ISSN 1725-5163

doi:10.3000/17255163.C_2010.066.ces

Úřední věstník

Evropské unie

C 66

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 53
17. března 2010


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

STANOVISKA

 

Evropský inspektor ochrany údajů

2010/C 066/01

Stanovisko evropského inspektora ochrany údajů k návrhu nařízení Rady o správní spolupráci a boji proti daňovým únikům v oblasti daně z přidané hodnoty (přepracované znění)

1

 

II   Sdělení

 

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropská komise

2010/C 066/02

Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ COMP/M.5712 – Mitsubishi Chemical Holdings/Mitsubishi Rayon Co) ( 1 )

10

2010/C 066/03

Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ COMP/M.5750 – Wabco/Würth/JV) ( 1 )

10

 

IV   Informace

 

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropská komise

2010/C 066/04

Směnné kurzy vůči euru

11

2010/C 066/05

Sdělení Komise týkající se dostupného množství pro některé produkty v odvětví mléka a mléčných výrobků na druhé pololetí roku 2010 v rámci určitých kvót otevřených Společenstvím

12

 

V   Oznámení

 

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

 

Evropská komise

2010/C 066/06

Výzvy k předkládání návrhů v rámci pracovního programu na rok 2010 Lidé sedmého rámcového programu ES pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace

13

2010/C 066/07

Výzva k předkládání návrhů na akce k převodu na jiný druh dopravy, zprostředkující akce, mořské dálnice, akce k zamezení dopravy a všeobecné vzdělávací akce v rámci druhého programu Marco Polo (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1692/2006, – Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 1)

14

 

POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

 

Evropská komise

2010/C 066/08

Státní podpora – Německo – Státní podpora C 40/09 (ex N 555/09) – Doplňková podpora pro společnost WestLB AG týkající se převedení aktiv – Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU ( 1 )

15

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

STANOVISKA

Evropský inspektor ochrany údajů

17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/1


Stanovisko evropského inspektora ochrany údajů k návrhu nařízení Rady o správní spolupráci a boji proti daňovým únikům v oblasti daně z přidané hodnoty (přepracované znění)

2010/C 66/01

EVROPSKÝ INSPEKTOR OCHRANY ÚDAJŮ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 286 této smlouvy,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 8 této listiny,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (1),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů, a zejména na článek 41 tohoto nařízení (2),

PŘIJAL TOTO STANOVISKO:

I.   ÚVOD

1.

Dne 18. srpna 2009 přijala Komise návrh nařízení Rady o správní spolupráci a boji proti daňovým únikům v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH) (3). Návrh ve skutečnosti představuje změnu nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty, které již bylo několikrát pozměněno (4). Z důvodu jasnosti a srozumitelnosti se však Komise rozhodla použít postup přepracování, což znamená, že bude-li stávající návrh Radou přijat, nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 bude zrušeno.

2.

V rámci postupu přepracování se legislativní jednání v zásadě omezuje na podstatné změny navržené Komisí a netýká se „nezměněných ustanovení“ (5). V tomto stanovisku se však evropský inspektor ochrany údajů (dále jen „EIOÚ“) bude zabývat celým stávajícím nařízením a všemi jeho navrhovanými podstatnými změnami. Taková úplná analýza je nezbytně nutná, aby bylo možné řádně posoudit dopad právního předpisu na ochranu údajů. EIOÚ doporučí úpravy, které rovněž souvisejí s těmito nezměněnými ustanoveními. EIOÚ naléhavě vyzývá normotvůrce, aby tato doporučení zohlednil, ačkoli oblast působnosti postupu přepracování je omezená. V tomto směru poukazuje EIOÚ na bod 8 interinstitucionální dohody o postupu přepracování, který stanoví možnost změny nezměněných ustanovení.

3.

Právním základem návrhu je článek 93 Smlouvy o ES, který umožňuje Radě přijmout opatření týkající se nepřímého zdanění. O návrhu Komise rozhoduje Rada jednomyslně a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropským hospodářským a sociálním výborem. Právní základ a konkrétní postup se po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nezmění.

4.

EIOÚ nebyl konzultován, jak je to požadováno čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001. Stávající stanovisko tudíž vychází z čl. 41 odst. 2 téhož nařízení. EIOÚ doporučuje, aby odkaz na toto stanovisko byl zahrnut do preambule návrhu.

5.

EIOÚ si je vědom významu zvýšení účinnosti opatření proti přeshraničním podvodům a zlepšení výběru DPH v přeshraničních situacích. I když výměna informací, která je součástí správní spolupráce a boje proti podvodům v oblasti DPH, zahrnuje především informace týkající se právnických osob, je zřejmé, že jsou zpracovávány rovněž údaje související s fyzickými osobami. EIOÚ souhlasí s tím, že pro dosažení výše uvedených účelů je nutno zpracovávat osobní údaje. EIOÚ však zdůrazňuje, že zpracování těchto údajů musí být v souladu s pravidly Společenství pro ochranu údajů.

6.

Situace zahrnující přeshraniční výměnu osobních údajů v rámci EU si vyžadují zvláštní pozornost, protože z nich vyplývá nárůst objemu zpracovávání údajů, což nutně vede k právní nejistotě subjektů údajů; je totiž možné, že budou zahrnuti aktéři ze všech ostatních členských států, mohou být použitelné vnitrostátní právní předpisy těchto dalších členských států a tyto právní předpisy se mohou mírně lišit od právních předpisů, na které jsou zvyklé subjekty údajů nebo se mohou používat v právním systému, se kterým není subjekt údajů obeznámen.

7.

Po provedení analýzy právního rámce vyplývajícího z nařízení (ES) č. 1798/2003 a úprav navrhovaných v současnosti dochází EIOÚ k závěru, že i když je možné nalézt několik pozitivních prvků, nejsou splněny všechny požadavky vyplývající z pravidel Společenství týkajících se ochrany údajů.

8.

Před podrobnějším vysvětlením tohoto názoru v části III (použitelná pravidla ochrany údajů) a části IV (podrobná analýza návrhu) EIOÚ v další části nejprve popíše okolnosti současného návrhu, stávající právní rámec a navrhované úpravy.

II.   SPOLUPRÁCE EU V OBLASTI DPH

II.1   Kontext

9.

Stávající návrh je výsledkem jednání na úrovni EU, které bylo oficiálně zahájeno v květnu roku 2006 sdělením Komise o boji proti daňovým únikům na vnitřním trhu (6). Komise podpořená Radou a Evropským parlamentem zveřejnila v prosinci roku 2008 další sdělení, o koordinované strategii ke zlepšení boje proti podvodům s DPH v Evropské unii (7). Ve sdělení bylo oznámeno několik změn obecné směrnice o DPH 2006/112/ES a rovněž bylo oznámeno stávající přepracování nařízení Rady (ES) č. 1987/2003 (8).

10.

Nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 sloužilo dosud jako referenční nařízení týkající se správní spolupráce v oblasti DPH. Podle nedávné studie provedené Komisí, která byla zveřejněna dne 18. srpna 2009, tj. stejného dne jako stávající návrh, je však intenzita správní spolupráce mezi členskými státy zaměřená na řešení daňových úniků a podvodů uvnitř Společenství v oblasti DPH považována za neuspokojivou (9). Hlavním cílem stávajícího návrhu je proto upravit nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 takovým způsobem, aby se účinnost opatření proti přeshraničním podvodům posílila a aby se dosáhlo lepšího výběru DPH v přeshraničních situacích.

II.2   Stávající systém spolupráce: nařízení Rady (ES) č. 1798/2003

11.

Nařízením Rady (ES) č. 1798/2003 EU zavedla společný systém správní spolupráce a výměny informací mezi příslušnými orgány členských států, aby mohly správně vyměřit DPH. Nařízení obsahuje seznam příslušných orgánů a ukládá členským státům, aby ustanovily jediný ústřední kontaktní orgán, který bude mít odpovědnost za kontakty s ostatními členskými státy v oblasti správní spolupráce.

12.

K výměně informací mezi příslušnými členskými orgány dochází ve třech situacích: výměna informací na žádost, výměna informací bez předchozí žádosti (spontánní výměna) a uchování údajů v elektronické databázi spravované každým z členských států, k jejíž části je možný přímý přístup příslušnými orgány jiných členských států.

13.

Nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 dále nařizuje členským státům, aby zajistily, že osobám podílejícím se na dodání zboží nebo poskytování služeb uvnitř Společenství bude umožněno získat potvrzení o platnosti identifikačního čísla pro účely DPH jakékoli blíže určené osoby. Systém, který to takovým osobám umožňuje, je znám jako systém výměny informací o DPH (dále jen „VIES“).

14.

Obecně nařízení předepisuje, že sdělování údajů by mělo být prováděno elektronickými prostředky. Komise tudíž odpovídá za veškerý další vývoj společné komunikační sítě/společného systémového rozhraní (Common Communication Network/Common System Interface – dále jen „CCN/CSI“), který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací mezi členskými státy. Členské státy odpovídají za vývoj svých vnitrostátních systémů, pokud je to nutné k umožnění výměny informací za použití CNN/CSI. Nařízení obsahuje další pravidla o vztazích s Komisí, souběžných kontrolách a výměně údajů pocházejících ze třetích zemí.

15.

Druh informací, které lze vyměňovat mezi příslušnými orgány na žádost nebo spontánně, není definován. Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 pouze odkazuje na „všechny informace“, které jim mohou pomoci správně vyměřit DPH. Elektronická databáze obsahuje souhrnné výkazy osob povinných k dani identifikovaných pro účely DPH, které jsou shromažďovány v souladu s obecnou směrnicí o DPH. Tyto výkazy obsahují identifikační čísla pro DPH příslušných jednotlivých osob povinných k dani a celkovou hodnotu dodání zboží ze strany příslušné osoby povinné k dani. VIES umožňuje pouze potvrzení platnosti identifikačního čísla pro DPH.

II.3   Plánovaná zlepšení – obecná charakteristika

16.

Prostřednictvím stávajícího návrhu Komise plánuje zvýšit efektivitu současné spolupráce tím, že příslušné orgány budou společně odpovědné za ochranu příjmů z DPH ve všech členských státech, že se posílí výměna informací mezi příslušnými orgány a že se zlepší kvalita a konzistence těchto informací (10).

17.

Zlepšení výměny informací mezi členskými státy je dosaženo vymezením případů, ve kterých příslušné orgány nesmí odmítnout odpověď na žádost o informace nebo žádost o správní šetření, a konkrétním uvedením případů, ve kterých musí být informace vyměňovány spontánně (11). Návrh dále zavádí přísnější lhůty a klade větší důraz na použití elektronických prostředků.

18.

Konsistence informací dostupných v elektronických databázích se posiluje vymezením druhu informací, které jsou členské státy povinny uvádět ve svých vnitrostátních databázích. Návrh dále zvyšuje přímý automatický přístup do elektronických databázích ze strany příslušných orgánů jiných členských států. Informace dostupné jiným osobám povinným k dani prostřednictvím VIES jsou doplněny jménem a adresou osoby, která je zaregistrována identifikačním číslem pro DPH.

19.

Návrh rovněž konkrétně uvádí případy, kdy členské státy mohou a musí provádět mnohostranné kontroly. Navíc vytváří právní základ pro zřízení společné operační struktury pro mnohostrannou spolupráci (Eurofisc). Tento systém by měl umožnit rychlou výměnu cílených informací mezi všemi členskými státy, jakož i přípravu společných analýz rizik a strategických analýz.

20.

Návrh s konečnou platností zavádí požadavek na zpětnou vazbu, umožňující členským státům posoudit efektivitu výměny informací.

21.

Řada otázek bude dále posouzena postupem projednávání ve výboru. Jde například o standardní formuláře používané v případech, kdy příslušné orgány žádají o informace, dále o mechanismus žádosti o zpětnou vazbu, kritéria používaná pro rozhodnutí o tom, zda je třeba změnit údaje uchovávané v elektronické databázi, nebo zřízení sítě Eurofisc.

