18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/1

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Genova – Itálie) – Cristiano Marrosu, Gianluca Sardino v. Azienda Ospedaliera Ospedale San Martino di Genova e Cliniche Universitarie Convenzionate

(Věc C-53/04) (1)

(Směrnice 1999/70/ES - Ustanovení 1 písm. b) a ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou - Vznik pracovního poměru na dobu neurčitou v případě porušení předpisů upravujících po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou - Možnost výjimky v případě pracovních smluv ve veřejné správě)

(2006/C 281/01)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Genova

Účastníci původního řízení

Žalobci: Cristiano Marrosu, Gianluca Sardino

Žalovaná: Azienda Ospedaliera Ospedale San Martino di Genova e Cliniche Universitarie Convenzionate

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunale di Genova (Itálie) – Výklad směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43) – Vznik pracovního poměru na dobu neurčitou v případě porušení předpisů upravujících po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou – Možnost výjimky v případě pracovních smluv ve veřejné správě

Výrok

Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřená dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládána v tom smyslu, že v zásadě nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě zneužití vyplývajícího z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou zaměstnavatelem ve veřejné správě vylučuje, aby byly tyto smlouvy nebo poměry změněny na pracovní smlouvy nebo poměry na dobu neurčitou i přesto, že taková změna je stanovena, pokud jde o pracovní smlouvy nebo poměry uzavřené se zaměstnavatelem v soukromém sektoru, jestliže tato právní úprava obsahuje jiné účinné opatření, jehož účelem je zabránit a případně sankcionovat zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou zaměstnavatelem ve veřejné správě.

(1) Úř. věst. C 85, 3.4.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/1

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Oldenburg – Německo) – Industrias Nucleares do Brasil SA, Siemens AG v. UBS AG (C-123/04), Texas Utilities Electric Corporation (C-124/04)

(Věc C-123/04 a C-124/04) (1)

(Smlouva o ESAE - Zásobování - Vlastnictví - Obohacování uranu na území Společenství příslušníkem třetí země)

(2006/C 281/02)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Oldenburg – Německo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Industrias Nucleares do Brasil SA, Siemens AG

Žalovaní: UBS AG (C-123/04), Texas Utilities Electric Corporation (C-124/04)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Oberlandesgericht Oldenburg – Výklad článků 57, 73, 75, 86, 87, 196 a 197 AE – Smlouva o půjčce zajištěná zástavním právem týkající se uranu patřícího podniku ze třetí země, obohaceného a skladovaného ve Společenství

Výrok

1)	Článek 75 první pododstavec AE musí být vykládán v tom smyslu, že pojmy „úprava“, „přepracování“ nebo „opracování“ obsažené v uvedeném ustanovení zahrnují rovněž obohacování uranu.

Článek 196 písm. b) AE musí být vykládán v tom smyslu, že podnik, jehož sídlo se nenachází na území členských států, nevykonává ve smyslu uvedeného ustanovení zcela nebo zčásti svou činnost na uvedených územích, pokud udržuje s podnikem, jehož sídlo se nachází na týchž územích, obchodní vztahy, jejichž předmětem je buď poskytování výchozích materiálů za účelem produkce obohaceného uranu a zásobování obohaceným uranem, nebo skladování uvedeného obohaceného uranu.

Článek 75 první pododstavec písm. c) AE musí být vykládán v tom smyslu, že materiály poskytnuté za účelem jejich úpravy, přepracování nebo opracování nemusí být totožné s těmi, které jsou následně vráceny, a že postačuje, že vrácené materiály odpovídají kvalitativně a kvantitativně poskytnutým materiálům, aniž by bylo případně možné poskytnuté materiály přiřadit vráceným materiálům. Krom toho musí být uvedené ustanovení vykládáno v tom smyslu, že skutečnost, že podnik pověřený zpracováním nabývá vlastnictví výchozích materiálů při jejich dodání, a musí tedy převést na druhou smluvní stranu vlastnictví obohaceného uranu poté, co jej zpracoval, nebrání použití čl. 75 prvního pododstavce písm. c) EA.

4)	Článek 196 písm. b) AE musí být vykládán v tom smyslu, že podnik nevykonává zčásti svou činnost na území členských států ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud prodává nebo nabývá obohacený uran, který je na těchto územích skladován.

5)	Článek 73 AE musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na smlouvy týkající se obohaceného uranu skladovaného na území Evropského společenství pro atomovou energii, jejichž stranami jsou výhradně příslušníci třetích zemí.

(1) Úř. věst. C 106, 30.4.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/2

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. září 2006 – Španělské království v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-145/04) (1)

(Evropský parlament - Volby - Právo volit - Státní příslušníci Commonwealth, kteří mají bydliště nebo pobyt na Gibraltaru a nemají občanství Unie)

(2006/C 281/03)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupci: N. Díaz Abad a F. Díez Moreno, zmocněnci)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: R. Caudwell, P. Goldsmith, D. Wyatt a D. Anderson QC, zmocněnci a M. Chamberlain, Barrister)

Vedlejší účastnice na podporu žalovaného: Komise Evropských společenství (zástupce: C. Ladenburger, zmocněnec)

Předmět

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 189, 190, 17 a 19 ES, jakož i z Aktu z roku 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 – Právo státních příslušníků Commonwealth, kteří mají bydliště nebo pobyt na Gibraltaru, volit v evropských volbách

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 106, 30. 4. 2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/3

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Dioikitiko Protodikeio Ioanninon – Řecko) – Alfa Vita Vassilopoulos AE, původně Trofo Super-Markets AE v. Elliniko Dimosio, Nomarchiaki Aftodioikisi Ioanninon (C-158/04), Carrefour Marinopoulos AE v. Elliniko Dimosio, Nomarchiaki Aftodioikisi Ioanninon (C-159/04)

(Spojené věci C-158/04 a C-159/04) (1)

(Volný pohyb zboží - Článek 28 ES - Množstevní omezení - Opatření s rovnocenným účinkem - Uvádění mražených pekárenských výrobků na trh)

(2006/C 281/04)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Dioikitiko Protodikeio Ioanninon

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Alfa Vita Vassilopoulos AE, původně Trofo Super-Markets AE (C-158/04), Carrefour Marinopoulos AE (C-159/04)

Žalovaní: Elliniko Dimosio, Nomarchiaki Aftodioikisi Ioanninon

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Dioikitiko Protodikeio Ioanninon – Uvádění mražených pekárenských výrobků na trh – Požadavek povolení – Slučitelnost s článkem 28 ES

Výrok

Článek 28 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která podřizuje prodej výrobků „bake off“ stejným požadavkům, jaké se použijí na úplný postup výroby a uvádění tradičního chleba a tradičních pekárenských výrobků na trh.

(1) Úř. věst. C 106, 30.4.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/3

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. září 2006 – JCB Service v. Komise Evropských Společenství

(Věc C-167/04 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Kartelové dohody - Článek 81 - Dohody o distribuci - Jednání ve vzájemné shodě - Oznámení - Formulář A/B - Žádost o výjimku - Zamítnutí - Délka přezkumu oznamovacího řízení - Práva obhajoby - Presumpce neviny - Stížnost - Protiprávní jednání - Obecný zákaz pasivních prodejů - Omezení zdrojů zásobování - Nové důvody kasačního opravného prostředku a argumenty - Pokuty - Pokyny - Závažnost protiprávního jednání - Délka trvání - Polehčující okolnosti - Vzájemný kasační opravný prostředek - Přitěžující okolnosti)

(2006/C 281/05)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: JCB Service (zástupci: E. Morgan de Rivery a E. Friedel, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských Společenství (zástupce: A. Whelan, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) ze dne 13. ledna 2004, JCB Service v. Komise (T-67/01), kterým bylo částečně zrušeno rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 2000 v řízení podle článku 81 Smlouvy ES (COMP.F.1/5.918-JCB)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Vzájemnému kasačnímu opravnému prostředku Komise Evropských společenství se vyhovuje.

3)	Bod 2 výroku rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. ledna 2004, JCB Service v. Komise (T-67/01) se zrušuje.

4)	Výše pokuty uložené JCB Service podle článku 4 rozhodnutí Komise 2002/190/ES ze dne 21. prosince 2000 v řízení podle článku 81 Smlouvy ES (věc COMP.F.1/35.918 – JCB) se stanoví na 30 864 000 eur.

5)	JCB Service ponese veškeré náklady tohoto řízení.

(1) Úř. věst. C 156, 12.6.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/4

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. září 2006 – Komise Evropských společenství v. Rakouská republika

(Věc C-168/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Článek 49 ES - Volný pohyb služeb - Podnik zaměstnávající pracovníky, kteří jsou státními příslušníky třetích států - Podnik poskytující služby v jiném členském státu - „Potvrzení o evropském vyslání“)

(2006/C 281/06)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Eggers, E. Traversa a G. Braun, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika (zástupci: E. Riedl, C. Pesendorfer a G. Hesse, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Článek 49 ES – Vysílání pracovníků, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, v rámci poskytování služeb podniky usazenými na území jiného členského státu, podléhající režimu potvrzení o přijetí, který ve skutečnosti představuje povolovací režim, jelikož při nedostatku tohoto potvrzení jsou ukládány pokuty a odmítnut vstup a pobyt dotčeným vysílaným pracovníkům

Výrok

Rakouská republika jednak tím, že podmínila vysílání pracovníků, již jsou státními příslušníky třetích států, podnikem usazeným v jiném členském státě získáním „potvrzení o evropském vyslání“ podle čl. 18 odst. 12 až 16 rakouského zákona o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz), k jehož vydání je zaprvé třeba, aby dotčení pracovníci byli zaměstnáni u tohoto podniku po dobu nejméně jednoho roku nebo s ním měli uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, a zadruhé třeba předložit důkaz o dodržování rakouských zaměstnaneckých a mzdových podmínek, a jednak tím, že v čl. 10 odst. 1 bodu 3 zákona o cizincích (Fremdengesetz) stanovila důvod pro automatické zamítnutí dokladu o vstupu a o pobytu bez výjimky neumožňující uvést postavení pracovníků, již jsou státními příslušníky třetího státu, legálně vyslaných podnikem usazeným v jiném členském státu do souladu s právními předpisy, pokud tito pracovníci vstoupili na vnitrostátní území bez víza, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 ES.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 146, 29.5.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/4

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias – Řecko) – Elmeka NE v. Ypourgos Oikonomikon

(Spojené věci C-181/04 až C-183/04) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Osvobození od daně - Článek 15 bod 4 písm. a) a body 5 a 8 - Osvobození nájmu námořních lodí od daně - Působnost)

(2006/C 281/07)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Elmeka NE

Žalovaná: Ypourgos Oikonomikon

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Symvoulio tis Epikrateias – Výklad čl. 15 odst. 4), 5) a 8) šesté směrnice Rady o DPH 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) – Osvobození od daně – Osvobození nájmu námořních lodí od daně – Působnost

Výrok

Článek 15 bod 4 písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, na který odkazuje bod 5 téhož článku, ve znění směrnice Rady 92/111/EHS ze dne 14. prosince 1992, se použije nejen na lodě určené k plavbě na volném moři zajišťující přepravu cestujících za úplatu, ale rovněž na lodě určené k plavbě na volném moři sloužící k obchodní nebo průmyslové činnosti nebo rybolovu.

2)	Článek 15 bod 8 šesté směrnice 77/388 je třeba vykládat tak, že osvobození zakotvené v tomto ustanovení se vztahuje na služby poskytované přímo rejdaři pro přímé potřeby námořních lodí.

V rámci společného systému daně z přidané hodnoty musí vnitrostátní daňové orgány dodržovat zásadu ochrany legitimního očekávání. Předkládající soud musí posoudit, zda, za okolností věcí v původních řízeních, mohla osoba povinná k dani důvodně předpokládat, že dotčené rozhodnutí bylo přijato příslušným orgánem.

(1) Úř. věst. C 168, 26.6.2004.

Úř. věst. C 201, 7.8.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/5

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Special Commissioner, Londýn – Spojené království) – Cadbury Schweppes plc, Cadbury Schweppes Overseas Ltd v. Commissioners of Inland Revenue

(Věc C-196/04) (1)

(Svoboda usazování - Právní předpisy o ovládaných zahraničních společnostech - Zahrnutí zisků ovládaných zahraničních společností do základu daně mateřské společnosti)

(2006/C 281/08)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Special Commissioner, Londýn

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Cadbury Schweppes plc, Cadbury Schweppes Overseas Ltd

Žalovaný: Commissioners of Inland Revenue

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Special Commissioner, Londýn – Vnitrostátní právní předpisy přičítající mateřské společnosti zisky dceřiné společnosti se sídlem v jiném členském státě, kde je nižší sazba daně – Povinnost mateřské společnosti zaplatit daň za účelem vyrovnání rozdílu mezi oběma sazbami daně – Slučitelnost s články 43 ES, 49 ES a 56 ES

Výrok

Články 43 ES a 48 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby do základu daně společnosti-rezidenta usazené v některém členském státě byly zahrnuty zisky dosažené ovládanou zahraniční společností v jiném členském státě, pokud se tam na tyto zisky vztahuje nižší úroveň zdanění, než je úroveň zdanění v prvním státě, s výjimkou případu, kdy se takové zahrnutí týká pouze čistě vykonstruovaných operací, jejichž účelem je vyhnout se obvykle dlužné vnitrostátní dani. Uplatnění takového daňového opatření musí být tedy vyloučeno, pokud se na základě objektivních, třetími osobami zjistitelných skutečností ukáže, že bez ohledu na existenci důvodů daňové povahy je uvedená ovládaná zahraniční společnost skutečně usazena v hostitelském členském státě a vykonává zde skutečnou hospodářskou činnost.

(1) Úř. věst. C 168, 26.6.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/5

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nederlandse Raad van State – Nizozemsko) – M. G. Eman, O. B. Sevinger v. College van burgemeester en wethouders van Den Haag

(Věc C-300/04) (1)

(Evropský parlament - Volby - Právo volit - Podmínka bydliště v Nizozemsku pro nizozemské občany Aruby - Občanství Unie)

(2006/C 281/09)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Nederlandse Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobci: M. G. Eman, O. B. Sevinger

Žalovaná: College van burgemeester en wethouders van Den Haag

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Nederlandse Raad van State – Výklad článků 17 a 19, ve spojení s články 189 a 190, a 299 ES – Použití ustanovení týkajících se občanství Unie na obyvatele zámořských zemí a území – Právo volit obyvatel Nizozemských Antil a Aruby ve volbách do Evropského parlamentu, které je vázáno na podmínku pobytu v Nizozemsku po dobu deseti let

Výrok

1)	Osoby, které mají státní příslušnost členského státu a mají pobyt nebo bydliště na území, které patří mezi zámořské země a území ve smyslu čl. 299 odst. 3 ES, se mohou dovolávat práv přiznaných občanům Unie v části druhé Smlouvy o ES.

Jestliže za současného stavu práva Společenství nic nebrání tomu, aby členské státy definovaly při respektování práva Společenství podmínky práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu odkazem na kritérium bydliště na území, na kterém se volby konají, zásada rovného zacházení nicméně brání tomu, aby důsledkem zvolených kritérií bylo rozdílné zacházení mezi státními příslušníky, kteří se nacházejí ve srovnatelných situacích, aniž by bylo toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno.

Je věcí vnitrostátního práva každého členského státu definovat opatření umožňující nápravu [rechtsherstel] osobě, která nebyla z důvodu vnitrostátního předpisu neslučitelného s právem Společenství zapsána do seznamu voličů pro volby členů Evropského parlamentu konané dne 10. června 2004, a byla tedy z účasti na těchto volbách vyloučena. Tato opatření, která mohou zahrnovat náhradu škody způsobené porušením práva Společenství, jež je přičitatelné státu, musejí respektovat zásady rovnocennosti a efektivity.

(1) Úř. věst. C 228, 11.9.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/6

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. září 2006 – Španělské království v. Rada Evropské unie

(Věc C-310/04) (1)

(Žaloba na neplatnost - Zemědělství - Kapitola 10a hlavy IV nařízení (ES) č. 1782/2003 zavedená čl. 1 bodem 20 nařízení (ES) č. 864/2004 - Změna režimu podpory pro bavlnu - Podmínka, podle které musí být plodina ponechána na ploše alespoň do otevření tobolky - Soulad s protokolem č. 4 o bavlně, který je přílohou aktu o přistoupení Řecké republiky k Evropským společenstvím - Pojem podpora pro produkci - Povinnost uvést odůvodnění - Zneužití pravomoci - Obecné zásady proporcionality a legitimního očekávání)

(2006/C 281/10)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez, zmocněnec)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Balta a F. Florindo Gijón, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Nolin a S. Pardo Quintillán, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení kapitoly 10a hlavy IV nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003 zavedené nařízením Rady (ES) č. 864/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se mění a z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii upravuje nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 161, s. 48; Zvl. vyd. 03/45, s. 136) – Změna režimu podpory pro bavlnu – Rozdělení podpor producentům ve dvou částech (jednotná platba a podpora vážící se na pěstování bavlny)

Výrok

Kapitola 10a hlavy IV nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, zavedená čl. 1 bodem 20 nařízení Rady (ES) č. 864/2004 ze dne 29. dubna 2004 se zrušuje.

2)	Účinky uvedeného zrušení se odkládají do doby přijetí nového nařízení v přiměřené lhůtě.

3)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

4)	Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 228, 11.9.2004

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/7

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Nowaco Germany GmbH v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-353/04) (1)

(Nařízení (EHS) č. 1538/91 a 3665/87 - Celní kodex Společenství - Vývozní náhrady - Podmínky poskytnutí - Řádná a uspokojivá obchodní jakost - Celní režim - Vývozní prohlášení - Fyzická kontrola - Vzorek - Přípustný počet nevyhovujících jednotek - Jednotná jakost - Práva a povinnosti vývozce a celního orgánu - Drůbeží maso)

(2006/C 281/11)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof – Německo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Nowaco Germany GmbH

Žalovaná: Hauptzollamt Hamburg-Jonas

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad nařízení Komise (EHS) č. 1538/1991 ze dne 5. června 1991, kterým se stanoví prováděcí pravidla nařízení Rady (EHS) č. 1906/90 o některých obchodních normách pro drůbeží maso (Úř. věst. L 143, s, 11), jakož i čl. 70 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1) s ohledem na žádost o vývozní náhrady při vývozu mražených kuřat – Požadavky na uspokojivou obchodní jakost výrobků, pokud kontrola vzorků odhalila, že část kuřat neodpovídá požadavkům uvedeným v článku 6 nařízení (EHS) č. 1538/1991.

