—

zasedající ve Windhoeku (Namibie) ve dnech 13.–15. června 2016,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii ve znění revidovaném Lisabonskou smlouvou přijatou dne 13. prosince 2007, a zejména na čl. 3 písm. b) této smlouvy,

—

s ohledem na Protokol ke Smlouvě o Evropské unii o používání zásad subsidiarity a proporcionality, a zejména na články 2 a 5 tohoto protokolu,

—

s ohledem na Protokol ke Smlouvě o Evropské unii o službách obecného zájmu, a zejména na článek 1 tohoto protokolu,

—

s ohledem na dohodu o partnerství z Cotonou mezi EU a zeměmi AKT podepsanou dne 23. června 2000 v Cotonou a revidovanou v Lucemburku dne 25. června 2005 a v Ouagadougou dne 22. června 2010, a zejména na články 1, 2, 5, 8, 9, 20, čl. 33 odst. 3 písm. f) a odst. 4 písm. d) a na čl. 5 odst. 4 přílohy IV této dohody,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2015 (2) o úloze místních orgánů v rozvojových zemích v oblasti rozvojové spolupráce,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o rozvojové spolupráci na podporu místní správy věcí veřejných, kterou schválila Rada ministrů EU dne 10. listopadu 2008,

—

s ohledem na závěry Rady EU ze dne 22. července 2013 o místních orgánech a rozvoji,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. května 2013 s názvem „Posilování místních orgánů v partnerských zemích za účelem zlepšení správy věcí veřejných a účinnějšího dosahování výsledků v oblasti rozvoje“,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 22. dubna 2009 s názvem „Místní orgány: aktéři rozvoje“,

—

s ohledem na Deklaraci o budoucnosti tichomořských zemí: budování našich místních komunit vydanou v roce 2014 v Port Moresby,

—

s ohledem na deklaraci Karibského fóra orgánů místní správy vydanou v Port of Spain,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů (3) ze dne 25. září 2015 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, a zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 16.7 „Zajistit odpovědné, inkluzivní, participační a zastupitelské rozhodování na všech úrovních“,

—

s ohledem na výstupy 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21),

—

s ohledem na rezoluci (4), kterou dne 26. září 2013 přijala Rada pro lidská práva Valného shromáždění Organizace spojených národů o místní správě a lidských právech,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN,

—

s ohledem na rozhodnutí č. 25 shromáždění Africké unie (5) ze dne 30. ledna 2007 o přeměně Celoafrické konference ministrů pro decentralizaci a místní rozvoj (All-Africa Ministerial Conference on Decentralisation and Local Development, AMCOD) na orgán Africké unie,

—

s ohledem na usnesení, které přijali ministři pro decentralizaci a místní rozvoj na 2. summitu afrických měst ve Windhoeku,

—

s ohledem na deklaraci, kterou přijali ministři pro decentralizaci a místní rozvoj na 3. summitu afrických měst ve Yaoundé,

—

s ohledem na deklaraci z Yaoundé ze dne 29. října 2005, která vyzývá vlády afrických zemí, aby „přijaly společná a koordinovaná opatření s cílem učinit decentralizaci a místní rozvoj středem politik správy věcí veřejných a rozvojových politik svých zemí“,

—

s ohledem na společnou strategii Afriky a Evropy, kterou přijaly hlavy států a předsedové vlád na druhém summitu EU–Afrika v roce 2007,

—

s ohledem na usnesení Ekonomické a sociální rady Organizace spojených národů (6) ze dne 29. ledna 2007 nazvané „Participativní správa věcí veřejných a zapojení občanů do rozvoje politik, poskytování služeb a tvorby rozpočtů“,

—

s ohledem na závěry Fóra pro správu internetu 2015 a Světového summitu o informační společnosti 2015,

—

s ohledem na Mezinárodní pokyny k decentralizaci a posilování místních orgánů, které schválil Program OSN pro lidská sídla (UN-HABITAT) dne 20. dubna 2007,

—

s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných, kterou přijala Africká unie v lednu 2007, zejména na preambuli, články 3 a 34 této charty,

—

s ohledem na Africkou chartu pro hodnoty a zásady decentralizace, místní správy a místního rozvoje, která byla přijata dne 27. června 2014,

—

s ohledem na protokol Africké charty lidských práv a práv národů o právech žen v Africe, který byl přijat dne 11. července 2003, a zejména na článek 9 tohoto protokolu,

—

s ohledem na zřízení platformy místních samospráv zemí AKT v květnu 2001 během 35. světové konference Mezinárodní unie místních samospráv, která se konala v Rio de Janeiru,

—

s ohledem na společné prohlášení AKT-EU ze dne 20. června 2014 o rozvojovém programu po roce 2015,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro politické záležitosti (AKT-EU/101967/16),

A.

vzhledem k tomu, že místní správa věcí veřejných je souborem institucí, mechanismů a procesů, jejichž prostřednictvím mohou občané vyjadřovat své zájmy a potřeby, sdělovat rozdíly a uplatňovat svá práva a povinnosti na místní úrovni;

B.

vzhledem k tomu, že decentralizace může nabývat různých forem, například dekoncentrace, kdy je správní moc přenášena z ústředního orgánu na orgány místní; delegace, kdy je odpovědnost za konkrétní vymezené funkce přidělena delegovanému orgánu; a devoluce, kdy jsou vytvořeny dvě nebo více úrovní státní správy s ústavně či zákonem přidělenými pravomocemi, funkcemi a financemi;

C.

vzhledem k tomu, že reformy veřejného sektoru, které zahrnují jak vertikální, tak horizontální decentralizaci, se uskutečňují za předpokladu rozvoje soustředěného na občany, který se zaměřuje na posilování postavení lidí ve vztahu k účasti na správě věcí veřejných a na zlepšování kvality jejich života;

D.

vzhledem k tomu, že musí být zajištěna a strukturována participativní správa na místní úrovni, aby zlepšila organizaci státu s cílem posílit kvalitu demokracie, sociální spravedlnost, hospodářský, sociální a občanský rozvoj a ochranu základních svobod a lidských práv;

E.

vzhledem k tomu, že účast veřejnosti na rozhodovacích procesech prosazuje ochranu zájmů menšin a marginalizovaných skupin a zajišťuje správnou, transparentní a odpovědnou správu věcí veřejných a udržitelný rozvoj;

F.

vzhledem k tomu, že rozvojové cíle tisíciletí upozornily na klíčovou úlohu místních orgánů v rámci boje proti chudobě a při poskytování veřejných služeb, jako jsou dodávky vody a zajištění hygieny, služby primární zdravotní péče a vzdělávání;

G.

vzhledem k tomu, že decentralizace by měla umožnit rovný přístup k veřejným úlohám a obnovu politické třídy prosazováním výkonu participativní správy ze strany žen a mladších generací;

H.

vzhledem k tomu, že decentralizace významně přispívá k zajištění rovnosti prostřednictvím spravedlivého rozdělování zdrojů málo rozvinutým a marginalizovaným oblastem a k tomu, aby lidé mohli získat příležitost rozhodovat o záležitostech, které se jich dotýkají;

I.

vzhledem k tomu, že reforma na základě decentralizace a přesun moci by měly vycházet ze zásady subsidiarity, aby zajistily lepší správu věcí veřejných, kdy jsou rozhodnutí přijímána na nejnižší možné úrovni, a vzhledem k tomu, že v rámci subsidiarity by ústřední útvary měly na místní úrovni zasahovat pouze tehdy, jestliže se prokáže nezbytnost takového zásahu a jestliže jsou schopny jednat účinněji než decentralizované útvary;

J.

vzhledem k tomu, že demokratická správa nezahrnuje pouze vlády, ale také decentralizované útvary a nestátní subjekty, které zásadním způsobem přispívají k propojení občanů a vlády a k zajištění široce založené demokratické odpovědnosti za veřejné politiky v jednotlivých zemích; vzhledem k tomu, že decentralizované útvary hrají významnou roli, pokud jde o propojení komunit a orgánů na celostátní úrovni, které umožňuje demokracii blízkou občanům na základě zapojení místních komunit a jejich demokraticky vyjádřeného postoje;

K.

vzhledem k tomu, že decentralizované útvary se v rámci svých územních obvodů a v závislosti na vnitrostátních právních předpisech těší jisté míře nezávislosti na ústředních vládních institucích, pokud jde o přijímání právních předpisů v určitých oblastech a poskytování veřejných služeb občanům na místní úrovni;

L.

vzhledem k tomu, že řádná správa věcí veřejných je charakterizována kvalitou, účinností a účelností místní správy a poskytování veřejných služeb, kvalitou místní veřejné politiky a rozhodovacích procesů, jejich schopností začleňovat, jejich transparentností a jejich odpovědností a způsobem, jakým jsou moc a autorita vykonávány na místní úrovni;

M.

vzhledem k tomu, že skutečný přenos politické moci z ústředních vládních institucí a fiskální decentralizace ve prospěch decentralizovaných útvarů přispívají k finanční autonomii těchto útvarů;

N.

vzhledem k tomu, že decentralizace nemusí uspět v situacích, kdy jsou veřejné instituce slabé a nemají dostatečnou kapacitu, což může vést k přenosu těchto neefektivních prvků na místní úroveň;

O.

vzhledem k tomu, že zásadní podmínkou účinné, transparentní a odpovědné místní správy a řádné decentralizované správy věcí veřejných je živá a aktivní občanská společnost se svobodou projevu a sdružování;

P.

vzhledem k tomu, že pokud budou na místní, regionální a celostátní úrovni chybět účinné mechanismy monitorování a dohledu, mohla by decentralizace vést ke korupci, plýtvání veřejnými prostředky a nekontrolovaným výpůjčkám, což by pak negativně ovlivnilo státní rozpočty a správu věcí veřejných;

Q.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí soustavná angažovanost a konzultace mezi ústředními vládními institucemi a decentralizovanými útvary, zejména při koncipování, navrhování a provádění projektů a programů na jedné úrovni státní správy, které může přímo či nepřímo ovlivnit funkce jiné úrovně státní správy;

R.

vzhledem k tomu, že ženy jsou v naprosté většině ve správních strukturách a politické sféře málo zastoupeny, a vzhledem k tomu, že demokracie a řádné správy věcí veřejných lze dosáhnout jen prostřednictvím rovnosti žen a mužů a jejich rovnějšího zastoupení, což musí decentralizace prosazovat;

S.

vzhledem k tomu, že Pusanské partnerství představuje rozšiřující se fórum pro nové subjekty zapojené do rozvoje, jako jsou místní a regionální aktéři;

T.

vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie (IKT) vytvářejí mnoho nových cest pro politickou účast, elektronické začlenění, transparentnost a odpovědnost v decentralizované správě věcí veřejných;

1.

naléhavě žádá státy AKT a EU, aby prosazovaly decentralizaci jako způsob zlepšování rozvoje, tvorby nového bohatství na místní a regionální úrovni, prosazování demokratického a odpovědného výkonu moci, podpory národní jednoty uznáním různorodosti, předání samosprávné pravomoci do rukou lidí s cílem posílit jejich účast na výkonu státní moci a na přijímání rozhodnutí, která je ovlivňují, uznání práv komunit řídit své vlastní záležitosti a prosazovat svůj rozvoj, ochrany a prosazování zájmů a práv menšin a marginalizovaných společenství a zajištění spravedlivého sdílení národních a místních zdrojů;

2.

je pevně přesvědčeno, že decentralizace a participativní správa na místní úrovni by měly být navrženy tak, aby maximalizovaly sociální spravedlnost a zajistily, že v rozhodovacích procesech budou účinně řešeny veškeré socioekonomické nerovnosti;

3.

zdůrazňuje, že nové pokyny obsažené ve sdělení Komise ohledně místních orgánů a uznání jejich role jakožto státních subjektů představují významný krok vpřed v rámci rozvojové agendy Evropské unie; zdůrazňuje nutnost transformovat tyto nové pokyny do faktické evropské spolupráce, zejména v rámci 11. Evropského rozvojového fondu (ERF);

4.

připomíná, že proces decentralizace přispívá ke zlepšování participativní správy prostřednictvím posilování vlastní odpovědnosti, dialogů více zúčastněných stran a více subjektů, koordinace programů a politik na nižší než celostátní úrovni;

5.

