1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/1

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/4

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/5

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32013M6975. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/6

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/7

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/8

1.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že oznámená transakce představuje spojení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování.

2.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že oznámená transakce má význam pro celou Unii ve smyslu článku 1 nařízení o spojování.

3.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, pokud jde o vymezení relevantních výrobkových trhů uvedené v návrhu rozhodnutí.

V rámci vymezování výrobkového trhu souhlasí poradní výbor zejména s tím, že dopad oznámené transakce musí být posuzován u těchto trhů:

4.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, pokud jde o vymezení relevantních zeměpisných trhů uvedené v návrhu rozhodnutí.

V rámci vymezování zeměpisného trhu souhlasí poradní výbor zejména s tím, že dopad oznámené transakce musí být posuzován u těchto trhů:

5.

Poradní výbor souhlasí s posouzením Komise, že oznámená transakce pravděpodobně nebude mít koordinované účinky, které by výrazně narušily účinnou hospodářskou soutěž na trhu velkoobchodního prodeje hudebních nahrávek na fyzických nosičích na úrovni jednotlivých členských států a na trhu velkoobchodního prodeje digitálních hudebních nahrávek na úrovni EHP a na úrovni členských států.

6.

Poradní výbor souhlasí s posouzením Komise, že oznámená transakce pravděpodobně výrazně nenaruší účinnou hospodářskou soutěž z důvodu svých protisoutěžních vertikálních nebo konglomerátních účinků, které by pro zákazníky a/nebo soutěžitele spojeného subjektu mohly vést k uzavření trhů vymezených v návrhu rozhodnutí.

7.

Poradní výbor souhlasí s posouzením Komise, že oznámená transakce by pravděpodobně vedla k významnému narušení účinné hospodářské soutěže na následujících trzích:

8.

Poradní výbor souhlasí s analýzou, kterou Komise učinila v případě i) pirátství, ii) kupní síly a iii) vstupu na trh, a se závěrem, že nemají takový charakter, že by mohly vyvážit výrazné narušení účinné hospodářské soutěže, které by pravděpodobně vyplynulo z oznámené transakce.

9.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že konečnými závazky, jež oznamující strana nabídla dne 25. srpna 2012 („konečné závazky“), jsou plně rozptýleny obavy týkající se narušení hospodářské soutěže, které Komise identifikovala na trhu velkoobchodního prodeje digitálních hudebních nahrávek na úrovni EHP i na úrovni jednotlivých členských států.

Menšina členů se zdržela hlasování.

10.

Poradní výbor souhlasí se závěrem Komise, že oznámená transakce při úplném dodržení konečných závazků pravděpodobně zásadně nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné časti.

Menšina členů se zdržela hlasování.

11.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že je třeba oznámenou transakci prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP v souladu s čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování a s článkem 57 Dohody o EHP.

Menšina členů se zdržela hlasování.

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/10

(1)

Dne 17. února 2012 obdržela Evropská komise oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení o spojování (2), kterým by subjekt Universal Music Holdings Limited (dále jen „Universal“) získal nákupem akcií kontrolu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování nad hudebními nahrávkami skupiny EMI Group Global Limited (dále jen „EMI“) (subjekty „Universal“ a „EMI“ se dále označují jen jako „strany“).

(2)

Dne 23. března 2012 zahájila Komise řízení podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení o spojování. Následně bylo dne 19. června 2012 subjektu Universal zasláno prohlášení o námitkách, u nějž byla stanovena dvoutýdenní lhůta pro odpověď. GŘ pro hospodářskou soutěž tuto lhůtu na žádost subjektu Universal prodloužilo o dva dny.

(3)

Z předběžných zjištění Komise uvedených v prohlášení o námitkách vyplynulo, že oznámené spojení by významně bránilo účinné hospodářské soutěži na trhu s velkoobchodním prodejem digitální hudby, a to jak na úrovni EHP, tak i ve 25 členských státech (3), a trhu s velkoobchodním prodejem fyzických hudebních nahrávek v 22 členských státech (4).

(4)

Subjekt Universal předložil svou odpověď na prohlášení o námitkách ve stanovené lhůtě, aniž by požádal o ústní slyšení.

(5)

Hlavní procesní rysem je v tomto případě skutečnost, že v souvislosti s používáním datové místnosti vyvstaly otázky ohledně přístupu ke spisu.

(6)

Již před vydáním prohlášení o námitkách požadoval Universal přístup k údajům třetí strany shromážděným GŘ pro hospodářskou soutěž a použitým v analýzách týmu hlavního ekonoma (dále jen „CET“). Universal tvrdil, že tento přístup je potřebný pro jeho právo na obhajobu a pro určení možností ohledně závazků.

(7)

GŘ pro hospodářskou soutěž tuto žádost zamítlo, protože požadované informace byly součástí spisu, k němuž se přístup poskytoval až po vydání prohlášení o námitkách v souladu s čl. 17 odst. 1 prováděcího nařízení (5). S ohledem na argument, který Universal vznesl v souvislosti se závazky, GŘ pro hospodářskou soutěž odpovědělo, že činnost, kterou Komise vyvinula v souvislosti s údaji, neovlivnila možnost subjektu Universal předložit vhodná nápravná opatření před tím, než bylo vydáno prohlášení o námitkách.

(8)

Universal mě následně před zasláním prohlášení o námitkách požádal, abych přezkoumal pravidla pro datovou místnost, která GŘ pro hospodářskou soutěž vypracovalo pro toto řízení (dále jen „pravidla“). Universal uvedl, že jeho právo na obhajobu by bylo porušeno hlavně z následujících tří důvodů. Za prvé, zamýšlený rozsah zpřístupnění informací byl příliš úzký, neboť by subjektu Universal neumožnil přístup k výchozím informacím a příslušným kódům použitým při sestavování konečných souborů údajů, které byly podkladem pro analýzu CET. Tyto informace jsou však podle názoru subjektu Universal nezbytné k tomu, aby jeho externí ekonomičtí poradci ověřili řádnost analýzy CET a spolehlivost údajů. Za druhé subjekt Universal tvrdil, že zvláštní ustanovení v pravidlech, která omezují využití údajů, by jeho externím ekonomickým poradcům znemožnila řádně ověřit a prověřit analýzu CET. A za třetí subjekt Universal tvrdil, že je zbytečné, nepřiměřené a bezdůvodné anonymizovat údaje CET. Vznesl námitku, že anonymizace by jeho externím ekonomickým poradcům neumožnila pochopit konkrétní skutkové souvislosti, za kterých byly údaje získány.

(9)

GŘ pro hospodářskou soutěž tato omezení odůvodnilo obchodně obzvláště citlivou povahou údajů pocházejících od zákazníků a konkurentů s odkazem na judikaturu věci Tetra/Laval (6).