Výrok

Za účelem určení „řádné a uspokojivé obchodní jakosti zboží“, pro které je žádáno o vývozní náhradu, se použijí ustanovení nařízení Komise (EHS) č. 1538/91 ze dne 5. června 1991 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 1906/90, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1000/96 ze dne 4. června 1996, zejména články 6 a 7 tohoto nařízení, které stanoví minimální standardy jakosti a přípustné odchylky.

Pokud je za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, zjišťovanou otázkou, zda má zboží, pro něž je žádáno o vývozní náhradu, „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“, použije se článek 70 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 82/97 ze dne 19. prosince 1996, s výhradou řádného provedení v něm stanovené kontroly.

b)	Fikce jednotné jakosti stanovená v čl. 70 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97 se nepoužije, pokud není velikost odebraného vzorku s ohledem na článek 7 nařízení č. 1538/91 dostatečná.

Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, je věcí vnitrostátních správních a soudních orgánů zjistit při zohlednění veškerých důkazů skutkový stav. Tyto důkazy mohou zahrnovat dostupné vzorky, ale také jiné důkazy, zejména zprávy vydané v souladu s právní úpravou Společenství příslušným úředníkem, který prováděl fyzickou kontrolu. V případě, že skutkový stav nemůže být za účelem určení práva na náhradu zjištěn, přísluší vnitrostátnímu soudu, aby posoudil jednání vývozce a jednání celního orgánu a určil, v jakém ohledu každý z nich vykonal, či nevykonal svá práva a splnil, či nesplnil své povinnosti, a vyvodil náležité důsledky, pokud jde o nárok na vývozní náhradu.

(1) Úř. věst. C 262, 23.10.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/7

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van koophandel Brussel – Belgie) – Lidl Belgium GmbH & Co. KG v. Etablissementen Franz Colruyt NV

(Věc C-356/04) (1)

(Směrnice 84/450/EHS a 97/55/ES - Klamavá reklama - Srovnávací reklama - Podmínky dovolené reklamy - Srovnání obecné úrovně cen uplatňovaných řetězci velkých obchodů - Srovnání cen sortimentu výrobků)

(2006/C 281/12)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank van koophandel Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Lidl Belgium GmbH & Co. KG

Žalovaná: Etablissementen Franz Colruyt NV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Rechtbank van koophandel Brussel – Výklad čl. 3a odst. 1 písm. a), b) a c) směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy (Úř. věst. L 250, s. 17; Zvl. vyd. 15/01, s. 227), jak byl doplněn směrnicí Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 1997 (Úř. věst. L 290, s. 18; Zvl. vyd. 15/03, s. 365) – Srovnávací reklama – Srovnání obecné hladiny cen zadavatele reklamy s cenami jeho soutěžitelů bez uvedení, jaké výrobky byly z hlediska své ceny srovnávány

Výrok

Podmínka dovolené srovnávací reklamy, kterou ukládá čl. 3a odst. 1 písm. b) směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se srovnávací reklama týkala hromadně sortimentů výrobků běžné spotřeby uváděných na trh dvěma konkurenčními řetězci velkých obchodů, pokud jsou uvedené sortimenty tvořeny jednotlivými výrobky, které, je-li na ně nazíráno jako na dvojice, jednotlivě splňují požadavek srovnatelnosti, který toto ustanovení ukládá.

Článek 3a odst. 1 písm. c) směrnice 84/450, ve znění směrnice 97/55, musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek, aby reklama „objektivně srovnávala“ znaky dotčeného zboží, který toto ustanovení ukládá, nepředpokládá, že v případě srovnání cen sortimentu srovnatelných výrobků běžné spotřeby uváděných na trh konkurenčními řetězci velkých obchodů nebo obecné úrovně cen uplatňovaných těmito řetězci ohledně sortimentu srovnatelných výrobků, které uvádějí na trh, budou srovnávané výrobky a ceny, tedy jak výrobky a ceny zadavatele reklamy, tak výrobky a ceny všech jeho srovnávaných soutěžitelů v reklamním sdělení výslovně a vyčerpávajícím způsobem vyjmenovány.

Článek 3a odst. 1 písm. c) směrnice 84/450, ve znění směrnice 97/55, musí být vykládán v tom smyslu, že „ověřitelnými“ rysy zboží uváděného na trh dvěma konkurenčními řetězci velkých obchodů ve smyslu tohoto ustanovení jsou:

—	ceny uvedeného zboží;

—

obecná úroveň cen uplatňovaných těmito řetězci velkých obchodů ohledně jejich sortimentu srovnatelných výrobků a částka, kterou může ušetřit spotřebitel, který takové výrobky nakupuje u jednoho, a nikoli u jiného řetězce, pokud toto zboží skutečně patří do sortimentu srovnatelných výrobků, na jejichž základě je uvedená obecná úroveň cen stanovena.

Článek 3a odst. 1 písm. c) směrnice 84/450, ve znění směrnice 97/55, musí být vykládán v tom smyslu, že rys uvedený ve srovnávací reklamě splňuje požadavek ověřitelnosti, který uvedené ustanovení ukládá, nejsou-li srovnávané údaje, o něž se tento rys opírá, vyjmenovány v této reklamě, pouze tehdy, pokud zadavatel reklamy uvede zejména pro adresáty tohoto reklamního sdělení, kde a jak se mohou snadno seznámit s těmito údaji, aby mohli ověřit nebo, pokud nemají požadovanou dovednost k tomuto účelu, nechat ověřit jejich správnost, jakož i správnost dotčeného rysu.

Článek 3a odst. 1 písm. a) směrnice 84/450, ve znění směrnice 97/55, musí být vykládán v tom smyslu, že srovnávací reklama vyzdvihující nižší obecnou úroveň cen zadavatele reklamy ve srovnání s jeho hlavními soutěžiteli, přičemž srovnání se týkalo vzorku výrobků, může mít klamavý charakter, pokud:

—	z reklamního sdělení nevyplývá, že se srovnání týkalo pouze takového vzorku, a nikoli všech výrobků zadavatele reklamy,

—	reklamní sdělení neidentifikuje srovnávané znaky nebo neinformuje příjemce o zdroji informací, u nějž je taková identifikace dostupná, nebo

—

reklamní sdělení obsahuje hromadný odkaz na rozpětí částek, které může ušetřit spotřebitel, který nakupuje u zadavatele reklamy, a nikoli u jeho soutěžitelů, aniž by individualizovalo obecnou úroveň cen uplatňovaných každým z uvedených soutěžitelů a částku, kterou lze ušetřit při nákupech u zadavatele reklamy, a nikoli u každého z těchto soutěžitelů.

(1) Úř. věst. C 273, 6.11.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/9

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof -Německo) – Centro di Musicologia Walter Stauffer v. Finanzamt München für Körperschaften

(Věc C-386/04) (1)

(Volný pohyb kapitálu - Daň z příjmů právnických osob - Osvobození příjmů z pronájmu - Podmínka sídla - Nadace založená podle soukromého práva uznaná za obecně prospěšnou)

(2006/C 281/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Centro di Musicologia Walter Stauffer

Žalovaný: Finanzamt München für Körperschaften

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad článku 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES), článku 58 Smlouvy o ES (nyní článek 48 ES), článku 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článku 49 ES) a článku 73b Smlouvy o ES (nyní článek 56 ES) – Vnitrostátní právní předpisy v oblasti daně z příjmů právnických osob – Osvobození obecně prospěšných nadací založených podle soukromého práva, které mají příjmy z pronájmu nemovitého majetku na vnitrostátním území, za předpokladu, že tyto nadace jsou daňovými rezidenty

Výrok

Článek 73b Smlouvy o ES ve vzájemném spojení s článkem 73d Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, který osvobozuje od daně z příjmů právnických osob příjmy z pronájmu pobírané na území státu obecně prospěšnými nadacemi v zásadě v plném rozsahu podléhajícími dani, pokud jsou usazeny v tomto státě, odmítl stejným způsobem osvobodit příjmy stejného druhu obecně prospěšné nadace založené podle soukromého práva z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že je usazena v jiném členském státě, podléhá dani na jeho území pouze částečně.

(1) Úř. věst. C 262, 23.10.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/9

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – i-21 Germany GmbH (C-392/04), Arcor AG & Co. KG (C-422/04) v. Spolková republika Německo

(Spojené věci C-392/04 a C-422/04) (1)

(Telekomunikační služby - Směrnice 97/13/ES - Článek 11 odst. 1 - Poplatky za individuální licence - Článek 10 ES - Přednost práva Společenství - Právní jistota - Konečné správní rozhodnutí)

(2006/C 281/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: i-21 Germany GmbH (C-392/04), Arcor AG & Co. KG (C-422/04)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesverwaltungsgericht – Výklad článku 10 ES a čl. 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb (Úř. věst. L 117, s. 15) – Poplatek uložený podnikům, které jsou držiteli individuálních licencí, vypočtený na základě předpokládané částky obecných administrativních nákladů vnitrostátního regulačního úřadu za období 30 let

Výrok

Článek 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb brání uložení poplatku za individuální licence vypočteného na základě obecných administrativních nákladů regulačního úřadu spojených s používáním těchto licencí za období 30 let.

Článek 10 ES ve spojení s čl. 11 odst. 1 směrnice 97/13 ukládá vnitrostátnímu soudu, aby posoudil, zda taková právní úprava jasně neslučitelná s právem Společenství, jako je právní úprava, na které se zakládají platební výměry dotčené v původních řízeních, je zjevně protiprávní ve smyslu dotyčného vnitrostátního práva. Je-li tomu tak, přísluší tomuto soudu z toho vyvodit veškeré důsledky, které z toho vyplývají podle jeho vnitrostátního práva, co se týče zrušení těchto výměrů.

(1) Úř. věst. C 273, 6. 11. 2004.

Úř. věst. C 284, 20. 11. 2006.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/10

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Østre Landsret – Dánsko) – Laserdisken ApS v. Kulturministeriet

(Věc C-479/04) (1)

(Směrnice 2001/29/ES - Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti - Článek 4 - Právo na rozšiřování - Pravidlo vyčerpání - Právní základ - Mezinárodní dohody - Politika v oblasti hospodářské soutěže - Zásada proporcionality - Svoboda projevu - Zásada rovnosti - Články 151 ES a 153 ES)

(2006/C 281/15)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret – Dánsko

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Laserdisken ApS

Žalovaný: Kulturministeriet

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Østre Landsret – Platnost a výklad čl. 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10) – Vyčerpání práv nositele pouze v případě, kdy je první prodej nebo jiný první převod vlastnictví ve Společenství uskutečněn nositelem práv nebo s jeho souhlasem – Dovoz DVD s kinematografickými díly ze třetích států

Výrok

1)	Přezkum první předběžné otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.

2)	Článek 4 odst. 2 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním pravidlům stanovícím vyčerpání práva na rozšiřování u originálu nebo rozmnoženin díla uvedených na trh mimo Evropské společenství nositelem práv nebo s jeho souhlasem.

(1) Úř. věst. C 31, 5.2.2005

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce College van Beroep voor het bedrijfsleven – Nizozemsko) – J. Slob v. Productschap Zuivel

(Věc C-496/04) (1)

(Mléko a mléčné výrobky - Přímý prodej - Referenční množství - Překročení - Doplňková dávka na mléko - Povinnost producenta vést evidenci „zásob“ - Článek 7 odst. 1 a 3 nařízení (EHS) č. 536/93 - Doplňková vnitrostátní opatření - Pravomoc členských států)

(2006/C 281/16)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

College van Beroep voor het bedrijfsleven

Účastníci původního řízení

Žalobce: J. Slob

Žalovaná: Productschap Zuivel

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – College van Beroep voor het bedrijfsleven – Výklad čl. 7 odst. 1 písm. f) a odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 536/93 ze dne 9. března 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla týkající se doplňkové dávky v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 57, s. 12) – Rozsah povinnosti vést evidenci „zásob“ pro výrobce, kteří disponují referenčním množstvím přímého prodeje – Doplňkové povinnosti ukládané členským státem – Otázka, kterou nepoložil vnitrostátní soudce – Nedostatek odpovědi Soudního dvora

Výrok

Článek 7 odst. 1 první věta nařízení Komise (EHS) č. 536/93 ze dne 9. března 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla týkající se doplňkové dávky v odvětví mléka a mléčných výrobků, je nutné vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení přiznává členskému státu pravomoc přijmout v nezbytném rozsahu právní úpravu, která ukládá producentům mléka usazeným na jeho území doplňkové povinnosti vést evidenci jdoucí nad rámec povinností vyplývajících z čl. 7 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení. Členský stát je povinen při výkonu této pravomoci dodržovat obecné zásady práva Společenství.

Právo Společenství nebrání právní úpravě, která ukládá producentům mléka evidovat množství vyrobeného másla a jeho využití, a to i v případě, že máslo bylo zničeno nebo zpracováno na krmivo pro dobytek, pokud se účinná kontrola přesnosti výkazů přímého prodeje vyhotovených producenty pouze na základě předpisů Společenství jeví v dotčeném členském státě jako složitá.

(1) Úř. věst. C 31, 5. 2. 2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/11

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour administrative – Lucembursko) – Graham J. Wilson v. Ordre des Avocats du Barreau de Luxembourg

(Věc C-506/04) (1)

(Svoboda usazování - Směrnice 98/5/ES - Trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace - Podmínky zápisu u příslušného orgánu v hostitelském členském státě - Předběžná kontrola znalosti jazyků hostitelského členského státu - Opravný prostředek k soudu podle vnitrostátních předpisů)

(2006/C 281/17)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative

Účastníci původního řízení

Žalobce: Graham J. Wilson

Žalovaná: Ordre des Avocats du Barreau de Luxembourg

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour administrative (Lucembursko) – Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36) – Povinnost stanovit opravný prostředek k soudu podle vnitrostátních předpisů proti rozhodnutí neprovést u advokátní komory zápis jakožto advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě – Opravný prostředek u Conseil Disciplinaire et Administratif advokátní komory – Vnitrostátní právní předpisy podmiňující zápis ústní zkouškou, jejímž předmětem je ověřit znalosti úředních jazyků hostitelského členského státu

Výrok

Článek 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, musí být vykládán v tom smyslu, že brání řízení o opravném prostředku, v jehož rámci musí být rozhodnutí neprovést zápis uvedený v článku 3 uvedené směrnice v prvním stupni zpochybněno u orgánu složeného výlučně z advokátů vykonávajících činnost pod profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě, a v odvolacím řízení u orgánu složeného většinově z takových advokátů, přičemž kasační opravný prostředek u nejvyššího soudu tohoto členského státu umožňuje soudní přezkum pouze po právní, a nikoli skutkové stránce.

Článek 3 směrnice 98/5 musí být vykládán v tom smyslu, že zápis advokáta u příslušného orgánu v jiném členském státě než v tom, ve kterém získal svou kvalifikaci, aby v něm vykonával činnost pod svým profesním označením udělovaným v domovském členském státě, nemůže být podmíněn předběžnou kontrolou znalosti jazyků hostitelského členského státu.

(1) Úř. věst. C 31, 5.2.2005

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/12

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu senátu) ze dne 7. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Laboratoires Boiron SA v. Union de recouvrement des cotisations de sécurité sociale et d'allocations familiales (Urssaf) de Lyon, právní nástupkyně Agence centrale des organismes de sécurité sociale (ACOSS),

(Věc C-526/04) (1)

(Státní podpory - Článek 87 a čl. 88 odst. 3 ES - Daň z přímého prodeje léků - Zdanění farmaceutických laboratoří, a nikoliv velkoobchodních distributorů - Zákaz provést opatření neoznámené podpory - Možnost dovolávat se protiprávnosti podpory za účelem získání vrácení daně - Vyrovnání představující protiplnění za plnění povinností veřejné služby uložených velkoobchodním distributorům - Důkazní břemeno týkající se nadměrného vyrovnání - Podmínky stanovené vnitrostátním právem - Zákaz prakticky znemožnit nebo nadměrně ztížit vrácení daně)

(2006/C 281/18)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Laboratoires Boiron SA

Žalovaná: Union de recouvrement des cotisations de sécurité sociale et d'allocations familiales (Urssaf) de Lyon, právní nástupkyně Agence centrale des organismes de sécurité sociale (ACOSS),

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour de cassation –Výklad článků 86 a 87 Smlouvy o ES – Kvalifikace jako státní podpory nepodrobení dani z velkoobchodního prodeje hromadně vyráběných léčivých přípravků velkoobchodníků, kteří jsou podrobeni některým povinnostem veřejné služby, pokud jde o jejich sortiment, sklady a dodací lhůty („velkoobchodní distributoři“)

Výrok

Právo Společenství musí být vykládáno v tom smyslu, že farmaceutická laboratoř, která je poplatníkem takové daně, jako je daň stanovená článkem 12 zákona č. 97-1164 ze dne 19. prosince 1997 o financování sociálního zabezpečení v roce 1998, má právo dovolávat se toho, že nepodrobení velkoobchodních distributorů této dani představuje státní podporu, pro to, aby získala vrácení zaplacených částek, které odpovídají hospodářskému zvýhodnění, jež velkoobchodní distributoři nespravedlivě získali.

Právo Společenství nebrání použití pravidel vnitrostátního práva, která podřizují vrácení takové povinné daně, jako je daň uvedená v článku 12 zmíněného zákona č. 97-1164, důkazu, který musí předložit žadatel o vrácení o tom, že výhoda, kterou mají velkoobchodní distributoři z toho, že nejsou podrobeni této dani, je vyšší než zvýšené náklady, které nesou v souvislosti s plněním povinností veřejné služby, které jsou jim uloženy vnitrostátní právní úpravou a zvláště o tom, že alespoň jedna z takzvaných „Altmark“ podmínek upřesněných v rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark TransaRegierungspräsidium Magdeburg (C-280/00) není splněna.