vyzývá státy AKT a EU, aby ve spolupráci se subjekty regionální integrace zemí AKT prosazovaly komplexní přístup k decentralizaci a posilovaly úlohu místních společenství, komunitních organizací a nevládních organizací při ovlivňování a monitorování procesů decentralizační reformy; vyzývá EU a státy AKT, aby k tomuto účelu zřídily mechanismy pro pravidelný dialog s organizacemi občanské společnosti;

6.

vyzývá Evropskou unii a státy AKT, aby prosazovaly decentralizovanou spolupráci jako prostředek provádění rozvojového rámce na období po roce 2015; za tím účelem žádá Komisi, aby z decentralizace učinila prioritní oblast financování v rámci svých finančních nástrojů pro vnější pomoc; vyzývá členské státy EU, aby ve svých rozvojových programech vyčlenily decentralizaci náležité místo a aby svou činnost koordinovaly s činnostmi Komise, ostatních členských států a zemí a regionálních organizací AKT;

7.

zdůrazňuje důležitou úlohu Africké unie, zejména Celoafrické konference ministrů pro decentralizaci a místní rozvoj, při rozvoji politik decentralizace;

8.

uznává, že koordinační struktury mezi místními orgány hrají zásadní roli v rámci technické a metodické podpory rozvoje místních kapacit, pokud jde o výměnu odborných znalostí, s cílem podpořit proces decentralizace a poskytování základních služeb; zastává názor, že tyto struktury představují rovněž vhodné rozhraní pro politický dialog a možnost, jak nechat místní orgány vyjádřit své postoje na všech úrovních správy;

9.

naléhavě žádá EU a státy AKT, aby přijaly opatření k posílení účasti žen, místních kultur, domorodých obyvatel a menšin, a to i prostřednictvím posilování schopnosti těchto skupin podílet se na místním a regionálním rozvojovém a investičním plánování, a podporuje zřizování místních konzultačních platforem pro proces tvorby politik;

10.

zdůrazňuje, že je nutné zabezpečit široké zapojení organizací občanské společnosti, místních orgánů a vnitrostátních orgánů pro zajištění řádné, transparentní a odpovědné správy věcí veřejných;

11.

zdůrazňuje, že účinný proces decentralizace vyžaduje reformy veřejného sektoru, například přenesení pravomocí, funkcí a zdrojů, jakož i pluralismus politických aktérů a aktivní účast občanů na participativním plánování a tvorbě rozpočtů, a to jak přímo, tak prostřednictvím jejich zástupců;

12.

naléhavě žádá příslušné orgány, aby přijaly opatření k prosazování silnější justiční správy, která by spolu se správci daně měla mít mechanismy pro boj proti korupci (dostatečné financování, mechanismy a orgány v oblasti boje proti podvodům atd.);

13.

zdůrazňuje nutnost vytvořit metody zvyšování účasti veřejnosti prostřednictvím občanského vzdělávání, které bude budovat schopnosti všech občanů týkající se jejich práv a povinností v rámci řádné správy věcí veřejných; požaduje, aby byla uzavírána ujednání o partnerství mezi místními orgány v EU a místními orgány ve státech AKT, např. pokud jde o vzdělávací a personální kapacity, poskytování technické a metodické podpory rozvoje místních kapacit a usnadňování výměny odborných znalostí; trvá na tom, že celoživotní vzdělávání, formální a neformální vzdělávání k občanství a mezikulturní dialog jsou důležité k tomu, aby občané získali nástroje pro účast na místní správě a budování živého sektoru občanské společnosti;

14.

připomíná, že je nezbytné zajistit svobodu projevu a svobodu sdělovacích prostředků, aby byla umožněna svobodná, spravedlivá a otevřená účast veřejnosti na místní veřejné správě pro všechny občany bez ohledu na jejich příslušnost ke komunitám či skupinám;

15.

žádá, aby se konaly pravidelné, transparentní, svobodné a spravedlivé volby, které budou institucionalizovat legitimní autoritu místních zastupitelských subjektů a jejich demokratickou přeměnu a zajistí lepší provádění demokracie blízké občanům;

16.

naléhavě žádá vnitrostátní orgány, aby zajistily spravedlivý převod zdrojů svého národního rozpočtu na decentralizované útvary, subjekty na nižší než regionální úrovni, města a obce; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba poskytnout větší podporu posílení kapacity pro řádnou správu veřejného majetku a finanční a rozpočtové kapacity decentralizovaných útvarů, aby mohly poskytovat vysoce kvalitní veřejné služby, zaručit rovnost příležitostí a budovat sociální soudržnost; vyzývá Komisi, aby podporovala využívání inovativních zdrojů financování pro decentralizovanou spolupráci, včetně kombinovaných úvěrů a grantů přizpůsobených specifickým potřebám decentralizovaných útvarů;

17.

poukazuje na to, že je naprosto zásadní, aby byla větší pozornost věnována využívání daňových příjmů v rozvojových zemích, a to jak na celostátní, tak na místní úrovni; vítá, že jsou postupně zřizována místní střediska finančního dohledu; domnívá se, že tato střediska si zasluhují ze strany Evropské unie významnější podporu;

18.

zdůrazňuje, že decentralizace by měla být účinným nástrojem boje proti korupci na všech úrovních, včetně korupce ze strany nadnárodních společností; naléhavě žádá EU a státy a regionální orgány AKT, aby upřednostnily identifikaci nedostatků správy věcí veřejných, které mohou způsobit, že by decentralizace vedla ke korupci včetně daňových úniků a nelegálních finančních toků, a aby přijaly účinná opatření, kterými předejdou negativním důsledkům; požaduje tudíž odpovídající podporu pro monitorovací kapacity a posílení právního státu, aby bylo možné proti těmto závažným problémům bojovat;

19.

zdůrazňuje, že je důležité prosazovat decentralizaci v zájmu řešení problémů, jako je nakládání s odpady a chudoba městských oblastí, odstraňování sociálního vyloučení, omezování nerovností, větší nezávislost občanů, boj s nerovností žen a mužů, inovativní koncepce infrastruktury, zajišťování služeb, územní plánování, snižování rizik přírodních katastrof, využívání energií atd.;

20.

vítá mobilizaci a angažovanost měst států AKT a EU v rámci přípravy konference OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III);

21.

zdůrazňuje, že změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí ohrožují snížení chudoby a představují velkou výzvu pro místní orgány, neboť mají negativní dopad v prvé řadě na místní obyvatelstvo; vyzývá EU a státy a regionální subjekty AKT, aby zajistily, že decentralizované útvary budou plně zapojeny do provádění Pařížské dohody;

22.

vyzývá státy AKT a EU, aby prosazovaly uplatňování zásady subsidiarity mezi útvary na celostátní úrovni a decentralizovanými útvary a zásady rovnosti jako účinnější metodu postupu na místní úrovni;

23.

uznává, že jednotný vzor decentralizace není vhodný pro všechny země, a požaduje respektování kultur a tradic a vlastní invence lidí;

24.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat řádnou správu na místní úrovni prosazováním zásad odpovědnosti, transparentnosti, účasti a reaktivity a zajištěním dodržování právního státu a respektování lidských práv a základních svobod;

25.

upozorňuje, že je třeba do místní správy začlenit informační a komunikační technologie, kdekoli je to možné, a uskutečňovat iniciativy na podporu počítačové gramotnosti a přístupu k technologiím a internetu;

26.

uznává klíčovou úlohu místních orgánů v rámci boje proti radikalizaci a terorismu; vyzývá EU a státy a regionální subjekty AKT, aby zajistily, že místní orgány budou moci hrát ústřední úlohu při prosazování integrace společenství a při předcházení radikalizaci nebo jiným formám marginalizace; požaduje, aby byl zřízen mechanismus pro výměnu know-how v této oblasti mezi EU a státy AKT;

27.

upozorňuje na zásadní úlohu místní správy v souvislosti s usmířením po ukončení konfliktu, neboť místní orgány jsou prvními subjekty, které mohou znovu obnovit přítomnost státní správy na místní úrovni, účinněji reagovat na místní podmínky a předcházet konfliktům tím, že budou usměrňovat napětí mezi různými skupinami, zvyšovat zastoupení a účast a zlepšovat poskytování služeb;

28.

zdůrazňuje, jak je důležité začlenit ženy, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a nejzranitelnější osoby a všechny osoby bez ohledu na jejich kulturní a socioekonomický původ do politického a správního rozhodovacího procesu a umožnit jejich plnou účast a zastoupení na všech úrovních správy, zejména na místní úrovni; vyzývá k uplatňování rovnosti žen a mužů na paritním základě;

29.

trvá na tom, že decentralizace musí být příležitostí k řešení genderových nerovností a ke zvýšení zastoupení a viditelnosti žen při rozhodování v politické a hospodářské oblasti;

30.

zastává názor, že decentralizace musí umožnit a usnadnit účast na místní správě mladým lidem, kteří musí být zastoupeni při rozhodování;

31.

naléhavě žádá příslušné orgány, aby odstranily jakékoli duplicity ve státní správě a předcházely překrývání pravomocí mezi místní a regionální státní správou;

32.

zdůrazňuje nutnost posílit elektronickou veřejnou správu a metody vyplývající z nových technologií, aby vznikla transparentnější správa a předešlo se tak všem formám zneužití pravomoci, byl usnadněn přístup pro občany a zajištěna odpovědnost;

33.

požaduje posílenou spolupráci mezi státy AKT a EU a regionálními organizacemi AKT, jako je Africká unie, Karibské společenství a Fórum tichomořských ostrovů, při budování a posilování kapacity mechanismů dohledu nad zdroji přenesenými na decentralizované útvary za účelem boje proti korupci a ukončení plýtvání; zdůrazňuje, že je třeba posílit mezinárodní spolupráci v oblasti boje proti nezákonným finančním tokům, aby se zajistily rovné podmínky, pokud jde o zdaňování místních a mezinárodních společností;

34.

zdůrazňuje, jak je důležité, aby byl v rámci spolupráce zemí AKT a EU zahájen s místními orgány skutečný politický dialog, který umožní posoudit dosažený pokrok, obtíže při zvyšování účinnosti pomoci na místní úrovni a perspektivy v této oblasti;

35.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, Africké unii, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, regionálním organizacím států AKT a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

—

zasedající ve Windhoeku (Namibie) ve dnech 13.–15. června 2016,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dále jen „dohoda z Cotonou“) (1), zejména na její článek 21, a na revize této dohody z let 2005 a 2010 (2),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 19. února 2004 o dohodách o hospodářském partnerství: problémy a perspektivy (3), ze dne 23. listopadu 2006 o zhodnocení jednání o dohodách o hospodářském partnerství (4), ze dne 9. dubna 2009 o dohodách o hospodářském partnerství a jejich dopadu na státy AKT (5) a ze dne 19. června 2013 o dohodách o hospodářském partnerství – další kroky (6),

—

ohledem na své usnesení ze dne 19. března 2014 o regionální integraci a modernizaci cel v zájmu udržitelného rozvoje v zemích AKT ve spolupráci s EU (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. ledna 2012 nazvané „Obchod, růst a rozvoj: Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“ (COM(2012) 22 final),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. února 2015 nazvané „Globální partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj po roce 2015“ (COM(2015) 44 final),

—

s ohledem na závěrečný dokument rozvojového programu po roce 2015 nazvaný „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, který přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů v září 2015,

—

s ohledem na třetí mezinárodní konferenci OSN o financování rozvoje, která se konala v Addis Abebě ve dnech 13.–16. července 2015,

—

s ohledem na akční plán Ekonomické komise OSN pro Afriku (UNECA) z roku 2012 pro posílení obchodu v rámci Afriky,

—

s ohledem na chartu Organizace africké jednoty (OAJ), která byla přijata v Addis Abebě dne 25. května 1963,

—

s ohledem na zakládající akt Africké unie přijatý dne 11. července 2000 v Lomé, Togo,

—

s ohledem na rozhodnutí, které dne 22. října 2008 přijal třístranný summit v Kampale, o ustavení oblasti volného obchodu mezi Společným trhem východní a jižní Afriky (COMESA), Jihoafrickým společenstvím pro rozvoj (SADC) a Východoafrickým společenstvím (EAC),

—

s ohledem na smlouvu o založení Afrického hospodářského společenství uzavřenou dne 3. června 1991 v Abuji, zejména na články 6 a 88 této smlouvy,

