26.7.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 204/1

(1)

Jednotný trh leteckých služeb by měl být ku prospěchu všem občanům. Proto by osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace způsobenou postižením, věkem nebo jiným faktorem měly mít možnost využívat letecké dopravy způsobem srovnatelným s ostatními občany. Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace mají stejně jako všichni ostatní občané právo na volný pohyb, svobodu volby a nediskriminační zacházení. To se rovněž vztahuje na leteckou dopravu.

(2)

Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace by proto měly mít přístup k přepravě a ta by jim neměla být upírána z důvodu jejich zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace, vyjma zákonem stanovených případů odůvodněných bezpečností. Před přijetím rezervace pro osoby se zdravotním postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace by měli letečtí dopravci, jejich zástupci a provozovatelé souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy vyvinout veškeré rozumné úsilí o prověření, zda existuje důvod, který by z bezpečnostního hlediska bránil přijetí těchto osob na dotyčné lety.

(3)

Toto nařízení by se nemělo dotýkat jiných práv cestujících stanovených právními předpisy Společenství a zejména směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (3) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (4). Pokud by v důsledku téže události vzniklo stejné právo na náhradu nebo změnu rezervace na základě některého z těchto právních předpisů i na základě tohoto nařízení, měla by být dotyčná osoba oprávněna uplatnit toto právo pouze jednou, a to podle svého uvážení.

(4)

Aby měly osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace možnost využívat letecké dopravy způsobem srovnatelným s ostatními občany, měla by jim být prostřednictvím nezbytného personálu a vybavení poskytována na letištích a na palubách letadel pomoc, která odpovídá jejich zvláštním potřebám. V zájmu sociálního začlenění by jim tato pomoc měla být poskytována bez dodatečných poplatků.

(5)

Pomoc poskytovaná na letištích, která se nacházejí na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, by měla mimo jiné umožnit osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace dostat se z určeného místa příjezdu na letiště do letadla a z letadla na určené místo odjezdu z letiště, včetně nástupu a výstupu. Tato místa by měla být určena alespoň u hlavních vchodů do budov terminálů, u přepážek pro odbavení, na stanicích vlaku, vozidel pro lehké kolejové systémy, metra a autobusu, na stanovištích taxi a jiných výstupních místech a na letištních parkovištích. Pomoc by měla být organizována tak, aby se zabránilo přerušení a zpoždění a zároveň aby byl zajištěn vysoký a rovnocenný standard po celém Společenství a co nejlépe se využívalo zdrojů, ať se jedná o jakékoliv letiště, nebo leteckého dopravce.

(6)

Má-li být dosaženo těchto cílů, je třeba, aby za zajištění vysoce kvalitní pomoci na letištích byl odpovědný ústřední orgán. Vzhledem k tomu, že řídící orgány letišť hrají ústřední úlohu v zabezpečování služeb na svých letištích, tato celková odpovědnost by měla být svěřena jim.

(7)

Řídící orgány letišť mohou samy poskytovat pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Vzhledem k příznivé úloze, kterou v minulosti sehráli někteří provozovatelé a letečtí dopravci, mohou jinak řídící orgány uzavřít smlouvu o poskytování této pomoci s třetí stranou, aniž je dotčeno uplatňování příslušných pravidel práva Společenství, včetně pravidel pro veřejné zakázky.

(8)

Pomoc by měla být financována tak, aby se břemeno rozložilo spravedlivě na všechny cestující, kteří používají letiště, a aby osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace nebyly od letecké dopravy odrazovány. Poplatek vybíraný od každého leteckého dopravce, který letiště používá, poměrně podle počtu cestujících, které přepraví na letiště nebo z něj, se zdá být nejúčinnější cestou financování.

(9)

Poplatky vybírané od leteckého dopravce by měly být stanovovány a uplatňovány zcela transparentně, zejména v zájmu zajištění toho, aby byly přiměřené pomoci poskytované osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a aby tyto poplatky nesloužily k financování jiných aktivit řídícího orgánu než těch, které souvisí s poskytováním této pomoci. Není-li to v rozporu s tímto nařízením, měla by se tedy použít směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství (5), a zejména ustanovení o oddělení účtů.

(10)

Při organizaci poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a při odborné přípravě svých pracovníků by letiště a letečtí dopravci měli zohlednit Dokument 30 Evropské konference civilního letectví (dále jen „ECAC“), část I oddíl 5 a jeho související přílohy, a zejména Kodex správného chování při pozemním odbavování osob s omezenou schopností pohybu a orientace uvedený v příloze J uvedeného dokumentu, ve znění platném v době přijetí tohoto nařízení.

(11)

Při rozhodování o podobě nových letišť a terminálů a v rámci zásadních modernizací by řídící orgány letišť, je-li to možné, měly zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Podobně by letečtí dopravci, je-li to možné, měli zohlednit tyto potřeby při rozhodování o úpravě nových a modernizovaných letadel.