Pokud vnitrostátní soud nicméně konstatuje, že ponechání důkazního břemene týkajícího se existence nadměrného vyrovnání ve prospěch velkoobchodních distributorů, a tedy toho, že daň z přímého prodeje má charakter státní podpory, na takové farmaceutické laboratoři, jako je Boiron, může znemožnit nebo nadměrně ztížit zajištění takového důkazu z toho důvodu, že se tento důkaz zejména vztahuje k údajům, které taková laboratoř nemá, je za účelem zajištění dodržení zásady efektivity povinen použít všechny procesní prostředky, které mu dává vnitrostátní právo, mezi nimiž je právo nařídit provedení nezbytného dokazování, včetně předložení aktu nebo písemnosti některým účastníkem řízení nebo třetí osobou.

(1) Úř. věst. C 69, 19.3.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht München – Německo) – Hausgemeinschaft Jörg und Stefanie Wollny v. Finanzamt Landshut

(Věc C-72/05) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 11 A odst. 1 písm. c) - Využívání nemovitého majetku, který tvoří součást aktiv podniku, pro soukromou potřebu osoby povinné k dani - Považování tohoto využívání za poskytování služeb za protiplnění - Určení základu daně - Pojem výše výdajů na poskytování služeb vynaložených osobou povinnou k dani)

(2006/C 281/19)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht München

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Společná domácnost Jörga a Stefanie Wollny

Žalovaný: Finanzamt Landshut

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Finanzgericht München – Výkladu čl. 11 A odst. 1 písm. c) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Základ daně u poskytování služby spočívající ve využívání části budovy, osobou povinnou k dani pro soukromou potřebu, která je v celém rozsahu součástí aktiv podniku této osoby – Pojem výše výdajů vynaložených osobou povinnou k dani

Výrok

Článek 11 A odst. 1 písm. c) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995 je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání tomu, aby základ daně z přidané hodnoty u užívání části budovy pro soukromou potřebu, kterou osoba povinná k dani učinila součástí aktiv svého podniku, byl stanoven jako část pořizovacích nebo stavebních nákladů na budovu, která je určená v závislosti na délce opravného období pro odpočty daně z přidané hodnoty podle článku 20 uvedené směrnice.

Tento základ daně musí zahrnovat pořizovací náklady na pozemek, na němž je budova postavena, jestliže toto pořízení podléhalo této dani a osoba povinná k dani dosáhla jejího odpočtu.

(1) Úř. věst. C 93, 16.4.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/13

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. září 2006 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-82/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Volný pohyb zboží - Článek 28 ES - Množstevní omezení - Opatření s rovnocenným účinkem - Uvádění mražených pekárenských výrobků na trh)

(2006/C 281/20)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: M. Patakia, zmocněnec)

Žalovaná: Řecká republika (zástupci: N. Dafniou a M. Apessos, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 28 ES – Vnitrostátní právní předpisy považující proces „bake-off“ (rozmrazování a ohřívání předpečeného a hluboko zmrazeného chleba) za proces výroby chleba a vyhrazující pekárnám právo prodávat chléb vyrobený podle této metody

Výrok

1)	Řecká republika tím, že považuje proces ohřívání a konečné pečení výrobků „bake off“ za úplný proces výroby chleba, a tím, že jej podřizuje podmínkám stanoveným vnitrostátními právními předpisy o pekárnách, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají na základě článku 28 ES.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 93, 16.4.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce College van Beroep voor het bedrijfsleven – Nizozemsko) – Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie v. Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit

(Věc C-138/05) (1)

(Povolení uvádět přípravky na ochranu rostlin a biocidní přípravky na trh - Směrnice 91/414/EHS - Článek 8 - Směrnice 98/8/ES - Článek 16 - Pravomoc členských států během přechodného období)

(2006/C 281/21)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

College van Beroep voor het bedrijfsleven

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie

Žalovaný: Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit

Za přítomnosti: LTO Nederland

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – College van Beroep voor het bedrijfsleven – Výklad článku 4, čl. 8 odst. 2 a 3 a článku 23 směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, s. 1) – Výklad článku 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, s. 1) – Předchozí povolení k uvádění na trh – Uplynutí lhůty pro provedení – Použití vnitrostátním soudcem – Povolení k uvádění na trh zde uvedených přípravků dva roky ode dne oznámení směrnice – Přezkoumávání přípravků.

Výrok

1)	Článek 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh má tentýž význam jako čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh.

Článek 8 odst. 2 směrnice 91/414 nezakládá povinnost „standstill“. Nicméně čl. 10 druhý pododstavec ES a čl. 249 třetí pododstavec ES, jakož i směrnice 91/414 ukládají členským státům, aby se během přechodného období stanoveného v čl. 8 odst. 2 této směrnice zdržely přijímání ustanovení, která by mohla vážně ohrozit dosažení výsledku stanoveného uvedenou směrnicí. Konkrétněji členské státy nemohou měnit během uvedeného přechodného období použitelnou právní úpravu způsobem, který by jim umožňoval povolit přípravek na ochranu rostlin, který spadá do rozsahu působnosti tohoto ustanovení, bez náležitého zohlednění možných účinků uvedeného přípravku na zdraví lidí nebo zvířat, jakož i na životní prostředí. Stejně tak rozhodnutí týkající se povolení může být přijato pouze na základě spisu obsahujícího poznatky nezbytné pro to, aby tyto účinky mohly být skutečně posouzeny.

Článek 8 odst. 2 směrnice 91/414 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát povolí uvádět na svém území na trh přípravky na ochranu rostlin obsahující účinné látky neuvedené v příloze I této směrnice, které již byly uvedeny na trh do dvou let ode dne oznámení zmíněné směrnice, není povinen řídit se ustanoveními článku 4 nebo čl. 8 odst. 3 téže směrnice.

Je věcí předkládajícího soudu, aby posoudil, zda hodnocení prováděné na základě článku 16aa zákona z roku 1962 o pesticidech (Bestrijdingsmiddelenwet), ve znění zákona ze dne 6. února 2003, odpovídá všem charakteristikám přezkoumávání ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 91/414 a zejména těm, které jsou upřesněny v bodech 53 a 54 tohoto rozsudku.

5)	Článek 8 odst. 3 směrnice 91/414 musí být vykládán v tom smyslu, že obsahuje pouze ustanovení týkající se poskytování údajů před přezkoumáváním.

(1) Úř. věst. C 143, 11.6.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/14

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. září 2006 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-193/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Svoboda usazování - Směrnice 98/5/ES - Trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace - Předběžná kontrola znalostí jazyků hostitelského členského států - Zákaz výkonu činností, které spočívají v poskytování adres pro sídla společností - Povinnost předložit každý rok průkaz oprávnění potvrzující zápis u příslušného orgánu domovského členského státu)

(2006/C 281/22)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Maidani a A. Bordes, zmocněnci)

Žalovaný: Lucemburské velkovévodství (zástupci: S. Schreiner, zmocněnec a L. Dupong, advokát)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 2, 3 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36) – Kontrola jazykových znalostí – Zákaz výkonu činnosti, která spočívá v poskytování adres pro sídla společností – Povinnost předložit každý rok průkaz oprávnění z domovského členského státu

Výrok

Lucemburské velkovévodství tím, že zápis u příslušného státního orgánu advokátů, kteří získali svou kvalifikaci v jiném členském státě, než je Lucemburské velkovévodství, a kteří chtějí vykonávat svou činnost v tomto posledně uvedeném členském státě pod svým profesním označením udělovaným v domovském státě, podmiňuje předběžnou kontrolou jazykových znalostí, tím, že zakazuje těmto advokátům výkon činností poskytovatele adres pro sídla společností, a tím, že jim ukládá povinnost předložit každý rok průkaz oprávnění potvrzující zápis u příslušného orgánu domovského členského státu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 155, 25.6.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/15

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione tributaria di primo grado di Trento – Itálie) – Stradasfalti Srl v. Agenzia delle Entrate Ufficio di Trento

(Věc C-228/05) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 17 odst. 7 a článek 29 - Nárok na odpočet DPH na vstupu)

(2006/C 281/23)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Commissione tributaria di primo grado di Trento

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Stradasfalti Srl

Žalovaná: Agenzia delle Entrate Ufficio di Trento

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Commissione tributaria di primo grado di Trento – Výklad čl. 17 odst. 7 a článku 29 směrnice 77/388/EHS: Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) – Nárok na odpočet DPH na vstupu – Vnitrostátní právní předpis omezující nárok na odpočet bez konzultace výboru podle článku 29 směrnice

Výrok

Článek 17 odst. 7 první věta šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ukládá členským státům, aby za účelem dodržení procesní povinnosti konzultace podle článku 29 téže směrnice informovaly poradní výbor pro daň z přidané hodnoty zřízený tímto článkem o tom, že zamýšlejí přijmout vnitrostátní opatření odchylující se od obecného systému odpočtů daně z přidané hodnoty, a poskytly tomuto výboru dostatečné informace, aby mu umožnily přezkoumat opatření s plnou znalostí věci.

Článek 17 odst. 7 první věta šesté směrnice 77/388 musí být vykládán v tom smyslu, že neopravňuje členský stát k vyloučení majetku ze systému odpočtů daně z přidané hodnoty bez předchozí konzultace s poradním výborem pro daň z přidané hodnoty zřízeným článkem 29 uvedené směrnice. Uvedené ustanovení neopravňuje členský stát ani k přijetí opatření o vyloučení majetku ze systému odpočtů této daně, která neobsahují údaj o jejich časovém omezení nebo která jsou součástí souboru strukturálních adaptačních opatření, jejichž cílem je snížit rozpočtový deficit a umožnit splacení státního dluhu.

Pokud vyloučení ze systému odpočtů nebylo zavedeno v souladu s čl. 17 odst. 7 šesté směrnice 77/388, vnitrostátní daňové orgány nemohou vůči daňovému poplatníkovi uplatňovat ustanovení odchylující se od zásady nároku na odpočet daně z přidané hodnoty uvedené v čl. 17 odst. 1 této směrnice. Daňový poplatník, na kterého se vztahovalo toto odchylující se opatření, musí mít možnost přepočítat svůj dluh na dani z přidané hodnoty v souladu s ustanoveními čl. 17 odst. 2 šesté směrnice 77/388, pokud byly zboží a služby použity pro účely zdanitelných plnění.

(1) Úř. věst. C 193, 6. 8. 2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/16

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bayerischer Verwaltungsgerichtshof – Německo) – Bund Naturschutz in Bayern eV, Johann Märkl, Ludwig Neumair, Matthias Maier, Josef Hörmann, Christine Hörmann, Albert Hörmann, Johann Hörmann, Maria Rimpfl, Georg Rimpfl, Eva Rimpfl, Karl Kressierer, Magdalena Kressierer, Anton Wastl, Amalie Wastl, Richard Westenthanner, Barbara Westenthanner, Angelika Graubner-Riedelsheimer, Michael Graubner, Wolfram Graubner, Sylvia Stracke, Eva Maria Thiel, Friederike Nischwitz, Georg Daller v. Freistaat Bayern

(Věc C-244/05) (1)

(Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Směrnice 92/43/EHS - Režim ochrany před zařazením stanoviště do seznamu lokalit významných pro Společenství)

(2006/C 281/24)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bayerischer Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Bund Naturschutz in Bayern eV, Johann Märkl, Ludwig Neumair, Matthias Maier, Josef Hörmann, Christine Hörmann, Albert Hörmann, Johann Hörmann, Maria Rimpfl, Georg Rimpfl, Eva Rimpfl, Karl Kressierer, Magdalena Kressierer, Anton Wastl, Amalie Wastl, Richard Westenthanner, Barbara Westenthanner, Angelika Graubner-Riedelsheimer, Michael Graubner, Wolfram Graubner, Sylvia Stracke, Eva Maria Thiel, Friederike Nischwitz, Georg Daller

Žalovaný: Freistaat Bayern

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bayerischer Verwaltungsgerichtshof – Výklad čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7), jakož i čl. 10 odst. 2 smlouvy ES – Ochranná opatření, která je třeba přijmout ohledně lokalit vhodných jako lokality významné pro Společenství, které jsou uvedeny na státním seznamu lokalit členského státu předloženém Komisi, avšak které nejsou dosud zařazeny na seznam přijatý Komisí – Možnost stanovená vnitrostátními právními předpisy zakázat dočasně změnu stavu těchto lokalit – Trasa dálnice

Výrok

Režim vhodné ochrany použitelný na lokality uvedené na státním seznamu, který byl předložen Komisi Evropských společenství podle čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vyžaduje, aby členské státy nepovolily zásahy, které mohou vážně ohrozit ekologické vlastnosti těchto lokalit.

Členské státy musí přijmout v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva veškerá opatření, která jsou nezbytná pro zamezení zásahů, které mohou vážně ohrozit ekologické vlastnosti lokalit, které jsou uvedeny na státním seznamu předloženém Komisi Evropských společenství. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda se jedná o takový případ.

(1) Úř. věst. C 205, 20. 8. 2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/16

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2006 – Komise Evropských společenství v. Maria Dolores Fernández Gómez

(Věc C-417/05 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Dočasný zaměstnanec - Článek 2 písm. a) PŘOZ - Doba odpracovaná v Komisi v postavení národního přiděleného odborníka - Návrh na zrušení - Přípustnost - Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu - Pojem - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení)

(2006/C 281/25)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Martin a L. Lozano Palacios, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Maria Dolores Fernández Gómez (zástupce: J. Iturriagagoitia Bassas, advokát)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) ze dne 13. září 2005, M. D. Fernández Gómez v. Komise (věc T-272/03), kterým Soud zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 12. května 2003, kterým byla zamítnuta žádost o obnovení smlouvy žalobkyně, a uložil Komisi zaplatit žalobkyni částku 50 000 eur jako náhradu utrpěné škody

Výrok

1)	Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. září 2005, Fernández Gómez v. Komise (T-272/03), se zrušuje.

Žaloba podaná M. D. Fernández Gómez Soudu prvního stupně Evropských společenství směřující ke zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 12. května 2003, kterým byla zamítnuta žádost o obnovení smlouvy M. D. Fernández Gómez, a k náhradě škody údajně vzniklé jakožto důsledek tohoto rozhodnutí, se odmítá jako nepřípustná.

3)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady jak řízení v prvním stupni, tak řízení o kasačním opravném prostředku.

(1) Úř. věst. C 10, 14.1.2006.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/17

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. září 2006 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-100/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2003/66/ES - uvádění spotřeby energie na energetických štítcích elektrických chladniček a mrazniček pro domácnost a jejich kombinací - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2006/C 281/26)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a J. Hottiaux, zmocněnci)

Žalovaný: Lucemburské velkovévodství (zástupce: S. Schreiner, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí ve stanovené lhůtě předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Komise 2003/66/ES ze dne 3. července 2003, kterou se mění směrnice Komise 94/2/ES, kterou se provádí směrnice Rady 92/75/EHS, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích elektrických chladniček a mrazniček pro domácnost a jejich kombinací (Úř. věst. L 170, s. 10; Zvl. vyd. 13/31, s. 306)

Výrok

Lucemburské velkovévodství tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Komise 2003/66/ES ze dne 3. července 2003, kterou se mění směrnice Komise 94/2/ES, kterou se provádí směrnice Rady 92/75/EHS, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích elektrických chladniček a mrazniček pro domácnost a jejich kombinací, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 86, 8.4.2006.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 31. července 2006 – K. D. Chuck v. Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

(Věc C-331/06)

(2006/C 281/27)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Amsterdam

Účastnice původního řízení

Žalobce: K. D. Chuck

Žalovaná: Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

Předběžná otázka

Je v případě, že pracovník v době, ve které dosáhne důchodového věku, bydlí mimo Společenství, třeba použít článek 48 nařízení (1) stejným způsobem jako v případě, ve kterém dotyčný pracovník bydlí na území Společenství?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 7. srpna 2006 – Bayerischer Rundfunk, Deutschlandradio, Hessischer Rundfunk, Mitteldeutscher Rundfunk, Norddeutscher Rundfunk, Radio Bremen, Rundfunk Berlin-Brandenburg, Saarländischer Rundfunk, Südwestrundfunk, Westdeutscher Rundfunk, Zweites Deutsches Fernsehen v. GEWA – Gesellschaft für Gebäudereinigung und Wartung mbH

(Věc C-337/06)

(2006/C 281/28)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Bayerischer Rundfunk, Deutschlandradio, Hessischer Rundfunk, Mitteldeutscher Rundfunk, Norddeutscher Rundfunk, Radio Bremen, Rundfunk Berlin-Brandenburg, Saarländischer Rundfunk, Südwestrundfunk, Westdeutscher Rundfunk, Zweites Deutsches Fernsehen

Žalovaná: GEWA – Gesellschaft für Gebäudereinigung und Wartung mbH

Vedlejší účastník řízení: Heinz W. Warnecke, jednající pod označením Großbauten Spezial Reinigung

Předběžné otázky

Musí být pojmový znak skutkové podstaty „financování státem“ čl. 1 odst. 9 druhého pododstavce písm. c) první alternativy směrnice 2004/18/ES (1) vykládán v tom smyslu, že na základě ústavněprávní státní záruky nezávislého financování a existence subjektů, je zprostředkované financování subjektů státem stanoveným placením poplatků těmi, kdo provozují rozhlasové a televizní přijímače, financováním ve smyslu tohoto pojmového znaku skutkové podstaty?

2)	V případě kladné odpovědi na první otázku, musí být čl. 1 odst. 9 druhý pododstavec písm. c) první alternativa směrnice 2004/18/ES vykládána v tom smyslu, že pojmový znak skutkové podstaty „financování státem“ vyžaduje existenci přímého vlivu státu na zadávání zakázek státem financovaným subjektem?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku, musí být čl. 1 odst. 9 druhý pododstavec písm. c) směrnice 2004/18/ES ve světle čl. 16 písm. b) vykládán v tom smyslu, že pouze služby uvedené v čl. 16 písm. b) jsou vyňaty z rozsahu působnosti směrnice a jiné služby, které nejsou závislé na programu, nýbrž které mají pomocný a podpůrný charakter, do rozsahu působnosti směrnice spadají (argumentum a contrario)?

(1) Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwatlungsgericht Chemnitz (Německo) dne 8. srpna 2006 – Peter Funk v. Stadt Chemnitz

(Věc C-343/06)

(2006/C 281/29)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwatlungsgericht Chemnitz

Účastníci původního řízení

Žalobce: Peter Funk

Žalovaný: Stadt Chemnitz

Předběžné otázky

Je členský stát oprávněn v souladu s čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a odst. 4 směrnice 91/439/EHS (1) požadovat po držiteli řidičského průkazu vydaného v jiném členském státě, aby tento požádal u tuzemského orgánu o uznání práva užívat toto řidičské oprávnění v tuzemsku, bylo-li držiteli zahraničního řidičského průkazu EU předtím v tuzemsku řidičské oprávnění odňato nebo jinak zrušeno?