—

s ohledem na rozhodnutí 18. zasedání shromáždění Africké unie, které se uskutečnilo ve dnech 23. až 30. ledna 2012 v Addis Abebě,

—

s ohledem na akční plány hospodářského rozvoje Afriky přijaté v letech 1980 a 2012 v Lagosu,

—

s ohledem na Agendu 2063 zahájenou u příležitosti 50. výročí Africké unie v květnu 2013 v Addis Abebě a přijatou na 24. řádném zasedání shromáždění Africké unie dne 31. ledna 2015 v Addis Abebě,

—

s ohledem na 22. summit hlav států Africké unie, který se konal ve dnech 30. a 31. ledna 2014,

—

s ohledem na rozhodnutí třetího třístranného summitu, který se konal v Šarm aš-Šajchu ve dnech 6.–10. června 2015,

—

s ohledem na zprávu Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2013 o obchodu v rámci Afriky: Uvolnění dynamiky soukromého sektoru,

—

s ohledem na zprávu Světového ekonomického fóra o konkurenceschopnosti Afriky z roku 2015,

A.

vzhledem k tomu, že zřízení kontinentální zóny volného obchodu v Africe je výrazem politické vůle zasedání hlav států Africké unie, které se konalo v Addis Abebě v roce 2012;

B.

vzhledem k tomu, že kontinentální zóna volného obchodu je v Agendě 2063 Africké unie uznána za důležitý mezník na cestě ke konečnému cíli, kterým je zřízení afrického společného trhu a uskutečnění Afrického hospodářského společenství, které předpokládá smlouva z Abuji a zakládající akt Africké unie;

C.

vzhledem k tomu, že podíl Afriky na celosvětovém obchodu je velmi nízký (přibližně 3 %) a Afrika zůstává kontinentem, který sám se sebou obchoduje nejméně, neboť obchod v rámci kontinentu tvoří jen přibližně 12 % afrického obchodu oproti přibližně 55 % v Asii a více než 70 % v Evropě;

D.

vzhledem k tomu, že v červnu 2015 Africká unie oficiálně zahájila jednání o zřízení kontinentální zóny volného obchodu do roku 2017, po němž by mělo do roku 2019 následovat vytvoření africké celní unie;

E.

vzhledem k tomu, že kontinentální zóna volného obchodu podpoří užší hospodářské, obchodní a kulturní vztahy v rámci Afriky a zvýší kapacitu dodávek a konkurenceschopnost mezi africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi a s Evropskou unií;

F.

vzhledem k tomu, že nárůst obchodu v rámci Afriky musí být ku prospěchu všem Afričanům a musí Africe pomoci stát se nedílnou součástí celosvětových obchodních systémů;

G.

vzhledem k tomu, že regionalismus zaměřený na rozvoj může mít vedlejší přínosy z hlediska podpory míru, bezpečnosti a politické stability na kontinentu;

H.

vzhledem k tomu, že vytvoření kontinentální zóny volného obchodu vyžaduje harmonizaci mnoha nejrůznějších obchodních závazků, které většina afrických zemí přijala na mnohostranné, regionální a dvoustranné úrovni;

I.

vzhledem k tomu, že strukturální nesoulad mezi domácí nabídkou zboží a služeb a poptávkou po nich znamená, že je příliš často nutné uchylovat se k nákladným dovozům;

J.

vzhledem k tomu, že mezi zeměmi, v nichž často žijí stejné národy, probíhá přeshraniční obchod, tyto významné toky se však nezapočítávají do obchodu mezi africkými státy;

K.

vzhledem k tomu, že tato paralelní ekonomika se vyhýbá státnímu zdanění a narušuje snahy o podporu a rozvoj soukromého sektoru;

L.

vzhledem k tomu, že podvody, pašování, daňové úniky a osvobození od daní připravují státy o finanční zdroje, přičemž tyto státy již mohou být ovlivněny snížením cel v důsledku liberalizace obchodu; vzhledem k tomu, že obrovská výše nelegálního finančního kapitálu, který odtéká z afrického kontinentu, je překážkou jeho růstu a rozvoje;

M.

s ohledem na přidanou hodnotu velkých integračních projektů s multiplikačními účinky, například programů boje proti vysychání Čadského jezera, programů pro těžbu metanu z jezera Kivu a pro využití hydroelektrického potenciálu povodí řeky Kongo a oblasti Inga v Demokratické republice Kongo;

1.

konstatuje, že kontinentální zóna volného obchodu bude v konečné podobě zahrnovat 54 afrických zemí, což představuje kombinovaný HDP ve výši 1,2 bilionu USD, do roku 2050 vytvoří trh o více než miliardě lidí a zvýší obchod v rámci Afriky až o 35 miliard USD ročně;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že v současné době jen 12 % afrických obchodních toků tvoří toky vnitřní, a trvá na nutné podpoře obchodu v rámci kontinentu odstraňováním celních a necelních překážek a řešením problému současné roztříštěnosti afrického trhu; připomíná, že zvýšené obchodní toky by měly v krátkodobém a střednědobém výhledu pomoci zvýšit HDP Afriky o odhadovaných 4,5 až 5 %;

3.

zdůrazňuje nutnost podpořit proces regionální integrace v Africe v zájmu vybudování hospodářské odolnosti a ochrany ekonomik kontinentu před vnějšími otřesy; zastává názor, že tento růst prostřednictvím regionálního obchodu, především v důsledku spolupráce a transferu technologií mezi jižními zeměmi, by měl být využit k lepšímu přidělování zdrojů a snižování nerovností v oblasti rozvoje na africkém kontinentu; za tím účelem trvá na zapojení občanů a ostatních zúčastněných subjektů do přímých a otevřených diskusí k dosažení konsensu ve věci budoucí strategie týkající se prosazování celostátních zájmů veřejných politik;

4.

poukazuje na to, že vazba mezi liberalizací obchodu a snižováním chudoby rozhodně není automatická a že kontinentální zóna volného obchodu bude významným příspěvkem ke zlepšení kvality života Afričanů jen tehdy, pokud bude obsahovat ambiciózní rozvojovou politiku, jinak zůstanou hluboce zakořeněné nerovnosti na celém kontinentu nadále neřešeny;

5.

zastává názor, že kontinentální zóna volného obchodu by měla být prováděna postupně, propojováním jednotlivých již existujících oblastí volného obchodu a hospodářských společenství, jmenovitě uzavřením třístranné dohody mezi Jihoafrickým společenstvím pro rozvoj (SADC), Společným trhem východní a jižní Afriky (COMESA) a Východoafrickým společenstvím (EAC);

6.

domnívá se, že proces regionální hospodářské integrace v rámci Afriky musí doplnit i příznivé mezinárodní prostředí, včetně toho, že bude Africe umožněno větší zastoupení a účast při rozhodování v mezinárodních finančních, obchodních a rozvojových institucích; vyzývá EU, aby v souvislosti s těmito požadavky africké země podpořila, aby se mohly rovným způsobem zapojit do celosvětové reformy stávajících mezinárodních pravidel;

7.

požaduje, aby byla posílena kapacita v oblasti hospodářského rozvoje a inovací u regionálních hospodářských společenství, jejichž integrace a zkušenosti budou bezpochyby zdrojem inspirace pro uskutečnění kontinentální zóny volného obchodu;

8.

poukazuje na skutečnost, že africká regionální hospodářská společenství by měla se zbytkem světa obchodovat podle různých mezinárodních obchodních režimů, jmenovitě v rámci bezcelního a kvótami neomezeného režimu přístupu pro nejméně rozvinuté země a všeobecného systému preferencí nebo recipročních dohod o volném obchodu pro jiné než nejméně rozvinuté země; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby africké země konsolidovaly stávající systémy přístupu na trh do jednoho, který bude v souladu s kontinentální zónou volného obchodu, aby podpořily regionální integraci a diverzifikaci obchodu; za těchto okolností považuje za podstatné zajistit, aby uskutečnění kontinentální zóny volného obchodu napomohly dohody o hospodářském partnerství;

9.

zdůrazňuje význam demokratického dohledu vnitrostátních parlamentů a občanské společnosti jak při monitorování provádění dohod o hospodářském partnerství, tak v procesu zřizování kontinentální zóny volného obchodu pro Afriku; požaduje tudíž jejich systematické zapojení do probíhajících prací v rámci participativního přístupu a v naději na zajištění maximální transparentnosti;

10.

připomíná, že posílený přístup na trh bez kapacity k výrobě zboží a služeb hospodářský rozvoj nepřinese; požaduje tedy, aby kontinentální zóna volného obchodu přednostně napravila strukturální deficit africké nabídky zboží a služeb ve vztahu k poptávce a dosáhla účinného dopadu na oblast obchodu; kromě toho vyzývá EU, aby podpořila stávající iniciativy regionální integrace včetně kontinentální zóny volného obchodu prostřednictvím nástroje pomoci na podporu obchodu, který by měl usnadnit vznik nebo rozvoj domácí výrobní kapacity, snížit rozdíly v příjmech v Africe a pomoci při hospodářské diverzifikaci a transferech technologií;

11.

vyzývá africké vlády, aby dále posílily obchod v rámci Afriky tím, že pro obchod vytvoří řádný regulační rámec; zdůrazňuje význam harmonizace vnitrostátních právních předpisů, investic do infrastruktury související s obchodem a účinného usnadňování obchodu;

12.

žádá, aby kontinentální zóna volného obchodu pomohla obnovit, upevnit a rozvinout hospodářskou strukturu Afriky, aby tak posílila integraci trhů, průmyslovou výrobu a konkurenceschopnost, zlepšila obchod, investovala do infrastruktury a zvýšila spotřebu posílením kupní síly;

13.

zdůrazňuje důležitost inovací pro stimulaci výroby, zvláště v primárním sektoru a jeho distribuční síti;

14.

je pevně přesvědčeno, že kontinentální zóna volného obchodu by měla být hnací silou provádění velkých přeshraničních projektů, například v oblasti dopravní a komunikační infrastruktury nebo elektrifikace kontinentu, aby byla zajištěna lepší propojení mezi sousedními státy a velkými městy a podpora nových rozvojových příležitostí;

15.

vyjadřuje naději, že kontinentální zóna volného obchodu Africe umožní zapojit se do udržitelného využívání a řízení jejích přírodních zdrojů, což ve spojení s příznivým demografickým vývojem přispěje k hospodářskému růstu a ke snížení rozdílů v rozvoji mezi africkými zeměmi prostřednictvím přerozdělení bohatství; za tím účelem vyzývá africké státy, aby zvýšily transparentnost a odpovědnost ve smlouvách týkajících se přírodních zdrojů, ve finančním výkaznictví společností a v oblasti auditu; vyzývá rovněž EU, aby zvýšila svou podporu a pomohla zemím bohatým na zdroje uplatňovat zásady iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, kterými jsou větší transparentnost a odpovědnost v ropném, plynovém a těžebním odvětví;

16.

připomíná, že soukromý sektor v rozvojových zemích, a tedy i v Africe, zajišťuje 90 % pracovních míst; je přesvědčeno, že kontinentální zóna volného obchodu může vytvořit nové příležitosti pro africké podniky tím, že nabídne potřebné podmínky a prostředí pro podnikání, investice a tvorbu pracovních míst; naléhavě žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost malým a středním podnikům a oborům, které tvoří základní strukturu dynamické a různorodé místní ekonomiky, zejména pak vytvářením oblastí přednostního růstu;

17.

