17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/1

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/2

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/2

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/3

1)

Musí být ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice 2003/88/ES (1) ve spojení s ustanovením článku 2 směrnice 89/391/EHS (2) vykládána v tom smyslu, že vylučují z působnosti této směrnice takovou činnost, jako je činnost pěstounů, kterou vykonávají odvolatelé?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být článek 17 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že taková činnost, jako je činnost pěstounů, vykonávaná odvolateli, může být předmětem odchylky od ustanovení článku 5 směrnice na základě odstavce 1, odst. 3 písm. b) a c) nebo odst. 4 písm. b) [článku 17]?

3)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, musí být čl. 17 odst. 1 nebo popřípadě čl. 17 odst. 3 nebo 4 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že taková odchylka musí být výslovná, nebo může být i implicitní v důsledku přijetí zvláštního právního předpisu, který stanoví jiná pravidla organizace pracovní doby pro určitou profesní činnost; v případě, že tato odchylka nemusí být výslovná, jaké jsou minimální podmínky, aby bylo možné mít za to, že vnitrostátní právní předpisy zavádí odchylku a může být taková odchylka vyjádřena způsobem vyplývajícím z ustanovení zákona č. 272/2004?

4)

V případě záporné odpovědi na otázky 1, 2 nebo 3, musí být čl. 2 bod 1 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že doba, kterou pěstoun tráví s dítěte svěřeným do péče ve svém domě nebo jiném místě, které zvolí, představuje pracovní dobu, přestože nevykonává žádnou z činností stanovenou v individuální pracovní smlouvě?

5)

V případě záporné odpovědi na otázky 1, 2 nebo 3, musí být článek 5 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou ustanovení článku 122 zákona č. 272/2004; a v případě odpovědi ve smyslu použitelnosti čl. 17 odst. 3 písm. b) a c), nebo odst. 4 písm. b) směrnice, musí být tento článek vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním předpisům?

6)

V případě záporné odpovědi na otázku 1, a případně kladné odpovědi na otázku 4, lze čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88/ES vykládat v tom smyslu, že nicméně nebrání poskytnutí vyrovnání rovnajícího se náhradě, na kterou by měl pracovník nárok během dovolené za kalendářní rok, vzhledem k tomu, že povaha činnosti vykonávané pěstouny jim brání, aby čerpali tuto dovolenou, nebo třebaže je dovolená formálně poskytnuta, pracovník ve skutečnosti pokračuje ve vykonávání stejné činnosti, pokud v dotčené době není povoleno odloučení od dítěte v péči? V případě kladné odpovědi, je pro vznik nároku na náhradu nezbytné, aby pracovník požádal o souhlas s odloučením od dítěte a zaměstnavatel tento souhlas neudělil?

7)

V případě záporné odpovědi na otázku 1, kladné odpovědi na otázku 4 a záporné odpovědi na otázku 6, brání čl. 7 odst. 1 směrnice takovému ustanovení, jako je ustanovení čl. 122 odst. 3 písm. d) zákona č. 272/2004 v situaci, kdy tento zákon ponechává na zaměstnavateli možnost rozhodnout dle svého uvážení, zda povolí odloučení od dítěte během dovolené a v případě kladné odpovědi, představuje nemožnost čerpat fakticky dovolenou, v důsledku použití tohoto ustanovení zákona, porušení unijního práva, které splňuje podmínky pro vznik nároku pracovníka na náhradu škody? V případě kladné odpovědi, musí být tato náhrada zaplacena státem za porušení článku 7 směrnice nebo veřejným orgánem, v postavení zaměstnavatele, který nezajistil odloučení od dítěte v péči v době dovolené? V takové situaci, je pro vznik nároku na náhradu nezbytné, aby pracovník požádal o souhlas s odloučením od dítěte a zaměstnavatel tento souhlas neudělil?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/4

1)

Je se článkem 14 směrnice 2008/95/ES (1) slučitelné, pokud neplatnost nebo zrušení národní ochranné známky, která tvoří základ pro uplatnění seniority ochranné známky Unie a které se majitel vzdal nebo která zanikla, lze dodatečně prohlásit pouze tehdy, pokud jsou podmínky pro neplatnost nebo zrušení splněny nejen v okamžiku, kdy se majitel ochranné známky vzdal nebo kdy ochranná známka zanikla, nýbrž rovněž v okamžiku soudního rozhodnutí o tomto prohlášení?

2)

V případě kladné odpovědi na otázku 1:

Má uplatnění seniority podle čl. 34 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 (2) takový účinek, že národní ochranná známka zaniká a nelze ji již užívat k zachování práv, která jsou s ní spojena, nebo zůstává národní ochranná známka zachována na základě unijního práva, i když již neexistuje v rejstříku dotčeného členského státu, s tím důsledkem, že může a musí být nadále užívána tak, aby práva s ní spojená byla zachována?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/5

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/5

—

konstatoval, že vnitrostátní systém mobilního placení, který byl v Maďarsku zavedena a ponechán v platnosti a jenž je upraven zákonem č. CC z roku 2011 a jeho prováděcím nařízením č. 356/2012 ze dne 13. prosince 2012, a který zavádí monopol tím, že přiznává Nemzeti Mobilfizetési Zrt. výlučná práva a brání vstupu na velkoobchodní trh mobilního placení, na němž dříve existovala hospodářská soutěž, jehož zavedení nebylo kromě toho nutné ani přiměřené, je v rozporu s:

—

uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/6

1)

Je v rozporu s články 6 a 7 směrnice 93/13/EHS (1) o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách judikatura (plynoucí z rozsudku Tribunal Supremo ze dne 18. února 2016), podle které navzdory zneužívající povaze ustanovení o předčasném splacení a navzdory tomu, že jde o ustanovení, na kterém se zakládá exekuční titul, nelze zastavit řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, protože jeho pokračování je pro spotřebitele výhodnější, neboť v případě výkonu rozsudku vydaného v určovacím řízení na základě článku 1124 Código civil (občanský zákoník) by spotřebitel nemohl těžit z procesních výhod vlastních řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, přičemž tato judikatura nezohledňuje ustálenou judikaturu téhož soudu, podle které se článek 1124 CC (týkající se smluv, které zakládají vzájemné povinnosti) nevztahuje na smlouvu o úvěru, která je reálná a jednostranná a završená až splacením peněz a která proto zakládá povinnosti pouze pro dlužníka a nikoli pro věřitele), z čehož plyne, že pokud by se postupovalo podle judikatury TS v určovacím řízení, mohl by spotřebitel dosáhnout vydání rozhodnutí, kterým se zamítá návrh na zrušení smlouvy a návrh na náhradu škody, a nebylo by možné tvrdit, že pokračování řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou je pro spotřebitele méně výhodné?