(10)

Vzhledem k tomu, že v případech fúzí je třeba věci řešit rychle, jsem přezkoumal pravidla za použití následujících zásad. Adresátu prohlášení o námitkách musí být poskytnut plný přístup ke všem důkazům svědčícím v jeho neprospěch. Pokud jsou důkazy důvěrné, musí být poskytnut přístup do míry nezbytné pro obhajobu adresáta. V případě kvantitativních důkazů, které byly předmětem žádostí subjektu Universal, to znamená, že Universal by měl mít možnost provést tři postupy. Za prvé musí být schopen získat kopii analýzy CET (tzn. je třeba poskytnout přístup k údajům a použité metodice). Zadruhé musí mít možnost prověřit analýzu Komise (tzn. je třeba poskytnout přístup k vyřazeným údajům, alternativním proměnným a informacím vysvětlujícím extrémy atd.). A za třetí musí mít možnost ověřit spolehlivost údajů alespoň formou namátkových kontrol. Mohou-li externí poradci subjektu Universal s ohledem na tento poslední bod poukázat na konkrétní a specifické chyby vyplývající z náhodných kontrol, je možné, že v závislosti na rozsahu chyb a údajů, které jsou skutečně obsaženy ve spisu, by se poskytnul další přístup. V této souvislosti a s ohledem na často důvěrnou povahu údajů se zdá oprávněné stanovit omezení, zejména taková, která po subjektu Universal vyžadují, aby a) Komisi vysvětlil, co hodlají podniknout jeho externí poradci, a b) provedl tyto výpočty pod dohledem úředníků Komise.

(11)

Subjektu Universal jsem v dopisu ze dne 18. června 2012 odpověděl, že po jednání s GŘ pro hospodářskou soutěž byla pravidla změněna s přihlédnutím k výše uvedeným zásadám. Pokud jde o rozsah zpřístupnění informací, byla pravidla upravena tak, aby se zajistilo, že všechny výchozí informace a kódy budou k nahlédnutí v datové místnosti. Omezení týkající se použití údajů byla v pravidlech uvolněna, aby externí ekonomičtí poradci subjektu Universal mohli ověřit a prověřit analýzu CET, jak je uvedeno v dopise. V souvislosti s anonymizací údajů jsem zdůraznil, že Komise považuje údaje za předmět obzvláště citlivých obchodních tajemství, jejichž zpřístupnění by ohrozilo konkurenční postavení některých poskytovatelů údajů. S ohledem na dodatečný přístup, který pozměněná pravidla nyní umožňují, a odborná vysvětlení podaná GŘ pro hospodářskou soutěž jsem toho názoru, že externí ekonomičtí poradci subjektu Universal měli možnost provádět výpočty, které dostatečně upřesnili ve své žádosti, a proto není třeba anonymizaci zrušit. V neposlední řadě jsem odkázal Universal na to, že mi může podat další odůvodněné žádosti v případě, že by jeho externí ekonomičtí poradci našli konkrétní příklady nejasných datových souborů a měli důvod se domnívat, že k řádnému výkonu jeho práva na slyšení je i nadále nezbytný další přístup k údajům.

(12)

Dopisem ze dne 19. června 2012 mě Universal požádal, abych pravidla změnil ještě do větší míry, neboť stále přetrvávala omezení ohledně používání údajů CET, která mu bránila ve výkonu práva na obhajobu. Universal zejména s odkazem na konkrétní výpočty tvrdil, že jeho externí ekonomičtí poradci by nemohli ověřit spolehlivost a přesnost určitých údajů a výpočtů. V reakci na dodatečná tvrzení subjektu Universal, která byla dostatečně upřesněna, byla pravidla dále pozměněna s cílem dát externím ekonomickým poradcům subjektu více možností k provádění obsáhlých kontrol a dalších výpočtů.

(13)

Dne 20. června 2012 byl subjektu Universal poskytnut přístup ke spisu.

(14)

Prostřednictvím odůvodněné žádosti ze dne 22. června 2012 Universal formálně zopakoval své dřívější tvrzení, že je třeba umožnit plný přístup ke kvantitativní analýze působící v jeho neprospěch, a rovněž zopakoval své tři stížnosti týkající se omezení rozsahu přístupu k údajům, omezení použití údajů CET a anonymizace. Za druhé Universal požadoval, aby byl jeho externím právním poradcům udělen přístup do datové místnosti. Universal tvrdil, že tento přístup je nezbytný k zajištění řádného výkonu jeho práva na obhajobu, jelikož externí právní poradci musí mít možnost i) přezkoumat informace obsažené v datové místnosti a jakékoli důvěrné analýzy provedené externími ekonomickými poradci; ii) nahlédnout do důvěrného obsahu zprávy z datové místnosti, z níž by subjektu Universal byla dána k dispozici pouze nedůvěrná verze; a iii) podávat instrukce ohledně dodržování pravidel datové místnosti.

(15)

Oba tyto prvky žádosti subjektu Universal jsem zamítl rozhodnutím ze dne 29. června 2012 podle článku 7 mandátu. Na základě technických informací, které jsem obdržel od GŘ pro hospodářskou soutěž, jsem rozhodl, že pokud jde o uvedené výpočty, které byly dostatečně upřesněny, pravidla externím ekonomickým poradcům subjektu Universal v některých případech umožňovala provést veškeré žádoucí výpočty. V ostatních případech mohli externí ekonomičtí poradci navrhnout, aby výpočty byly provedeny, a projednat takové návrhy s Komisí. A závěrem bych chtěl uvést, že některé výpočty nemohly být provedeny, jelikož spis neobsahoval nezbytné údaje. Pokud jde o požadované zpřístupnění anonymizovaných údajů, neposkytl Universal konkrétní a specifické důkazy, které byly nezbytné k výkonu jeho práva na obhajobu.

(16)

Rovněž jsem zamítl druhou část žádosti subjektu Universal, tj. žádost o připuštění jeho externích právních poradců do datové místnosti. Tím by byl totiž zpochybněn samotný účel datové místnosti, kterým je umožnit externím ekonomickým poradcům stran přístup ke kvantitativním údajům, jež shromáždila Komise. Jelikož se v datové místnosti nachází údaje obsahující obchodní tajemství třetích stran, je takový postup výjimkou z obecné povinnosti Komise nezveřejňovat důvěrné informace. Jelikož se v tomto případě jedná o výjimku, je zapotřebí striktních záruk, aby se zabránilo i neúmyslnému zpřístupnění údajů. Dospěl jsem k závěru, že k tomu, aby subjekt Universal mohl vykonat své právo na obhajobu, nebylo zapotřebí zajistit jeho externím právním poradcům přímý přístup do datové místnosti, protože v daných třech situacích uvedených subjektem Universal postačuje, že externí právníci mohli s externími ekonomickými poradci komunikovat mimo datovou místnost.

(17)

V den přijetí rozhodnutí o zamítnutí mě Universal poté, co obdržel předběžnou verzi, požádal, abych své rozhodnutí přezkoumal, a v podstatě zopakoval svá dřívější tvrzení ohledně omezení týkajících se externích ekonomických poradců a toho, že nemohli provést určité analýzy. Rovněž opět uvedl, že jeho externím právním poradcům by se měl povolit přímý přístup k souboru údajů CET v původní, nezměněné verzi, jelikož je to nezbytné pro zajištění toho, aby právo subjektu Universal na právní zastoupení a poradenství nebylo striktně omezeno.

(18)

Po opětném pečlivém zvážení argumentů subjektu Universal jsem dne 12. července 2012 rozhodl potvrdit své původní rozhodnutí. Za prvé, na rozdíl od tvrzení subjektu Universal umožňovala pravidla jeho externím ekonomickým poradcům vykonat požadovanou analýzu v datové místnosti. Skutečnost, že externí ekonomičtí poradci datovou místnost nevyužili, pro mě nebyla důvodem přezkoumat v této souvislosti mé dřívější rozhodnutí nebo pravidla. Za druhé, tvrzení (jakkoli správné), že strana řízení by měla mít v rámci výkonu svého práva na obhajobu k dispozici účinné právní zastoupení a poradenství, nezměnilo nutnost prokázat, že zpřístupnění důvěrných informací bylo pro výkon těchto práv nezbytné.