žádá, aby byla prováděna praktická politika na pomoc místním malým a středním podnikům a oborům, jakož i projektům a společnostem mladých lidí, která bude využívat daňové úlevy a podporu účetních a daňových odborníků a schválených poradenských služeb s cílem rozvinout kapacitu uvedených podniků k tvorbě bohatství a pracovních míst;

18.

uznává, že daňové pobídky, jež obvykle africké země poskytují, aby přilákaly přímé zahraniční investice do těžebního průmyslu, tyto země připravují o nezbytně nutné finanční zdroje; v souladu s tím zastává názor, že daňové politiky související s těžebním průmyslem musí být přezkoumány za účelem ochrany socioekonomických zájmů hostitelských zemí; naléhavě vyzývá EU, aby při vyjednávání smluv v oblasti daní a investic s rozvojovými zeměmi zajistila spravedlivé rozdělení práv na zdanění; za tímto účelem vyzývá EU, aby s rozvojovými zeměmi vyjednala daňové dohody založené na modelové smlouvě daňového výboru OSN, která přiznává silnější práva zdaňování u zdroje; připomíná kromě toho odpovědnost EU bojovat proti daňovým pravidlům usnadňujícím vyhýbání se daním ze strany nadnárodních korporací a jednotlivců a pomáhat třetím zemím navracet nezákonné prostředky a stíhat pachatele;

19.

zastává názor, že kontinentální zóna volného obchodu musí podpořit nejen obchod se zbožím a službami v rámci Afriky, ale i svobodu pohybu kapitálu a osob;

20.

požaduje, aby byla přijata rychlá a konkrétní opatření, která vyrovnají pokles rozpočtových příjmů v důsledku odstranění celních překážek a ochrání trhy místní produkce;

21.

zdůrazňuje, že přístup k financování v Africe je stále příliš omezený a náprava tohoto stavu vyžaduje, aby byla v rámci kontinentální zóny volného obchodu navržena nová a inovační řešení;

22.

je přesvědčeno, že zemědělské odvětví může být mocným podpůrným činitelem při budování kontinentální zóny volného obchodu pro Afriku, bude-li liberalizace doprovázena tržními pravidly na ochranu malých producentů; vyzývá proto africké státy, aby dostály závazku přidělit nejméně 10 % svých národních rozpočtů zemědělství, který přijaly v roce 2003 v Maputu;

23.

připomíná, že zemědělství tvoří 37 % HDP Afriky a na drobné zemědělce připadá více než 90 % africké zemědělské produkce; požaduje, aby v kontextu toho, že rodinné zemědělské podniky a drobní zemědělci prokázali svou schopnost zajišťovat diverzifikované produkty a udržitelným způsobem zvýšit produkci potravin pomocí ekologických zemědělských postupů, bylo zvýšeno financování pro drobné zemědělce s cílem zajistit potravinové zabezpečení na kontinentu a vybudovat zásoby produkce ku prospěchu místních obyvatel;

24.

žádá, aby Evropská unie a africké státy společně pracovaly na přípravě strategie, která zvýší zemědělskou konkurenceschopnost Afriky tím, že bude řešit otázky rozvoje venkova, omezení spjatá se sanitárními a fytosanitárními opatřeními a s přístupem k mikrofinancování, za účelem navýšení obchodu se zemědělskými produkty v rámci kontinentu, ochrany živobytí drobných zemědělců a zajištění potravinového zabezpečení;

25.

požaduje, aby byla větší pozornost věnována vzdělávání mužů a žen a iniciativám, které vynakládají dostatečné prostředky na povzbuzování kreativity a inovací, jež jsou nezbytné k podpoře konkurenceschopnosti a diverzifikace vývozu;

26.

požaduje, aby navrhovaná kontinentální zóna volného obchodu využila zkušeností získaných za 40 let vztahů AKT a EU, přejala významné prvky dohody z Cotonou a vycházela z probíhajících jednání o nové dohodě na období po roce 2020;

27.

povzbuzuje africké země AKT, aby se centrálním způsobem koordinovaly, a dosáhly tak jednotného stanoviska v jednáních s obchodními partnery, včetně Evropské unie;

28.

vyzývá Evropskou unii a Afriku, aby vytvořily partnerství založené na politice společného udržitelného růstu a společného rozvoje podporujících začlenění, která bude zaměřena na společné výzvy a zájmy; trvá na důležitosti výměn osvědčených postupů mezi oběma kontinenty, zejména v oblasti zlepšování vnitrostátní infrastruktury a institucionální kapacity, v zájmu účinné podpory kontinentální zóny volného obchodu;

29.

uznává, že provádění kontinentální zóny volného obchodu bude dlouhodobý úkol, který si vyžádá intenzivní politické zapojení všech zúčastněných subjektů; žádá, aby byl zřízen důsledný systém monitorování pro posuzování pokroku při plnění závazků kontinentální zóny volného obchodu;

30.

uznává, že kontinentální zóna volného obchodu nebude znamenat přínos bez silné strukturální změny, která zajistí potřebný posun afrických struktur produkce a vývozu od primárních komodit ke zpracovatelskému průmyslu;

31.

je pevně přesvědčeno, že kontinentální zóna volného obchodu by měla mít skutečnou pravomoc jednat, zejména pokud jde o směrování pomoci, dotací a ostatních zdrojů Společenství s cílem dosáhnout vymýcení chudoby v Africe a zajistit sbližování úrovní rozvoje jednotlivých zemí; vyzývá strany, aby vypracovaly mechanismus vyvažování distribuce zisků mezi africkými zeměmi, aby byly hospodářsky slabší země integrovány a měly z kontinentální zóny volného obchodu rovnocenný prospěch;

32.

požaduje, aby byl zřízen rámec pro technické odborníky na celém kontinentu pro sdílení námětů, zkušeností a osvědčených postupů při prosazování kontinentální zóny volného obchodu;

33.

uznává, že kontinentální zóna volného obchodu nebude sama o sobě schopna vyřešit všechny problémy, kterým Afrika v současné době čelí, nabídne však kontinentu reálné vyhlídky na udržitelný rozvoj podporující začlenění tím, že jej otevře dalším hospodářským seskupením, například Evropské unii a tichomořským a karibským zónám;

34.

připomíná, že je nezbytné, aby Afrika přijala odpovědnost za svůj vlastní rozvoj a realizovala svůj vlastní model, a to tím, že získá veškeré prostředky potřebné k dosažení takové podoby růstu, která přinese prospěch všem Afričanům;

35.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, Evropské radě, Africké unii, Panafrickému parlamentu, regionálním a vnitrostátním parlamentům, regionálním organizacím týkajícím se států AKT a Evropské investiční bance.

—

zasedající ve Windhoeku (Namibie) ve dnech 13.–15. června 2016,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na svá dřívější usnesení, zejména na usnesení ze dne 9. prosince 2015 o migraci, lidských právech a uprchlících z humanitárních důvodů,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dále také „dohoda z Cotonou“) (8), zejména na její článek 13, a na revize této dohody z let 2005 a 2010 (9),

—

s ohledem na zřízení střediska AKT pro sledování migrace,

—

s ohledem na zprávu o dialogu o migraci a rozvoji v letech 2011–2012, kterou schválila Rada ministrů AKT-EU na svém 37. zasedání, jež se uskutečnilo dne 14. června 2012 v Port Vila, Vanuatu,

—

s ohledem na chartúmský proces a rabatský proces (evropsko-africký dialog o migraci a rozvoji),

—

s ohledem na závěry Rady o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje: zpráva EU za rok 2015 ze dne 26. října 2015,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. března 2016 o situaci uprchlic a žadatelek o azyl v EU (10),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci (11), ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU (12), a ze dne 10. září 2015 o migraci a uprchlících v Evropě (13),

—

s ohledem na legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. července 2013 o návrhu směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (14),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015 a (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015, kterými se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě ze dne 29. září 2015 nazvané „Řešení uprchlické krize: okamžitá operativní, rozpočtová a právní opatření v rámci evropského programu pro migraci“ (COM(2015) 490),

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000,

—

s ohledem na společnou strategii EU-Afrika,

—

s ohledem na společné prohlášení a akční plán přijaté na summitu EU a Afriky o migraci konaném ve dnech 11. a 12. listopadu 2015,

—

s ohledem na regionální akční plán pro Sahel na období 2015–2020 přijatý Radou dne 20. dubna 2015,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 25. září 2015 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ (A/RES/70/1),

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

—

s ohledem na Ženevskou konvenci z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a její protokol z roku 1967,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin,

—

s ohledem na Africkou (Banjulskou) chartu lidských práv a práv národů, kterou přijalo shromáždění Organizace africké jednoty dne 27. června 1981,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2240 (2015) ze dne 9. října 2015 týkající se boje proti nedávnému nárůstu převaděčství migrantů a obchodování s lidmi a ohrožování jejich života na volném moři ve Středomoří,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou Valné shromáždění OSN přijalo dne 10. prosince 1948,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

—

s ohledem na výstupy 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21),

—

s ohledem na Pekingskou akční platformu a Pekingskou deklaraci OSN,

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulskou úmluvu),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální věci a životní prostředí (AKT-EU/101.911v01-00),

A.

vzhledem k tomu, že války, strašlivé násilí (kterého se kromě jiných dopouštějí teroristické skupiny, jako je Boko Haram a Islámský stát), narůstající činnost a hrozby teroristických organizací, politická, sociální a ekonomická nestabilita, hospodářský útlum, chudoba, špatná správa věcí veřejných, porušování lidských práv, náboženský extremismus a nenávist, nezaměstnanost, korupce, politické vměšování a represe, humanitární krize, změna klimatu, přírodní katastrofy, zhoršování životního prostředí, nedostatek příležitostí pro mladé lidi a narůstající rozdíly v životních a ekonomických podmínkách jsou hlavními hnacími silami migrace a násilného vysídlení obyvatelstva;

B.

vzhledem k tomu, že migrační toky ve směru jih–jih jsou daleko významnější než toky směřující na sever a trvají již léta, zvláště v rámci Afriky;

C.

vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) předpokládá, že v roce 2015 bylo v Africe vysídlením postiženo 15 milionů osob, a vzhledem k tomu, že přes tyto vysoké počty je v Africe ve značné míře dodržováno právo požádat o mezinárodní ochranu a požívat této ochrany;

D.

vzhledem k tomu, že změna klimatu povede miliony lidí k opuštění jejich zemí, a EU a země AKT se musí usilovně snažit předcházet negativnímu dopadu změny klimatu a řešit její důsledky;

E.

vzhledem k tomu, že regionální nestabilita a přetrvávající konflikty vyvolaly bezprecedentní humanitární krizi, která v roce 2014 vedla k násilnému vysídlení 59,5 milionu osob v porovnání s 51,2 milionu v roce 2013, a vzhledem k tomu, že toto číslo v roce 2015 patrně poprvé překročí 60 milionů;

F.

vzhledem k tomu, že ženy a děti tvoří více než 55 % všech uprchlíků, kteří směřují do Evropy, a mnoha z nich hrozí, že se stanou obětí obchodování s lidmi, násilí a sexuálního zneužívání; vzhledem k tomu, že celosvětově tvoří polovinu všech uprchlíků děti; vzhledem k tomu, že v roce 2014 do EU vstoupilo 25 000 nezletilých osob bez doprovodu a v roce 2016 je v EU pohřešováno 10 000 dětských uprchlíků;

G.

vzhledem k tomu, že migranti a uprchlíci mají podle mezinárodního práva rozdílný status, vzhledem k tomu, že migranti, především migranti ekonomičtí, se rozhodli migrovat s cílem zlepšit svou životní úroveň, zatímco uprchlíci jsou nuceni uprchnout, aby si zachránili život nebo uchránili svou svobodu;

H.

vzhledem k tomu, že soudržnost politik a koordinace mezi politikami EU v oblasti vnější činnosti, bezpečnosti, obrany, obchodu, vývozu zbraní, zdanění, zemědělství, humanitární pomoci, migrace, azylu a rozvojové spolupráce má zásadní význam, do značné míry však zůstává nenaplněna;

I.

vzhledem k tomu, že je jasně zapotřebí jednotný přístup k řešení nebývalého vzestupu migrace a násilného vysidlování obyvatelstva, který bude zahrnovat koordinaci v rámci EU, v rámci regionů AKT i mezi EU a zeměmi AKT; vzhledem k tomu, že summit ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015 byl odvážným krokem tímto směrem a musí vést ke hmatatelným výsledkům;

J.

vzhledem k tomu, že země AKT a mezinárodní společenství by měly být nadále odhodlány zaručit všeobecná základní práva migrantů a uprchlíků a zajistit zlepšení základních podmínek a ubytovacích kapacit v uprchlických táborech, aby předešly hromadnému odchodu migrantů, kteří hledají lepší životní podmínky;

K.

vzhledem k tomu, že společný evropský azylový systém vyžaduje, aby členské státy zajistily pro uprchlíky odpovídající a rovné podmínky přijetí;

L.

vzhledem k tomu, že v několika členských státech se v současné době podmínky v této oblasti rapidně zhoršují, uprchlíci jsou například po příjezdu zadržováni;

M.

