet začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, pokud se po provedení nápravných opatření zjistí nedostatečný pokrok;

23.

doporučuje generálnímu ředitelství Parlamentu pro komunikaci, aby do svých zpráv o tvorbě politik ze strany Parlamentu výrazněji zahrnulo genderové hledisko;

24.

vyjadřuje svou plnou podporu rozvoji cílených a pravidelných školení v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, na která by měly být vyčleněny dostatečné zdroje a která budou uzpůsobena konkrétním potřebám Parlamentu, určená všem zaměstnancům Parlamentu pracujícím v politických oblastech, a aby střední a nejvyšší management procházel podrobnějším školením, což se týká zejména vedoucích oddělení; vyzývá k tomu, aby bylo školení v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů zpřístupněno poslancům EP, parlamentním asistentům a pracovníkům politických skupin; žádá, aby byly pro ženy pořádány kurzy rozvoje vůdčích schopností a aby jim byla nabízena možnost získat praxi ve vedoucí funkci; doporučuje, aby vzdělávací kurzy zahrnovaly informace o mnohočetných a průřezových formách diskriminace; zdůrazňuje potřebu zajistit, že všechny jeho služby si budou vědomy svých odpovědností za uplatňování začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, včetně služeb odpovědných za lidské zdroje, bezpečnost a budovy; navrhuje zavést konkrétní pokyny pro lidské zdroje, které budou účinně uplatňovat začleňování hlediska rovnosti žen a mužů tak, aby zlepšily životní podmínky na pracovišti všem pracovníkům včetně osob LGBTIQ;

25.

znovu opakuje svou výzvu, aby byl splněn závazek, podle nějž má Parlament dvakrát ročně podávat zprávu o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do své práce; je si vědom úlohy, kterou sehrává síť pro gender mainstreaming, pokud jde o hodnocení aktuální situace týkající se zohledňování rovnosti žen a mužů v jednotlivých oblastech politik, a doporučuje, aby se dotazník, který byl podkladem pro uvedenou zprávu, stal metodou pro každoroční monitorování;

26.

konstatuje, že členové sítě pro gender mainstreaming ve svých odpovědích v dotazníku obecně uváděli, že v jejich konkrétních oblastech politik byly zohledněny genderově specifické potřeby při různých činnostech, jako je například vypracovávání zpráv, pozměňovacích návrhů týkajících se rovnosti žen a mužů, studií, a dále při činnostech, jako jsou slyšení, pracovní cesty a výměny názorů;

27.

vítá specifické iniciativy, které v této oblasti přijalo několik parlamentních výborů; vyjadřuje politování nad tím, že velká většina výborů nepřijala akční plán pro rovnost žen a mužů pro svou práci ani jej z hlediska své práce neprojednala; zdůrazňuje, jak je důležité, aby příslušné orgány pracovaly se všemi výbory a delegacemi a sdílely tak osvědčené postupy, mimo jiné prostřednictvím sítě pro gender mainstreaming, a aby stanovily jasný postup, jakým budou jednotlivé výbory přijímat akční plán pro rovnost žen a mužů, a aby byl tento postup začleněn do jednacího řádu Parlamentu; doporučuje, aby každý výbor zorganizoval každé dva roky slyšení o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do své oblasti politiky, které se bude časově shodovat s návrhem zprávy o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

28.

zdůrazňuje, že je zapotřebí důkladně vyhodnotit fungování sítě pro gender mainstreaming a nalézt způsoby, jak zajistit užší zapojení členů sítě a zvýšit jejich informovanost; doporučuje, aby členové a náhradníci sítě pro gender mainstreaming byli odhodláni prosazovat rovnost žen a mužů, zdůrazňuje však, že nemusejí být nutně členy Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, což umožní, aby na začleňování hlediska rovnosti žen a mužů pracoval širší okruh poslanců EP; doporučuje, aby příslušný výbor a síť byly v pravidelném kontaktu a zapojovaly se do pravidelných výměn;

29.

doporučuje, aby síti pro gender mainstreaming spolupředsedal příslušný výbor a další člen sítě, který bude jmenován střídavě z různých výborů, čímž se naznačí, že hledisko rovnosti žen a mužů se týká všech výborů;

30.

je toho názoru, že je třeba vytvořit interní monitorovací subjekt, aby sledoval a hodnotil ex-post provádění nástrojů a opatření; žádá, aby byly vypracovány konkrétní popisy práce pro zaměstnance odpovědné za gender mainstreaming ve výborech; vyzývá příslušné orgány, aby jednou za dva roky provedly hodnocení pokroku, jakého bylo v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v jednotlivých výborech dosaženo;

31.

je přesvědčen, že pevnější interinstitucionální vztahy zlepší zastoupení žen a mužů v oblasti tvorby politik EU; konstatuje, že dosud nebyla zavedena strukturovaná spolupráce v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů s ostatními institucionálními partnery, jako je Komise, Rada nebo institut EIGE; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodný rámec pro ustavení interinstitucionální spolupráce v oblasti začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, a také pro zapojení dalších stran do této oblasti;

32.

vyzývá Komisi, aby navázala na výsledky veřejné konzultace a na postoje Parlamentu a Rady tím, že bezodkladně přijme sdělení týkající se nové strategie pro práva žen a rovnost žen a mužů po roce 2015, které se bude zabývat otázkami rovnosti žen a mužů v souladu s mezinárodní agendou;

33.

doporučuje, aby evropský veřejný ochránce práv každoročně dodával skupině EP na vysoké úrovni pro rovnost pohlaví a rozmanitost údaje týkající se stížností na nesprávný úřední postup související s rovností žen a mužů v Parlamentu, a to při náležitém zohlednění rozhodnutí Evropského Parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv;

34.

je přesvědčen, že výměna osvědčených postupů s jinými organizacemi posílí budování kapacit a účinnost praktického začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v Parlamentu; žádá, aby se na všech úrovních organizovaly výměny osvědčených postupů s ostatními institucemi a organizacemi, například s agenturou UN Women, Radou Evropy a orgány a subjekty EU zapojenými do podpory rovnosti mezi pohlavími, jako jsou orgány pro rovnost žen a mužů, sociální partneři a nevládní organizace; podporuje účast na specifických programech pro budování kapacit jiných mezinárodních organizací a vybízí k získání jejich podpory pro realizaci přímo uzpůsobených programů pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

35.

žádá, aby generální ředitelství pro personál sdílelo osvědčené postupy a technickou podporu v oblasti rovnosti žen a mužů a rozmanitosti, například s Kongresem Spojených států a s vnitrostátními subjekty pro rovnost žen a mužů, pokud jde o podporu nedostatečně zastoupených rasových a etnických menšin v krátkodobých postupech přijímání a výběrových řízeních EPSO; žádá, aby byla pozornost věnována stážistům a aby byly rozvíjeny iniciativy a programy, které by podporovaly stáže pro mladé lidi, zejména ženy, z nedostatečně zastoupených rasových a etnických menšin;

36.

zdůrazňuje, že je třeba vést průběžný dialog s vnitrostátními parlamenty s cílem zavést pravidelné výměny názorů, vyměňovat nové techniky a podávat nazpět zprávy o hodnoceních dopadů politik s cílem podporovat sdílený přístup, aby se mohly dále rozvíjet osvědčené postupy při začleňování hlediska rovnosti žen a mužů; doporučuje, aby se pořádala pravidelná meziparlamentní setkání věnovaná začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

37.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/25

—

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na článek 8 a článek 78 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a na její protokol z roku 1967,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979 a na obecné doporučení č. 32 Výboru CEDAW o genderových aspektech postavení uprchlíka, azylu, státní příslušnosti a ztráty státní příslušnosti žen ze dne 14. listopadu 2014,

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu),

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5, Peking + 10, Peking + 15 a Peking + 20,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2015 nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2015 nazvané „Akční plán EU proti převaděčství migrantů (2015–2020)“ (COM(2015)0285),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. října 2015 týkající se přistěhovalectví, a zejména na závazek uvedený v těchto závěrech, který se týká zajištění lidských práv v případě žen a dívek,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany,

—

s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se vytváří společný seznam EU bezpečných zemí původu pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a mění směrnice 2013/32/EU (COM(2015)0452),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,

—

s ohledem na závěry Rady nazvané „Akční plán pro rovnost žen a mužů 2016–2020“ ze dne 26. října 2015,

—

s ohledem na společný pracovní dokument Komise a vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 25. března 2015 nazvaný „Provádění evropské politiky sousedství v roce 2014“ (SWD(2015)0076)

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. prosince 2015 o zvláštní zprávě evropské veřejné ochránkyně práv v rámci šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ týkajícího se agentury Frontex (1),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0024/2016),

A.

vzhledem k tomu, že v důsledku probíhajících konfliktů, nestability v regionu a porušování lidských práv, včetně násilí páchaného na základě pohlaví a znásilňování jako válečné zbraně, usiluje stále větší počet mužů, žen a dětí, který nemá v historii obdoby, o získání mezinárodní ochrany v EU;

B.

vzhledem k tomu, že mezi žadateli o azyl v celé Evropské unii panuje značná nerovnost z hlediska pohlaví; vzhledem k tomu, že ženy představují průměrně jednu třetinu žadatelů o azyl; vzhledem k tomu, že od počátku roku 2015 do listopadu téhož roku připlulo na evropské břehy přes Středozemní moře přibližně 900 000 osob a že přibližně 38 % z celkového počtu představují ženy a děti; vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) informoval o tom, že 55 % osob, které od ledna 2016 přišly do Řecka, aby požádaly o azyl v EU, představují ženy a děti; vzhledem k tomu, že při cestě za nadějnou budoucností přišlo o život již příliš mnoho lidí a že mnoho z nich byly ženy;

C.

vzhledem k tomu, že ženy i osoby LGBTI čelí specifickým formám pronásledování na základě pohlaví, které v azylovém řízení velmi často stále nejsou brány v potaz;

D.

vzhledem k tomu, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti nedosáhla svého hlavního cíle chránit ženy a podstatně zvýšit zapojení žen do politických a rozhodovacích procesů;

E.

vzhledem k tomu, že podle UNHCR žádá každý rok o azyl v členských státech EU přibližně 20 000 žen a dívek pocházejících ze zemí, v nichž se uplatňují praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů; vzhledem k tomu, že značný počet žen podávajících žádost o azyl tak činí na základě obav z mrzačení ženských pohlavních orgánů;

F.

vzhledem k tomu, že podle odhadů UNHCR bylo 71 % žádostí o udělení azylu v EU podaných ženami ze zemí, které praktikují mrzačení ženských pohlavních orgánů, podáno osobami, jež se samy staly oběťmi těchto praktik; vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva zastavil svými rozsudky vyhoštění dívek, kterým hrozilo, že by byly podrobeny mrzačení pohlavních orgánů, a to vzhledem k riziku, že utrpí nenapravitelnou újmu z hlediska tělesného i duševního zdraví;

G.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky žádající o azyl potřebují specifickou ochranu a jejich obavy jsou odlišné od mužů, což si žádá, aby při provádění všech azylových politik a postupů, včetně posuzování žádostí o udělení azylu, byla zohledňována specifika pohlaví a aby se postupovalo individuálně; vzhledem k tomu, že žádosti o udělení azylu související s násilím by měly být vyřizovány způsobem, který ochrání ženy před druhotnou viktimizací během azylového řízení;

H.

vzhledem k tomu, že jestliže právní postavení žen a dívek závisí na manželovi, dochází k maření procesu jejich integrace a k porušování jejich práv;

I.

vzhledem k tomu, že příslušné akty, které vytvářejí společný evropský azylový systém, musí být provedeny ve vnitrostátním právu a uplatňovány v souladu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků a dalšími nástroji;

J.

vzhledem k tomu, že se mezi sebou členské státy výrazně liší, pokud jde o zacházení s ženami a dívkami žádajícími o azyl, a že stále existují značné nedostatky;

K.

vzhledem k tomu, že uprchlice a žadatelky o azyl jsou často vícenásobně diskriminovány a ve větší míře jim hrozí násilí na základě pohlaví v zemích jejich původu, v tranzitních i cílových zemích; vzhledem k tomu, že obzvláště zranitelné jsou ženy a dívky bez doprovodu, ženy, které jsou hlavou rodiny, těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením a lidé v pokročilém věku;

L.

vzhledem k tomu, že uprchlice se musejí potýkat nejen s hrozbami týkajícími se jejich osobního bezpečí (dlouhá a nebezpečná cesta do exilu, obtěžování, lhostejnost orgánů a často sexuální zneužívání a násilí, dokonce i poté, co dosáhnou zdánlivě bezpečného místa, a z toho vyplývající společenská stigmatizace), ale také musejí zajišťovat fyzickou bezpečnost, dobré životní podmínky a přežití svých rodin;

M.

vzhledem k tomu, že mnoho uprchlíků, kteří přicestovali do Evropy, žije v provizorních podmínkách v táborech nebo na ulicích a ženy a dívky jsou přitom obzvláště zranitelné;

N.

vzhledem k tomu, že zločinecké sítě využívají chybějících bezpečných cest do EU pro žadatele o azyl a uprchlíky, regionální nestability, konfliktů a zranitelnosti žen a dívek na útěku k jejich vykořisťování prostřednictvím obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování;

O.

vzhledem k tomu, že ženám, které se stanou oběťmi násilí a obchodování s lidmi, hrozí větší riziko pohlavně přenosných onemocnění;

P.

vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) informoval o případech násilí, včetně sexuálního násilí, páchaných na uprchlicích a na dětech a o jejich zneužívání, k nimž mělo docházet během jejich cesty a také v přeplněných přijímacích střediscích v EU;

Q.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky, které hledají útočiště v EU, často přicházejí z režimů, kde jsou ženy utlačovány, kde není uznávána rovnost žen a mužů a toleruje se násilí páchané na ženách, zneužívání a dětské, rané a nucené sňatky;

R.

vzhledem k tomu, že záchytná zařízení pro uprchlíky velmi často nemají odpovídající prostory, kde by mohly ubytované matky pečovat o děti; vzhledem k tomu, že systémy právní pomoci navíc neposkytují odpovídající podporu při informování a dohledávání rodinných příslušníků;

S.

vzhledem k tomu, že ty nejzákladnější potřeby k předcházení násilí na základě pohlaví, což jsou oddělené toalety, sprchy a ložnice pro ženy, nejsou zajištěny ani v přijímacích, ani tranzitních zařízeních po celé Evropské unii;

T.

vzhledem k tomu, že dívky, které jsou na útěku před konfliktem a pronásledováním, jsou více ohroženy dětskými, ranými a nucenými sňatky, znásilněním, pohlavním a tělesným zneužíváním a prostitucí;

U.

vzhledem k tomu, že v důsledku oddělení od členů rodiny, včetně případů, kdy jsou zadržovány, jsou ženy a děti vystaveny větším rizikům;

V.

vzhledem k tomu, že sloučení rodiny, přestože jde o základní lidské právo, bývá systematicky oddalováno či dokonce znemožňováno, a vzhledem k tomu, že ženy a děti jsou prvními oběťmi upírání či oddalování tohoto práva;

W.

vzhledem k tomu, že ženy jsou často nuceny přijímat práci načerno či za ponižujících podmínek, aby mohly zůstat v zemi, kam přicestovaly;

X.

vzhledem k tomu, že Pekingská akční platforma zdůraznila, že je třeba zvýšit účast žen na řešení konfliktů na rozhodovací úrovni a že je třeba, aby uprchlice, vysídlené ženy a migrantky byly odpovídajícím způsobem zapojeny do přijímání rozhodnutí, která se jich týkají;

Y.

vzhledem k tomu, že jedním z cílů udržitelného rozvoje (č. 5) je dosažení rovnosti mužů a žen a zlepšení životních podmínek žen do roku 2030;

1.

domnívá se, že má-li se zlepšit bezpečnost uprchlic, je třeba pro osoby, které prchají před konfliktem a pronásledováním, zajistit bezpečné a legální cesty do EU a zohledňovat jejich pohlaví; zdůrazňuje zejména, že by se víc členských států mělo podílet na programech EU pro přesídlování; domnívá se, že právní předpisy a politika týkající se nelegální migrace by neměly bránit v přístupu k azylovému řízení v EU; zdůrazňuje, že právo na azyl je zakotveno v článku 18 Listiny základních práv EU;

2.

vyzdvihuje, že je naléhavě nutné zajistit ihned žadatelům o azyl bezpečné a legální cesty s cílem bojovat proti převaděčským sítím a ve větší míře umožnit ženám, dětem, starším lidem a osobám se zdravotním postižením, aby si mohli hledat útočiště, aniž by při tom byl ohrožen jejich život; je hluboce znepokojen případy úmrtí, nuceného navracení a hrubého porušování lidských práv na vnějších hranicích EU; domnívá se, že odpovědnost, náklady a přínosy by mělo sdílet všech 28 členských států, a nikoli pouze ty země, do nichž uprchlíci vstupují jako první; s politováním konstatuje nedostatek solidarity mezi členskými státy;

3.

upozorňuje, že je důležité, aby uprchlice byly registrovány jednotlivě a dostávaly příslušné dokumenty, které jim zajistí osobní bezpečnost, svobodu pohybu a přístup k nejzákladnějším službám, jak vyžaduje UNHCR;

4.

zdůrazňuje, že koordinační výbory i všechny ostatní formy zastoupení uprchlíků, ať už v městských, nebo ve venkovských oblastech a v uprchlických táborech, včetně míst, kam jsou uprchlíci navraceni, by měly zachovávat zásadu vyváženého zastoupení žen a mužů, aby zaručily dodržování práv a uspokojení potřeb uprchlic a žadatelek o azyl;

5.

znovu opakuje svou výzvu adresovanou všem členským státům a Evropské unii, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu);

6.

vyzývá všechny členské státy, aby ve spolupráci s EU zaručily specializované posttraumatické poradenství a psychosociální péči ženám, které se staly obětí násilí na základě pohlaví, a to s přímým zapojením kvalifikovaných pracovnic, jež jsou odbornicemi v dané oblasti, přičemž tato péče a poradenství by měly být dostupné ve všech fázích azylového řízení;

7.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami o tom, že ženy a děti jsou nuceny poskytovat sexuální služby, aby mohly zaplatit převaděčům a pokračovat v cestě do EU, kde chtějí požádat o azyl; znovu zdůrazňuje, že bezpečné a legální trasy do Evropy jsou klíčem k tomu, jak této situaci účinně předcházet;

8.

naléhavě žádá EU, aby při zřizování mechanismu pro vyřizování stížností v rámci úřadu osoby odpovědné za oblast základních práv v agentuře Frontex zohlednila genderové hledisko a aby řešila porušování lidských práv, jehož se má dopouštět tato agentura, členské státy a příslušné osoby třetích zemí při spolupráci s agenturou Frontex, jak Parlament nedávno žádal ve svém usnesení ze dne 2. prosince 2015 o zvláštní zprávě evropské veřejné ochránkyně práv v rámci šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ týkajícího se agentury Frontex;

9.

požaduje cílená opatření, jejichž účelem bude zajistit úplnou integraci uprchlic a žadatelek o azyl předcházením veškerým formám vykořisťování, zneužívání, násilí a obchodu s lidmi;

10.

zdůrazňuje, že při vypracovávání migrační a azylové politiky a opatření EU a při jejich uplatňování a hodnocení by mělo být zohledňováno pohlaví;

11.