(19)

Nicméně s ohledem na možné nedorozumění či nesprávný výklad pravidel stranami jsem vyzval Universal, aby kontaktoval GŘ pro hospodářskou soutěž a projednal návrhy dalších regresních analýz, které by externí ekonomičtí poradci Universalu mohli chtít provést. Pro tento konkrétní účel byla zpřístupněna datová místnost. Vedle toho se GŘ pro hospodářskou soutěž mým jménem obrátilo na poskytovatele údajů s cílem získat souhlas k tomu, aby jednomu z externích právních poradců subjektu Universal byl poskytnut přístup do datové místnosti, aby mohl přímo na místě poskytnout externím ekonomickým poradcům poradenství ohledně výkladu pravidel. Universal se však rozhodl, že této nabídky na mimořádný přístup nevyužije.

(20)

Ve dnech 26. a 27. června 2012 Universal uvedl, že GŘ pro hospodářskou soutěž neoprávněně zamítlo jeho žádost, aby externí ekonomičtí poradci subjektu Universal mohli dát k dispozici důvěrnou verzi jedné z jejich zpráv z datové místnosti jeho externím právním poradcům a v upravené formě i jemu samotnému. Požadované informace se týkaly licenčních poplatků stran za platformy nabízející digitální hudební nahrávky konečným spotřebitelům, které vnější ekonomičtí poradci vypočítali na základě údajů dostupných v datové místnosti. Universal tvrdil, že odmítnutím zveřejnit dotyčné informace brání GŘ pro hospodářskou soutěž přístupu k důkazům svědčícím v prospěch i neprospěch subjektu, jelikož by – podle názoru subjektu Universal – tyto informace mohly být použity k vyvrácení předběžného stanoviska Komise, že podíly na trhu vypočítané federací IFPI (7) byly spolehlivější než podíly na trhu vypočítané stranami. Po diskusích a jednáních mezi externími právními a ekonomickými poradci subjektu Universal, GŘ pro hospodářskou soutěž a členy úřadu úředníka pro slyšení bylo dohodnuto, že subjektu Universal lze zpřístupnit tyto informace: i) počet přesných licenčních poplatků, o nichž se má za to, že nezveřejní důvěrné informace; ii) další důvěrnější informace o rozmezí licenčních poplatků a potvrzení, zda byly licenční poplatky nižší než 40 %; a iii) popis všech licenčních poplatků.

(21)

Rozhodnutím ze dne 4. července 2012 přijatým v souladu s článkem 7 mandátu jsem zamítl žádost subjektu Universal o přístup k důvěrným informacím uvedeným ve zprávě externích ekonomických poradců z datové místnosti. Jelikož existovala reálná možnost, že Universal a do určité míry i jeho externí právní poradci by mohli zpětně prostudovat některé citlivé informace, pokud by jim byl umožněn přístup ke zbývajícím důvěrným informacím týkajících se licenčních poplatků (tj. těm, které nespadají do výše uvedené kategorie i)), a vzhledem k tomu, že byl umožněn dodatečný přístup k informacím uvedeným výše v bodech ii) a iii), jsem dospěl k závěru, že další přístup nebyl k zajištění práva subjektu Universal na obhajobu nezbytný. Kromě toho se poradci subjektu Universal rozhodli nevyužít dodatečného přístupu uděleného podle bodu iii) výše. Práva subjektu Universal nebyla porušena, jelikož jeho externí právní poradci mohli využívat informace poskytnuté jako podpůrné důkazy nebo vyvrátit důkazy svědčící v neprospěch subjektu Universal.

(22)

Podle čl. 16 odst. 1 prováděcího nařízení jsem od subjektů Impala, Merlin BV, Warner Music Group, Sony Music, the Beggars Group Ltd., organizací pro správu kolektivních práv ve Spojeném království MCPS a PRS, jakož i nahrávacích společností Naïve a Because Music přijal jejich žádost o slyšení jako zúčastněné třetí osoby.

(23)

Na podporu svých námitek uvedených v konečném rozhodnutí zaslala Komise dne 25. července 2012 stranám dopis o skutečnostech, v němž uvádí dodatečné prvky, konkrétně další údaje o relativním postavení velkých společností na trhu. Strany mohly do 1. srpna 2012 předložit své písemné připomínky. Ve své odpovědi ze dne 1. srpna 2012 strany uvedly, že dopis o skutečnostech změnil teorii újmy uvedenou v prohlášení o námitkách, a tím „změnil zásadní povahu předběžných námitek“, které proti nim byly vzneseny.

(24)

GŘ pro hospodářskou soutěž na tento dopis odpovědělo o dne 3. srpna 2012, v němž uvedlo, že tyto nové údaje podporují předběžné zjištění Komise v prohlášení o námitkách, a sice že v řadě zemí je Universal větší než jakákoli jiná společnost. GŘ pro hospodářskou soutěž rovněž poukázalo na to, že dopis o skutečnostech pouze uváděl čistě věcné informace na podporu stávajících teorií o újmě popsaných v prohlášení o námitkách, a jako takový nezavedl novou teorii újmy založenou výlučně na relativní velikosti velkých společností. Stranám byla dána příležitost vyjádřit další připomínky, strany se však rozhodly této možnosti nevyužít. Tuto záležitost považuji tedy za uzavřenou.

(25)

Aby bylo možné vyřešit otázky týkající se hospodářské soutěže, na něž Komise poukázala v prohlášení o námitkách, předložily strany dne 27. července 2012 závazky podle čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování. Téhož dne byl zahájen tržní test těchto závazků s cílem shromáždit názory příslušných účastníků trhu na jejich účinnost a schopnost obnovit účinnou hospodářskou soutěž na trzích, na nichž byly zjištěna rizika narušení hospodářské soutěže.

(26)

Na základě výsledků tržního testu předložily dotčené strany dne 13. srpna 2012 upravený soubor závazků, který byl následně pozměněn dne 17. srpna 2012. Konečné závazky byly předloženy dne 25. srpna 2012. Komise dospěla k závěru, že závazky předložené stranami dne 25. srpna 2012 dostatečně reagují na všechny zbývající obavy ohledně slučitelnosti navrhované transakce s vnitřním trhem.

(27)

Podle článku 16 mandátu jsem přezkoumal, zda se předloha rozhodnutí zabývá pouze námitkami, u kterých bylo stranám umožněno, aby vyjádřily svá stanoviska, a dospěl jsem k názoru, že tomu tak je.

(28)

Celkově jsem došel k závěru, že všichni účastníci řízení měli v této věci možnost účinně uplatnit svá procesní práva.

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/15

(1)

Universal Music Holdings Limited (dále jen „UMHL“) je plně vlastněnou dceřinou společností společnosti Universal International Music BV, která je mateřskou společností společnosti Universal Music Group (dále jen „Universal“ nebo „oznamující strana“, Spojené království). Universal je vedoucí světová společnost v odvětví hudebních nahrávek. Zabývá se objevováním, rozvojem a propagací výkonných umělců (tzv. činnost „Artists & Repertoire“ (umělci a repertoár), dále jen „A&R“) a velkoobchodním prodejem hudebních nahrávek. Působí také v dalších oblastech, jako je maloobchodní prodej hudby online, hudební vydavatelství, management umělců, merchandising, organizace akcí a služby spojené s provozem míst konání akcí. Konečným vlastníkem společnosti Universal je Vivendi SA.