III.   POUŽITELNÁ PRAVIDLA OCHRANY ÚDAJŮ

22.

V případě zpracovávání osobních údajů by měly být dodržovány právní předpisy v oblasti ochrany údajů. V právních předpisech o ochraně údajů se „osobní údaje“ široce definují jako „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě“ (12). Jak je uvedeno výše, výměna informací je ve stávajícím kontextu zaměřena především na právnické osoby. Bude však obsahovat rovněž informace týkající se fyzických osob. Zdá se, že pojem „všechny informace“ uvedený v čl. 1 odst. 1 navrhovaného nařízení zahrnuje i další informace o fyzických osobách pracujících pro příslušné právnické osoby nebo s nimi jinak spojených (viz rovněž bod 31 níže).

23.

Pokud jde o zpracování údajů členskými státy, použijí se vnitrostátní předpisy provádějící směrnici 95/46/ES. Ve stávajícím nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 je odkaz na směrnici 95/46/ES uveden dvakrát, a to v 17. bodě odůvodnění a v článku 41. EIOÚ připomíná, že tato ustanovení odkazují na směrnici 95/46/ES, pouze pokud jde o možnost omezit některá práva zaručovaná uvedenou směrnicí. Uvedený bod odůvodnění a článek se znovu objevují v návrhu Komise (jako 35. bod odůvodnění a článek 57), avšak projdou několika změnami, které budou podrobněji rozvedeny v bodě 49 a v dalších bodech níže. V této fázi je na místě poukázat na skutečnost, že Komise navrhuje vložit do článku 41 obecnou větu (nový článek 57), která stanoví, že „veškeré“ uchovávání a výměna údajů podle tohoto nařízení podléhá ustanovení provádějícím směrnici 95/46/ES. EIOÚ vítá vložení tohoto textu a vybízí normotvůrce, aby vložil takové prohlášení rovněž do bodu odůvodnění.

24.

I když není Komise přímo zapojena do výměny údajů mezi příslušnými orgány, čl. 51 odst. 2 ukazuje, že Komise obdrží „veškeré dostupné údaje týkající se toho, jak [členské státy] používají toto nařízení“, „statistické údaje“ a „jakékoli další informace“, které mohou napomoci provést správné vyměření DPH, jak je uvedeno v článku 1 (13). Jak bylo uvedeno v bodě 14, Komise dále odpovídá za „veškerý další vývoj CCN/CSI, který je nezbytný“ k umožnění výměny informací mezi členskými státy (článek 55). Jak se zřejmé z čl. 57 odst. 2, tato odpovědnost může za jistých podmínek zahrnovat přístup k informacím, které jsou vyměňovány v rámci uvedeného systému.

25.

Z výše uvedeného vyplývá, že Komise bude zpracovávat rovněž osobní údaje. Komise je proto vázána pravidly ochrany údajů použitelnými na orgány a subjekty EU a uvedenými v nařízení (ES) č. 45/2001 a podléhajícími dohledu ze strany EIOÚ. V zájmu jasnosti a s cílem zabránit veškerým pochybnostem o použitelnosti uvedeného nařízení EIOÚ naléhavě vyzývá normotvůrce, aby zahrnul odkaz na uvedené nařízení do odůvodnění, jakož i do hmotněprávního ustanovení.

26.

Jsou-li zpracovávány osobní údaje, články 16 a 17 směrnice 95/46/ES a články 21 a 22 nařízení (ES) č. 45/2001 vyžadují, aby byla zajištěna důvěrnost a bezpečnost zpracovávání údajů. V právě citovaném článku 55 není tak obšírně uvedeno, zda Komise odpovídá za provozování a zajištění bezpečnosti systému CCN/CSI (14). Aby se předešlo pochybnostem o odpovědnosti za zajištění důvěrnosti a bezpečnosti, EIOÚ naléhavě vyzývá normotvůrce, aby jasněji definoval odpovědnost Komise v tomto směru, aby zdůraznil povinnosti členských států a aby toto vše zpracoval s ohledem na požadavky vyplývající ze směrnice 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001.

27.

Pokud jde o zřízení systému Eurofisc, je rovněž důležité uvést jednoznačně, kdo odpovídá za soulad s pravidly pro ochranu údajů (v terminologii ochrany údajů označovaný jako „správce“ (15). V článku 35 je vysvětleno, že Eurofisc se bude skládat z příslušných úředníků jmenovaných příslušnými orgány členských států. Komise zajistí síti Eurofisc technickou, administrativní a provozní podporu. Z navrhované struktury vyvstávají otázky ohledně použitelných právních předpisů pro ochranu údajů (směrnice 95/46/ES nebo nařízení (ES) č. 45/2001) a odpovědnosti za soulad s těmito pravidly. Má Komise v úmyslu ponechat členské státy odpovědné buď samostatně nebo společně s Komisí, nebo bude odpovědným orgánem Eurofisc jako takový, případně společně s Komisí? EIOÚ vyzývá normotvůrce, aby tyto otázky objasnil a aby zajistil jednoznačné stanovení odpovědností.

IV.   PODROBNÁ ANALÝZA NÁVRHU

IV.1   Specifikace údajů a účelu a zajištění nezbytnosti zpracování údajů.

28.

EIOÚ konstatuje, že návrh neuvádí dostatečně konkrétně, jaký druh údajů se vyměňuje, a účely, pro něž se údaje vyměňují. Návrh dále nezajišťuje dostatečně, aby se osobní údaje vyměňovaly pouze v případě, že je to nezbytné. Výše uvedené je ilustrováno čl. 1 odst. 1 navrhovaného nařízení Rady.

29.

Čl. 1 odst. 1 obsahuje celkový účel nařízení, které má zajistit soulad s vnitrostátními právními předpisy o DPH. Tohoto musí být dosaženo spoluprací mezi členskými státy a výměna všech informací mezi příslušnými orgány členských států, které mohou pomoci správně vyměřit DPH, kontrolovat správné uplatňování DPH, zejména u operací uvnitř Společenství, a bojovat proti únikům s DPH souvisejícím.

30.

Čl. 1 odst. 1 jako takový by nesplňoval požadavky vyplývající z pravidel Společenství o ochraně údajů, protože je formulován příliš obecně a ponechává příliš mnoho prostoru pro volné uvážení. Tím se v praxi vytváří nebezpečí podstatného nesouladu s použitelnými pravidly o ochraně údajů.

31.

Za prvé odkaz na „všechny informace“ je velmi obecný a vyplývá z něj nebezpečí nepřiměřeně výměny informací. Jak bylo výše uvedeno, zdá se, že to zahrnuje i další informace o fyzických osobách pracujících pro právnické osoby nebo s nimi jinak spojených. V tomto směru by EIOÚ chtěl připomenout ustanovení, která se zabývají zvláštními kategoriemi údajů a která obsahují konkrétní a přísnější pravidla pro zpracování údajů týkajících se protiprávního jednání, rozsudků v trestních věcech, správních sankcí nebo rozsudků v občanských věcech (16).

32.

Za druhé jsou účely, pro něž lze informace vyměňovat, uvedeny velmi obecně, což je v rozporu s požadavkem, že účel musí být stanoven a výslovně vyjádřen (17).

33.

Za třetí lze podle čl. 1 odst. 1 informace vyměňovat, pokud to „může pomoci“ příslušnému orgánu v jiném členském státě. Pokud se toto týká osobních údajů, bylo by to v rozporu s požadavkem, že zpracování údajů může být provedeno, pouze pokud je to nezbytné pro splnění stanoveného účelu (18). Není-li naprosto jednoznačně známo, jakých druhů osobních informací se to týká, a není-li dále konkrétně uveden účel, je v každém případě nemožné posoudit nezbytnost příslušné výměny.

34.

Aby byla příslušná výměna v souladu s požadavky na ochranu údajů, je nutno dále konkrétně uvést účel a druh informací, které lze vyměňovat nebo které budou vyměňovány – přinejmenším v rámci hlavních oblastí nebo kategorií. Tím by se mělo rovněž zajistit, aby bylo dosaženo souladu se zásadou nutnosti.

35.

Pokud se vezme v potaz nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 jako celek včetně změn navrhovaných k tomuto nařízení, EIOÚ konstatuje, že nejsou konkrétně uvedeny další důvody, nebo jsou přinejmenším uvedeny pouze částečně. EIOÚ se bude dále zabývat tímto bodem níže. Bude se tak rozlišovat mezi jednotlivými operacemi zpracování, k nimž dochází: výměna informací na žádost, spontánní výměna informací, dostupnost informací prostřednictvím elektronické databáze pro příslušné orgány, informace dostupné jiným osobám zaregistrovaným pro účely DPH (VIES) a zpracování údajů prostřednictvím systému Eurofisc.

Údaje poskytované na žádost

36.

Pokud jde o informace na žádost, není konkrétně uvedeno, jaký druh informací se vyměňuje nebo za jakými účely se výměna informací uskutečňuje. V článku 7 se odkazuje na „informace podle článku 1“ a uvádí se v něm, že to zahrnuje „informace týkající se konkrétního případu či konkrétních případů“. Žádost o informace může vést k provedení správního šetření. V článku se dále odkazuje na předávání „veškerých příslušných informací“. Není jasně uvedeno, o jaký druh informací může jít. Účely, pro které lze údaje zpracovávat, nejsou dále konkrétně uvedeny a není uveden ani požadavek týkající se nezbytnosti.

37.

EIOÚ naléhavě vyzývá normotvůrce, aby konkrétně uvedl druh osobních informací, které je možné vyměňovat, popsal účely, pro které lze osobní údaje vyměňovat, a posoudil nezbytnost předávání, nebo alespoň zajistil, že bude dodržována zásada nezbytnosti.

Spontánní výměna informací

38.

Pokud jde o spontánní výměnu informací, je vymezeno, ve kterých případech předávají členské státy informace jinému příslušnému orgánu. Pokud jde o druh informací, které se vyměňují, opět je odkazováno na čl. 1 odst. 1. Článek 14 odst. 1 uvádí tyto případy:

1)

pokud se má za to, že ke zdanění dochází v členském státě určení a že informace poskytované členským státem původu jsou nezbytné pro účinnost kontrolního systému členského státu určení;

2)

pokud má členský stát důvod se domnívat, že došlo k porušení právních předpisů týkajících se DPH nebo že tyto předpisy mohly být porušeny v jiném členském státě;

3)

pokud existuje nebezpečí daňové ztráty v jiném členském státě.

Ačkoli jsou zejména druhý a třetí případ dosud obecné, tyto tři případy by mohly být v zásadě považovány za konkrétní uvedení účelů, pro něž se údaje vyměňují. První situace tak zahrnuje i zásadu nezbytnosti. Spontánní výměna informací však není omezena na tyto tři situace. V článku 15 se uvádí, že se rovněž spontánně sdělují informace podle článku 1, které jsou příslušným orgánům známy a které „mohou být příslušným orgánům ostatních členských států užitečné“.

39.

Navrhované změny ve skutečnosti rozšiřují ustanovení, která platí v současnosti. Článek 18 nařízení (ES) č. 1798/2003 uvádí, že přesné kategorie informací, které mají být vyměňovány, je nutno definovat postupem projednávání ve výboru. Komise nyní navrhuje toto ustanovení vypustit.

40.

EIOÚ opětovně naléhavě vyzývá normotvůrce, aby konkrétně uvedl druh osobních informací, které je možné vyměňovat, popsal účely, pro které lze osobní údaje vyměňovat, a posoudil nezbytnost předávání, nebo alespoň zajistil, že bude dodržována zásada nezbytnosti.

Dostupnost údajů prostřednictvím elektronických databází

41.