Pokud ne:

Musí být čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 8 odst. 2 a odst. 4 směrnice 91/439/EHS vykládán v tom smyslu, že členský stát je na svém území oprávněn odmítnout uznat oprávnění řídit na základě řidičského průkazu vydaného v jiném členském státě, pokud bylo předtím řidičské oprávnění držiteli zahraničního řidičského průkazu EU v tuzemsku správním orgánem odňato, jestliže právo prvně jmenovaného členského státu vychází z toho, že pro správní opatření odnětí nebo zrušení řidičského oprávnění neexistuje lhůta pro dobu, ve které je zakázáno jeho opětovné vydání a pokud nárok na nové vydání řidičského oprávnění existuje teprve tehdy, jestliže dotčená osoba na výzvu správního orgánu předloží doklad o řidičské způsobilosti jako hmotněprávní předpoklad pro znovuudělení řidičského oprávnění, a to ve formě lékařsko-psychologického posudku blíže upraveného vnitrostátními předpisy?

Pokud ne:

Musí být čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 8 odst. 2 a odst. 4 směrnice 91/439/EHS vykládán v tom smyslu, že členský stát je na svém území oprávněn odmítnout uznat oprávnění řídit na základě řidičského průkazu vydaného v jiném členském státě, pokud bylo předtím řidičské oprávnění držiteli zahraničního řidičského průkazu EU v tuzemsku správním orgánem odňato nebo jinak zrušeno a pokud je nutno vzhledem k objektivním indiciím (neexistence bydliště v členském státě, který řidičský průkaz vydal a neúspěšná žádost o opětovné vydání řidičského oprávnění v tuzemsku) vycházet z toho, že získáním zahraničního řidičského oprávnění EU měly být pouze obejity přísné hmotněprávní požadavky tuzemského řízení o opětovném vydání řidičského oprávnění, zejména lékařsko-psychologické posouzení?

(1) Úř. věst. L 237, s. 1 (Zvl. vyd. 07/01, s. 317).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat im Land Niederösterreich (Rakousko) dne 10. srpna 2006 – ve věci Gottfried Heinrich

(Věc C-345/06)

(2006/C 281/30)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Unabhängiger Verwaltungssenat im Land Niederösterreich

Účastníci původního řízení

Stěžovatel: Gottfried Heinrich.

Předběžné otázky

Je třeba pod dokumenty ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (1) ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise chápat i takové akty, které se podle článku 254 Smlouvy o ES vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie?

2)	Mají nařízení, příp. jejich části, závaznou platnost, jestliže nebyly – v rozporu s nařízením čl. 254 odst. 2 Smlouvy o ES – zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie?

(1) Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale di Brescia (Itálie) dne 17. srpna 2006 – ASM Brescia SpA v. Comune di Rodengo Saiano

(Věc C-347/06)

(2006/C 281/31)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale di Brescia (Itálie)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: ASM Brescia SpA

Žalovaná: Comune di Rodengo Saiano

Předběžné otázky

1)	„Je automatické a všeobecné prodloužení do 31. prosince 2007 současných koncesí na dodávku zemního plynu, původně vydaných bez předchozího vyhlášení veřejné soutěže, v rozporu s články 43, 49 a čl. 86 odst. 1 Smlouvy, jakož i se zásadami rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti?

Jsou další automatická prodloužení do 31. prosince 2009 současných koncesí na dodávku zemního plynu, původně vydaných bez předchozího vyhlášení veřejné soutěže, v rozporu s články 43, 49 a čl. 86 odst. 1 Smlouvy, jakož i se zásadami rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti za těchto předpokladů:

a)	jestliže koncesionář uskutečnil fúzi společností, která spočívá v dodávkách dvojnásobnému množství spotřebitelů oproti původnímu množství spotřebitelů, kterému poskytovala službu větší ze společností;

b)	jestliže koncesionář dosáhl počtu spotřebitelů vyššího než 100 000 konečných spotřebitelů nebo množství distribuovaného plynu je vyšší než 100 miliónů metrů krychlových ročně nebo oblast působnosti pokrývá alespoň území celé provincie;

c)	jestliže alespoň 40 % základního kapitálu koncesionáře bylo převedeno na soukromé společníky?

Je prodloužení stávajících koncesí na dodávku zemního plynu, jak za předpokladu uvedeného v otázce č. 1, tak za předpokladů uvedených v otázce č. 2, v rozporu se čtvrtým, osmým, desátým a osmnáctým ‚bodem odůvodnění‘ směrnice 2003/55/ES (1) ze dne 26. června 2003, jakož i s čl. 23 odst. 1 téže směrnice, s článkem 10 Smlouvy a se zásadami přiměřenosti a proporcionality s přihlédnutím zvláště k:

a)	povinnosti států dosáhnout cíle liberalizace trhu se zemním plynem do 1. července 2007;

b)	zákazu pro členské státy schvalovat nebo udržovat v platnosti vnitrostátní předpisy, jež jsou v rozporu s liberalizací trhu se zemním plynem;

c)	povinnosti členských států stanovit pro trvání přechodného období přiměřenou dobu a objektivní požadavky?“

(1) Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Darmstadt (Německo) dne 21. srpna 2006 – Murat Polat v. Stadt Rüsselsheim

(Věc C-349/06)

(2006/C 281/32)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Darmstadt (Německo)

Účastníci původního řízení

Žalobce: Murat Polat

Žalované: Stadt Rüsselsheim

Předběžné otázky

Je po přechodné období přidružení slučitelné s článkem 59 Dodatkového protokolu k Dohodě ze dne 12. září 1963 zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem (dále jen „dodatkový protokol“) (1), jestliže turecký státní příslušník, který se jako dítě prostřednictvím institutu sloučení rodiny přistěhoval ke svým rodičům pracujícím ve Spolkové republice Německo, neztrácí své právo pobytu odvozené z práva podle čl. 7 první věty druhé odrážky rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko (dále jen „ARB 1/80“) ucházet se o každou nabídku práce – kromě případů článku 14 ARB 1/80 a při opuštění hostitelského členského státu na ne nezanedbatelnou dobu bez oprávněných důvodů – také tehdy, jestliže po dovršení jedenadvacátého roku života nadále nežije společně se svými rodiči a nepobírá od nich žádné výživné?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Získává turecký státní příslušník, jehož právní postavení podle čl. 7 první věty druhé odrážky ARB 1/80 na základě podmínek uvedených v první otázce zaniklo, opětovně toto právní postavení, jestliže se po dovršení jedenadvacátého roku života vrátí na období více jak tří let do domácnosti rodičů, kde smí bezplatně bydlet a je rovněž vyživován, a matka během tohoto období vykonává zanedbatelné zaměstnání (uklízečka zaměstnaná zpravidla 30-70 hodin měsíčně, občas 20 hodin měsíčně)?

V případě kladné odpovědi na druhou otázku:

3)	Mění se právní stav, jestliže rodinný příslušník během života ve společné domácnosti s pracovníkem podstoupil vícero stacionárních terapií (od 30. srpna 2001 do 20. června 2002, a od 2. října 2003 do 8. ledna 2004)?

4)	Mění se právní stav, jestliže má turecký státní příslušník během života ve společné domácnosti s pracovníkem vlastní pravidelný příjem měsíčně nejméně od 400 až do 1 400eur?

V případě, že je nutné vycházet z trvání právního postavení podle čl. 7 první věty druhé odrážky ARB 1/80 (první nebo druhá otázka bude zodpovězena kladně a třetí a čtvrtá otázka budou zodpovězeny záporně):

Může se turecký státní příslušník, který má právní postavení podle čl. 7 první věty druhé odrážky ARB 1/80 a který od roku 1972 žije na spolkovém území, dovolávat zvláštní ochrany před vyhoštěním podle čl. 28 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. L 158, 30. 4. 2004, s. 77; opraveno v Úř. věst. L 229, 29. 6. 2004, s. 35; dále jen „směrnice č. 2004/38/ES“)?

6)	Mění se právní stav, jestliže se turecký státní příslušník zdržoval během deseti let předcházejících vydání rozhodnutí o vyhoštění, od 1. února 1996 do 28. listopadu 1997 v Turecku za účelem výkonu své vojenské povinnosti?

V případě záporné odpovědi na pátou otázku nebo kladné odpovědi na šestou otázku:

7)	Může se turecký státní příslušník, který má právní postavení podle čl. 7 první věty druhé odrážky ARB 1/80 a který od roku 1972 žije na spolkovém území, dovolávat zvláštní ochrany před vyhoštěním podle čl. 28 odst. 2 směrnice č. 2004/38/ES?

V případě záporné odpovědi na sedmou otázku:

8)	Může se turecký státní příslušník, který má právní postavení podle čl. 7 první věty druhé odrážky ARB 1/80, dovolávat zvláštní ochrany před vyhoštěním podle čl. 28 odst. 1 směrnice č. 2004/38/ES?

Může velký počet drobných trestných činů (v podstatě majetkových deliktů), které, brány samy o sobě, nepředstavují skutečné a dostatečně vážné ohrožení základního zájmu společnosti, odůvodňovat vyhoštění s ohledem na jejich vysoký počet, jestliže je nutné počítat s dalšími trestnými činy a vůči tuzemcům se za stejných skutkových okolností žádná opatření nepřijímají?

(1) Úř. věst. L 293, s. 4.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgericht Düsseldorf (Německo) dne 21. srpna 2006 – Gerhard Schultz-Hoff v. Deutsche Rentenversicherung Bund

(Věc C-350/06)

(2006/C 281/33)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesarbeitsgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Gerhard Schultz-Hoff

Žalovaný: Deutsche Rentenversicherung Bund

Předběžné otázky

Má být čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES (1) (= článek 7 směrnice 93/104/ES) vykládán tak, že zaměstnanci musí mít v každém případě nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů [a že] zejména zaměstnanci, který z důvodu nemoci nečerpal dovolenou v roce, za který je přiznána, musí být dovolená poskytnuta později, nebo mohou vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti stanovit, že nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok zaniká, když zaměstnanci v roce, za který je dovolená přiznána, byli před poskytnutím dovolené v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci a před uplynutím roku, za který je dovolená přiznána, popř. obdobím stanoveným zákonem, kolektivní nebo individuální smlouvou pro převedení dovolené, jejich pracovní neschopnost trvala?

Má být čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88/ES vykládán tak, že zaměstnanci mají při ukončení pracovního poměru v každém případě nárok na finanční náhradu za získanou a nevyčerpanou dovolenou (proplacení nevyčerpané dovolené), nebo mohou vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti stanovit, že zaměstnancům nepřísluší proplacení nevyčerpané dovolené, pokud byli až do uplynutí roku, za který je dovolená přiznána, popř. navazujícího období pro převedení dovolené v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo pokud po ukončení pracovního poměru pobírají důchod z důvodu snížené pracovní schopnosti nebo invalidity?

V případě, že Soudní dvůr odpoví na otázky 1 a 2 kladně:

Má být článek 7 směrnice 2003/88/ES vykládán tak, že nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo na finanční náhradu předpokládá, že zaměstnanec skutečně během roku, za který je dovolená přiznána, pracoval, nebo vzniká nárok také při omluvené absenci (z důvodu nemoci) nebo při neomluvené absenci během celého roku, za který je dovolená přiznána?

(1) Úř. věst. L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Köln (Německo) dne 25. srpna 2006 – Brigitte Bosmann v. Bundesagentur für Arbeit, Familienkasse Aachen

(Věc C-352/06)

(2006/C 281/34)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Köln

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Brigitte Bosmann

Žalovaná: Bundesagentur für Arbeit, Familienkasse Aachen

Předběžné otázky

Je třeba čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (1) ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství vykládat restriktivně v tom smyslu, že nebrání nároku na rodinné přídavky matky samoživitelky ve státě bydliště (Spolková republika Německo), která v členském státě zaměstnání (Nizozemské království) nepobírá žádné rodinné přídavky z důvodu věku jejích dětí?

Pro případ záporné odpovědi na první otázku:

Je třeba článek 10 nařízení Rady (EHS) č. 574/72 (2) ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 vykládat restriktivně v tom smyslu, že nebrání nároku na rodinné přídavky matky samoživitelky ve státě bydliště (Spolková republika Německo), která v členském státě zaměstnání (Nizozemské království) nepobírá žádné rodinné přídavky z důvodu věku jejích dětí?

3)	Pro případ záporné odpovědi na první a druhou otázku: Vyplývá nárok zaměstnankyně a matky samoživitelky na uplatnění příznivější úpravy jejího státu bydliště ve věci poskytnutí rodinných přídavků přímo ze Smlouvy o ES, respektive z obecných právních zásad?

4)	Záleží při zodpovězení výše uvedených otázek na tom, zda se zaměstnankyně vrací po každém pracovním dni do místa bydliště rodiny?

(1) Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35.

(2) Úř. věst. L 74, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 83.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Flensburg (Německo) dne 28. srpna 2006 – v rodinné věci Stefan Grunkin, Dorothee Regina Paul, další účastníci řízení: Leonhard Matthias Grunkin-Paul, Standesamt Niebüll

(Věc C-353/06)

(2006/C 281/35)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Flensburg (Německo)

Účastníci původního řízení

Žalobci: Stefan Grunkin, Dorothee Regina Paul

Další účastníci řízení: Leonhard Matthias Grunkin-Paul, Standesamt Niebüll

Předběžné otázky

Může být s přihlédnutím k zásadě zákazu diskriminace stanovené ve článku 12 ES a s ohledem na volný pohyb zaručený všem občanům Unie článkem 18 ES kolizní norma uvedená v článku 10 EGBGB platná, pokud váže pravidla upravující příjmení osoby pouze na státní příslušnost?

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia (Italia) dne 30. srpna 2006 – Frigerio Luigi & C. Snc v. Comune di Triuggio

(Věc C-357/06)

(2006/C 281/36)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Frigerio Luigi & C. Snc

Žalovaná: Comune di Triuggio

Předběžné otázky

„Vyjadřuje ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice 2004/18/EHS (1) nebo obdobné ustanovení čl. 26 odst. 2 směrnice č. 92/50/EHS (2) (je-li toto posledně uvedené ustanovení použitelné), podle něhož zájemci nebo uchazeči o veřejnou zakázku, kteří podle právních předpisů členského státu, v němž jsou usazeni, mají právo poskytovat takové služby, nemohou být odmítnuti pouze proto, že podle právních předpisů členského státu, v němž se zakázka zadává, by museli být buď fyzickou, nebo právnickou osobou, základní zásadu práva Společenství, která má přednost před formálním omezením stanoveným čl. 113 odst. 5 legislativního nařízení č. 267/2000 a čl. 2 odst. 6 a čl. 15 odst. 1 regionálního zákona Lombardie č. 26 ze dne 12. prosince 2003, a kterou tudíž lze použít tak, aby umožňovala účast v nabídkových řízeních i subjektům, které nemají formu kapitálové společnosti?

V případě, že Soudní dvůr nebude považovat výše uvedenou právní úpravu za výraz základní zásady práva Společenství, je ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice č. 2004/18/EHS nebo obdobné ustanovení čl. 26 odst. 2 směrnice č. 92/50/EHS (je-li toto posledně uvedené ustanovení použitelné) spíš implicitním důsledkem, nebo‚zásadou odvozenou‘ ze zásady hospodářské soutěže, ve spojení se zásadami správní transparentnosti a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, a je tudíž jako takové přímo použitelné a nadřazené vnitrostátním právním předpisům, které s ním případně nejsou v souladu, přijatým členskými státy za účelem právní úpravy veřejných zakázek na stavební práce, které nespadají do oblasti přímé použitelnosti práva Společenství?

Jsou ustanovení čl. 113 odst. 5 legislativního nařízení č. 267/2000, jakož i ustanovení čl. 2 odst. 6 a čl. 15 odst. 1 regionálního zákona Lombardie ze dne 12. prosince 2003 v souladu se zásadami Společenství stanovenými v článku 39 (zásada volného pohybu pracovníků ve Společenství), článku 48 a 81 (dohody omezující hospodářskou soutěž) Smlouvy o založení Evropského společenství, a je tedy třeba uvedená vnitrostátní ustanovení v případě, že je shledán rozpor, nepoužít, neboť jsou v rozporu s ustanoveními Společenství, která jsou přímo použitelná a nadřazená vnitrostátním právním předpisům?

Jsou ustanovení čl. 113 odst. 5 legislativního nařízení č. 267/2000, jakož i ustanovení čl. 2 odst. 6 a čl. 15 odst. 1 regionálního zákona Lombardie ze dne 12. prosince 2003 v souladu s ustanovením čl. 9 odst. 1 směrnice č. 75/442/EHS (3) nebo s obdobným ustanovením čl. 2 odst. 7 směrnice č. 06/12/EHS (4) ze dne 5. dubna 2006 (je-li toto posledně uvedené ustanovení použitelné), která stanoví, že ‚…musí každá organizace nebo podnik, který provádí operace uvedené v příloze II A, získat povolení od příslušného orgánu podle článku 6‘ a že ‚plány podle odstavce 1 (nakládání s odpady) mohou zahrnovat například: a) fyzické nebo právnické osoby zmocněné k nakládání s odpady…?‘“

(1) Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132.

(2) Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322.

(3) Úř. věst. L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23.

(4) Úř. věst. L 114, s. 9.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/23

Žaloba podaná dne 7. září 2006 – Komise Evropských Společenství v. Italská republika

(Věc C-365/06)

(2006/C 281/37)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských Společenství (zástupci: E. Traversa a E. Montaguti, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

Určit, že Italská republika tím, že

—	vyhradila činnost vypracování a vydávání výplatních pásek výlučně poradcům v oblasti práce nebo osobám s podobným postavením zapsaným v profesních seznamech;

—	předepsala zvláštní požadavky na složení a zřízení střediska informatizovaného zpracování údajů;

—	podmínila zápis do uvedených profesních seznamů pobytem v Itálii;

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství;

—	zakázala veškerý výkon činností poradců v oblasti práce, kteří nebyli zapsaní v italských seznamech;

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 Smlouvy o založení Evropského společenství.