(12)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6) by se měla přísně dodržovat, aby bylo zaručeno soukromí osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace a aby bylo zajištěno, že požadované informace slouží pouze ke splnění povinnosti pomoci podle tohoto nařízení a že nebudou použity proti cestujícím, kteří danou službu vyhledají.

(13)

Veškeré důležité informace poskytované cestujícím v letecké dopravě by měly být poskytovány alternativními způsoby, které jsou přístupné osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, a měly by být přinejmenším ve stejných jazycích jako informace poskytované ostatním cestujícím.

(14)

V případě, že během manipulace na letišti nebo během přepravy na palubě letadla dojde ke ztrátě nebo poškození invalidních vozíků nebo jiného vybavení pro mobilitu a pomocného vybavení, měla by cestujícímu, jemuž vybavení patří, příslušet náhrada škody v souladu s předpisy mezinárodního práva, práva Společenství a vnitrostátního práva.

(15)

Členské státy by měly zajistit a kontrolovat soulad s tímto nařízením a určit vhodný subjekt k provádění těchto kontrolních úkolů. Tato kontrola se nedotýká práva osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace obrátit se na soud v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(16)

Je důležité, aby osoba se zdravotním postižením nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace, která má za to, že toto nařízení bylo porušeno, mohla na tuto skutečnost upozornit řídící orgán letiště nebo případně dotyčného leteckého dopravce. Pokud osoba se zdravotním postižením nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace nedosáhne tímto způsobem nápravy, měla by mít možnost podat stížnost subjektu nebo subjektům určeným k tomuto účelu dotyčným členským státem.

(17)

Stížnosti týkající se pomoci poskytované na letišti by měly být podávány subjektu nebo subjektům, které k prosazování tohoto nařízení určil členský stát, na jehož území se letiště nachází. Stížnosti týkající se pomoci poskytované leteckým dopravcem by měly být podávány subjektu nebo subjektům, které k prosazování tohoto nařízení určil členský stát, který dotyčnému leteckému dopravci vydal provozní licenci.

(18)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zabezpečit, aby byly tyto sankce používány. Sankce, které by mohly zahrnovat uložení povinnosti nahradit škodu dotyčné osobě, by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(19)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajištění vysokých a rovnocenných úrovní ochrany a pomoci ve všech členských státech a zabezpečení toho, aby hospodářské subjekty podnikaly podle harmonizovaných podmínek na jednotném trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich z důvodu rozsahu a účinků této akce může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(20)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(21)

Dne 2. prosince 1987 byla v Londýně společným prohlášením ministrů zahraničních věcí Španělského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska dohodnuta opatření pro užší spolupráci při využívání letiště Gibraltar. Tato opatření však dosud nevstoupila v platnost,

a)

„osobou se zdravotním postižením“ nebo „osobou s omezenou schopností pohybu a orientace“ osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoliv tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního postižení nebo nezpůsobilosti nebo jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a byly jim přizpůsobeny služby, které jsou poskytované všem cestujícím;

b)

„leteckým dopravcem“ podnik letecké dopravy s platnou provozní licencí;

c)

„provozujícím leteckým dopravcem“ letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo jménem jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím;

d)

„leteckým dopravcem Společenství“ letecký dopravce s platnou provozní licencí vydanou členským státem v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům (7);

e)

„provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy“, s výjimkou leteckého dopravce, organizátor nebo prodejce ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 směrnice 90/314/EHS;

f)

„řídícím orgánem letiště“ nebo „řídícím orgánem“ orgán, který má podle vnitrostátních právních předpisů zejména za úkol správu a řízení letištní infrastruktury a koordinaci a kontrolu činností různých dopravců přítomných na letišti nebo daného letištního systému;

g)

„uživatelem letiště“ fyzická nebo právnická osoba odpovědná za leteckou přepravu cestujících z daného letiště nebo do daného letiště;

h)

„výborem uživatelů letiště“ výbor složený ze zástupců uživatelů letiště nebo organizací, které je zastupují;

i)

„rezervací“ skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována;

j)

„letištěm“ plocha speciálně upravená pro přistávání, vzlety a pozemní pohyby letadel, včetně pomocných zařízení potřebných pro tyto operace, které vyžaduje letecká doprava a služby, a včetně zařízení potřebných pro zajištění služeb obchodní letecké dopravy;

k)

„letištním parkovištěm“ parkoviště v areálu letiště nebo pod přímou kontrolou řídícího orgánu letiště, jež přímo slouží cestujícím využívajícím toto letiště;

l)

„obchodní leteckou dopravou pro cestující“ služba letecké přepravy cestujících zajišťovaná leteckým dopravcem na pravidelných nebo nepravidelných letech a nabízená veřejnosti za úhradu, ať už samostatně, nebo jako část souboru služeb.

a)

rezervaci pro let z letiště nebo na letiště, na které se vztahuje toto nařízení;

b)

přijmout na palubu osobu se zdravotním postižením nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace na tomto letišti, jestliže dotyčná osoba má platnou letenku a rezervaci.