Pokud jde o informace dostupné příslušným orgánům prostřednictvím elektronických databází, návrh je konkrétnější ohledně druhu informací obsažených v databázi. V článku 18 se stanoví seznam informací, které se uchovávají a zpracovávají v elektronické databázi. Jde o informace shromažďované podle obecné směrnice o DPH 2006/112/ES, což jsou informace shromažďované prostřednictvím souhrnných hlášení a informací shromážděných vnitrostátními orgány za účelem registrace neusazených osob povinných k dani, které poskytují elektronické služby jiným osobám nepovinným k dani. Dalšími informacemi v databázi jsou totožnost, činnost nebo právní forma osob, kterým bylo vydáno identifikační číslo pro DPH, a přehled minulých výměn informací na žádost nebo spontánních výměn informací, týkajících se těchto osob. Seznam a podrobnosti vztahující se k údajům neshromažďovaným podle směrnice o DPH se přijímají postupem projednávání ve výboru.

42.

Od 1. ledna 2015 se do databáze budou zanášet rovněž informace o osobách poskytujících služby, mimo jiné údaje o obratu těchto osob a informace o tom, jak tyto osoby plní své daňové povinnosti, např. o pozdním předkládání daňových přiznání nebo o existenci daňového dluhu (viz čl. 18 odst. 3).

43.

Článek 22 ukládá členským státům, aby poskytly příslušným orgánům jiných členských států automatizovaný přístup k informacím obsaženým v elektronické databázi. Účely, na základě kterých budou příslušné orgány moci do databáze nahlížet, nejsou dále konkrétně uvedeny. Jde o změnu stávajícího znění nařízení, v němž se stanoví, že příslušné orgány mohou mít přímý přístup k omezené části informací a „výhradně za účelem boje proti porušování právních předpisů týkajících se DPH“ a „kdykoli to tento orgán považuje za nezbytné ke kontrole pořízení zboží nebo poskytnutí služeb uvnitř Společenství“ (viz stávající článek 24).

44.

Tím, že se pro příslušné orgány rozšiřuje možnost přístupu do databáze, tento návrh zvyšuje rizika v oblasti ochrany údajů. Pokud však bude počet kategorií osobních údajů uchovávaných v elektronické databázi co nejomezenější, nemusí to představovat problém z hlediska ochrany údajů. V tomto směru EIOÚ vítá konkrétní stanovení údajů obsažených v databázích. Návrh však pouze uvádí, jaké informace jsou členské státy povinny v databázi uchovávat, a nikde nestanoví, zda lze do databáze rovněž vložit jakékoli jiné informace a zda mohou mít k těmto informacím přístup i další příslušné orgány. EIOÚ proto normotvůrci doporučuje, aby výslovně uvedl, že pokud jde o osobní údaje, do databáze se nevloží žádné další údaje, nebo aby alespoň zajistil, že automatizovaný přístup bude omezen na zmíněné kategorie údajů. EIOÚ dále normotvůrce naléhavě vyzývá, aby popsal účely, pro něž lze přímo vstupovat do databází, a zajistil dodržování zásady nezbytnosti.

45.

Část týkající se výměny údajů prostřednictvím elektronických databází rovněž obsahuje pravidla související s kvalitou údajů. Článek 20 stanoví, že členské státy zajistí, aby jejich databáze byly aktuální, úplné a přesné. Článek 23 stanoví pravidelné ověřování informací, aby se zajistila kvalita a spolehlivost informací uvedených v databázi. Tyto požadavky jsou plně v souladu s požadavky na kvalitu podle čl. 6 odst. 1 písm. d) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 45/2001. V článku 20 se dále uvádí, že postupem projednávání ve výboru se stanoví kritéria pro určení, které změny nejsou významné, zásadní nebo užitečné, a tudíž je není třeba provést. EIOÚ zdůrazňuje, že tato kritéria by měla být v souladu s požadavky na ochranu údajů (viz rovněž body 57 až 59 níže).

46.

V článku 19 se uvádí, že informace v elektronické databázi se uchovávají po dobu nejméně pěti let po skončení prvního kalendářního roku, ve kterém měl být udělen přístup k informacím. Není uvedeno žádné odůvodnění pro takové období uchovávání. Pokud se bude jednat o osobní údaje, stanovení minimální doby bez jakéhokoli odkazu ne zásadu nezbytnosti je v rozporu s požadavkem právních předpisů v oblasti ochrany údajů v tom smyslu, že údaje by neměly být uchovávány déle, než je to nezbytné. EIOÚ proto vyzývá k přehodnocení tohoto ustanovení s ohledem na povinnosti vyplývající z čl. 6 odst. 1 písm. e) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. e) nařízení (ES) č. 45/2001 a ke stanovení maximální doby uchovávání v případě, že jde o osobní údaje, s možnými výjimkami pouze ve výjimečných okolnostech.

Informace dostupné prostřednictvím VIES

47.

Kapitola IX návrhu se zabývá informacemi dostupnými osobám povinným k dani. Jak bylo vysvětleno v bodě 13 výše, VIES v současné době umožňuje osobám povinným k dani získat potvrzení o platnosti identifikačního čísla pro DPH, pod nímž určitá osoba uvnitř Společenství uskutečnila dodání zboží nebo poskytnutí služby nebo je obdržela. Komise navrhuje doplnit slova stanovící, že takové potvrzení je vyhledáváno pro účely těchto plnění, a dále poskytnout žadateli jméno a adresu spojené s daným identifikačním číslem pro DPH. EIOÚ je toho názoru, že tato pravidla jsou v souladu s požadavky na ochranu údajů.

Eurofisc

48.

Návrh Komise vytváří právní základ pro zřízení společné operační struktury pro mnohostrannou spolupráci (Eurofisc). Uvedená struktura vychází z myšlenky umožnit mezi všemi členskými státy rychlou výměnu cílených informací. Záměrem této struktury je umožnit provádění analýz rizik a strategických analýz, na základě kterých se podpoří mnohostranná výměna informací. V čl. 36 odst. 2 se uvádí, že podrobnosti o výměně informací specifické pro uvedenou strukturu se stanoví postupem projednávání ve výboru. V kapitole, podle níž by se měla zavést uvedená struktura, není uveden žádný odkaz na jakékoli požadavky na ochranu údajů. EIOÚ by chtěl zdůraznit, že vedle použitelného práva, jak bylo vysvětleno v části III výše, by měl být konkrétně stanoven druh používaných osobních informací, musí být popsány účely, pro něž budou osobní údaje zjišťovány a vyměňovány a mělo by být uvedeno ujištění, že bude dodržována zásada nezbytnosti.

IV.2   Jiné aspekty důležité pro ochranu údajů

Článek 57: zásada účelového omezení

49.

Kapitola XV návrhu se zabývá podmínkami výměny informací. Kapitola obsahuje ustanovení zaměřené na praktické aspekty související s výměnou informací. Z hlediska ochrany údajů je zejména zajímavý jeden článek, a to článek 57. Uvádí se v něm, že osoby nakládající s informacemi vyměňovanými podle nařízení podléhají služebnímu tajemství. I když je v odstavci 5 uveden odkaz na směrnici 95/46/ES (viz níže), povinnost zachovat tajemství není stanovena s ohledem na pravidla pro ochranu údajů. EIOÚ doporučuje normotvůrci, aby odkaz na právní předpisy týkající se ochrany údajů doplnil rovněž v odstavci 1.

50.

Zdá se, že čl. 57 odst. 1 zavádí použití údajů pro jiné účely, než jsou účely uvedené předtím v tomto nařízení. V odstavci 3 je výslovně povoleno použití informací pro „jiné účely“, pokud je možné použít tyto informace pro podobné účely podle práva členského státu dožádaného orgánu. V tomto směru EIOÚ připomíná zásadu účelového omezení stanovenou v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001. EIOÚ zdůrazňuje, že pokud se jedná o osobní údaje, tyto údaje v zásadě nesmí být použity pro jiné účely, než je účel, pro nějž byly shromážděny, ledaže by byly splněny přísné podmínky podle čl. 13 odst. 1 uvedené směrnice nebo čl. 20 odst. 1 uvedeného nařízení (viz rovněž body 51 až 53 níže). EIOÚ proto požaduje po normotvůrci, aby přehodnotil toto ustanovení s ohledem na zásadu účelového omezení stanovenou v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001.

Článek 57 odst. 5: omezení určitých konkrétních práv a povinností týkajících se ochrany údajů

51.

V 35. bodě odůvodnění se uvádí, že pro účely tohoto nařízení je vhodné zvážit omezení práv a povinností stanovených směrnicí 95/46/ES. Je odkazováno na čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice, povolující taková omezení. Návrh doplňuje tento bod odůvodnění tím, že tato omezení jsou nezbytná a přiměřená s přihlédnutím k potenciálním ztrátám příjmů pro členské státy a k zásadnímu významu těchto informací pro účinný boj proti únikům.

52.

Tento bod odůvodnění je dále rozveden v čl. 57 odst. 5. Uvádí se, že veškeré uchovávání a výměna údajů podle tohoto nařízení podléhá ustanovením provádějícím směrnici 95/46/ES (viz bod 23 výše), a poté se pokračuje tím, že se stanoví, že „členské státy omezí rozsah povinností a práv uvedených v článku 10, čl. 11 odst. 1 a článcích 12 a 21 směrnice 95/46/ES v míře nezbytné pro ochranu zájmů stanovených v čl. 13 písm. e) uvedené směrnice“. Uvedené články obsahují povinnost správce informovat subjekt údajů (články 10 a 11), právo přístupu k vlastním informacím (článek 12) a povinnost vnitrostátního orgánu ochrany údajů vést veřejný rejstřík o operacích zpracování údajů (článek 21).

53.

EIOÚ zdůrazňuje, že čl. 13 písm. e) směrnice 95/46/ES umožňuje výjimky z určitých ustanovení uvedené směrnice a musí být přesně vykládán. EIOÚ uznává, že za určitých okolností by pro účely předcházení daňovým únikům a jejich odhalování mohlo být považováno za nezbytné dočasně upustit od povinnosti informovat předem subjekt údajů a od práva mít přístup k informacím. V článku 13 směrnice 95/46/ES se však požaduje, aby 1) takové omezení bylo stanoveno v legislativním opatření a aby 2) takové omezení „představovalo opatření nezbytné pro zajištění“ jednoho z uvedených zájmů. Stávající znění navrhovaného čl. 57 odst. 5 neodráží první požadavek, protože není uveden žádný odkaz na požadovaný právní základ. EIOÚ proto naléhavě vyzývá normotvůrce, aby tento požadavek do čl. 57 odst. 5 zahrnul. Druhý požadavek lze pochopit ze spojení „v míře nezbytné“. V zájmu důslednosti však EIOÚ navrhuje nahradit toto spojení slovy „pokud jde o nezbytné opatření“. EIOÚ dále naléhavě vyzývá normotvůrce, aby odmítl navrhovanou dodatečnou větu v 35. bodě odůvodnění, v níž se uvádí, že omezení jsou nezbytná a přiměřená, protože tato věta je příliš obecná a nemá žádnou další právní hodnotu.

Transparentnost

54.

Články 10 a 11 směrnice 95/46/ES obsahují povinnost správce informovat subjekt údajů před shromážděním údajů nebo v případě údajů nezískávaných od subjektu údajů v okamžiku zaznamenání příslušných údajů. Tato ustanovení je možné považovat ze propracování obecné zásady transparentnosti, která je součástí korektnosti zpracování, jak je požadováno v čl. 6 odst. 1 písm. e) směrnice 95/46/ES. EIOÚ konstatoval, že návrh neobsahuje žádná další ustanovení, která se zabývají zásadou transparentnosti, například pokud jde o způsob, jakým se o tomto systému informuje široká veřejnost, nebo o způsob, jakým jsou subjekty údajů informovány o zpracování údajů. EIOÚ proto naléhavě vyzývá normotvůrce, aby přijal ustanovení, které upravuje transparentnost spolupráce a podpůrných systémů.

Článek 52: výměna informací se třetími zeměmi

55.