vzhledem k tomu, že EU ve svém akčním plánu, který přijala na summitu ve Vallettě, poukázala na to, že do své vnější spolupráce v oblasti migrace s africkými zeměmi hodlá začlenit další klíčové rozvojové cíle;

N.

vzhledem k tomu, že organizované zločinecké sítě využívají migranty, od nichž vybírají vysoké finanční částky s příslibem bezpečné cesty do EU přes Středozemní moře a jižní hranice Unie, což často vede k tragickým úmrtím mnoha migrantů; vzhledem k tomu, že nejlepším způsobem, jak eliminovat obchodování s lidmi a zločinecké sítě, je vybudovat legální a bezpečné migrační cesty do Evropy poskytnutím přístupu k azylovým a vízovým řízením včetně „humanitárních“ víz pro migranty ze zemí, které procházejí konfliktem nebo humanitární krizí, usnadněním sloučení rodin a otevřením legálních migračních tras pro pracovníky;

O.

vzhledem k tomu, že podle Mezinárodní organizace pro migraci v roce 2015 ve Středozemním moři zahynulo nebo se pohřešuje více než 3 771 osob; vzhledem k tomu, že 30 % všech zaznamenaných úmrtí v Egejském moři představují děti;

P.

vzhledem k tomu, že cílem globálního přístupu EU k migraci a jeho partnerství v oblasti mobility je usnadnit legální mobilitu mezi našimi kontinenty a v jejich rámci, zejména pro studenty, profesory a výzkumné pracovníky, ale i pro pracovníky a pro účely sloučení rodin, a tento přístup se ukázal být mocnou hnací silou rozvoje a zmírňování chudoby a představuje pro všechny dotčené strany příležitosti i výzvy;

Q.

vzhledem k tomu, že k podněcujícím faktorům, které vyvolávají migraci z afrických států do EU, patří koloniální dědictví, přitažlivost systémů sociální péče a dávek v mnoha nejrozvinutějších zemích EU, poptávka po kvalifikované pracovní síle, vyhlídky na lépe placená pracovní místa a podpora, kterou nabízí diaspora mnoha Afričanů svým rodinám a přátelům k tomu, aby se stali migranty;

R.

vzhledem k tomu, že je povinností států účinně prosazovat a chránit lidská práva a základní svobody všech migrantů v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv, Úmluvou OSN o právním postavení uprchlíků a mezinárodními nástroji, kterých jsou tyto státy smluvní stranou;

S.

vzhledem k tomu, že mnoho členských států EU imigraci skutečně potřebuje i z demografických a ekonomických důvodů a na podporu kulturních vazeb; vzhledem k tomu, že Evropa získává z migrace a azylu značný prospěch z hlediska kulturní rozmanitosti, mezikulturní výměny a produktivity; vzhledem k tomu, že v EU a jejích členských státech je třeba vyvinout větší úsilí pro dosažení většího uceleného ekonomického, sociálního a kulturního začlenění příchozích migrantů a uprchlíků;

T.

vzhledem k tomu, že Světové fórum pro migraci a rozvoj považuje prosazování cirkulační migrace za jednu z hlavních cest ke zvýšení přínosu mezinárodní migrace k rozvoji, neboť tato migrace znamená přínosy pro země původu i cílové země, jakož i pro migranty samotné;

U.

vzhledem k tomu, že migranti a uprchlíci, zejména ženy a dívky, jsou ohroženi vykořisťováním ze strany skupin obchodujících s lidmi;

1.

je přesvědčeno, že v souladu s článkem 13 Všeobecné deklarace lidských práv a článkem 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech je nezadatelným právem každého člověka migrovat s cílem uniknout před pronásledováním nebo hledat lepší životní podmínky pro sebe a své blízké; zdůrazňuje, že ačkoli se jedná o svobodu a základní právo, které by měl mít každý, je výkon tohoto práva v současné době umožněn jen některým občanům;

2.

důrazně odsuzuje porušování lidských práv namířené proti migrantům, zejména násilné činy, neodůvodněný nátlak a svévolné zadržování; potvrzuje, že veškerá politika v oblasti migrace a azylu musí stanovit dodržování lidských práv jako svůj ústřední prvek ve snaze předcházet porušováním lidských práv a válečným zločinům, které často vedou k násilnému vysídlení obyvatelstva, a dodržovat lidská práva vysídlených uprchlíků a migrantů;

3.

naléhavě žádá EU a země AKT, aby spojily síly s cílem poskytnout skutečnou odpověď na současnou migrační krizi a zabránit dalším krizím; toho lze dosáhnout pouze řešením základních příčin krize, jako jsou chudoba, nestabilita, rozšířené násilí, války, pronásledování, porušování lidských práv a přírodní katastrofy, a uznáním a pochopením toho, že ekonomičtí migranti, oběti sociálního nebo politického pronásledování a váleční migranti představují různé problémy a vyžadují tedy různé reakce;

4.

vítá, že v září 2015 byla přijata Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030, včetně cílů udržitelného rozvoje, a že se všechny státy zavázaly „usnadňovat řízenou, bezpečnou, řádnou a zodpovědnou migraci a mobilitu lidí, zahrnující uplatňování plánovaných a dobře řízených migračních politik“; je přesvědčeno, že provádění cílů udržitelného rozvoje bude příležitostí k prosazování souladu s cíli dlouhodobého rozvoje; naléhavě proto vyzývá EU a země AKT, aby přijaly a plně provedly Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, a řešily tak základní příčiny migrace pomocí uceleného a integrovaného přístupu, který zajišťuje začlenění a posílení postavení těch nejvíce zranitelných osob; vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo měřitelné ukazatele cílů udržitelného rozvoje v oblasti migrace a aby shromáždilo a zveřejnilo jednotlivé údaje o přístupu migrantů k důstojné práci, zdravotní péči a vzdělání, zejména v rozvojových cílových zemích, s cílem zlepšit řízení migrace;

5.

naléhavě žádá EU a země AKT, aby nevytvářely překážky pro osoby se zdravotním postižením v žádných politikách týkajících se migrace s přihlédnutím ke zvýšené zranitelnosti a k problémům, kterým osoby se zdravotním postižením čelí před migrací, během migrace a po ní; vyzývá EU, aby zajistila přístupnost a otevřenost svých migračních politik pro osoby se zdravotním postižením v souladu se závěrečnými připomínkami Výboru OSN pro osoby se zdravotním postižením k EU;

6.

vyzývá EU, aby znovu posoudila svou rozvojovou pomoc zdrojovým zemím ekonomické migrace a aby pomohla vytvořit podmínky k tomu, aby lidé mohli zůstat a budovat svou existenci ve svých domovských zemích;

7.

konstatuje, že zavedení naléhavých relokačních opatření je krokem správným směrem; vyjadřuje však politování nad tím, že tato opatření jsou prováděna nesmírně pomalu a jejich kapacita je nedostatečná pro to, aby čelila uprchlické krizi, a že členské státy se zdráhají aktivně podílet na procesu relokace; vyzývá všechny členské státy, aby co nejdříve splnily své povinnosti;

8.

vyzývá strany, aby vypracovaly konkrétní migrační politiku a dobře definovanou dlouhodobou strategii zpětného přebírání osob a znovuusidlování a aby spolupracovaly s třetími zeměmi s cílem řešit primární příčiny násilného vysidlování obyvatelstva, jako jsou konflikty, terorismus, diskriminace, chudoba, zhoršování životního prostředí, zabírání půdy, nedostatečná společenská odpovědnost podniků, korupce a špatná správa věcí veřejných, za účelem dosažení cílů udržitelného rozvoje; vyjadřuje politování nad nevyváženým přístupem EU k migraci, který upřednostňuje boj proti „nelegální“ migraci a současně věnuje nedostatečnou pozornost legální migraci a příležitostem k mobilitě;

9.

zdůrazňuje, že jsou velmi zapotřebí účinná opatření, která se budou zabývat převaděčstvím migrantů a obchodováním s lidmi a postaví zločinecké sítě podílející se na těchto jevech před spravedlnost;

10.

zastává názor, že je možné a nutné omezit pokračující utrpení a předejít nepřijatelným ztrátám na životech rychlým zřízením a zavedením bezpečných a legálních způsobů vstupu pro uprchlíky;

11.

vítá zahájení akčního plánu EU týkajícího se návratů, jenž vymezuje strategii pro zintenzivnění spolupráce s třetími zeměmi v oblasti navracení a dohod o zpětném přebírání osob; trvá na tom, že spolupráce EU se zeměmi AKT by se měla zaměřit na posilování kapacity těchto zemí pro rychlou odpověď na žádosti o zpětné přebírání osob a měla by usnadňovat zjišťování totožnosti jejich státních příslušníků; připomíná, že dohody o zpětném přebírání osob musí jít ruku v ruce s udržitelným opětovným začleňováním navrácených osob, a proto naléhavě žádá EU a země AKT, aby dále investovaly do opatření k posílení kapacit zemí původu pro opětovné přijímání a začleňování jejich státních příslušníků;

12.

připomíná, že konečným cílem jakékoli společné migrační politiky by mělo být nejen řešení otázek nelegální migrace, ale především plné využití příležitostí, které nabízejí legální migrační toky jak pro země původu, tak pro cílové země;

13.

upozorňuje na význam mobility, zejména pro účely vzdělávaní a zaměstnanosti, v kontextu řešení základních příčin migrace, zejména ve vztahu k posílení postavení žen a dívek; připomíná, že migranti mohou přímo přispět k rozvoji své země původu prostřednictvím přenosu znalostí, odborných zkušeností a dovedností, které získali, a v tomto smyslu vyzývá státy AKT a EU, aby zvážily uzavření dohod o cirkulační migraci; proto vyzývá EU, aby zajistila, aby koncept partnerství EU pro mobilitu byl nástrojem nejen pro boj s nelegální migrací, ale i pro posilování soudržnosti mezi migrací a rozvojem;

14.

připomíná, že prosazování programů cirkulační migrace a podpis dohody o zjednodušení vízového režimu, zejména pro studenty, profesory, výzkumné pracovníky a pro účely sloučení rodin, rovněž představují nejlepší způsoby boje s vykořisťováním migrantů ze strany organizovaných zločineckých sítí;

15.

zdůrazňuje důležitost práva migrantů a migrujících pracovníků nebýt vystaven jakékoli formě vykořisťování včetně obchodování s lidmi a nucené práce, a v tomto ohledu upozorňuje na nutnost zajistit odbornou přípravu pro pracovníky donucovacích orgánů a pohraniční stráže, aby byli schopni rozpoznat známky vykořisťování a přijmout potřebná opatření k řešení tohoto problému v přijímajících i vysílajících zemích; v této souvislosti prohlašuje, že obchodníci s lidmi předkládají mnoha migrantům a uprchlíkům zkreslený obraz situace; znovu opakuje, že je důležité bojovat proti obchodování s lidmi, přerušit finanční toky a rozkrýt sítě převaděčů, neboť to bude mít kladný dopad na situaci uprchlíků ve třetích zemích;

16.

naléhavě požaduje koordinovaný přístup k mobilizování zdrojů potřebných pro řešení těžké situace migrantů a uprchlíků v členských státech EU nebo na cestě do členských států EU, se zvláštní pozorností věnovanou zranitelnějším skupinám, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu a osoby se zdravotním postižením; upozorňuje, že je důležité vytvořit bezpečné průjezdní koridory a řádná zařízení pro příjem a vyřizování záležitostí uprchlíků a migrantů v průběhu jejich cesty a při příjezdu do EU, která budou splňovat odpovídající humanitární standardy a budou dodržovat normy v oblasti lidských práv; vyzývá země AKT a evropské země k těsnější spolupráci v boji proti sítím převaděčů;

17.

zdůrazňuje, že výdaje vztahující se k bezpečnosti jsou zvláště významné pro současné úsilí o souhrnné řešení provázanosti mezi bezpečností a rozvojem, a poukazuje na cíl 16 rozvojové agendy pro rok 2030; je přesvědčeno, že podpora míru, bezpečnosti a spravedlnosti v rozvojových zemích má zásadní význam, mají-li být řešeny základní příčiny chudoby; zdůrazňuje však, že takové výdaje, které nejsou součástí oficiální rozvojové pomoci, musí být financovány z jiných nástrojů, než je nástroj pro rozvojovou spolupráci nebo Evropský rozvojový fond (ERF);

18.