2)

Je v případě, že se článek 1124 CC vztahuje na smlouvy o úvěru, v rozporu s články 6 a 7 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách judikatura, jako je uvedená judikatura, která při posouzení, zda je pro spotřebitele výhodnější pokračování řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, nebo zda spotřebiteli způsobí větší újmu určovací řízení podle 1124 CC nezohledňuje, že v případě určovacího řízení může dojít k odmítnutí návrhu na vypovězení smlouvy a návrhu na náhradu škody, pokud soud uplatní ustanovení samotného článku 1124 CC, podle kterého „[s]oud rozhodne o požadovaném zrušení, pokud neexistují opodstatněné důvody, které ho opravňují ke stanovení lhůty“, s ohledem na to, že právě v kontextu půjček a hypotečních úvěrů na koupi nemovitosti s dlouhou splatností (20 či 30 roků) je relativně pravděpodobné, že soudy uplatní tento důvod pro zamítnutí, zejména když skutečné nesplnění platební povinnosti nebylo příliš závažné?

3)

Je v případě konstatování, že pro spotřebitele je výhodnější pokračovat v řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou s účinky předčasného splacení, v rozporu s články 6 a 7 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách judikatura, jako je výše uvedená judikatura, která dodatečně uplatňuje právní předpis (čl. 693 odst. 2 LEC) navzdory tomu, že smlouva může nadále existovat bez ustanovení o předčasném splacení, a která uvedenému čl. 693 odst. 2 LEC připisuje účinky navzdory tomu, že není splněn jeho základní předpoklad: existence platného a účinného smluvního ujednání o předčasné splatnosti, přičemž právě toto ustanovení bylo prohlášeno za zneužívající, neplatné a neúčinné?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/7

1)

Musí být směrnice 1999/5/ES (1) vykládána v tom smyslu, že se výrobce, který použije postup podle druhého pododstavce přílohy III a pokud existují harmonizované normy, které definují sérii základních radiotechnických zkoušek, které mají být provedeny, musí obrátit na oznámený subjekt a připojit označení CE (osvědčující shodu se základními požadavky uvedenými v této směrnici) s identifikačním číslem oznámeného subjektu?

2)

V případě kladné odpovědi na předcházející otázku (1), musí výrobce – poté co využil postupu podle druhého pododstavce přílohy III, při existenci harmonizovaných norem, které definují sérii základní radiotechnických zkoušek, které mají být provedeny, a vyzval z vlastní vůle oznámený subjekt, přičemž ho požádal, aby potvrdil seznam výše uvedených zkoušek – připojit označení CE osvědčující shodu se základními požadavky uvedenými ve směrnici 1999/5/ES s identifikačním číslem oznámeného subjektu?

3)

V případě kladné odpovědi na předcházející otázku (2), musí výrobce – poté co využil postupu podle druhého pododstavce přílohy III, při existenci harmonizovaných norem, které definují sérii základní radiotechnických zkoušek, které mají být provedeny, a následně vyzval z vlastní vůle oznámený subjekt, přičemž ho požádal, aby potvrdil seznam výše uvedených zkoušek, a z vlastní vůle připojil k výrobku identifikační číslo oznámeného subjektu – identifikační číslo tohoto subjektu uvést i na výrobku a jeho obalu?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/8

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/9

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/10

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/10

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/11

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/12

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/12

—

v plném rozsahu zrušil usnesení Tribunálu ze dne 28. února 2017, kterým Tribunál odmítl žalobu z důvodu nedostatku své pravomoci k rozhodnutí o žalobě;

—

vydal konečné rozhodnutí ve věci, která je předmětem tohoto kasačního opravného prostředku, a konstatoval, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud prohlásil, že nemá pravomoc ve věci rozhodnout, a uložil žalované ve věci T-192/16 náhradu nákladů navrhovatele vynaložených v souvislosti s řízením před Tribunálem a řízením o tomto kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem Evropské unie;

—

vrátil věc Tribunálu, aby posoudil otázky, jež vyvstaly v tomto řízení, s tím, že by měl prohlásit, že má pravomoc v dané věci rozhodnout.

1.

Neuvedení odůvodnění;

2.

Neprovedení řádného zohlednění toho, zda byla napadená dohoda ve skutečnosti rozhodnutím žalované;

3.

Nezohlednění relevantních skutkových okolností;

4.

Nezohlednění předložených důkazů;

5.

Neprovedení úplného prozkoumání a zhodnocení podstatných otázek;

6.

Neprovedení dalšího relevantního zkoumání;

7.

Rozhodnutí bez dostatečných informací;

8.

Nezohlednění zásad zakotvených Soudním dvorem ve věci C-294/83.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/13

—

zrušil v plném rozsahu usnesení Tribunálu ze dne 28. února 2017, kterým Tribunál rozhodl, že se žaloba odmítá pro nedostatek pravomoci Tribunálu k rozhodnutí o žalobě;

—

vydal konečné rozhodnutí o předmětu tohoto kasačního opravného prostředku, rozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že nemá pravomoc k rozhodnutí o žalobě a uložil žalované ve věci T-193/16 náhradu nákladů žalobce v řízení před Tribunálem a v rámci tohoto kasačního opravného prostředku;

—

vrátil otázky vyvstalé v tomto řízení Tribunálu, aby o nich rozhodl, s pokynem, že je povinen rozhodnout, že má pravomoc k rozhodnutí o žalobě.

1.

Nedostatek odůvodnění;

2.

Nedostatek řádného posouzení otázky, zda sporná dohoda byla ve skutečnosti rozhodnutím žalované;

3.

Ponechání bez povšimnutí relevantních skutkových otázek;

4.

Nezhodnocení předložených důkazů;

5.

Nedostatek uceleného přezkumu a posouzení zásadních otázek;

6.