(2)

Vivendi SA (dále jen „Vivendi“, Francie) je konečná mateřská společnost společnosti Universal. Vivendi je mezinárodní mediální společnost, mezi jejíž činnosti patří telekomunikace, tvorba a šíření obsahu mediálních děl a provozování televizních kanálů, maloobchodní prodej digitální hudby a videohry.

(3)

EMI Group Global Limited (dále jen „EMI Group“, Spojené království) se zabývá objevováním, rozvojem a propagací výkonných umělců a velkoobchodem s hudebními nahrávkami. EMI Group se zabývá také dalšími oblastmi činnosti, jako je maloobchodní prodej hudby, vydavatelská činnost v oblasti hudby, management umělců a merchandising.

(4)

Dne 17. února 2012 obdržela Komise oznámení navrhovaného spojení podle článku 4 nařízení o spojování, podle něhož podnik UMHL získá koupí akcií kontrolu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování nad aktivy společnosti EMI Group v oblasti hudebních nahrávek.

(5)

Dne 11. listopadu 2011 uzavřely společnosti Vivendi a Universal na straně jedné a EMI Group na straně druhé dohodu o koupi akcií, podle níž by společnost Universal získala činnost společnosti EMI Group v oblasti A&R a velkoobchodního prodeje hudebních nahrávek, a dále činnost společnosti EMI Group v oblasti maloobchodního prodeje hudebních nahrávek, určitá omezená vydavatelská práva (zejména práva, která drží EMI Christian Music Group), management umělců a merchandising. Pro účely rozhodnutí Komise jsou aktiva, jichž se týká navrhovaná transakce, společně nazývána „EMI“.

(6)

V důsledku navrhované transakce by byla EMI výhradně ovládána společností Universal. Tato transakce proto představuje spojení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování. Tato transakce má význam pro celou EU podle čl. 1 odst. 2 nařízení o spojování.

(7)

Po přezkoumání oznámení přijala Komise dne 23. března 2012 rozhodnutí, v němž dospěla k závěru, že tato operace spadá do oblasti působnosti nařízení o spojování a vyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP. Komise se proto rozhodla zahájit řízení podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení o spojování.

(8)

Dne 19. června 2012 bylo oznamující straně zasláno prohlášení o námitkách podle článku 18 nařízení o spojování. Společnost Universal odpověděla na prohlášení o námitkách dne 6. července 2012.

(9)

Aby reagovala na obavy týkající se hospodářské soutěže popsané v prohlášení o námitkách, předložila oznamující strana dne 27. července 2012 závazky. Lhůta pro přijetí rozhodnutí podle článku 8 nařízení o spojování byla proto prodloužena o 15 pracovních dnů v souladu s čl. 10 odst. 3 uvedeného nařízení. Oznamující strana nabídla nové závazky dne 13. srpna 2012, které byly poté upraveny dne 25. srpna 2012.

(10)

Těžištěm navrhované transakce je odvětví hudebních nahrávek, neboť zahrnuje hlavní část činnosti jak společnosti Universal, tak i EMI. Odvětví hudebních nahrávek je dnes v EHP charakterizováno přítomností čtyř světových nahrávacích společností (Universal, Sony, EMI a Warner, společně jsou označovány jako „velké“ nebo „velcí hráči“) a velkého množství podstatně menších nahrávacích společností (tzv. „nezávislé“).

(11)

V posledních deseti letech došlo v tomto odvětví jak celosvětově, tak i v EHP k podstatnému poklesu prodeje hudby v důsledku dostupnosti hudby prostřednictvím legálních digitálních služeb i digitálního pirátství. Přestože tento pokles zasáhl velmi citelně prodej hudby na fyzických nosičích, tvoří tento typ hudby stále ještě asi 80 % celkového objemu prodeje hudby v EHP. Očekává se, že v příštích letech prodej digitální hudby výrazně vzroste a postupně dokonce překoná prodej hudby na fyzických nosičích.

(12)

Hodnotový řetězec v odvětví hudebních nahrávek začíná objevováním umělců, pokračuje nahráváním jejich hudby za účelem využívání autorských práv k výsledným zvukovým nahrávkám, což je činnost známá jako umělci a repertoár, tedy A&R. Úspěch či nezdar A&R je klíčem k úspěchu na trhu s hudebními nahrávkami.

(13)

Další článek v hodnotovém řetězci hudebních nahrávek představuje prodej nebo licencování repertoáru nahrávacími společnostmi velkoobchodníkům a maloobchodníkům a některým skupinám konečných uživatelů (konkrétně provozovatelům televizního a rozhlasového vysílání).

(14)

Hudební nahrávky zahrnují širokou škálu fyzických produktů (jako jsou CD – singly, alba nebo kompilace – a DVD – audio a video) i digitálních produktů, jež nahrávací společnosti prodávají maloobchodníkům, kteří je zase dále prodávají konečným uživatelům. Nahrávací společnosti navíc mohou svůj repertoár také licencovat poskytovatelům digitálních audio nebo video služeb přehrávání datových proudů.

(15)

Existují různé kategorie maloobchodníků s fyzickými produkty (kromě velkoobchodníků, kteří fungují jako mezičlánek mezi nahrávacími společnostmi a maloobchodníky), z nichž hlavní typy představují hypermarkety a supermarkety (tzv. „obchodníci ve velkém“), internetoví obchodníci a specializovaní prodejci.

(16)

Pokud jde o způsoby maloobchodního prodeje digitálních nahrávek, je hlavním prostředkem šíření digitální hudby stahování a přehrávání datových proudů. Stahování hudby v současné době tvoří velkou většinu příjmů z prodeje po internetu. Služby přehrávání datových proudů jsou však na vzestupu a mnozí účastníci trhu očekávají, že výnosy z nich v budoucnu výrazně porostou.

(17)

Technologie přehrávání datových proudů v posledních několika letech umožnila rovněž rozvoj nových platforem a podnikatelských modelů. Poskytovatelé internetových služeb a mobilní operátoři nabízejí ve stále větší míře služby přehrávání hudebních datových proudů, a to buď vývojem vlastních značkových služeb (často sdružených s předplatným telekomunikačních služeb), nebo prostřednictvím partnerství se stávajícími platformami pro přehrávání datových proudů. Některé služby přehrávání datových proudů navázaly partnerství také se sociálními sítěmi. Objevily se rovněž cloudové hudební služby, které uživatelům nabízejí možnost ukládat si získanou hudbu na vzdálených serverech.

(18)

Komise ve svých předchozích rozhodnutích týkajících se odvětví hudebních nahrávek (2) nikdy pro A&R nedefinovala navazující trh vyšší úrovně (upstream market). Je však skutečností, že služby A&R jsou poskytovány různým účastníkům na trhu (umělcům) a vyžadují odlišnou organizaci v rámci nahrávacích společností ve srovnání s navazujícími velkoobchodními činnostmi. Oblast A&R má také vlastní specifickou dynamiku hospodářské soutěže.

(19)

Komise dospěla k závěru, že není nutné zaujímat stanovisko k otázce, zda by měly být činnosti A&R zvažovány a analyzovány jako oddělený trh výrobků, nebo zda by měl být trh s hudebními nahrávkami považován za dvoustranný trh, v němž má síla nahrávací společnosti na jedné straně trhu (A&R) pozitivní vliv na její tržní postavení na druhé straně trhu (velkoobchod s hudebními nahrávkami) a naopak. Komise při posuzování navrhované transakce z hlediska hospodářské soutěže vzala v úvahu sílu nahrávacích společností v A&R jako jeden z klíčových faktorů přispívajících k postavení nahrávacích společností na velkoobchodním trhu s hudebními nahrávkami a naopak.