upozorňuje na skutečnost, že ženy a dívky z řad uprchlíků čelí hrozbám, problémům a překážkám na genderovém základě a že každá politika v oblasti humanitární pomoci, přijímání nebo azylu musí tudíž zohledňovat specifika pohlaví a je třeba věnovat zdroje a zajistit odbornou přípravu pro řešení genderově specifických situací;

19.

zdůrazňuje, že děti z řad uprchlíků jsou na své cestě mimořádně zranitelné, neboť čelí únosům, vykořisťování a zneužívání, a naléhavě žádá všechny strany, aby přijaly opatření, která zajistí dětem uprchlíků ochranu, a aby dodržovaly jejich práva včetně práva na přístup ke vzdělání;

20.

podporuje přeměnu agentury Frontex na plnohodnotnou evropskou pohraniční a pobřežní stráž; stejně tak podporuje i podstatné navýšení rozpočtu agentury;

21.

vyzývá k politickému dialogu v souvislosti s migrační politikou mezi EU, zeměmi původu a tranzitními zeměmi, v zájmu podpory vlád partnerských zemí EU v boji proti organizovanému zločinu a převaděčům;

22.

připomíná význam remitencí a vyzývá EU a země AKT, aby zavedly méně nákladné metody převodu remitencí;

23.

naléhavě žádá orgány EU a vlády zúčastněných států, aby spolupracovaly s místními, celostátními a nadnárodními subjekty občanské společnosti, pokud jde o zmírňování příčin násilné vysídlení obyvatelstva i o účinky migrace na země AKT i členské státy EU;

24.

vyzývá strany, aby neprodleně uplatnily příslušná ustanovení akčního plánu z Valletty týkající se uzavírání dohod o zjednodušení vízového režimu a aby k dosažení tohoto cíle využily právní rámec rabatského a chartúmského procesu; trvá na tom, že zapojení do chartúmského procesu nesmí utlumit snahy o řešení stávajících případů porušování humanitárního práva a lidských práv, které jsou součástí příčin násilného vysídlení obyvatelstva, a to i ze strany vlád; potvrzuje, že tyto procesy musí být slučitelné s dlouhodobou strategií pro ukončení konfliktu a porušování lidských práv v postižených oblastech;

25.

oceňuje zejména ustanovení plánu z Valletty o zdvojnásobení počtu stipendií pro studenty a akademické pracovníky prostřednictvím Evropskou unií podporovaného programu Erasmus+ pro rok 2016 v porovnání s rokem 2014; požaduje další navýšení těchto stipendií;

26.

vyzývá všechny strany, aby ve své migrační politice, a zejména při provádění svého evropského programu pro migraci, plně dodržovaly zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a aby v této souvislosti měly na zřeteli vazbu mezi vnitřními a vnějšími politikami, tedy vztah mezi rozvojovou politikou a politikou v oblasti migrace na jedné straně a stávajícími politikami sociální ochrany a zaměstnanosti v členských státech na straně druhé;

27.

konstatuje, že byl zřízen Nouzový svěřenský fond EU pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe („svěřenský fond“), což je nástroj, který by měl bojovat proti destabilizaci, násilnému vysídlení obyvatelstva a nelegální migraci, a zahrnuje poskytnutí 1,8 miliardy EUR z fondů EU a 81 milionů EUR od členských států EU; trvá na tom, že zdroje v rámci tohoto fondu by měly být věnovány na podporu příslušných projektů pomoci; zdůrazňuje, že rozvojové finanční prostředky nesmí být využity pro spolupráci v oblasti správy hranic a navracení osob nebo pro účely kontrol ze strany třetích zemí podle dohod o zpětném přebírání osob; vyzývá Komisi, aby v plné míře zajistila politickou odpovědnost a posílila finanční transparentnost svěřenského fondu a aby důsledně uplatňovala mezinárodně dohodnuté zásady účinnosti pomoci, jako je demokratická odpovědnost a sbližování; povzbuzuje členské státy, aby do svěřenského fondu přispěly, a zdůrazňuje, že monitorování a vyhodnocování financovaných projektů a programů bude spolu s posouzeními dopadu tohoto fondu zásadní podmínkou pro zajištění toho, aby fond sloužil svému účelu, tedy aby pomáhal lidem v nouzi, a nikoli aby financoval vlády odpovědné za porušování lidských práv;

28.

vyzývá členské státy, aby dodržovaly závazky přijaté v rámci financování svěřenských fondů a v souvislosti s ostatními závazky v oblasti humanitární pomoci; připomíná, že úřadu UNHCR zjevně chybí finanční prostředky na řešení humanitárních krizí; žádá EU, aby zintenzivnila své závazky týkající se znovuusídlení a aby provedla rozhodnutí přijaté na konferenci o financování rozvoje v Addis Abebě a splnila cíl spočívající ve vyhrazení 0,15–0,2 % hrubého národního důchodu na oficiální rozvojovou pomoc pro nejméně rozvinuté země v krátkodobém výhledu;

29.

zdůrazňuje, že jednou z hlavních příčin hromadné migrace je vedle mnoha jiných změna klimatu a její vliv v podobě přírodních katastrof; varuje, že masivní migrační toky způsobené přírodními katastrofami se v budoucnosti zvýší; znovu opakuje, že je zapotřebí ucelený přístup ke komplexním propojením mezi změnou klimatu a skutečností, že lidé opouštějí své země, který bude vycházet i z odborných zkušeností střediska AKT pro sledování migrace; vyjadřuje přesvědčení, že tento integrovaný přístup by měl mimo jiné brát v úvahu bezpečnost, zemědělství, zhoršování stavu životního prostředí a udržitelný rozvoj měst a venkova; v obecnějším smyslu požaduje, aby byla problematika změny klimatu systematicky začleňována do všech vnějších politik, zejména pak do politik rozvojové spolupráce;

30.

požaduje, aby byl stanoven právní rámec, který by definoval status „klimatického uprchlíka“; vyjadřuje přesvědčení, že Unie a země AKT by mohly při tvorbě takového rámce hrát vedoucí úlohu;

31.

žádá, aby se řešila problematika klimatických uprchlíků pomocí opatření rozšiřujících stávající právní nástroje či zásady, které by umožnily nalézt soudržné a závazné řešení; vyzývá EU, aby poskytla finanční prostředky pro financování opatření v oblasti klimatu, které EU v minulosti přislíbila, aby byl naplněn společný cíl, jímž je do roku 2020 uvolňovat 100 miliard USD ročně jako doplněk tradiční rozvojové pomoci;

32.

oceňuje podporu, kterou EU poskytla Nansenově iniciativě a související Nansenově agendě pro ochranu, jež se zaměřují na ochranu přeshraničně vysídlených lidí v kontextu katastrof vyvolaných přírodními riziky, včetně rizik spojených se změnou klimatu; podporuje další posilování globální aliance pro boj proti změně klimatu, kterou vytvořila EU na pomoc chudým rozvojovým zemím, jež jsou nejvíce zranitelné vůči změně klimatu, ke zvýšení jejich schopnosti přizpůsobit se účinkům změny klimatu;

33.

naléhavě žádá, aby bylo téma změny klimatu a migrace zařazeno do rámce dialogu AKT–EU o migraci a rozvoji;

34.

vyzývá EU, aby v rámci opatření AKT–EU v oblasti migrace neprodleně vyčlenila technickou pomoc pro příslušné země AKT týkající se aspektů spojených se změnou klimatu a migrací, neboť tato pomoc je pro tyto země stále důležitější z hlediska adaptační strategie i z hlediska předcházení katastrofám;

35.

vyzývá EU, její členské státy a země AKT, aby rozšířily humanitární pomoc v této oblasti, a podpořily tak bezpečnost pronásledovaných společenství v jejich domovských zemích;

36.

uznává, že udržitelný hospodářský rozvoj a budování státu založeného na demokratických, silných a transparentních institucích výrazně napomáhají zmírnění základních příčin násilného vysídlení obyvatelstva; žádá EU a všechny mezinárodní aktéry, aby rozšířili rozvojovou spolupráci a nástroje soustavného politického dialogu;

37.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, Evropské radě, Africké unii, Panafrickému parlamentu, regionálním a vnitrostátním parlamentům zemí AKT a členských států EU a regionálním organizacím zemí AKT.

—

zasedající ve Windhoeku (Namibie) ve dnech 13.–15. června 2016,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Demokratické republice Kongo (DRK), zejména na rezoluci č. 2198 (2015) o obnovení sankčního režimu v DRK a mandátu skupiny odborníků a na rezoluci č. 2277 (2016), kterou byl o jeden rok prodloužen mandát Stabilizační mise OSN v DRK (MONUSCO),

—

s ohledem na revidovanou dohodu o partnerství z Cotonou,

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z června 1981,

—

s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných,

—

s ohledem na tzv. nairobská prohlášení z prosince 2013,

—

s ohledem na rámcovou dohodu o míru, bezpečnosti a spolupráci pro DRK a region, která byla v únoru 2013 podepsána v Addis Abebě,

—

s ohledem na zprávu skupiny odborníků OSN ze dne 12. ledna 2015 o DRK,

—

s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv a činnosti Společného úřadu OSN pro lidská práva v DRK, která byla zveřejněna dne 27. července 2015,

—

s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 9. listopadu 2015 o situaci v Demokratické republice Kongo,

—

s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN o Stabilizační misi Organizace spojených národů v DRK a o provádění Rámce OSN pro mír, bezpečnost a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a tento region ze dne 9. března 2016,

—

s ohledem na tiskovou zprávu ze dne 16. února 2016, kterou vydala Africká unie, Organizace spojených národů, Evropská unie a Mezinárodní organizace Frankofonie ohledně nutnosti zahájit v DRK politický dialog za účasti všech stran a o odhodlání těchto organizací podporovat úsilí konžských aktérů o upevnění demokracie v této zemi,

—

s ohledem na předchozí usnesení Evropského parlamentu o Demokratické republice Kongo (DRK), zejména na usnesení ze dne 9. července 2015, 17. prosince 2015 a 10. března 2016,

—

s ohledem na závěry Rady o Demokratické republice Kongo ze dne 23. května 2016,

—

s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii, kterou přijala Rada EU dne 22. června 2015,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise a na prohlášení její mluvčí k situaci v Demokratické republice Kongo, zejména na prohlášení ze dne 25. ledna 2015 a ze dne 12. října 2015,

—

s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 21. října 2015 o stavu lidských práv v DRK, resp. místní prohlášení ze dne 19. listopadu 2015 v návaznosti na zahájení národního dialogu v DRK,

—

s ohledem na společné tiskové prohlášení skupiny mezinárodních vyslanců a zástupců pro oblast afrických Velkých jezer o volbách v DRK ze dne 2. září 2015,

—

s ohledem na ústavu Demokratické republiky Kongo ze dne 18. února 2006,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Joseph Kabila je prezidentem DRK od roku 2001; vzhledem k tomu, že příští prezidentské a parlamentní volby se mají konat v listopadu 2016 a funkční období prezidenta Kabily končí dne 20. prosince 2016; vzhledem k tomu, že mandát prezidenta DRK je omezen ústavou Demokratické republiky Kongo jen na dvě funkční období;

B.

vzhledem k tomu, že dne 15. dubna 2016 Nezávislá národní volební komise uvedla, že proces přípravy nového seznamu voličů započne v červenci 2016 a může trvat tři roky; vzhledem k tomu, že dne 18. března 2016 komise oznámila, že nemůže uspořádat prezidentské a parlamentní volby, jak byly plánovány, zatímco Mezinárodní organizace Frankofonie naopak tvrdí, že by bylo možné seznam voličů aktualizovat za tři měsíce;

C.

vzhledem k tomu, že tato situace vedla k obviněním ze strany politické opozice v DRK, podle nichž se prezident Joseph Kabila a jeho vláda pokoušejí využít administrativních a technických prostředků k odkladu voleb, aby mohli zůstat u moci i po skončení svého ústavního mandátu;

D.

vzhledem k tomu, že prvotní pokus o změnu volebního zákona DRK, konkrétně článku 8, byl předčasně ukončen v roce 2015 v důsledku silného odporu a mobilizace občanské společnosti; vzhledem k tomu, že tyto snahy vyvolaly v zemi rostoucí politické napětí, nepokoje a násilí;

E.