V článku 52 se předpokládá možnost výměny informací se třetími zeměmi. Uvádí se v něm, že „informace získané podle tohoto nařízení mohou být sděleny třetí zemi, a to se souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a v souladu s jejich vnitrostátními předpisy o předávání osobních údajů třetím zemím“. EIOÚ s potěšením bere na vědomí, že normotvůrce si je vědom existence zvláštních pravidel, která se použijí na výměnu osobních údajů se zeměmi mimo EU. Z důvodu jasnosti by se v textu mohl uvést výslovný odkaz na směrnici 95/46/ES, v němž by se stanovilo, že takové předání by mělo být v souladu s vnitrostátními pravidly provádějícími ustanovení kapitoly IV směrnice 95/46/ES, která upravuje předávání osobních údajů do třetích zemí.

56.

Návrh odkazuje pouze na příslušné orgány členských států. Není jasné, zda se předpokládá jakákoli výměna (osobních) informací se třetími zeměmi rovněž na evropské úrovni. Toto je úzce spojeno s otázkami, kterými se zabývá část III výše, ohledně práva použitelného na provoz systému Eurofisc. Předávání osobních údajů do třetí země orgány nebo subjekty Společenství musí být v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 45/2001. EIOÚ po normotvůrci požaduje, aby toto vyjasnil.

Postup projednávání ve výboru

57.

Jak ukazuje výše uvedená analýzy, existuje několik otázek důležitých pro oblast ochranu údajů, které budou dále rozpracovány v rámci pravidel přijímaných postupem projednávání ve výboru podle článku 60 návrhu (viz body 41, 45 a 48 výše). I když EIOÚ chápe praktickou nezbytnost použití takového postupu, chtěl by zdůraznit, že hlavní odkazy a záruky ohledně ochrany údajů by měly být uvedeny v základním právním předpise.

58.

EIOÚ by chtěl zdůraznit, že budou-li další pravidla projednána postupem projednávání ve výboru, mělo by to být provedeno se zohledněním požadavků na ochranu údajů vycházejících ze směrnice 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001. EIOÚ dále naléhavě vyzývá Komisi, aby jej do celého procesu zapojila a požádala jej o poradenství, bude-li se skutečně jednat o dalších pravidlech významných pro ochranu údajů. Tak by tomu například bylo v případě zavedení systému Eurofisc (viz bod 48 výše).

59.

Aby se zajistilo zapojení EIOÚ při přijímání dalších pravidel na základě postupu projednávání ve výboru, která jsou významná pro ochranu údajů, EIOÚ doporučuje normotvůrci, aby do článku 60 doplnil odstavec 3, v němž by se stanovilo, že „pokud se prováděcí opatření týkají zpracování osobních údajů, konzultuje se EIOÚ“.

V.   ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

60.

EIOÚ si je vědom významu zvýšení účinnosti opatření proti přeshraničním podvodům a pro zlepšení výběru DPH v přeshraničních situacích. EIOÚ dále uznává, že v zájmu dosažení těchto cílů je nevyhnutelné zpracovávat osobní údaje. EIOÚ však zdůrazňuje, že zpracování takových údajů musí být v souladu s pravidly Společenství pro ochranu údajů.

61.

Po provedení analýzy právního rámce vyplývajícího z nařízení (ES) č. 1798/2003 a úprav navrhovaných v současnosti došel EIOÚ k závěru, že i když je možné nalézt několik pozitivních prvků, nejsou splněny všechny požadavky vyplývající z pravidel Společenství týkajících se ochrany údajů.

62.

Ve stávajícím stanovisku doporučuje EIOÚ normotvůrci toto:

pokud jde o otázku použitelného práva Společenství v oblasti ochrany údajů, vyjasnit příslušné odpovědnosti členských států, Komise a systému Eurofisc ohledně plnění těchto pravidel,

pokud jde o výměnu údajů mezi příslušnými orgány na žádost a o spontánní výměnu, konkrétně uvést druh osobních informací, které je možné vyměňovat, popsat účely, pro které lze osobní údaje vyměňovat, a posoudit nezbytnost jejich předávání, nebo alespoň zajistit, že bude dodržována zásada nezbytnosti,

pokud jde o výměnu údajů prostřednictvím přímého přístupu do elektronických databází, výslovně stanovit, že pokud jde o osobní údaje, žádné jiné údaje kromě údajů již definovaných se do databáze nevloží, nebo alespoň zajistit, že automatizovaný přístup je omezen na zmíněné kategorie údajů; a dále popsat účely, pro které je možný přímý přístup do databází, aby se zajistilo dodržování zásady nezbytnosti, a určit maximální dobu uchovávání osobních údajů v databázi, s možnými výjimkami za výjimečných okolností,

pokud jde o článek 57 (a 35. bod odůvodnění),

doplnit v odstavci 1 odkaz na právo Společenství v oblasti ochrany údajů,

přehodnotit ustanovení odstavců 1 a 3 s ohledem na zásadu účelového omezení stanovenou v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001,

uvést v odstavci 5 požadavek obsažený v článku 13 směrnice 95/46/ES, že zmíněné omezení povinností a práv by mělo být stanoveno v legislativním opatření,

nahradit v odstavci 5 spojení „v míře nezbytné“ slovy „pokud jde o nezbytné opatření“,

odmítnout navrhovanou dodatečnou větu v 35. bodě odůvodnění,

pokud jde o zásadu transparentnosti, přijmout ustanovení, které upravuje transparentnost spolupráce a podpůrných systémů,

pokud jde o výměnu údajů se třetími zeměmi, zahrnout v článku 52 výslovný odkaz na kapitolu IV směrnice 95/46/ES a vyjasnit, zda je ze strany Komise nebo systému Eurofisc předpokládána jakákoli výměna osobních informací se třetími zeměmi,

pokud jde o pravidla přijatá na základě postupu projednávání ve výboru, doplnit v článku 60 odstavec 3, stanovící, že „pokud se prováděcí opatření týkají zpracování osobních údajů, konzultuje se evropský inspektor ochrany údajů“.

V Bruselu dne 30. října 2009.

Peter HUSTINX

Evropský inspektor ochrany údajů


(1)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(2)  Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

(3)  KOM(2009) 427 v konečném znění ze dne 18. srpna 2009.

(4)  Úř. věst. L 264, 15.10.2003, s. 1.

(5)  Viz interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů (Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1).

(6)  Sdělení KOM(2006) 254 ze dne 31. května 2006 o nezbytnosti rozvíjet koordinovanou strategii s cílem zlepšit boj proti daňovým únikům.

(7)  Viz závěry Rady ze dne 4. prosince 2007 a 7. října 2008, usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. září 2008 (2008/2033 (INI)). Viz sdělení KOM(2008) 807 ze dne 1. prosince 2008.

(8)  Směrnice 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

(9)  Zpráva KOM(2009) 428 ze dne 18. srpna 2009 o používání nařízení Rady (ES) č. 1798/2003.

(10)  Návrh zapracovává změny nařízení (ES) č. 1798/2003, které jsou plánovány nařízením Rady (ES) č. 143/2008 a které se použijí od 1. ledna 2015 (Úř. věst. L 44, 20.2.2008, s. 1). Tyto změny zavádějí pravidla týkající se místa poskytnutí služby, zvláštních režimů a postupu při vrácení DPH.

(11)  Viz důvodová zpráva k návrhu, s. 4.

(12)  Viz čl. 2 písm. a) směrnice 95/46/ES a čl. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 45/2001. Viz stanovisko 4/2007 ze dne 20. června 2007 pracovní skupiny zřízené podle článku 29 týkající se vysvětlení pojmu „osobní údaje“ (k dispozici na internetových stránkách http://ec.europa.eu/justice_home/fsj/privacy/docs/wpdocs/2007/wp136cs.pdf).

(13)  Viz bod 28 a další body. Ve zbývající části tohoto stanoviska se veškerými odkazy na body odůvodnění a články míní body odůvodnění a články uvedeného návrhu, ledaže by bylo uvedeno jinak.

(14)  Pro relevantní připomínky viz rovněž bod 23 a další body stanoviska EIOÚ ze dne 16. září 2008 k návrhu rozhodnutí Rady o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) (Úř. věst. C 42, 20.2.2009, s. 1).

(15)  Viz čl. 2 písm. d) směrnice 95/46/ES a čl. 2 písm. d) nařízení (ES) č. 45/2001. Obě ustanovení předpokládají možnost samostatné a společné kontroly („… sám nebo společně s jinými …“).

(16)  Viz čl. 8 odst. 5 směrnice 95/46/ES a čl. 10 odst. 5 nařízení (ES) č. 45/2001.

(17)  Viz čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 95/46/ES a čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001.

(18)  Viz článek 7 směrnice 95/46/ES a článek 5 nařízení (ES) č. 45/2001.


II Sdělení

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropská komise

17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/10


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Případ COMP/M.5712 – Mitsubishi Chemical Holdings/Mitsubishi Rayon Co)

(Text s významem pro EHP)

2010/C 66/02

Dne 25. února 2010 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné se společným trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004. Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32010M5712. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/10


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Případ COMP/M.5750 – Wabco/Würth/JV)

(Text s významem pro EHP)

2010/C 66/03

Dne 11. března 2010 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné se společným trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004. Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v němčině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32010M5750. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropská komise

17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/11


Směnné kurzy vůči euru (1)

16. března 2010

2010/C 66/04

1 euro =


 

měna

směnný kurz

USD

americký dolar

1,3723

JPY

japonský jen

124,22

DKK

dánská koruna

7,4407

GBP

britská libra

0,90690

SEK

švédská koruna

9,7242

CHF

švýcarský frank

1,4516

ISK

islandská koruna

 

NOK

norská koruna

8,0145

BGN

bulharský lev

1,9558

CZK

česká koruna

25,504

EEK

estonská koruna

15,6466

HUF

maďarský forint

264,19

LTL

litevský litas

3,4528

LVL

lotyšský latas

0,7077

PLN

polský zlotý

3,8865

RON

rumunský lei

4,0893

TRY

turecká lira

2,0944

AUD

australský dolar

1,5005

CAD

kanadský dolar

1,3944

HKD

hongkongský dolar

10,6493

NZD

novozélandský dolar

1,9477

SGD

singapurský dolar

1,9155

KRW

jihokorejský won

1 555,03

ZAR

jihoafrický rand

10,1320

CNY

čínský juan

9,3672

HRK

chorvatská kuna

7,2570

IDR

indonéská rupie

12 581,48

MYR

malajsijský ringgit

4,5538

PHP

filipínské peso

62,740

RUB

ruský rubl

40,2510

THB

thajský baht

44,497

BRL

brazilský real

2,4197

MXN

mexické peso

17,1894

INR

indická rupie

62,4650


(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.


17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/12


Sdělení Komise týkající se dostupného množství pro některé produkty v odvětví mléka a mléčných výrobků na druhé pololetí roku 2010 v rámci určitých kvót otevřených Společenstvím

2010/C 66/05

Při přidělení dovozních licencí na první pololetí roku 2010 v rámci určitých kvót uvedených v nařízení Komise (ES) č. 2535/2001 (1) se žádosti o licence vztahovaly na menší množství, než která byla dostupná pro příslušné produkty. Je proto třeba pro každou příslušnou kvótu vypočítat dostupné množství na období od 1. července do 31. prosince 2010 s přihlédnutím k nepřiděleným množstvím vyplývajícím ze žádostí o dovozní licence podané mezi 20. a 30. listopadem 2009 pro máslo z Nového Zélandu v rámci celních kvót 09.4195 a 09.4182, jakož i pro mléčné výrobky pocházející z Moldavské republiky v rámci celní kvóty 09.4210.

Dostupná množství na období od 1. července do 31. prosince 2010 na druhé pololetí dovozního roku určitých kvót uvedených v nařízení (ES) č. 2535/2001 jsou uvedena v příloze.


(1)  Úř. věst. L 341, 22.12.2001, s. 29.


PŘÍLOHA

Produkty pocházející z Moldavské republiky

Číslo kvóty

Množství (kg)

09.4210

1 500 000


Máslo pocházející z Nového Zélandu

Číslo kvóty

Množství (kg)

09.4195

26 494 400

09.4182

33 612 000


V Oznámení

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

Evropská komise

17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/13


Výzvy k předkládání návrhů v rámci pracovního programu na rok 2010 „Lidé“ sedmého rámcového programu ES pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace

2010/C 66/06

Oznamuje se zahájení výzev k předkládání návrhů v rámci pracovního programu na rok 2010 „Lidé“ sedmého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013).