a)

aby dodržel platné bezpečnostní požadavky, které stanoví mezinárodní právní předpisy, právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy, nebo aby dodržel bezpečnostní požadavky stanovené orgánem, jenž vydal dotyčnému leteckému dopravci osvědčení provozovatele letecké dopravy;

b)

pokud velikost letadla nebo jeho dveří nástup na palubu nebo přepravu této osoby se zdravotním postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace reálně neumožňuje.

a)

řídícímu orgánu letiště odletu, příletu a tranzitu a

b)

provozujícímu leteckému dopravci, pokud rezervace nebyla uskutečněna prostřednictvím tohoto dopravce, a pokud provozující letecký dopravce není v okamžiku oznámení znám, předá se mu informace, jakmile to bude možné.

a)

pokud se tato osoba dostaví k odbavení:

b)

pokud se tato osoba dostaví na místo v areálu letiště určené v souladu s článkem 5:

a)

zajistí, aby všichni jejich zaměstnanci a zaměstnanci subdodavatele, kteří poskytují přímou pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, měli znalosti o tom, jak vyhovět potřebám osob s různým zdravotním postižením nebo se zhoršenou schopností pohybu a orientace;

b)

poskytnou školení o rovnoprávnosti zdravotně postižených a o problematice zdravotního postižení veškerému personálu, který pracuje na letišti a přichází do přímého styku s cestující veřejností;

c)

zajistí, aby všichni noví zaměstnanci prošli školením o problematice zdravotního postižení a aby byl personál podle potřeby doškolován.

26.7.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 204/10

(1)

Přídatné potravinářské látky mohou být schváleny pro používání v potravinách pouze tehdy, jsou-li v souladu s přílohou II směrnice Rady 89/107/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravinářských přídatných látek povolených pro použití v potravinách určených k lidské spotřebě (3).

(2)

Směrnice 95/2/ES (4) stanoví seznam potravinářských přídatných látek, jež mohou být používány ve Společenství, a podmínky jejich použití.

(3)

Směrnice 94/35/ES (5) stanoví seznam náhradních sladidel, jež mohou být používána ve Společenství, a podmínky jejich použití.

(4)

Od přijetí směrnic 95/2/ES a 94/35/ES došlo v oblasti potravinářských přídatných látek k technickému vývoji. Uvedené směrnice by měly být upraveny, aby tento vývoj zohledňovaly.

(5)

Na základě stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ze dne 26. listopadu 2003 dochází ke změnám ve stávajících povoleních s cílem udržet hladinu nitrosaminů co nejnižší snížením hladiny dusitanů a dusičnanů přidávaných do potravin a zároveň zachovat mikrobiologickou bezpečnost potravin. Úřad doporučuje, aby se hladiny dusitanů a dusičnanů stanovily právními předpisy jako „přidané množství“. Úřad se domnívá, že k potlačení C. botulinum přispívá spíše přidané množství dusitanů než jejich zbytkové množství. Stávající ustanovení by se měla pozměnit tak, aby byly nejvyšší povolené hodnoty, jak uvádí úřad, v tepelně neopracovaných nebo tepelně opracovaných masných výrobcích, sýrech a rybách vyjadřovány jako přidaná množství. Avšak pro některé tradičním způsobem vyráběné masné výrobky by měla být výjimečně stanovena nejvyšší zbytková množství za předpokladu, že tyto výrobky budou náležitě definovány a pojmenovány. Stanovené hodnoty by měly zajistit, že nebude překročen přijatelný denní přívod (ADI) stanovený Vědeckým výborem pro potraviny v roce 1990. Výrobky, které nejsou konkrétně uvedeny v této směrnici, které jsou však tradičně vyráběny podobným způsobem (tj. podobné výrobky), mohou být v případě nutnosti zařazeny do kategorií v souladu s články 5 a 6 směrnice 95/2/ES. U sýrů by měla být hodnota vyjádřena jako množství přidané do mléka na výrobu sýrů. Pokud se použije postup, při kterém se před přidáním dusičnanů odstraňuje syrovátka a přidává voda, měly by být výsledné hodnoty stejné jako hodnoty, kterých by bylo dosaženo, kdyby se dusičnany přidaly přímo do mléka na výrobu sýrů.