vzhledem k tomu, že příští prezidentské a parlamentní volby mají zásadní význam a pokud by se konaly poklidným a transparentním způsobem a včas, přispěly by značnou měrou ke konsolidaci pokroku, kterého DRK dosáhla za více než jedno desetiletí;

F.

vzhledem k tomu, že v červnu 2014 vyslala EU do DRK následnou volební misi, která poukázala na to, že je zapotřebí zajistit aktualizovaný seznam voličů, podmínky pro spravedlivou soutěž kandidátů, silnější ochranu občanských svobod, systém spravedlivého rozhodčího řešení volebních sporů a snahy o ukončení beztrestnosti;

G.

vzhledem k tomu, že dne 28. listopadu 2015 vyzval prezident Kabila k národnímu dialogu; vzhledem k tomu, že následně Africká unie jmenovala bývalého předsedu vlády Toga Edema Kodju zprostředkovatelem národního politického dialogu; vzhledem k tomu, že dvě hlavní opoziční skupiny (G7 a la Dynamique de l’opposition) odmítly konečné závěry, k nimž došel pan Kodjo, s tím, že neodrážejí současnou situaci v zemi, a dosud se stále odmítají do uvedeného dialogu zapojit, neboť mají za to, že dialog není otevřený, inkluzivní ani demokratický, ale je jen zdržovací taktikou;

H.

vzhledem k tomu, že Africká unie, Organizace spojených národů, Evropská unie a Mezinárodní organizace Frankofonie společně zdůraznily význam dialogu a úsilí o nalezení dohody mezi politickými aktéry, která respektuje zásady demokracie a právního států, a naléhavě vyzvaly veškeré konžské politické představitele, aby plně spolupracovali s Edemem Kodjem;

I.

vzhledem k tomu, že v několika posledních měsících skupiny zabývající se lidskými právy opakovaně přinášejí informace o zhoršování situace a svobody projevu a shromažďování v zemi, včetně využívání nepřiměřeného násilí při zákrocích proti účastníkům pokojných demonstrací, novinářům, politickým vůdcům a jiným osobám, které se staví proti pokusům prezidenta Kabily zůstat u moci po ústavně daném limitu dvou funkčních období;

J.

vzhledem k tomu, že některé represivní akce vedly k usmrcení nebo zranění lidí; vzhledem k tomu, že v jiných případech byli lidé svévolně zatýkáni nebo souzeni z politických důvodů; vzhledem k tomu, že svoboda tisku je údajně omezena hrozbami a útoky vůči novinářům, jak uvádějí organizace Reportéři bez hranic a Novináři v ohrožení, které zaznamenaly 72 případů útoků na novináře a sdělovací prostředky, a uzavřením sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že OSN a některé organizace hájící lidská práva uvedly, že velkého počtu případů porušování lidských práv se dopustili státní úředníci a že došlo jen k omezenému pokroku z hlediska snahy postavit hlavní pachatele před soud;

K.

vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v DRK se nadále zhoršuje, především ve východní a jihovýchodní části země, kde jsou hlášeny případy porušování lidských práv a mezinárodního práva, včetně cílených útoků na civilisty, mimosoudních poprav, únosů, náboru a zneužívání dětí ozbrojenými skupinami a rozšířeného sexuálního násilí a genderově podmíněného násilí; vzhledem k tomu, že pokud jde o sexuální násilí, OSN zdůraznilo významná opatření přijatá konžskými orgány, včetně 20 soudních řízení, v nichž bylo 19 armádních důstojníků odsouzeno za znásilnění;

L.

vzhledem k tomu, že humanitární agentury odhadují, že politická nestabilita strhává zemi do chaosu a vede její obyvatelstvo, již oslabené různými minulými a současnými krizemi, do extrémní chudoby a nejistoty, kdy v současné době potřebuje pomoc 7,5 milionu lidí; vzhledem k tomu, že probíhající konflikt a vojenské operace způsobily rovněž vnitřní násilné vysídlení 1,5 milionu osob a donutily 500 000 osob k tomu, aby zemi opustily;

M.

vzhledem k tomu, že národní orientační program pro DRK na období 2014–2020, financovaný z prostředků 11. ERF ve výši 620 milionů EUR, stanoví jako prioritu posílení správy věcí veřejných a právní stát, včetně reformy soudnictví, policie a armády;

N.

vzhledem k tomu, že Spojené státy americké a Spojené království dne 13. května 2016 prohlásily, že předpokládají možnost koordinace s evropskými a mezinárodními partnery při ukládání cílených sankcí, které mají odradit ty, kdo se podíleli na akcích nebo politikách podkopávajících demokratické procesy nebo instituce v DRK;

O.

vzhledem k tomu, že přístup k přírodním zdrojům a jejich využívání nadále hrají důležitou roli při podněcování konfliktů v DRK a tomto regionu;

1.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad stále se zhoršující situací v Demokratické republice Kongo v napjatém ovzduší před volbami; v této souvislosti vyzývá konžské orgány, aby aktualizovaly seznam voličů a neprodleně předložily volební kalendář a důvěryhodný a spravedlivý rozpočet pro prezidentské a parlamentní volby, přičemž budou plně dodržovat ústavou stanovený časový rámec a ústavní ustanovení; s uspokojením bere na vědomí ochotu EU a mezinárodního společenství dle potřeby podpořit konžský volební proces, pokud budou splněny výše uvedené základní předpoklady;

2.

požaduje úspěšné a včasné konání voleb, které bude zásadní pro dlouhodobou stabilitu a rozvoj země a celého regionu; potvrzuje, že volby by se měly uskutečnit plně v souladu s literou a duchem konžské ústavy z roku 2006, jmenovitě článků 70, 73, 103, 105, 220 a 222, a v souladu se zásadami Africké charty pro demokracii, volby a správu věcí veřejných, kterou by měla DRK neprodleně ratifikovat; zastává názor, že orgány DRK mají v tomto ohledu jasnou odpovědnost, jakož i povinnost zaručit prostředí příznivé pro transparentní, důvěryhodné a inkluzivní volby;

3.

bere na vědomí podnět prezidenta Kabily k zahájení národního dialogu a zdůrazňuje, že je důležité vést otevřený, inkluzivní a demokratický politický dialog akceptovaný všemi stranami, v zájmu pokojné dohody na podmínkách důvěryhodného volebního procesu a kalendáře;

4.

vyzývá EU a Africkou unii, aby rozšířily svou plnou spolupráci na inkluzivní dialog a hledání dohody mezi politickými aktéry v DRK, která bude respektovat demokracii a právní stát, a aby nadále koordinovaly své činnosti v DRK s ostatními mezinárodními zúčastněnými stranami, zejména s OSN;

5.

naléhavě žádá vládu DRK, aby učinila další pokrok v demokratizaci země a za tím účelem aktivně vycházela z doporučení závěrečné zprávy mise EU pro sledování průběhu voleb z roku 2011 a zprávy následné mise z roku 2014; zdůrazňuje, že povaha a výše podpory EU volebnímu procesu v DRK by se měla odvíjet od toho, jakého bude dosaženo pokroku při naplňování doporučení obsažených v těchto zprávách;

6.

připomíná, že Nezávislá národní volební komise by měla být nestrannou a inkluzivní institucí s dostatečnými zdroji, které umožní komplexní a transparentní proces;

7.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující se bezpečnostní situací a stavem dodržování lidských práv v DRK, zejména nad neustálými zprávami o rostoucím politicky motivovaném násilí; trvá na tom, že je odpovědností vlády předcházet jakémukoli prohlubování současné politické krize nebo eskalace násilí a dodržovat a chránit politická práva občanů země, zejména svobody projevu, sdružování a shromažďování, které jsou základem dynamického politického a demokratického života;

8.

důrazně odsuzuje používání jakéhokoli nátlaku a přísných omezení a zastrašování především členů opozice, obránců lidských práv a novinářů před nadcházejícím volebním cyklem; vyzývá k propuštění všech politických vězňů; vyzývá konžské orgány, aby zaručily nezávislost Národní komise pro lidská práva a aby jí umožnily pracovat naprosto nezávisle a poskytly jí potřebné zdroje;

9.

žádá, aby vláda DRK a mezinárodní partneři zahájili důkladné a transparentní vyšetřování případů porušování lidských práv, k nimž nedávno došlo v různých částech země, zejména během volebních protestů, a nedávných masakrů v Beninu v Severním Kivu; znovu opakuje, že ti, kdo závažně porušují lidská práva, páchají válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a sexuální násilí, ani ti, kdo nesou odpovědnost za nábor dětských vojáků, nemohou zůstat nepotrestáni; zdůrazňuje, že osoby odpovědné za jakékoli podobné činy je třeba nahlásit, identifikovat, stíhat a potrestat v souladu s vnitrostátním a mezinárodním trestním právem;

10.

uznává úsilí, které orgány Demokratické republiky Kongo vynakládají v oblasti boje proti beztrestnosti a předcházení sexuálnímu násilí a násilí páchanému na dětech, ačkoli se domnívá, že pokrok je stále pomalý; vyzývá vládu, aby prosazovala rovnost žen a mužů, zvláště pokud jde o ženy na seznamu kandidátů na funkci prezidenta;

11.

znovu vyjadřuje své hluboké znepokojení nad alarmující humanitární situací v DRK, kterou způsobily zejména násilné ozbrojené konflikty ve východních provinciích země a příliv přibližně 245 000 uprchlíků z Burundi od dubna 2015; připomíná, že neutralizace všech ozbrojených skupin v tomto regionu významně přispěje k míru a stabilitě; vyzývá EU a její členské státy, aby nadále poskytovaly pomoc obyvatelstvu DRK s cílem zlepšit životní podmínky nejzranitelnějších skupin obyvatelstva;

12.

vítá rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2277 (2016), která prodloužila mandát Stabilizační mise OSN v DRK a posílila její pravomoci při ochraně civilních obyvatel a prosazování lidských práv v souvislosti s volbami;

13.

vyzývá Africkou unii (AU) a EU, aby zajistily neustálý politický dialog mezi zeměmi oblasti Velkých jezer s cílem zabránit jakékoli další destabilizaci; vyjadřuje politování nad tím, že v provádění rámcové dohody o míru, bezpečnosti a spolupráci z února 2013 bylo dosaženo pouze omezeného pokroku, a vyzývá všechny strany, aby aktivně přispívaly k dosažení stability;

14.

připomíná závazek přijatý DRK v rámci Dohody z Cotonou, že bude respektovat demokracii, právní stát a zásady lidských práv, které zahrnují svobodu projevu a sdělovacích prostředků, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost v politických funkcích; naléhavě žádá orgány EU, aby zintenzívnily dialog s orgány DRK podle článku 8 dohody z Cotonou s cílem obdržet definitivní vyjasnění týkající se volebního procesu;

15.

zdůrazňuje, že pokud se tak nestane, bude na EU, aby zahájila řízení podle článku 96 dohody z Cotonou, a zejména přesměrovala rozpočtovou podporu k občanské společnosti a zvážila cílené sankce;

16.

upozorňuje na stěžejní roli AU při předcházení politickým krizím ve střední Africe a vyzývá její vedoucí představitele, zejména Jihoafrickou republiku, aby se snažili zajistit dodržování ústavy DRK; naléhavě vyzývá EU, aby využila veškerých svých diplomatických a ekonomických nástrojů, včetně nadcházejícího podpisu dohod o hospodářském partnerství, k dosažení tohoto cíle;

17.

vítá úsilí orgánů Demokratické republiky Kongo o uplatňování právních předpisů, které zakazují obchodování s nerosty a jejich zpracovávání v oblastech, v nichž probíhá nelegální těžba nerostů, jako jsou oblasti pod kontrolou ozbrojených skupin; vyzývá konžské orgány, aby posílily provádění právních předpisů s cílem učinit přítrž nelegální těžbě nerostných zdrojů DRK, a naléhavě vyzývá DRK, aby dále pokračovala v úsilí o dosažení souladu s iniciativou v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu;

18.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě AKT-EU, Evropské komisi, Radě EU, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Africké unii, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a prezidentovi, předsedovi vlády a parlamentu DRK.