—	Uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

—

Vyhrazení činnosti vypracování a vydávání výplatních pásek výlučně poradcům v oblasti práce a jiným profesním kategoriím výslovně stanoveným zákonem představuje překážku svobody usazování a volného pohybu služeb zaručených články 43 ES a 49 ES. Činnosti, které poskytují střediska informatizovaného zpracování údajů, spočívají zejména v jednoduchém vykonávání pokynů přijatých od klienta. Jedná se totiž o vkládání údajů poskytnutých klientem do stanovených počítačových programů, které se uskutečňuje v souladu s platnou právní úpravou podle informací poskytnutých samotným klientem. Střediska informatizovaného zpracování údajů, která připravují výplatní pásky, tedy neprovádějí žádnou koncepční činnost, která by spočívala v určení čistého platu každého pracovníka na základě relevantní právní úpravy a vyžadovala přezkoumání a podrobné znalosti právní úpravy v této oblasti. Vyhrazení činnosti vypracování a vydávání výplatních pásek poradcům v oblasti práce nelze tedy odůvodnit ochranou práv pracovníků, neboť se jedná výlučně o vykonávací úlohy, které nevyžadují zvláštní odbornou kvalifikaci.

—

Pro to, aby mohla střediska informatizovaného zpracování údajů poskytovat služby vypracování a vydávání výplatních pásek malým podnikům, musejí být „zřízena a složena výlučně z odborníků zapsaných v seznamech“; „tento požadavek brání správcům zahraničních mateřských společností, aby působili jako zakládající členové nebo zasedali ve správní radě italské dceřiné společnosti, nebudou-li zapsaní v dotčených profesních seznamech. Domnívám se tedy, že se jedná o skrytou formu diskriminace, která, při použití jiného kritéria než je státní příslušnost, má ve skutečnosti stejný výsledek jako diskriminace zjevně založená na státní příslušnosti.“ (Stanovisko generálního advokáta Mischo ve věci C-79/01, Payroll Data Services, Recueil, 2002, s. I-8923.)

—

Italská právní úprava stanoví, že osoba, která žádá o zápis v tomto seznamu, musí ke své žádosti připojit potvrzení o pobytu v Itálii. Jestliže cílem podmínky pobytu je umožnit kontrolu a případné sankcionování poskytovatelů služeb odpovědných za porušení, tento požadavek je zjevně zcela nepřiměřený. Je totiž zajisté možné nezávisle na místě pobytu provádět kontroly, a případně uložit sankce jakémukoliv středisku informatizovaného zpracování údajů v jakémkoliv členském státě. Podmínka pobytu tedy není zjevně odůvodněna potřebou chránit pracovníky, které se dovolávají italské orgány.

—

Italská právní úprava, jež je předmětem žaloby, stanoví, že pro to, aby mohla i střediska informatizovaného zpracování údajů zřízená v jiných členských státech nabídnout své služby, musejí v rámci své vnitřní organizace disponovat poradci v oblasti práce zapsanými v italském profesním seznamu. Povinnost zápisu poradců v oblasti práce do profesního seznamu zjevně překračuje rámec toho, co je nezbytné pro ochranu pracovníků, a podřizuje poskytování služeb skutečnému povolovacímu řízení ze strany příslušných orgánů, aniž by byl činěn rozdíl mezi usazením a dočasným poskytováním služeb. Ponechat bez povšimnutí tento rozdíl by vedlo ke zbavení „jakéhokoliv užitečného účinku ustanovení Smluv určených právě k zabezpečení volného pohybu služeb“ (rozsudek ze dne 3. října 2000, Corsten, C-58/98, Recueil, s. I-7919).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 8. září 2006 – DNA Verkot Oy

(Věc C-366/06)

(2006/C 281/38)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Žalobce: DNA Verkot Oy

Žalovaný: Sonera Mobile Networks Oy, regulační úřad pro telekomunikace

Předběžné otázky

Musí být čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES (1) ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) týkající se práva na opravný prostředek vykládán v tom smyslu, že je nutno považovat telekomunikační podnik za oprávněný napadnout rozhodnutí, ve kterém se určuje, že soutěžitel dotčeného telekomunikačního podniku nedisponuje významnou tržní silou?

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku se dále žádá o odpověď na následující otázku:

Zahrnuje požadavek řádného posouzení skutkové podstaty případu a zajištění účinného mechanismu pro opravné prostředky stanovený v čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice 2002/21/ES to, že vnitrostátní soud může přezkoumat skutkovou podstatu případu, provést právní posouzení a věc rozhodnout a že jeho pravomoc v tomto není omezena rozhodnutím Komise přijatým na základě čl. 7 odst. 4 rámcové směrnice a jeho odůvodněním týkajícím se analýzy trhu?

(1) Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal administratif de Lyon dne 8. září 2006 – CEDILAC SA v. Ministère de l'économie, des finances et de l'industrie

(Věc C-368/06)

(2006/C 281/39)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal administratif de Lyon

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: CEDILAC SA

Žalovaný: Ministère de l'économie, des finances et de l'industrie

Předběžná otázka

Je normativní text přijatý Francií spolu se zrušením pravidla jednoměsíčního odkladu slučitelný s ustanoveními článku 17 a čl. 18 odst. 4 směrnice Rady Evropských společenství 1977/388/EHS (1) ze dne 17. května 1977?

(1) Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/25

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. září 2006 Thomasem Fahertym proti rozsudku vydanému dne 13. června 2006 Soudem prvního stupně (prvním senátem) ve spojených věcech T-218/03 až T-240/03, Cathal Boyle a další v. Komise Evropských společenství

(Věc C-373/06 P)

(2006/C 281/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Thomas Faherty (zástupci: P. Gallagher SC, A. Collins SC, D. Barry, solicitor)

Další účastníci řízení: Irsko, Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. června 2006 v rozsahu, v jakém jím byla žaloba ve věci T-224/03, Thomas Faherty v. Komise Evropských společenství na neplatnost rozhodnutí Komise 2003/245/ES (1) ze dne 4. dubna 2003 o žádostech, které Komise obdržela a které se týkají nárůstu cílů MAGP IV s přihlédnutím ke zlepšování bezpečnosti, navigace na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce nad 12 m, v rozsahu, v jakém se týká žádosti o bezpečnost kapacity pro nová plavidla RSW, která byla navržena jako náhrada za MFV Westward Isle, zamítnuta, a byla mu uložena náhrada nákladů řízení.

—

zrušit rozhodnutí Komise 2003/245/ES ze dne 4. dubna 2003 o žádostech, které Komise obdržela a které se týkají nárůstu cílů MAGP IV s přihlédnutím ke zlepšování bezpečnosti, navigace na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce nad 12 m, v rozsahu, v jakém se týká žádosti o bezpečnost kapacity pro nová plavidla RSW, která byla navržena jako náhrada za MFV Westward Isle.

—	uložit Komisi náhradu nákladů všech řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Podle názoru účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek by měl být rozsudek Soudu prvního stupně zrušen z těchto důvodů:

Soud prvního stupně provedl nesprávné právní posouzení věci, jelikož určil právní zájem účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek na zahájení řízení ke dni přijetí rozhodnutí 2003/245 a nikoli ke dni, kdy byla žaloba podána.

Soud se dopustil věcného pochybení, které vyplývá z dokumentů, které mu byly předloženy, a to pokud jde o vlastnictví žalobce MFV „Westward Isle“ ve všech časových okamžicích, které jsou pro žalobu relevantní.

Zjištění, že se rozhodnutí 2003/245 účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek osobně nedotýká, „jelikož jsou dotčená plavidla fiktivní“, není právně podloženo a je navíc v rozporu s odůvodněním Soudu prvního stupně uvedeným v jeho rozsudku.

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek je, a ve všech relevantních časových okamžicích vždy byl, vlastníkem MFV „Westward Isle“. Proto nelze tvrdit, že ztratil zájem, který bezpochyby měl při podání žaloby na neplatnost rozhodnutí 2003/245 v rozsahu, v jakém šlo o jeho žádost o bezpečnost tonáže u navrhovaných MFV „Westward Isle“.

Soud prvního stupně chyboval ve zjištění, že se účastník řízení podávající kasační opravný prostředek nemůže domáhat zrušení rozhodnutí 2003/245 kvůli opatřením, která přijal ke snížení ztráty a škody vzniklých tímto rozhodnutím.

(1) Úř. věst. L 90, s. 48.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/26

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. září 2006 Larrym Murphym proti rozsudku vydanému dne 13. června 2006 Soudem prvního stupně (prvním senátem) ve spojených věcech T-218/03 až T-240/03, Cathal Boyle a další v. Komise Evropských společenství

(Věc C-379/06 P)

(2006/C 281/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Larry Murphy (zástupci: P. Gallagher SC, A. Collins SC, D. Barry, Solicitor)

Další účastníci řízení: Irsko, Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr

—

zrušil rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. června 2006 ve věci T-236/03, Larry Murphy v. Komise, v rozsahu, ve kterém zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise 2003/245/ES (1) ze dne 4. dubna 2003 o žádostech obdržených Komisí o zvýšení cílů víceletého orientačního programu IV za účelem zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než dvanáct metrů, jelikož se vztahovalo k žádosti ohledně bezpečnostní kapacity pro navrhované nové RSW plavidlo [plavidlo vybavené k chlazení produktů rybolovu ve studené mořské vodě, která je chlazena mechanicky (RSW = Refrigerated SeaWater)], aby nahradilo motorové rybářské plavidlo (MFV) Menhaden [(MFV = Motor Fishing Vessel)].

—

zrušil rozhodnutí Komise 2003/245/ES ze dne 4. dubna 2003 o žádostech obdržených Komisí o zvýšení cílů víceletého orientačního programu IV za účelem zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než dvanáct metrů, jelikož se vztahovalo k žádosti ohledně bezpečnostní kapacity pro navrhované nové RSW plavidlo, aby nahradilo MFV Menhaden.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel tvrdí, že rozsudek Soudu prvního stupně by měl být zrušen z následujících důvodů:

Soud prvního stupně tím, že vymezil zájem navrhovatele na podání žaloby odkazem na datum přijetí rozhodnutí 2003/245 a nikoli na datum, ke kterému žalobu došla, použil nesprávné právní kritérium;

Soud se dopustil podstatného pochybení patrného z dokumentů, které mu byly předloženy, zejména co se týče vlastnictví MFV „Menhaden“ po veškerou dobu rozhodnou pro žalobu;

Závěr, že navrhovatel nebyl osobně dotčen rozhodnutím 2003/245, „neboť dotčená plavidla jsou fiktivní“ nemá žádný právní základ a je mimoto v rozporu s odůvodněním Soudu prvního stupně v jeho rozsudku;

Navrhovatel je a, po veškerou rozhodnou dobu, byl vlastníkem MFV „Menhaden“. Nelze tudíž říct, že ztratil zájem, který nesporně měl při podání své žaloby na neplatnost rozhodnutí 2003/245 v rozsahu, ve kterém mělo vliv na jeho žádost ohledně bezpečnostní tonáže s ohledem na navrhované MFV „Menhaden“;

Soud prvního stupně se dopustil pochybení, když shledal, že navrhovatel je zbaven možnosti žádat zrušení rozhodnutí 2003/245 z důvodu kroků, které podniknul ke zmírnění ztráty a škody utrpěných v důsledku takového opatření.

(1) Úř. věst. L 90, s. 48.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/26

Žaloba podaná dne 22. září 2006 – Komise Evropských společenství v. Estonská republika

(Věc C-397/06)

(2006/C 281/42)

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Enegren a H. Kundla)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Estonská republika tím, že nesdělila všechna právní a správní ustanovení nezbytná k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES (1) ze dne 11. března 2002 (kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 23. března 2005.

(1) Úř. věst. L 80, s. 29 (Zvl. vyd. 05/04, s. 219).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/27

Žaloba podaná dne 3. října 2006 – Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-407/06)

(2006/C 281/43)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a J. Hottiaux, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání

—

určit, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/105/ES ze dne 16. prosince 2003, kterou se mění směrnice Rady 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (1), a v každém případě tím, že neoznámilo tyto předpisy Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z této směrnice.

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2003/101/ES uplynula dne 30. června 2005.

(1) Úř. věst. L 345, 31. 12. 2003, s. 97; Zvl. vyd. 05/04, s. 398.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/28

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. září 2006 – Sinaga v. Komise

(Spojené věci T-217/99, T-321/00 a T-222/01) (1)

(„Cukr - Program POSÉIMA - Nařízení (EHS) č. 1600/92 - Předběžný odhad zásobování cukrem oblastí Azor - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Pojem tradičních odeslání do zbytku Společenství - Odůvodnění - Dodržování podstatných náležitostí“)

(2006/C 281/45)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sociedade de Indústrias Agrícolas Açoreanas (Sinaga) SA (Ponta Delgada, Portugalsko) (zástupce: M. Marques Mendes, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: ve věci T-217/99 původně A. Alves Vieira a P. Oliver, poté G. Berscheid, zmocněnci, ve spolupráci s F. Costou Leitem, advokátem, a ve věcech T-221/01 a T-321/00 původně A. Alves Vieira a G. Berscheid, poté G. Berscheid, ve spolupráci původně s N. Castrem Marquesem, advokátem, poté s F. Costou Leitem, advokátem)

Předmět věci

Zrušení, zaprvé, přílohy nařízení Komise (ES) č. 1434/1999 ze dne 30. června 1999, kterým se stanoví předběžný odhad zásobování cukrem oblastí Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů pro hospodářský rok 1999/2000 stanovený nařízeními Rady (EHS) č. 1600/92 a (EHS) č. 1601/92 (Úř. věst. L 166, s. 58); zadruhé, nařízení Komise (ES) č.1481/2000 ze dne 6. července 2000, kterým se stanoví předběžný odhad zásobování cukrem oblastí Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů pro hospodářský rok 2000/2001 stanovený nařízeními Rady č. 1600/92 a č. 1601/92 (Úř. věst. L 167, s. 6), jakož i jeho přílohy, a zatřetí přílohy nařízení Komise (ES) č. 1281/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví předběžný odhad zásobování cukrem oblastí Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů pro období od 1. července do 31. prosince 2001 stanovený nařízeními Rady č. 1600/92 a č. 1601/92 (Úř. věst. L 176, s. 12), v tom, že určují množství cukru považovaného za nezbytné pro zásobování Azor

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 333, 20.11.1999.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/28

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. září 2006 – Lucchini v. Komise

(Věc T-166/01) (1)

(„ESUO - Státní podpory - Podpory na ochranu životního prostředí - Podpora Itálie ve prospěch ocelářského podniku Lucchini - Zamítnutí povolení zamýšlené podpory - Použitelný právní rámec - Způsobilost oznámených investic pro podpory na ochranu životního prostředí - Podmínky slučitelnosti podpor se společným trhem - Odůvodnění“)

(2006/C 281/46)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lucchini SpA (Brescia, Itálie) (zástupci: G. Vezzoli a G. Belotti, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Kreuschitz a V. Di Bucci, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení článku 1 rozhodnutí Komise 2001/466/ESUO ze dne 21. prosince 2000 (Úř. věst. 2001, L 163, s. 24) v rozsahu, v němž prohlašuje státní podporu ve výši 13,5 miliard ITL (6,98 milionů eur), kterou Itálie zamýšlí poskytnout ocelářskému podniku Lucchini SpA, za neslučitelnou se společným trhem.

Výrok rozsudku

Článek 1 rozhodnutí Komise 2001/466/ESUO ze dne 21. prosince 2000 o státní podpoře, kterou Itálie zamýšlí poskytnout ocelářským podnikům Lucchini SpA a Siderpotenza SpA, se zrušuje v rozsahu, v němž zahrnuje do výše státní podpory poskytnuté Lucchini SpA, prohlášené za neslučitelnou se společným trhem, částky 2,7 miliard ITL (1,396 milionů eur) a 1,38 miliard ITL (713 550 eur) odpovídající investicím na ochranu životního prostředí oznámeným italskými orgány v koksovně a ve vodovodních a kanalizačních sítích.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každá z účastnic řízení ponese polovinu nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 289, 13. 10. 2001.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/29

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. září 2006 – CAS Succhi di Frutta SpA v. Komise

(Věc T-226/01) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Zadávací řízení - Platba v naturáliích - Škoda, kterou utrpěl relevantní trh platbou v naturáliích - Příčinná souvislost“)

(2006/C 281/47)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: CAS Succhi di Frutta SpA (Castagnaro, Itálie) (zástupci: G. Roberti, F. Schiaudone a A. Franchi, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Cattabriga a L. Visaggio, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem)

Předmět věci

Žaloba na náhradu škody údajně způsobené rozhodnutími Komise K (96) 1916 ze dne 22. července 1996 a K (96) 2208 ze dne 6. září 1996 přijatými v rámci nařízení Komise (ES) č. 228/96 ze dne 7. února 1996 o dodávce ovocných šťáv a džemů určených pro obyvatelstvo Arménie a Ázerbajdžánu (Úř. věst. L 30, s. 18)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 331, 24. 11. 2001.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/29

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. září 2006 – British Aggregates v. Komise

(Věc T-210/02) (1)

(„Státní podpory - Environmentální daň z kameniva ve Spojeném království - Rozhodnutí Komise nevznést námitky - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Osobně dotčená osoba - Selektivní povaha - Povinnost uvést odůvodnění - Pečlivý a nestranný přezkum“)

(2006/C 281/48)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: British Aggregates Association (Lanark, Spojené království) (zástupci: C. Pouncey, solicitor, a L. Van den Hende, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Flett a S. Meany, zmocněnci)

Vedlejší účastník na podporu žalované: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: původně P. Ormond, poté T. Harris a R. Caudwell, zmocněnkyně, původně ve spolupráci s J. Stratfordem a M. Hallem, barristers, poté ve spolupráci s M. Hallem)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K (2002) 1478 konečné ze dne 24. dubna 2002 o státní podpoře N 863/01 – Spojené království/Daň z kameniva

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyně ponese vedle vlastních nákladů řízení náklady řízení vynaložené Komisí.