Neprovedení dalšího relevantního zkoumání;

7.

Rozhodnutí bez disponování dostatečnými informacemi;

8.

Porušení zásad vytyčených Soudním dvorem ve věci C-294/83.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/14

—

zrušil v plném rozsahu usnesení Tribunálu ze dne 28. února 2017, jímž Tribunál rozhodl o odmítnutí žaloby z důvodu nedostatku pravomoci tuto věc projednat a rozhodnout;

—

vydal konečné rozhodnutí ve věci, která je předmětem tohoto kasačního opravného prostředku, a rozhodl, že Tribunál neprávem odmítl svou pravomoc, a aby uložil žalované ve věci T-257/16 náhradu nákladů řízení vzniklých navrhovateli v řízení před Tribunálem a Soudním dvorem EU o tomto kasačním opravném prostředku;

—

vrátil Tribunálu věc zpět k rozhodnutí s pokynem, aby přijal svou pravomoc.

1.

Neuvedení důvodů;

2.

Opominutí řádně posoudit, zda sporná dohoda byla ve skutečnosti rozhodnutím odpůrkyně;

3.

Nezohlednění relevantních skutkových otázek;

4.

Neposouzení důkazů, jež byly Tribunálu předloženy;

5.

Opominutí prošetřit a posoudit věcné otázky;

6.

Neprovedení dalších relevantních šetření;

7.

Učinění rozhodnutí bez využití dostatečných informací;

8.

Nezohlednění zásad judikovaných Soudním dvorem ve věci C-294/83.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/15

1)

Je pro účely zásady rovnocennosti mezi zaměstnanci na dobu určitou a zaměstnanci na dobu neurčitou třeba za „srovnatelné situace“ považovat ukončení pracovní smlouvy pro „objektivní okolnosti“ podle čl. 49 odst. 1 písm. c) ET a ukončení z „objektivních důvodů“ podle článku 52 ET, a představuje tudíž rozdílné odstupné v jednom a druhém případě nerovné zacházení mezi zaměstnanci na dobu určitou a zaměstnanci na dobu neurčitou, které zakazuje směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (1)?

2)

Pokud tomu tak je, je třeba mít za to, že cíle sociální politiky, které odůvodňují zavedení smlouvy o výpomoci jako druhu smlouvy, rovněž podle ustanovení 4 bodu 1 výše uvedené rámcové dohody odůvodňují rozdíl v zacházení při poskytnutí méně výhodného odstupného při ukončení pracovního poměru, když zaměstnavatel svobodně zvolí, že taková smlouva o výpomoci bude uzavřena na dobu určitou?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/15

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 17. února 2017 ve spojených věcech T-14/14 a T-87/14;

—

rozhodl spor předložený Tribunálu a konkrétně:

—

uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.

1.

První důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že opatření z října 2013 mají platný právní základ.

2.

Druhý důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že opatření z října 2013 neporušují zásady překážky věci pravomocně rozsouzené, právní jistoty, legitimního očekávání a ne bis in idem, nebo právo na účinný procesní prostředek.

3.

Třetí důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že další účastnice řízení přijetím opatření z října 2013 nezneužila svých pravomocí.

4.

Čtvrtý důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že další účastnice řízení neporušila právo navrhovatelek na obhajobu.

5.

Pátý důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že opatření z října 2013 nepředstavují neodůvodněný a nepřiměřený zásah do základních práv navrhovatelek.

1.

První důvod, vycházející z toho, že Tribunál pochybil, když nekonstatoval, že další účastnice řízení se dopustila řady zjevně nesprávných posouzení, když dospěla k závěru, že kritéria pro zařazení na seznam stanovená opatřeními z listopadu 2013 byla v případě všech navrhovatelek splněna.

2.

Druhý důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že další účastnice řízení neporušila právo navrhovatelek na obhajobu, když je znovu zařadila na seznam opatření z listopadu 2013.

3.

Třetí důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že znovuzařazení navrhovatelek na seznam opatření z listopadu 2013 neporušuje zásady překážky věci pravomocně rozsouzené, právní jistoty, legitimního očekávání a ne bis in idem, nebo právo na účinný procesní prostředek.

4.

Čtvrtý důvod, vycházející z toho, že Tribunál nesprávně konstatoval, že opatření z listopadu 2013 nepředstavují neodůvodněný a nepřiměřený zásah do základních práv navrhovatelek.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/17

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/18

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/18

1)

Má být cíl spočívající v „zajištění toho, aby byly provozovatelům a uživatelům soustav poskytovány vhodné pobídky, jak krátkodobě, tak dlouhodobě, ke zvyšování výkonnosti soustav a k podpoře integrace trhu“, jak stanoví čl. 36 písm. f) směrnice 2009/72/ES (1), pokud jde o plnění regulačních úkolů stanovených uvedenou směrnicí ze strany regulačního orgánu, chápán a vykládán v tom smyslu, že zakazuje neposkytnutí pobídek (neuhrazení náhrady za SVZ [službu veřejného zájmu]) nebo jejich omezení?

2)

Vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 stanoví, že povinnosti SVZ musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné, a čl. 3 odst. 6 směrnice 2009/72 stanoví, že finanční náhrady pro osoby zajišťující SVZ mají být určeny nediskriminačním a transparentním způsobem, je nutné vyjasnit následující:

3)

Je členský stát, který přijal právní předpisy, jež stanoví důvody, pravidla a mechanismus omezování náhrady vyplácené poskytovatelům SVZ, povinen podle čl. 3 odst. 15 směrnice 2009/72, který ukládá členským státům oznámit Evropské komisi každé dva roky změny všech opatření přijatých za účelem plnění povinností univerzální služby a veřejné služby, oznámit Evropské komisi takové nové předpisy?

4)

Stanoví-li členský stát ve vnitrostátní právní úpravě důvody, pravidla a mechanismus omezování náhrady vyplácené poskytovatelům SVZ, je tato skutečnost v rozporu s cíli provádění směrnice 2009/72 a obecnými zásadami unijního práva (právní jistota, legitimní očekávání, proporcionalita, transparentnost a zákaz diskriminace)?