(6)

Směrnice 2003/114/ES měnící směrnici 95/2/ES stanovila Komisi a úřadu povinnost přezkoumat do 1. července 2004 podmínky pro použití přídatných látek E 214 až E 219, tj. p-hydroxybenzoátů a jejich sodných solí. Úřad vyhodnotil informace o bezpečnosti p-hydroxybenzoátů a dne 13. července 2004 vydal své stanovisko. Úřad stanovil celkový přijatelný denní přívod pro methylester a ethylester a kyseliny p-hydroxybenzoové a jejich sodné soli v celkové výši 0–10 mg/kg tělesné hmotnosti. Úřad shledal, že by propylparaben neměl být zahrnut do tohoto celkového přijatelného denního přívodu, protože měl na rozdíl od methylparabenu a ethylparabenu u mladých krys vliv na pohlavní hormony a samčí pohlavní orgány. Úřad proto nemohl doporučit pro propylparaben přijatelný denní přívod (ADI), protože nemá k dispozici žádnou jasně stanovenou hodnotu dávky bez pozorovaného nepříznivého účinku (NOAEL). Je nezbytné ze směrnice 95/2/ES vyjmout propyl p-hydroxybenzoát (E 216) a propyl p-hydroxybenzoát sodnou sůl (E 217). Kromě toho je nutné ukončit i používání p-hydroxybenzoátů v tekutých dietních doplňcích stravy.

(7)

Rozhodnutí Komise 2004/374/ES (6) pozastavilo uvádění na trh a dovoz želé cukrovinek ve tvaru minipohárků obsahujících želírující potravinářské přídatné látky získané z mořských řas a některých gum, a to z důvodu nebezpečí udušení těmito produkty. S ohledem na přezkum uvedeného rozhodnutí je proto třeba vyloučit používání některých želírujících potravinářských přídatných látek v želé cukrovinkách ve tvaru minipohárků.

(8)

Vědecký výbor pro potraviny vyhodnotil informace o bezpečnosti erytritolu a dne 5. března 2003 vydal stanovisko. Výbor dospěl k závěru, že použití erytritolu jako potravinářské přídatné látky je přijatelné. Výbor rovněž upozorňuje, že erytritol má projímavé účinky, ovšem ve vyšší dávce než jiné polyalkoholy. Erytritol má kromě přislazování ještě mnoho jiných technologických vlastností, jež jsou důležité v široké řadě potravin, od cukrovinek po mléčné produkty. Působí jako látka zvýrazňující chuť a vůni, nosič, zvlhčující látka, stabilizátor, zahušťovadlo, plnidlo a sekvestrant. Je třeba povolit použití erytritolu ve stejných potravinářských využitích jako u ostatních polyalkoholů, jež jsou v současné době povoleny. Kromě toho je nutné změnit směrnici 94/35/ES, jelikož erytritol může být stejně jako ostatní polyalkoholy, jež jsou v současné době povoleny, použit také pro účely přislazování.

(9)

Vědecký výbor pro potraviny vyhodnotil informace o bezpečnosti sójové hemicelulosy a dne 4. dubna 2003 vydal stanovisko. Výbor dospěl k závěru, že použití sójové hemicelulosy je v některých potravinách, k nimž byla podána žádost, a v určitých hodnotách obsahu přijatelné. Je proto vhodné povolit používání sójové hemicelulosy pro některé účely. Aby se však vyšlo vstříc osobám trpícím alergiemi, nemělo by toto používání být povoleno v nezpracovaných potravinách, ve kterých se neočekává přítomnost sóji. V každém případě by měli být spotřebitelé v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (7) informováni v případě, že výrobky obsahují sójovou hemicelulosu.

(10)

Úřad vyhodnotil informace o bezpečnosti ethylcelulosy a dne 17. února 2004 vydal stanovisko. Úřad se rozhodl zahrnout ethylcelulosu do skupinového přijatelného denního přívodu „blíže neuvedeno“ pro modifikované celulózy, který stanovil Vědecký výbor pro potraviny. Ethylcelulosa se hlavně používá v doplňcích stravy a v látkách určených k aromatizaci v obalu. Použití ethylcelulosy by proto mělo být povoleno obdobným způsobem jako u ostatních celulóz.

(11)

Úřad vyhodnotil informace o bezpečnosti pullulanu a dne 13. července 2004 vydal stanovisko. Úřad shledal, že použití pullulanu je přijatelné při potahování doplňků stravy ve formě tobolek a tablet, jakož i u osvěžovačů dechu ve formě plátků. Je proto vhodné tyto způsoby použití povolit.

(12)

Úřad vyhodnotil informace o bezpečnosti terciálního butylhydrochinonu (TBHQ) a dne 12. července 2004 vydal stanovisko. Úřad stanovil pro tento antioxidant přijatelný denní přívod ve výši 0 až 0,7 mg/kg tělesné váhy a shledal, že jeho použití je přijatelné v určitých potravinách v určitých hodnotách obsahu. Je proto vhodné tuto přídatnou látku povolit.

(13)

Vědecký výbor pro potraviny vyhodnotil informace o bezpečnosti škrobového oktenylsukcinátu hlinitého a dne 21. března 1997 vydal stanovisko. Výbor shledal, že použití této přídatné látky jako složky vitaminů a karotenoidů ve formě minitobolek je možné považovat za přijatelné. Je proto vhodné toto použití povolit.

(14)

Během výroby sýrů z kyselého mléka se k pasterizovanému mléku přidává hydrogenuhličitan sodný (E 500ii), aby ztlumil kyselost způsobenou kyselinou mléčnou na vhodné hodnotě pH, čímž se vytvoří nezbytné podmínky pro růst zrajících kultur. Je proto vhodné povolit použití hydrogenuhličitanu sodného v sýrech z kyselého mléka.