Očekávají se návrhy v níže uvedených oblastech. Lhůta pro předkládání návrhů a přidělené rozpočtové prostředky jsou uvedeny ve výzvách, které jsou zveřejněny na internetové stránce CORDIS.

Specifický program „Lidé“:

Název výzvy

Identifikátor výzvy

Mezinárodní evropská stipendia

FP7-PEOPLE-2010-IEF

Mezinárodní stipendia pro pracovníky přijíždějící ze třetích zemí

FP7-PEOPLE-2010-IIF

Mezinárodní stipendia pro pracovníky vysílané do třetích zemí

FP7-PEOPLE-2010-IOF

Tyto výzvy k předkládání návrhů se vztahují k pracovnímu programu na rok 2010 přijatému rozhodnutím Komise C(2009) 5892 ze dne 29. července 2009.

Informace o prováděcích pravidlech k výzvám, o pracovním programu a pokyny pro žadatele týkající se způsobu předkládání návrhů jsou k dispozici na internetové stránce CORDIS http://cordis.europa.eu/fp7/calls/


17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/14


Výzva k předkládání návrhů na akce k převodu na jiný druh dopravy, zprostředkující akce, mořské dálnice, akce k zamezení dopravy a všeobecné vzdělávací akce v rámci druhého programu Marco Polo

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1692/2006, – Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 1)

2010/C 66/07

Evropská komise tímto zveřejňuje výzvu k předkládání návrhů pro výběrové řízení v roce 2010 v rámci druhého programu Marco Polo. Datum uzávěrky této výzvy je 18. května 2010

Informace o podmínkách výzvy a pokyny pro předkladatele týkající se způsobu předkládání projektů jsou k dispozici na následující internetové stránce:

http://ec.europa.eu/transport/marcopolo/calls/2010_en.htm

Helpdesk programu Marco Polo lze kontaktovat prostřednictvím e-mailu: eaci-marco-polo-helpdesk@ec.europa.eu a faxu: +32 22979506.


POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Evropská komise

17.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/15


STÁTNÍ PODPORA – NĚMECKO

Státní podpora C 40/09 (ex N 555/09) – Doplňková podpora pro společnost WestLB AG týkající se převedení aktiv

Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU

(Text s významem pro EHP)

2010/C 66/08

Dopisem ze dne 22. prosince 2009, který je v závazném znění uveden na stránkách, jež následují za tímto shrnutím, oznámila Komise Německu své rozhodnutí zahájit řízení týkající se výše uvedené podpory/opatření podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky k opatření, kvůli němuž Komise řízení zahajuje, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a připojeného dopisu na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

European Commission

Directorate-General for Competition

State aid Greffe

Rue de la Loi/Wetstraat 200

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIЁ

Fax +32 22991242

Tyto připomínky budou sděleny Německu. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.

SHRNUTÍ

I.   POSTUP

(1)

Dne 12. května 2009 přijala Komise rozhodnutí ve věci C 43/08, kterým s výhradami schválila podporu na restrukturalizaci ve výši 5 miliard EUR určenou společnosti WestLB jako záruku na pokrytí rizik týkajících se portfolia Phoenix.

(2)

Dne 10. prosince 2009 Německo oznámilo, že provedlo rekapitalizaci společnosti WestLB ve výši 3 miliardy EUR a že veřejní vlastníci podílů společnosti WestLB poskytli záruku ve výši 1 miliardy EUR. Tyto prostředky jsou nezbytné k tomu, aby se usnadnilo opatření na záchranu aktiv prováděné ve formě tzv. špatné banky. Špatná banka převezme aktiva ve jmenovité hodnotě 85,1 miliardy EUR. Realizace tohoto opatření na záchranu aktiv se předpokládala v rozhodnutí o restrukturalizaci ze dne 12. května 2009. Doplňková podpora, jejíž poskytnutí se nyní požaduje, však nebyla ani oznámena, ani předběžně schválena.

II.   SKUTKOVÉ OKOLNOSTI

(3)

Společnost WestLB hodlá převést svá toxická a nestrategická aktiva do tzv. špatné banky. Předpokládá se, že společnost WestLB bude postupovat ve dvou krocích. Nejprve hodlá převést svá toxická aktiva ve jmenovité hodnotě přibližně 23,8 miliard EUR a následně, což se plánuje na duben 2010, hodlá převést nestrategická aktiva ve jmenovité hodnotě přibližně 61,3 miliard EUR (celkem: 85,1 miliard EUR).

(4)

Společnost WestLB poskytne špatné bance tzv. equity buffer – vyrovnávací kapitál ve výši 3 miliard na pokrytí předpokládaných ztrát. Vzhledem k tomu, že společnost WestLB nemá dostatečný kapitál, částku 3 miliard EUR mu poskytne společnost SoFFin jako jeho tichý společník. Další ztráty budou kryty ze záruky ve výši 1 miliardy EUR poskytnuté vlastníky podílů společnosti WestLB.

(5)

Německo upřesnilo, že k realizaci řešení v podobě tzv. špatné banky, které předpokládalo rozhodnutí ze dne 12. května, dosud nedošlo. Toto řešení navíc vyžaduje značnou částku doplňkové podpory, jak je popsáno výše. Německo za tímto účelem předkládá aktualizovaný plán restrukturalizace, který však obsahuje jen nepatrné změny. Německo rovněž poskytuje několik závazků, které umožňují rychlejší prodej společnosti WestLB

III.   POSOUZENÍ

(6)

Uvedená opatření – rekapitalizace, záruka a opatření na záchranu aktiv – představují státní podporu ve prospěch společnosti WestLB.

(7)

I když rekapitalizace splňuje podmínky vyplývající ze sdělení o rekapitalizaci ze dne 5. prosince 2008, opatření na záchranu aktiv, které musí být posouzeno podle sdělení o znehodnocených aktivech ze dne 25. února 2009, nelze v tomto stádiu považovat za slučitelné. Nesplňuje podmínky transparentnosti a zveřejňování informací, oceňování, sdílení zátěže a odměňování. V souvislosti se sdělením o restrukturalizaci ze dne 22. července 2009 opatření navíc vyvolávají pochybnosti, pokud jde o možnosti banky obnovit vlastní životaschopnost, sdílet zátěž a zmírnit narušení hospodářské soutěže. Komise se s ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, které se týká opatření na záchranu aktiv ve formě zřízení tzv. špatné banky, jakož i podpory na restrukturalizaci společnosti WestLB.

(8)

Vzhledem k tomu, že finanční stabilita by byla bez realizace těchto opatření bezprostředně ohrožena, Komise povoluje opatření ve formě rekapitalizace, záruky a záchrany aktiv dočasně na dobu šesti měsíců, jakožto podporu při mimořádných událostech podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování EU.

ZNĚNÍ DOPISU

„The Commission wishes to inform Germany that, having examined the information supplied by your authorities on the measure referred to above, it has decided to initiate the procedure laid down in Article 108(2) of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) (1) since the Commission has doubts as to the compatibility of the measures with the internal market.

1.   PROCEDURE

(1)

On 12 May 2009, in Case C 43/08 (2) the Commission conditionally approved restructuring aid to WestLB AG (“WestLB”) in the form of a risk shield on the Phoenix portfolio of EUR 5 billion. It requires the sale of the bank by the end of 2011.

(2)

On 7 October 2009, in Case N 531/09 (3) the Commission approved as compatible emergency aid a risk assumption of EUR 6,4 billion (4) of the already protected Phoenix portfolio, which de facto further increased the initial risk shield. Germany committed to notify by 30 November 2009 a revised restructuring plan which would take into account any additional State aid not approved by the Decision of 12 May 2009 and therefore provide for additional restructuring.

(3)

An updated restructuring plan was submitted on 15 December 2009.

(4)

On 10 December 2009, Germany notified a recapitalisation of WestLB amounting to EUR 3 billion as well as a guarantee of EUR 1 billion, which are necessary for the establishment of a bad bank by WestLB. The bad bank will relieve WestLB from assets with a nominal value of EUR 85,1 billion. That asset relief measure was envisaged in general terms in the restructuring Decision of 12 May 2009 (5).

(5)

Following discussions with the Commission, Germany provided several commitments and additional information by 16 December 2009.

(6)

Given the urgency to get a Commission decision on these measures, Germany has exceptionally agreed that the authentic language for this decision should be English.

2.   DESCRIPTION OF THE AID

WestLB AG

(7)

The beneficiary WestLB is a public limited company, with its registered headquarters in North Rhine-Westphalia. WestLB is a service provider for Germany's largest savings banks network and public-sector clients. WestLB has until recently offered a universal bank's range of products and services, including products for private clients, midmarket companies and corporate enterprises, partly in cooperation with savings banks, partly via subsidiaries specialised in consumer loans, private banking and commercial real estate finance. In line with a restructuring plan dated 30 April 2009, which was approved in the restructuring Decision of 12 May 2009, WestLB is currently unbundling its core activities and abandoning non-core activities. WestLB's published balance-sheet total was EUR 288 billion on 31 December 2008, while its risk-weighted assets stood at EUR 88,5 billion. As of 30 September 2009, the bank's published balance-sheet total was equal to EUR 258,8 billion and its risk-weighted assets stood at EUR 84,2 billion.

(8)

WestLB is currently owned by the Westfälisch-Lippische Sparkassen- und Giroverband (WLSGV), which accounts for 25,03 % of its shares, the Rheinische Sparkassen- und Giroverband (RSGV), which owns 25,03 % and — both directly and indirectly, via the NRW.BANK (formerly known as Landesbank Nordhein-Westfalen) — the Land of North Rhine-Westphalia (37,74 %), the Landschaftsverband Westfalen Lippe (LWL; 6,09 %), and the Landschaftsverband Rheinland (LVR; 6,09 %).

2.1.   The restructuring Decision of 12 May 2009

(9)

At the end of March 2008, WestLB's shareholders granted the bank an “impaired assets relief” measure through a risk shield of up to EUR 5 billion for a portfolio of structured securities with a nominal volume of approximately EUR 23 billion (“Phoenix”) in order to prevent bank resolution procedures.

(10)

WestLB is currently in the process of implementing the restructuring plan dated 30 April 2009 which was approved in the restructuring Decision of 12 May 2009. The implementation of the plan gives rise to significant divestures and a reshuffle of the bank's business model. In particular, WestLB will stop proprietary trading activities and, overall, reduce its assets by 50 %. The bank will focus on three core business areas: “transaction banking”; “medium-sized companies, savings banks partnership, and corporate banking”, and “capital market activities and structured finance” which all have to be structurally separated.

(11)

In order to achieve the targeted balance sheet reduction, the restructuring plan set out explicitly in Annex 2 point 3.3.l that the “reduction of the total balance sheet and the risk-weighted assets … is based on the assumption that WestLB will fully dispose a number of assets grouped in an exit portfolio.” However, no additional aid was foreseen or authorised for this purpose. Regarding the exit portfolio it was planned from the very beginning to spin off both structured securities and non-strategic assets of approximately EUR 85 billion (the so-called “PEG” portfolio, of which the Phoenix portfolio is part) to a so-called bad bank, set up pursuant to the Gesetz zur Fortentwicklung der Finanzmarktstabilisierung, the German bad bank law (FMStFG). This transaction was initially scheduled to be completed well in advance of 31 December 2009, in order to meet the caps on the balance sheet total. Moreover, Germany committed to initiate the change of the bank's ownership structure through a public tender procedure before the end of 2011.

(12)

The spin-off could not be carried out as initially planned since WestLB's shareholders did not agree upon the set-up of the bad bank. Furthermore, the capital required to enable the spin-off of risky and non-strategic assets had been substantially underestimated.