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/19

1)

„Musí být čl. 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (1) vykládán v tom smyslu, že požaduje, aby rozhodnutí, jímž se potvrzuje právo pobytu, bylo přijato a oznámeno ve lhůtě šesti měsíců, nebo že umožňuje, aby rozhodnutí bylo přijato v této lhůtě, ale oznámeno později? Může-li být výše uvedené rozhodnutí oznámeno později, v jaké lhůtě tak musí být učiněno?“

2)

„Musí být čl. 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států ve spojení s článkem 5 téže směrnice, s čl. 5 odst. 4 směrnice [Rady] 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (2) a s články 7, 20, 21 a 41 Listiny základních práv Evropské unie vykládán a používán v tom smyslu, že rozhodnutí přijaté na tomto základě musí být ve lhůtě šesti měsíců, kterou toto ustanovení stanoví, pouze přijato, aniž existuje jakákoli lhůta pro oznámení tohoto rozhodnutí a sebemenší dopad na právo pobytu v případě, že k oznámení dojde až po uplynutí této lhůty?“

3)

„Aby byla zaručena účinnost práva pobytu rodinného příslušníka občana Unie, brání zásada efektivity tomu, aby byla po zrušení rozhodnutí týkajícího se výše uvedeného práva správnímu orgánu znovu poskytnuta celá lhůta šesti měsíců, která mu byla přiznána na základě čl. 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států? Pokud bude odpověď kladná, jakou lhůtu má vnitrostátní orgán ještě k dispozici po zrušení rozhodnutí, jímž tento orgán odmítl přiznat dotčené právo?“

4)

„Jsou články 5, 10 a 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států ve spojení s články 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s články 7, 24, 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie a s článkem 21 Smlouvy o fungování Evropské unie slučitelné s vnitrostátní judikaturou a takovými vnitrostátními ustanoveními, jako jsou čl. 39/2 odst. 2 a články 40, 40a, 42 a 43 zákona ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, usazení a ukončení pobytu cizinců, jakož i čl. 52 odst. 4 královské vyhlášky ze dne 8. října 1981 o vstupu na území, pobytu, usazení a ukončení pobytu cizinců, podle nichž rozsudek, kterým Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) zrušila rozhodnutí, jímž byl odepřen pobyt na základě těchto ustanovení, nemá mít za následek pozastavení, nýbrž přerušení běhu pevné lhůty šesti měsíců stanovené článkem 10 směrnice 2004/38/ES, článkem 42 zákona ze dne 15. prosince 1980 a článkem 52 královské vyhlášky ze dne 8. října 1981?“

5)

„Stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států požadavek, aby byl z překročení lhůty šesti měsíců stanovené čl. 10 odst. 1 této směrnice vyvozen nějaký důsledek, a pokud bude odpověď kladná, o jaký důsledek se má jednat? Vyžaduje nebo umožňuje tatáž směrnice 2004/38/ES, aby důsledkem překročení této lhůty bylo automatické udělení požadované pobytové karty, aniž by bylo konstatováno, že žadatel skutečně splňuje podmínky pro požívání práva pobytu, jehož se domáhá?“

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/21

—

rozsudek zrušil;

—

vrátil věc Tribunálu a

—

rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

1)

V rozsudku je nesprávně konstatováno, že se od Komise žádalo, aby společnosti UPS poskytla před přijetím rozhodnutí konečnou verzi svého modelu cenové koncentrace.

2)

I kdyby mohl postup Komise, která společnosti UPS neposkytla před přijetím rozhodnutí konečnou verzi modelu cenové koncentrace, porušovat právo společnosti UPS na obhajobu, v rozsudku je nesprávně charakterizována důkazní povaha modelu cenové koncentrace, a je v něm tudíž nesprávně uplatněno právní kritérium pro určení toho, zda mělo být rozhodnutí zrušeno.

3)

I kdyby za těchto okolností mohlo dojít k porušení práva společnosti UPS na obhajobu, Tribunál se v rozsudku nevypořádal s tvrzeními Komise, že žalobní důvod společnosti UPS je neúčinný a tato společnost byla schopna modelu cenové koncentrace porozumět.

4)

Závěry učiněné v rozsudku v žádném případě nemohly odůvodnit zrušení rozhodnutí.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/22

1.

Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 3. září 2015 (věc R 356/2015 2) se zrušuje.

2.

EUIPO ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů řízení společnosti Alma-The Soul of Italian Wine LLLP.

3.

Společnost Miguel Torres, SA, ponese vlastní náklady řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/22

1)

Žaloba se zamítá.

2)

V. Piessevauxovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/23

1)

Žaloba se odmítá.

2)

Společnosti Piper Verlag GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/23

1)

Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/24

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Dominator International GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/25

1)

Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí EPSO vydanému dne 14. září 2009, pokud jde o otázku připuštění žalobkyně k předmětné ústní zkoušce.

2)

Žaloba se zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí EPSO vydanému dne 23. července 2009, kterým bylo potvrzeno zachování vyřazující známky 18/40 při poslední písemné zkoušce c) a odmítnuto připustit E. Cuallado Martorell k ústní zkoušce výběrového řízení.

3)

Eva Cuallado Martorell a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení související s řízením o kasačním opravném prostředku před Tribunálem.

4)

Evě Cuallado Martorell se ukládá náhrada nákladů řízení souvisejících s řízením po vrácení věci u Soudu pro veřejnou službu, jakož i s řízením před Tribunálem.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/25

1)

O žalobě není třeba rozhodnout.

2)

BSH Electrodomesticos España, SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví.

3)

DKSH International Ltd. ponese vlastní náklady řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/26

1)

Odkládá se vykonatelnost rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. března 2017, kterým bylo RW bez návrhu v zájmu služby nařízeno nastoupit dovolenou a odejít do důchodu s účinností ke dni 1. června 2017.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/27

—

zrušil čl. 1 písm. a) a v důsledku toho čl. 2 písm. a) rozhodnutí,

—

a v každém případě zrušil čl. 2 písm. a) rozhodnutí.

—

podstatně snížil pokutu uloženou žalobkyním v rámci výkonu své pravomoci v plné jurisdikci na základě článku 261 SFEU a článku 31 nařízení 1/2003.