(15)

V současné době je ve vařených garnátech obecných povoleno použití směsi sorbanů (E 200, E 202 a E 203) a benzoanů (E 210 až E 213) pro účely konzervace. Je vhodné rozšířit povolení pro její použití ve všech vařených korýších a měkkýších.

(16)

Oxid křemičitý (E 551) je jako nosič potravinářských barviv povolen v maximální výši 5 %. Mělo by být dále povoleno používání oxidu křemičitého jako nosiče pro potravinářská barviva oxid titaničitý (E 171) a oxidy a hydroxidy železa (E 172) v maximální výši 90 % obsahu barviva.

(17)

Směrnice 95/2/ES omezuje používání přísad uvedených v příloze I uvedené směrnice v tradičním francouzském chlebu „Pain courant français“. Stejné omezení by mělo platit i pro podobný tradiční maďarský chléb. Rovněž je vhodné, aby bylo povoleno použití kyseliny askorbové (E 300), askorbátu sodného (E 301) a dvojsodno-vápenaté soli kyseliny ethylen-diamintetraoctové (E 385) v maďarských játrových paštikách.

(18)

Je nezbytné aktualizovat stávající předpisy týkající se používání oxidu siřičitého a siřičitanů (E 220 až E 228) ve vařených korýších, stolním hroznovém vínu a liči.

(19)

V souladu se žádostí z členského státu a se stanoviskem Vědeckého výboru pro potraviny ze dne 5. března 2003 by měl být 4-hexylresorcinol, který byl na vnitrostátní úrovni povolen na základě směrnice 89/107/EHS, povolen na úrovni Společenství.

(20)

Terminologie použitá ve směrnici 95/2/ES by měla být přizpůsobena s ohledem na směrnici Rady 89/398/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin určených pro zvláštní výživu (8), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (9) a směrnici Komise 1999/21/ES ze dne 25. března 1999 o dietních potravinách pro zvláštní léčebné účely (10).

(21)

Směrnice 95/2/ES a 94/35/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

1.

V čl. 1 odst. 3 se písmeno c) nahrazuje tímto:

2.

V čl. 3 odst. 2 se slova „výživu po odstavení“ nahrazují slovy „obilné a ostatní příkrmy“.

3.

Přílohy se mění v souladu s přílohou I této směrnice.

a)

povolovaly obchodování s produkty, jež jsou v souladu s touto směrnicí, a jejich používání nejpozději od 15. února 2008,

b)

zakazovaly obchodování s produkty, jež nejsou v souladu s touto směrnicí, a jejich používání nejpozději od 15. srpna 2008.

26.7.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 204/23

(1)

Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (3), a směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků (4) byly podstatným způsobem změněny (5). Směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy (6) a směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví (7) rovněž obsahují ustanovení, jejichž účelem je zavedení zásady rovného zacházení s muži a ženami. Jelikož se v uvedených směrnicích nyní provádějí další změny, měly by být uvedené směrnice v zájmu srozumitelnosti přepracovány sloučením hlavních předpisů v této oblasti a některých nových prvků vyplývajících z judikatury Soudního dvora Evropských společenství (dále jen „Soudní dvůr“) do jednoho dokumentu.

(2)

Rovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva Společenství podle článku 2 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy a judikatury Soudního dvora. Tato ustanovení Smlouvy prohlašují rovnost mezi muži a ženami za „poslání“ a „cíl“ Společenství a ukládají pozitivní závazek podporovat ji při všech svých činnostech.

(3)

Soudní dvůr se usnesl na tom, že oblast působnosti zásady rovného zacházení s muži a ženami nelze omezit na zákaz diskriminace založené na skutečnosti, že osoba je jednoho či druhého pohlaví. S přihlédnutím k účelu a povaze práv, která se snaží chránit, se rovněž vztahuje na diskriminaci plynoucí ze změny pohlaví osoby.

(4)

Ustanovení čl. 141 odst. 3 Smlouvy nyní stanoví konkrétní právní základ pro přijímání opatření Společenství, kterými se zajistí uplatňování zásady rovných příležitostí a rovného zacházení v oblasti zaměstnání a povolání, včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci.

(5)

Články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie rovněž zakazují jakoukoli diskriminaci na základě pohlaví a ustanovují právo na rovné zacházení s muži a ženami ve všech oblastech, včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.

(6)

Obtěžování a sexuální obtěžování odporují zásadě rovného zacházení s muži a ženami, a pro účely této směrnice představují diskriminaci na základě pohlaví. Tyto formy diskriminace se nevyskytují pouze na pracovišti, ale také v souvislosti s přístupem k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání. Měly by proto být zakázány a měly by se na ně vztahovat účinné, přiměřené a odrazující sankce.