2.2.   The Decision of 7 October 2009

(13)

In October 2009, additional aid in the form of a further risk assumption for the Phoenix portfolio in the amount of EUR 6,4 billion was required to address an additional capital shortage that had not been made known previously and was therefore not addressed in the Commission Decision of 12 May 2009. Due to increasing losses and mounting risk weights, the risk shield for the Phoenix portfolio was no longer sufficient to achieve a risk transfer. Therefore, the portfolio became subject to regulatory capital requirements again. As a result, WestLB's overall capital ratio fell to [< 7 %] (6) and, therefore, significantly short of the regulatory minimum capital requirements. Without the provision of additional capital or State aid, the German regulator BaFin would have been obliged to initiate bank resolution procedures.

(14)

This additional aid during the restructuring phase was temporarily approved for reasons of financial stability by the Commission in its Decision of 7 October 2009. However, that decision required a reassessment of the existing restructuring plan and the planned restructuring measures. Additionally, Germany provided a commitment that all shareholders would ensure the sale of the “core” bank, including establishing a core capital ratio of 7 %.

2.3.   The new measures — Bad bank and additional recapitalisation

(15)

At the end of November 2009, the risk assumption granted under the Decision of 7 October expired before the intended asset relief measure had been implemented. In addition, despite an explicit commitment by Germany that all shareholders had undertaken to inject the capital required to increase WestLB's Tier 1 capital so that it had a Tier 1 ratio of 7 %, the savings banks failed to do so. As a result, the overall capital ratio fell to [< 6,7 %] and, thus, again short of regulatory minimum capital requirements.

(a)   The recapitalisation of WestLB

(16)

On 24 November 2009, Germany and WestLB's shareholders agreed upon the details of the creation of the bad bank under the FMStFG. WestLB is at present not sufficiently capitalized to finance this transaction without external support. Therefore, SoFFin will inject overall EUR 3 billion in at least three partial payments, taking place between 18 December 2009 and 30 April 2010, in form of a silent participation that can be converted into ordinary shares after 1 July 2010 (7).

(b)   The bad bank for WestLB

(17)

WestLB intends to spin off its toxic and non-strategic assets into a bad bank under Section 8a of the FMStFG (8). Those assets have been assigned to two portfolios, the first called Phoenix portfolio, the second PEG portfolio.

(18)

The Phoenix portfolio contains toxic assets, mainly structured securities, with a nominal value of approximately EUR 23,8 billion (as of 30 June 2009). The Phoenix portfolio will be transferred to the bad bank with the original risk shield of 5 billion.

(19)

The remaining portfolio comprises mainly non-strategic assets, in particular corporate, State, municipal and student loans, as well as collateralized debt obligations, and other structured securities. It has a nominal value of approximately EUR 61,3 billion (as of 30 June 2009).

(20)

The combined nominal value of the two portfolios is EUR 85,1 billion. According to information provided by Germany, the book value of the assets is equal to EUR [65-75] billion and the estimated real economic value equal to EUR [60-70] billion. No market value of the portfolios was submitted although the Commission has repeatedly asked for it.

(21)

Regarding the set-up of the bad bank WestLB proposes a two-step procedure: in a first step, to be implemented before 31 December 2009, the Phoenix portfolio will be split off, with the retroactive cut-off date set at 1 January 2009. In a second step, planned for April 2010, WestLB intends to spin off the remaining portfolio, to be implemented retroactively with effect as of 1 January 2010. Germany requests the temporary authorisation of this measure for 6 months.

(22)

After the spin-off, those assets and liabilities will be held by the bad bank. In order to ensure that expected losses of the assets are sufficiently covered, WestLB will equip the bad bank with equity of EUR 3 billion. It will provide the capital step-by-step, in line with the staggered spin-off of assets and the corresponding need for capital. Germany requests the temporary authorisation of this measure for 6 months.

(23)

Potential further losses will be covered by a guarantee by WestLB's shareholders in the amount of EUR 1 billion in total, provided by the Land North Rhine-Westphalia (EUR 0,482 billion), by the savings banks associations RSGV and WLSGV (EUR 0,501 billion), and by the regional authorities LVR and LWL (EUR 0,017 billion). Germany also requests the temporary authorisation of this measure for 6 months.

(24)

Should the envisaged capital not suffice to cover the losses incurred in the future by the bad bank, such losses — pursuant to the FMStFG — must be covered by the shareholders of the beneficiary bank. However, that obligation to compensate further losses is capped in this case as regards RSGV and WLSGV at an amount of EUR 4 billion in total (EUR 4,5 billion considering EUR 0,5 billion related to the guarantee given as former owners, the so-called “Alteigentümergarantie”). In order to provide these EUR 4 billion, RSGV and WLSGV are permitted to build up adequate reserves for this obligation over a period of 25 years. Any further losses exceeding the equity of the bad bank and the existing guarantees will be borne by FMSA and the Land North Rhine-Westphalia, releasing RSGV and WLSGV from their corresponding obligations.

(c)   Envisaged further recapitalisation of WestLB

(25)

Finally, SoFFin and the Land North Rhine-Westphalia have agreed to provide further equity for WestLB if such additional support is required to enable the sale of WestLB even after the establishment of the bad bank. 51 % of the capital needs will be provided by the Land North Rhine-Westphalia in the form of a first-loss guarantee, and 49 % will be provided by SoFFin. SoFFin has restricted its commitment to EUR 1 billion; hence, an overall support of EUR 2 billion must not be exceeded. This potential additional measure is not the subject of Germany's request for temporary authorisation for 6 months.

(d)   Key assumptions of the restructuring plan

(26)

The revised restructuring plan — of which a summary was provided on 15 December 2009 — foresees that, as initially planned, WestLB will withdraw from the markets for real estate finance (except for services provided to the saving banks), retail banking, asset management, and private equity. A core feature of WestLB’s strategic orientation towards a client-focussed business model remains the withdrawal from proprietary trading. However, WestLB had to revise the targets for profit set in the initial plan, as general market conditions over the last months proved to be worse than expected by WestLB.

(27)

The bank now plans to achieve a target of EUR 500 million in profit before taxes only in 2014 at the earliest, and not by 2012, as initially planned. That revision of targets is not only due to general market conditions, but also due to the fact that its rating was recently downgraded to BBB+. WestLB estimates that a Single-A-Rating will not be reached again before 31 December 2010. Consequently, WestLB now has reduced access to funding whilst simultaneously it is exposed to stricter capital requirements and a significant increase in impairment charges for credit losses. Nevertheless, WestLB’s strategic thrust remains unchanged as compared to the initial plan. Deconsolidation will be extended and produce additional saving effects. Sectors without strategic importance and low expertise are to be phased out. WestLB will liquidate or sell at least five more affiliate companies than originally planned. Its offices in Buenos Aires and Santiago de Chile will be closed. WestLB plans to withdraw from the funds business, own issues of closed-end investment funds, the private equity business, and the leveraged finance business. With regard to the substance of the business model, the revised restructuring plan shows overall only minor changes.

(28)

Germany agreed to the Commission's proposal to establish concrete parameters that will allow monitoring of WestLB's commitment, given in the context of the restructuring Decision of 12 May 2009, to cease proprietary trading activities.

(29)

On 16 December 2009, WestLB issued an ad hoc publication announcing that it might not be able to achieve a positive result in 2009 but probably record a loss. Therefore, it would not be able to pay dividends or coupons and such instruments would participate in the loss.

3.   COMMENTS BY GERMANY

(30)

Due to the fact that WestLB, a systemically relevant bank, would become subject to bank resolution procedures without State aid being granted, and the serious consequences that this event would entail for Germany's financial system and to the German economy, Germany requests an urgent temporary authorisation of the measures for six months.

(31)

Germany agrees that the capital injection of EUR 3 billion by SoFFin constitutes State aid. Germany also does not dispute that the taking over of losses of the owners for the assets in the bad bank could constitute aid. However, in this particular case, Germany disputes the existence of elements of State aid. It claims that the spin-off of the assets would be accompanied by sufficient equity (the EUR 3 billion) to cover expected and unexpected losses. The additional explicit guarantee provided by the shareholders and their obligation to bear potential losses resulting from the resolution of the bad bank should be considered as a mere safeguard for eventualities. Potential benefits stemming from State resources would be of theoretical nature only. Whereas Germany acknowledges that, in theory, this could be the case under very unrealistic assumptions as far as the guarantee is concerned, that possibility is entirely excluded as regards the shareholders obligation to bear losses potentially resulting from the resolution of the bad bank.

(32)

Germany commits that WestLB shall pay a remuneration of 10 % p.a. which is to be paid retroactively for the EUR 3 billion recapitalisation.

(33)

Germany furthermore commits to adjust the remuneration to bring it in line with the requirements of the Impaired Assets Communication should the valuation to be performed by the Commission reveal additional benefits to WestLB.

(34)

Germany commits that the aid shall be limited to the minimum necessary by providing the recapitalisation pro rata and by implementing a redemption mechanism should future developments result in an overcapitalisation.

(35)

Additionally, Germany commits that SoFFin will receive proceeds resulting from the sale of WestLB or parts thereof prior to the other shareholders until the capital granted by it is paid back fully.

(36)

Germany further commits that until the measures are terminated, WestLB will make payments on capital instruments only to the extent it is under an obligation to do so without releasing reserves or the special reserves pursuant to Section 340(g) of the German Commercial Code. Furthermore, these instruments shall participate in losses if losses could only be avoided through the release of such reserves.

(37)

Germany commits to start the sales process of WestLB earlier than initially planned, i.e. [within the first half of] 2010. Furthermore, if the sale has not been concluded at the beginning of 2011, Germany commits to appoint, subject to a corresponding decision by the Commission, a divestiture trustee who has the power to sell WestLB or parts thereof. Germany, however, refuses to commit to additional restructuring or measures limiting distortion of competition.

4.   ASSESSMENT

4.1.   Existence of State aid

(38)

Article 107(1) TFEU provides that, save as otherwise provided in the Treaty, any aid granted by a Member State or through State resources in any form whatsoever which distorts or threatens to distort competition by favouring certain undertakings or the production of certain goods shall, in so far as it affects trade between Member States, be incompatible with the internal market.

(39)

In concurrence with the German authorities, the Commission considers first that the EUR 3 billion capital injection of SoFFin and the guarantee of EUR 1 billion by WestLB's shareholders constitute State aid within the meaning of Article 107(1) TFEU (9). No market investor would grant WestLB the same support under the current circumstances.

(40)

Additionally, the Commission considers that the establishment of a bad bank under the FMStFG can comprise additional aid to the beneficiary bank which must be assessed under the Commission’s Impaired Asset Communication (10) (“IAC”). The IAC provides guidance on the treatment under Article 107(3)(b) EC of asset relief measures by Member States, including in particular bad bank solutions as indicated in Annex II to the IAC.

(41)

The Commission recalls that according to the IAC impaired assets correspond to categories of assets on which banks are likely to incur losses. It defines asset relief as any measure whereby a bank is dispensed from the need for severe downward value adjustments of certain asset classes. In the present case the main purpose of the bad bank is to provide relief from risky and non-strategic assets of WestLB. The bad bank solution is intended to protect WestLB against the risk of future devaluation of assets included in the portfolio. The bad bank, in its design as well in its effects, allows WestLB to avoid considerable write-downs and at the same time reduces the bank's regulatory capital requirements. Therefore, the bad bank constitutes an asset relief measure and falls within the scope of the IAC (11).

(42)

According to point 39 of the IAC an impaired asset measure constitutes State aid in so far as the transfer value exceeds the market value of the total portfolio.

(43)

In this case, the assets will be spun off at the book value of EUR [65-75] billion. However, WestLB provides the bad bank with equity in the amount of EUR 3 billion. Providing equity to the bad bank is, from an economic perspective, equivalent to a write-down before a transfer. Therefore, this equity can be subtracted from the book value in order to obtain the transfer value. The transfer value is thus EUR [62-72] billion.

(44)

As no market value has been submitted, the market value can deemed to be zero. Hence, the Commission at this stage deems that the aid amount is EUR [62-72] billion.