—

zrušil rozhodnutí úředníka pro slyšení ze dne 2. října 2014, 4. března 2015, 27. března 2015, 29. července 2015 a 19. září 2016, a v důsledku toho zrušil čl. 1 písm. a) a čl. 2 písm. a) rozhodnutí,

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na přístup ke spravedlnosti a zásady kontradiktornosti.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti nestrannosti a presumpce neviny.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí neprokazuje účast žalobkyň na údajných manipulačních praktikách.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí nesprávně kvalifikuje tyto praktiky jako omezení, která jsou svým účelem protiprávní.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, jehož se měla dopustiti Komise tím, že dospěla k závěru, že veškeré praktiky představují jediné protiprávní jednání.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí neprokazuje právně dostačujícím způsobem, že žalobkyně věděly o celkovém plánu a jejich ochotu se na něm podílet.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, kterým je stiženo napadené rozhodnutí v tom, že napadené rozhodnutí kvalifikuje údajné protiprávní jednání žalobkyň jako trvající, zatímco bylo nanejvýš opakované.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, kterým je stiženo napadené rozhodnutí v tom, že praktiky obchodníků přičítá žalobkyním.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise uložila pokutu v rozporu se zásadou rovného zacházení, zásadou řádné správy, svou povinností uvést odůvodnění, právem na obhajobu a zásadou proporcionality.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že Tribunál by měl snížit výši pokuty, která je nepřiměřená ve vztahu k závažnosti a délce trvání těchto praktik.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/28

—

určil, že žalovaná porušila své smluvní a mimosmluvní závazky vůči žalobkyni;

—

určil, že vnitřní výběrové řízení z roku 2016 bylo protiprávní, a tudíž smlouva žalobkyně nebyla protiprávně obnovena;

—

rozhodl, že žalobkyni bude přiznána náhrada za ztráty způsobené protiprávním neobnovením její smlouvy ve výši 19 měsíčních hrubých platů spolu s úpravou denních příspěvků a zvýšením platu v souladu s dokumenty „Odměňování mezinárodních smluvních zaměstnanců“ a „Orientační úroveň příspěvků“;

—

uložil žalované náhradu morální újmy vzniklé žalobkyni v důsledku protiprávního jednání a rozhodnutí žalované;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 4 a 6 Standardních operačních postupů pro nové uspořádání, jež zejména vymezují zásady, úlohu a odpovědnost vedoucího úřadu pro lidské zdroje (Human Ressources Office – HRO), a článků 5 (Zásady) a 7 (Výběr), zejména čl. 7.1 písm. a) a b), čl. 7.2 písm. c), f) a k) a čl. 7.3 písm. c) Standardních operačních postupů pro nábor personálu (porušení smluvní povahy).

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7.2 písm. f) a čl. 7.3 písm. c) Standardních operačních postupů pro nábor personálu a článku 3.2 Etického kodexu žalované, smluvních zásad spravedlnosti a dobré víry (porušení smluvní povahy) a práva žalobkyně na řádnou správu podle článku 41 Listiny základních práv EU (porušení mimosmluvní povahy).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady nestrannosti a práva žalobkyně na řádnou správu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobkyně na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky (článek 31 Listiny EU), Memoranda o rozhodnutí ze dne 26. ledna 2011 (Návrh na zavedení hodnocení řidičských schopností) a požadavků stanovených ve výzvě k poskytnutí příspěvků z roku 2014, jakož i práva a řádnou správu.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky (článek 31 Listiny).

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/29

—

určil, že Evropská komise nejednala v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1386/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví ochranná a donucovací opatření v oblasti upravené předpisy Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (Úř. věst. L 318, 5.12.2007, s. 1), když požádala Portugalsko, aby jí předložilo seznam plavidel plujících pod vlajkou Portugalska oprávněných lovit v oblasti upravené předpisy NAFO pro sezónu 2017, který nezahrnuje rybářské plavidlo CALVÃO, jinak, že nepředá seznam zahrnující toto plavidlo sekretariátu NAFO.

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/29

—

rozhodl, že článek 20 nařízení č. 1/2003 se na základě článku 277 SFEU v projednávané věci nepoužije;

—

na základě článků 263 a 277 SFEU zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 1056 ze dne 9. února 2017;

—

uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z protiprávnosti rozhodnutí Evropské komise ze dne 9. února 2017, ve kterém žalobkyni nařizuje, aby se podrobila kontrole podle čl. 20 odst. 1 a 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003 L 1, s. 1) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí protiprávní v rozsahu, v němž je založeno na ustanoveních, která jsou v rozporu s Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“). Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že:

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění, jímž je stiženo napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž je nedostatečně odůvodněno v rozporu s požadavky čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003. Žalobkyně má totiž za to, že v napadeném rozhodnutí není nikde vysvětleno, jak je dotčena případným porušením, a není v něm ani přesně uvedeno dotyčné období, během kterého mělo údajně dojít k porušení práva hospodářské soutěže. Toto porušení povinnosti uvést odůvodnění má tím závažnější důsledky, že napadené rozhodnutí nezahrnuje písemnosti, z nichž vychází.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z protiprávnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž jej Komise přijala, aniž měla k dispozici dostatečně závažné nepřímé důkazy umožňující nabýt podezření, že byla porušena pravidla hospodářské soutěže, a tedy odůvodnit kontrolu v prostorách žalobkyně.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z protiprávnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nerespektuje základní právo na nedotknutelnost obydlí, jež je stanoveno v článku 7 Listiny a článku 8 EÚLP, a to z důvodu nepřiměřené povahy kontroly, kterou nařizuje, a neexistence dostatečné záruky proti zneužití.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/30

—

přijal organizační procesní opatření, kterým Komisi uloží povinnost upřesnit domněnky a předložit nepřímé důkazy, kterými disponovala k odůvodnění předmětu a účelu rozhodnutí AT.40466 – Tute 1 a AT.40467 – Tute 2;

—

vyhověl námitce protiprávnosti čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003, protože tento článek nestanoví v souvislosti s podmínkami výkonu rozhodnutí o kontrole žádný účinný prostředek právní ochrany, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 a články 8 a 13 EÚLP, jakož i články 7 a 47 Listiny;

—

zrušil rozhodnutí AT.40466 – Tute 1 a AT.40467 – Tute 2 ze dne 21. února 2017, kterými byly společnosti Les Mousquetaires S.A.S. i všem jejím dceřiným společnostem nařízeno podřídit se kontrole podle čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002;