(7)

V této souvislosti by zaměstnavatelé a osoby odpovědné za odborné vzdělávání měli být podporováni v přijímání opatření pro boj proti všem formám diskriminace na základě pohlaví a zejména v přijímání preventivních opatření proti obtěžování a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, v přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

(8)

Zásada stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci stanovená článkem 141 Smlouvy a rozvíjená ustálenou judikaturou Soudního dvora představuje významné hledisko zásady rovného zacházení s muži a ženami a podstatnou a nezbytnou součást acquis communautaire, včetně judikatury Soudního dvora týkající se diskriminace na základě pohlaví. Je proto vhodné přijmout další ustanovení k jejímu provádění.

(9)

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora by mělo být za účelem ověření toho, zda pracovníci vykonávají stejnou nebo rovnocennou práci, určeno, zda lze s ohledem na řadu faktorů včetně povahy práce, odborného vzdělávání a pracovních podmínek považovat situaci pracovníků za srovnatelnou.

(10)

Soudní dvůr shledal, že za jistých okolností se zásada stejné odměny neomezuje pouze na situace, kdy muži a ženy pracují pro stejného zaměstnavatele.

(11)

Členské státy by ve spolupráci se sociálními partnery měly pokračovat v řešení problému přetrvávajících rozdílů ve mzdách založených na pohlaví a přetrvávající segregace mužů a žen na pracovním trhu, například zaváděním pružných úprav pracovní doby, které umožní mužům i ženám lépe sladit rodinný a pracovní život. To by mohlo rovněž zahrnovat vhodnou úpravu rodičovské dovolené, již by si mohl vybrat kterýkoli z rodičů, a zřizování dostupných a cenově přístupných zařízení péče o děti a vyživované osoby.

(12)

Měla by být přijata zvláštní opatření zajišťující provádění zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků a jasněji vymezující její rozsah.

(13)

V rozsudku ze dne 17. května 1990 ve věci C-262/88 (8) rozhodl Soudní dvůr, že všechny formy zaměstnaneckých důchodů tvoří součást odměny ve smyslu článku 141 Smlouvy.

(14)

Ačkoli pojem odměny ve smyslu článku 141 Smlouvy nezahrnuje dávky sociálního zabezpečení, je nyní jasně stanoveno, že zásada stejné odměny se vztahuje na důchodový systém pro státní zaměstnance, pokud dávky, které mají být v rámci tohoto systému vypláceny, jsou pracovníkovi vypláceny na základě jeho zaměstnaneckého poměru s veřejným zaměstnavatelem, bez ohledu na skutečnost, že tento systém je součástí všeobecného zákonného systému. Podle rozsudků Soudního dvora ve věcech C-7/93 (9) a C-351/00 (10) bude tato podmínka splněna, pokud se důchodový systém týká určité kategorie pracovníků a pokud dávky přímo souvisejí s dobami zaměstnání a jsou vypočítávány na základě posledního platu státního zaměstnance. Z důvodu srozumitelnosti je proto vhodné přijmout za tímto účelem zvláštní ustanovení.

(15)

Soudní dvůr potvrdil, že zatímco se na příspěvky pracujících mužů a žen do dávkově definovaného důchodového systému vztahuje článek 141 Smlouvy, nemá být nerovnost příspěvků placených zaměstnavateli v rámci dávkově definovaných systémů financovaných shromažďováním kapitálu, která je způsobena používáním pojistně matematických faktorů rozlišujících pohlaví, posuzována s přihlédnutím k témuž ustanovení.

(16)

Určité prvky, jako je přeměna části pravidelných důchodů na kapitál, převod nároků na důchod, pozůstalostní důchod vyplacený oprávněné osobě v případě, že se zřekne části každoročně vypláceného důchodu, nebo snížený důchod, pokud se pracovník rozhodne pro předčasný odchod do důchodu, mohou být například v případě dávkově definovaných systémů financovaných shromažďováním kapitálu nerovné, pokud nerovnost částek vyplývá z účinků použití pojistně matematických faktorů, které v době zavádění financování systému rozlišují podle pohlaví.

(17)

Má se za to, že dávky, které mají být vypláceny ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků, nelze považovat za odměnu, pokud jsou vypláceny za doby zaměstnání před 17. květnem 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo osob uplatňujících nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocenný nárok podle platných vnitrostátních právních předpisů. Proto je nutné omezit odpovídajícím způsobem provádění zásady rovného zacházení.

(18)

Soudní dvůr důsledně prosazuje, aby protokol Barber (11) neměl dopad na právo stát se členem systému důchodového pojištění zaměstnanců a aby se časové omezení účinků rozsudku ve věci C-262/88 nedotýkalo práva stát se členem systému důchodového pojištění zaměstnanců. Soudní dvůr také rozhodl, že vnitrostátní předpisy týkající se lhůt pro podání žalob na základě vnitrostátního práva lze použít u zaměstnanců, kteří se domáhají svého práva na členství v systému důchodového pojištění zaměstnanců, pokud tyto lhůty nejsou pro daný typ žaloby méně příznivé než pro podobné žaloby vnitrostátní povahy, a že v praxi neznemožňují výkon práv udělených právem Společenství. Soudní dvůr rovněž poukázal na to, že skutečnost, že pracovník může zpětně uplatňovat nárok na začlenění do systému důchodového pojištění zaměstnanců, tomuto pracovníkovi nedovoluje, aby se vyhnul placení příspěvků za dobu daného členství.