(45)

Finally, it shall be noted that apart from the risk shield of EUR 5 billion none of the aid to be received by WestLB has been subject to the final Decision of 12 May 2009.

4.2.   Application of Article 107(3)(b) TFEU

(46)

Article 107(3)(b) TFEU empowers the Commission to decide that aid is compatible with the internal market if it is intended “to remedy a serious disturbance in the economy of a Member State”. The Commission acknowledges that, overall, the threat of a serious disturbance in the German economy persists and that measures supporting banks are suitable to address that threat.

(47)

Given the significance of its integration and cooperation with other public sector banks, the Commission accepts that WestLB is a systemically relevant bank. The Commission further notes that the measures which are linked to each other contractually and, therefore, interdependent, are suitable to address WestLB's breach of regulatory minimum capital requirements. Without these measures, the shortfall of regulatory minimum capital requirements would trigger bank resolution procedures by the competent regulatory authority. The Commission concludes that such a failure would entail serious consequences for the German financial sector and the real economy. The measures must therefore be assessed under Article 107(3)(b) TFEU.

4.3.   Compatibility with Article 107(3)(b) TFEU

(48)

The Commission has already made a first assessment regarding compatibility of some restructuring aid received by WestLB in its Decision of 12 May 2009. However, that decision did not authorise the additional aid which is the subject of the present decision. The compatibility of that additional aid needs therefore to be assessed separately. The Restructuring Communication of 22 July 2009 (12) states in point 27 that such additional aid during the restructuring can only be provided if it is justified for reasons of financial stability and is limited to the minimum necessary to restore viability. Pursuant to point 16 of the Restructuring Communication such measures cannot be approved under a scheme but must be authorised ex ante individually.

4.3.1.   Recapitalisation

(49)

As with any recapitalisation measure, the recapitalisation of WestLB in form of a silent participation by SoFFin amounting to EUR 3 billion needs to be examined in the context of the Communication of 5 December 2008 on the limitation of aid to the minimum necessary and safeguards against undue distortions of competition (Recapitalisation Communication) (13) independently of the fact that it is required and intended to establish a bad bank.

(50)

The Recapitalisation Communication sets out that such measures are in principle appropriate if they prevent the insolvency of a bank and thereby serve financial stability as well as supporting the provision with credit of the real economy. However, such measures must limit distortions of competition to the minimum. To this end, section 2 of the Recapitalisation Communication requires an appropriate remuneration. As noted in point 11 of the Recapitalisation Communication, market-oriented pricing of capital injections would be the best safeguard against unjustified disparities in the level of capitalisation and improper use of such capital. Furthermore, section 2.3 of the Recapitalisation Communication explicitly states that such remuneration must be higher in the case of distressed banks, but pursuant to point 44 in any event as close as possible to that required for a similar bank under normal market conditions. The German rescue scheme requires at least 10 % on average for banks that are not fundamentally sound, according to the institution's risk profile. This was confirmed as a benchmark for distressed banks in Commission Decision of 12 December 2008 in Case N 615/08 (14). WestLB is considered to be a distressed bank since it would have been subject to bank resolution procedures without aid being granted. Thus, the capital provided must be remunerated with at least 10 % p.a. to be compatible with the Recapitalisation Communication. According to the commitments provided by Germany, WestLB will pay 10 % p.a. This rate is in line with the above requirements.

(51)

The recapitalisation must be seen in the context of the updated restructuring of WestLB which already provides for sufficient behavioural safeguards in line with point 45 of the Recapitalisation Communication. Moreover, Germany has provided several commitments to ensure a restricted dividend policy and that the recapitalisation will be used only to implement the objectives of the original decision.

(52)

Therefore, the recapitalisation is compatible with the Recapitalisation Communication. However, pursuant to point 45 of the Recapitalisation Communication, it can only be authorised temporarily for six months until the presentation of a revised restructuring plan.

4.3.2.   Asset relief measures

(53)

Asset relief measures by Member States, irrespective of their form, need to be assessed under the IAC.

—   Eligibility of assets

(54)

As regards the eligibility of the assets, the IAC indicates in section 5.4 that asset relief requires a clear identification of impaired assets and that certain limits apply in relation to eligibility to ensure compatibility. It notes that assets which have triggered the financial crisis and are subject to severe downward value adjustments appear to account for the bulk of uncertainty and scepticism concerning the viability of banks. In this respect, US mortgage backed securities and associated hedges and derivatives are mentioned. The IAC also notes, however, that an overly narrow relief measure would not be advisable and refers to a proportionate approach permitting the extension of eligibility to well-defined categories of other assets as well.

(55)

The bad bank does not only consist of structured securities but comprises also corporate, State, municipal, and student loans.

(56)

While in principle it would be questionable whether a spin-off of such assets at a transfer price above the market value is compatible with State aid rules, the IAC recognises in point 34 the necessity of a pragmatic and flexible approach to the selection of asset types for impaired assets measures (15). The Commission notes that the range of asset classes affected by the financial crisis became broader due to spillover effects. In particular, student loans and securities related to shipping, aircraft and real estate in general, face illiquid markets and/or are subject to severe downward adjustments. Asset relief for such assets can help to achieve the objectives of the IAC, i.e. to increase transparency and to contribute to financial stability, even if such assets are not included in the assets classes that initially triggered the financial crisis. Therefore, the Commission has in previous cases accepted asset relief measures for those assets (16). As set out in point 36 of the IAC, however, the comparatively broad range of assets affected requires an increased depth of restructuring.

—   Transparency and disclosure

(57)

As regards transparency and disclosure, section 5.1 of the IAC requires full ex ante transparency and disclosure of impairments on the assets which are covered by relief measures, based on adequate valuation, certified by recognised independent experts and validated by the competent supervisory authority. This valuation must be provided to the Commission according to point 37 of the IAC.

(58)

In that respect, the Commission notes that information provided by Germany so far only covers some of the assets to be taken over by the bad bank. Moreover, no detailed evaluation performed by independent experts has yet been submitted to the Commission.

(59)

Consequently, the Commission notes that the IAC's criteria regarding transparency and disclosure are not met and, therefore, questions the compatibility of the measures with the State aid rules.

—   Management of assets

(60)

As regards management of assets, section 5.6 of the IAC requires a clear functional and organisational separation between the beneficiary bank and its shielded assets, notably as to their management, staff and clientele. In this respect, the Commission notes that a bad bank ensures a clear functional and organisational separation, and is thus sufficient to achieve compliance.

—   Valuation

(61)

Section 5.5 of the IAC explains that a correct and consistent approach to valuation is of key importance to prevent undue distortions of competition and to ensure the consistency of valuation methodologies.

(62)

Germany, so far, has only submitted estimated and/or preliminary figures and not disclosed all relevant details of the portfolios concerned and the methodology used for the assessment. Therefore, the Commission has doubts about the valuation of the real economic value of the portfolio being EUR [60-70] billion.

—   Burden-sharing

(63)

As regards ex ante burden-sharing, section 5.2 of the IAC points out that banks ought to bear the losses associated with the impaired assets to the maximum extent. Burden sharing is usually achieved by a transfer at the real economic value and requires a corresponding write down of the book value. Accordingly, the beneficiary bank must disclose incurred and expected losses of the portfolio, and should limit the transfer price to the real economic value. However, if the beneficiary bank capitalises the bad bank with sufficient equity and thereby enables the bad bank to absorb future losses, the same economic effect is obtained.

(64)

As indicated above, the “transfer value” is EUR [62-72] billion. Germany claims that the equity to be provided to the bad bank (i.e. EUR 3 billion) is sufficient to cover so-called expected losses. In the absence of a proper valuation it remains unclear whether this equity is sufficient to cover the write down or first loss required under the IAC as no details regarding the methodology used have been revealed. However, aggregate figures provided by Germany reveal a difference between the book value and the real economic value of EUR [2,5-5,5] billion. Thus, the equity provided appears to be insufficient to cover the difference between the book value and the real economic value, which is at odds with the requirements of the IAC.

(65)

Moreover, the Commission notes that the shareholders have granted a guarantee amounting to EUR 1 billion which is already required to compensate for the shortfall of equity mentioned in point 62. Furthermore, the shareholders have an obligation to bear losses resulting from the resolution of the bad bank. Germany claims that both obligations will theoretically not be needed and do not have an economic value. This claim is however contradicted by the need felt by the parties concerned not only to notify the additional guarantee of EUR 1 billion but to cap the saving banks obligation to bear losses incurred by the bad bank. This is, in the view of the Commission, further evidence that the equity provided to the bad bank is not sufficient to cover all potential losses and, therefore, to cover the difference between the book value and the real economic value.

(66)

The Commission consequently has doubts that the measures amount to proper burden sharing in line with the IAC and reserves a final judgement on compatibility until the real economic value has been properly established. Nevertheless, the Commission acknowledges that the additional explicit guarantee of EUR 1 billion is part of the asset relief measures and must therefore take part in its approval.

—   Remuneration

(67)

Point 21 of the IAC notes that correct remuneration is another element of the burden-sharing requirement. The Commission shall ensure, as noted in Annex IV to that Communication, that any pricing of the asset relief must include remuneration for the State that adequately takes account of the risks of future losses exceeding those projected in the determination of the real economic value. In line with the Commission's recent practice (17) this is based upon the capital relief effect resulting thereof.

(68)

The notification does not indicate how WestLB will remunerate the asset relief measure. Instead, Germany claims there is no need to provide remuneration, because the equity provided to the bad bank was sufficient to cover both losses and the capital relief effect. Apart from the fact that the Commission has doubts as to the establishment of the real economic value, it has not received any figures for the calculation of the capital relief effect. Since it is not in a position to verify whether the claim of Germany is correct, the Commission must reserve doubts in this respect.

(69)

Furthermore, the Commission highlights again the potential benefit stemming from the shareholders obligation to bear the losses of the bad bank and that apparently it was necessary to cap this obligation as regards the saving banks. This is further evidence that the equity may not be sufficient to cover both losses and the capital relief effect. Nevertheless, no remuneration is envisaged. Therefore the Commission raises doubts regarding remuneration.

4.4.   Revised restructuring plan

(70)

The recapitalisation and the asset relief measures are provided with the aim of enabling the restructuring of WestLB. WestLB was already previously under the obligation to present a restructuring plan (18), which was recently submitted. Germany claims that its most recent update aims also at incorporating the current measures including the potential EUR 2 billion mentioned in recital 24. They will thus be subject to this preliminary assessment under the Commission's Restructuring Communication (19).

(71)

The updated restructuring plan reveals that the original timetable for the asset relief measure has been delayed. Moreover, the currently assessed measures show that a significant amount of additional aid is required compared to the aid under assessment in the Decision of 12 May 2009. Therefore, in the context of the assessment of the revised restructuring plan, all aid measures, including those which were already examined in the Decision of 12 May 2009, will be considered when evaluating the restoration of viability of WestLB through the spin-off of assets into a bad bank and the sale of the remainder by the end of 2011.

—   Return to viability

(72)

The Commission first doubts whether WestLB can generate sufficient revenues that would enable the bank to pay an appropriate remuneration for the recapitalisation and the asset relief measures. Hence, the Commission doubts that the restructuring plan is suitable to restore the viability of WestLB.

(73)

Furthermore, the restructuring plan raises doubts that it is suitable to ensure that WestLB can be sold in a public tender in whole or in parts. As regards marketability, Germany anticipates that further capital will be required to enable the sale of the bank. The Commission takes this as an indication that Germany does not assume that the restructuring plan is apt to achieve the sale of the bank. According to the business plan, even in a medium-term perspective two of the three core business areas currently break even only because a considerable amount of costs has been accounted for in the Corporate Centre unit and has not been fully allocated to the three core business areas. The Commission therefore has doubts that these core business areas are marketable.