(20)

Komise v minulosti rozlišovala mezi trhy pro velkoobchod s hudebními nahrávkami na fyzických nosičích a pro velkoobchod s digitální hudbou (3). V rámci trhu s digitální hudbou Komise ponechala otevřenou otázku, zda digitální hudba dodávaná pro online a mobilní aplikace a pro stahování a přehrávání datových proudů může představovat odlišné trhy. Zároveň Komise nerozlišovala trhy výrobků pro jednotlivé žánry (např. pop, klasická hudba, jazz atd.) nebo pro alba jednotlivých umělců či kompilace. Šetření trhu neprokázalo žádný nový podstatný prvek, který by odůvodňoval odchylku od těchto předchozích závěrů.

(21)

Komise dospěla k závěru, že audionahrávky a videonahrávky patří do stejného trhu výrobků pro velkoobchod s hudebními nahrávkami (ať už fyzickými nebo digitálními).

(22)

Komise dospěla k závěru, že jako odlišný trh by měl být označen trh pro velkoobchod s hudebními nahrávkami konečným uživatelům, kteří používají hudební nahrávky na základě licencí od hudebních licenčních společností producentů. Pokud jde o maloobchod s hudebními nahrávkami, Komise nepovažovala za nutné zaujmout stanovisko k definici příslušného trhu výrobků.

(23)

Komise v souladu se svými předchozími rozhodnutími dospěla k závěru, že výroba a logistické činnosti nespadají do oblasti působnosti jejího posouzení. Kromě toho Komise nezaujala stanovisko k definici příslušného trhu výrobků pro ostatní „doplňkové“ služby (jako management umělců, merchandising a management živých produkcí a akcí). Komise dospěla k závěru, že internetová vydavatelská práva by měla být považována za odlišný trh výrobků.

(24)

Komise dospěla k závěru, že trh velkoobchodního prodeje fyzických hudebních nahrávek je svým rozsahem vnitrostátní.

(25)

Pokud jde o trh velkoobchodního prodeje digitálních hudebních nahrávek, Komise nepovažovala za nutné zaujmout stanovisko k přesné definici zeměpisného trhu vzhledem k tomu, že uvedená transakce vzbudila obavy jak na úrovni EHP, tak na vnitrostátních úrovních.

(26)

Komise nepovažovala za nutné zaujmout stanovisko k definici příslušného zeměpisného trhu týkajícího se A&R, maloobchodního prodeje hudebních nahrávek, doplňkových služeb a hudebního vydavatelství.

(27)

Oznamující strana tvrdila, že by měl být vymezen jediný trh zahrnující velkoobchodní prodej hudebních nahrávek na fyzických nosičích i v digitální podobě, který by se skládal jak z legitimních, tak nepovolených (tj. pirátských) hudebních nahrávek. Na podporu svého tvrzení oznamující strana argumentovala, že existují silné důkazy o tom, že pro spotřebitele jsou tyto hudební formáty a zdroje zaměnitelné, včetně záměny pirátské a legální hudby.

(28)

Komise ve svých předchozích rozhodnutích nikdy nepovažovala legální a ilegální hudbu za součásti stejného trhu výrobků. Šetření trhu ve věci Sony/BMG  (4) však odhalilo, že na některých územích pirátství skutečně vystavuje nahrávací společnosti konkurenčnímu tlaku.

(29)

Komise dospěla k závěru, že posouzení míry záměny legální hudby za ilegální a rozsahu, v němž spotřebitelé legální a ilegální hudbu směšují, není relevantní pro stanovení, zda by měla být ilegální hudba považována za součást trhu pro velkoobchod s hudebními nahrávkami. To odráží skutečnost, že bez ohledu na to, zda je legální a ilegální hudba považována z pohledu konečných uživatelů za zaměnitelnou, nejeví se jako zaměnitelná z pohledu přímých zákazníků nahrávacích společností – maloobchodníků s fyzickými a digitálními hudebními nahrávkami. Pirátské služby ze stejného důvodu nesoutěží s nahrávacími společnostmi. Nejsou činné v oblasti A&R ani ve velkoobchodních dodávkách hudebních nahrávek zákazníkům kupujícím nahrávky na fyzických nosičích nebo v digitální podobě.

(30)

Komise proto dospěla k závěru, že v případě velkoobchodního prodeje hudebních nahrávek není ani na straně poptávky, ani na straně nabídky vhodné považovat legální a ilegální hudbu za součást stejného příslušného trhu výrobků. Tímto závěrem však není dotčena analýza provedená Komisí o pirátství jako možném mimotržním tlaku na rozhodování nahrávacích společností o cenách a výstupech v kontextu posouzení navrhované transakce z hlediska hospodářské soutěže.

(31)

Teorie Komise o újmě není v této věci závislá na překročení nějakého konkrétního prahu podílu na trhu. Komise skutečně ujasňuje, že podíly na trhu jsou pouze předběžným náznakem tržní síly a musí být nahlíženy v celkovém kontextu příslušných trhů. Podle pokynů pro posuzování horizontálních spojování podle nařízení Rady o kontrole spojování podniků (5) („pokyny pro horizontální spojování“) je pravděpodobné, že zásadní narušení účinné hospodářské soutěže vyvstane v případech, kdy by měl spojený subjekt po spojení zjevně větší podíl na trhu než nejbližší další soutěžitel. Právě proto se Komise při posuzování této věci z hlediska hospodářské soutěže řídí informací, kterou poskytuje podíl na trhu o celkové síle spojeného subjektu po spojení a jeho relativním postavení vůči soutěžitelům po spojení.

(32)

Analytický rámec je v tomto případě o to relevantnější, že žádný zdroj z odvětví nepodává zcela spolehlivý obrázek o postavení spojeného subjektu po spojení. Zatímco v předchozích rozhodnutích týkajících se odvětví hudebních nahrávek použila Komise údaje IFPI, v tomto případě oznamující strana proti použití údajů IFPI silně protestovala s argumentací, že jsou nespolehlivé, a poskytla alternativní údaje o „podílu na trhu“ založené na prodejích iTunes a Spotify a na údajích o maloobchodních tržbách shromažďovaných GfK a OCC.

(33)

Komise nakonec vzala v úvahu všechny zdroje údajů, včetně velkoobchodních údajů získaných od různých poskytovatelů digitálních služeb. Komise dále provedla posouzení relativity mezi čtyřmi „velkými hráči“ na hypotetickém trhu tvořeném pouze těmito čtyřmi velkými hráči, aby posoudila tržní postavení společností Universal a EMI vůči ostatním velkým společnostem („nezávislí“, ačkoli dohromady mají nikoli nepodstatné tržní postavení, nemohou být považováni za jeden subjekt). Komise vzala v úvahu rovněž údaje získané z hudebních žebříčků a rozhlasové hranosti, ačkoliv tyto údaje nemohou být ztotožněny s podíly na trhu.