—

zcela podpůrně, zrušil rozhodnutí AT.40466 – Tute 1 a AT.40467 – Tute 2 stejného znění, přijatá vůči společnosti ITM Entreprises S.A.S. dne 9. února 2017 a která nebyla jeho adresátům doručena;

—

zrušil rozhodnutí Komise zajistit a zkopírovat data uložená v zařízeních výpočetní techniky a v úložných zařízeních obsahujících údaje týkající se soukromého života uživatelů a nevyhovět žádosti žalobkyň o vrácení dotčených údajů;

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení základních práv, práva na nedotknutelnost obydlí a práva na účinnou soudní ochranu, neboť v souvislosti s podmínkami výkonu rozhodnutí o kontrole neexistuje účinná soudní ochrana.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 a základních práv, neboť rozhodnutí o kontrole jsou odůvodněna nedostatečně, takže žalobkyním byla odepřena základní záruka, kterou je v této souvislosti nutné ctít. Konkrétně není v rozhodnutích dostatečně vymezen předmět a účel kontrol a nejsou v něm upřesněny domněnky a nepřímé důkazy shromážděné Komisí.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 20 odst. 3 a 4 a článku 21 nařízení č. 1/2003 a z porušení základních práv, neboť žalobkyním byly odepřeny další základní záruky. Konkrétně nejsou rozhodnutí o kontrole časově omezená, mohla být provedena bez řádného doručení a bez dodržení práva na právní pomoc, práva nevypovídat i práva na respektování soukromého života žalobkyň a s ohledem na neustálé připomínání sankcí za případné obstrukce neposkytla žalobkyním příležitost k účinnému uplatnění námitek.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady proporcionality spočívajících ve způsobu, jakým Komise rozhodla o vhodnosti, době trvání a rozsahu kontrol.

5.

Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení základních práv, k němuž mělo dojít přijetím rozhodnutí nezajistit přiměřenou ochranu určitým dokumentům obsahujícím osobní údaje, pro které žalobkyně žádaly ochranu podle unijního práva.

6.

Šestý žalobní důvod, ve kterém žalobkyně podpůrně navrhují zrušení rozhodnutí o kontrole ze dne 9. února 2017 na základě týchž žalobních důvodů.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/31

—

uložil žalované zaplatit CSJU částku 101 370,94 eur v souvislosti s grantovou dohodou pro partnery č. 632462 „EASIER-Experimental Acoustic Subsonic wind tunnel Investigation of the advanced geared turbofan Regional aircraft integrating HLD innovative low-noise design“, navýšenou o úroky z prodlení ve výši 524,91 eur vypočítané v sazbě 3,5 % za období od 7. února 2017 do 1. dubna 2017,

—

uložil žalované zaplatit částku ve výši 9,72 eur denně ve formě úroků od 2. dubna 2017 do data úplného splacení dluhu a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/32

—

uložil žalované zaplatit CSJU částku ve výši 433 485,93 eur v souvislosti s grantovou dohodou pro partnery č. 325954 „ESICAPIA – Experimental Subsonic Investigation of a Complete Aircraft Propulsion system Installation and Architecture power plant optimization“ navýšenou o úroky z prodlení ve výši 2 244,63 eur vypočítané v sazbě 3,5 % za období od 7. února 2017 do 1. dubna 2017,

—

uložil žalované zaplatit částku ve výši 41,57 eur denně ve formě úroků od 2. dubna 2017 do data úplného splacení dluhu a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/33

—

uložil žalované zaplatit CSJU částku ve výši 625 793,42 eur v souvislosti s grantovou dohodou pro partnery č. 620108 „LOSITA – LOw Subsonic Investigation of a large complete Turboprop Aircraft“ navýšenou o úroky z prodlení ve výši 3 240,41 eur vypočítané v sazbě 3,5 % za období od 7. února 2017 do 1. dubna 2017,

—

uložil žalované zaplatit částku ve výši 60,01 eur denně ve formě úroků od 2. dubna 2017 do data úplného splacení dluhu a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/34

—

uložil žalované zaplatit CSJU částku 189 128,26 eur v souvislosti s grantovou dohodou pro partnery č. 632456 „WITTINESS-WindTunnel Tests on an Innovative regional A/C for Noise assessment“, navýšenou o úroky z prodlení ve výši 979,32 eur vypočítané v sazbě 3,5 % za období od 7. února 2017 do 1. dubna 2017;

—

uložil žalované zaplatit částku ve výši 18,14 eur denně ve formě úroků od 2. dubna 2017 do data úplného splacení dluhu a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/35

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení článku 4 nařízení 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 207/2009;

—

porušení článku 20 Listiny základních práv Evropské unie;

—

porušení čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/35

—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

a z toho důvodu, aby:

1.

První žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti vznesené proti rozhodnutí ze dne 13. července 2016 z toho důvodu, že bylo založeno na použitelnosti čl. 2 odst. 2 třetí odrážky přílohy VII služebního řádu úředníků, který porušoval zákaz diskriminace kvůli státní příslušnosti a narození, zásadu rovnosti, právo na vzdělání, ochranu zájmů dítěte, zásadu proporcionality a legitimity jakýmkoliv odchýlením od práv zakotveným v Listině.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení a porušení zásady řádné správy, jelikož rozhodnutí ze dne 13. července 2015 bylo založeno na protiprávním ustanovení služebního řádu.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/36

—

zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o žádosti, aby byla Marine Le Pen zbavena imunity 2016/2295 (IMM);

—

uložil Evropskému parlamentu, aby Marine Le Pen nahradil způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 35 000 eur;

—

uložil Evropskému parlamentu, aby Marine Le Pen zaplatil částku 5 000 eur z titulu přiznatelné náhrady nákladů řízení;

—

uložil Evropskému parlament náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 8 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie (dále jen „Protokol“). Tento žalobní důvod má čtyři části.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 9 Protokolu. Tento žalobní důvod má tři části.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy. Tento žalobní důvod má dvě části.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/37