žádá, aby v rámci širších reforem migrační a azylové politiky byl přijat nový, komplexní soubor celoevropských pokynů týkajících se zohledňování pohlaví, který v plném rozsahu vezme v úvahu sociální, kulturní a politické rozměry pronásledování a bude zahrnovat opatření v oblasti přijímání a začleňování;

12.

zdůrazňuje, že dokonce i v zemích, které jsou považovány za bezpečné, se ženy mohou setkávat s pronásledováním na základě pohlaví, přičemž LGBTI osoby mohou být rovněž oběťmi zneužívání, a proto mají oprávněný nárok žádat o ochranu; vyzývá všechny členské státy, aby přijaly azylové postupy a usilovaly o zavedení vzdělávacích programů, které budou brát v potaz potřeby žen s rozmanitými marginalizovanými identitami, včetně LGBTI žen; naléhavě žádá, aby všechny členské státy bojovaly proti škodlivým stereotypům v posuzování chování a vlastností LGBTI žen a aby ve vztahu k žádostem těchto žen o udělení azylu plně dodržovaly Listinu základních práv EU; zdůrazňuje, že ve všech členských státech by měla být přijímací zařízení vstřícná k LGBTI osobám; zdůrazňuje, že v přijímacích zařízeních často dochází k násilí páchanému na LGBTI osobách;

13.

zdůrazňuje, že různé podoby násilí na základě pohlaví, mimo jiné znásilnění a sexuální násilí, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sňatky, domácí násilí, tzv. zločiny ze cti a diskriminace na základě pohlaví, kterou členský stát považuje za nezákonnou, představují pronásledování a měly by být považovány za legitimní důvod žádosti o azyl v EU, což by mělo být vzato v potaz v nových pokynech týkajících se genderové problematiky;

14.

vyzývá Komisi, aby shromažďovala podrobné statistiky v oblasti migrace a mezinárodní ochrany s cílem doplnit kategorie údajů rozlišených podle pohlaví, zejména v souvislosti se stádii azylového řízení poté, co bylo přijato původní rozhodnutí;

15.

naléhavě žádá Komisi, aby vypracovala pokyny pro výklad v oblasti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které by plně zohlednily pokyny UNHCR týkající se pronásledování na základě pohlaví a pokyn týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů a jednoznačně uvedly závazky členských států, zejména se zaměřením na identifikování zranitelných žadatelů o azyl a vedení komunikace s těmito žadateli; zdůrazňuje, že ženy, které se staly obětí mrzačení ženských pohlavních orgánů, mohou mít obtíže s vyjádřením svého traumatu v této souvislosti; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, jimiž zajistí, že veškeré formy násilí páchaného na ženách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, bude možné uznat jako druh pronásledování, a tudíž se na oběti takového zacházení bude vztahovat ochrana podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, jak stanoví článek 60 Istanbulské úmluvy;

16.

vyzývá členské státy k zajištění toho, aby azylová řízení na hranicích probíhala v souladu s pokyny Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) o mezinárodní ochraně, především s ohledem na pronásledování na základě pohlaví, a v souladu s pokyny UNHCR ohledně požadavků na status uprchlíka na základě sexuální orientace nebo genderové identity, které jasně vymezují povinnosti členských států;

17.

žádá Komisi, aby s ohledem na zmíněnou situaci přezkoumala možnosti zlepšení financování a rozšíření působnosti programů Daphne a Odysseus a aby posoudila, nakolik lze tyto programy přizpůsobit současné situaci a chránit uprchlice;

18.

bere na vědomí návrh Komise na zřízení společného seznamu EU bezpečných zemí původu; žádá, aby byla přijata všechna vhodná opatření k zajištění toho, aby tento přístup byl v souladu se zásadou nenavracení a aby nebyla omezována práva žen, dětí a dalších zranitelných skupin; žádá, aby byla uplatňována diferenciace na základě pohlaví; je přesvědčen, že žádný seznam bezpečných zemí původu by neměl vést k méně příznivému procesnímu zacházení se ženami, jejichž žádost o azyl je založena na obavě z genderově motivovaného násilí či na zkušenosti s ním; zdůrazňuje, že je třeba předejít unáhleným rozhodnutím, která nebudou dostatečně zohledňovat hrozbu – dokonce i smrtelnou – pro ženu, která se stala obětí násilí na základě pohlaví a jejíž žádost by byla odmítnuta a musela by se vrátit do své země;

19.

žádá, aby při posuzování hodnověrnosti uváděných údajů byl ve všech členských státech uplatňován objektivnější přístup zohledňující pohlaví, a vyzývá k zavedení intenzivnějších školení o problematice posuzování hodnověrnosti těchto údajů pro osoby s rozhodovacími pravomocemi, která by měla mít genderový rozměr; upozorňuje, že tato posouzení hodnověrnosti nemohou být nikdy zcela přesná a neměla by být používána jako jediný základ pro zamítavé rozhodnutí o azylu; doporučuje, aby byl při posuzování žádostí o azyl předložených ženami brán v úvahu kulturní, sociální a psychologický profil včetně kulturního zázemí, vzdělání, traumat, která zažily, strachu a pocitů hanby, popřípadě kulturních nerovností mezi muži a ženami;

20.

vyzývá členské státy, aby uváděly důvody k přijetí pozitivních rozhodnutí o udělení azylu s cílem zpřístupnit užitečné údaje o zohledňování násilí na základě pohlaví a aby zajistily transparentnost ohledně toho, na základě jakých důvodů byl azyl podle Úmluvy udělen;

21.

naléhavě žádá členské státy, aby ženám poskytovaly informace o azylovém řízení, jejich právech a zvláštních službách pro žadatelky o azyl; zdůrazňuje právo žen podat žádost o azyl nezávisle na svém manželovi a poukazuje na to, že se jedná o klíčový prvek pro posílení postavení žen a zásadu nenavracení; naléhavě žádá členské státy, aby všechny ženy informovaly o jejich právu na podání nezávislé žádosti o azyl, čímž ženám umožní žádat o postavení uprchlice či žadatelky o azyl či si toto postavení zachovat nezávisle na situaci dalších členů vlastní rodiny;

22.

vyzývá členské státy k plnému provedení směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí a směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu;

23.

domnívá se, že je nutno okamžitě zasáhnout formou humanitární pomoci, kdykoli existuje podezření na násilí páchané na základě pohlaví, a to vzhledem k velmi vysoké míře, v níž jsou během migračních pohybů, kdy dochází k popírání veškerých práv, zranitelné osoby – jako jsou ženy a děti – vystaveny různým formám fyzického a psychického násilí;

24.

zdůrazňuje, že ženy a dívky jsou zvláště ohroženy vykořisťováním ze strany převaděčů; vyzývá proto členské státy, aby posílily policejní a soudní spolupráci mj. s úřadem Europol, agenturou Frontex, agenturou Eurojust a Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (EASO), a účinně tak bojovaly proti převaděčství migrantů a obchodování s nimi;

25.

zdůrazňuje, že během prověřování a pohovorů v rámci azylového řízení musí být poskytována péče o děti a závislé osoby, aby byly zajištěny rovné příležitosti pro podání žádosti o azyl;

26.

naléhavě žádá členské státy, aby řádně informovaly ženy, které žádají o azyl, o jejich právech, zejména o právu požadovat, aby pohovor vedla žena, a o právu na tlumočnici a na osobní pohovor bez přítomnosti třetí osoby; naléhavě žádá členské státy, aby zajistily komplexní a povinné školení pro osoby vedoucí pohovory a tlumočníky na téma sexuálního násilí, traumatu a paměti; naléhavě žádá členské státy, aby zajistily dodržování těchto práv; naléhavě vyzývá členské státy, aby dodržovaly čl. 15 odst. 3 směrnice o azylovém řízení;

27.

se znepokojením konstatuje, že mnoho pracovníků v rámci azylových řízení v EU není obeznámeno s problematikou mrzačení ženských pohlavních orgánů; vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni spolupracovaly se svými azylovými orgány s cílem zavést lepší postupy na pomoc a podporu ženám a dívkám, které se staly obětí mrzačení ženských pohlavních orgánů nebo jimž toto mrzačení hrozí;

28.

naléhavě žádá všechny členské státy, aby poskytovaly aktuální a dostupné informace o azylovém řízení a o specifických právech a nárocích žadatelek o azyl;

29.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zaručily široký přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům s ním spojeným, včetně dostupnosti bezpečného potratu, a aby neprodleně přidělily další finanční prostředky na poskytování zdravotní péče;

30.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby ženám zaručily ochranu a pomoc během jejich pobytu v uprchlických táborech, při kontrolách na hranicích a samozřejmě po vstupu do EU;

31.

naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly Istanbulskou úmluvu o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu a aby uplatňovaly článek 59 této úmluvy, který jasně stanoví, že strany by měly přijmout opatření nutná k zastavení řízení o vyhoštění migrantek, jejichž pobytový status závisí na manželovi, nebo jim udělit samostatné povolení k pobytu v případě rozloučení manželství;

32.

žádá, aby bylo žadatelkám o azyl a migrantkám udělováno právní postavení nezávisle na postavení jejich manžela, čímž by se zamezilo vykořisťování, snížila by se jejich zranitelnost a bylo by dosaženo větší rovnosti;

33.

zdůrazňuje, že musí být plně dodržována základní práva migrantek bez dokladů a že by měly být vytvořeny cesty pro legální migraci;

34.

zdůrazňuje, že je nutné, aby postupy sjednocování rodin poskytovaly prostor pro individuální práva žen a dívek, které se připojují ke svým rodinám v EU, aby tyto ženy a dívky nemusely být závislé na potenciálně zneužívajícím vztahu s mužským členem rodiny, pokud jde o jejich přístup ke zdraví, vzdělávání nebo práci;

35.

důrazně odsuzuje používání sexuálního násilí páchaného na ženách coby válečné zbraně; domnívá se, že migrantkám, které byly zneužity v rámci konfliktů, je třeba věnovat zvláštní pozornost a zaručit jim přístup ke zdravotní a psychologické podpoře;

36.

vítá skutečnost, že úřad EASO vytvořil nový vzdělávací modul k genderové problematice, genderové identitě a sexuální orientaci; požaduje, aby byly otázky rovnosti žen a mužů a sestavování rozpočtu s přihlédnutím k rovnosti žen a mužů plně začleněny do práce úřadu EASO prostřednictvím kontaktních míst pro genderovou problematiku a formálního styku s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů; v rámci informací o zemi původu požaduje také informace o situaci žen, ze zákona i fakticky, včetně informací o pronásledování žen nebo jeho hrozbě, poskytované nestátními subjekty;

37.

vyzývá všechny členské státy, aby plně využily dublinského nařízení k zajištění toho, že rodiny budou moci být spolu a že jejich žádosti o azyl budou posuzovat tytéž orgány;

38.

žádá, aby bylo ukončeno veškeré zadržování dětí v EU a aby bylo rodičům umožněno žít s dětmi během čekání na rozhodnutí o azylu ve zvlášť uzpůsobených zařízeních;

39.

zdůrazňuje, že by nemělo docházet k zadržování žadatelů o azyl a že k němu smí dojít, pouze pokud k tomu existuje legitimní důvod a zadržení bylo v jednotlivém případě shledáno jako nezbytné a přiměřené, přičemž v žádném případě nelze ospravedlnit zadržování osob mladších 18 let; domnívá se, že dodržování práva požádat o azyl zahrnuje i zavedení otevřených a humánních systémů přijímání pro žadatele o azyl, v nichž by mělo být zajištěno bezpečné a důstojné zacházení v souladu s lidskými právy; zdůrazňuje, že je nutné, aby vznikly alternativy k zadržování, včetně přístupů kladoucích důraz na zapojení, které by vyhovovaly potřebám zranitelných skupin;

40.

zdůrazňuje, že mnoho žadatelek o azyl a uprchlic zažilo extrémní násilí a že jejich zadržování může prohloubit trauma, které utrpěly; zdůrazňuje, že zadržování žadatelů o azyl pouze za administrativními účely porušuje právo na svobodu zakotvené v článku 6 Listiny základních práv EU; vyzývá k tomu, aby všechny členské státy okamžitě upustily od zadržování dětí, těhotných a kojících žen a obětí znásilnění, sexuálního násilí a obchodování s lidmi a aby byla byla poskytována náležitá psychologická podpora;

41.

naléhavě žádá všechny členské státy, aby ještě před úplným zrušením zadržování žadatelů o azyl zkrátily jeho maximální možnou délku tak, aby tato doba byla kratší než limit uvedený ve směrnici o navracení; domnívá se, že dlouhotrvající zadržování neúměrně poškozuje zranitelné skupiny;

42.

naléhavě žádá, aby zadržovaným žadatelkám o azyl, které byly vystaveny sexuálnímu zneužívání, bylo poskytnuto náležité lékařské poradenství, včetně případů, kdy zneužití vedlo k těhotenství, a aby jim byla poskytována nezbytná tělesná i duševní zdravotní péče, podpora a právní pomoc; žádá, aby Komise a členské státy přijaly okamžitá opatření k zajištění toho, aby podmínky přijímání, tranzitu a zadržování žadatelů o azyl byly bezpečné, humánní a na odpovídající úrovni a aby ženy a rodiny byly ubytovány odděleně a měly k dispozici samostatná sociální zařízení; upozorňuje, že poskytování vhodné základní sady hygienických potřeb všem ženám a dívkám by mělo být v rámci programů pomoci standardním postupem;

43.

zdůrazňuje, že přímá i nepřímá účast uprchlic na řízení distribuce potravin i nepotravinového zboží zajistí, aby tyto produkty rozdělovaly a hospodařily s nimi přímo dospělé členky domácností, což zaručí jejich spravedlivé rozdělování;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v záchytných zařízeních určených k příjmu uprchlíků a žadatelů o azyl vybudovaly odpovídající prostory určené k péči o děti;

45.

žádá členské státy, aby zavedly či posílily mechanismy kontroly přelidněných přijímacích středisek v EU, která nemusí vždy splňovat minimální normy nutné pro zmírňování násilí páchaného na základě pohlaví, a to s cílem zabránit tomu, aby útlak žen a dětí pokračoval i v hostitelských zemích;

46.

zdůrazňuje, že při přijímacích řízeních je nutné upřednostňovat potřeby ohrožených osob, jako jsou ženy, které se staly obětí násilí, a dívky, především dívky bez doprovodu;

47.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit v přijímacích zařízeních odpovídající právní pomoc pro ženy a zajistit jim tak cennou podporu při získávání informací a dohledávání rodinných příslušníků;

48.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly opatření s cílem zabránit nedobrovolným sňatkům, k nimž ženy a dívky nutí muži poté, co získají postavení uprchlice, neboť doufají, že jim bude umožněn bezpečný vstup, na který by jinak neměli právo;

49.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zahájit nezávislá šetření všech obvinění, včetně případů údajného sexuálního zneužití a násilí na základě pohlaví, v místech, kde jsou zadržováni imigranti nebo na hranicích, a umožnit přístup novinářům a příslušným organizacím občanské společnosti;

50.

domnívá se, že při zadržování žadatelek o azyl jsou nutná zařízení a materiály naplňující specifické hygienické potřeby žen, mělo by být podporováno využívání strážkyň a dozorkyň a všichni zaměstnanci přidělení na práci se zadrženými ženami by měli projít školením zaměřeným na genderově specifické potřeby a lidská práva žen;

51.

je toho názoru, že zadržovaným žadatelkám o azyl, které nahlásí zneužívání, musí být bezprostředně poskytnuta ochrana, podpora a poradenství a jejich tvrzení musí být prověřeno příslušnými a nezávislými orgány, přičemž je třeba beze zbytku dodržet zásadu mlčenlivosti, a to i v případech, kdy jsou ženy zadržovány společně se svými manžely/partnery nebo jinými příbuznými; domnívá se, že ochranná opatření by měla zohledňovat zejména hrozbu odvety;

52.

vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby spolupracovaly s organizacemi občanské společnosti a organizacemi na ochranu lidských práv s cílem usnadnit nepříjemnou situaci uprchlíků, kteří přežívají v provizorních podmínkách, zejména pokud se jedná o zranitelné ženy a dívky;

53.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly a přijaly zvláštní opatření usnadňující uplatnění uprchlic a žadatelek o azyl na pracovním trhu, jako jsou jazykové kurzy, kurzy gramotnosti, celoživotní vzdělávání a odborná příprava; vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby zaručily právo dívek z řad uprchlíků na přístup k zákonem zaručenému vzdělání; zdůrazňuje význam informálního učení a neformálního vzdělávání a kulturní výměny při začleňování a posilování postavení mladých žen a dívek; zdůrazňuje, že je důležité zvýšit dostupnost vyššího vzdělávání pro uprchlice; vyzývá k zavedení solidních a transparentních postupů pro uznávání kvalifikací získaných v zahraničí;

54.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zpřístupnily finanční prostředky a jiné zdroje pro organizace občanské společnosti a organizace zabývající se lidskými právy, které poskytují pomoc, podporují začleňování a sledují situaci uprchlíků a žadatelů o azyl v EU, zejména ve vztahu k řešení různých překážek a slabin, s nimiž se potýkají ženy a dívky;

55.