3)	Vedlejší účastník ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 219, 14.9.2002.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/30

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 4. října 2006 – Moser Baer India v. Rada

(Věc T-300/03) (1)

(„Řízení o uložení vyrovnávacího cla - Zapisovatelné kompaktní disky pocházející z Indie - Výpočet výše subvence - Zjišťování újmy - Příčinná souvislost - Práva obhajoby“)

(2006/C 281/49)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Moser Baer India Ltd (New Delhi, Indie) (zástupci: A. P. Bentley, QC, K. Adamantopoulos, advokát, R. MacLean a J. Branton, solicitors)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: S. Marquardt, zmocněnec, ve spolupráci s G. M. Berrischem, advokátem)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Komise Evropských společenství (zástupci: T. Scharf a K. Talabér-Ricz, zmocněnci) a Committee of European CD-R and DVD+/-R Manufacturers (CECMA), původně Committee of European CD-R Manufacturers (CECMA) (Kolín, Německo) (zástupci: D. Ehle a V. Schiller, advokáti)

Předmět věci

Návrh na zrušení nařízení Rady (ES) č. 960/2003 ze dne 2. června 2003 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz zapisovatelných kompaktních disků (CD-R) pocházejících z Indie (Úř. věst. L 138, s. 1).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené žalovanou.

3)	Každý z vedlejších účastníků ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 264, 1.11.2003.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/30

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. září 2006 – Laroche v. Komise

(Věc T-115/04) (1)

(„Úředníci - Zpráva o vývoji služebního postupu - Hodnotící období 2001/2002 - Rozhodnutí o uzavření - Lhůta k napadení - Výpočet“)

(2006/C 281/50)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Yvonne Laroche (Brusel, Belgie) (zástupci: G. Bounéou a F. Frabetti, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Berardis-Kayser a L. Lozano Palacios, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 11. června 2003 o uzavření zprávy o vývoji služebního postupu žalobkyně za hodnotící období 2001/2002.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise ze dne 11. června 2003 o uzavření zprávy o vývoji služebního postupu žalobkyně za hodnotící období 2001/2002 se zrušuje.

2)	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 106, 30. 4. 2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/30

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. září 2006 – Rossi Ferreras v. Komise

(Věc T-119/04) (1)

(„Úředníci - Zpráva o vývoji služebního postupu - Návrh na zrušení - Hodnotící období 2001/2002 - Stanovisko předchozího nadřízeného - Nezohlednění hodnotitelem - Návrh na náhradu škody - Nepřípustnost“)

(2006/C 281/51)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Francisco Rossi Ferreras (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: G. Bounéou a F. Frabetti, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Berscheid a V. Joris, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení zprávy o vývoji služebního postupu žalobce za hodnotící období 2001/2002 a návrh na přiznání 30 000 eur jako náhrada za údajnou nemajetkovou újmu.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí o přijetí zprávy o vývoji služebního postupu žalobce za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002 se zrušuje.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 156, 12.6.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/31

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. září 2006 – L & D v. OHIM – Sämann (Aire Limpio)

(Věc T-168/04) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Starší obrazové ochranné známky představující jedli obsahující, u některých z nich, slovní prvky - Přihláška obrazové ochranné známky obsahující slovní prvek ‚Aire Limpio‘ - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) a článek 73 nařízení (ES) č. 40/94“)

(2006/C 281/52)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: L & D, SA (Huercal de Almeria, Španělsko) (zástupci: původně M. Knospe, poté S. Miralles Miravet a A. Castedo Garcia, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. García Murillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem: Julius Sämann Ltd (Zug, Švýcarsko) (zástupci: A. Castán Pérez-Gómez a E. Armijo Chávarri, advokáti)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 15. března 2004 (věc R 326/2003-2), týkajícího se námitkového řízení mezi Julius Sämann Ltd a L & D, SA.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 273, 6. 11. 2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/31

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 4. října 2006 – Freixenet v. OHIM (Matně černá zabroušená láhev)

(Věc T-188/04) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Tvar matně černé zabroušené láhve - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Porušení práv obhajoby - Článek 73 nařízení č. 40/94“)

(2006/C 281/53)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Freixenet, SA (Sant Sadurní d'Anoia, Španělsko) (zástupci: F. de Visscher, E. Cornu, É. De Gryse a D. Moreau, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: I. de Medrano Caballero, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. února 2004 (věc R 104/2001-4) ohledně zápisu ochranné známky představované tvarem matně černé zabroušené láhve jako ochranné známky Společenství.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 11. února 2004 (věc R 104/2001-4) se zrušuje.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	OHIM ponese vlastní náklady, jakož i náklady vynaložené žalobkyní.

(1) Úř. věst. C 217, 28.8.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/32

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 4. října 2006 – Freixenet v. OHIM (Tvar bílé broušené láhve)

(Věc T-190/04) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Tvar bílé broušené láhve - Absolutní důvod pro zamítnutí - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 (ES) - Neexistence rozlišovací způsobilosti - Porušení práv obhajoby - Článek 73 nařízení č. 40/94“)

(2006/C 281/54)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Freixenet, SA (Sant Sadurní d'Anoia, Španělsko) (zástupci: F. de Visscher, E. Cornu, É. De Gryse a D. Moreau, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: I. Medrano Caballero, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. února 2004 (věc R 97/2001-4), týkajícímu se zápisu ochranné známky ve tvaru bílé broušené láhve jako ochranné známky Společenství.

Výrok rozsudku

1.	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 11. února 2004 (věc R 97/2001-4) se zrušuje.

2.	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3.	OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené žalobkyní.

(1) Úř. věst. C 201, 7.8.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/32

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. září 2006 – MIP Metro v. OHIM – Tesco Stores (METRO)

(Věc T-191/04) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky obsahující slovní prvek METRO - Starší národní slovní ochranná známka METRO - Uplynutí doby platnosti starší národní ochranné známky“)

(2006/C 281/55)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: MIP Metro Group Intellectual Property GmbH & Co. KG (Düsseldorf, Německo) (zástupce: R. Kaase, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM, vedlejší účastník před Soudem: Tesco Stores Ltd (Cheshunt, Spojené království) (zástupce: S. Malynicz, barrister)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 23. března 2004 (věc R 486/2003-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi MIP Metro Group Intellectual Property GmbH & Co. KG a Tesco Stores Ltd.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 23. března 2004 (věc R 486/2003-1) se zrušuje.

2)	OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené žalobkyní.

3)	Vedlejší účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 201, 7. 8. 2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/33

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 4. října 2006 – Tillack v. Komise

(Věc T-193/04) (1)

(„Vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkající se šíření důvěrných informací - Podezření z podplácení a porušení služebního tajemství - Sdělení informací vnitrostátním soudním orgánům o skutečnostech, které by mohly vést k trestnímu stíhání - Domovní prohlídka v místě bydliště a v kanceláři novináře - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Žaloba na náhradu škody - Příčinná souvislost - Dostatečně závažné porušení“)

(2006/C 281/56)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Hans-Martin Tillack (Brusel, Belgie) (zástupci: I. Forrester, QC, T. Bosly, C. Arhold, N. Flandin, J. Herrlinger a J. Siaens, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Docksey a C. Ladenburger, zmocněnci)

Vedlejší účastnice řízení podporující žalobce: International Federation of Journalists (IFJ) (Brusel, Belgie) (zástupci: A. Bartosch a T. Grupp, advokáti)

Předmět věci

Jednak žaloba na neplatnost aktu, kterým dne 11. února 2004 Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) předal německým a belgickým soudním orgánům informace týkající se podezření z porušení služebního tajemství a podplácení, a jednak žaloba na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl v důsledku tohoto předání informací a zveřejnění tiskových zpráv OLAF.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Není namístě rozhodovat o návrhu na předložení dokumentů.

3)	Žalobci se ukládá, aby nesl své náklady řízení, jakož i náklady vynaložené Komisí, včetně nákladů vztahujících se k řízení o předběžném opatření.

4)	International Federation of Journalists ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 251, 9.10.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/33

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. září 2006 – Itálie a Wam v. Komise

(Spojené věci T-304/04 a T-316/04) (1)

(„Státní podpory - Půjčky za sníženou sazbu, jejichž cílem je umožnit usadit se v některých třetích zemích - Ovlivnění obchodu mezi členskými státy a narušení hospodářské soutěže - Odůvodnění“)

(2006/C 281/57)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: původně A. Cingolo, dále P. Gentili, advokáti) a Wam SpA (Cavezzo di Modena, Itálie) (zástupce: E. Giliani, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Di Bucci a E. Righini, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2006/177/ES ze dne 19. května 2004, týkajícího se státní podpory C 4/2003 (ex NN 102/2002) poskytnuté Itálií Wam SpA (Úř. věst. 2006, L 63, s. 11)

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise 2006/177/ES ze dne 19. května 2004, týkající se státní podpory C 4/2003 (ex NN 102/2002) poskytnuté Itálií Wam SpA (Úř. věst. 2006, L 63, s. 11) se zrušuje.

2)	Ve zbývající části se žaloby zamítají.

3)	Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené ve věci T-304/04 Italskou republikou a ve věci T-316/04 Wam, včetně nákladů řízení vztahujících se k řízení o předběžných opatřeních.

(1) Úř. věst. C 251, 9.10.2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/34

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. září 2006 – DEF-TEC Defense Technology v. OHIM – Defense Technology ( FIRST DEFENSE AEROSOL PEPPER PROJECTOR)

(Věc T-6/05) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky FIRST DEFENSE AEROSOL PEPPER PROJECTOR - Relativní důvod pro zamítnutí - Článek 8 odst. 3 nařízení (ES) č. 40/94 - Existence souhlasu majitele ochranné známky“)

(2006/C 281/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: DEF-TEC Defense Technology (Frankfurt nad Rýnem, Německo) (zástupce: H. Daniel, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM, vedlejší účastník před Soudem: Defense Technology Corporation of America (Jacksonville, Florida, Spojené státy) (zástupci: G. Würtenberger a R. Kunze, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 8. listopadu 2004 (věc R 493/2002-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi DEF-TEC Defense Technology GmbH a Defense Technology Corporation of America.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 8. listopadu 2004 (věc R 493/2002-2) se zrušuje.

2)	OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené žalobkyní, s výjimkou nákladů týkajících se vedlejšího účastenství.

3)	Žalobkyně ponese své náklady týkající se vedlejšího účastenství.

4)	Vedlejší účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 82, 2.4.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/34

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 4. října 2006 – Monte di Massima v. OHIM – Höfferle Internationale (Valle della Luna)

(Věc T-96/05) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství Valle della Luna - Starší národní obrazová ochranná známka VALLE DE LA LUNA - Důkaz užívaní starší ochranné známky - Článek 15 odst. 2 písm. a) a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94“)

(2006/C 281/59)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Monte di Massima SAS di Pruneddu Leonardo & C. (Viddalba, Itálie) (zástupci: E. Masu a P. Pittalis, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: L. Capostagno, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem: J. M. Höfferle Internationale Handelsgesellschaft mbH (Hamburk, Německo) (zástupce: G. Brugmann, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 24. listopadu 2004 (věc R 269/2004-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi Monte di Massima SAS di Pruneddu Leonardo & C. a J. M. Höfferle Internationale Handelsgesellschaft mbH.

Výrok rozsudku

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a vedlejší účastnice řízení.

(1) Úř. věst. C 115, 14.5.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/35

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. září 2006 – Meric v. OHIM – Arbora & Ausonia (PAM-PIM'S BABY SHOP)

(Věc T-133/05) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Starší národní obrazové a slovní ochranné známky PAM-PAM - Přihláška slovní ochranné známky Společenství PAM-PIM'S BABY-PROP - Relativní důvod pro zamítnutí - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2006/C 281/60)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Gérard Meric (Paříž, Francie) (zástupce: P. Murzeau, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Rassat, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Arbora & Ausonia (Barcelona, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 17. ledna 2005 ve věci R 250/2004-1, týkajícímu se námitek majitele národních slovních a obrazových ochranných známek PAM-PAM proti zápisu slovní ochranné známky PAM-PIM'S BABY-PROP (námitkové řízení číslo B 505 067).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 143, 11.6.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/35

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 6. září 2006 – Bayer CropScience a další v. Komise

(Věc T-34/05) (1)

(„Přípravky na ochranu rostlin - Účinná látka endosulfan - Znovupřezkoumání povolení uvedení na trh - Žaloba pro nečinnost - Nevydání rozhodnutí ve věci“)

(2006/C 281/61)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bayer CropScience AG (Manheim, Německo), Makhteshim-Agan Holding BV (Amsterdam, Nizozemsko), Alfa Georgika Efodia AEVE (Atény, Řecko) a Aragonesas Agro, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: B. Doherty, zmocněnec)

Vedlejší účastník na podporu žalobkyň: European Crop Association (ECPA) (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Waelbroeck, U. Zinsmeister a N. Rampal, advokáti)

Vedlejší účastník na podporu žalované: Španělské království (zástupce: J. Rodríguez Cármano, advokát)

Předmět

Žaloba pro nečinnost směřující k určení, že Komise protiprávně nepřezkoumala údaje předložené žalobkyněmi v rámci řízení o znovupřezkoumání povolení uvedení na trh účinné látky endosulfan, na základě směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332).

Výrok

1)	Není namístě vydat rozhodnutí ve věci samé.

2)	Komise a žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení.

3)	Komise a navrhovatelky v řízení o předběžném opatření ponesou vlastní náklady řízení o předběžném opatření.

4)	Španělské království a European Crop Protection Association ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 93, 16. 4. 2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/36

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 5. září 2006 – Comunidad autónoma de Madrid a Mintra v. Komise

(Věc T-148/05) (1)

(„Poskytování údajů o postupu v případě nadměrného schodku - Nařízení (ES) č. 3605/93 - Evropský systém účtů 1995 (ESA 95) - Nařízení (ES) č. 2223/96 - Dopis Statistického úřadu Evropských společenství (Eurostat) - Žaloba na neplatnost - Akt, který může být předmětem žaloby - Nepřípustnost“)

(2006/C 281/62)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Comunidad autónoma de Madrid a Madrid, infaestructuras del transporte (Mintra) (Madrid, Španělsko) (zástupci: C. Fernandez Vicién, D. Ortega Peciña a J. Sabater Marotias, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Diaz-Llanos La Roche a L. Escobar Guerrero, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise obsaženého v dopise Statistického úřadu Evropských společenství (Eurostat) ze dne 3. února 2005 o zařazení Madrid infaestructuras del transporte (Mintra) do sektoru „veřejných financí“ v rámci evropského systému integrovaných účtů 1995 (ESA 95).

Výrok usnesení

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Žalobcům se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 143, 11.6.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/36

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 5. září 2006 – AEPI v. Komise

(Věc T-242/05) (1)

(„Autorská práva a jim příbuzná práva - Řízení pro nesplnění povinnosti - Odložení žaloby podané jednotlivcem - Žaloba na neplatnost - Nepřípustnost“)

(2006/C 281/63)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Elliniki Etaireia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias (AEPI AE) (Maroussi, Řecko) (zástupce: T. Asprogerakas-Grivas, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: T. Christoforou a F. Castillo de la Torre, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2005 o nezahájení řízení pro nesplnění povinnosti proti Řecké republice, jakož i návrh na rozhodnutí ve věci

Výrok usnesení

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 205, 20.8.2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/37

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 5. září 2006 – Finsko v. Komise

(Věc T-350/05) (1)

(„Incidenční otázky - Námitka nepřípustnosti - Akt nemající právně závazné účinky - Vlastní zdroje Evropských společenství - Řízení o nesplnění povinnosti členským státem - Úroky z prodlení podle článku 11 nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 - Jednání o dohodě o platbě s výhradou“)

(2006/C 281/64)

Jednací jazyk: finština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Finská republika (zástupci: T. Pynnä a E. Bygglin, zmocněnci)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: P. Aalto a G. Wilms, zmocněnci)

Předmět

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise (Generální sekretariát), které bylo obsaženo v dopise ze dne 8. července 2005, kterým Komise odmítla zahájení vyjednávání s Finskou republikou ohledně platby s výhradou cla požadovaného po Finské republice Komisí se zpětnou účinností, a s tím spojených úroků z prodlení až do skutečného zaplacení cla, v rámci řízení 2003/2180 zahájeného podle článku 226 ES o nesplnění povinnosti členským státem.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Finské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 281, 12. 11. 2005.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/37

Žaloba podaná dne 22. srpna 2006 – Otto v. OHIM L'Altra Moda (l'Altra Moda)

(Věc T-224/06)

(2006/C 281/65)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Otto (GmbH & Co KG) (Hamburg, Německo) (zástupci: C. Rohnke a M. Munz, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: L'Altra Moda SpA (Řím, Itálie)

Návrhy žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 22. června 2006, rejstříkové číslo R793/2005-2;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: L'Altra Moda SpA.

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „l'Altra Moda“ pro zboží zařazené do tříd 3, 18 a 25

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Národní obrazová ochranná známka „Alba Moda“ pro zboží zařazené do třídy 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94 tím, že odvolací senát nesprávně posoudil namítané ochranné známky jako nepodobné.

Porušení článku 73 uvedeného nařízení tím, že odvolací senát neinformoval žalobkyni, že má v úmyslu zamítnout argument zvýšené rozlišitelnosti a zamítnout žalobní důvod žalobkyně v tomto ohledu.