(19)

Zajištění rovného přístupu k zaměstnání a odbornému vzdělávání k němu vedoucímu je zásadní pro uplatňování zásady rovného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání a povolání. Jakákoli výjimka z této zásady by se proto měla omezit pouze na ty profesní činnosti, které vyžadují zaměstnání osoby určitého pohlaví z důvodu své povahy nebo okolností, za jakých jsou vykonávány, za předpokladu, že sledovaný cíl je oprávněný a v souladu se zásadou proporcionality.

(20)

Tato směrnice se nedotýká svobody sdružování, včetně práva zakládat s jinými odborové organizace a vstupovat do nich na obranu svých zájmů. Opatření ve smyslu čl. 141 odst. 4 Smlouvy mohou zahrnovat členství nebo pokračování v činnosti organizací nebo odborů, jejichž hlavním cílem je prosazování zásady rovného zacházení s muži a ženami v praxi.

(21)

Zákazem diskriminace by nemělo být dotčeno zachování nebo přijímání opatření zaměřených na předcházení nebo vyrovnávání znevýhodnění, jež utrpěla skupina osob jednoho pohlaví. Tato opatření připouštějí existenci organizací osob jednoho pohlaví, pokud je jejich hlavním cílem prosazování zvláštních potřeb těchto osob a prosazování rovnosti mezi muži a ženami.

(22)

V souladu s čl. 141 odst. 4 Smlouvy a v zájmu zajištění plné rovnosti mužů a žen v pracovním životě v praxi nebrání zásada rovného zacházení členským státům zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře. S ohledem na současnou situaci a s přihlédnutím k prohlášení č. 28 připojenému k Amsterodamské smlouvě by členské státy měly především usilovat o zlepšení postavení žen v pracovním životě.

(23)

Z judikatury Soudního dvora jasně vyplývá, že nepříznivé zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví. Toto zacházení by proto mělo být do této směrnice výslovně zahrnuto.

(24)

Soudní dvůr uznal, že je s ohledem na zásadu rovného zacházení legitimní chránit tělesný stav ženy během těhotenství a mateřství, jakož i zavádět opatření na ochranu mateřství jako prostředek dosažení skutečné rovnosti. Touto směrnicí by proto neměla být dotčena směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (12). Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (13).

(25)

Z důvodu srozumitelnosti je rovněž vhodné přijmout výslovné ustanovení týkající se ochrany zaměstnaneckých práv žen na mateřské dovolené, zejména jejich práva na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo tak, aby v důsledku této dovolené nebyly zhoršeny jejich podmínky a aby měly prospěch z veškerých zlepšení pracovních podmínek, na které by měly během své nepřítomnosti nárok.

(26)

V usnesení Rady a ministrů pro zaměstnanost a sociální politiku, zasedajících v Radě, ze dne 29. června 2000 o vyvážené účasti žen a mužů na rodinném a pracovním životě (14) byly členské státy povzbuzeny ke zvážení možnosti, aby jejich právní řády přiznaly pracujícím mužům individuální a nepřenositelné právo na otcovskou dovolenou při zachování práv týkajících se jejich zaměstnání.

(27)

Podobné podmínky se vztahují na případy, kdy členské státy přiznávají mužům a ženám individuální a nepřenositelné právo na dovolenou v případě osvojení dítěte. Členským státům přísluší rozhodnout, zda právo na otcovskou dovolenou nebo dovolenou v případě osvojení dítěte poskytnou či nikoli, a aby stanovily všechny podmínky kromě propuštění a navrácení do práce, které jsou mimo oblast působnosti této směrnice.

(28)

Účinné zavedení zásady rovného zacházení vyžaduje, aby členské státy zavedly příslušné postupy.

(29)

Pro účinné zavedení zásady rovného zacházení jsou nezbytná ustanovení týkající se přiměřených soudních nebo správních řízení k prosazování povinností uložených touto směrnicí.

(30)

Přijetí pravidel o důkazním břemeni hraje důležitou úlohu při zajištění toho, aby zásada rovného zacházení mohla být účinně prosazována. Jak rozhodl Soudní dvůr, mělo by být proto přijato ustanovení k zajištění toho, aby v případech, kdy určité skutečnosti nasvědčují diskriminaci, přešlo důkazní břemeno na žalovaného, s výjimkou ve vztahu k řízením, v nichž přísluší soudu nebo jinému příslušnému vnitrostátnímu orgánu, aby vyšetřil skutkový stav. Nicméně je nezbytné upřesnit, že posouzení skutkového stavu, které vede ke zjištění, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, nadále náleží příslušnému vnitrostátnímu orgánu v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi. Kromě toho je na členských státech, aby zavedly pro kterékoli stadium řízení taková pravidla dokazování, která jsou pro žalobce výhodnější.