žádá členské státy a Komisi, aby zajistily, že vedoucí představitelky v postavení uprchlíka, které jsou ve svých zemích původu pronásledovány, budou moci v EU bezpečně pokračovat ve své politické a sociální činnosti ve prospěch práv žen a rovnosti žen a mužů;

56.

zdůrazňuje zásadní význam dostupnosti a kvality péče o děti a další závislé osoby z hlediska posílení ekonomického a sociálního postavení uprchlic;

57.

vyzývá členské státy, aby na podporu integrace uprchlíků na trh práce využívaly kromě azylového, migračního a integračního fondu i strukturální a investiční fondy, se zvláštním důrazem na oblast péče o děti;

58.

vyzývá k zavedení rychlejších a účinnějších postupů ke slučování rodin a ke sběru údajů rozlišených podle pohlaví o rozhodnutích týkajících se slučování rodin; zdůrazňuje, že v případech slučování rodin je důležitá dostupnost právní pomoci;

59.

domnívá se, že vzájemné uznávání kladných rozhodnutí o udělení azylu by zlepšilo pracovní příležitosti, možnosti integrace a slučování rodin;

60.

zdůrazňuje, že hostitelské země by měly uprchlicím zaručit neomezený přístup k uplatňování práva na kvalitní bezplatné státní vzdělání a zdravotnické služby – související především s pohlavním a reprodukčním zdravím a právy – a práva na zaměstnání a ubytování odpovídající schopnostem a potřebám žen a dívek z řad uprchlíků; zdůrazňuje, že klíčem k integraci je politika v oblasti sociálního zabezpečení;

61.

požaduje komplexní a přiměřenými zdroji disponující programy, které by řešily nenaplněné krátkodobé i dlouhodobé zdravotní potřeby uprchlic, včetně psychosociálního a posttraumatického poradenství;

62.

zdůrazňuje, že sociální podnikání a alternativní obchodní modely, například modely založené na vzájemnosti a spolupráci, mohou hrát významnou pozitivní úlohu při ekonomické emancipaci uprchlic a jejich integraci na trh práce a rovněž v sociální a kulturní sféře;

63.

vybízí členské státy k výměně osvědčených postupů v oblasti zapojování místních komunitních organizací a přímého zapojení uprchlíků do zprostředkovávání názorů uprchlic a žadatelek o azyl tvůrcům politiky;

64.

zastává názor, že místní a regionální orgány hrají v integraci uprchlic a žadatelek o azyl zásadní roli, a to zejména pokud jde o jejich zapojení do trhu práce; vybízí tyto orgány, aby podporovaly dialog a diskusi mezi uprchlicemi a místními ženami;

65.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/35

—

s ohledem na dohodu proti pašování a padělání ze dne 9. července 2004, která byla uzavřena mezi společností Philip Morris International a jejími dceřinými společnostmi a mezi Unií a jejími členskými státy;

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (1),

—

s ohledem na Rámcovou úmluvu Světové zdravotnické organizace (WHO) o kontrole tabáku (dále jen „úmluva FCTC“) a na Protokol o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, které byly přijaty v průběhu pátého zasedání konference stran této rámcové úmluvy, a to rozhodnutím č. FCTC/COP5 (1) ze dne12. listopadu 2012,

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady, který dne 4. května 2015 předložila Komise, o uzavření Protokolu o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky k Rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, jménem Evropské unie, pokud jde o ustanovení protokolu, která spadají pod hlavu V části III Smlouvy o fungování Evropské unie (COM(2015)0193),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. února 2016 nazvaný „Technical assessment of the experience made with the Anti-Contraband and Anti-Counterfeit Agreement and General Release of 9 July 2004 among Philip Morris International and affiliates, the Union and its Member States“ (Technické posouzení zkušeností s dohodou společnosti Philip Morris International a jejích poboček s Unií a jejími členskými státy o boji proti pašování a padělání a o obecném zproštění odpovědnosti ze dne 9. července 2004) (SWD(2016)0044),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 2007 o dopadech dohody mezi Společenstvím, členskými státy a společností Philip Morris o zintenzivnění boje proti podvodům a pašování cigaret a o pokroku dosaženém při zavádění doporučení vyšetřovacího výboru Parlamentu pro tranzitní režim Společenství (2),

—

s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně dohody o tabáku (dohoda se společností Philip Morris International (PMI)) (O-000010/2016 – B8-0109/2016),

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů EU je jednou z klíčových priorit Komise a že nezákonný obchod s tabákovými výrobky, zejména obchod s pašovanými a padělanými cigaretami, představuje podle zdrženlivého odhadu pro rozpočty členských států a EU každoroční ztráty příjmů přesahující 10 miliard EUR;

B.

vzhledem k tomu, že nezákonné obchodování je závažným trestným činem, který pomáhá financovat další mezinárodní organizovanou trestnou činnost, včetně obchodování s lidmi, drogami a zbraněmi, a v některých případech i teroristické skupiny;

C.

vzhledem k tomu, že klíčovým cílem dohody se společností PMI (Philip Morris International) je snížit podíl pašovaných výrobků této společnosti na nezákonném trhu s tabákovými výrobky v EU;

D.

vzhledem k tomu, že platnost dohody s touto společností má skončit k 9. červenci 2016;

E.

vzhledem k tomu, že technické posouzení dohody s PMI, které vypracovala Komise, dospělo k závěru, že tohoto hlavního cíle bylo skutečně dosaženo, avšak zpochybňuje přímou souvislost mezi touto dohodou a dosaženým výsledkem a zdůrazňuje, že omezení pašování výrobků PMI nevedlo k celkovému snížení množství nezákonných výrobků na trhu EU;

F.

vzhledem k tomu, že dohoda s PMI dosud přinesla do veřejných rozpočtů finanční příspěvek ve výši přibližně 1 miliardy EUR v ročních platbách a 68,2 milionu EUR v platbách spojených se zabaveným zbožím, o něž se dělí Komise (přibližně 10 %) s členskými státy (přibližně 90 %); vzhledem k tomu, že neexistují žádné údaje o tom, jakým způsobem členské státy použily prostředky získané v rámci této dohody;

G.

vzhledem k tomu, že od podpisu dohody došlo ke značným změnám právního rámce i tržního prostředí nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, zejména k rozšíření přítomnosti neznačkových levných cigaret na trhu a k rozvoji nové oblasti prodeje tekutého nikotinu pro elektronické cigarety;

H.

vzhledem k tomu, že v současnosti probíhají u Soudního dvora Evropské unie řízení ve věcech C-358/14 Polsko v. Parlament a Rada, C-477/14 Pillbox 38 (UK) Limited a C-547/14 Philip Morris Brands SARL a další, v nichž je napadena směrnice 2014/40/EU, a že by je dotčení výrobci tabáku měli co nejdříve stáhnout;

I.

vzhledem k tomu, že se Komise zavázala k ratifikaci Protokolu o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky k úmluvě FCTC, což je zásadní krok k posílení právního rámce pro boj v této oblasti; vzhledem k tomu, že se Komise zavázala, že vyzve k ratifikaci protokolu třetí země;

J.

vzhledem k tomu, že pašování tabákových výrobků podkopává politiky EU v oblasti veřejného zdraví a umožňuje, že jsou nelegální tabákové výrobky dostupné – a to i pro mladé lidi – na mnoha místech za velmi nízkou, nezákonnou cenu; vzhledem k tomu, že padělané cigarety jsou nejenom vyráběny a dováženy v rozporu se zákonem, ale zároveň obsahují neznámé složky, což představuje vážné zdravotní riziko;

1.

vítá Protokol o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky k úmluvě FCTC a vyzývá k co nejrychlejšímu dokončení ratifikačního procesu;

2.

vítá návrh Komise ratifikovat protokol a její závazek vyzvat k ratifikaci rovněž členské státy a třetí země; poukazuje na to, že protokol k úmluvě FCTC zatím ratifikovalo 15 zemí, včetně pěti členských států EU, a že EU se v současnosti k ratifikaci připravuje;

3.

naléhavě vyzývá Komisi, aby usilovala o rychlou ratifikaci tohoto protokolu; domnívá se však, že obnovení dohody by vyslalo škodlivý a kontraproduktivní signál třetím zemím, že EU udržuje nevhodné vztahy s tabákovým průmyslem, ačkoli protokol tyto vztahy jasně zakazuje;

4.

domnívá se, že obnovení dohody s PMI může být v rozporu s povinnostmi EU podle čl. 5 odst. 3 úmluvy FCTC, což by mohlo poškodit obraz EU jakožto globálního lídra v otázkách kontroly užívání tabákových výrobků;

5.

upozorňuje, že pokyny pro provádění čl. 5 odst. 3 úmluvy FCTC uvádí, že „zájmy tabákového průmyslu a zájmy politiky v oblasti veřejného zdraví jsou v zásadním a nesmiřitelném rozporu“;

6.

vítá přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (směrnice o tabákových výrobcích); zdůrazňuje, že směrnice o tabákových výrobcích stanoví právní požadavek, podle něhož by měly tabákové společnosti zavést a provozovat systém zpětného dohledávání výrobků, který musí být funkční pro cigarety a ručně balené tabákové výrobky ke dni 20. května 2019 a pro ostatní tabákové výrobky ke dni 20. května 2024;

7.

zdůrazňuje, že Komise musí přijmout okamžitá opatření, která zajistí úplné provedení směrnice o tabákových výrobcích ve všech členských státech; konstatuje, že několik členských států dalo Komisi neformálně na vědomí, že proces provedení této směrnice v jejich právu byl dokončen; vyzývá Komisi, aby po uplynutí lhůty dne 20. května 2016 poskytla veškeré informace o situaci týkající se provedení směrnice ve vnitrostátním právu;

8.

připomíná, že Komise v květnu 2015 slíbila, že své posouzení dohody s PMI dodá co nejdříve; zdůrazňuje, že Komise zveřejnění tohoto posouzení několikrát odložila a nakonec k němu došlo dne 24. února 2016, den před rozpravou na plenárním zasedání Parlamentu na toto téma; je pevně přesvědčen, že toto zpožděné zveřejnění představuje závažné selhání Komise, pokud jde o plnění jejích povinností v oblasti transparentnosti, a to jak vůči Parlamentu, tak vůči občanům, a že jím byly omezeny možnosti Parlamentu včas vyjádřit své stanovisko k této komplikované a citlivé otázce;

9.

bere na vědomí hodnocení Komise, že dohoda s PMI účinně splnila svůj cíl, který spočíval v omezení přítomnosti pašovaných výrobků této společnosti na nezákonném trhu EU s tabákovými výrobky, jak je vidět z přibližně 85 % poklesu objemu pravých cigaret této společnosti, které byly zabaveny v členských státech mezi lety 2006 a 2014; poukazuje však na to, že Komise zpochybňuje příčinnou souvislost tohoto výsledku s dohodou, a dále zdůrazňuje skutečnost, že pokles objemu pašovaných výrobků společnosti PMI nevedl k celkovému snížení množství nezákonných výrobků na trhu EU; podotýká, že pašované výrobky velkých výrobců jsou stále více nahrazovány jinými výrobky, včetně neznačkových laciných cigaret, které jsou obvykle vyráběny ve třetích zemích;

10.

je hluboce znepokojen tím, že rozpočet Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) je částečně financován z ročních poplatků získávaných od tabákového průmyslu, jak je uvedeno v dohodách o tabákových výrobcích, neboť by to mohlo vést k určitému střetu zájmů;

11.

zdůrazňuje, že když byla dohoda s PMI v roce 2004 poprvé uzavřena, jednalo se o inovativní nástroj k potírání nezákonného obchodování s tabákovými výrobky, poukazuje však na to, že od té doby došlo k významným změnám tržního a regulačního prostředí; zdůrazňuje, že se dohoda nezabývá důležitými aktuálními aspekty nezákonného obchodování s tabákovými výrobky, zejména skutečností, že předmětem velké části tohoto obchodu jsou v současné době nezákonné neznačkové cigarety; domnívá se tedy, že všechny prvky, na něž se dohoda s PMI vztahuje, budou zahrnuty do nového právního rámce sestávajícího ze směrnice o tabákových výrobcích a protokolu k úmluvě FCTC;

12.

dochází tedy k závěru, že by dohoda s PMI neměla být obnovena, prodloužena ani znovu vyjednána; žádá Komisi, aby dohodu po uplynutí její platnosti neobnovovala, neprodlužovala ani znovu nevyjednávala;

13.

naléhavě žádá Komisi, aby po uplynutí platnosti dohody s PMI přijala na úrovni EU veškerá opatření nezbytná ke zpětnému dohledávání tabákových výrobků společnosti PMI a aby se v případě nezákonného zabavení produktů tohoto výrobce obracela na soud, až do doby, než budou všechna ustanovení směrnice o tabákových výrobcích plně vymahatelná, aby mezi uplynutím platnosti dohody s PMI a vstupem směrnice o tabákových výrobcích a úmluvy FCTC v platnost nedošlo k regulační mezeře;

14.

vyzývá společnost PMI, aby i nadále uplatňovala ustanovení týkající se zpětné dohledatelnosti a náležité péče (zásada „znej svého zákazníka“) obsažená ve stávající dohodě, a to bez ohledu na to, zda je její platnost prodloužena, či nikoli;

15.

s politováním konstatuje, že čtyři dohody s výrobci tabákových výrobků se nezabývají otázkou neznačkových laciných cigaret; vyzývá proto Komisi, aby předložila akční plán, který by obsahoval nová opatření pro urychlené řešení tohoto problému;

16.

vyzývá Komisi, aby předložila nový, dodatečný předpis, který by vytvořil nezávislý systém zpětného dohledávání výrobků, jenž by uplatňoval zásadu náležité péče (zásada „znej svého zákazníka“) na surový řezaný tabák, filtry a papír využívané tabákovým průmyslem, což by představovalo dodatečný nástroj v boji proti pašování a padělání výrobků;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/38

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Kazachstánu, včetně usnesení ze dne 18. dubna 2013 (1), ze dne 15. března 2012 (2), ze dne 22. listopadu 2012 obsahují doporučení Evropského parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnosti k jednání o posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem (3), ze dne 15. prosince 2011 o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii (4) a ze dne 17. září 2009 o případu Jevgenije Žovtise v Kazachstánu (5),

—

s ohledem na vyjádření místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové po podpisu Dohody o posíleném partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem dne 21. prosince 2015;

—

s ohledem na sedmé kolo každoročního dialogu o lidských právech mezi EU a Kazachstánem, které proběhlo v Astaně dne 26. listopadu 2015,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 22. června 2015 o strategii EU pro Střední Asii;

—

s ohledem na čtvrtou zprávu o pokroku ze dne 13. ledna 2015 o provádění strategii EU pro Střední Asii přijaté v roce 2007;

—

s ohledem na zprávu zvláštní zpravodaje pro právo na svobodu pokojného shromažďování a sdružování Mainy Kiaie, kterou předložil po své cestě do Kazachstánu dne 16. června 2015;

—

s ohledem na Dohodu o posíleném partnerství a spolupráci, která byla podepsána dne 21. prosince 2015;

—

s ohledem na článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na článek 20 kazašské ústavy;

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 21. prosince 2015 podepsala Evropská unie a Kazachstán Dohodu o posíleném partnerství a spolupráci, která má vytvořit široký rámec pro prohloubený politický dialog, spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a v mnoha dalších oblastech; vzhledem k tomu, že tato dohoda klade velký důraz na demokracii a právní stát, lidská práva a základní svobody, udržitelný rozvoj a spolupráci s občanskou společností;

B.

vzhledem k tomu, že Kazachstán je významným hráčem na mezinárodní scéně a hraje významnou úlohu v politickém a sociálně-ekonomické rozvoji a v bezpečnostní situaci v celém regionu; vzhledem k tomu, že ve Střední Asii hraje Kazachstán pozitivní úlohu, usiluje o dobré sousedské vztahy se sousedními zeměmi a o obnovení spolupráce v regionu a řešení všech bilaterálních sporů pokojnou cestou; vzhledem k tomu, že EU má velký zájem na prohlubování politické, ekonomické a bezpečnostní spolupráce se středoasijským regionem prostřednictvím pevných a otevřených strategických vztahů mezi EU a Kazachstánem;

C.

vzhledem k tomu, že Dohoda o posíleném partnerství a spolupráci bude muset být ratifikována parlamenty všech 28 členských států EU a Evropským parlamentem; vzhledem k tomu, že tato dohoda nejen posílí politický dialog mezi EU a Kazachstánem a přispěje k rozvoji vzájemného obchodu a investic, avšak bude rovněž klást velký důraz na mezinárodní závazky; vzhledem k tomu, že v průběhu jednání o této dohodě byla přijata opatření, která zlepšila zapojení občanské společnosti do vytváření veřejné politiky;