(74)

One of WestLB's core assumptions for the business plan — and a key factor for prospects of its profitability in the future — is that the bank will receive a Single-A rating again in the future. However, in May 2009 WestLB was downgraded to BBB+. Moreover, an analysis of a recent reporting by Standard & Poor's (dated 15 October 2009) shows that this rating agency is sceptical about the business model of WestLB, highlighting the weakness of focussing on cyclical wholesale business areas and the vulnerability to financial stress from recessions and difficult capital market conditions. Hence, the scepticism that is expressed in that report does not justify assuming that the bank's rating will improve in the short-term. Thus, the projected profit and loss figures are unlikely to be achieved as the current plan seems to significantly underestimate WestLB's cost of funding.

—   Own contribution

(75)

Germany has provided a commitment to limit payments on capital instruments in case of losses and to achieve loss contribution. According to an ad hoc publication dated 16 December 2009, WestLB will probably post a loss for 2009 and not release reserves to enable payment and coupons or prevent loss participation. Shareholders and other creditors of capital instruments will hence contribute to the restructuring. However, the notified measures limit the potential for losses and thus enable WestLB to serve these instruments in the future. Thus, burden-sharing by shareholders and holders of capital instruments will remain limited.

(76)

In particular, the savings banks, instead of participating adequately in the burden-sharing, benefit significantly from the asset relief measure. As a result of the recapitalisation, they only contribute to the restructuring process of WestLB to a very limited extent. Furthermore, according to the FMStFG, the shareholders of the beneficiary bank should also compensate for losses that may occur at the resolution of the bad bank, corresponding to their stake. However, this obligation of the savings banks and consequently their participation in future losses of the bad bank has been capped at EUR 4,5 billion.

(77)

On this basis the Commission has doubts that burden-sharing is sufficient. Moreover, should Germany not propose genuine measures for burden-sharing of the savings banks, the Commission would have to ask for recovery of any unlawful and incompatible aid from the savings banks.

—   Measures limiting the distortion of competition

(78)

According to point 30 of the Restructuring Communication, the nature and form of measures limiting the distortion of competition depends on the amount of the aid and the conditions and circumstances under which it was granted, as well as on the characteristics of the market or markets on which the beneficiary bank will operate. The Commission doubts that the measures proposed to mitigate the distortive effect of the entire aid (original aid and present aid) are sufficient as no relevant additional measures have been proposed notwithstanding the substantial additional aid to be received by WestLB.

(79)

Given the potential magnitude of the aid stemming from the original measures plus asset relief measures and the capital injection, the Commission, at this stage, cannot exclude that […] WestLB might be the only alternative to make all the aid compliant with Article 107(3)(b) TFEU.

5.   CONCLUSION AND TEMPORARY AUTHORISATION OF THE MEASURES

(80)

All measures in favour of WestLB constitute State aid, which can however not be authorised at this stage because the asset relief measure does not fulfil the conditions of transparency and disclosure, valuation, burden sharing, and remuneration and because of doubts regarding the chances of restoration of viability, burden sharing and the mitigation of distortion of competition.

(81)

However, the Commission has established that it will authorise emergency measures temporarily if needed for reasons of financial stability (20), while it is not ready to take a definite decision given doubts on compatibility of the measures as restructuring aid. In the present case the supervisory authorities have confirmed that the aid is necessary in order to prevent of the initiation of bank resolution procedures of a systemically relevant bank.

(82)

It has first been established that the recapitalisation measures fulfil the requirements of the Recapitalisation Communication.

(83)

Second, as regards the asset relief measures, the Commission has doubts regarding their compatibility with the IAC. These doubts relate in particular to the real economic value, which could not be assessed at this stage. However, these doubts do not hinder a temporary approval for reasons of financial stability, because Germany committed that the measure would be brought in line with the IAC if the real economic value turned out to be lower than submitted. Moreover, the Commission has verified that the other criteria of the IAC are met (in particular eligibility and the management of assets) and that the recapitalisation and the guarantee of EUR 1 billion ensure some limited burden sharing at this stage.

(84)

Given the imminent threat of the initiation of bank resolution procedures in the absence of the measures, the Commission considers the recapitalisation measure and the asset relief to be temporarily compatible for six months with the internal market as emergency support under Article 107(3)(b) TFEU. Therefore, the Commission has at this stage temporarily no objection to the transfer of the assets to the bad bank.

(85)

In light of the doubts regarding compatibility of the asset relief measure with the IAC and the failure of the current revised restructuring plan to demonstrate that it will ensure the sale of the beneficiary, proper burden sharing and mitigate the distortions of competition, the Commission needs to further investigate the measures and thus to open a formal investigation procedure pursuant to Article 108(2) TFEU.

6.   DECISION

The Commission concludes that the measures notified by Germany on 10 December 2009 concerning the recapitalisation of WestLB, the guarantee and the associated asset relief measure constitute State aid within the meaning of Article 107(1) TFEU.

In the light of the foregoing considerations, the Commission has decided to initiate the procedure laid down in Article 108(2) TFEU regarding the asset relief in the form of the establishment of a bad bank concerning transparency and disclosure, valuation and burden sharing (including remuneration) as well as on the restructuring aid (asset relief, recapitalisation and guarantee) to WestLB.

On the basis of the commitments provided by Germany, and in order to secure financial stability the Commission authorises the asset relief in the form of the establishment of a bad bank, the recapitalisation by SoFFin in the amount of EUR 3 billion as well as the guarantee of the shareholders of EUR 1 billion temporarily for a period of six months.

Germany is required to provide in addition to all documents already received, information and data needed for the assessment of the compatibility of the aid, and in particular:

—   transparency and disclosure including evaluation: the final composition of the portfolios and the evaluation of the assets to be spun off,

—   burden sharing and remuneration: detailed information regarding burden sharing and remuneration for the asset relief measure, based upon evaluation,

—   suitability of the restructuring plan to enable sale: a revised restructuring plan that takes into account the full amount of State aid granted, comprising adequate remuneration, additional in-depth restructuring, and measures limiting distortion of competition.

Should the Commission come to the conclusion that unlawful State aid was granted to savings bank which are members of Westfälisch-Lippische Sparkassen- und Giroverband and Rheinische Sparkassen- und Giroverband by releasing them from their obligation to contribute to the recapitalisation and by introducing a cap to their liabilities and thus their participation in losses of bad bank, such unlawful aid if incompatible will be recovered from the savings banks.

Germany is requested to forward a copy of this letter to the potential recipients of the aid immediately.

The Commission wishes to remind Germany that Article 108(3) TFEU has suspensory effect, and would draw your attention to Article 14 of Council Regulation (EC) No 659/1999, which provides that all unlawful aid may be recovered from the recipient.

The Commission warns Germany that it will inform interested parties by publishing this letter and a meaningful summary of it in the Official Journal of the European Union. It will also inform interested parties in the EFTA countries which are signatories to the EEA Agreement, by publishing a notice in the EEA Supplement to the Official Journal of the European Union, and will inform the EFTA Surveillance Authority by sending a copy of this letter. All such interested parties will be invited to submit their comments within one month of the date of such publication.

The Commission notes, that for the reason of urgency Germany exceptionally accepts the adoption of the decision in the English language.“


(1)  With effect from 1 December 2009, Articles 87 and 88 of the EC Treaty have become Articles 107 and 108, respectively, of the TFEU. The two sets of provisions are, in substance, identical. For the purposes of this Decision, references to Articles 107 and 108 of the TFEU should be understood as references to Articles 87 and 88, respectively, of the EC Treaty where appropriate.

(2)  Cf. Commission Decision of 12 May 2009 in Case C 43/08, Restructuring of WestLB AG, http://ec.europa.eu/competition/state_aid/register/ii/doc/C-43-2008-WLWL-en-12.5.2009.pdf

(3)  Cf. Commission Decision of 7 October 2009 in Case N 531/09, Assumption of Risk for WestLB, not yet published.

(4)  According to information sent by Germany on 18 November 2009, the risk shield that was in the end contractually agreed upon was only EUR 5,9 billion, therefore lower than the amount initially notified.

(5)  Cf. point 1.1 and 3.3 of the Annex to Commission Decision of 12 May 2009 in Case C 43/08, Restructuring of WestLB AG, http://ec.europa.eu/competition/state_aid/register/ii/doc/C-43-2008-WLWL-en-12.5.2009.pdf

(6)  Confidential information.

(7)  It is contractually excluded that SoFFin can become majority shareholder.

(8)  The FMStFG in section 8a provides the possibility for the SoFFin to create a bad bank, a so-called “Bundesrechtliche Abwicklungsanstalt”. Its main objective is to take over — and subsequently to wind-up — risky and non-strategic assets. Usage of a bad bank requires that the requesting bank has a viable business model and is sufficiently capitalized. Upon request, the SoFFin will allow or reject the application after an assessment of the business concept for the bad bank and an evaluation of the assets to be taken over.

The bad bank's take-over of assets shall be accomplished in the form of an asset spin-off by the beneficiary bank which is released from any contingent liabilities (“Nachhaftung”) of the bad bank. Instead, the shareholders of the beneficiary bank remain liable for debts of the bad bank and are obliged to loss compensation (“Verlustübernahme”), if required, corresponding to their percentage of equity. The bad bank is an organisationally and economically autonomous entity within the Bundesanstalt für Finanzmarktstabilisierung (FMSA) with the legal capacity to act and take legal action on its own behalf. If a bad bank is created, the SoFFin is responsible for its monitoring, coordination and liquidation, while the bad bank is autonomously responsible to cover its operating costs. Losses or surpluses after the wind-up of the bad bank's asset are allocated to the shareholders of the beneficiary bank. Therefore, the FMStFG requires that potential losses are borne by the shareholders of the beneficiary bank.

Additionally, according to section 8 point 4.5 FMStFG, a beneficiary bank has to disclose all risks associated with the respective assets prior to the asset relief measure. However, there is no obligation to evaluate the assets.

(9)  This also applies to the additional EUR 2 billion for the benefit of WestLB mentioned in point 25.

(10)  Communication from the Commission on the treatment of impaired assets in the Community banking sector, OJ C 72, 26.3.2009, p. 1.

(11)  As regards the application ratione temporis the Commission recalls that it has to apply law and guidelines in force at the time of the adoption of the decision, irrespective of the time at which the aid measures were designed or notified (cf. Case C 334/07 P Commission v Freistaat Sachsen, judgment of 11 December 2008, not yet reported) The IAC applies to the present bad bank, since it agreed to and notified after the publication of the IAC, notwithstanding its retroactive entering into force.

(12)  Commission Communication on the return viability and the assessment of restructuring measures in the financial crisis under State aid rules, OJ C 195, 14.8.2009, p. 9.

(13)  Communication from the Commission — Recapitalisation of financial institutions in the current financial crisis: limitation of aid to the minimum necessary and safeguards against undue distortions of competition, OJ C 10, 15.1.2009, p. 2.

(14)  See point 16 in Commission Decision of 12 December 2008 in Case N 625/08, OJ C 143, 24.6.2009, p. 1.

(15)  Commission Decision of 22 October 2009 in Case C 29/09, HSH Nordbank, point 40, OJ C 281, 21.11.2009, p. 42.

(16)  Commission Decision of 22 October 2009 in Case C 29/09, HSH Nordbank, OJ C 281, 21.11.2009, p. 42, point 40. To some extent also Commission Decision of 15 December 2009 in Case C 17/09 — LBBW, not yet published.

(17)  Cf. Commission Decision of 15 December 2008 in Case C 17/08 LBBW, Commission Decision of 18 November 2009 in Case C 10/09 ING.

(18)  The Commission already noted in its Decision of 7 October 2009 that the need for additional aid in the restructuring phase required reassessment of the implementation of the existing restructuring plan.

(19)  Although the Decision of 12 May 2009 made reference to the 2004 Guidelines on State aid for rescuing and restructuring firms in difficulty, the Commission has clarified in point 49 of the Restructuring Communication that all aid notified to the Commission before 31 December 2010 will be assessed as restructuring aid to banks pursuant to that Communication instead of the 2004 Guidelines.

(20)  Commission Decision of 13 November in Case C 15/08, Hypo RealEstate, not yet published, and Commission Decision of 31 March 2009 in Case C 10/09 ING, OJ C 158, 11.7.2009, p. 13.