(34)

Po provedení analýzy všech těchto zdrojů údajů dospěla Komise k závěru, že navrhovaná transakce by vedla k vytvoření dominantního „superhráče“ o dvojnásobné (nebo v některých členských státech dokonce trojnásobné či vícenásobné) velikosti oproti dalšímu největšímu soutěžiteli na úrovni EHP a v několika členských státech, jakož i na Islandu a v Norsku. Konkrétně, pokud jde o hudební nahrávky na fyzických nosičích, by měl spojený subjekt více než dvojnásobnou velikost oproti nejbližšímu největšímu soutěžiteli nejméně v osmi členských státech – a to na Kypru, v České republice, Irsku, Lucembursku, Nizozemsku, Rumunsku, Švédsku a ve Spojeném království, jakož i na Islandu, a trojnásobnou či vícenásobnou velikost oproti dalšímu největšímu soutěžiteli nejméně v dalších pěti členských státech – v Belgii, ve Francii, v Řecku, Polsku, na Slovensku a v Norsku, a více než čtyřnásobnou velikost oproti dalšímu největšímu soutěžiteli v Bulharsku, Estonsku a Litvě. Ve Slovinsku by se spojený subjekt stal jasným vůdcem mezi velkými účastníky trhu. Pokud jde o digitální hudební nahrávky, spojený subjekt by měl více než dvojnásobnou velikost oproti dalšímu největšímu soutěžiteli na úrovni EHP a nejméně v šestnácti členských státech – v Rakousku, Belgii, Bulharsku, Estonsku, ve Francii, v Řecku, Irsku, Litvě, Lucembursku, na Maltě, v Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Švédsku a ve Spojeném království a dále na Islandu a v Norsku.

(35)

Závěrem lze konstatovat, že spojený subjekt by se postupem času nepochybně stal největším hráčem na trhu. Ze strukturálního hlediska a na základě podílů na trhu a údajů z hudebních žebříčků a rozhlasové hranosti by se navrhovanou transakcí úplně změnila současná dynamika hospodářské soutěže, která je založena na jisté rovnováze sil přinejmenším mezi velkými společnostmi (přestože Universal již má na trhu vedoucí postavení), ve prospěch spojeného subjektu.

(36)

Komise dospěla k závěru, že EMI je jedním ze čtyř velkých hráčů, kteří v současnosti působí celosvětově v odvětví hudebních nahrávek, má řadu významných umělců a hudební repertoár skládající se z rozsáhlého staršího katalogu a silných nově uváděných titulů. EMI je pravděpodobně také největším konkurentem společnosti Universal přinejmenším ve vztahu ke klasické hudbě. Navrhovaná transakce by proto vedla k odstranění důležité konkurenční síly z příslušných trhů.

(37)

Komise dospěla k závěru, že po transakci by repertoár spojeného subjektu (nadále) patřil k položkám, které zákazníci „musejí mít“, a proto by patrně byli schopni změnit dodavatele jen omezeně (pokud vůbec) a schopnost spojeného subjektu využívat zákazníky by patrně výrazně vzrostla.

(38)

Šetření Komise ukázalo, že společnost Universal má již před navrhovanou transakcí schopnost a motivaci získávat od digitálních zákazníků licenční podmínky, které jsou pro Universal výhodnější než podmínky získávané jeho konkurenty. Tyto závěry jsou založeny na třech zdrojích důkazů: i) porovnání příslušných dohod společností Universal a EMI s online platformami; ii) důkazy z šetření trhu provedeného Komisí a iii) důkazy od spojujících se stran. Důkazy z každého z těchto zdrojů jsou dále podepřeny kvantitativní analýzou provedenou Komisí.

(39)

Komise provedla přezkum obchodních dohod společností Universal a EMI s vybranými hlavními digitálními zákazníky zaměřený na klíčové obchodní podmínky (včetně odměny, úrovně zálohových plateb, které musejí digitální zákazníci hradit, závazků ohledně propagace a reklamy a doložek nejvyšších výhod). Tato analýza ukázala, že Universal získává v jednáních s digitálními platformami v různých klíčových ukazatelích celkově lepší podmínky než EMI a že tento rozdíl je obzvlášť výrazný u menších platforem (stahování a přehrávání datových proudů).

(40)

Komise dospěla k závěru, že tyto rozdíly ve smluvních podmínkách, jež Universal, která již je největší společností s hudebními nahrávkami v EHP, a EMI v současnosti získávají, představují náznak pravděpodobných negativních účinků navrhované transakce na hospodářskou soutěž. Podstatný nárůst velikosti společnosti Universal po spojení by skutečně pravděpodobně dále zlepšil vyjednávací pozici společnosti Universal, což by potenciálně vedlo nejen k rozšíření současných podmínek společnosti Universal na repertoár EMI, ale i k celkovému rozšíření podmínek pro kombinovaný repertoár.

(41)

Komise také provedla kvantitativní analýzu za účelem posouzení, zda je vzhledem ke zvýšené velikosti spojeného subjektu pravděpodobné, že navrhovaná transakce zvýší vyjednávací sílu spojeného subjektu vůči digitálním zákazníkům, a v důsledku toho povede pro tyto zákazníky k vyšším cenám.

(42)

Komise za tímto účelem shromáždila údaje o prodeji digitální hudby od šesti velkých digitálních zákazníků a též od šesti společností v oblasti hudebních nahrávek v několika členských státech. Komise pak provedla kvantitativní analýzu těchto údajů, která v zásadě spočívala ve statistickém a ekonometrickém posouzení toho, zda existuje pozitivní korelace mezi velikostí společnosti působící v oblasti hudebních nahrávek a její schopností vyjednat lepší podmínky od digitálních zákazníků.

(43)

Tato analýza prokázala, že: i) poplatky, které si dokážou společnosti v oblasti hudebních nahrávek vyjednat, rostou s jejich velikostí (měřeno podle podílu na výnosech, jimiž repertoár společnosti pro hudební nahrávky přispívá k online platformě); ii) tento účinek je obzvláště výrazný u relativně malých online platforem, ale je přítomen také u platforem s významnou vyjednávací silou; a iii) existuje pozitivní korelace mezi velikostí repertoáru společnosti v oblasti hudebních nahrávek a velkoobchodní cenou, kterou vyjedná s online platformami.

(44)

Závěry Komise založené na analýze obchodních podmínek, jaké mají spojující se strany s různými digitálními zákazníky, a na kvantitativní analýze byly podepřeny podáními digitálních zákazníků a dalších třetích stran učiněnými v době šetření Komise a dále některými interními dokumenty společnosti Universal.

(45)

Komise tedy dospěla k závěru, že po zvýšení objemu velkoobchodního prodeje hudebních nahrávek digitálním zákazníkům by spojený subjekt pravděpodobně uplatňoval vůči digitálním zákazníkům horší obchodní podmínky, včetně vyšších cen, pokud by se navrhovaná transakce uskutečnila v původně oznámené podobě.

(46)

Komise měla za to, že za účelem posouzení míry tržní síly, kterou by měl spojený subjekt vůči maloobchodníkům s digitální hudbou po navrhované transakci, je nezbytné zvážit také kombinované tržní postavení spojeného subjektu v oblasti hudebních nahrávek a hudebního vydavatelství. Komise považovala kontrolní podíly za „přitěžující faktor“ zhoršující protisoutěžní účinky navrhované transakce, které vycházejí z kombinace aktivit spojujících se stran v odvětví hudebních nahrávek (a které již samy o sobě postačují k tomu, aby vzbudily obavy z narušení hospodářské soutěže). Analýza kontrolního podílu provedená Komisí posílila zjištění Komise, že navrhovaná transakce by pravděpodobně vedla k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže.