Porušení článku 74 uvedeného nařízení tím, že odvolací senát nepřijal opatření nezbytná k určení stupně rozlišitelnosti ochranné známky „Alba Moda“.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/38

Kasační opravný prostředek podaný dne 11. září 2006 M. Ottem a dalšími proti usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 30. června 2006 ve věci F-87/05, Ott a další v. Komise

(Věc T-250/06 P)

(2006/C 281/66)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Martial Ott (Oberanven, Lucembursko), Fernando Lopez Tola (Lucemburk, Lucembursko) a Francis Weiler (Itzig, Lucembursko) (zástupce: F. Frabetti, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobců

—	zrušit usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 30. června 2006 ve věci F-87/05;

—	rozhodnout o nákladech, výlohách a honorářích a uložit Komisi jejich zaplacení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci ve svém kasačním opravném prostředku tvrdí, že se Soud dopustil vad řízení tím, že žalobu zamítl jako zjevně nepřípustnou, co se týče F. Weilera. Žalobci krom toho uplatňují, že se Soud dopustil vad řízení při meritorním přezkumu žalobních důvodů vycházejících z porušení článku 45 služebního řádu úředníků Evropských společenství, porušení obecných prováděcích nařízení článku 45, porušení zásady zákazu diskriminace, jakož i zjevně nesprávného posouzení.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/38

Kasační opravný prostředek podaný dne 7. září 2006 Beau proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 28. června 2006 ve věci F-39/05, Beau v. Komise

(Věc T-252/06 P)

(2006/C 281/67)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Navrhovatelka: Marie-Yolande Beau (Paříž, Francie) (zástupci: S. Rodrigues a C. Bernard-Glanz, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání navrhovatelky

—	prohlásit tento kasační opravný prostředek za přípustný;

—	zrušit rozsudek vydaný Soudem pro veřejnou službu dne 28. června 2006 ve věci F-39/05;

—	vyhovět návrhovým žádáním navrhovatelky na zrušení a na náhradu škody předloženým navrhovatelkou v prvním stupni;

—	uložit odpůrkyni náhradu veškerých nákladů.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Ve svém kasačním opravném prostředku tvrdí, že jednak Soud pro veřejnou službu porušil právo Společenství tím, že přistoupil k nesprávné právní kvalifikaci některých skutečností, a jednak že se dopustil vady řízení, a porušil tak její práva obhajoby.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/38

Kasační opravný prostředek podaný dne 8. září 2006 Chassagne proti usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 29. června 2006 ve věci F-11/05, Chassagne v. Komise

(Věc T-253/06 P)

(2006/C 281/68)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Olivier Chassagne (Brusel, Belgie) (zástupci: S. Rodrigues a C. Bernard-Glanz, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit usnesení vydané Soudem pro veřejnou službu dne 29. června 2006 ve věci F-11/05;

—	vyhovět návrhovým žádáním na zrušení a na náhradu škody předloženým účastníkem řízení podávajícím kasační opravný prostředek v prvním stupni;

—	uložit žalované náhradu všech nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Prvním důvodem svého kasačního opravného prostředku účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel) uplatňuje, že se Soud v řízení dopustil pochybení, které poškozuje jeho práva obhajoby v rozsahu, v němž nemohl předložit své vyjádření k dokumentům, na nichž Soud založil svou argumentaci a v rozsahu, v němž některé skutečnosti uvedené navrhovatelem, jakož i některé dokumenty předložené v průběhu řízení nebyly zohledněny. Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Soud porušil právo Společenství tím, že zkreslil procesní prostředky, jakož i tím, že nesprávně vyložil ustanovení služebního řádu úředníků Evropských společenství. Domnívá se rovněž, že Soud provedl zjevně nesprávné posouzení skutkového stavu.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/39

Žaloba podaná dne 15. září 2006 – Budějovický Budvar v. OHIM – Anheuser-Busch (BUD)

(Věc T-255/06)

(2006/C 281/69)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Budějovický Budvar, národní podnik (České Budějovice, Česká republika) (zástupce: F. Fajgenbaum, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Anheuser-Busch, Incorporated

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí R 241/2005-2 druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. června 2006;

—	zamítnout přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství „BUD“ č. 1 257 849 pro všechny výrobky ve třídách 16, 21, 25 a 32;

—	předat OHIM rozhodnutí Soudu;

—	uložit společnosti Anheuser-Busch náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Anheuser-Busch, Incorporated.

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „BUD“ pro výrobky zařazené ve třídách 16, 21, 25 a 32 – přihláška č. 1 257 849.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Chráněné označení původu „BUD“ k označení piva.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 62 odst. 1 nařízení č. 40/94 (1) a článku 20 prováděcího nařízení č. 2868/95 (2) v tom, že odvolací senát není příslušný k rozhodnutí o platnosti označení původu, kterého se žalobkyně dovolává v rámci svých námitek. Uplatňuje také, že označení „BUD“ představuje označení původu chráněné ve Francii a v Rakousku. Žalobkyně se mimoto dovolává chybného použití čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 v tom, že podle jejího názoru představuje označení původu „BUD“ označení užívané v obchodním styku.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, 15.12.1995, s. 1).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/39

Žaloba podaná dne 15. září 2006 – Budějovický Budvar v. OHIM – Anheuser-Busch (slovní ochranná známka „BUD“)

(Věc T-257/06)

(2006/C 281/70)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Budějovický Budvar, národní podnik (České Budějovice, Česká republika) (zástupce: F. Fajgenbaum, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Anheuser-Busch, Incorporated

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí R 802/2004-2 vydané dne 28. června 2006 druhým odvolacím senátem OHIM;

—	zamítnout přihlášku k zápisu slovní ochranné známky „BUD“ č. 1 737 121 pro označování služeb tříd 35, 38, 41 a 42;

—	předat rozhodnutí vydané Soudem OHIM;

—	uložit společnosti Anheuser-Busch náhradu všech výdajů a nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Anheuser-Busch, Incorporated

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „BUD“ pro služby zařazené do tříd 35, 38, 41 a 42 – přihláška č. 1 737 121

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobce

Namítaná ochranná známka nebo označení: Chráněné označení původu „BUD“ pro označování piva

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 62 odst. 1 nařízení č. 40/94 (1), jakož i článku 20 prováděcího nařízení č. 2868/95 (2) tím, že odvolací senát není příslušný pro rozhodování o platnosti označení původu, kterého se dovolává žalobce v rámci svých námitek. Žalobce rovněž uplatňuje, že označení „BUD“ je označením původu chráněným ve Francii a Rakousku. Žalobce mimoto uvádí nesprávné použití čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, neboť označení původu „BUD“ je podle žalobce označením používaným v obchodním styku.

(1) Nařízení Rady (ES) ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

(2) Nařízení Komise č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/40

Žaloba podaná dne 15. září 2006 – Arktouros v. Komise Evropských společenství

(Věc T-260/06)

(2006/C 281/71)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobce: Arktouros (Sdružení pro ochranu a správu přírodního prostředí a života v přírodě) (zástupci: N. Korogiannakis a N. Keramidas, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí Komise ze dne 7. července 2006 K(2006) 3181 konečné oznámené žalobci dne 10. července 2006 o ukončení programu „Konzervátorské činnosti v národním parku severní Pindos“ – Řecko – LIFE03 NAT/GR/000089 a o vrácení podpory ve výši 264 684 eur, spolu s úroky z prodlení ve výši 4 659,53 eur;

—	odečíst částku 55 658,28 eur od částky, která má být vrácena, z důvodu způsobilých výdajů, které byly uskutečněny v rámci programu;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce zaprvé uplatňuje, že porušení ustanovení obsaženého v základních ustanoveních LIFE Komisí je porušením právního pravidla podle článku 230 ES, což má za následek neplatnost uvedeného rozhodnutí Komise K(2006) 3181 konečné.

Zadruhé má žalobce za to, že se Komise dopustila věcně nesprávného právního posouzení schopnosti žalobce dokončit program navzdory odchodu dvou jeho členů, což odůvodňuje zrušení rozhodnutí Komise o ukončení smlouvy a o vrácení poskytnuté podpory.

Podpůrně se žalobce domáhá toho, aby částka ve výši 55 658,28 eur byla odečtena od částky, která má být vrácena, z důvodu způsobilých výdajů, které byly uskutečněny v rámci programu.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/41

Žaloba podaná dne 25. září 2006 – Řecká republika v. Komise

(Věc T-263/06)

(2006/C 281/72)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Řecká republika (zástupci: I. Chalkias, G. Kanellopoulos)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Komise ze dne 27. července 2006, které vylučuje z financování Společenství některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), oznámené pod číslem K(2006) 3331 konečné a zveřejněné pod číslem 2006/554/ES (1);

—	podpůrně změnit ho tak, jak je podrobněji uvedeno níže;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise při schvalování účetní závěrky ve smyslu nařízení (ES) č. 729/70 (2) vyloučila z financování Společenství mimo jiné některé výdaje vynaložené Řeckou republikou v oblasti opatření souvisejících s rozvojem venkova v rámci záruční sekce EZOZF.

Žalobkyně jako hlavní důvod zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 3331 konečné uplatňuje porušení základních formálních náležitostí postupu schválení účetní závěrky stanovených v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci písm. a) nařízení č. 1663/95 (3). Žalobkyně zejména tvrdí, že Komise opomněla vést dialog s řeckými orgány ve věci posouzení závažnosti porušení, která jsou jí přičítána, jakož i ve věci finanční ztráty, která vznikla Evropskému společenství; podpůrně uplatňuje nedostatek pravomoci ratione temporis Komise k uložení sporných finančních oprav.

(1) Úř. věst. L 218, 9.8.2006, s. 12.

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, 28.4.1970, s. 13) (neoficiální překlad).

(3) Nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 158, 8.7.1995, s. 6; Zvl. vyd. 03/18, s. 31).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/41

Žaloba podaná dne 25. září 2006 – Italská republika v. Komise

(Věc T-267/06)

(2006/C 281/73)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: G. Aiello, Avvocato dello Stato)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise K (2006) 3331 ze dne 27. července 2006, oznámené dne 28. července 2006, v části, ve které vylučuje z financování Společenství některé výdaje vynaložené Italskou republikou v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF);

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaná žaloba je podána proti rozhodnutí Komise K(2006) 3331 ze dne 27. července 2006 v části, ve které vylučuje z financování Společenství některé výdaje vynaložené Italskou republikou v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF).

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně uplatňuje porušení nebo nesprávné použití:

—	odstavce 4 bodu iv) přílohy nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF;

—	článku 4 odst. 3, čl. 17 odst. 2, článků 23 a 24, čl. 30 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (Úř. věst. L 287, 21. 11. 1996, s. 1);

—	článku 17 odst. 2 a 3 nařízení Komise (ES) č. 659/97 ze dne 16. dubna 1997, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96 (Úř. věst. L 100, 17. 4. 1997, s. 22);

—	článku 4 odst. 3 a 8, čl. 24 odst. 3, jakož i odst. 2 písm. a) přílohy III nařízení Komise (ES) č. 562/2000 ze dne 15. března 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 68, 16. 3. 2000, s. 22).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/42

Žaloba podaná dne 21. září 2006 – Rautaruukki v. OHIM (RAUTARUUKKI)

(Věc T-269/06)

(2006/C 281/74)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Rautaruukki Oyj (Helsinki, Finsko) (zástupce: P. Hagman, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (Ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soud prvního stupně:

—	zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu ze dne 21. července 2006 a určil, že přihlašovaná ochranná známka Společenství, přihláška č. 3 608 081 RAUTARUUKKI má rozlišovací způsobilost a je způsobilá k zápisu, a vrátil věc za účelem zápisu OHIM;

—	uložil žalovanému OHIM náhradu nákladů vynaložených žalobkyní v těchto řízeních.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „RAUTARUUKKI“ pro výrobky náležející mimo jiné do třídy 6 – přihláška č. 3 608 081

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky pro výrobky náležející do třídy 6, pro které je požadován zápis

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 3 nařízení Rady č. 40/94 z důvodu, že ochranná známka „RAUTARUUKKI“ získala po rozšířeném a dlouhodobém užívání známky rozlišovací způsobilost pro výrobky náležející do třídy 6, pro které je požadován zápis.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/42

Žaloba podaná dne 9. října 2006 – Sun Chemical Group a další v. Komise

(Věc T-282/06)

(2006/C 281/75)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sun Chemical Group BV (Weesp, Nizozemsko), Siegwerk Druckfarben AG (Siegburg, Německo), Flint Group Germany GmbH (Stuttgart, Německo) (zástupce: N. Dodoo, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí Komise COMP/M.4071 – Apollo/Akzo Nobel IAR ze dne 29. května 2006;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podána na základě článku 230 ES a směřuje ke zrušení rozhodnutí Komise COMP/M.4071 – Apollo/Akzo Nobel IAR ze dne 29. května 2006, kterým bylo oznámené spojení prohlášeno za slučitelné se společným trhem.

Žalobkyně tvrdí, že Komise schválila spojení bez podmínek, aniž provedla jeho pečlivý, detailní a soustavný přezkum, který zaručovala s ohledem na závažné obavy o ohrožení hospodářské soutěže, které údajně vznesla. Přezkum rozhodnutí, posouzení jednotlivých odpovědí žalobkyň na průzkum trhu provedený Komisí a přezkoumání hlavních charakteristik průmyslu podle žalobkyň prokazují, že Komise nevzala v úvahu nebo tam, kde údajně v úvahu vzala, nezohlednila důkaz rozhodný pro úplné a přesné posouzení oznamovaného spojení.

Navíc, žalobkyně předkládají, že Komise nezohlednila nejen své vlastní pokyny pro posuzování horizontálních spojování (1), ale i jimi vyjádřené stížnosti a důkazy, které předložily. Komise se totiž v několika ohledech zjevně opírala pouze o informace předložené spojujícími se stranami, aniž přezkoumala jejich přesnost, což prokazuje rozhodnutí trpící nesprávným právním posouzením, nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávným posouzením skutkového stavu.

S ohledem na skutečnosti uvedené výše měla Komise předložit, jak tvrdí žalobkyně, odůvodnění schválení oznámeného spojení. Neprovedení takového kroku je porušením její povinnosti uvést odůvodnění, a tudíž porušením článku 253 ES.

(1) Úř. věst. 2004, C 31, s. 5–18.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/44

Žaloba podaná dne 21. července 2006 – Duyster v. Komise

(Věc F-82/06)

(2006/C 281/79)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Tineke Duyster (Oetrange, Lucembursko) (zástupce: W.H.A.M. van den Muijsenbergh, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit žalobu za přípustnou, nebo podpůrně za částečně přípustnou;

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) ze dne 11. května 2006 v části týkající se stížnosti R/91/06, nebo podpůrně jej zrušit částečně;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení;

—	žalobkyně navíc opakuje tatáž návrhová žádání, která již předložila ve věci F-18/06 (1).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V rámci věcí F-51/05 (2) a F-18/06 již žalobkyně zpochybnila skutečnost, že jí Komise nejprve poskytla rodičovskou dovolenou na období od 1. listopadu 2004 do 30. dubna 2005, a následně dopisem ze dne 17. listopadu 2005 stanovila datum začátku rodičovské dovolené na 8. listopadu 2004.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla pochybnosti ohledně právní kvalifikace tohoto posledně uvedeného dopisu, jej 13. února 2006 napadla zároveň prostřednictvím stížnosti a žaloby (F-18/06). Komise vznesla jednak námitku nepřípustnosti v rámci této žaloby, a jednak rozhodnutím ze dne 11. května 2006 prohlásila stížnost za nepřípustnou.

V projednávané věci žalobkyně uplatňuje, že důsledkem toho, co předchází, je skutečnost, že neexistuje žádný právní prostředek proti rozhodnutí obsaženému v dopise ze dne 17. listopadu 2005 a že není možné žádné odškodnění, pokud jde o prohlášení OOJ v něm obsažená. Toto je v rozporu zejména se služebním řádem a s právními zásadami společnými členským státům a Společenstvím.

Na podporu své žaloby proti rozhodnutí o nepřípustnosti žalobkyně uplatňuje zejména: i) existenci nesprávných skutečností, které byly základem rozhodnutí; ii) porušení obsahu a smyslu článku 90 služebního řádu; iii) existenci rozporností; iv) nejasnost a nedbalost rozhodnutí; v) porušení obsahu a smyslu článků 24 a 25 služebního řádu; vi) porušení judikatury ve věci přípustnosti; vii) situaci nejistoty vytvořenou Komisí ohledně právní kvalifikace dopisu ze dne 17. listopadu 2005; viii) porušení zásad proporcionality, legitimního očekávání, rovného zacházení a právní jistoty, jakož i porušení zásady vážení zájmů, nedodržení povinnosti zaměstnavatele poskytnout informace, porušení práva na procesní prostředek, porušení zásady legality a zásady řádné správy; ix) nepředložení důkazu o tvrzení OOJ, podle nějž je obsah návrhu předloženého žalobkyní již součástí věci F-51/05.

Ve věci samé žalobkyně uplatňuje žalobní důvody velmi podobné těm, které uplatnila ve věci F-18/06.

(1) Úř. věst. C 154, 1. 7. 2006.

(2) Úř. věst. C 217, 3. 9. 2005 (věc původně zapsaná u Soudu prvního stupně Evropských společenství pod číslem T-249/05, na Soud pro veřejnou službu Evropské unie převedena usnesením ze dne 15. 12. 2005).

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/44

Žaloba podaná dne 28. července 2006 – Pantalis v. Komise

(Věc F-88/06)

(2006/C 281/80)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobce: Ioannis Pantalis (Brusel, Belgie) (zástupci: N. Korogiannakis a N. Keramidas, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 18. dubna 2006 v části týkající se: a) konkludentního zamítnutí orgánem oprávněným ke jmenování přizpůsobit plat žalobce v souladu se služebním řádem skutečnosti, že má ve střídavé péči vyživované dítě; b) zamítnutí orgánem oprávněným ke jmenování zaplatit v souladu se služebním řádem cestovní výdaje dítěte do místa původu žalobce;

—	nařídit zaplacení výše uvedených částek a posteriori a s úroky;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, úředník Komise, který má ve střídavé péči dítě, jehož matka je rovněž úřednicí Evropských společenství, po svém návratu do Bruselu po období, ve kterém vykonával pracovní činnost mimo Evropu, požádal, aby mu byly vypláceny přídavky a výhody týkající se dítěte. Úředník zabývající se touto záležitostí požádal o předložení originálu prohlášení o souhlasu bývalých manželů ohledně úpravy práv žalobce v projednávaném případě. Jelikož toto prohlášení bylo předloženo pouze elektronickou poštou, správní orgán žádostem žalobce nevyhověl.

Na podporu své žaloby žalobce uvádí porušení článku 67 služebního řádu a článků 7 a 8 přílohy VII služebního řádu, tak jak byly vyloženy judikaturou. Má zejména za to, že posuzovací pravomoc správního orgánu není neomezená a že musí dodržovat zásady řádného úředního postupu a proporcionality. Požadované prokazující dokumenty musí tedy být přímo spojeny s požadovaným zaplacením a musí se jich týkat použitelná ustanovení nebo musí být zcela nezbytná ke stanovení částky, která má být vyplacena.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/45

Žaloba podaná dne 24. srpna 2006 – Lohiniva v. Komise

(Věc F-98/06)

(2006/C 281/81)

Jednací jazyk: finština

Účastníci řízení

Žalobce: Risto Lohiniva (Brusel, Belgie) [zástupce(i): V. Teperi, advokát]

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) ze dne 30. května 2006, kterým se zamítá stížnost podaná žalobcem;

—	rozhodnout, že žalobce má stále nárok na převedení do Finska 35 % svého čistého platu, částky, která je upravena koeficientem pro převod podle země, a to ode dne 16. ledna 2006;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce převáděl do země svého původu, Finska, část svého platu, upraveného koeficientem podle článku 17 přílohy VII dřívějšího znění služebního řádu. Žalobce byl v rámci výměnného programů úředníků mezi Komisí a členskými státy přeložen během let 2004 a 2005 do Finska. Po dobu tohoto období mu Komise vyplácela ve Finsku celou výši jeho platu navýšenou podle koeficientu pro převod. V lednu 2006 byla žalobci po jeho příjezdu do Bruselu odepřena možnost opět začít převádět do Finska část svého platu, kterou tam převáděl před přeložením. Správní orgán v tomto ohledu uplatnil, že výše zmíněná ustanovení byla pozměněna po vstupu nového služebního řádu v platnost a že žalobce nesplňuje podmínku stanovenou čl. 17 odst. 2 písm. a) přílohy XIII služebního řádu pro zachování této výhody.