D.

vzhledem k tomu, že všeobecná situace v oblasti svobody projevu se v posledních letech zhoršila; vzhledem k tomu, že v prosinci 2015 byla zatčena Guzjal Bajdalinova, novinářka a majitelka zpravodajského serveru Nakanune.kz, v souvislosti s trestním řízením ve věci „úmyslného zveřejnění nepravdivých informací“; vzhledem k tomu, že po zatčení Guzjal Bajdalinové zazněly obavy ohledně útoků na nezávislá média v Kazachstánu; vzhledem k tomu, že dne 29. února 2016 soud zprostil obžaloby novinářku Julii Kozlovou, která píše pro server Nakanune.kz;

E.

vzhledem k tomu, že nyní probíhá trestní vyšetřování proti Sejtkazymu Matajevovi, předsedovi Národního tiskového klubu a Svazu novinářů, který je obviněn ze zpronevěry veřejných prostředků v hodnotě milionů kazašských tenge; vzhledem k tomu, že Sejtkazy Matajev, který veškerá obvinění odmítá, a jeho syn Aset Matajev, který je ředitelem nezávislé tiskové agentury KazTag, byli dne 22. února 2016 zatčeni; vzhledem k tomu, že Aset Matajev byl po výslechu propuštěn;

F.

vzhledem k tomu, že dne 22. ledna 2016 byli Ermek Narymbajev a Serikžan Mambetalin, blogeři zatčení v říjnu na základě obvinění z „podněcování k národnostní nesnášenlivosti“, odsouzeni k třem resp. dvěma letem odnětí svobody; vzhledem k tomu, že blogerovi Bolatbeku Bljalovi bylo uloženo omezené domácí vězení;

G.

vzhledem k tomu, že kazašské orgány zastavily činnost několika nezávislých a opozičních sdělovacích prostředků, mezi nimiž jsou i Assandi Times a Pravdivaja gazeta a časopisy Adam bol a Adam; vzhledem k tomu, že na konci roku 2012 podaly kazašské orgány žaloby na nezávislé a opoziční sdělovací prostředky, zejména na noviny Golos Respubliki a Vzgljad spolu s přidruženými periodiky a servery a na internetové televizní portály K+ a Stan.TV;

H.

vzhledem k tomu, že v říjnu 2014 uložil soud v Almatě společnosti Havas Worldwide Kazakhstan pokutu ve výši 34 milionů tenge;

I.

vzhledem k tomu, že Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) představuje významný finanční nástroj na podporu organizací občanské společnosti a demokratizaci v Kazachstánu i v celém regionu;

J.

vzhledem k tomu, že podle ILGA (Mezinárodní asociace lesbický, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob), jsou osoby LGBTI v Kazachstánu vystaveny právním postihům a diskriminaci, s níž se ostatní občané nesetkávají; vzhledem k tomu, že v Kazachstánu je sice legální provozovat sex mezi osobami stejného pohlaví, ať už se jedná o ženy či muže, avšak páry stejného pohlaví a domácnosti vedené páry stejného pohlaví nemají nárok na stejnou právní ochranu jako páry opačného pohlaví, které uzavřely sňatek;

K.

vzhledem k tomu, že dne 20. března 2016 se budou v Kazachstánu konat předčasné parlamentní volby, které bude možné považovat za spravedlivé a svobodné pouze tehdy, bude-li před jejich konáním zaručena ve společnosti svoboda projevu a bude umožněna snadná a transparentní registrace politických stran; vzhledem k tomu, že podle závěrečné zprávy volební pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ze dne 3. dubna 2012 byly volby v roce 2012 poznamenány „značnými nesrovnalostmi“ (6);

L.

vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2015 nabyl účinnosti nový trestní zákon, nový zákon o správních přestupcích a nový trestní řád;

M.

vzhledem k tomu, že Kazachstán je na indexu svobody tisku Reportérů bez hranic na 160. místě ze 180;

N.

vzhledem k tomu, že EU soustavně spolupracuje s Kazachstánem v jeho úsilí o vstup do WTO, které již vedlo k dokončení vyjednávání; vzhledem k tomu, že je důležité, aby Kazachstán dodržoval právní stát a plnil své mezinárodní závazky a zaručoval právní jistotu pro mezinárodní společnosti působící v zemi, spolu s ochranou jejich investic;

O.

vzhledem k tomu, že rozvojová spolupráce s Kazachstánem se zaměřuje na zvyšování kapacity regionální a místní správy, podporu reformy justice a zvyšování schopnosti veřejného sektoru provádět sociální a hospodářské reformy;

1.

zdůrazňuje význam vztahů mezi EU a Kazachstánem a význam prohlubování hospodářské a politické spolupráce ve všech oblastech; poukazuje na to, že EU má velký zájem na dlouhodobém vztahu s Kazachstánem v politické a hospodářské oblasti;

2.

vyjadřuje své znepokojení nad klimatem pro sdělovací prostředky a svobodu projevu v Kazachstánu; je velmi znepokojen nátlakem, který je vyvíjen na nezávislé sdělovací prostředky, a nad potenciálně negativním dopadem nově navržených zákonů o financování organizací občanské společnosti; poukazuje na to, že svoboda projevu pro nezávislá média, blogery a jednotlivé občany je univerzální hodnotou, z níž nelze slevit;

3.

lituje plošného blokování zpravodajských serverů, sociálních sítí a jiných webových stránek s odůvodněním, že nabízejí nezákonný obsah, a vyzývá kazašské orgány, aby dbaly na to, aby veškerá opatření omezující přístup k internetovým zdrojům měla oporu v zákoně; je znepokojen změnami zákona o komunikacích přijatými v roce 2014;

4.

je hluboce znepokojen tím, že v kazašských věznicích jsou znevažována a porušována práva vězňů; je znepokojen fyzickým a psychickým stavem vězňů Vladimira Kozlova, Vadima Kuramšina (nositele Mezinárodní ceny za lidská práva Ludovica Trarieuxe za rok 2013) a Arona Atabeka, kteří byli odsouzeni z politických důvodů, a požaduje, aby jim byl okamžitě umožněn přístup k nezbytné zdravotní péči a aby jim byly povoleny pravidelné návštěvy, a to včetně rodinných příslušníků, právních zástupců a představitelů organizací v oblasti lidských práv a práv vězňů;

5.

považuje „program 100 kroků“ za pokus o provedení velmi potřebných reforem v Kazachstánu; vyzývá Kazachstán, aby uvedl v činnost Národní mechanismus pro prevenci mučení a zahájil diskusi o novém trestním zákoníku a trestním řádu;

6.

zdůrazňuje, že prohloubené politické a hospodářské vztahy s EU, které jsou cílem nedávno podepsané Dohody o posíleném partnerství a spolupráci, musí být založeny na sdílených hodnotách a musí jim odpovídat aktivní a konkrétní závazek Kazachstánu, že provede a politické a demokratické reformy v souladu se svými mezinárodními povinnostmi a závazky;

7.

vítá, že od posledního dialogu o lidských právech byla propuštěna řada vězněných lidskoprávních a odborových aktivistů;

8.

zdůrazňuje, že legitimní boj proti terorismu a extremismu by neměl být využíván jako záminka k potlačování opoziční činnosti, omezování svobody projevu a narušování nezávislosti justice;

9.

požaduje změnu článků trestního zákoníku, které lze použít ke stíhání legální činnosti chráněné právními nástroji v oblasti lidských práv, zejména článek 174 o „podněcování k sociální, národnostní, klanové, rasové, třídní či náboženské nesnášenlivosti“;

10.

vyzývá kazašské orgány, aby zrušily odsuzující rozsudky nad blogery, včetně Ermeka Narymbajeva, Serikžana Mambetalina a Bolatbeka Bljalova; vyzývá k propuštění Guzjal Bajdalinové; vyzývá k zastavení pronásledování Sejtkazyho a Aseta Matajeva; poukazuje v této souvislosti na to, že soudní řízení s novináři by měla být veřejná a v jejich průběhu by nemělo docházet k zastrašování jejich účastníků;

11.

vyzývá k propuštění opozičního vůdce Vladimira Kozlova, který se v současné době nachází v zostřené vazbě, dokud neproběhne nezávislé a nestranné přezkoumání jeho případu;

12.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zákonem o nevládních organizacích, který do určité míry znemožňuje existenci a nezávislost nevládních organizací v Kazachstánu; žádá kazašské orgány, aby zaručily, že všichni lidskoprávní aktivisté a nevládní organizace v Kazachstánu budou za všech okolností moci vykonávat svou legitimní činnost v oblasti lidských práv bez strachu z represe a bez jakýchkoli omezení;

13.

vítá, že Kazachstán má ambice působit jako zprostředkovatel v mezinárodních aktivitách týkajících se bezpečnostních otázek v širším regionu; žádá kazašské orgány, aby dostály přijatým mezinárodním závazkům, a to včetně závazků týkajících se právního státu a nezávislosti justice;

14.

vítá pravidelný dialog o lidských právech mezi EU a Kazachstánem; vyzdvihuje význam dialogů o lidských právech mezi orgány EU a Kazachstánu; vyzývá k posílení těchto dialogů, aby přispěly k vytvoření platformy, na níž se bude o těchto tématech otevřeně hovořit; zdůrazňuje, že tyto dialogy by měly být efektivní a měly by se zaměřovat na dosažení výsledků;

15.

vyzývá EU a zejména Evropskou službu pro vnější činnost, aby pozorně sledovaly vývoj v Kazachstánu, v nutných případech jednaly o problematických otázkách s kazašskými orgány a nabízely jim pomoc a pravidelně informovaly Evropský parlament; vyzývá delegaci EU v Astaně, aby nadále aktivně monitorovala situaci a zmiňovala otázku svobody projevu při všech relevantních bilaterálních jednáních s Kazachstánem;

16.

žádá kazašské orgány, aby před příštími parlamentními volbami plně provedly doporučení OBSE/Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva a učinily konkrétní kroky k provedení doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu pokojného shromažďování a sdružování; připomíná Kazachstánu, že má ambice stát se dočasným členem Rady bezpečnosti v období 2017–2018;

17.

vyzývá kazašské orgány, aby se zavázaly, že budou usilovat o dosažení cílů udržitelného rozvoje, které byly nedávno přijaty na mezinárodní úrovni;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Radě pro lidská práva OSN a vládě a parlamentu Kazachstánu.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/42

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptu, zejména na usnesení ze dne 17. prosince 2015 (1) a 15. ledna 2015 (2),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci týkající se Egypta ze dne 21. srpna 2013 a 10. února 2014,

—

s ohledem na dohodu o přidružení mezi EU a Egyptem,

—

s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení, svobody projevu a ochránců lidských práv,

—

s ohledem na odpověď místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 27. října 2015 na otázku k písemnému zodpovězení E-010476/2015 o vojenské podpoře, kterou členské státy poskytují Egyptu,

—

s ohledem na egyptskou ústavu, zejména na její článek 52 (o mučení) a 93 (o závazné povaze mezinárodního práva v oblasti lidských práv),

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Úmluvu OSN o právech dítěte, k jejichž signatářům patří i Egypt,

—

s ohledem na prohlášení egyptského výboru pro práva a svobody, podle něhož v roce 2015 došlo ke zmizení 1 700 osob, které se ocitly v rukou státních bezpečnostních složek,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že podle dostupných informací zmizel 28letý italský doktorand z Cambridgeské univerzity dne 25. ledna 2016 poté, co odešel z domova; vzhledem k tomu, že jeho tělo bylo nalezeno dne 3. února 2016 poblíž cesty na předměstí Káhiry;

B.

vzhledem k tomu, že egyptské orgány nařídily provedení pitvy před jeho repatriací do Itálie, kde italští vyšetřovatelé provedli vlastní pitvu; vzhledem k tomu, že tyto výsledky ještě nebyly zveřejněny; vzhledem k tomu, že egyptské orgány tvrdí, že ohledně této vraždy nemají co skrývat, že jsou stejně tak zainteresované na zjištění pravdy a že jsou v rámci probíhajícího vyšetřování ochotny k plné spolupráci se svými italskými protějšky;

C.

vzhledem k tomu, že podle zpráv ze sdělovacích prostředků a italského velvyslance v Káhiře bylo tělo Regeniho nalezeno ve stavu dokládajícím silné bití a nejrůznější způsoby mučení; vzhledem k tomu, že italský ministr zahraničních věcí uvedl, že jeho tělo vykazovalo známky „nehumánního, zvířecího, nepřijatelného násilí“;

D.

vzhledem k tomu, že pan Regeni prováděl v Káhiře výzkum týkající se rozvoje nezávislých odborů v Egyptě v době po Mubarakovi a Mursím a měl kontakty na oponenty vlády;

E.

vzhledem k tomu, že případ Giulia Regeniho je dalším na dlouhém seznamu nucených zmizení, k nimž došlo v Egyptě od července 2013; vzhledem k tomu, že se tyto případy zmizení setkávají s beztrestností;

F.

vzhledem k tomu, že stávající egyptská vláda vede rozsáhlou kampaň, v jejímž rámci dochází ke svévolnému zadržování kritiku vlády, včetně novinářů, ochránců lidských práv a členů politických a sociálních hnutí; vzhledem k tomu, že od července 2013 bylo podle egyptských orgánů zadrženo více než 22 000 osob;

G.

vzhledem k tomu, že v důsledku nepravdivých obvinění týkajících se porušení zdravotnických předpisů hrozí ze strany státních orgánů zavření Centra an-Nadíma pro řešení případů obětí násilí a jejich rehabilitaci; vzhledem k tomu, že toto centrum plní velmi důležitou úlohu při starání se o oběti násilí a mučení a při poskytování informací o mučení, zabíjení a nejhorších případech násilí, k nimž v rámci vazby dochází;

H.

vzhledem k tomu, že Egypt je dlouhodobým strategickým partnerem Evropské unie; vzhledem k tomu, že vztahy EU s Egyptem by podle zásady evropské politiky sousedství „více za více“ měly stavět na vhodných podnětech a měly by se odvíjet od pokroku v oblasti reforem demokratických institucí, právního státu a lidských práv; vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční záležitosti na svém zasedání konaném dne 21. srpna 2013 pověřila místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku přehodnocením pomoci, kterou EU poskytuje Egyptu; vzhledem k tomu, že Rada na tomto zasedání rozhodla, že spolupráce EU s Egyptem bude přizpůsobena vývoji v této zemi;

I.

vzhledem k tomu, že se v závěrech Rady pro zahraniční věci ze dne 21. srpna 2013 uvádí, že „členské státy se rovněž dohodly, že v případě Egypta pozastaví licence k vývozu veškerého vybavení, které může být použito k vnitřním represím, a znovu posoudí licence k vývozu materiálu, na nějž se vztahuje společný postoj 2008/944/SZBP, a provedou přezkum své spolupráce s Egyptem v oblasti bezpečnosti“; vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci tyto závěry v únoru 2014 znovu potvrdila; vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka ve své odpovědi ze dne 27. října 2015 na otázku k písemnému zodpovězení E-010476/2015 uvedla, že tyto závěry představují „politický závazek neposkytovat Egyptu žádnou vojenskou podporu“;

J.

vzhledem k tomu, že v egyptské ústavě z roku 2014 jsou zakotveny základní práva a svobody;

K.

vzhledem k tomu, že Egypt čelí terorismu ze strany nejrůznějších džihádistických organizací, které aktivně působí v Egyptě, zejména na Sinajském poloostrově, a jsou napojeny na Islámský stát a další teroristické organizace, které se aktivně účastní libyjské krize; vzhledem k tomu, že probíhající konflikt v Libyi má přímý vliv na bezpečnost Egypta; vzhledem k tomu, že tato probíhající krize je pro Evropskou unii, především pro Itálii, vážným důvodem ke znepokojení;

1.

jednoznačně odsuzuje mučení občana Evropské unie Giulia Regeniho a jeho zabití za podezřelých okolností a vyjadřuje hlubokou soustrast jeho rodině;

2.

vyzývá egyptské orgány, aby italským orgánům poskytly veškeré dokumenty a informace, které jsou nezbytné k urychlenému provedení transparentního a nestranného vyšetřování případu pana Regeniho v souladu s mezinárodními závazky, a aby se učinilo vše proto, aby byli pachatelé tohoto zločinu co nejdříve postaveni před soud;

3.

s vážným znepokojením zdůrazňuje, že případ Giulia Regeniho není náhodným ojedinělým případem, ale že k němu došlo v kontextu mučení, umírání ve vazbě a násilných případů zmizení, k nimž v posledních letech dochází po celém Egyptě, což je jasným porušením článku 2 dohody o přidružení mezi EU a Egyptem, v němž je stanoveno, že vztahy mezi EU a Egyptem se musejí zakládat na dodržování demokratických zásad a základních lidských práv, jak jsou stanovena ve Všeobecné deklaraci lidských práv, která je základním prvkem uvedené dohody; vyzývá proto Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby egyptské orgány upozornily na běžnou praxi nuceného mizení osob a na jejich mučení a aby prosazovaly účinnou reformu egyptského bezpečnostního aparátu a soudnictví;

4.

je hluboce znepokojen bezprostřední hrozbou, že dojde k násilnému uzavření Centra an-Nadíma pro řešení případů obětí násilí a jejich rehabilitaci; vyzývá k urychlenému odvolání rozkazu k jeho administrativnímu uzavření;

5.

poukazuje na znepokojení nad neustálým pronásledováním egyptského výboru pro práva a svobody, k němuž dochází v důsledku jeho zjevné role v kampani „Konec násilnému mizení“, která probíhá v Egyptě;

6.