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/381 ze dne 3. března 2017, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2017, L 58, s. 34), v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/374 ze dne 3. března 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2017, L 58, s. 1), v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Radě scházel náležitý právní základ pro napadené akty.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Rada zneužila své pravomoci.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Rada neuvedla odůvodnění.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že žalobce v rozhodné době nesplňoval stanovená kritéria pro zařazení osoby na seznam.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Rada uvedením žalobce v napadených opatřeních dopustila zjevně nesprávného posouzení. Opětovným určením žalobce navzdory tomu, že mezi „odůvodněním“ a příslušnými kritérii pro určování jednoznačně není žádný vztah, se Rada dopustila zjevného pochybení.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že došlo k porušení práva žalobce na obhajobu nebo že mu byla odepřena účinná soudní ochrana. Rada mimo jiné s žalobcem nekomunikovala vhodným způsobem před jeho opětovným určením a žalobci nebyla poskytnuta náležitá či spravedlivá možnost opravit chyby nebo předložit informace o svých osobních poměrech.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení žalobcova práva na vlastnictví podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie tím, že omezující opatření jsou mimo jiné neodůvodněným a nepřiměřeným omezením tohoto práva.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/38

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/381 ze dne 3. března 2017, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2017, L 58, s. 34), a to v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/374 ze dne 3. března 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2017, L 58, s. 1), a to v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

1.

První žalobní důvod vychází z tvrzení, že Rada neměla řádný právní základ pro napadené akty.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že se Rada dopustila zneužití pravomoci.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z tvrzení, že Rada neuvedla odůvodnění.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z tvrzení, že žalobce v rozhodném období nesplňuje uvedená kritéria pro zařazení osoby na seznam.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z tvrzení, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že zahrnula žalobce do sporných opatření. Bez ohledu na jasné oddělení „odůvodnění“ a příslušných určovacích kritérií se Rada znovuoznačením žalobce dopustila zjevně nesprávného posouzení.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z tvrzení, že bylo porušeno právo žalobce na obhajobu, respektive že mu byla odepřena účinná soudní ochrana. Rada mimo jiné věc s žalobcem před jeho znovuoznačením náležitě neprojednala a žalobci nebyla poskytnuta náležitá a spravedlivá příležitost ani k opravení chyb, ani k předložení informací týkajících se jeho osobní situace.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z tvrzení, že bylo porušeno právo žalobce na vlastnictví podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, a to mimo jiné tím, že omezující opatření představují neodůvodněné a nepřiměřené omezení tohoto práva.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/39

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v rámci tohoto řízení a v řízení před EUIPO.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/40

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/381 ze dne 3. března 2017, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 58, s. 34), a prováděcí nařízení Rady, (EU) 2017/374 ze dne 3. března 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 58, s. 1), v rozsahu, v němž tyto akty ponechávají žalobce na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že právní předpisy týkající se uvádění osob a subjektů na seznamy osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, jsou v rozporu se zásadou proporcionality, neboť umožňují uvedení na seznam pouze na základě toho, že je proti určitému subjektu vedeno trestní řízení, v důsledku čehož byly napadené akty přijaty protiprávně.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila zjevného nesprávného posouzení, neboť se při uvedení jména žalobce na seznam neopírala o dostatečný skutkový základ, za který považovala trestní řízení vedené ukrajinskými orgány proti žalobci z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění, neboť v napadených aktech Rada uvedla nedostatečné a formulářové odůvodnění, jelikož pouze převzala znění, které je uvedeno v právních předpisech týkající se uvádění osob a subjektů na seznamy osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z údajně nesprávného právního základu, neboť opatření přijatá Radou nepředstavují ve vztahu k žalobci opatření zahraniční politiky, avšak představují mezinárodní spolupráci v trestním řízení, čímž tedy byla přijata na nesprávném právním základě.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/41

—

částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpor SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) zavedených Francií ve prospěch podniků provozujících autobusovou dopravu v regionu Île-de-France v rozsahu, v němž je v jeho článku 1 prohlášeno, že regionální režim podpor byl zaveden „protiprávně“, ačkoliv se jednalo o existující režim podpor;

—

podpůrně, částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpor SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) zavedených Francií ve prospěch podniků provozujících autobusovou dopravu v regionu Île-de-France v rozsahu, v němž je v jeho článku 1 prohlášeno, že regionální režim podpor byl zaveden protiprávně, co se týče období přede dnem 25. listopadu 1998;

—

uložil Evropské komisi náhradu všech nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že předmětný regionální režim podpor nebyl prováděn protiprávně, jelikož se na něj nevztahovala povinnost předchozího oznámení. Regionální režim podpor je totiž existující režim podpor ve smyslu čl. 108 odst. 1 SFEU a ustanovení čl. 1 písm. b) a kapitoly VI nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (dále jen „nařízení 2015/1589“). Podle pravidel použitelných na existující režimy podpor platí, že jejich provádění není protiprávní, přičemž Komise případně může pouze stanovit vhodná opatření, v jejichž důsledku se tyto režimy v budoucnu změní nebo zaniknou.

2.

Druhý žalobní důvod, vznesený podpůrně, vychází z toho, že regionální režim podpor nepředstavuje existující režim podpor. Podle žalobců postupovala Komise v napadeném rozhodnutí protiprávně, pokud měla za to, že desetiletá promlčecí lhůta byla přerušena tím, že Syndicat autonome des transporteurs de voyageurs (Svaz provozovatelů osobní dopravy, dále jen „SATV“) podal v roce 2004 u vnitrostátního soudu žalobu. Článek 17 nařízení 2015/1589 totiž stanoví, že desetiletá promlčecí lhůta se přerušuje pouze opatřením přijatým Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise. Žalobci tvrdí, že podání žaloby SATV u vnitrostátního soudu není opatřením, které by přerušovalo promlčecí lhůtu ve smyslu tohoto ustanovení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/41

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 (SA.26763 – (2014/C)-), o režimu podpory poskytované Francií ve prospěch dopravních autobusových podniků v Région Île-de-France v rozsahu, v němž Komise kvalifikovala tento režim jako státní podporu a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z odmítnutí Komise kvalifikovat stávající podporu jako režim podpory regionu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z neodůvodnění napadeného rozhodnutí. Tento důvod se dělí na dvě části:

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/42

—

napadené rozhodnutí zrušil a námitku zamítl;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/43

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 63 odst. 1 ve spojení s články 58 a 59 nařízení č. 207/2009, porušení čl. 63 odst. 2 nařízení č. 207/2009, a tím i porušení zásady zaručující právo být vyslechnut.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/43

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—

uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení v případě jejího vstupu do řízení.