(47)

Komise dospěla k závěru, že navrhovaná transakce by pravděpodobně omezila inovace a volby spotřebitelů dvěma způsoby: i) navrhovaná transakce by pravděpodobně zvýšila vyjednávací sílu společnosti Universal a její schopnost vnucovat obtížné licenční podmínky digitálním platformám, zejména malým a nově vznikajícím inovačním hudebním platformám. Takové obtížné licenční podmínky by měly pravděpodobně negativní dopad na rozvoj těchto zákazníků a jejich schopnost rozšiřovat se zeměpisně na různé digitální trhy a ii) spojený subjekt by pravděpodobně měl vyšší schopnost i motivaci ovlivňovat podnikatelský model a charakteristiky nových digitálních hudebních služeb a vnucovat vyšší ceny maloobchodním trhům. V důsledku toho by navrhovaná transakce měla také negativní dopad na kulturní rozmanitost. Komise proto dospěla k závěru, že navrhovaná transakce by pravděpodobně omezila inovace a volby spotřebitelů.

(48)

Komise dospěla k závěru, že tato zjištění platí stejně pro velkoobchodní trh s hudebními nahrávkami na úrovni EHP i pro jednotlivé trhy v Rakousku, Belgii, Bulharsku, České republice, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Litvě, Lucembursku, Maltě, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovensku, Španělsku, Švédsku a Spojeném království a dále na Islandu a v Norsku.

(49)

Komise rovněž zkoumala, zda by mohla navrhovaná transakce poskytnout spojenému subjektu schopnost a motivaci částečně zamezit konkurentům spojeného subjektu v přístupu na trh velkoobchodního prodeje hudebních nahrávek na fyzických nosičích i v digitální podobě i na trh s A&R, což by bylo škodlivé pro hospodářskou soutěž a nakonec i pro spotřebitele a kulturní rozmanitost.

(50)

K takovému zamezení přístupu na trh by mohlo potenciálně dojít působením schopností a motivace společnosti Universal, která by díky své větší velikosti po spojení mohla zaručit svým umělcům podstatně lepší přístup k propagačním příležitostem (např. vystavení u hromadných obchodníků a digitálních zákazníků, přístup ke kompilacím a rozhlasovému vysílání) než její konkurenti, a to do větší míry než odpovídá jejímu skutečnému tržnímu podílu.

(51)

Zlepšený přístup ke všem těmto propagačním příležitostem by mohl vést k tomu, že by spojený subjekt byl schopen díky nabídce lepšího přístupu k propagaci podepsat smlouvy s nejlepšími umělci, a to za lepších podmínek než ostatní nahrávací společnosti. Pro tyto společnosti by mohlo být stále těžší soutěžit se spojeným subjektem v získávání nových umělců, což by dále oslabilo jejich postavení vůči zákazníkům, protože jejich repertoár by se stal méně atraktivním, a naopak posílilo postavení spojeného subjektu, čímž by vznikl stále se opakující začarovaný kruh.

(52)

Komise však nakonec dospěla k závěru, že neexistují dostatečné důkazy, které by prokázaly na potřebné právní úrovni, že transakce by pravděpodobně vedla k zamezení přístupu konkurence na trh. V každém případě závazky navržené oznamující stranou, jež řeší výše popsané protisoutěžní účinky v souvislosti s obchodními podmínkami pro digitální zákazníky, by řešily také obavy ze zamezení přístupu na trh.

(53)

Komise dospěla k závěru, že existence pirátství by nezbavila spojený subjekt možnosti a motivace uplatňovat po navržené transakci svou vyjednávací sílu vůči maloobchodníkům. Pirátství sice může zmenšit velikost celkového trhu, ale Komise dospěla k závěru, že neexistuje důkaz, že by to omezilo společnosti působící v oblasti hudebních nahrávek v jejich obchodním chování, ať už dnes nebo po spojení.

(54)

Komise dospěla k závěru, že zákazníci by nebyli schopni využít svou kupní sílu jako vyrovnávací faktor zvýšené tržní síly spojeného subjektu.

(55)

Komise dospěla k závěru, že není pravděpodobné, že by včasný a dostatečný vstup konkurence na příslušné trhy s hudebními nahrávkami vyvážil protisoutěžní účinky vyplývající z navrhované transakce.

(56)

Komise dospěla k závěru, že trhy pro velkoobchod s hudebními nahrávkami nejsou vzhledem ke své složitosti náchylné k snadnému dosažení společného porozumění o podmínkách koordinace. Toto posouzení se nemění ani s ohledem na změnu vyvolanou navrhovanou transakcí.

(57)

Komise dospěla k závěru, že uvedená transakce nevzbuzuje obavy nehorizontální povahy týkající se činnosti společností Universal a EMI v oblasti maloobchodní distribuce digitálních hudebních nahrávek, maloobchodní distribuce hudebních nahrávek na fyzických nosičích, služeb hudebních videonahrávek, elektronické komunikace, televizní a filmové produkce a distribuce, her a interaktivní zábavy a služeb prodeje vstupenek na akce.

(58)

Komise dospěla k závěru, že navrhovaná transakce v oznámené podobě by vedla k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže, zejména v důsledku vzniku dominantního postavení na trzích pro velkoobchod s digitální hudbou na úrovni EHP a ve 24 členských státech, konkrétně v Rakousku, Belgii, Bulharsku, České republice, Dánsku, Estonsku, ve Finsku, Francii, v Německu, Řecku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Litvě, Lucembursku, na Maltě, v Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, na Slovensku, ve Španělsku, Švédsku a Spojeném království a dále na Islandu a v Norsku.

(59)

Oznamující strana předložila dne 27. července 2012 formální závazky, které byly téhož dne podrobeny tržnímu testu. Tržní test celkově ukázal, že závazky ze dne 27. července 2012 obsahují řadu významných nedostatků, které bude třeba řešit.

(60)

Komise informovala oznamující stranu o výsledcích tržního testu dne 9. srpna 2012 na jednání o aktuálním stavu. Aby řešila nedostatky nalezené Komisí a vzala v úvahu výsledky tržního testu i další informace poskytnuté oznamující stranou k navrhovaným závazkům, oznamující strana nabídla dne 13. srpna 2012 novou sadu závazků, které byly poté upraveny dne 25. srpna 2012.

(61)

Hlavní zlepšení oproti sadě závazků ze dne 27. července 2012 spočívala i) v přidání vlastněného obsahu (anglický repertoár a dále dánský a španělský repertoár); ii) v doplnění podílu EMI v dříve vyčleněném francouzském subjektu Play.on; iii) v prodeji celosvětových práv (oproti prodeji práv v rozsahu EHP, který byl nabídnut ve verzi závazků ze dne 27. července 2012); iv) v závazku prodat alespoň dvě třetiny balíčku (EMIRL, Pink Floyd a místní subjekty) jedinému kupujícímu; v) v požadavku, aby kupující byl společností ve skupině, která buď v současnosti působí, nebo v minulosti působila v odvětví hudebních nahrávek nebo hudebního vydavatelství; vi) v závazku neuzavírat znovu smlouvy s umělci, jejichž repertoár je v balíčku zahrnut po dobu 10 let; a vii) v tom, že závazky týkající se chování obsažené v závazcích ze dne 27. července 2012, které byly považovány za příliš složité a vágní, byly nahrazeny prostým závazkem nezahrnovat doložku nejvyšších výhod ve prospěch společnosti Universal v žádné dohodě s poskytovatelem legálních digitálních služeb v rozsahu, v němž se tato dohoda vztahuje na EHP. Tento závazek byl poskytnut na dobu 10 let. Na žádost Komise oznamující strana také odstranila závazek ukončit dvě smlouvy o licenci a distribuci s třetími stranami.