připomíná egyptským orgánům jejich státní i mezinárodní právní povinnosti a vyzývá je k tomu, aby si ochranu a prosazování lidských práv vytyčily jako prioritu a aby zajistily, že za potlačování těchto práv bude muset být nesena odpovědnost; vyzývá znovu k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob zadržovaných a odsouzených pouze na základě toho, že uplatňovaly své právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování, včetně ochránců lidských práv, pracovníků sdělovacích prostředků a blogerů; vyzývá egyptské orgány, aby v souladu s mezinárodními normami zajistily právo na spravedlivý proces;

7.

vyzývá vládu Egypta, aby domácím a mezinárodním organizacím občanské společnosti a nezávislým odborovým organizacím umožnila vykonávat jejich činnost v zemi svobodně a bez zásahů nebo zastrašování ze strany státní moci; vyzývá egyptské orgány, aby zrušily zákaz cestování, který uvalily na celou řadu vedoucích egyptských ochránců lidských práv;

8.

očekává, že nová ústava schválená ve dnech 14. a 15. ledna 2014, zejména její články 52, 73 a 93, představují důležitý krok směrem k přechodu této země k demokratickému zřízení;

9.

bere na vědomí vytvoření nového Lidového shromáždění a vyzývá jej, aby naléhavě přehodnotilo represivní zákon o protestech z listopadu 2013, který se používá k nevybíravým zákrokům proti všem formám pokojného vyjadřování nesouhlasu, a také zákon o shromažďování z roku 1914; vyzývá také k přehodnocení veškerých dalších represivních právních předpisů, které byly přijaty v rozporu s egyptskou ústavou, včetně zákona o teroristických útocích a zákona o teroristických subjektech, které lze spíše než ke zlepšení kolektivní bezpečnosti zneužívat k vnitřním represím; zdůrazňuje, že je ve spolupráci s egyptskými orgány ochoten zabývat se možností vypracování programu zaměřeného na budování kapacit, který by byl určen pro egyptský parlament;

10.

zdůrazňuje, že dlouhodobou stabilitu a bezpečnost Egypta je možné zajistit pouze na základě vybudování skutečně pluralitní společnosti, která by respektovala rozdílnost názorů a životního stylu, a vyzývá egyptské orgány, aby se zavázala k vedení dialogu zaměřeného na dosažení usmíření, v jehož rámci by se spojily všechny nenásilné síly, včetně nenásilných islamistů, tak aby v rámci politického procesu, který by nikoho nevylučoval, došlo k obnovení důvěry v politiku a hospodářství;

11.

poukazuje na význam, který Evropská unie přikládá spolupráci s Egyptem coby důležitým sousedem a partnerem, a na úlohu Egypta při zajišťování stability v regionu; sdílí obavy egyptského lidu týkající se hospodářských, politických a bezpečnostních problémů, kterým čelí jejich země a celý region; odsuzuje teroristické útoky na egyptské civilisty a vojáky;

12.

vyzývá EU, zejména místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a delegaci EU v Káhiře, aby zajistila pravidelnou výměnu názorů s ochránci lidských práv a dalšími disidenty, aby podporovala ty, kteří jsou ve vazbě nebo kterým vazba hrozí, a aby komplexním způsobem sledovala jejich soudní proces;

13.

naléhavě vyzývá členské státy, aby bez výjimky plnily závěry Rady pro zahraniční záležitosti ze srpna 2013, které se týkající vývozu vojenských technologií a zařízení a bezpečnostní spolupráce; vyzývá k pozastavení vývozu zařízení určeného ke sledování, pokud existují důkazy, že toto zařízení by se mohlo používat k porušování lidských práv; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby o stávající vojenské a bezpečnostní spolupráci členských států s Egyptem podala zprávu a aby v úzké spolupráci s Evropským parlamentem vypracovala plán konkrétních kroků, které by měly přijmout egyptské orgány k podstatnému zlepšení situace v oblasti lidských práv a k dosažení komplexní reformy soudnictví předtím, než by bylo možné uvažovat o přehodnocení závěrů Rady pro zahraniční věci ze srpna 2013;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, prezidentu a vládě Egyptské arabské republiky a Africké komisi pro lidská práva a práva národů.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/45

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Demokratické republice Kongo (DRK), zejména na usnesení ze dne 9. července 2015 (1) a 17. prosince 2015 (2),

—

s ohledem na společnou tiskovou zprávu, kterou dne 16. února 2016 vydala Africká unie, Organizace spojených národů, Evropská unie a Mezinárodní organizace Frankofonie ohledně nutnosti zahájit v DRK politický dialog za účasti všech stran a o odhodlání těchto organizací podporovat úsilí konžských aktérů o upevnění demokracie v této zemi,

—

s ohledem na místní prohlášení, které vydala EU dne 19. listopadu 2015 v návaznosti na zahájení národního dialogu v DRK,

—

s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 9. listopadu 2015 o situaci v DRK,

—

s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 21. října 2015 o situaci týkající se lidských práv v DRK,

—

s ohledem na prohlášení, které dne 12. října 2015 vydala mluvčí Evropské služby pro vnější činnost o odstoupení předsedy volební komise v DRK z funkce,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o DRK, zejména na rezoluci č. 2198 (2015) o obnovení sankčního režimu v DRK a mandátu skupiny odborníků a na rezoluci č. 2211 (2013), kterou byl obnoven mandát Stabilizační mise OSN v DRK (MONUSCO),

—

s ohledem na společné tiskové prohlášení, které dne 2. září 2015 vydala o DRK skupina mezinárodních vyslanců a zástupců pro oblast afrických Velkých jezer,

—

s ohledem na výroční zprávu, kterou dne 27. července 2015 vydal vysoký komisař OSN pro lidská práva o stavu lidských práv a o činnosti společného úřadu OSN pro lidská práva v DRK,

—

s ohledem na prohlášení, které dne 25. ledna 2015 vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová v návaznosti na přijetí nového volebního zákona v DRK,

—

s ohledem na zprávu o DRK, kterou dne 12. ledna 2015 vydala skupina odborníků OSN,

—

s ohledem na tzv. nairobská prohlášení z prosince 2013,

—

s ohledem na rámcovou dohodu o míru, bezpečnosti a spolupráci pro DRK a region, která byla v únoru 2013 podepsána v Addis Abebě,

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981,

—

s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných,

—

s ohledem na konžskou ústavu ze dne 18. února 2006,

—

s ohledem na Dohodu z Cotonou,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že příští prezidentské a parlamentní volby, které se mají konat v listopadu 2016, by mohly být příležitostí k předání moci demokratickou cestou;

B.

vzhledem k tomu, že mandát prezidenta DRK je omezen ústavou na dvě funkční období;

C.

vzhledem k tomu, že prezident Joseph Kabila, který je u moci od roku 2001, byl oponenty obviněn z toho, že se administrativními a technickými prostředky snaží odkládat volby, aby mohl zůstat u moci i po skončení svého mandátu, a že dosud veřejně neoznámil, že na konci svého funkčního období z funkce odstoupí; vzhledem k tomu, že tato situace vyvolala v zemi rostoucí politické napětí, nepokoje a násilí;

D.

vzhledem k tomu, že se objevily pochybnosti o tom, zda Nezávislá národní volební komise je skutečně nezávislá a nestranná;

E.

vzhledem k tomu, že konžské bezpečnostní a zpravodajské složky ostře zasahují od ledna 2015 proti mírovým aktivistům, politickým vůdcům a dalším osobám, které se staví proti pokusům prezidenta Kabily změnit ústavu tak, aby mohl zůstat u moci i po skončení dvou funkčních období, což je maximální doba stanovená pro tuto funkci ústavou; vzhledem k tomu, že skupiny zabývající se lidskými právy přinášejí neustále informace o zhoršování situace v DRK, pokud jde o lidská práva a svobodu projevu a shromažďování, a to i o používání nepřiměřeného násilí při zákrocích proti účastníkům pokojných demonstrací a o zvýšení počtu politicky motivovaných soudních řízení; vzhledem k tomu, že mise MONUSCO zaznamenala v loňském roce více než 260 případů porušení lidských práv v souvislosti s volbami, zejména ve formě zásahů proti politickým oponentům, občanské společnosti a novinářům; vzhledem k tomu, že společný úřad OSN pro lidská práva v DRK uvedl, že od počátku roku 2016 zdokumentoval více než 400 případů porušení lidských práv, včetně 52 zatčení;

F.

vzhledem k tomu, že v červnu 2015 oznámil prezident Kabila zahájení národního dialogu; vzhledem k tomu, že formální přípravy na takovýto dialog nebyly dosud zahájeny, neboť se dvě hlavní opoziční skupiny rozhodly, že se dialogu nezúčastní, jelikož jej považují za součást zdržovací taktiky;

G.

vzhledem k tomu, že v září 2015 bylo z vládnoucí koalice v DRK vyloučeno sedm významných politiků za to, že podepsali dopis adresovaný prezidentu Kabilovi, v němž ho naléhavě žádali, aby dodržoval ústavu a neusiloval o to, aby zůstal u moci i po vypršení svého mandátu; vzhledem k tomu, že ve stejný měsíc vypukly násilné střety v Kinshase, kde bylo násilně potlačeno shromáždění proti jakémukoli pokusu o neústavní třetí funkční období;

H.

vzhledem k tomu, že mezi svévolně zadržovanými osobami jsou i Fred Bauma a Yves Makwambala, lidskoprávní aktivisté z hnutí Filimbi („Píšťalka“), kteří byli zadrženi za účast na semináři, jež měl mladé lidi z Konga povzbudit k plnění jejich občanských povinností pokojným a zodpovědným způsobem; oba tito aktivisté jsou vězněni již 11 měsíců a jejich propuštění požadoval Evropský parlament již ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 9. července 2015;

I.

vzhledem k tomu, že vůdci hlavních opozičních konžských stran, nevládní organizace a prodemokratická mládežnická hnutí vyzvaly konžské občany, aby dne 16. února 2016 zůstali doma a nešli do práce ani do škol v rámci akce „Ville Morte“ (Den mrtvého města“), jejímž cílem bylo uctít památku osob zabitých během prodemokratické demonstrace, která se konala dne 16. února 1992, a protestovat proti zpožděním, která doprovázejí pořádání prezidentských voleb, a proti tomu, že vláda údajně nedodržuje ústavu;

J.

vzhledem k tomu, že dne 16. února 2016 a v době kolem tohoto data byla zadrženo osm mládežnických aktivistů a nejméně 30 stoupenců politické opozice v souvislosti s touto národní stávkou, přičemž další aktivisté obdrželi textové zprávy s výhrůžkami odeslané z anonymních čísel, a že ministr zaměstnanosti Willy Makiashi státním zaměstnancům zakázal se této stávky zúčastnit; vzhledem k tomu, že šest členů hnutí LUCHA bylo odsouzeno k šesti měsícům vězení; vzhledem k tomu, že prodejny a provozovny obchodníků a úředníků, kteří se zapojili do akce „Den mrtvého města“, byly zapečetěny nebo byly těmto osobám uděleny disciplinární tresty;

K.

vzhledem k tomu, že Africká unie, OSN, EU a Mezinárodní organizace Frankofonie společně zdůraznily význam dialogu a úsilí o nalezení dohody mezi politickými aktéry, která respektuje zásady demokracie a právního států, a naléhavě vyzvaly veškeré konžské politické představitele, aby rozšířili svou spolupráci i na zprostředkovatele jmenované mezinárodním společenstvím;

L.

vzhledem k tomu, že situaci dále zhoršuje přetrvávající a sílící beztrestnost v DRK; vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v DRK se i nadále zhoršuje, především ve východní části země, v důsledku násilí, kterého se dopouští více než 30 zahraničních i domácích ozbrojených skupin, a neustále jsou hlášeny případy porušování lidských práv a mezinárodního práva, včetně cílených útoků na civilisty, rozšířeného sexuálního násilí a násilí založeného na pohlaví, systematického náboru a zneužívání dětí ozbrojenými skupinami a mimosoudních poprav;

M.

vzhledem k tomu, že v DRK v poslední době dochází ke zhoršení situace v oblasti svobody sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že vládní úředníci zamezili svobodě slova tím, že uzavřeli sdělovací prostředky (zaměřovali se přímo na ty, které vysílaly zprávy o protestech) a zablokovali služby pro odesílání textových zpráv a internet; vzhledem k tomu, že v únoru 2016 vláda uzavřela dva soukromé televizní kanály ve městě Lubumbashi; vzhledem k tomu, že ve své poslední výroční zprávě z listopadu 2015 organizace „Novináři v ohrožení“, která je partnerskou organizací Reportérů bez hranic, uvedla 72 případů útoků na novináře a sdělovací prostředky v DRK a odhalila, že 60 % případů porušení svobody tisku se dopouštějí příslušníci armády nebo bezpečnostních složek, národní zpravodajské služby (ANR) nebo policie; vzhledem k tomu, že v době protestní akce „Den mrtvého města“ bylo přerušeno vysílání stanice Radio France International;

N.

vzhledem k tomu, že národní orientační program pro DRK na období 2014–2020, financovaný z prostředků 11. Evropského rozvojového fondu ve výši 620 milionů EUR, stanoví jako prioritu posílení správy věcí veřejných a právní stát, včetně reformy soudnictví, policie a armády;

1.

vyzývá orgány DRK, aby se výslovně zavázaly postupovat v souladu s ústavou a zajistit včasné konání voleb do konce roku 2016, a to plně v souladu s Africkou chartou pro demokracii, volby a správu věcí veřejných, a zaručit prostředí příznivé pro transparentní, důvěryhodné a inkluzivní volby; zdůrazňuje, že úspěšné konání voleb bude zásadní pro dlouhodobou stabilitu a rozvoj země;

2.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující se bezpečnostní situací a stavem dodržování lidských práv v DRK, a zejména nad neustálými zprávami o rostoucím politicky motivovaném násilí a přísných omezeních a zastrašování, jimž před nadcházejícím volebním cyklem čelí obránci lidských práv, politická opozice a novináři; trvá na tom, že vláda odpovídá za to, aby nedošlo k jakémukoli prohlubování současné politické krize ani k eskalaci násilí a aby byla dodržována, chráněna a prosazována občanská a politická práva občanů země;

3.

důrazně odsuzuje jakékoli použití síly proti pokojným, neozbrojeným demonstrantům; připomíná, že svoboda projevu, sdružování a shromažďování je základem dynamického politického a demokratického života; rozhodně odsuzuje narůstající omezení demokratického prostoru a cílenou represi příslušníků opozice, občanské společnosti a sdělovacích prostředků; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech politických vězňů, mezi nimiž jsou Yves Makwambala, Fred Bauma a další aktivisté z hnutí Filimbi a organizace LUCHA a jejich přívrženci a obránce lidských práv Christopher Ngoyi;

4.

domnívá se, že boj proti beztrestnosti je nezbytným předpokladem pro znovunastolení míru v DRK; žádá, aby vláda DRK společně s mezinárodními partnery zahájila plné, důkladné a transparentní vyšetřování případů porušení lidských práv, k nimž došlo během předvolebních protestů, s cílem odhalit jakékoli nezákonné kroky nebo upření práv či svobod; naléhavě žádá, aby byla přijata opatření, na jejichž základě by byli ti, kdo porušují lidská práva, páchají válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a sexuální násilí na ženách společně s těmi, kteří odpovídají za nábor dětských vojáků, nahlášeni, identifikováni, trestně stíháni a potrestáni podle vnitrostátního a mezinárodního trestního práva;

5.

vyzývá místopředsedkyni Komisi, vysokou představitelku Unie a členské státy, aby plně využily veškerých nástrojů politiky, včetně doporučení vydaných v závěrečné zprávě mise EU pro sledování průběhu voleb v roce 2012 a ve zprávě následné mise z roku 2014, a aby vyvíjely politický tlak na nejvyšší úrovni, aby zabránily šíření předvolebních násilností v DRK a jakékoli další destabilizaci oblasti Velkých jezer;

6.

bere na vědomí ochotu EU a mezinárodního společenství podpořit konžský volební proces, pokud bude zveřejněn směrodatný volební kalendář a budou dodržena ustanovení ústavy; domnívá se, že by se tato podpora měla soustředit na registraci voličů, školení a zajištění bezpečnosti v průběhu voleb; trvá na tom, že povaha a výše podpory EU volebnímu procesu v DRK se musí odvíjet od toho, jakého bude dosaženo pokroku při naplňování doporučení misí pro sledování průběhu voleb z let 2012 a 2014, zejména pokud jde o záruky nezávislosti ústřední volební komise (CENI), revizi seznamu voličů, rozpočtové požadavky a dodržení harmonogramu daného ústavou;

7.

vyzývá konžské orgány, aby při nejbližší příležitosti ratifikovaly Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

8.

upozorňuje na stěžejní roli Africké unie (AU) při předcházení politické krizi ve střední Africe a vyzývá členské státy AU, zejména JAR, aby se zasadily o dodržení ústavy DRK; naléhavě vyzývá EU, aby využila veškerých svých diplomatických a ekonomických nástrojů, včetně nadcházejícího podpisu dohod o hospodářském partnerství, k dosažení tohoto cíle;

9.

podotýká, že důležitým faktorem pro uznání legitimity volebního procesu je plná účast opozice, nezávislé občanské společnosti a volebních expertů v CENI; připomíná, že CENI by měla být nestrannou institucí; zdůrazňuje, že orgány by měly dát CENI k dispozici potřebné finanční zdroje, které umožní komplexní a transparentní proces;

10.

vyzývá místopředsedkyni Komisi, vysokou představitelku Unie, aby zintenzívnila dialog s orgány DRK podle článku 8 Dohody z Cotonou s cílem obdržet definitivní vyjasnění týkající se volebního procesu; připomíná závazek přijatý DRK v rámci Dohody z Cotonou, že bude respektovat demokracii, právní stát a zásady lidských práv, které zahrnují svobodu projevu a sdělovacích prostředků, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost v politických funkcích; naléhavě vyzývá vládu DRK, aby dodržovala tato ustanovení v souladu s články 11b, 96 a 97 Dohody z Cotonou, a pokud tak neučiní, žádá Komisi, aby zahájila příslušný postup v souladu s články 8, 9 a 96 Dohody z Cotonou;

11.

vyzývá EU, aby zvážila možnost zavedení cílených sankcí vůči těm, kteří odpovídají za násilná stíhání v DRK, včetně zákazů cestování a zmrazení aktiv, s cílem pomoci předejít dalšímu násilí;

12.

naléhavě žádá delegaci EU, aby monitorovala vývoj a využila všech vhodných nástrojů, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, na podporu obránců lidských práv a prodemokratických hnutí;

13.

žádá, aby bylo obnoveno působení zpravodaje OSN pro lidská práva v DRK;

14.

připomíná, že nezbytnými podmínkami pro úspěšné volby jsou mír a bezpečnost; bere v této souvislosti na vědomí prodloužení mandátu stabilizační mise MONUSCO a vyzývá k posílení jejích pravomocí na poli civilní ochrany v souvislosti s volbami;

15.

opakuje, že je hluboce znepokojen alarmující humanitární situace v DRK, kterou způsobily zejména násilné ozbrojené konflikty ve východních provinciích země; žádá, aby EU a její členské státy i nadále poskytovaly pomoc lidu DRK s cílem zlepšit životní podmínky těch nejzranitelnějších skupin obyvatelstva a zmírňovat důsledky vysídlení, nedostatku potravin, epidemií a přírodních katastrof;

16.

odsuzuje pokračující akty sexuálního násilí na východě Konga; konstatuje, že konžské orgány konaly v posledních měsících 20 soudních přelíčení v případech obvinění ze sexuálního násilí ve východním Kongu, ve kterých bylo odsouzeno 19 armádních důstojníků, a že je nutno učinit mnohem více; důrazně vybízí konžské orgány, aby pokračovaly ve svém boji proti beztrestnosti vyšetřováním případů sexuálního násilí a stíháním pachatelů těchto činů;

17.

vítá rozhodnutí konžských orgánů přezkoumat případy adopce blokované od 25. září 2013; bere na vědomí práci Konžského mezirezortního výboru, pokud jde o sporadické vydávání povolení k odchodu ze země adoptovaným dětem; vyzývá tento mezirezortní výbor, aby pečlivě a důsledně pokračoval ve své práci v klidné atmosféře; vyzývá delegaci EU a členské státy, aby pečlivě sledovaly situaci;

18.

vyzývá Africkou unii a EU, aby zajistily neustálý politický dialog mezi zeměmi oblasti Velkých jezer s cílem zabránit jakékoli další destabilizaci;

19.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, premiérovi a parlamentu DRK, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/50

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2014 nazvané „Na cestě k prosperující ekonomice založené na datech“ (COM(2014)0442),

—

s ohledem na otázku Komisi na téma „Cesta k prosperující ekonomice založené na datech“ (O-000021/2016 – B8-0116/2016),

—

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku,

—

s ohledem na čl. 8 Listiny základních práv Evropské unie a článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že tempo růstu na trhu v oblasti dat velkého objemu bude do roku 2017 šestkrát rychlejší než na trhu IKT obecně a dosáhne celkové výše 50 miliard EUR, a to podle celosvětové předpovědi International Data Corporation týkající technologií a služeb dat velkého objemu na období 2013–2017, což může podle partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti hodnoty dat velkého objemu (Big Data Value Public-Private Partnership) vést do roku 2017 k vytvoření 3,75 milionů nových pracovních míst;

B.

vzhledem k tomu, že objem dat roste nebývalým tempem, takže do roku 2020 bude existovat 16 bilionů gigabytů dat, což odpovídá roční míře růstu v tvorbě dat ve výši 236 %;

C.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí založená na znalostech generovaných daty velkého objemu mohou přinášet výrazný nárůst produktivity a konkurenceschopnosti a že přínosy ekonomiky založené na datech povedou k dodatečnému 1,9 % nárůstu HDP do roku 2020;

D.

vzhledem k tomu, že rozvoj dat velkého objemu je nedílnou součástí nového digitálního trhu a měl by zajistit rozvoj inovativních a konkurenceschopných obchodních modelů a zároveň být v souladu s rámcem EU pro ochranu údajů, neboť s ním mohou souviset závažná rizika a problémy, zejména v oblasti základních práv (včetně ochrany soukromí a údajů),

E.

vzhledem k tomu, že budoucí prosperující ekonomika založená na datech může představovat příležitost pro růst a zaměstnanost, mimo jiné tím, že umožní nové podnikatelské modely a služby a zvýšenou produktivitu; vzhledem k tomu, že je zapotřebí dosáhnout vyváženosti s cílem vytvořit řádný rámec pro hospodářský růst, tak aby se zachovala důvěra a zároveň udržovala a prosazovala práva spotřebitele pomocí účinného monitorování, posuzování a vhodných reakcí, v případě potřeby legislativními prostředky;

F.

vzhledem k tomu, že data velkého objemu představují také příležitosti pro spotřebitele (například pohodlí, efektivitu a úspory), podniky (průmysl 4.0), vládu (elektronická komunikace) a v oblasti bydlení (inteligentní města), vědy, lékařství (mobilní zdravotnictví), reakce na katastrofy a v boji proti zločinu;

1.

očekává, že přínosy ekonomiky založené na datech na vnitrostátní a evropské úrovni budou mít dopad na společnost a rovněž na všechny typy podniků v hodnotovém řetězci; považuje vytvoření ekonomiky založené na datech za klíčový bod strategie jednotného digitálního trhu a oceňuje, že by mohla přispět k tomu, aby se Evropa znovu stala konkurenceschopnou ve vyspělých odvětvích, a urychlit evropskou hospodářskou obnovu, investice do růstu a inovaci ve všech odvětvích, čehož lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li existovat vhodné podnikatelské prostředí a prostředky k aktivaci digitální transformace a budou-li tyto technologie v souladu s právním rámcem EU pro ochranu údajů, tak aby se řešila související rizika a problémy – zejména pokud jde o základní práva, a to především v souvislosti s ochranou soukromí a údajů;

2.

zdůrazňuje, že ekonomika založená na datech vyžaduje pokročilé dovednosti a podle očekávání by měla v nadcházejících letech vytvořit v Evropě značný počet pracovních míst;

3.

uznává sociální a hospodářské přínosy spojené s integrovaným využíváním dat ve všech odvětvích evropského hospodářství a ve všech oblastech evropského výzkumu a zdůrazňuje význam transparentnosti v souvislosti s hodnotou a využíváním shromážděných údajů, s pravidly spravování a způsoby shromažďování a zpracovávání těchto údajů, zdůrazňuje, že jednotlivci by měli mít aktuální, smysluplná práva na přístup k informacím o zpracování údajů; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba shromažďovat přesné statistické údaje o úrovni informovanosti občanů, podniků a orgánů veřejné správy; zdůrazňuje, že digitalizace hospodářství je důležitou hnací silou rozvoje v oblasti dat velkého objemu, a požaduje proto, aby byl přijat horizontální přístup za účelem růstu ekonomiky založené na datech;

4.

domnívá se, že data představují pro podniky cenný majetek, jehož hodnota by se mohla významně navýšit na základě vývoje inovativních a inteligentních způsobů, které umožní integraci dat vlastněných podnikem s otevřenými daty; žádá o zahájení iniciativ na zvyšování povědomí malých a středních podniků o hodnotě jejich dat a o tom, jak se mohou tato data využívat pro vývoj nových podnikatelských modelů s cílem podpořit růst a učinit z malých a středních podniků hlavního hráče v oblasti dat velkého objemu;

5.

zdůrazňuje, že zpracování určitých druhů dat, zejména osobních údajů, spadá do oblasti působnosti právních předpisů EU týkajících se ochrany údajů; naléhavě proto požaduje urychlené přijetí balíčku předpisů na ochranu osobních údajů;

6.

zdůrazňuje, že ochrana dat a příležitosti vyplývající z integrovaného využívání dat se vzájemně nevylučují, neboť inteligentní využívání příležitostí může zajistit slučitelnost s ochranou údajů; domnívá se, že by zajištění důvěry v tyto technologie mělo být ústředním bodem jak veřejné politiky, tak obchodních modelů, neboť nedostatečná důvěra může značně poškodit růst a inovace v digitálním odvětví; je přesvědčen, že na podporu růstu a inovací je zcela nezbytné přijmout jednotný právní rámec na ochranu údajů, který obstojí i v budoucnu, a uznává otevřenou a globální povahu internetu; uznává, že právní předpisy v oblasti ochrany údajů jsou technologicky neutrální, již se plně uplatňují na činnosti související s daty velkého objemu v rámci EU, a proto musí být plně dodržovány; naléhavě žádá, aby veřejná politika zahrnula do cyklu generování a analýzy dat ochranu soukromí již od návrhu a standardní nastavení ochrany soukromí a aby zároveň využívala každé příležitosti k posílení rozvoje potenciálu dat velkého objemu;

7.

považuje za zásadní vypracovat regulační rámec k řešení ekonomických, technologických, sociálních a kulturních výzev spojených s ekonomikou založenou na datech, jako je dostupnost, kontrola a vlastnictví údajů, a to zejména veřejných údajů; domnívá se, že zabezpečení a ochrana údajů jsou elementárním základem pro růst průmyslu, který je založený na datech; zdůrazňuje, že nalezení synergie mezi daty velkého objemu, ochranou a zabezpečením údajů a otevřenými daty je východiskem pro nový digitální start v Evropě; žádá o řešení problémů v oblasti: vlastnictví, držení, správy, přístupnosti a zabezpečení dat, interoperability, omezení a uchovávání dat, omezení týkajících se celoevropského využívání a opětovného využívání dat, narušení duševního kapitálu pro inovace, dostupnosti a infrastruktury, transparentních pravidel pro přenos, přeshraničních mechanismů a případně vytváření, šíření, přístupnosti a dostupnosti otevřených dat pro veřejnou správu a poskytovatele služeb;

8.

konstatuje, že k úspěchu ekonomiky založené na datech je zapotřebí širší ekosystém IKT, včetně internetu věcí pro zdrojování údajů, vysokorychlostních širokopásmových sítí pro přenos a cloud computingu pro zpracování dat, jakož i kvalifikovaní zaměstnanci, přístup k datům a interoperabilita; poukazuje na to, že toto odvětví vyžaduje obrovské investice v souvislosti s rozvojem cloud computingu, se superpočítači a vysokorychlostním širokopásmovým připojením, které jsou základními předpoklady pro úspěšnou digitální ekonomiku; vyzývá k zajištění lepšího regulačního rámce a prostředí, které se zaměří jak na soukromý, tak na veřejný sektor; připomíná, že investice soukromého sektoru do síťové infrastruktury by měly být nadále zásadní; vybízí v této souvislosti Komisi a členské státy, aby stimulovaly investice do síťové infrastruktury prostřednictvím pozitivního regulačního rámce a aby nadále podporovaly širokopásmovou infrastrukturu pomocí stávajících programů, jako je Nástroj pro propojení Evropy, Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a Fond soudržnosti, avšak pouze v oblastech s identifikovanými případy selhání trhu;

9.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že digitální propast, nedostatečné investice a chybějící technická standardizace a neexistence právních předpisů na ochranu údajů, které obstojí i v budoucnu, by mohly vést k tomu, že Evropa bude v rozvoji ekonomiky založené na datech zaostávat po technické i hospodářské stránce;

10.

uznává důležitost interoperability a norem pro posílení konkurenceschopnosti v odvětví IKT a rovněž aktivní úlohy, kterou by Komise měla hrát při pověřování orgánů provádějících normalizaci; žádá Komisi, aby vypracovala strategii pro zjišťování nedostatků v normách v evropském odvětví dat velkého objemu, mimo jiné pokud jde o malé a střední podniky a důležitá evropská odvětví; podporuje vypracování tržně orientovaných, dobrovolných, technologicky neutrálních, transparentních mezinárodně slučitelných norem, které budou relevantní pro trh;

11.

domnívá se, že prováděním programu „ISA2“ lze rozvíjet normy interoperability pro správu dat velkého objemu v rámci orgánů veřejné správy a při jejich jednání s podniky a občany;

12.

vítá návrh Komise na zavedení iniciativy pro volný pohyb údajů; vítá ohlášení evropské iniciativy zaměřené na „volný tok dat“, která vyžaduje odstranění stávajících překážek bránících jednotnému trhu s daty; vyzývá Komisi k provedení rozsáhlého a transparentního přezkumu vytváření ekonomiky založené na datech, který se zaměří na očekávané potřeby, pokud jde o nezbytné technologie, a na odstranění překážek bránících inovaci v Evropě; žádá, aby se tato iniciativa zaměřila na následující výzvy: zabezpečení dat, interoperabilita, vlastnictví dat, omezení a úložiště dat, restrikce týkající se používání a opětovného používání údajů v celé Evropě, transparentní pravidla přenosu, přeshraniční mechanismy a výměna otevřených dat mezi správními orgány, podniky a občanskou společností;

13.

konstatuje, že data velkého objemu závisejí na širším ekosystému IKT, aby byla úspěšná, a to včetně internetu věcí pro zdrojování údajů, širokopásmových sítí pro jejich přenos a cloud computingu na jejich zpracování;

14.

domnívá se, že EU musí usnadnit postupy pro přidělování grantů a zvýšit financování určené na výzkum a inovace v oblasti integrovaného využívání dat, na digitální inovace a rozvoj trhu v oblastech, v nichž bylo zjištěno, že přinášejí přidanou hodnotu pro občany, společnost i hospodářství a efektivně podporují vstup inovativních produktů a služeb na trh; domnívá se v této souvislosti, že je nutné vypracovat společný evropský pracovní plán pro členské státy a EU týkající se střednědobých až dlouhodobých potřeb a doprovázený stabilním finančním rámcem, který umožní pokrok směrem k elektronickému výzkumu; domnívá se, že volně dostupný software může při plnění těchto cílů hrát významnou úlohu;

15.

oceňuje iniciativy Komise na vytvoření partnerství veřejného a soukromého sektoru na základě rozvoje ekonomiky založené na datech, neboť spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem je klíčová pro určení překážek, které brání rozvoji nezbytných technologií; oceňuje, že se Komise a evropské odvětví dat zavázaly investovat 2,5 miliardy EUR do partnerství veřejného a soukromého sektoru s cílem posílit odvětví dat a umožnit Evropě získat přední místo v celosvětové datové soutěži maximálním využitím potenciálu digitální ekonomiky; poukazuje na to, že přístup k otevřeným datovým portálům a elektronická infrastruktura související s výzkumem jsou jednou z možných cest, jak zmírnit nevýhody, jimž mohou čelit výzkumní pracovníci a malé a střední podniky nacházející se v odlehlých regionech;

16.

vítá vytvoření inovačních prostorů, tj. míst, kde lze soustředit již existující podniky a dovednosti a dále je rozvíjet a kde lze experimentovat s datovými technologiemi v rámci inovačních klastrů, které produkují ekosystémy a projekty průmyslových platforem napříč odvětvími pro dosažení propojení mezi reálnou a digitální ekonomikou; zdůrazňuje, že tyto prostory by měly sloužit jako podnikatelské inkubátory a vzdělávat podniky ohledně toho, jak promítnout využívání dat do obchodních příležitostí, a podporovat růst a internacionalizaci malých a středních podniků a inovativních začínajících podniků; vyzývá k uzavírání užších partnerství mezi podniky a univerzitami a výzkumnými středisky s cílem podněcovat inovace v oblasti dat velkého objemu; poukazuje v této souvislosti na investice vložené do iniciativ, jako je Velká koalice pro digitální pracovní místa a Týden evropských IT dovedností;

17.

vybízí Komisi a členské státy, aby zavedly moderní regulační rámec, který obstojí i v budoucnu a který bude stimulovat a podporovat investice do síťové infrastruktury potřebné v souvislosti s budoucími požadavky na digitální, propojené hospodářství, aby přijaly politiky, které umožní dobré fungování internetu věcí, a zajistily odpovídající datovou kapacitu a rychlost, rozšíření mobilní technologie a podporu zavedení IPv6;

18.

zdůrazňuje, že je nutná větší koordinace, jíž je podmíněno uplatnění otevřenosti vůči normám a interoperabilitě v systémech a platformách pro spolupráci;

19.

žádá Komisi, aby přijala politiku na odstranění přílišných překážek v inovativních odvětvích, aby podněcovala investice do oblasti výzkumu a vývoje a evropské standardizace a řešila stávající problém porušování patentů, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem; považuje za nezbytné, aby byla dosažena náležitá rovnováha mezi těmi, kdo investují do výzkumu a inovací pro rozvoj takovýchto zásadních patentů, a těmi, kdo těží z existence těchto patentů; zdůrazňuje, že patenty, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, jsou důležitým prvkem normalizace a že jsou pro značný počet evropských podniků v oblasti IKT součástí jejich obchodního modelu; vyzývá k přijetí opatření za účelem zachování kvalitního systému normalizace, který může přilákat příspěvky nejlepších technologií, dodávat interoperabilní a inovativní digitální služby a aplikace a umožňovat uzavírání licenčních dohod na patenty za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek; považuje nicméně za nezbytné, aby úsilí pokračovalo a byl usnadněn přístup a odstraněny digitální překážky pro osoby se zdravotním postižením;

20.

domnívá se, že má-li se dosáhnout co největších přínosů inovací v oblasti dat velkého objemu, zásada programu Horizont 2020 nazvaná „odpovědná inovace“ by měla být vodítkem pro určování příležitostí s cílem urychlit vstup zejména malých a středních podniků na trh;

21.

žádá Komisi, aby v Evropě zajistila investice do infrastruktury a rozvoje služeb cloud computingu, jež obstojí i v budoucnu, a to zvýšením právní jistoty ohledně povinností a odpovědnosti každé ze stran, poskytnutím záruk, že budou plněna jednotná opatření týkající se zabezpečení a ochrany údajů, umožněním přeshraničního pohybu dat a podporou podnikatelského prostředí vhodného pro rozvoj efektivního, otevřeného a globálního trhu;

22.

zastává názor, že data velkého objemu mají potenciál zvýšit hospodářskou produktivitu a zlepšit spotřebitelské služby a služby veřejné správy; uznává, že data velkého objemu mohou přinést více obchodních příležitostí a lepší dostupnost znalostí a kapitálu, pokud budou vlády a zúčastněné strany konstruktivně spolupracovat; zdůrazňuje však, že současný roztříštěný jednotný trh oslabuje rozvoj ekonomiky založené na datech, dat velkého objemu, cloud computingu, internetu věcí a jiných technologií založených na datech;

23.

domnívá se, že mezi největší technologické překážky pro rozvoj ekonomiky založené na datech patří neexistence interoperability a společného rámce rozhraní, který by umožnil komunikaci mezi senzory a strojovými daty i komunikaci mezi virtuálním a fyzickým světem, nedostatečná dostupnost otevřených dat a skutečnost, že pro podnikatele neexistují takové tržní podmínky, které by jim umožnily inovovat a růst; žádá Komisi, aby urychlila sdílený výzkum za účelem řešení těchto problémů;

24.

žádá Komisi, aby podněcovala a prosazovala sdílený výzkum týkající se vytváření společného rámce rozhraní s cílem snížit duplicitu norem a zajistit technickou a sémantickou interoperabilitu za účelem sledování procesu stanovování standardů vycházejícího z potřeb spotřebitelů a podniků;

25.

vítá ohlášení evropské iniciativy zaměřené na „volný tok dat“, která vyžaduje odstranění stávajících překážek bránících jednotnému trhu s daty;

26.

vyzývá k zajištění regulačního prostředí, které obstojí i v budoucnu, které se přizpůsobí měnící se povaze tohoto odvětví, bude technologicky neutrální, bude podněcovat zakládání nových podniků a vstup nových subjektů na trh, zajistí rovné podmínky a spravedlivou hospodářskou soutěž a na druhé straně zabrání nadměrné regulační zátěži a zajistí plný soulad se standardy na ochranu údajů a soukromí; vítá v této souvislosti plány Komise na přezkoumání směrnice o ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací; konstatuje, že regulační opatření by měla být vycházet z potřeb trhu; je přesvědčen, že rovnocenné podmínky by měly všem malým i velkým hospodářským subjektům umožnit investovat, inovovat a ucházet se o výhody evropských koncových uživatelů, pokud jde o možnost volby a dostupnost;

27.

poukazuje na důležitost otevřených dat jakožto vysoce kvalitní „suroviny“ pro rozvoj informačních služeb a produktů s přidanou hodnotou; zdůrazňuje, že údaje vytvářené orgány veřejné správy a evropskými výzkumnými programy s využitím veřejných finančních prostředků v rámci programů, jako jsou Copernicus a Galileo, by měly být přístupné evropským občanům v rámci modelu otevřeného přístupu a měly by být dostupné orgánům veřejné správy a soukromým podnikům, tak aby mohly zlepšovat kvalitu svých služeb při dodržování platných práv duševního vlastnictví;

28.

konstatuje, že pro dosažení konkurenceschopnější a inovativnější ekonomiky založené na datech by mělo být k dispozici více dat a že by internetové platformy měly proto být podněcovány k tomu, aby v souladu s pravidly na ochranu údajů zpřístupňovaly své datové soubory jako otevřená data v anonymizované a souhrnné podobě;

29.

domnívá se, že je třeba vyvinout více úsilí, pokud jde o anonymizaci a pseudonymizaci dat, což je předpokladem pro tvůrčí datové inovace a představuje významný krok ke snížení překážek bránících v přístupu na trh začínajícím a malým a středním podnikům; domnívá se, že přechod na technologie, včetně vytěžování textů a údajů, bude důležitým faktorem při získávání přidané hodnoty souborů otevřených dat; poukazuje však na to, že je třeba jasně rozlišovat mezi zpracováním osobních údajů a zpracováním jiných druhů dat a že je třeba navrhovat technologická řešení, jimiž lze zvýšit ochranu soukromí již od návrhu;

30.

zdůrazňuje, že při zpracování osobních údajů musí poskytovatelé služeb v oblasti dat velkého objemu plně dodržovat všechny zásady stanovené v právních předpisech EU na ochranu údajů, jako jsou poctivost a zákonnost, omezení účelu, právní základ zpracování, souhlas, proporcionalita, přesnost a omezená doba uchovávání údajů; připomíná v této souvislosti stanovisko evropského inspektora ochrany údajů k soukromí a konkurenceschopnosti v éře dat velkého objemu;

31.

uznává, že je třeba vytvořit silnou základnu poskytovatelů služeb, prosazovat přínosy a hodnotu integrovaného využívání dat pro ekonomiku a společnost a podněcovat důvěru malých a středních podniků v technologie související s daty velkého objemu; uznává, že je třeba podporovat rozšířené využívání služeb dat velkého objemu s cílem zlepšit účinnost v různých hospodářských odvětvích a pomoci poskytovatelům nových služeb; žádá, aby byla zřízena jednotná kontaktní místa, která malým a středním podnikům pomohou lépe využívat vlastní i veřejné údaje a zároveň dodržovat právní předpisy EU v oblasti ochrany údajů;

32.

lituje skutečnosti, že mnoho nápadů a příležitostí je ztraceno nebo realizováno mimo Evropu vzhledem k problémům s rozšiřitelností vyvolaným překážkami, jako je administrativní zátěž a přístup k finančním prostředkům, což má negativní dopad na konkurenceschopnost Evropy; žádá, aby bylo získávání soukromého kapitálu usnadněno zajištěním správných pobídek, včetně úsilí o zvládání výzev, které představují různé vnitrostátní, administrativní, právní a daňové předpisy; vyzývá ke stimulování rozvoje ekosystémů, které propojují veřejné a soukromé instituce poskytující technologii a infrastrukturu se začínajícími podniky poskytujícími nápady na jejich uplatnění;

33.

připomíná, že pokročilých digitálních technologií plně využívá pouze 1,7 % podniků navzdory přínosům, které digitální nástroje mohou mít ve všech hospodářských odvětvích; naléhavě proto žádá Komisi a členské státy, aby zavedly strategii v oblasti digitálních technologií zaměřenou na podnikatelské subjekty;

34.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zřídily evropská střediska pro digitální ekonomiku, která se budou zabývat využíváním dat velkého objemu a jiných datových technologií ze strany podnikatelů, malých a středních podniků a inovativních společností a budou rovněž zahrnovat výzkumné pracovníky i širší ekonomiku; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly zřizování inovačních prostorů a klastrů s cílem napomoci rozvoji dovedností a tvorbě konkurenční výhody v oblasti duševního kapitálu a lépe porozumět perspektivám a omezením technologie dat velkého objemu;

35.

žádá EU a její členské státy, aby ve školách a vzdělávacích zařízeních zlepšily své koordinované úsilí o to, aby se IKT staly přitažlivou odbornou oblastí, zejména pro ženy a dívky, a domnívá se, že toto úsilí by mělo zahrnovat přijímání opatření na podporu více podnikatelského myšlení a usnadňovat vstup do podnikání založeného na datech velkého objemu pomocí zakládání nových podniků v této oblasti, díky čemuž by vznikaly nové pracovní příležitosti; poukazuje na to, že je důležité zaujmout multidisciplinární přístup k odborné přípravě pracovníků a budování týmů;

36.

žádá, aby byly zahájeny iniciativy a doporučeny modely financování, jež podpoří celoživotní učení a opatření přizpůsobená všem, včetně starších lidí, a které usnadní přístup ke vzdělávání s cílem umožnit odborníkům, aby si rozšířili své znalosti v oblasti IKT a zpracování údajů s cílem zvýšit počet odborníků s digitálními dovednostmi; požaduje, aby digitální transformace podniků získala větší význam v dalším vzdělávání a aby byly vypracovány programy elektronického řízení (eLeadership); zdůrazňuje, že je třeba usnadnit pohyb kvalifikovaných pracovníků v celé EU a přijmout opatření k řešení nedostatečných dovedností, včetně konkrétních opatření s cílem přilákat talenty;

37.

podporuje iniciativy na začleňování kódování a předmětů souvisejících s nakládáním s daty do vnitrostátních osnov; zdůrazňuje četné výhody, které má volně dostupný software ve vzdělávání, a vyzývá, aby byl kladen zvláštní důraz na zajištění toho, aby tyto nové osnovy motivovaly děti k objevování jejich talentu a k zapojení do datové vědy a kódování

38.

domnívá se, že by EU a její členské státy měly zvýšit své úsilí s cílem předcházet odlivu mozků v případě vysoce vzdělaných a kvalifikovaných odborníků odcházejících do jiných regionů mimo Evropu;

39.

vyzývá k podpoře vývoje frontendových nástrojů, které běžným konečným uživatelům v malých a středních podnicích umožní vytvářet nové obchodní modely podložené daty;

40.

vyzývá ke stimulaci iniciativ za účelem zvyšování povědomí o přínosech a hodnotě a k podněcování veřejné diskuse na toto téma v členských státech a na evropské a mezinárodní úrovni, zvláště v souvislosti se skupinami, které dosud nemají přístup k digitálním technologiím nebo které s nimi nejsou příliš obeznámeny; vyzývá k iniciativám, které občanům přiblíží používání a hodnotu jejich dat, zejména pokud jde o rozvoj inovačních nových služeb, a které zlepší informovanost o přínosech a hodnotě dat velkého objemu pro společnost;

41.

poukazuje na skutečnost, že analýza dat velkého objemu má potenciál výrazně urychlit rozvoj inovačních veřejných služeb založených na využívání otevřených dat státní správy a na opětovném využívání informací z veřejného sektoru; vítá proto příležitosti, které digitální infrastruktura a integrované využívání dat přinášejí za účelem rozšíření účasti a zapojení občanů prostřednictvím různých forem elektronické správy a elektronické demokracie;

42.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby urychlily kroky, jejichž cílem je rozvoj elektronické správy; uznává zejména hodnotu internetu věcí a vyzývá Komisi, aby rámec jednotného digitálního trhu koordinovala se stávajícími cíli strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že je také zapotřebí plně využívat výhod sdíleného hospodářství a inkluzivního zapojení občanské společnosti a občanů;

43.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/57

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Eritreji, zejména usnesení ze dne 7. února 2002 (1), 18. listopadu 2004 (2) a 15. září 2011 (3) o situaci v oblasti lidských práv v zemi, včetně případu Dawita Isaaka,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 751 (1992), 1882 (2009), 1907 (2009), 2023 (2011) a č. 2244 (2015), kterými bylo prodlouženo embargo na dovoz zbraní Eritreje do 15. listopadu 2016, a na zprávu Monitorovací skupiny pro Somálsko a Eritreu ze dne 19. října 2015,

—

s ohledem na zprávu předloženou Radě pro lidská práva dne 19. června 2015 zvláštní zpravodajkou pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji Sheilou B. Keetharuthovou,

—

s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU ve znění z roku 2005 a 2010 (dohoda z Cotonou), jejímž signatářem je i Eritrea,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/127/SZBP ze dne 1. března 2010 o omezujících opatřeních vůči Eritreji (4), které bylo změněno rozhodnutím Rady 2010/414/SZBP ze dne 26. července 2010 (5) a dále rozhodnutím Rady 2012/632/SZBP ze dne 15. října 2012 (6),

—

s ohledem na závěry pracovní skupiny pro kontrolu Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu ze dne 11. listopadu 2015,

—

s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 18. září 2014 o politických vězních v Eritreji,

—

s ohledem na zprávu ESVČ o partnerství Eritreji a Evropské unie za rok 2015,

—

s ohledem na zprávu agentury UN Women o vládě Státu Eritrea z června 2014,

—

s ohledem na národní orientační program pro Eritreu v rámci 11. Evropského rozvojového fondu ze dne 3. února 2016,

—

s ohledem na prohlášení pro sdělovací prostředky o lidských právech v Eritreji, které dne 8. června 2015 vydala vyšetřovací komise OSN,

—

s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

—

s ohledem na prohlášení, které ve dnech 23. listopadu 2011 a 25. června 2013 vydali spolupředsedové Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, o situaci v oblasti lidských práv v Eritreji,

—

s ohledem na svou rozpravu ze dne 27. května 2015 o rozvojové pomoci EU Eritreji s ohledem na prokázané porušování lidských práv,

—

s ohledem na ústavu Eritreje přijatou v roce 1997, která zaručuje občanské svobody, včetně svobody náboženství,

—

s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené práci, č. 105 o odstranění nucené práce a č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat,

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že EU podporuje Eritreu od jejího vyhlášení nezávislosti na Etiopii v roce 1993; vzhledem k tomu, že vláda Eritreje nenaplnila původní příslib demokracie a právního státu po vyhlášení nezávislosti pod záminkou národní obrany a vojenské služby; vzhledem k tomu, že prezidentské volby naplánované na rok 1997 se nikdy nekonaly, a vzhledem k tomu, že ústava ratifikovaná ve stejném roce nebyla nikdy provedena; vzhledem k tomu, že se dosud nekonaly regionální volby 2009; vzhledem k tomu, že ještě než bylo v roce 2002 rozpuštěno Národní shromáždění, byly vládním dekretem přijaty zákony;

B.

vzhledem k tomu, že vyhlášení nezávislosti Eritreje na Etiopii v roce 1993 vzbudilo u mezinárodního společenství a mezi obyvateli Eritreje očekávání, že by mohlo pomoci Eritrejcům vybudovat zemi, která respektuje lidská práva a v níž nedochází k útisku; vzhledem k tomu, že se tak nestalo a místo toho se útisk a porušování lidských práv ještě zvýšily;

C.

vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN konstatovala, že v Eritreji je jedna z nejhorších situací v oblasti lidských práv ve světě, neboť zde každodenně běžně dochází k porušování lidských práv a v posledních letech nebylo zaznamenáno žádné zlepšení; vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí ze země uprchlo, aby unikli před represivní vládou a povinnou brannou povinností, která je často zahájena ve velmi mladém věku, vzhledem k tomu, že ustanovení 18ti měsíční služby je často ignorováno a že většina Eritrejců slouží po neurčitou dobu, a vzhledem k tomu, že takto dlouhá povinná branná povinnost brání zemi v jejím potenciálním ekonomickém růstu; vzhledem k tomu, že jakékoli navýšení platu za výkon vojenské služby je bezvýznamné, neboť nedávná devalvace měny nakfa a bankovní restrikce vedly k současnému státnímu deficitu; vzhledem k tomu, že mnoho branců je využíváno jako nucená pracovní síla a jsou jim svěřovány civilní úkoly; vzhledem k tomu, že většina osob vykonávajících základní vojenskou službu zůstává v situaci otroctví, kdy jejich pracovní činnost, žádosti o práci a možnosti vést rodinný život podléhají kontrole; vzhledem k tomu, že není zaručena svoboda vyznání a svědomí, svoboda sdělovacích prostředků ani svoboda vyjadřování;

D.

vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise OSN o lidských právech v Eritreji dospěla k závěru, že porušování práva v podobě mimosoudních poprav, mučení (včetně sexuálního týrání a sexuálního otroctví), zneužívání vojenské služby jako formy otroctví, nucených prací a politiky střelby na hranici, může představovat zločiny proti lidskosti;

E.

vzhledem k tomu, že organizace Human Rights Watch zdůrazňuje, že v Eritreji neexistuje svoboda náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že vláda závažným způsobem pronásleduje občany, kteří praktikují jiná náboženství, než jsou čtyři náboženství, která uznává; vzhledem k tomu, že i v případě uznaných náboženství vláda zasahuje do jejich praktikování občany;

F.

vzhledem k tomu, že jsou v Eritreji zakázány projevy homosexuality a vláda odmítá provést protidiskriminační právní předpisy na ochranu lesbických, gay, bisexuálních, transgenderových a intersexuálních (LGBTI) osob;

G.

vzhledem k tomu, že diskriminace žen a násilí vůči nim jsou přítomné ve všech vrstvách eritrejské společnosti; vzhledem k tomu, že ženy jsou nejen v extrémní míře vystaveny sexuálnímu násilí v rámci vojenské služby a ve vojenských výcvikových táborech, ale i ve společnosti obecně, neboť k násilí na ženách dochází v prostředí beztrestnosti; vzhledem k tomu, že odhadem 89 % eritrejských dívek došlo k mrzačení ženských pohlavních orgánů; vzhledem k tomu, že vláda vydala v březnu 2007 prohlášení, v němž tuto praxi označila za trestný čin, zakázala ji a v daném roce financovala vzdělávací programy, které mají od této praxe zrazovat; vzhledem k tomu, že ženy mohou přijít o svůj nárok na potravinové lístky a přístup k půdě;

H.

vzhledem k tomu, že obrovský počet eritrejských občanů je zatýkán z různých neopodstatněných důvodů, jako je vyjadřování nezávislých názorů, nebo bez jasného odůvodnění, a to na neurčitou dobu; vzhledem k tomu, že zadržené osoby, včetně dětí, jsou drženy v nesmírně krutých podmínkách, které se v některých případech rovnají mučení a neumožňují lékařskou péči; vzhledem k tomu, že zadržované ženy jsou často střeženy strážníky mužského pohlaví, což zvyšuje riziko sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že podle indexu Freedom House (zpráva z roku 2015) je Eritrea i nadále hodnocena jako země s nejrepresivnějším prostředím vůči sdělovacím prostředkům a získala nejnižší možné hodnocení, které ji ohodnotilo jako „nejhorší z nejhorších“, a má jednu z nejnižších hodnot na světě za přístup k internetu – pouhé 1 %;