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/44

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—

uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení v případě jejího vstupu do řízení.

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/45

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—

v případě přistoupení další účastnice řízení vystupující v námitkovém řízení na straně žalované do řízení uložil této účastnici náhradu nákladů řízení.

—

porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/45

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—

v případě přistoupení další účastnice řízení vystupující v námitkovém řízení na straně žalované do řízení uložil této účastnici náhradu nákladů řízení.

—

porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/46

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—

pro případ, že odpůrkyně přistoupí k řízení, uložil jí náhradu nákladů řízení.

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/47

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—

pro případ, že odpůrkyně vstoupí do řízení jako další účastnice, uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/47

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/48

—

napadené rozhodnutí zrušil,

—

uložil EUIPO a další účastnici řízení před odvolacím senátem, pokud vstoupí do řízení jako vedlejší účastnice, náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 52 odst. 2, ve spojení s čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/49

—

zrušil rozhodnutí Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. února 2017 (věc R 1477/2016-4) týkající se námitkového řízení mezi společnostmi Lion’s Head Global Partners LLP a Lion Capital LLP a zamítl námitku;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/49

—

rozhodnutí orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy ze dne 19. srpna 2016 o nepřeřazení žalobce do platové třídy AD13 v rámci přeřazování za rok 2013 se zrušuje;

—

podpůrně se Komisi ukládá, aby v plném rozsahu nahradila majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou žalobci;

—

Komisi se každopádně ukládá náhrada nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/50

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/50

—

konstatoval porušení a nesprávné uplatnění čl. 43 odst. 1 nařízení č. 207/2009;

—

prohlásil za přípustné navrhované vymezení týkající se třídy 33, a to „alkoholické nápoje, zejména vína a šumivá vína, obsažená v lahvích nebo nádobách o obsahu, který je větší nebo menší než 0,375 litru“;

—

konstatoval porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

zrušil rozhodnutí vydané dne 1. března 2017 pátým odvolacím senátem EUIPO ve věci R 1518/2016-5, oznámené dne 23. března 2017;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů tohoto řízení.

—

Porušení a nesprávné uplatnění čl. 43 odst. 1 nařízení č. 207/2009;

—

porušení článku 75 nařízení č. 207/2009;

—

porušení a nesprávné uplatnění čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/51

—

uložil žalované, aby jí zaplatila částku 359 913,75 eur v souvislosti s Grantovou dohodou pro partnery č. 325940 „EULOSAM – Design and Manufacturing of Baseline Low-Speed, Low-Sweep Wind Tunnel Model“, navýšenou o úroky z prodlení ve výši 2 105,25 eur, vypočítané podle sazby 3,5 % za období od 31. ledna do 1. dubna 2017;

—

uložil žalované, aby zaplatila úroky ve výši 34.51 eur za den, a to od 2. dubna 2017 do data úplného zaplacení dluhu, a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/52

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 2. února 2017 týkající se státních podpor SA.26763 údajně poskytovaných regionem Ile-de-France ve prospěch veřejných dopravních podniků, jelikož mají za to, že režim podpor regionu Ile-de-France zavedený od roku 1984 do roku 2008 představuje nový režim podpor, který „byl zaveden bezprávně“.

—

podpůrně, zrušil rozhodnutí Komise ze dne 2. února 2017 týkající se státních podpor SA.26763 údajně poskytovaných regionem Ile-de-France ve prospěch veřejných dopravních podniků, jelikož mají za to, že jednotlivé podpory, které byly v období od května 1994 do 25. listopadu 2008 vyplaceny z režimu státních podpor regionu Ile-de-France, představují nové podpory‚ které „byly zavedeny bezprávně“.

1.

První žalobní důvod, předložený v rámci prvního bodu návrhových žádání, vycházející z porušení článku 108 SFEU, porušení čl. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „nařízení č. 2015/1589“) (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) a z porušení zásady překážky věci rozsouzené, za kterou jsou považovány rozsudky Soudního dvora Evropské unie vynesené v návaznosti na rozhodnutí o předběžné otázce.

2.

Druhý žalobní důvod, předložený v rámci druhého bodu návrhových žádání, vycházející z porušení článku 17 nařízení č. 2015/1589, jelikož Komise údajně kvalifikovala jako opatření, které přerušuje běh promlčecí lhůty, takové opatření, které pro takovou kvalifikaci nesplňovalo podmínky uvedené v tomto ustanovení.

3.

Třetí žalobní důvod, předložený v rámci druhého bodu návrhových žádání, vycházející z porušení procesních práv třetích osob, jelikož Komise měla ve svém rozhodnutí o zahájení řízení údajně za to, že promlčecí lhůta nebyla přerušena podáním žaloby ke správním soudům, ale první žádostí Komise o informace ze dne 25. listopadu 2008.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/53

—

zrušil rozhodnutí ředitele pro lidské a finanční zdroje EHSV ze dne 21. října 2002, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 2. října 2002 o uhrazení nezapočtené části jeho nároků na belgických důchod převedených do systému Společenství spolu s úroky;

—

zrušil rozhodnutí č. 360/03 A ze dne 15. prosince 2003, kterým se stanoví nároky žalobce na starobní důchod, v rozsahu, v němž vyloučilo nebo nestanovilo uhrazení dlužných částek odpovídajících jeho starobnímu důchodu vyplácených Office national des pensions du Royaume de Belgique (Národní důchodový úřad Belgického království, dále jen „ONP“) na bankovní účet EHSV s účinností od 1. ledna 2004 z důvodu převodu jeho nároků na důchod;

—

uložil EHSV, aby žalobci uhradil dlužné částky vyplácené ONP Výboru od 1. ledna 2004 na základě převodu jeho nároků na důchod spolu s úroky z prodlení o sazbě stanovené ECB pro její hlavní refinanční operace zvýšené o dva procentní body ode dne, kdy mělo dojít k tomuto uhrazení, až do úplného zaplacení;

—

uložil EHSV, aby žalobci každý měsíc hradil dlužné částky, které bude ONP na bankovní účet Výboru vyplácet v budoucnu;

—

uložil EHSV náhradu nákladů řízení.

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/53

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/54

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/54

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/54

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/55

17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/57