(62)

Závazky ze dne 25. srpna 2012 tedy obsahují i) prodej celosvětových práv u některých aktiv EMI a Universal tvořených jak anglickým, tak místním repertoárem; ii) ukončení jedné dohody o licenci a distribuci a iii) závazek nezahrnovat doložky nejvyšších výhod do budoucích smluv spojeného subjektu s digitálními službami.

(63)

Navrhovaný balíček závazků zahrnuje prodej těchto právnických osob nebo aktiv:

(64)

Celková velikost konečných závazků (které zahrnují většinou aktiva EMI a některá aktiva Universal) představuje asi dvě třetiny podnikatelské činnosti EMI v EHP.

(65)

Pokud jde o dopad konečných závazků na podíly na trhu, Komise zopakovala, že podíly na trhu jsou pouze předběžným náznakem tržní síly a samy o sobě nerozhodují o tom, zda důsledkem transakce bude zásadní narušení účinné hospodářské soutěže. Proto není nutné popsat nějakou konkrétní úroveň podílu na trhu, kterou nesmí spojený subjekt překročit, aby bylo odstraněno zásadní narušení účinné hospodářské soutěže.

(66)

Komise ovšem konstatuje, že po prodeji aktiv se celkový podíl spojeného subjektu na trhu (zahrnujícím jak trh s nahrávkami na fyzických nosičích, tak trh s nahrávkami v digitální podobě) na úrovni EHP významně sníží: balíček prodávaných aktiv představuje podíl ve výši asi (5–10) % na velkoobchodním trhu s digitální hudbou, což znamená, že společnost Universal by získala dodatečný podíl na trhu ve výši asi (0–5) %, a tedy by zvýšila svůj podíl na trhu v EHP z (30–40) % na (30–40) %.

(67)

Pokud jde o podíl na trhu na vnitrostátní úrovni, snížení investic účinně snižuje nárůst vyvolaný připojením EMI ke společnosti Universal v každém členském státě a na Islandu a v Norsku. Balíček obsahuje významný anglický repertoár, který je relevantní ve všech členských státech, na Islandu a v Norsku. Navíc místní repertoár, který se prodá v Belgii, České republice, Dánsku, Francii, Norsku, Polsku, Portugalsku, Španělsku a Švédsku, dále snižuje podíly spojeného subjektu na trzích po provedení transakce na úrovně, které již nejsou tak jasnou indikací podstatného zvýšení tržní síly, kterou společnost Universal již dnes má.

(68)

Kromě prodeje aktiv s hudebními nahrávkami se oznamující strana rovněž zavázala ukončit svou distribuční smlouvu s třetí stranou, nahrávací společností Ministry of Sound, a neuzavírat žádnou smlouvu o licencích nebo distribuci s Ministry of Sound v EHP po dobu deseti let od přijetí tohoto rozhodnutí.

(69)

Konečně, oznamující strana se zavázala, že po dobu deseti let nebude zahrnovat do smluv společnosti Universal s digitálními zákazníky v rozsahu, v němž tyto smlouvy platí pro EHP, doložky, které by požadovaly, aby tito zákazníci garantovali společnosti Universal obchodní podmínky, které jsou lepší, rovnocenné nebo alespoň stejně dobré jako podmínky dohodnuté s jinou společností působící v oblasti hudebních nahrávek (závazek týkající se doložky nejvyšších výhod).

(70)

Posouzení závazků Komisí je založeno na veškerých dostupných dokladech, včetně výsledků tržního testu a podrobných informací poskytnutých oznamující stranou, pokud jde o obsah balíčku náprav, zejména podrobností týkajících se smluv s umělci (povinnost budoucího plnění, délka smluv, zbývající retenční období u katalogů a změna doložek o kontrole nebo postoupení). Komise provedla svou analýzu podle kritérií pro přijatelnost náprav v případech spojování obsažených v oznámení o nápravných prostředcích, které jsou přijatelné podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 a podle nařízení Komise (ES) č. 802/2004 (6).

(71)

Komise dospěla k závěru, že konečné závazky předložené oznamující stranou jsou takového rozsahu a povahy, že dlouhodobě snižují tržní sílu společnosti Universal, takže v důsledku navrhované transakce nedojde k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže. Je tomu tak proto, že aktiva zahrnutá do balíčku představují podstatnou část překrývající se činnosti, tvoří je vhodná směs vlastněných aktiv, dohod o distribuci nebo licenci a kompilací a jsou kvalitní (tj. je pravděpodobné, že budou i nadále vytvářet v budoucnu výnosy). Kromě toho skutečnost, že dvě třetiny tohoto balíčku budou prodány jedinému kupujícímu, který již má zkušenosti v oboru, posílí vyrovnávací účinky uvedeného snížení investic. Umělci se budou moci obrátit na posíleného konkurenta a schopnost společnosti Universal vnucovat horší obchodní podmínky poskytovatelům digitálních služeb nevzroste.

(72)

Komise proto dospěla k závěru, že konečné závazky ze dne 25. srpna 2012 odstraňují zásadní narušení účinné hospodářské soutěže.

(73)

Tyto závazky rovněž řeší případné obavy vyplývající z potenciální marginalizace konkurentů (jak u nahrávek na fyzických nosičích, tak u nahrávek v digitální podobě) v důsledku podstatného snížení jejich schopnosti „zpeněžit“ svůj repertoár a podepisovat a udržovat smlouvy s umělci, což by nakonec bylo na újmu spotřebitelům z hlediska cen a výběru.

(74)

Z výše uvedených důvodů se v rozhodnutí dospělo k závěru, že navrhované spojení zásadním způsobem nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části.

(75)

Spojení se proto prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a fungováním dohody o EHP v souladu s čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování a článkem 57 Dohody o EHP.

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/23

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/23

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/24

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/24

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/25

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/26

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/28

„Počet dnů pracovní neschopnosti“

„Pracovní poměr oběti úrazu“ a

„Proměnné ESAW pro fázi III týkající se příčin a okolností“

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/29

1.

Komise dne 25. července 2013 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik RWA Raiffeisen Ware Austria AG („RWA“, Rakousko), společně kontrolovaný podniky BayWa Aktiengesellschaft („BayWa“, Německo) a RWA Raiffeisen Ware Austria Handel und Vermögensverwaltung eGen, Vienna („RWA Genossenschaft“, Rakousko), získává ve smyslu čl. 3 odst. 1) písm. b) nařízení ES o spojování na základě smlouvy o řízení kontrolu nad celým podnikem GENOL Gesellschaft m.b.H & Co KG („GENOL“, Rakousko).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6903 – RWA/GENOL na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise:

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/31

1.

Komise dne 25. července 2013 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik SPIE SA (dále jen „SPIE“, Francie) získává ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování nákupem akcií kontrolu nad celým podnikem Hochtief Service Solutions (dále jen „HSS“, Německo).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6999 – SPIE/HSS na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise:

1.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/32

1.

Komise dne 25. července 2013 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik Warburg Pincus & Co („Warburg Pincus“, Spojené státy), podnik General Atlantic Company LLC („General Atlantic“, Spojené státy) a podnik Banco Santander („Santander“, Španělsko) získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování společnou kontrolu nad podnikem Santander Asset Management („SAM“, Jersey) nákupem akcií.

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6971 – Warburg Pincus/General Atlantic/Santander/Santander Asset Management na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise: