ISSN 1725-5074

doi:10.3000/17255074.L_2010.110.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 110
European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 53
1. května 2010

Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 371/2010 ze dne 16. dubna 2010, kterým se nahrazují přílohy V, X, XV a XVI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) ( 1 )

1

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 372/2010 ze dne 30. dubna 2010, kterým se po sto dvacáté šesté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem

22

 

 

Nařízení Komise (EU) č. 373/2010 ze dne 30. dubna 2010 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

24

 

 

Nařízení Komise (EU) č. 374/2010 ze dne 30. dubna 2010, kterým se stanoví dovozní clo v odvětví obilovin platné ode dne 1. května 2010

26

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2010/246/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 26. dubna 2010 o jmenování devíti členů Účetního dvora

29

 

 

2010/247/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 26. dubna 2010 o jmenování jednoho polského člena a jednoho polského náhradníka Výboru regionů

30

 

 

2010/248/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 26. dubna 2010 o úpravě příspěvků stanovených rozhodnutím 2003/479/ES a rozhodnutím 2007/829/ES o pravidlech pro národní odborníky a vojenský personál vyslané ke generálnímu sekretariátu Rady

31

 

 

2010/249/EU

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2010 o přijetí rozhodnutí o financování přípravné akce, která se týká kontrolních stanovišť, na rok 2010

32

 

 

DOPORUČENÍ

 

 

2010/250/EU

 

*

Doporučení Komise ze dne 28. dubna 2010 o výzkumné iniciativě společného plánování Zdravá strava pro zdravý život

36

 

 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.

II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/1

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 371/2010

ze dne 16. dubna 2010,

kterým se nahrazují přílohy V, X, XV a XVI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (1), a zejména na čl. 41 odst. 6, čl. 11 odst. 5 a čl. 39 odst. 2 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice 2007/46/ES stanoví harmonizovaný rámec zahrnující správní ustanovení a obecné technické požadavky pro všechna nová vozidla, systémy, konstrukční části a samostatné technické celky. Tento rámec zahrnuje zejména popis postupů, které je třeba dodržet při schvalování typu, včetně praktických opatření, jež je třeba učinit, aby byla zajištěna výroba vozidel v souladu s jejich schvalovací dokumentací a také s ustanoveními, která popisují, jakým způsobem musí být zkoušky provedeny, aby bylo uděleno schválení typu.

(2)

Při zkoumání nejdůležitějších oblastí politiky, jež mají dopad na konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu, se skupina na vysoké úrovni CARS 21, kterou zřídila Komise v roce 2005 s cílem nastínit cestu k udržitelnému rozvoji konkurenceschopného evropského automobilového průmyslu, shodla na řadě doporučení, která mají za cíl zvýšit konkurenceschopnost tohoto průmyslového odvětví v celosvětovém měřítku a podpořit zaměstnanost a zároveň umožnit další pokrok v oblasti bezpečnosti a životního prostředí. V oblasti zjednodušování skupina doporučila, aby měl výrobce možnost sám provádět zkoušky potřebné ke schválení, k čemuž by musel být určen jako technická zkušebna (dále jen „vlastní zkoušení“). Doporučila rovněž možnost využití počítačových simulací namísto provádění praktických zkoušek (dále jen „zkoušení se simulací“).

(3)

Jeden z hlavních charakteristických rysů systému schvalování typu spočívá v tom, že mezi schvalovacím orgánem a technickými zkušebnami jím určenými je nezbytná vysoká míra důvěry. Je proto důležité, aby byla zajištěna transparentnost a srozumitelnost dokumentů, které si technické zkušebny a schvalovací orgán vyměňují. Z toho důvodu by měl být v příloze V směrnice 2007/46/ES, jež se týká postupů, které je třeba dodržet při schvalování typu, jasně specifikován formát zkušebních protokolů, stejně jako informace, které je v nich třeba uvést.

(4)

Nezbytnou součástí systému schvalování typu je ověřování shody vozidel, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků v průběhu celého výrobního procesu. Jeden ze způsobů ověření shody výroby spočívá v tom, že se na vozidlech, konstrukčních částech nebo samostatných technických celcích odebraných z výroby provedou praktické zkoušky, aby bylo zajištěno, že i nadále splňují technické požadavky. I v případě, že pro účely schválení typu byly použity zkušební metody se simulací, by mělo být vyjasněno, že pokud orgán vybírá náhodný vzorek, smí být provedeny pouze praktické zkoušky.

(5)

Zkoušky požadované pro udělení schválení typu provádí technické zkušebny, které byly řádně určeny schvalovacími orgány členských států na základě posouzení jejich kvalifikace a způsobilosti podle příslušných mezinárodních norem. Tyto normy obsahují požadavky, jež jsou nezbytné pro to, aby mohl být výrobce nebo subdodavatel jednající jeho jménem určen schvalovacím orgánem jako technická zkušebna ve smyslu směrnice 2007/46/ES. Je však důležité stanovit povinnosti výrobce, aby se zejména v případě, kdy zkoušky provádí subdodavatel, předešlo možnému střetu zájmů.

(6)

Seznam regulačních aktů, pro něž může být výrobce určen jako technická zkušebna, je uveden v příloze XV směrnice 2007/46/ES. Aby byl tento seznam v souladu s doporučeními skupiny na vysoké úrovni CARS 21, je třeba jej změnit.

(7)

Postupy využívající podpory počítače, zejména projektování pomocí počítače (Computer Aided Design), nacházejí široké uplatnění v rámci celého konstrukčního procesu – od koncepčního návrhu a nákresu konstrukčních částí a zařízení, přes výpočet pevnosti a dynamickou analýzu montážních sestav až po definici výrobních metod. Software, který je k dispozici, umožňuje využití zkušebních metod se simulací, které jsou na těchto postupech založeny a jejichž zavedení označila skupina na vysoké úrovni CARS 21 za způsob, jak mohou výrobci snížit náklady tím, že jim odpadne povinnost konstruovat prototypy pro účely schválení typu. Aby byla doporučení skupiny uskutečněna, je třeba sestavit seznam regulačních aktů, pro něž je přípustné zkoušení se simulací.

(8)

Zkušební metoda se simulací by měla poskytovat stejně spolehlivé výsledky jako praktická zkouška. Proto je vhodné stanovit příslušné podmínky, které zajistí, že bude provedeno řádné ověření matematického modelu.

(9)

Aby bylo zajištěno řádné fungování systému schvalování typu, je vhodné přílohy směrnice 2007/46/ES aktualizovat, aby odpovídaly vývoji vědeckých a technických poznatků. Jelikož ustanovení uvedených příloh jsou dostatečně podrobná a není třeba dalších prováděcích opatření ze strany členských států, je vhodné je změnit nařízením v souladu s čl. 39 odst. 8 směrnice 2007/46/ES.

(10)

Přílohy V, X, XV a XVI směrnice 2007/46/ES by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Směrnice 2007/46/ES se mění takto:

1.

Příloha V se nahrazuje zněním obsaženým v příloze I tohoto nařízení.

2.

Příloha X se nahrazuje zněním obsaženým v příloze II tohoto nařízení.

3.

Příloha XV se nahrazuje zněním obsaženým v příloze III tohoto nařízení.

4.

Příloha XVI se nahrazuje zněním obsaženým v příloze IV tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátý den po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 29. dubna 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 16. dubna 2010.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

PŘÍLOHA I

„

PŘÍLOHA V

POSTUPY, KTERÉ JE TŘEBA DODRŽET PŘI ES SCHVALOVÁNÍ TYPU

0.   Cíle a oblast působnosti

0.1

Tato příloha stanoví postupy pro řádné provádění schvalování typu vozidel v souladu s ustanoveními článku 9.

0.2

Tato příloha rovněž zahrnuje:

a)

seznam mezinárodních norem, které jsou důležité pro určení technické zkušebny podle článku 41;

b)

popis postupu pro posouzení kvalifikace technické zkušebny podle článku 41;

c)

obecné požadavky na sestavování zkušebních protokolů technickými zkušebnami.

1.   Postup schvalování typu

Při přijetí žádosti o schválení typu vozidla musí schvalovací orgán:

a)

ověřit, že všechny certifikáty ES schválení typu vydané podle regulačních aktů, jež jsou použitelné pro schválení typu vozidla, se vztahují na tento typ vozidla a odpovídají předepsaným požadavkům;

b)

odkazem na dokumentaci zajistit, aby byly specifikace vozidla a údaje uvedené v části I informačního dokumentu o vozidle obsaženy mezi údaji ve schvalovací dokumentaci a v certifikátech ES schválení typu s ohledem na příslušné regulační akty;

c)

v případě, že položkové číslo v části I informačního dokumentu není zahrnuto do schvalovací dokumentace některého z regulačních aktů, potvrdit, že příslušná část nebo vlastnost odpovídá údajům v dokumentaci výrobce;

d)

na vybraném vzorku vozidel typu, jenž má být schválen, provést nebo nechat provést kontrolu konstrukčních částí a systémů vozidla, aby se ověřilo, že vozidlo je vyrobeno (vozidla jsou vyrobena) v souladu s odpovídajícími údaji v potvrzené schvalovací dokumentaci s ohledem na certifikáty ES schválení typu;

e)

případně provést nebo nechat provést příslušné kontroly montáže samostatných technických celků;

f)

případně provést nebo nechat provést nezbytné kontroly z hlediska vybavenosti zařízeními uvedenými v poznámkách pod čarou 1 a 2 v části I přílohy IV;

g)

provést nebo nechat provést nezbytné kontroly, aby bylo zajištěno, že jsou splněny požadavky stanovené v poznámce pod čarou 5 v části I přílohy IV.

2.   Kombinace technických specifikací

Počet kontrolovaných vozidel musí být takový, aby postačoval pro náležitou kontrolu různých schvalovaných kombinací podle následujících kritérií:

Technické specifikace

Kategorie vozidla

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

Motor

X

X

X

X

X

X

—

—

—

—

Převodová skříň

X

X

X

X

X

X

—

—

—

—

Počet náprav

—

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení)

X

X

X

X

X

X

—

—

—

—

Řízené nápravy (počet a umístění)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Druhy karoserií

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Počet dveří

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Řízení levostranné nebo pravostranné

X

X

X

X

X

X

—

—

—

—

Počet sedadel

X

X

X

X

X

X

—

—

—

—

Úroveň výstroje

X

X

X

X

X

X

—

—

—

—

3.   Zvláštní ustanovení

Není-li k dispozici žádný certifikát schválení typu podle některého z příslušných regulačních aktů, musí schvalovací orgán:

a)

provést potřebné zkoušky a kontroly podle požadavků každého z příslušných regulačních aktů;

b)

ověřit, že vozidlo odpovídá údajům v dokumentaci výrobce vozidla a že plní technické požadavky každého z příslušných regulačních aktů;

c)

případně provést nebo nechat provést příslušné kontroly montáže samostatných technických celků;

d)

případně provést nebo nechat provést nezbytné kontroly z hlediska vybavenosti zařízeními uvedenými v poznámkách pod čarou 1 a 2 v části I přílohy IV;

e)

provést nebo nechat provést nezbytné kontroly, aby bylo zajištěno, že jsou splněny požadavky stanovené v poznámce pod čarou 5 v části I přílohy IV.

Dodatek 1

Normy závazné pro subjekty zmíněné v článku 41

1.   Činnosti spojené se zkoušením pro schválení typu, jež je třeba provést v souladu s regulačními akty uvedenými v příloze IV:

1.1

Kategorie A (zkoušky prováděné ve vlastních zařízeních):

 

EN ISO/IEC 17025:2005 o všeobecných požadavcích na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.

 

Technické zkušebny pověřené činnostmi kategorie A mohou provádět nebo dohlížet na zkoušky stanovené v regulačních aktech, jimiž byly pověřeny, a to v zařízeních výrobce nebo třetí osoby.

1.2

Kategorie B (dohled nad zkouškami prováděnými v zařízeních výrobce nebo v zařízeních třetí osoby):

 

EN ISO/IEC 17020:2004 o obecných kritériích pro činnost různých typů orgánů provádějících kontrolu.

 

Před prováděním jakékoliv zkoušky nebo dohledem nad ní v zařízeních výrobce nebo třetí osoby technická zkušebna zkontroluje, zda zkušební zařízení a měřicí přístroje splňují příslušné požadavky normy uvedené v bodě 1.1.

2.   Činnosti související se shodností výroby

2.1

Kategorie C (postup pro úvodní posouzení a kontroly systému řízení jakosti výrobce):

EN ISO/IEC 17021:2006 o požadavcích na orgány provádějící audit a certifikaci systémů řízení.

2.2

Kategorie D (kontrola nebo zkoušení výrobních vzorků nebo dohled nad nimi):

EN ISO/IEC 17020:2004 o obecných kritériích pro činnost různých typů orgánů provádějících kontrolu.

Dodatek 2

Postup pro posouzení technických zkušeben

1.   Účel tohoto dodatku

1.1

Tento dodatek stanoví podmínky, podle nichž má příslušný orgán podle článku 42 provádět posouzení technických zkušeben.

1.2

Tyto požadavky se obdobně vztahují na všechny technické zkušebny, bez ohledu na jejich právní postavení (nezávislá organizace, výrobce nebo schvalovací orgán vykonávající činnost technické zkušebny).

2.   Zásady posouzení

Při posuzování se vychází z několika zásad:

—

nezávislost, jež je základem pro nestrannost a objektivitu závěrů,

—

přístup založený na důkazech, jenž je zárukou spolehlivých a reprodukovatelných závěrů.

Inspektoři musí prokázat spolehlivost a bezúhonnost. Musí zachovávat důvěrnost a mlčenlivost.

O zjištěních a závěrech musí podat pravdivou a přesnou zprávu.

3.   Požadovaná kvalifikace inspektorů

3.1

Posouzení mohou provádět pouze inspektoři, kteří mají technické a administrativní znalosti nezbytné pro tyto účely.

3.2

Inspektoři musí mít absolvovanou odbornou přípravu zaměřenou na činnosti využívané při posuzování. Kromě toho musí mít odborné znalosti v technické oblasti, v níž bude technická zkušebna provádět svou činnost.

3.3

Aniž jsou dotčeny body 3.1 a 3.2 tohoto dodatku, posouzení uvedené v článku 42 provádějí inspektoři, kteří jsou nezávislí na činnostech, u nichž se provádí posouzení.

4.   Žádost o určení

4.1

Řádně pověřený zástupce technické zkušebny, jež podává žádost, podá příslušnému orgánu formální žádost, která obsahuje tyto části:

a)

základní údaje o technické zkušebně, včetně obchodní firmy, jména, adresy, právního postavení a technických zdrojů;

b)

podrobný popis kvalifikací pracovníků podílejících se na zkoušení a vedoucích pracovníků včetně jejich životopisů spolu s doklady o jejich vzdělání a odborné kvalifikaci;

c)

kromě výše uvedeného prokáží technické zkušebny, které používají zkušební metody se simulací, že jsou schopny pracovat v prostředí využívajícím podporu počítače;

d)

obecné informace o technické zkušebně, jako jsou její činnosti, případně její vazby v rámci větší firemní struktury, a adresy všech jejích provozoven, na něž se má vztahovat rozsah určení;

e)

dohodu pro plnění požadavků k určení a ostatních povinností technické zkušebny podle příslušných směrnic;

f)

popis služeb při posuzování shody, jež technická zkušebna provádí v rámci použitelných regulačních aktů, a seznam regulačních aktů, pro něž technická zkušebna žádá o určení, včetně případných omezení způsobilostí;

g)

kopii příručky jakosti technické zkušebny.

4.2

Příslušný úřad přezkoumá přiměřenost informací poskytnutých technickou zkušebnou.

5.   Přezkoumání zdrojů

Příslušný úřad přezkoumá svou schopnost provádět posouzení technické zkušebny z hlediska své vlastní politiky, své způsobilosti a dostupnosti vhodných inspektorů a odborníků.

6.   Zadání posouzení subdodavateli

6.1

Příslušný orgán může části posouzení zadat jako subdodavateli jinému orgánu pro udělení určení nebo požádat o spolupráci technické odborníky poskytnuté jinými příslušnými orgány. Technická zkušebna, jež podala žádost, musí se zapojením subdodavatelů a odborníků souhlasit.

6.2

Příslušný orgán při provádění celkového posouzení technické zkušebny zohledňuje akreditační certifikáty s odpovídající oblastí působnosti.

7.   Příprava posouzení

7.1

Příslušný orgán oficiálně jmenuje tým pro provedení posouzení. Příslušný orgán zajistí, aby každý úkol byl svěřen osobám disponujícím odpovídajícími odbornými znalostmi. Tým jako celek musí zejména

a)

mít odpovídající znalosti v dané oblasti působnosti, pro niž je požadováno určení, a

b)

mít dostatečné znalosti k tomu, aby mohl spolehlivě posoudit způsobilost technické zkušebny vykonávat odbornou činnost v rámci svého určení.

7.2

Příslušný orgán jasně vymezí úkol uložený týmu pro provedení posouzení. Úkolem týmu pro provedení posouzení je přezkoumat dokumenty obdržené od technické zkušebny, jež podala žádost, a provést posouzení na místě.

7.3

Příslušný orgán se společně s technickou zkušebnou a jmenovaným týmem pro provedení posouzení dohodnou na termínu a harmonogramu posuzování. Zůstává však odpovědností příslušného orgánu dodržet termín, jenž je v souladu s plánem dohledu a opětovného posouzení.

7.4

Příslušný orgán zajistí, aby tým pro provedení posouzení obdržel dokumentaci s příslušnými kritérii, záznamy z předchozího posouzení a příslušné dokumenty a záznamy technické zkušebny.

8.   Posouzení na místě

Tým pro provedení posouzení provede posouzení technické zkušebny v jejích zařízeních, v nichž je prováděna jedna nebo více klíčových činností, a případně provede ověření na jiných vybraných místech, kde technická zkušebna vykonává svou činnost.

9.   Analýza zjištění a hodnotící zpráva

9.1

Tým pro provedení posouzení analyzuje všechny příslušné informace a důkazy získané během přezkumu dokumentů a záznamů a během posouzení na místě. Tato analýza musí být dostatečná k tomu, aby tým mohl stanovit rozsah způsobilosti, a zda technická zkušebna splňuje požadavky na určení.

9.2

Postupy podávání zprávy příslušného orgánu musí zaručovat splnění následujících požadavků.

9.2.1

Tým pro provedení posouzení se před svým odchodem z místa posouzení musí sejít se zástupci technické zkušebny. Na této schůzce tým pro provedení posouzení poskytne písemnou a/nebo ústní zprávu o svých zjištěních získaných z analýzy. Technické zkušebně musí být umožněno položit dotazy ke zjištěním, včetně případných neshod, a k jejich podkladům.

9.2.2

Technické zkušebně se neprodleně předá písemná zpráva o výsledcích posouzení. Hodnotící zpráva obsahuje poznámky o způsobilosti a shodě a uvádí případné neshody, jež je třeba odstranit, aby byly splněny všechny požadavky k určení.

9.2.3

Technická zkušebna se vyzve, aby na hodnotící zprávu odpověděla a aby popsala konkrétní kroky, jež přijala nebo plánuje do určité doby přijmout s cílem odstranit případné zjištěné neshody.

9.3

Příslušný orgán zajistí, aby byly odpovědi technické zkušebny ohledně odstranění neshod přezkoumány, aby se zjistilo, zda je možné tato opatření považovat za dostatečná a účinná. Pokud se zjistí, že jsou odpovědi technické zkušebny nedostatečné, vyžádají se další informace. Kromě toho lze požadovat důkaz o účinném provedení přijatých opatření nebo provést následné posouzení s cílem ověřit, zda byla nápravná opatření provedena účinně.

9.4

Hodnotící zpráva musí obsahovat alespoň následující:

a)

jednoznačnou identifikaci technické zkušebny;

b)

termín (termíny) posouzení na místě;

c)

jména inspektorů a/nebo odborníků podílejících se na posouzení;

d)

jednoznačnou identifikaci všech posuzovaných zařízení;

e)

navrhovaný rozsah určení, jenž byl posuzován;

f)

prohlášení o přiměřenosti vnitřní organizace a postupů přijatých technickou zkušebnou za účelem získání důvěry v její způsobilost, jak byly stanoveny plněním požadavků na určení;

g)

informace o odstranění všech případů neshody;

h)

doporučení, zda by žadatel měl být určen nebo potvrzen jako technická zkušebna, a pokud ano, rozsah určení.

10.   Udělení/potvrzení určení

10.1

Schvalovací orgán na základě zprávy (zpráv) a případných dalších příslušných informací bez zbytečného odkladu rozhodne o tom, zda udělí, potvrdí nebo prodlouží určení.

10.2

Schvalovací orgán vystaví příslušné technické zkušebně certifikát. Tento certifikát musí obsahovat tyto údaje:

a)

totožnost a logo schvalovacího orgánu;

b)

jednoznačná totožnost určené technické zkušebny;

c)

datum vstupu v platnost udělení určení a datum uplynutí platnosti;

d)

stručné informace o rozsahu určení nebo odkaz na tento rozsah (použitelné směrnice, nařízení nebo jejich část);

e)

prohlášení o shodě a odkaz na stávající směrnici.

11.   Opětovné posouzení a dohled

11.1

Opětovné posouzení je obdobné úvodnímu posouzení s výjimkou toho, že je třeba zohlednit zkušenosti získané během předchozích posouzení. Posuzování s dohledem na místě jsou méně obsáhlá než opětovná posouzení.

11.2

Příslušný orgán navrhne plán opětovného posouzení a dohledu pro každou určenou technickou zkušebnu tak, aby byly pravidelně posuzovány reprezentativní vzorky z rozsahu určení.

Časový odstup mezi posouzeními na místě, ať už se jedná o opětovné posouzení, nebo o dohled, závisí na prokázané stabilitě, jíž technická zkušebna dosáhla.

11.3

Pokud jsou během dohledu nebo opětovného posouzení zjištěny případy neshody, stanoví příslušný orgán přesné lhůty pro nápravná opatření, jež mají být přijata.

11.4

Pokud nejsou nápravná opatření nebo opatření ke zlepšení přijata v dohodnutém časovém rámci nebo nejsou považována za dostatečná, přijme příslušný orgán vhodná opatření, jako je provedení dalšího posouzení, pozastavení/odejmutí určení pro jednu nebo více činností, pro něž byla technická zkušebna určena.

11.5

Pokud příslušný orgán rozhodne o pozastavení nebo odejmutí určení technické zkušebny, vyrozumí tuto zkušebnu doporučeným dopisem. V každém případě příslušný orgán přijme veškerá nezbytná opatření k zajištění pokračování činností, jež technická zkušebna již provádí.

12.   Záznamy o určených technických zkušebnách

12.1

Příslušný orgán uchovává záznamy o technických zkušebnách, aby doložil, že byly účinně splněny požadavky na určení, včetně způsobilosti.

12.2

Pro zajištění důvěrnosti musí příslušný orgán uchovávat záznamy o technických zkušebnách zabezpečeným způsobem.

12.3

Záznamy o technických zkušebnách musí obsahovat alespoň následující:

a)

příslušnou korespondenci;

b)

záznamy z posouzení a zprávy;

c)

kopie certifikátů o určení.

Dodatek 3

Obecné požadavky týkající se formátu zkušebních protokolů

1.

Pro každý regulační akt uvedený v části I přílohy IV musí být zkušební protokol v souladu s ustanoveními normy EN ISO/IEC 17025:2005. Zejména musí obsahovat informace podle bodu 5.10.2, včetně poznámky pod čarou 1 uvedené normy.

2.

Vzor zkušebního protokolu stanoví schvalovací orgán v souladu se svými pravidly osvědčených postupů.

3.

Zkušební protokol se vypracuje v úředním jazyce Společenství, který určí schvalovací orgán.

4.

Kromě toho musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)

označení vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, jež/jenž je předmětem zkoušky;

b)

podrobný popis vlastností vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku v souvislosti s příslušným regulačním aktem;

c)

výsledky měření předepsaných v příslušných regulačních aktech a v případě potřeby mezní nebo prahové hodnoty, které je třeba splnit;

d)

příslušné rozhodnutí, pokud jde o každé měření zmíněné v bodě 4 písm. c): vyhovuje či nevyhovuje;

e)

podrobné prohlášení o shodě s různými ustanoveními, jež mají být splněna, tj. ustanoveními, u nichž není nutné provádět měření.

Příklad z bodu 3.2.2 v příloze I směrnice Rady 76/114/EHS (1):

‚Zkontrolujte, zda je identifikační číslo vozidla umístěno tak, aby nemohlo být zahlazeno nebo poškozeno.‘

Protokol musí obsahovat prohlášení např. tohoto znění: ‚Místo, kde je identifikační číslo vozidla vylisováno, splňuje požadavky bodu 3.2.2 v příloze I.‘;

f)

jsou-li povoleny jiné zkušební metody než ty, které jsou předepsány v regulačních aktech, musí být v protokolu uveden popis zkušební metody použité při zkoušce.

Totéž platí, mohou-li být v rámci regulačních aktů použita alternativní ustanovení;

g)

fotografie pořízené při zkoušení. O jejich počtu rozhoduje schvalovací orgán.

V případě zkoušení se simulací lze místo fotografií použít vytisknutý obraz z obrazovky počítače nebo jiné vhodné důkazy;

h)

vypracované závěry;

i)

v případě, že byla formulována stanoviska a vypracovány výklady, musí být řádně zdokumentovány a ve zkušebním protokolu jako takové označeny.

5.

Vykazuje-li zkoušené vozidlo, konstrukční část nebo samostatný technický celek kombinaci několika nejméně příznivých vlastností, pokud jde o požadovanou úroveň výkonu (tj. nejnepříznivější případ), musí zkušební protokol obsahovat údaj o tom, jakým způsobem výrobce ve shodě se schvalovacím orgánem výběr provedl.
“

(1)  Úř. věst. L 24, 30.1.1976, s. 1.

PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA X

POSTUPY ZAJIŠTĚNÍ SHODNOSTI VÝROBY

0.   Cíle

0.1

Postupy zajištění shodnosti výroby mají za cíl zajistit shodu každého vyrobeného vozidla, systému, konstrukční části a samostatného technického celku se schváleným typem.

0.2

Nedílnou součástí těchto postupů je posouzení systému řízení jakosti (dále jen ‚úvodní posouzení‘) a ověření předmětu schválení a kontroly vztahující se na výrobek (dále jen ‚opatření pro shodnost výrobků‘).

1.   Úvodní posouzení

1.1

Schvalovací orgán členského státu ověří, zda existují uspokojivá opatření a postupy k zajištění takové účinné kontroly, aby vyráběné konstrukční části, systémy, samostatné technické celky nebo vozidla byly shodné se schváleným typem.

1.2

Pokyny pro provádění posouzení jsou obsaženy v normě EN ISO 19011:2002 – Směrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu.

1.3

Požadavky uvedené v bodě 1.1 ověřuje orgán udělující schválení typu.

Tento orgán musí vyjádřit spokojenost s úvodním posouzením a s opatřeními pro shodnost výrobku podle oddílu 2 níže, přičemž vezme podle potřeby v úvahu jedno z opatření popsaných v bodech 1.3.1 až 1.3.3 nebo popřípadě úplnou nebo částečnou kombinaci takových opatření.

1.3.1

Vlastní úvodní posouzení a/nebo ověření opatření pro shodnost výroby provádí schvalovací orgán udělující schválení nebo určený orgán z pověření schvalovacího orgánu.

1.3.1.1

Při zvažování rozsahu úvodního posouzení může schvalovací orgán vzít v úvahu:

a)

dostupné informace o certifikaci výrobce podle popisu v bodě 1.3.3 níže, která nebyla podle uvedeného bodu posouzena nebo uznána;

b)

v případě schvalování typu konstrukčních částí nebo samostatných technických celků – dostupné informace o posouzení systému řízení jakosti provedeného výrobcem/výrobci vozidla v prostorách výrobce konstrukční části nebo samostatného technického celku podle jedné nebo více specifikací průmyslového odvětví, které vyhovují požadavkům harmonizované normy EN ISO 9001:2008.

1.3.2

Vlastní úvodní posouzení a/nebo ověření opatření pro shodnost výroby může také provádět schvalovací orgán jiného členského státu nebo určený orgán pověřený k tomuto účelu schvalovacím orgánem.

1.3.2.1

V takovém případě schvalovací orgán jiného členského státu vystaví prohlášení o shodě, ve kterém označí oblasti a výrobní zařízení, která shledal jako vyhovující z hlediska výrobku/výrobků, jehož/jejichž typ má být schválen, a z hlediska regulačních aktů, podle nichž má být typ těchto výrobků schválen.

1.3.2.2

Při přijetí žádosti o prohlášení o shodě od schvalovacího orgánu členského státu udělujícího schválení typu schvalovací orgán jiného členského státu prohlášení o shodě neprodleně zašle nebo upozorní, že není schopen takové prohlášení poskytnout.

1.3.2.3

Prohlášení o shodě musí obsahovat alespoň tyto údaje:

a)

skupina podniků nebo společnost

(např. automobilka XYZ)

b)

zvláštní útvar

(např. evropská divize)

c)

závod/lokalita

(např. motorárna 1 (Spojené království), karosárna 2 (Německo))

d)

rozsah vozidel/konstrukčních částí:

(např. všechny modely kategorie M1)

e)

posuzované oblasti

(např. montáž motorů, lisování a montáž karoserií, montáž vozidel)

f)

prověřené dokumenty

(např. příručka jakosti a postupy společnosti a příslušného závodu)

g)

datum posouzení

(např. audit proběhl od 18. do 30. května 2009)

h)

plánovaná kontrolní návštěva

(např. říjen 2010)

1.3.3

Schvalovací orgán rovněž uzná odpovídající certifikát výrobce o dodržení harmonizované normy EN ISO 9001:2008 nebo rovnocenné harmonizované normy jako vyhovující požadavkům úvodního posouzení podle bodu 1.3. Výrobce poskytne podrobné informace o certifikaci a zajistí, aby byl schvalovací orgán informován o každé změně platnosti nebo rozsahu certifikace.

1.4

Pro účely schválení typu vozidla není třeba úvodní posouzení provedená pro udělení schválení typu systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků opakovat, ale musí být doplněna posouzením míst a činností spojených s montáží vozidla jako celku, které nebyly zahrnuty do předchozích posouzení.

2.   Opatření pro shodnost výrobků

2.1

Každé vozidlo, systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek schválené podle této směrnice nebo podle zvláštní směrnice nebo nařízení musí být vyrobeny tak, aby byly shodné se schváleným typem, tzn. musí splňovat požadavky této směrnice nebo použitelných regulačních aktů uvedených v příloze IV.

2.2

Schvalovací orgán členského státu ověří, zda pro každé schválení typu existují odpovídající opatření dohodnutá s výrobcem a zdokumentované plány řízení, aby byly ve stanovených intervalech prováděny zkoušky nebo související kontroly nezbytné pro ověření neustálé shody se schváleným typem, včetně praktických zkoušek výslovně stanovených v regulačních aktech.

2.3

Držitel schválení typu musí zejména:

2.3.1

zajistit existenci a používání postupů účinného řízení shodnosti výrobků (vozidel, systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků) se schváleným typem;

2.3.2

mít přístup ke zkušebnímu nebo jinému vhodnému vybavení nezbytnému pro ověřování shodnosti s každým schváleným typem;

2.3.3

zajistit, aby byly výsledky zkoušek nebo kontrol zaznamenávány a aby připojené doklady byly dostupné po dobu stanovenou v dohodě se schvalovacím orgánem. Tato doba nesmí přesáhnout 10 let;

2.3.4

analyzovat výsledky každého druhu zkoušky nebo kontroly tak, aby se ověřila a zajistila stabilita vlastností výrobku v přípustných odchylkách průmyslové výroby;

2.3.5

zajistit, aby se pro každý typ výrobku prováděly alespoň kontroly stanovené v této směrnici a zkoušky stanovené v příslušných regulačních aktech uvedených v příloze IV;

2.3.6

zajistit, aby v případě, kdy jakýkoli soubor vzorků nebo zkušebních dílů, který vykáže neshodnost při daném druhu zkoušky nebo kontroly, následoval další odběr vzorků a nová zkouška nebo kontrola. Musí být přijata veškerá opatření nezbytná k obnovení shodnosti dané výroby;

2.3.7

v případě schvalování typu vozidla musí kontroly podle bodu 2.3.5 zahrnovat alespoň kontrolu správných vlastností jeho konstrukce s ohledem na schválení a informace požadované pro prohlášení o shodě uvedené v příloze IX.

3.   Opatření pro průběžná ověřování

3.1

Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit metody řízení shodnosti používané v každém výrobním provozu.

3.1.1

Obvyklým opatřením je ověřování trvalé účinnosti postupů stanovených v oddílech 1 a 2 této přílohy (úvodní posouzení a opatření pro shodnost výrobků).

3.1.1.1.

Dohled vykonávaný technickou zkušebnou (kvalifikovanou nebo uznanou podle bodu 1.3.3) se uzná jako vyhovující požadavkům bodu 3.1.1 z hlediska postupů stanovených při úvodním posouzení.

3.1.1.2.

Běžná četnost ověřování schvalovacím orgánem (jiných než podle bodu 3.1.1.1) musí být taková, aby zajišťovala, že příslušné kontroly prováděné podle oddílů 1 a 2 se budou přezkoumávat v časových odstupech odpovídajících stupni důvěry schvalovacího orgánu.

3.2.

Při každém přezkoumání musí být revizorovi poskytnuty záznamy o zkouškách nebo kontrolách a záznamy o výrobě, a to zejména záznamy zkoušek nebo kontrol zdokumentovaných v souladu s požadavkem podle bodu 2.2.

3.3

Revizor může namátkově odebrat vzorky ke zkoušení v laboratoři výrobce nebo v prostorách technické zkušebny. V takovém případě se provede pouze praktická zkouška. Minimální počet vzorků může být určen podle výsledků vlastních kontrol výrobce.

3.4

Pokud je úroveň kontroly neuspokojivá nebo pokud je třeba ověřit platnost zkoušek podle bodu 3.2, musí inspektor odebrat vzorky, které se odešlou do technické zkušebny pro provedení praktických zkoušek.

3.5

V případě, že jsou v průběhu inspekce nebo kontrolního přezkoumání zjištěny nevyhovující výsledky, musí schvalovací orgán zajistit, aby byla co nejdříve přijata veškerá nezbytná opatření pro obnovení shodnosti výroby.“

PŘÍLOHA III

„

PŘÍLOHA XV

REGULAČNÍ AKTY, PRO NĚŽ MŮŽE BÝT VÝROBCE URČEN JAKO TECHNICKÁ ZKUŠEBNA

0.   Cíle a oblast působnosti

0.1

Tato příloha stanoví seznam regulačních aktů, pro něž může být výrobce určen jako technická zkušebna v souladu s čl. 41 odst. 6.

0.2

Obsahuje rovněž vhodná ustanovení týkající se určení výrobce jako technická zkušebna, která se použijí v rámci schvalování typu vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků, na něž se vztahuje část I přílohy IV.

0.3

Nevztahuje se však na výrobce, kteří žádají o schválení malých sérií podle článku 22.

1.   Určení výrobce jako technická zkušebna

1.1

Výrobce určený jako technická zkušebna je výrobce, který byl schvalovacím orgánem určen jako zkušební laboratoř k provádění schvalovacích zkoušek jeho jménem ve smyslu čl. 3 bodu 31.

V souladu s čl. 41 odst. 6 může být výrobce určen jako technická zkušebna pouze pro činnosti kategorie A.

1.2

Výraz ‚provedení zkoušky‘ nezahrnuje pouze měření výkonu, ale i zaznamenání výsledků zkoušky, předložení zprávy schvalovacímu orgánu, včetně příslušných závěrů.

Zahrnuje kontrolu shody s ustanoveními, podle nichž není nutně požadováno měření. Takto tomu je v případě posuzování konstrukce s ohledem na požadavky právních předpisů.

Například výraz ‚kontrola, zda je umístění palivové nádrže ve vozidle v souladu s ustanoveními bodu 5.10 v příloze I směrnice 70/221/EHS‘ je třeba chápat jako součást výrazu ‚provedení zkoušky‘.

2.   Seznam regulačních aktů a omezení

 

Odkaz na regulační akt

Předmět

4.

Směrnice 70/222/EHS

Umístění zadní registrační tabulky

7.

Směrnice 70/388/EHS

Zvuková výstražná zařízení

18.

Směrnice 76/114/EHS

Povinné štítky

20.

Směrnice 76/756/EHS

Montáž zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci

27.

Směrnice 77/389/EHS

Odtahové úchyty

33.

Směrnice 78/316/EHS

Identifikace ovladačů, sdělovačů a ukazatelů

34.

Směrnice 78/317/EHS

Odmrazování/odmlžování

35.

Směrnice 78/318/EHS

Ostřikovače/stírače

36.

Směrnice 2001/56/ES

Systémy vytápění

Kromě ustanovení v příloze VIII týkajících se požadavků na montáž systémů vytápění na LPG ve vozidle

37.

Směrnice 78/549/EHS

Kryty kol

44.

Směrnice 92/21/EHS

Hmotnosti a rozměry (motorová vozidla)

45.

Směrnice 92/22/EHS

Bezpečnostní zasklení

Omezeno na ustanovení obsažená v příloze 21 předpisu EHK OSN č. 43

46.

Směrnice 92/23/EHS

Pneumatiky

48.

Směrnice 97/27/ES

Hmotnosti a rozměry (jiná vozidla než podle bodu 44)

49.

Směrnice 92/114/EHS

Vnější výčnělky kabin

50.

Směrnice 94/20/ES

Spojovací zařízení

Omezeno na ustanovení obsažená v příloze V (do oddílu 8 včetně) a v příloze VII

61.

Směrnice 2006/40/ES

Klimatizační systém

Dodatek

Určení výrobce jako technická zkušebna

1.   Obecně

1.1

Určení a oznámení výrobce jako technická zkušebna se provede v souladu s ustanoveními článků 41, 42 a 43, jakož i s praktickými opatřeními obsaženými v tomto dodatku.

1.2

Výrobce musí být akreditovaný podle normy EN ISO/IEC 17025:2005 – Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.

2.   Zadání zkoušky subdodavateli

2.1

V souladu s ustanoveními čl. 41 odst. 6 prvního pododstavce může výrobce jmenovat subdodavatele pro provedení zkoušek jeho jménem.

Subdodavatelem se rozumí:

a)

buď dceřiná společnost, které jsou v rámci organizace výrobce svěřeny činnosti týkající se zkoušení, nebo

b)

třetí strana, která provádí činnosti týkající se zkoušení jako smluvní partner výrobce.

2.2

Využití služeb subdodavatele nezbavuje výrobce jeho povinnosti dodržet ustanovení článku 41, zejména ustanovení týkající se kvalifikace technické zkušebny a souladu s normou EN ISO/IEC 17025:2005.

2.3

Oddíl 1 přílohy XV se na subdodavatele vztahuje.

3.   Zkušební protokol

Zkušební protokoly se vypracovávají v souladu se všeobecnými požadavky stanovenými v dodatku 3 přílohy V směrnice 2007/46/ES.

“

PŘÍLOHA IV

„

PŘÍLOHA XVI

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY KLADENÉ NA ZKUŠEBNÍ METODY SE SIMULACÍ A REGULAČNÍ AKTY, PRO NĚŽ MŮŽE VÝROBCE NEBO TECHNICKÁ ZKUŠEBNA ZKUŠEBNÍ METODY SE SIMULACÍ POUŽÍT

0.   Cíle a oblast působnosti

Tato příloha stanoví vhodná ustanovení týkající se zkoušení se simulací podle čl. 11 odst. 3

Nevztahuje se na čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec.

1.   Seznam regulačních aktů

Č.

Odkaz na regulační akt

Předmět

3.

Směrnice 70/221/EHS

Palivové nádrže / ochrana proti podjetí zezadu

6.

Směrnice 70/387/EHS

Zámky a závěsy dveří

8.

Směrnice 2003/97/ES

Zařízení pro nepřímý výhled

12.

Směrnice 74/60/EHS

Vnitřní výbava

16.

Směrnice 74/483/EHS

Vnější výčnělky

20.

Směrnice 76/756/EHS

Montáž zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci

27.

Směrnice 77/389/EHS

Odtahové úchyty

32.

Směrnice 77/649/EHS

Pole výhledu směrem dopředu

35.

Směrnice 78/318/EHS

Ostřikovače/stírače

37.

Směrnice 78/549/EHS

Kryty kol

42.

Směrnice 89/297/EHS

Boční ochrana

49.

Směrnice 92/114/EHS

Vnější výčnělky kabin

50.

Směrnice 94/20/ES

Spojovací zařízení

52.

Směrnice 2001/85/ES

Autobusy a autokary

57.

Směrnice 2000/40/ES

Ochrana proti podjetí zepředu

Dodatek 1

Obecné podmínky kladené na zkušební metody se simulací

1.   Vzor zkoušky se simulací

Pro popis a provádění zkoušky se simulací se jako základní struktura použije toto schéma:

a)

cíl;

b)

model konstrukce;

c)

mezní podmínky;

d)

předpokládané zatížení;

e)

výpočet;

f)

vyhodnocení;

g)

dokumentace.

2.   Základní prvky počítačové simulace a výpočtu

2.1   Matematický model

Matematický model poskytne výrobce. Model musí odpovídat složitosti konstrukce zkoušeného vozidla, systému a konstrukčních částí s ohledem na požadavky regulačního aktu a jeho mezních podmínek.

Stejná ustanovení obdobně platí pro zkoušení konstrukčních částí nebo technických celků nezávisle na vozidle.

2.2   Postup ověřování matematického modelu

Matematický model se ověří v porovnání se skutečnými podmínkami zkoušky.

Za tímto účelem se provede praktická zkouška, jejíž výsledky se porovnají s výsledky získanými pomocí matematického modelu. Musí se prokázat srovnatelnost výsledků zkoušek. Výrobce nebo technická zkušebna vypracuje zprávu o ověření a předloží ji schvalovacímu orgánu.

Jakákoli změna matematického modelu nebo software, která by mohla způsobit neplatnost zprávy o ověření, se oznámí schvalovacímu orgánu, jenž může požadovat provedení nového ověření.

Vývojový diagram postupu ověřování je uveden v dodatku 3.

2.3   Dokumentace

Výrobce musí poskytnout údaje a pomocné nástroje použité pro simulaci a výpočet, které musí být vhodným způsobem zdokumentovány.

3.   Nástroje a podpora

Výrobce na žádost technické zkušebny poskytne potřebné nástroje, včetně příslušného software, nebo k nim zajistí přístup.

Kromě toho poskytne technické zkušebně odpovídající podporu.

Technická zkušebna je i v případě, kdy je jí zajištěn přístup k příslušným nástrojům a poskytnuta podpora, vázána povinnostmi ohledně kvalifikace svých pracovníků, platby poplatků za licenční práva a zachovávání důvěrnosti.

Dodatek 2

Zvláštní podmínky týkající se zkušebních metod se simulací

1.

 Seznam regulačních aktů

 

Odkaz na regulační akt

Příloha a příslušné ustanovení

Zvláštní podmínky

3

Směrnice 70/221/EHS

Příloha II (ochrana proti podjetí zezadu)

Bod 5.4.5

 

6

Směrnice 70/387/EHS

Příloha II

Bod 4.3

 

8

Směrnice 2003/97/ES

Příloha III

Všechna ustanovení v oddílech 3, 4 a 5

Předepsaná pole výhledu zpětných zrcátek

12.

Směrnice 74/60/EHS

Příloha I

Všechna ustanovení v oddíle 5 (‚Požadavky‘)

Měření všech poloměrů zaoblení a všech výčnělků kromě požadavků, kdy je třeba působit silou za účelem ověření shody s ustanoveními.

Příloha II

Stanovení zóny nárazu hlavy

16

Směrnice 74/483/EHS

Příloha I

Všechna ustanovení v oddíle 5 (‚Obecné požadavky‘) a v oddíle 6 (‚Zvláštní požadavky‘)

Měření všech poloměrů zaoblení a všech výčnělků kromě požadavků, kdy je třeba působit silou za účelem ověření shody s ustanoveními.

20.

Směrnice 76/756/EHS

Oddíl 6 (‚Zvláštní požadavky‘) předpisu EHK OSN č. 48

Zkušební jízda stanovená v bodě 6.22.9.2.2 se provede na skutečném vozidle.

Ustanovení příloh 4, 5 a 6 předpisu EHK OSN č. 48

 

27.

Směrnice 77/389/EHS

Příloha II oddíl 2

 

32.

Směrnice 77/649/EHS

Oddíl 5 (‚Požadavky‘) přílohy I

 

35.

Směrnice 78/318/EHS

Příloha I

Bod 5.1.2. Pouze měření stírané plochy

37.

Směrnice 78/549/EHS

Oddíl 2 (‚Zvláštní požadavky‘) přílohy I

 

42.

Směrnice 89/297/EHS

Příloha I bod 2.8

Odolnost vodorovné síle a měření průhybu

49.

Směrnice 92/114/EHS

Příloha I

Všechna ustanovení v oddíle 4 (‚Zvláštní požadavky‘)

Pokud jde o vozidla kategorie N1, použijí se ustanovení podle položky 16 tohoto dodatku.

Měření všech poloměrů zaoblení a všech výčnělků kromě požadavků, kdy je třeba působit silou za účelem ověření shody s ustanoveními.

50.

Směrnice 94/20/ES

Příloha V ‚Požadavky na mechanická spojovací zařízení‘

Všechna ustanovení oddílů 1 až 8 včetně

Příloha VI bod 1.1

Pevnostní zkoušky mechanických spojovacích zařízení jednoduché konstrukce lze nahradit zkouškami se simulací.

Oddíl 4 přílohy VI ‚Zkoušení mechanických spojovacích zařízení‘

Pouze body 4.5.1 (pevnostní zkouška), 4.5.2 (odolnost ve vzpěru) a 4.5.3 (pevnost v ohybu)

52.

Směrnice 2001/85/ES

Příloha I

Bod 7.4.5. Zkouška stability za podmínek popsaných v dodatku k příloze I

Příloha IV ‚Pevnost nástavby‘

Dodatek 4 – ‚Ověření pevnosti nástavby výpočtem‘

57

Směrnice 2000/40/ES

Oddíl 3 přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 93

Odolnost vodorovné síle a měření průhybu

Dodatek 3

Postup ověřování

Image

“

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/22

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 372/2010

ze dne 30. dubna 2010,

kterým se po sto dvacáté šesté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (1), a zejména na čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 7a odst. 1 (2) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 obsahuje seznam osob, skupin a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Dne 22. dubna 2010 se Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN rozhodl doplnit dvě fyzické osoby do seznamu osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů, a jednu fyzickou osobu ze seznamu vyřadit.

(3)

Příloha I by proto měla být odpovídajícím způsobem aktualizována.

(4)

K zajištění účinnosti opatření stanovených v tomto nařízení by toto nařízení mělo vstoupit okamžitě v platnost,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 30. dubna 2010.

Za Komisi,

jménem předsedy,

João VALE DE ALMEIDA

generální ředitel pro vnější vztahy

(1)  Úř. věst. L 139, 29.5.2002, s. 9.

(2)  Článek 7a byl vložen nařízením (EU) č. 1286/2009 (Úř. věst. L 346, 23.12.2009, s. 42).

PŘÍLOHA

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 se mění takto:

1)

V položce „Fyzické osoby“ se doplňují tyto záznamy:

a)

„Mohamed Belkalem (také znám jako (a) Abdelali Abou Dher, (b) El Harrachi). Datum narození: 19.12.1969. Místo narození: Hussein Dey, Alžír, Alžírsko. Státní příslušnost: alžírská. Další informace: (a) Údajně působí v Mali, (b) Jméno otce je Ali Belkalem, jméno matky je Fatma Saadoudi; (c) Člen organizace Al-Kajdá v islámských zemích Maghrebu. Datum označení podle čl. 2a odst. 4 písm. b): 22.4.2010.“

b)

„Tayeb Nail (také znám jako (a) Djaafar Abou Mohamed, (b) Abou Mouhadjir, (c) Mohamed Ould Ahmed Ould Ali). Datum narození: (a) Přibližně 1972, (b) 1976 (Mohamed Ould Ahmed Ould Ali). Místo narození: Faidh El Batma, Djelfa, Alžírsko. Státní příslušnost: alžírská. Další informace: (a) Údajně působí v Mali, (b) Jméno otce bylo Benazouz Nail, jméno matky je Belkheiri Oum El Kheir; (c) Člen organizace Al-Kajdá v islámských zemích Maghrebu. Datum označení podle čl. 2a odst. 4 písm. b): 22.4.2010.“

2)

V položce „Fyzické osoby“ se zrušuje tento záznam:

„Ahmed Said Zaki Khedr (také znám jako a) Ahmed Said Al Kader, b) Abdul Rehman Khadr Al-Kanadi, c) Shaikh Said Abdul Rehman, d) Al-Kanadi, Abu Abd Al-Rahman). Datum narození: 1.3.1948. Místo narození: Káhira, Egypt. Státní příslušnost: kanadská. Další údaje: údajně zemřel v říjnu 2003.“

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/24

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 373/2010

ze dne 30. dubna 2010

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 138 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Nařízení (ES) č. 1580/2007 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XV uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 138 nařízení (ES) č. 1580/2007 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. května 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 30. dubna 2010.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1.

PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

JO

82,9

MA

90,4

TN

107,3

TR

91,6

ZZ

93,1

0707 00 05

MA

64,9

TR

120,2

ZZ

92,6

0709 90 70

TR

91,1

ZZ

91,1

0805 10 20

EG

45,5

IL

61,6

MA

54,7

TN

47,1

TR

60,5

ZZ

53,9

0805 50 10

TR

70,0

ZA

67,9

ZZ

69,0

0808 10 80

AR

90,7

BR

79,3

CA

80,5

CL

81,4

CN

76,5

MK

22,1

NZ

117,0

US

126,4

UY

93,0

ZA

89,8

ZZ

85,7

(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/26

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 374/2010

ze dne 30. dubna 2010,

kterým se stanoví dovozní clo v odvětví obilovin platné ode dne 1. května 2010

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1249/96 ze dne 28. června 1996, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o dovozní cla v odvětví obilovin (2), a zejména na čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se dovozní clo za produkty kódů KN 1001 10 00, 1001 90 91, ex 1001 90 99 (vysoce jakostní pšenice obecná), 1002, ex 1005, jiná než hybridní osivo, a ex 1007, jiná než hybridy k setí, rovná intervenční ceně platné pro uvedené produkty při dovozu, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF platnou pro dotyčnou zásilku. Uvedené clo však nesmí překročit celní sazbu společného celního sazebníku.

(2)

Podle čl. 136 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 se pro účely výpočtu dovozního cla podle odstavce 1 uvedeného článku pro uvedené produkty pravidelně stanoví reprezentativní dovozní ceny CIF.

(3)

Podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96 je cenou pro výpočet dovozního cla produktů kódů KN 1001 10 00, 1001 90 91, ex 1001 90 99 (vysoce jakostní pšenice obecná), 1002 00, 1005 10 90, 1005 90 00 a 1007 00 90 denní reprezentativní dovozní cena CIF určená postupem podle článku 4 uvedeného nařízení.

(4)

Je třeba stanovit dovozní cla použitelná ode dne 1. května 2010 až do doby, kdy budou stanovena nová dovozní cla a vstoupí v platnost,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Počínaje ode dne 1. května 2010 jsou dovozní cla v odvětví obilovin uvedená v čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanovena v příloze I tohoto nařízení na základě údajů uvedených v příloze II.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. května 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 30. dubna 2010.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 161, 29.6.1996, s. 125.

PŘÍLOHA I

Dovozní cla za produkty podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 použitelná ode dne 1. května 2010

Kód KN

Popis zboží

Dovozní clo (1)

(EUR/t)

1001 10 00

PŠENICE tvrdá vysoké jakosti

0,00

střední jakosti

0,00

nízké jakosti

0,00

1001 90 91

PŠENICE obecná, k setí

0,00

ex 1001 90 99

PŠENICE obecná vysoké jakosti, jiná než osivo

0,00

1002 00 00

ŽITO

31,76

1005 10 90

KUKUŘICE, jiná než hybridní osivo

16,00

1005 90 00

KUKUŘICE, jiná než osivo (2)

16,00

1007 00 90

zrna ČIROKU, jiná než hybridy k setí

31,76

(1)  Pro zboží, které je do Společenství dopravováno přes Atlantický oceán nebo Suezským průplavem může podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1249/96 dovozce získat snížení cla ve výši:

—

3 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází ve Středozemním moři nebo v Černém moři,

—

2 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází v Dánsku, Estonsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Finsku, Švédsku, Spojeném království nebo na atlantickém pobřeží Iberského poloostrova.

(2)  Dovozci může být poskytnuto paušální snížení ve výši 24 EUR/t, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1249/96.

PŘÍLOHA II

Prvky výpočtu cel stanovených v příloze I

16.4.2010-29.4.2010

1.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96:

(EUR/t)

 

Pšenice obecná (1)

Kukuřice

Pšenice tvrdá, vysoké jakosti

Pšenice tvrdá, střední jakosti (2)

Pšenice tvrdá, nízké jakosti (3)

Ječmen

Burza

Minneapolis

Chicago

—

—

—

—

Kotace

157,20

105,53

—

—

—

—

Cena FOB USA

—

—

133,24

123,24

103,24

72,80

Prémie – Záliv

—

14,06

—

—

—

—

Prémie – Velká jezera

18,66

—

—

—

—

—

2.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96:

Náklady za přepravu: Mexický záliv–Rotterdam:

26,43 EUR/t

Náklady za přepravu: Velká jezera–Rotterdam:

57,46 EUR/t

(1)  Kladná prémie 14 EUR/t zahrnuta (čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1249/96).

(2)  Záporná prémie 10 EUR/t (čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1249/96).

(3)  Záporná prémie 30 EUR/t (čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1249/96).

ROZHODNUTÍ

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/29

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 26. dubna 2010

o jmenování devíti členů Účetního dvora

(2010/246/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 286 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na stanoviska Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Funkční období pana Jana KINŠTA, paní Kersti KALJULAIDOVÉ, pana Igorse LUDBORŽSE, paní Ireny PETRUŠKEVIČIENĖ, pana Gejzy HALÁSZE, pana Josefa BONNICIHO, pana Jacka UCZKIEWICZE, pana Vojko Antona ANTONČIČE a pana Júlia MOLNÁRA skončí dne 6. května 2010.

(2)

Je třeba přistoupit k novým jmenováním,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Jediný článek

Na období od 7. května 2010 do 6. května 2016 jsou jmenováni členy Účetního dvora:

—

pan Jan KINŠT,

—

paní Kersti KALJULAIDOVÁ,

—

pan Igors LUDBORŽS,

—

paní Rasa BUDBERGYTĖOVÁ,

—

pan Szabolcs FAZAKAS,

—

pan Louis GALEA,

—

pan Augustyn KUBIK,

—

pan Milan Martin CVIKL,

—

pan Ladislav BALKO.

V Lucemburku dne 26. dubna 2010.

Za Radu

předseda

M. Á. MORATINOS

(1)  Stanoviska ze dne 25. března 2010 (dosud nezveřejněná v Úředním věstníku).

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/30

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 26. dubna 2010

o jmenování jednoho polského člena a jednoho polského náhradníka Výboru regionů

(2010/247/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 305 této smlouvy,

s ohledem na návrh předložený polskou vládou,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 22. prosince 2009 a dne 18. ledna 2010 Rada přijala rozhodnutí 2009/1014/EU a 2010/29/EU o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2010 do 25. ledna 2015 (1).

(2)

Po skončení mandátu pana Tadeusze WRONA se uvolnilo místo člena Výboru regionů. Jedno místo náhradníka Výboru regionů se uvolnilo po jmenování pana Jana BRONŚE členem tohoto výboru,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Do Výboru regionů jsou na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2015, jmenováni:

a)

jako člen:

—

pan Jan BRONŚ, starosta města Oleśnica (změna mandátu),

a

b)

jako náhradník:

—

pan Zbigniew PODRAZA, starosta města Dąbrowa Górnicza.

Článek 2

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem přijetí.

V Lucemburku dne 26. dubna 2010.

Za Radu

předseda

M. Á. MORATINOS

(1)  Úř. věst. L 348, 29.12.2009, s. 22 a Úř. věst. L 12, 19.1.2010, s. 11.

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/31

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 26. dubna 2010

o úpravě příspěvků stanovených rozhodnutím 2003/479/ES a rozhodnutím 2007/829/ES o pravidlech pro národní odborníky a vojenský personál vyslané ke generálnímu sekretariátu Rady

(2010/248/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 41 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 240 odst. 2 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 15 odst. 7 rozhodnutí Rady 2003/479/ES (1) a čl. 15 odst. 6 rozhodnutí Rady 2007/829/ES (2) se denní a měsíční příspěvky každoročně upravují bez zpětného účinku v závislosti na úpravě platového základu úředníků Evropské unie v Bruselu a Lucemburku.

(2)

Dne 23. prosince 2009 Rada přijala nařízení (EU, Euratom) č. 1296/2009, kterým se s účinkem od 1. července 2009 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (3), stanovící úpravu ve výši 1,85 %,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   V čl. 15 odst. 1 rozhodnutí 2003/479/ES se částka 30,75 EUR nahrazuje částkou 31,32 EUR a v čl. 15 odst. 1 rozhodnutí 2007/829/ES se částka 122,97 EUR nahrazuje částkou 125,25 EUR.

2.   V čl. 15 odst. 2 rozhodnutí 2003/479/ES a v čl. 15 odst. 2 rozhodnutí 2007/829/ES se tabulka nahrazuje tímto:

„Vzdálenost mezi místem původu a místem vyslání

(v km)

Částka v EUR

0–150

0,00

> 150

80,50

> 300

143,12

> 500

232,59

> 800

375,71

> 1 300

590,40

> 2 000

706,72“

3.   V čl. 15 odst. 4 rozhodnutí 2003/479/ES se částka 30,75 EUR nahrazuje částkou 31,32 EUR.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v planost prvním dnem měsíce následujícího po přijetí.

V Lucemburku dne 26. dubna 2010.

Za Radu

předseda

M. Á. MORATINOS

(1)  Úř. věst. L 160, 28.6.2003, s. 72.

(2)  Úř. věst. L 327, 13.12.2007, s. 10.

(3)  Úř. věst. L 348, 29.12.2009, s. 10.

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/32

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 30. dubna 2010

o přijetí rozhodnutí o financování přípravné akce, která se týká kontrolních stanovišť, na rok 2010

(2010/249/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (1), a zejména na úvodní větu, čl. 49 odst. 6 písm. b) a čl. 75 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (2) (dále jen „prováděcí pravidla“), a zejména na článek 90 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ve sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006–2010 (3) se uvádí jako jedna oblast akcí zlepšení stávajících minimálních norem týkajících se dobrých životních podmínek a ochrany zvířat v souladu s novými vědeckými poznatky a sociálně-ekonomickými hodnoceními a také zajištění účinného prosazování těchto norem.

(2)

Za účelem zlepšení životních podmínek některých kategorií zvířat během přepravy stanoví právní předpisy Unie požadavky na maximální délku trvání přepravy, po které by měla být zvířata vyložena, nakrmena, napojena a nechána odpočívat. Tyto povinné zastávky během přepravy zvířat na dlouhé vzdálenosti se uskutečňují na kontrolních stanovištích, která jsou definována v čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997 o kritériích Společenství pro kontrolní stanoviště (4).

(3)

Nárůst počtu zvířat přepravovaných po silnici na dlouhé vzdálenosti si žádá lepší kontrolní stanoviště. Prostřednictvím konzultací se zúčastněnými stranami a za využití jejich technických odborných posudků je třeba pro kontrolní stanoviště určit kritéria kvality a rozhodnout, jaké postupy by měly být v Unii vyvinuty.

(4)

Kromě toho kontrolní stanoviště na některých místech chybí a kvalita řady stávajících stanovišť je nedostatečná. Měla by tudíž být provedena přípravná akce, která bude zahrnovat výstavbu či renovaci některých kontrolních stanovišť.

(5)

V roce 2008 zveřejnila Komise výzvu k předkládání návrhů na podobnou přípravnou akci, nicméně žádný z obdržených návrhů z důvodu nedostatku potřebných informací týkajících se hospodářské životaschopnosti projektů a zdroje spolufinancování nesplňoval minimální kritéria výzvy.

(6)

Rozhodnutí Komise 2009/755/ES ze dne 13. října 2009 o přijetí rozhodnutí o financování přípravné akce, která se týká kontrolních stanovišť, na rok 2009 (5) zavádí pro rok 2009 dvě fáze přípravné akce: nejprve předběžná studie prostřednictvím postupu zadávání zakázek a poté udělení grantů.

(7)

V roce 2009 byla zahájena předběžná studie podle rozhodnutí 2009/755/ES s cílem shromáždit informace o současném stavu kontrolních stanovišť a určit kritéria kvality pro vysoce kvalitní kontrolní stanoviště. Uvedená studie má rovněž stanovit ekonomická kritéria pro poskytování dotací na odpovídající renovaci nebo výstavbu vysoce kvalitních kontrolních stanovišť. Výsledky studie by měly být k dispozici v květnu 2010 a postup pro granty podle rozhodnutí 2009/755/ES bude zahájen na základě kritérií, která stanoví uvedená studie.

(8)

Uvedenou přípravnou akci je vhodné nadále financovat z prostředků Unie. V souhrnném rozpočtu Evropské unie na rok 2010 přidělil rozpočtový orgán na přípravnou akci týkající se kontrolních stanovišť 2 000 000 EUR.

(9)

Toto rozhodnutí je rozhodnutím o financování ve smyslu čl. 75 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 a článku 90 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002.

(10)

Podle článku 83 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 se potvrzení, schválení a platby výdajů musí uskutečnit ve lhůtách, které stanoví prováděcí pravidla.

(11)

Pro používání tohoto rozhodnutí je vhodné definovat pojem „podstatná změna“ ve smyslu čl. 90 odst. 4 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Přijímá se přípravná akce, jak stanoví příloha (dále jen „přípravná akce“).

Článek 2

Pro účely tohoto rozhodnutí se použije definice „kontrolního stanoviště“ uvedená v čl. 1 odst. 1 nařízení (ES) č. 1255/97.

Článek 3

Maximální výše příspěvku Evropské unie pro provádění přípravné akce je stanovena na 2 000 000 EUR financovaných z rozpočtové linie 17 04 03 03 souhrnného rozpočtu Evropské unie na rok 2010.

Článek 4

1.   Schvalující osoba může k tomuto rozhodnutí přijmout jakékoli změny, které nejsou považovány za podstatné ve smyslu čl. 90 odst. 4 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002, v souladu se zásadou řádného finančního řízení a zásadou proporcionality.

2.   Souhrnné změny přídělů pro činnosti v rámci přípravné akce nepřevyšující 10 % maximální výše příspěvku stanovené v článku 3 tohoto rozhodnutí se nepovažují za podstatné ve smyslu čl. 90 odst. 4 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 za předpokladu, že významně neovlivňují charakter a cíl přípravné akce.

V Bruselu dne 30. dubna 2010.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1.

(3)  KOM(2006) 13 v konečném znění.

(4)  Úř. věst. L 174, 2.7.1997, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 269, 14.10.2009, s. 26.

PŘÍLOHA

PŘÍPRAVNÁ AKCE, KTERÁ SE TÝKÁ KONTROLNÍCH STANOVIŠŤ, NA ROK 2010

1.1   Úvod

Tato přípravná akce obsahuje na rok 2010 jedno prováděcí opatření.

Na základě cílů stanovených přípravnou akcí je rozpočet přidělen na granty na výstavbu nebo renovaci kontrolních stanovišť (která má být prováděna přímým centralizovaným řízením) a je stanoven ve výši: 2 000 000 EUR.

1.2   Granty na výstavbu či renovaci kontrolních stanovišť

Granty budou udělovány prostřednictvím písemné dohody (dále jen „grantová dohoda“).

PRÁVNÍ ZÁKLAD

Přípravná akce ve smyslu čl. 49 odst. 6 písm. b) nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002.

ROZPOČTOVÁ LINIE

17 04 03 03

ROČNÍ PRIORITY, CÍLE, KTERÝCH MÁ BÝT DOSAŽENO, A PŘEDPOKLÁDANÉ VÝSLEDKY

Nárůst počtu zvířat přepravovaných po silnici na dlouhé vzdálenosti si žádá lepší kontrolní stanoviště, kde si zvířata mohou odpočinout. V zájmu dobrých životních podmínek zvířat a jejich zdraví je nutné zavést zvláštní opatření s cílem zabránit stresu zvířat a šíření infekčních onemocnění. Cílem přípravné akce je zvýšení využívání kontrolních stanovišť a rozvoj vysoce kvalitních kontrolních stanovišť. Tato přípravná akce navazuje na předchozí přípravnou akci stanovenou v rozhodnutí 2009/755/ES.

POPIS A CÍL PROVÁDĚCÍHO OPATŘENÍ

Přípravná akce sestává z výstavby či renovace vysoce kvalitních kontrolních stanovišť s cílem potvrdit zkušební systém certifikace na základě výsledků studie proveditelnosti, která byla zahájena v roce 2009 na základě rozhodnutí Komise 2009/755/ES. Očekává se, že přípravná akce podpoří hospodářsky životaschopný systém certifikace pro vysoce kvalitní kontrolní stanoviště s cílem zlepšit životní podmínky zvířat přepravovaných na dlouhé vzdálenosti.

PROVÁDĚNÍ

Provádění zajistí přímo generální ředitelství pro zdraví a spotřebitele.

ROZVRH A PŘEDBĚŽNÁ ČÁSTKA VÝZVY K PŘEDKLÁDÁNÍ NÁVRHŮ / PŘÍMÉHO ZADÁNÍ ZAKÁZKY

Bude zveřejněna jediná výzva k předkládání návrhů ve výši 2 000 000 EUR.

Přípravná akce musí být provedena do 24 měsíců od data podpisu grantové dohody.

Výzva k předkládání návrhů bude vyhlášena po dokončení studie vyhodnocení proveditelnosti popsané v oddíle 1.2 rozhodnutí 2009/755/ES. Toto dokončení je plánováno na konec května 2010.

MAXIMÁLNÍ MOŽNÁ MÍRA SPOLUFINANCOVÁNÍ

70 %

ZÁKLADNÍ KRITÉRIA VÝBĚRU A UDĚLENÍ ZAKÁZKY

Kritéria výběru

—

Finanční způsobilost žadatele:

—

žadatelé musí prokázat, že jsou finančně způsobilí k provedení akce, která má být financována,

—

žadatelé musí předložit důkaz o dostupnosti vlastních zdrojů potřebných k požadovanému spolufinancování ze strany Unie a k řízení nezbytných peněžních toků pro vedení projektu. Částka grantu přidělená příjemci nesmí překročit celkovou výši jeho vlastního kapitálu a dlouhodobého dluhu.

—

Technická a profesní způsobilost žadatele:

—

žadatelé musí být technicky a profesně způsobilí k provedení akce, která má být spolufinancována, musí předložit důkaz o svých znalostech a zkušenostech v oblasti infrastruktury související se zvířaty a činností souvisejících s přepravou zvířat, musí předložit certifikaci a popis projektů a činností, které uskutečnili během tří let před datem podání žádosti, a zaměřit se zvláště na projekty, které se týkají příslušné oblasti (přeprava nebo chov zvířat, výstavba infrastruktury související se zvířaty), musí předložit podrobný životopis všech členů a členek svého týmu a doložit řídící schopnosti ředitele/ředitelky a vedoucí/ho projektu, včetně informací o jeho/jejím vzdělání, titulech a diplomech, profesních zkušenostech, výzkumné práci a publikacích,

—

žadatelé musí prokázat, že organizace, které o akci žádají, usilují o dosažení cílů projektu a podporují zásadu zavedení systému certifikace kontrolních stanovišť, které má být v rámci akce provedeno, musí předložit důkaz o kontaktních osobách a mezinárodních zúčastněných stranách, které hodlají konzultovat, zejména pokud jde o certifikaci, a z jejichž zdrojů hodlají při provádění přípravné akce čerpat.

Kritéria pro udělení grantu

Pro udělení grantu se použijí tato obecná kritéria:

—

spolehlivost přístupu (20 %),

—

organizace práce a stupeň zapojení příslušných orgánů/organizací v členských státech, které akce zahrnuje (30 %),

—

význam projektu na úrovni Unie a multiplikační účinek (30 %),

—

poměr nákladů a užitku projektu (20 %).

FORMA GRANTU

Písemná dohoda.

DOPORUČENÍ

1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 110/36

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 28. dubna 2010

o výzkumné iniciativě společného plánování „Zdravá strava pro zdravý život“

(2010/250/EU)

EVROPSKÁ KOMISE

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 181 odst. 2 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Zdraví občanů je základním předpokladem růstu a prosperity Unie.

(2)

V posledních třech desetiletích došlo k prudkému zvýšení úrovní nadváhy a obezity u obyvatel Unie, zejména u dětí.

(3)

Trend nesprávného stravování a nízké tělesné aktivity u všech skupin obyvatel Unie se zhoršuje.

(4)

Zvyšuje se výskyt chronických zdravotních obtíží, jako jsou kardiovaskulární nemoci, vysoký krevní tlak, diabetes 2. typu, cévní mozkové příhody, některé druhy rakoviny, poškození svalové a kosterní soustavy, a dokonce i řada obtíží v oblasti duševního zdraví.

(5)

Pokud by se podařilo odstranit běžné rizikové faktory závislé na způsobu života, související například se stravováním, mohlo by se zamezit zhruba 80 % případů srdečních onemocnění, cévních mozkových příhod a diabetu 2. typu a 40 % případů rakoviny.

(6)

Na svém zasedání dne 3. prosince 2009 Rada ve složení pro konkurenceschopnost uznala iniciativu „Zdraví, potraviny a prevence onemocnění souvisejících se stravováním“ (tento název byl později změněn na „Zdravá strava pro zdravý život“) za oblast, ve které by společné plánování významně přispělo ke zlepšení stávajícího roztříštěného výzkumného úsilí členských států. Z toho důvodu přijala závěry, v nichž uznala, že je nezbytné zahájit iniciativu společného plánování věnovanou tomuto tématu, a vyzvala Komisi, aby přispěla k přípravě této iniciativy. Rada také potvrdila, že společné plánování je proces vedený členskými státy a úlohou Komise je tento proces usnadňovat.

(7)

Společné plánování výzkumu v oblasti potravin a zdraví by zabezpečilo koordinaci výzkumu dopadů způsobu života a stravování na zdraví, což by významně přispělo k vytvoření plně funkčního Evropského výzkumného prostoru zaměřeného na prevenci onemocnění souvisejících se stravou a posílilo vedoucí úlohu a konkurenceschopnost výzkumných činností na tomto poli.

(8)

Aby bylo možné zajistit účinnost jejich společného úsilí v oblasti potravin a zdraví, měly by členské státy vypracovat a provést strategický plán výzkumu založený na společném přístupu k prevenci onemocnění souvisejících se stravováním.

(9)

V zájmu účinného řízení plánovaných společných akcí by měly členské státy zřídit společnou řídící strukturu pověřenou stanovením společných podmínek, pravidel a postupů pro spolupráci a koordinaci a sledováním provádění uvedeného strategického plánu výzkumu.

(10)

Za účelem dosažení cílů vytyčených v tomto doporučení by členské státy měly spolupracovat s Komisí při zvažování možných iniciativ Komise, které by členským státům pomohly při přípravě a provádění strategického plánu výzkumu.

(11)

Aby Komise mohla pravidelně podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávy, měly by členské státy pravidelně podávat Komisi zprávy o pokroku této iniciativy společného plánování,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

1)

Členské státy se vyzývají, aby vytvořily společnou vizi, jak může spolupráce a koordinace v oblasti výzkumu na úrovni Unie zlepšit prevenci onemocnění souvisejících se stravováním.

2)

Členské státy se vyzývají, aby vypracovaly strategický plán výzkumu stanovující střednědobé až dlouhodobé potřeby a cíle výzkumu v oblasti prevence onemocnění souvisejících se stravou. Strategický plán výzkumu by měl obsahovat prováděcí plán, jímž se stanoví priority a časové rozvrhy a přesně vymezí činnosti, nástroje a zdroje potřebné k provádění strategického plánu výzkumu.

3)

Členské státy se vyzývají, aby do strategického plánu výzkumu a prováděcího plánu zahrnuly tato opatření:

a)

zjišťování a výměnu informací o příslušných národních programech a výzkumných činnostech;

b)

určení oblastí nebo výzkumných činností, které by měly prospěch z koordinace nebo společných výzev k předkládání návrhů nebo sdružování zdrojů;

c)

výměnu informací, zdrojů, osvědčených postupů, metodik a pokynů, zejména při realizaci rozsáhlých kohortních studií a klinických zkoušek;

d)

definování postupů výzkumu, včetně kritérií kvality, který má být společně prováděn v oblastech uvedených v písmenu b);

e)

ve vhodných případech sdílení stávající výzkumné infrastruktury nebo budování nových zařízení, například koordinovaných databází, biobank nebo modelů pro extrapolování údajů na lidi;

f)

poskytování a šíření znalostí, inovací a mezioborových přístupů a zajištění účinného využívání výsledků výzkumu ke zlepšení konkurenceschopnosti Evropy a tvorby politik;

g)

podněcování a podporu užší spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem spolu s otevřenou inovací mezi různými podnikatelskými odvětvími;

h)

vytvoření sítě ze stávajících středisek zabývajících se zejména naukou o spotřebitelích, výživou a technologiemi zpracování.

4)

Členské státy se vyzývají, aby zřídily společnou řídící strukturu pro oblast prevence onemocnění souvisejících se stravováním, pověřenou stanovením společných podmínek, pravidel a postupů pro spolupráci a koordinaci a sledováním provádění strategického plánu výzkumu.

5)

Členské státy se vyzývají, aby společně prováděly strategický plán výzkumu, mimo jiné prostřednictvím svých národních programů výzkumu nebo jiných vnitrostátních výzkumných činností.

6)

Členské státy se vyzývají, aby spolupracovaly s Komisí s cílem prozkoumat možné iniciativy Komise na pomoc členským státům při přípravě a provádění strategického plánu výzkumu a s cílem koordinovat společné programy s jinými iniciativami Unie v této oblasti.

7)

Členské státy se vyzývají, aby pravidelně podávaly Komisi zprávy o pokroku této iniciativy společného plánování.

V Bruselu dne 28. dubna 2010.

Za Komisi

Máire GEOGHEGAN-QUINN

členka Komise