—

zasedající ve Windhoeku (Namibie) ve dnech 13.–15. června 2016,

—

s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU podepsanou dne 23. června 2000 v Cotonou, v revidovaném znění,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách,

—

s ohledem na zprávu z výročního zasedání členských států EU k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 nazvaného „Patnáct let rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 – výhled do roku 2015“, které se uskutečnilo v Bruselu dne 4. července 2014,

—

s ohledem na pokyny EU týkající se násilí páchaného na ženách a dívkách a boje proti všem formám jejich diskriminace a na obecné zásady EU týkající se dětí a ozbrojených konfliktů,

—

s ohledem na společné tiskové prohlášení vysoké představitelky EU Federicy Mogheriniové, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise, a Leily Zerrouguiové, zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro děti a ozbrojené konflikty, u příležitosti Mezinárodního dne proti využívání dětských vojáků, 12. února 2015,

—

s ohledem na společný dopis Federicy Mogheriniové, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise, a Christose Stylianidese, evropského komisaře pro humanitární pomoc a řešení krizí, poslancům Evropského parlamentu ze dne 11. září 2015,

—

s ohledem na Ženevské úmluvy (1949) a jejich dodatkové protokoly (1977), Úmluvu OSN o právech dítěte (1989) a její opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (2000), a na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (1998),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000), 1820 (2008), 1888 (2009), 1889 (2009), 1960 (2010), 2106 (2013) a 2122 (2013) a na závazky a povinnosti EU a států AKT podle těchto rezolucí,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen přijatou dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na pokyny Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) týkající se ochrany žen z řad uprchlíků, včetně předcházení sexuálnímu násilí na ženách a reakce na takové násilí,

—

s ohledem na výroční zprávu zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro děti a ozbrojené konflikty Leily Zerrouguiové Radě pro lidská práva, která byla zveřejněna dne 28. prosince 2015,

—

s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN ze dne 23. března 2015 a ze dne 13. ledna 2012 o násilí souvisejícím s konflikty,

—

s ohledem dokument nazvaný „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, který byl přijat na summitu Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj v září 2015 v New Yorku

—

s ohledem na zákaz násilí vůči ženám a na práva žen na důstojnost, život, integritu, bezpečnost a nediskriminaci podle protokolu Africké charty lidských práv a práv národů o právech žen v Africe (maputský protokol),

—

s ohledem na rezoluci Africké komise pro lidská práva a práva národů č. 283 (2014) o situaci žen a dětí v ozbrojených konfliktech,

—

s ohledem na čtvrtou světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, a na pekingskou deklaraci a akční platformu,

—

s ohledem na provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, která se konala v Káhiře v roce 1994,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že znásilňování, sexuální otroctví, nucená sterilizace a jiné formy násilí vůči ženám, dívkám a dětem jsou systematicky využívány jako válečné zbraně, a vzhledem k tomu, že tyto praktiky jsou v mnoha nedávných a současných ozbrojených konfliktech velmi rozšířeny; vzhledem k tomu, že znásilňování a sexuální otroctví, které je součástí široce rozšířené a systematické praxe, je podle Ženevské úmluvy považováno za zločin proti lidskosti a válečný zločin;

B.

vzhledem k tomu, že znásilnění se nyní rovněž považuje za jednu ze složek zločinu genocidy, pokud je pácháno s cílem úplně nebo částečně zničit určitou skupinu;

C.

vzhledem k tomu, že taková porušování práv do značné míry zůstávají neohlášena a jejich pachatelé jsou zřídkakdy trestně stíháni a postaveni před soud;

D.

vzhledem k tomu, že v důsledku hluboko zakořeněných genderových norem v Africe jsou zvláště ženy a dívky terčem sexuálního násilí, také jako prostředku ponižování, dominance, zastrašování, rozptylování anebo nuceného přesidlování civilních příslušníků určité komunity nebo etnické skupiny;

E.

vzhledem k tomu, že sexuální násilí má závažné fyzické, emoční, psychologické a sociální důsledky pro oběti, jakož i pro jejich rodiny a celé komunity;

F.

vzhledem k tomu, že v mnoha případech čelí oběti sexuálního násilí nepřímým důsledkům, jako je stigmatizace, vyloučení z komunity, izolace a ekonomická zranitelnost;

G.

vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární právo požaduje, aby byl potrat považován za nezbytnou lékařskou péči o dívky a ženy oplodněné při znásilnění ve válce, což znamená, že oběti válečných znásilnění mají právo na přístup k provedení potratu jako součást nezbytné lékařské péče;

H.

vzhledem k tomu, že v době konfliktů se použije mezinárodní humanitární právo včetně Ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů, které nahrazuje vnitrostátní nebo místní právo;

I.

vzhledem k tomu, že mírové jednotky OSN byly v mnoha případech obviněny ze sexuálního vykořisťování a zneužívání; vzhledem k tomu, že v lednu 2016 nezávislý přezkum takového zneužívání obvinil OSN z toho, že nereagovala na obvinění ze zneužívání dětí, které bylo vzneseno vůči příslušníkům jejích mírových jednotek; vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN v březnu 2016 přijala rezoluci k tomuto tématu;

J.

vzhledem k tomu, že v roce 2014 Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu Dr. Mukwegemu za jeho vynikající práci při péči o ženy, které se staly obětí sexuálního násilí v Demokratické republice Kongo;

1.

důrazně odsuzuje všechny formy násilí a porušování lidských práv a zneužívání ze strany státních a nestátních subjektů namířené vůči ženám a dětem a útoky na obránce lidských práv a organizace občanské společnosti během konfliktů a po jejich skončení;

2.

důrazně odsuzuje využívání znásilnění jako válečné zbraně a prostředku útlaku, tedy jednání, které je třeba odstranit; zdůrazňuje, že prvořadou odpovědnost za ochranu civilních obyvatel a zajišťování odpovědnosti během konfliktů nesou státy; vyjadřuje politování nad nedostatečnou ochranou nevinných žen a dětí před narůstajícím násilím včetně znásilňování, mučení a náboru dětských vojáků;

3.

naléhavě žádá EU, skupinu AKT, Africkou unii a OSN, aby vyvíjely tlak na vlády a všechny příslušné zúčastněné subjekty v regionech, kde k takovému násilí dochází, aby takovou praxi ukončily a zajistily nezávislost justice, aby tak bylo možné postavit pachatele před soud a ukončit beztrestnost v souvislosti s tímto násilím;

4.

vyzývá všechny státy, aby přijaly a prosazovaly právní, správní a sociální opatření s cílem předcházet znásilňování a násilí vůči ženám a dětem během konfliktů a po jejich skončení a aby zajistily, že se obětem dostane pomoci při návratu do života, odpovídající podpory a služeb zdravotní péče a psychologické pomoci, včetně péče v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

5.

vyzývá všechny státy, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu OSN o právech dítěte a její opční protokoly, aby přijaly právní předpisy, které budou výslovně zakazovat a kriminalizovat nábor a využívání dětí ze strany ozbrojených sil nebo skupin a využívání dětí v ozbrojených střetech;

6.

vyzývá všechny státy, aby provedly vyšetřování všech zúčastněných subjektů a aby trestně stíhaly všechny příslušné osoby až na nejvyšší úroveň řetězce velení na základě nejzávažnějších možných obvinění včetně válečných zločinů, aby tak odstranily beztrestnost a znovu nastolily spravedlnost;

7.

zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšené úsilí a zdroje pro předcházení a odstranění všech diskriminačních praktik vůči ženám a rovněž pro boj a trestní stíhání veškerých forem násilí, včetně obchodování s lidmi, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sterilizace, nuceného těhotenství, zabíjení na základě pohlaví, domácího násilí, znásilnění v manželství, předčasných, dětských a nucených sňatků a násilí na základě pohlaví během konfliktu nebo po jeho skončení;

8.

vyzývá, aby se všechny státy a mezinárodní subjekty podílející se na pomoci v konfliktech a humanitární pomoci, včetně Evropské komise, zavázaly zajistit od počátku každé nouzové nebo krizové situace bezpečí žen a dívek, a to tak, že bude věnována pozornost riziku sexuálně motivovaného násilí a násilí na základě pohlaví, bude posílena informovanost, budou učiněny kroky směřující ke stíhání pachatelů těchto činů a bude zajištěno, aby ženy a dívky měly v situacích humanitárních krizí přístup k plné škále služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně bezpečných potratů, a nebylo s nimi zacházeno nelidským způsobem, jak stanoví Ženevské úmluvy a jejich dodatkové protokoly;

9.

vyzývá státy, aby poskytly veškerou potřebnou podporu dětem, které se narodí matkám, jež byly znásilněny, a které společnost a jejich rodiny často odmítají, a matkám těchto dětí;

10.

vyzývá země AKT, členské státy EU a Evropský parlament, aby podepsaly výzvu k přijetí opatření týkající se řešení otázky násilí vůči ženám a dívkám v mimořádných situacích, která byla vydána v Londýně v listopadu 2013;

11.

vyzývá všechny státy, aby vypracovaly rámec pro systematické reakce na násilí vůči dětem, začleněný do vnitrostátních postupů plánování, systematicky hodnocený na základě stanovených cílů a harmonogramů a vybavený odpovídajícími lidskými a finančními zdroji k podpoře jeho provádění; naléhavě žádá, aby byla přijata opatření pro řešení základních příčin násilí vůči dětem; upozorňuje na úlohu vzdělávání jako na účinný nástroj, který může obnovit pocit normality, pomoci dětem překonat trauma a poskytnout jim schopnost stát se produktivními občany, jakmile mimořádná situace skončí; zdůrazňuje potřebu odpovídajících zdrojů pro vzdělávání v mimořádných situacích, které nastávají v době ozbrojeného konfliktu;

12.

je hluboce znepokojen škodlivými, nevratnými a někdy fatálními fyzickými, psychickými a sociálními účinky mrzačení nebo obřízky ženských genitálií; požaduje, aby tato praxe byla vymýcena ve všech zemích;

13.

vyzývá všechny státy a mezinárodní subjekty podílející se na pomoci v konfliktech a humanitární pomoci, aby se zavázaly k ochraně pracovníků poskytujících humanitární pomoc před trestním stíháním, v souladu s Ženevskými úmluvami a jejich dodatkovými protokoly;

14.

vyzývá OSN, aby svým členům poskytla vzdělávací pokyny a materiály týkající se ochrany, práv a konkrétních potřeb žen a dětí a zajistila specializovanou odbornou přípravu pro veškeré pracovníky mírových misí v oblasti ochrany, zvláštních potřeb a lidských práv žen a dětí v konfliktních situacích;

15.

naléhavě žádá vysoce postavené velící důstojníky, aby formulovali dostatečně jasná a přesná pravidla styku s civilními osobami, která budou jasně zakazovat sexuální a jiné násilí; zdůrazňuje, že je důležité velícím důstojníkům připomínat jejich odpovědnosti ve vztahu ke kázni v případě násilí páchaného na civilním obyvatelstvu; naléhavě žádá vojenské velitele, aby soudním orgánům hlásili jakékoli případy násilných aktů páchaných jejich vojáky na civilistech;

16.

vítá doporučení generálního tajemníka OSN, aby Africká unie zajistila provádění akčního plánu ozbrojených sil proti sexuálnímu násilí a aby systematicky stavěla pachatele před soud a obětem zajišťovala nápravu, včetně odškodnění;

17.

vyjadřuje velké znepokojení nad četnými obviněními mírových sil OSN ze sexuálního zneužívání; vítá přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2272 k tomuto tématu; vítá zejména skutečnost, že OSN poprvé začala jmenovitě uvádět země, z nichž údajní pachatelé pocházeli, což je krok, který měl vyvinout tlak na státy, aby začaly jednat ve věcech obvinění, která často ponechávaly bez povšimnutí; požaduje provádění politiky nulové tolerance vůči vykořisťování a sexuálním útokům přičítaným pracovníkům OSN;

18.

upozorňuje, že je nezbytné začlenit aspekt sexuálního násilí do programů odzbrojování, demobilizace a reintegrace, aby se pachatelům zabránilo v návratu do vojenských nebo vedoucích funkcí;

19.

vyjadřuje politování nad tím, že údaje o znásilněních a sexuálním násilí v konfliktech jsou nadále mimořádně omezené; žádá státy, v nichž probíhá konflikt, nebo státy zapojené do humanitárních činností po skončení konfliktu, aby shromažďovaly údaje o tomto druhu násilí a o jeho obětech a pachatelích;

20.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě AKT-EU, Evropské komisi, Radě Evropské unie, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.