I.

vzhledem k tomu, že stanovisko, které vydal v Bruselu dne 18. září 2014 mluvčí ESVČ, vyjadřovalo obavy ohledně zadržování skupiny 11 poslanců parlamentu a významných členů Lidové fronty za demokracii a spravedlnost od 18. září 2001, aniž by byli obviněni, odsouzeni nebo měli možnost konzultace s právníkem, a ohledně zadržování 10 nezávislých novinářů, včetně Dawita Isaaka, švédského státního příslušníka a jediného evropského vězně svědomí, od 23. září 2001; vzhledem k tomu, že patriarcha Abune Antonios zůstává od ledna 2006 v izolaci a v domácím vězení;

J.

vzhledem k tomu, že zde neexistuje svoboda tisku, neboť nezávislé sdělovací prostředky jsou v Eritreji zakázány, a že Index světové svobody tisku (World Press Freedom Index), který vypracovává organizace Reportéři bez hranic, umísťuje Eritreu v posledních osmi po sobě jdoucích letech na poslední místo ze 170–180 hodnocených zemí;

K.

vzhledem k tomu, že podle zprávy o lidských právech v rámci rozvojového programu OSN z roku 2015 Eritrea zaujímá na indexu lidského rozvoje 186. místo ze 188 zemí;

L.

vzhledem k tomu, že podle zvláštní zpravodajky OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji existují tři hlavní oblasti vzbuzující znepokojení, konkrétně je to: požívání hospodářských, sociálních a kulturních práv, včetně práva na odpovídající bydlení; převaděčství a obchodování s lidmi; a rostoucí počet nezletilých bez doprovodu, kteří tvoří část více než 5 000 lidí prchajících každý měsíc ze země;

M.

vzhledem k tomu, že dne 26. června 2015 stovky eritrejských uprchlíků demonstrovaly před ústředím Africké unie a požadovaly, aby regionální organizace prosazovala demokratické reformy v jejich vlasti; vzhledem k tomu, že protestující obvinili dlouhodobého eritrejského prezidenta Isaiase Afewerkiho z diktátorského způsobu vládnutí a naléhavě vyzvali Africkou unii, aby jednala;

N.

vzhledem k tomu, že v listopadu 2015 upozornila OSN na závažné sucho v oblasti Afrického rohu v důsledku působení jevu El Niňo; vzhledem k tomu, že OSN v prosinci 2015 konstatovala, že toto sucho je největší, jaké kdy bylo v regionu zaznamenáno, a vedlo k poklesu úrody o 50 až 90 %; vzhledem k tomu, že Eritrea se tak dostala mezi země, které budou čelit značnému problému, jak zabezpečit potraviny pro své obyvatelstvo;

O.

vzhledem k tomu, že v naprostém rozporu s realitou, jíž sucho je, eritrejský prezident rozptyluje obavy z potravinové krize a tvrdí, že „navzdory snížené zemědělské produkci země nebude čelit žádné krizi“;

P.

vzhledem k tomu, že EU je pro Eritreu významným dárcem z hlediska rozvojové pomoci a podpory;

Q.

vzhledem k tomu, že eritrejská vláda v roce 2011 jednostranně pozastavila pomoc a neuznává veřejně svoji spolupráci a partnerství s EU; vzhledem k tomu, že Eritrea neumožňuje poslancům EP navštívit Eritreu svobodně a bez jakýchkoli kontrol;

R.

vzhledem k tomu, že ztráta obživy dodává ženám a dětem odvahu ze země uprchnout; vzhledem k tomu, že v roce 2015 byli Eritrejci, kteří uprchli ze své země, čtvrtou nejpočetnější skupinou lidí riskujících nebezpečnou cestu do Evropy (po občanech Sýrie, Iráku a Afghánistánu), kteří se vydávají do rukou nelítostných převaděčů, aby absolvovali nebezpečnou plavbu přes Středozemní moře; vzhledem k tomu, že situace v Eritreji se tak přímo dotýká Evropy, neboť pokud by v této zemi byla dodržována a prosazována lidská práva a lidé by v Eritreji mohli žít bez obav, mohli by se do své vlasti vrátit;

S.

vzhledem k tomu, že podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky opustilo zemi více než 400 000 Eritrejců neboli 9 % z celkového počtu obyvatel; vzhledem k tomu, že Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) odhaduje, že každý měsíc opouští zemi přibližně 5 000 eritrejských občanů, což se do značné míry připisuje přetrvávajícím případům vážného porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že v roce 2015 splňovalo 69 % eritrejských žádostí o azyl kritéria pro přiznání postavení uprchlíka, přičemž dalších 27 % žadatelů získalo doplňkovou ochranu, což dokládá závažnost pronásledování v Eritreji;

T.

vzhledem k tomu, že důvodem četných vražd a zmizení eritrejských uprchlíků, kteří se stali obětmi únosu, je obchodování s lidmi za výkupné spojené s těžkým mučením, k němuž dochází na Sinajském poloostrově, přičemž přeživším poznamenaným vážným traumatem se nedostává žádné péče ani podpory; vzhledem k tomu že přetrvává úplná beztrestnost a odpovědné osoby nejsou souzeny; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat zvláštní pozornost dětem bez doprovodu, které jsou oběťmi obchodování s lidmi, jelikož jsou ve své situaci obzvláště zranitelné, a potřebují proto zvláštní pomoc a podporu;

U.

vzhledem k tomu, že v rámci programu odvětví bezpečnosti (SSP) Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) byla dne 22. února 2016 v Addis Abebě v Etiopii oficiálně představena studijní zpráva nazvaná „Převaděčství a obchodování s lidmi na trase mezi oblastí Afrického rohu a centrálním Středomořím“;

V.

vzhledem k tomu, že Eritrea podporuje chartúmský proces (iniciativu EU a Africké unie zahájenou dne 28. listopadu 2014 s cílem řešit problematiku migrace a obchodování s lidmi), jehož součástí jsou konkrétní projekty, včetně budování kapacit soudnictví a zvyšování informovanosti;

W.

vzhledem k tomu, že EU původně uvalila sankce na Eritreu v březnu 2010 s cílem provést rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1907 (2009), a vzhledem k tomu, že tyto sankce zahrnovaly zbrojní embargo, omezení cestování a zmrazení majetku týkající se osob, které ohrožují mír a vnitrostátní usmíření;

X.

vzhledem k tomu, že EU má zvláštní zájem na tom, aby se Eritreu podařilo stabilizovat, neboť stávající situace nutí značnou část obyvatelstva k útěku a tisíce lidí přichází o život v důsledku zločineckých aktivit, včetně převádění migrantů a obchodování s lidmi;

Y.

vzhledem k tomu, že režim rozšiřuje svou totalitární kontrolou i na příslušníky eritrejské komunity v zahraničí, vymáhá od nich finanční prostředky prostřednictvím 2 % daně z příjmu krajanů, tajně je sleduje a útočí na jejich rodinné příslušníky, kteří zůstali v Eritreji, pod záminkou údajného protiprávního jednání; vzhledem k tomu, že dne 28. ledna 2016 eritrejský ministr pro vnitrostátní rozvoj a vedoucí delegace EU podepsali národní orientační program v rámci 11. Evropského rozvojového fondu (ERF) v Asmaře, který má hodnotu 200 milionů EUR na příštích pět let; vzhledem k tomu, že opatření by se měla zaměřovat zejména na energii z obnovitelných zdrojů a správu a řízení veřejných finančních prostředků v odvětví energetiky;

Z.

vzhledem k tomu, že dne 13. listopadu 2015 parlamentní Výbor pro rozvoj požádal Komisi a ESVČ, aby zohlednily závěry zaslané Výboru Evropského rozvojového fondu k návrhu národního orientačního programu pro Eritreu, které zmiňují rozsah a závažnost porušování lidských práv ze strany eritrejského režimu, nedostatečnou spolehlivost tohoto režimu jako partnera v oblasti rozvojové spolupráce, všudypřítomnou korupci a prakticky úplnou absenci transparentnosti při řízení veřejných finančních prostředků v zemi a riziko zneužití prostředků ERF na řízení migrace; vzhledem k tomu, že Výbor pro rozvoj vyzval Výbor Evropského rozvojového fondu, aby nepřijímal národní orientační program až do jeho dalšího projednání; vzhledem k tomu, že postoj Parlamentu nebyl zohledněn;

AA.

vzhledem k tomu, že strana PFDJ zavedla kontrolu uprchlických komunit a komunit žijících v diaspoře a dohled nad nimi, a to prostřednictvím svých velvyslanectví, která se podílejí na vymáhání daní a „dobrovolných“ příspěvků od diaspory výměnou za takové služby, jako je vydávání dokladů totožnosti, pasů, rodných listů a základních dokumentů, na nichž mohou být uprchlíci závislí; vzhledem k tomu, že tyto postupy jsou v rozporu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích; vzhledem k tomu, že vedoucí činitelé mládežnické organizace strany PFDJ v Nizozemsku zahájili s podporou politického vedení v Asmaře právní kroky proti nizozemským akademickým pracovníkům, sdělovacím prostředkům a vládním orgánům, pravděpodobně s cílem umlčet kritiky režimu; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji také čelí hrozbám;

1.

s velkým znepokojením bere na vědomí katastrofální situací v oblasti lidských práv a naprostou absenci právního státu a svobody sdělovacích prostředků v Eritreji;

2.

zdůrazňuje, že je třeba se přednostně zaměřit na řešení nedostatečné spravedlnosti a demokratické správy a na obnovu právního státu, a to prostřednictvím ukončení diktátorské vlády využívající strachu ze svévolného věznění a detence v izolaci, mučení a dalších porušování lidských práv, z nichž některá představují zločiny proti lidskosti;

3.

apeluje na eritrejskou vládu, aby ukončila systém neomezeně dlouhé vojenské služby a propustila do civilu odvedence, kteří splnili 18měsíční povinnou vojenskou službu, a aby fakticky skončila se zapojováním odvedenců do nucených prací po uplynutí této lhůty, zajistila možnost odpírání vojenské služby z důvodů svědomí a ukončila praxi, kdy všichni studenti tráví poslední ročník školní docházky ve vojenském výcvikovém táboře; vyzývá eritrejskou vládu, aby zajistila, že nikdo nebude absolvovat vojenský výcvik před dosažením 18 let věku a že nebudou odváděni žádní občané, kteří přesáhli běžný věk pro odvod; konstatuje, že eritrejské orgány v únoru 2016 připomněly, že dohoda s EU nepovede k žádné reformě eritrejské politiky v oblasti vojenské služby;

4.

je přesvědčen, že Výbor ERF měl vzít v úvahu doporučení Výboru pro rozvoj nepřijímat národní orientační program a zahájit další diskusi; domnívá se, že rozhodnutí přijmout národní orientační program pro Eritreu navzdory odporu Parlamentu ukazuje na demokratický deficit a vážně oslabuje úlohu Parlamentu při zajišťování účinného provádění rozvojových cílů EU; požaduje v této souvislosti, aby Parlamentu byly uděleny kontrolní pravomoci nad ERF prostřednictvím závazné interinstitucionální dohody podle článku 295 Smlouvy o fungování Evropské unie; zdůrazňuje, že závěry Výboru pro rozvoj ohledně návrhu programových dokumentů by Komise měla automaticky zasílat stálému zastoupení členských států;

5.

bere na vědomí skutečnost, že v průběhu následujících pěti let bylo na národní orientační program v rámci 11. evropského rozvojového fondu přiděleno 200 milionů EUR s cílem podpořit snížení chudoby a společenský a hospodářský rozvoj, řešit hlavní hospodářské a politické příčiny migrace a financovat projekty týkající se obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a správy ekonomických záležitostí; připomíná, že tato položka doplňuje jiné oblasti spolupráce, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR);

6.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že přidělené finanční prostředky nebude využívat eritrejská vláda, nýbrž že budou určeny výhradně na potřeby eritrejských občanů v oblasti rozvoje, demokracie, lidských práv, řádné správy a bezpečnosti a svobody projevu, tisku a shromažďování; naléhavě vyzývá EU, aby zajistila podmíněnost nedávno odsouhlasené pomoci a aby rovněž zajistila, že národní orientační program podpoří Eritreu při provádění důležitého posunu v energetické politice s cílem zajistit přístupnost energie pro všechny, zejména ve venkovských oblastech, které jsou v současnosti stále bez elektřiny; dále se domnívá, že správní prvek národního orientačního programu by měl být silně zaměřen na provádění doporučení všeobecného pravidelného přezkumu v oblasti lidských práv vedeného OSN;

7.

připomíná, že nezletilá osoba bez doprovodu je především dítětem, které může být v nebezpečí, a že vůdčí zásadou ve vztahu členských států a EU k nezletilým osobám bez doprovodu musí být nikoli imigrační politika, nýbrž ochrana dětí, a tím pádem dodržování klíčové zásady nejlepšího zájmu dítěte; připomíná, že každá osoba mladší 18 let musí být bez výjimky považována za dítě, tedy za nezletilou osobu; zdůrazňuje, že nezletilé osoby bez doprovodu, a zejména dívky, jsou dvakrát náchylnější k problémům a obtížím než ostatní nezletilí;

8.

vyzývá mezinárodní společenství a rozvojové partnery Eritreje, aby v této situaci zasáhli a vyvinuli tlak na eritrejskou vládu, aby zahraniční pomoc mohla podpořit zranitelné komunity dříve, než se krize ještě zhorší; naléhavě vyzývá EU, aby přijala urychlená a účinná opatření na pomoc eritrejským občanům při posilování jejich odolnosti vůči jevu El Niño s cílem zabezpečit jim dostatek potravin, přístup k vodě a hygieně;

9.

je i nadále hluboce znepokojen stavem lidských práv v této zemi; opakovaně vyzývá eritrejské orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily poslance, novináře (včetně švédského občana Dawita Isaaka, o kterém není od roku 2005 nic známo), politické vězně a vězně svědomí;

10.

vyzývá Komisi, aby od eritrejské vlády požadovala jasné záruky, že zavede demokratické reformy a zajistí dodržování lidských práv, včetně provádění doporučení z 18. zasedání pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum, která přijala dne 7. února 2014; vyzývá vládu, aby Organizaci spojených národů a nezávislým odborníkům Africké unie, včetně zvláštního zpravodaje OSN, umožnila přístup do země a aby vyšetřovací komisi pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji umožnila plně vykonávat její mandát a spolupracovala s ní, také pokud jde o otázky veřejných financí;

11.

připomíná, že svoboda náboženského vyznání je základním právem, a důrazně odsuzuje jakékoli násilí či diskriminaci na základě náboženského vyznání;

12.

vítá opatření přijatá eritrejskou vládou za účelem boje proti mrzačení ženských pohlavních orgánů; vyzývá vládu, aby obecně zlepšila podporu a ochranu práv žen, včetně přijetí dalších opatření v oblasti boje se škodlivou praxí, jako jsou sňatky dětí či předčasné a nucené sňatky, a aby ukončila beztrestnost v případech sexuálního násilí; vyzývá eritrejskou vládu, aby respektovala domácnosti vedené samotnými ženami a zajistila jejich podporu a ochranu;

13.

odsuzuje skutečnost, že eritrejská vláda uplatňuje „daň z diaspory“, kterou vybírá pomocí vydírání a dalších nezákonných prostředků od Eritrejců pobývajících mimo Eritreu a používá ji v rozporu s rezolucemi OSN na financování ozbrojených skupin v sousedních zemích, čímž destabilizuje region; naléhavě vyzývá vládu, aby přestala uplatňovat politiku viny na základě příbuzenství, která se zaměřuje na rodinné příslušníky osob, jež se vyhýbají vojenské službě, chtějí z Eritreje uprchnout nebo neplatí 2 % daň z příjmu uvalenou eritrejskou vládou na Eritrejce žijící v zahraničí;

14.

žádá Eritreu, aby podepsala, ratifikovala a bezodkladně uzákonila Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a aby v plném rozsahu dodržovala své závazky vyplývající z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Africké charty lidských práv a práv národů, přičemž oba tyto dokumenty zakazují mučení; se znepokojením konstatuje, že veřejné i soukromé subjekty, včetně obchodních společností, jsou výrazně omezovány vládní kontrolou; konstatuje, že neexistence jakékoliv správy veřejných financí, včetně neexistence vnitrostátního rozpočtu, znemožňuje jakoukoliv rozpočtovou kontrolu, a že zastupitelnost finančních zdrojů může z důvodu vládních kontrol centrální banky podporovat nákupy vojenského určení, a přispívat tak k terorismu a destabilizaci regionu;

15.

naléhavě vyzývá všechny mezinárodní společnosti, které v Eritreji investují, aby tak činily za plného dodržování lidských práv a nepůsobily žádné škody;

16.

naléhavě vybízí členské státy EU, aby prošetřily úlohu politické strany PFDJ a jejích různých frakcí, včetně mládežnické, a aby zakázaly veškeré formy spolků a činností, které přímo podporují výkon kontroly a dohledu v Evropě, podrývají demokratické zásady a právní stát a vytvářejí vzorce zastrašování a vydírání; naléhavě žádá členské státy, aby se zasadily o ukončení tzv. daně z diaspory a aby prošetřily finanční transakce související s jakýmikoliv dalšími „příspěvky“, které vybírají spolky spojené s eritrejskou vládou v zahraničí, a aby plně chránily právo na azyl všech eritrejských uprchlíků v Evropě;

17.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, Radě Africké unie, Východoafrickému společenství, generálnímu tajemníkovi OSN, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a eritrejským orgánům.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/64

—

s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie na straně druhé (1),

—