Žalobce v rámci své žaloby tvrdí, že v rozsahu, ve kterém využíval převodu v průběhu svého přeložení do Finska jako dříve, spadá jeho situace pod případ, na nějž se vztahuje čl. 17 odst. 2 písm. a) přílohy XIII služebního řádu.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/45

Žaloba podaná dne 4. září 2006 – Lübking a další v. Komise

(Věc F-105/06)

(2006/C 281/82)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Johannes Lübking (Brusel, Belgie) a další (zástupci: B. Cortese a C. Cortese, avvocati)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobců

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování zveřejněné ve Správních sděleních č. 85-2005 ze dne 23. listopadu 2005 v rozsahu, ve kterém stanovilo povýšení žalobců do platové třídy A*9 platového stupně 1;

—	v případě potřeby zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 23. května 2006 v rozsahu, ve kterém se jím zamítla stížnost podaná žalobci;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci, úředníci Komise, zpochybňují rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování povýšit je za hodnotící období 2005 do platové třídy A*9, do nové platové třídy vložené od 1. května 2004 mezi platové třídy A*8 (původně A7) a A*10 (původně A6). Tvrdí, že orgán oprávněný ke jmenování je měl povýšit nikoliv do platové třídy A*9, avšak do platové třídy A*10, jak to učinila v rámci hodnotícího období 2004 pro úředníky, kteří, stejně jako žalobci, byli k 30. dubnu 2004 zařazeni do platové třídy A7 a bylo možno je povýšit do vyšší platové třídy A6.

Žalobci na podporu své žaloby uvádí tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení zásad rovného zacházení a očekávání služebního postupu. Žalobci tvrdí, že na základě těchto zásad úředníci, kteří k 30. dubnu 2004 byli zařazeni do platové třídy A7 (přejmenované od 1. května 2004 na A*8) a které bylo možno povýšit do vyšší platové třídy, měli všichni podléhat totožným podmínkám vývoje kariéry. Úředníci, kteří byli povýšeni v listopadu 2004 za hodnotící období 2004 – tedy po vstupu nového služebního řádu v platnost – byli po povýšení jmenováni do platové třídy A*10, zatímco ti – takoví jako žalobci – kteří byli povýšeni za hodnotící období 2005, byli jmenováni pouze do nižší platové třídy, tedy do přechodné platové třídy A*9, i když se obě skupiny výše uvedených osob nacházely ve všech ohledech ve srovnatelném postavení.

V rámci tohoto žalobního důvodu žalobci uvádí rovněž námitku protiprávnosti ve smyslu článku 241 ES obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu použitelných na hodnotící období 2005 nebo podstatněji článku 45 přílohy XIII služebního řádu v rozsahu, ve kterém tato ustanovení nestanovila přechodná opatření směřující k zajištění dodržování zásad rovného zacházení a očekávání služebního postupu mezi úředníky platové třídy A7 k 30. dubnu 2004 a které bylo možno k tomuto dni povýšit do vyšší platové třídy A6.

Druhým žalobním důvodem žalobci uvádějí porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Zdůrazňují zejména, že čl. 10 odst. 5 obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu použitelných na hodnotící období 2004 zajišťuje úředníkům A7, kteří mohli být povýšeni k 30. dubnu 2004 (a označení A*8 k 1. květnu 2004) podmínky vývoje kariéry srovnatelné s těmi, které existovaly v rámci struktury služby použitelné až do tohoto data, stanovením právní fikcí (zpětné povýšení) jejich povýšení z platové třídy A*8 přímo do platové třídy A*10. Žalobci tvrdí, že přijetí tohoto přechodného opatření v nich vzbudilo legitimní očekávání, že opatření se stejným účinkem bude přijato rovněž pro výkon pozdějšího povyšování.

Třetí žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobci v tomto ohledu tvrdí, že i když ze své podstaty nemusí rozhodnutí o povýšení obsahovat zvláštní odůvodnění výběru orgánem oprávněným ke jmenování, správní orgán musí nicméně svůj výběr odůvodnit v rámci odpovědi na stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí. V projednávaném případě však orgán oprávněný ke jmenování odpověděl na výtky uvedené žalobci pouze velmi okrajově a zvláště neodpověděl na základní otázku uvedenou stížností, která spočívá v nerovném zacházení mezi úředníky A7 (nově označenými A*8) povýšenými na základě hodnotícího období 2005 a jejich protějšky povýšenými za hodnotící období 2004.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/46

Žaloba podaná dne 1. září 2006 – Erbežnik v. Evropský parlament

(Věc F-106/06)

(2006/C 281/83)

Jednací jazyk: Slovinština

Účastníci řízení

Žalobce: Anže Erbežnik (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: P. Peče, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu č. 110029 ze dne 1. června 2006;

—

rozhodnout, že žalobce měl, od svého nástupu do zaměstnaní jako právník lingvista v Evropském parlamentu, se slečnou H. (nyní paní Erbežnik) právoplatný nemanželský vztah v souladu s primárním i sekundárním právem Společenství, a má tudíž nárok na to, aby mu Evropský parlament zaplatil v plné výši příspěvek na zařízení, jak je upraven pro ženaté úředníky, vypočtený na základě příspěvku na domácnost;

—	podpůrně, rozhodnout, že Evropský parlament musí v souladu se zásadou proporcionality vzít v úvahu změnu rodinného stavu žalobce (jeho svatba) a udělit mu příspěvek na zařízení (pro ženaté úředníky) v plné výši za části příspěvku zaplacené po jeho svatbě v srpnu 2005;

—	uložit žalovanému zaplacení úroků z prodlení;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce žil od okamžiku svého přijímání Evropským parlamentem ve Slovinsku v září 2003, a dokonce před tímto datem, v trvalém nemanželském vztahu se svou přítelkyní, která se v srpnu 2005 stala jeho ženou. Žalobce tvrdí, že tento vztah by byl právně uznán slovinským právem.

Žalobce při vstupu do zaměstnání v Evropském parlamentu podal žádost o příspěvek na domácnost, jež byla zamítnuta z důvodu, že tento příspěvek je vyhrazen pro manželské páry a nemanželské páry téhož pohlaví v souladu s článkem 1 přílohy VII služebního řádu. V květnu 2005 požádal o příspěvek na zařízení, jenž se rovná dvouměsíčnímu základnímu platu v případě úředníka oprávněného k příspěvku na domácnost, a jednoměsíčnímu základnímu platu v ostatních případech. Žalobce obdržel první část příspěvku na zařízení (který je placen ve třech částech, jedna část za rok) stanoveného pro svobodné. Po své svatbě požádal o část příspěvku na zařízení, který je placen personálu v manželském stavu, ale tato žádost byla zamítnuta z důvodu, že jeho rodinná změna nastala až po konci jeho zkušební doby.

Na podporu své žaloby se žalobce opírá především o následující důvody:

—

zaprvé, neplatnost čl. 1 odst. 2 písm. c) a čl. 1 odst. 2 písm. d) přílohy VII služebního řádu a, alternativně, nesprávný výklad uvedených článků správou žalovaného z důvodu porušení základních zásad Společenství, jako jsou volný pohyb pracovníků, občanství Evropské unie a volný pohyb osob, zákaz diskriminace a nerovného zacházení, nedodržování základních lidských práv a zásada proporcionality;

—	zadruhé, nesprávný výklad data ukončení zkušební doby jako absolutního konečného data pro příspěvek na zařízení, ačkoli samotné platby jsou prováděny v období tří let.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/47

Žaloba podaná dne 15. září 2006 – Dittert v. Komise

(Věc F-109/06)

(2006/C 281/84)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Daniel Dittert (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: B. Cortese a C. Cortese, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného k jmenování (AIPN) o přidělení žalobci počtu prioritních bodů nedostatečného k jeho povýšení za období pro povýšení 2005 a o jeho nepovýšení za výše uvedené období, potvrzené rozhodnutím ze dne 6. června 2006, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce č. R/73/06;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce na podporu své žaloby předkládá jediný žalobní důvod: napadené rozhodnutí má více závažných chyb vyplývajících z vad řízení, jakož i z porušení zásady řádné správy a povinnosti péče.

V důsledku stále nevyjasněného technického problému nevzalo žalobcovo generální ředitelství v úvahu jeho spis během přidělování mu prioritních bodů za období pro povýšení 2005. Toto nezohlednění je vadou řízení a porušuje zásadu řádné správy, jakož i povinnost péče.

Uvedené vady způsobily porušení řízení o povýšení za rok 2005, pokud jde o žalobce, a poškodily zájmy posledně uvedeného, jelikož AIPN mu udělil méně prioritních bodů, než požadoval jeho vlastní zaměstnavatel (v projednávaném případě generální ředitel generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž) v okamžiku zjištění technického problému. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž totiž podle žalobce potvrdilo, že v případě neexistence technického problému by přidělilo žalobci dostatečný počet prioritních bodů k tomu, aby mu zajistilo povýšení do platové třídy A9, tedy 7 bodů; totéž generální ředitelství kromě toho výslovně vyzvalo výbor pro povýšení A* k nápravě situace žalobce tím, že mu přidělí výše uvedený počet bodů. Bez ohledu na toto výbor pro povýšení A* navrhl přidělit žalobci pouze 4 „odvolací body“ a AIPN se držel tohoto návrhu, takže žalobci byl přidělen nedostatečný počet bodů pro jeho povýšení do platové třídy A9 za období pro povýšení 2005.

Žalobce uplatňuje, že jednání výboru pro povýšení A* a AIPN, namísto nápravy situace způsobené technickým problémem, sama o sobě způsobila vady řízení. Výbor pro povýšení A* totiž porušil své pověření a svou pravomoc tím, že navrhl snížení počtů bodů navržených zaměstnavatelem žalobce po zjištění technického problému. Navíc ani výbor pro povýšení A*, ani AIPN nepřistoupily ke skutečnému srovnávacímu přezkoumání zásluh žalobce.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/48

Žaloba podaná dne 15. září 2006 – Carpi Badía v. Komise

(Věc F-110/06)

(2006/C 281/85)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: José María Carpi Badía (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: B. Cortese a C. Cortese, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného k jmenování (AIPN) o přidělení žalobci počtu prioritních bodů nedostatečného k jeho povýšení za období pro povýšení 2005 a o jeho nepovýšení za výše uvedené období, potvrzené rozhodnutím ze dne 6. června 2006, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce č. R/74/06;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty uplatňované v této věci jsou skoro shodné s žalobními důvody a hlavními argumenty ve věci F-109/06, jejíž sdělení je zveřejněno v témže čísle Úředního věstníku Evropské unie.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/48

Žaloba podaná dne 25. září 2006 – Giannopoulos v. Rada

(Věc F-111/06)

(2006/C 281/86)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Nikos Giannopoulos (Wezembeek-Oppem, Belgie) (zástupci: S. Rodrigues a C. Bernard-Glanz, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí o zařazení žalobce, jak vyplývá z rozhodnutí o jeho jmenování ze dne 18. listopadu 2003, v rozsahu, v němž mu přiděluje platovou třídu A7;

—	v případě potřeby zrušit rozhodnutí Orgánu oprávněného ke jmenování, kterým se zamítla stížnost žalobce;

—

oznámit Orgánu oprávněnému ke jmenování účinky zrušení napadených rozhodnutí, a zejména i) přeřazení žalobce do platové třídy A6 za účelem zohlednění výlučnosti jeho kvalifikací a zvláštního zájmu služby, se zpětným účinkem ke dni 18. listopadu 2003, ii) přeřazení žalobce do stupně, který zohlední jeho profesní zkušenosti a bude přinejmenším stejný jako stupeň, který mu byl přidělen ke dni jeho přijetí, iii) vyplacení žalobci rozdílu mezi platem odpovídajícím platové třídě a stupni, do kterých byl zařazen, a platem odpovídajícím platové třídě a stupni, do kterých měl být zařazen, včetně zákonné úrokové sazby úroků z prodlení ode dne, kdy se rozhodnutí stane vymahatelným;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, úspěšný uchazeč obecného výběrového řízení EUR/A/127 (1) za účelem vytvoření seznamu kandidátů vhodných pro přijetí jakožto administrátorů zařazených ve třídách A7/A6, byl přijat Generálním sekretariátem Rady a zařazen do platové třídy A7. Poté, co v roce 2005 žalobce zjistil, že další úspěšní uchazeči výběrových řízení pro platové třídy A7/A6 byly přijati Generálním sekretariátem do třídy A6 nebo přeřazeni do této třídy v důsledku vnitřní správní kontroly původních rozhodnutí o zařazení, podal žádost o přeřazení. Tato žádost byla zamítnuta správním orgánem, stejně jako následně podaná stížnost

Na podporu své žaloby se žalobce dovolává prvního žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 31 odst. 2 služebního řádu, zjevně nesprávného posouzení a právního pochybení v rozsahu, v němž byla porušena kritéria stanovená v judikatuře týkající se výlučnosti jeho kvalifikací a zvláštních zájmů služby. Dále se žalobce dovolává druhého žalobního důvodu vycházejícího z porušení povinnosti odůvodnění a třetího žalobního důvodu vycházejícího z nedodržení zásady rovného zacházení v rozsahu, v němž 10 až 15 jeho kolegů, jejichž právní a skutková situace nevykazovala zásadní rozdíly se situací žalobce, bylo na rozdíl od něj zařazeno nebo přeřazeno do platové třídy A6.

(1) Úř. věst. ES C 125/A 23. 4. 98, s. 10.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/49

Žaloba podaná dne 22. září 2006 – Krčová v. Soudní dvůr

(Věc F-112/06)

(2006/C 281/87)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Erika Krčová (Trnava, Slovensko) (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis a E. Marchal, advokáti)

Žalovaný: Soudní dvůr Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Soudního dvora ze dne 18. října 2005 o propuštění žalobkyně po skončení zkušební doby, jakož i, je-li to třeba, rozhodnutí Soudního dvora ze dne 16. září 2005 o prodloužení její zkušební doby o dva měsíce od 1. srpna 2005 a rozhodnutí ze dne 12. září 2005 o vyhotovení zprávy o zkušební době navrhující propuštění žalobkyně;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se na podporu své žaloby dovolává tří žalobních důvodů, z nichž první vychází z porušení článku 34 služebního řádu, porušení povinnosti řádné péče, zjevného nesprávného posouzení, nedostatku odůvodnění, jakož i porušení podstatných formálních náležitostí. Orgán oprávněný ke jmenování především při přijímání napadených rozhodnutí nedodržel lhůty stanovené v článku 34 služebního řádu a nedbal mimo jiné na to, aby zajistil žalobkyni v průběhu zkušební doby řádné podmínky.

Druhý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci a řízení, jehož se dopustil Výbor Soudního dvora pověřený vyřizováním stížností.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásad řádné správy a řádného řízení, jakož i z porušení práv obhajoby.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/49

Žaloba podaná dne 29. září 2006 – Bouis a další v. Komise

(Věc F-113/06)

(2006/C 281/88)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Didier Bouis (Overijse, Belgie) a další (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis a E. Marchal, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobců

—	prohlásit článek 13 Obecných prováděcích ustanovení k článku 45 služebního řádu (OPU) za protiprávní;

—	zrušit seznam zásluh, jakož i seznam povýšených úředníků do platové třídy A*13 za období pro povýšení 2005 v rozsahu, v němž v něm nejsou uvedena jména žalobců;

—	zrušit rozhodnutí přidělit žalobcům dočasné prioritní body v rozsahu, v němž jsou omezeny na jeden bod za rok výkonu služby s maximem 7 bodů bez zohlednění skutečných zásluh;

—	zrušit rozhodnutí o tom, že se žalobcům nepřidělují ani prioritní body přidělované řediteli a generálnímu řediteli, ani body přidělované výborem pro povýšení, zejména za úkoly plněné v zájmu orgánu během období pro povýšení 2003 a 2004;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobci uplatňují, že napadená rozhodnutí porušují dosah článku 45 služebního řádu, který ukládá orgánu oprávněnému ke jmenování vybrat úředníky, kteří budou povýšeni, především na základě srovnání jejich zásluh.

Dovolávají se rovněž toho, že článek 13 OPU, tak jak je vykládán a používán Komisí, je protiprávní, jelikož porušuje dosah ustanovení, které má upřesňovat, jakož i obecnou zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

18.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 281/50

Žaloba podaná dne 29. září 2006 – Liotti v. Komise

(Věc F-114/06)

(2006/C 281/89)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Amerigo Liotti (Senningerberg, Lucembursko) (zástupce: F. Frabetti, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit seznam povýšených úředníků za hodnotící období 2005 v rozsahu v němž tento seznam neobsahuje jméno žalobce, jakož i případně přípravné akty vedoucí k těmto rozhodnutím;

—	podpůrně, zrušit přidělení bodů pro povýšení za výše uvedené hodnotící období, zejména v návaznosti na doporučení výboru pro povýšení;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobce šest žalobních důvodů:

—	první vychází z porušení článku 45 služebního řádu;

—	druhý vychází z porušení obecných prováděcích ustanovení uvedeného článku;

—	třetí vychází z porušení zásady nediskriminace a ze zjevně nesprávného posouzení;

—	čtvrtý vychází z porušení zásad zákazu svévolného postupu a zákazu zneužití pravomoci, jakož i z porušení povinnosti odůvodnění;

—	pátý vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a pravidla „patere legem quam ipse fecisti“;

—	šestý vychází z porušení povinnosti péče.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 281

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 49 18. listopadu 2006

	III Oznámení
2006/C 281/1	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 261, 28.10.2006	51