(31)

S ohledem na další zlepšení úrovně ochrany navrhované touto směrnicí by měly být sdružení, organizace a jiné právnické osoby také zmocněny účastnit se za podmínek stanovených členskými státy řízení jménem nebo na podporu žalobce, aniž jsou dotčeny vnitrostátní procesní právní předpisy o zastupování nebo obhajobě.

(32)

S ohledem na zásadní povahu práva na účinnou právní ochranu je vhodné zajistit, aby pracovníci nadále požívali takové ochrany i po skončení vztahu, ve kterém došlo k údajnému porušení zásady rovného zacházení. Zaměstnanec bránící osobu chráněnou touto směrnicí nebo svědčící v její prospěch by měl mít právo na stejnou ochranu.

(33)

Soudní dvůr jasně potvrdil, že ze zásady rovného zacházení, má-li být účinná, vyplývá, že náhrada poskytovaná za jakékoli porušení musí odpovídat utrpěné škodě. Proto je vhodné vyloučit stanovení jakékoli horní hranice pro takovou náhradu předem, kromě případů, kdy zaměstnavatel může dokázat, že jediná újma vzniklá uchazeči či uchazečce o zaměstnání v důsledku diskriminace ve smyslu této směrnice spočívá v odmítnutí posoudit jeho/její žádost o zaměstnání.

(34)

S cílem zlepšit účinné zavedení zásady rovného zacházení by členské státy měly podporovat dialog mezi sociálními partnery a v rámci vnitrostátní praxe také s nevládními organizacemi.

(35)

Členské státy by měly stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy porušení povinností vyplývajících z této směrnice.

(36)

Jelikož nemůže být cílů této směrnice uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné.

(37)

Pro lepší pochopení odlišného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání a povolání by se i nadále měly sestavovat, vyhodnocovat a na vhodných úrovních zpřístupňovat srovnatelné statistiky rozčleněné podle pohlaví.

(38)

Rovné zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání a povolání nemůže být omezeno na legislativní opatření. Místo toho by Evropská unie a členské státy měly dále podporovat proces zvyšování informovanosti veřejnosti o problému diskriminace v oblasti mezd, jakož i změnu myšlení veřejnosti, a měly by v co nejvyšší míře začlenit všechny zúčastněné strany ve veřejné i soukromé oblasti. Významnou úlohu by v tomto procesu mohl hrát dialog mezi sociálními partnery.

(39)

Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla týkat těch ustanovení, která představují oproti dřívějším směrnicím podstatnou změnu. Povinnost provést do vnitrostátního práva ustanovení, která nejsou podstatným způsobem změněna, vyplývá z dřívějších směrnic.

(40)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic do vnitrostátního práva a jejich uplatňování, uvedených v části B přílohy I.

(41)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (15) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

přístup k zaměstnání, včetně postupu v zaměstnání, a k odbornému vzdělávání;

b)

pracovní podmínky, včetně odměny;

c)

systémy sociálního zabezpečení pracovníků.

a)

„přímou diskriminací“ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;

b)

„nepřímou diskriminací“ rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné;

c)

„obtěžováním“ rozumí, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;

d)

„sexuálním obtěžováním“ rozumí, pokud dojde k jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;

e)

„odměnou“ rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním;

f)

„systémy sociálního zabezpečení pracovníků“ rozumějí systémy, na které se nevztahuje směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (16) a jejichž účelem je poskytnout pracovníkům, jak zaměstnancům, tak osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom, zda je členství v těchto systémech povinné nebo dobrovolné.

a)

obtěžování a sexuální obtěžování, jakož i jakékoli méně příznivé zacházení vycházející z odmítnutí takového chování dotyčnou osobou nebo podvolení se mu;

b)

navádění k diskriminaci osob na základě pohlaví;

c)

jakékoliv méně příznivé zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou ve smyslu směrnice 92/85/EHS.

a)

oblast působnosti těchto systémů a podmínky přístupu k nim;

b)

povinnost přispívat a výpočet výše příspěvků;

c)

výpočet dávek, včetně dodatkových dávek s ohledem na manžela nebo manželku nebo vyživované osoby, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky.

a)

systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které zajišťují ochranu pro případ:

b)

systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které poskytují další sociální dávky, v hotovosti nebo v naturáliích, a zejména pozůstalostní a rodinné dávky, pokud tyto dávky představují plnění vyplácené zaměstnavatelem pracovníkovi z důvodu jeho zaměstnání.

a)

individuální smlouvy pro samostatně výdělečně činné osoby;

b)

systémy pro samostatně výdělečně činné osoby, které mají pouze jednoho člena;

c)

pojistné smlouvy, kde zaměstnavatel není smluvní stranou, v případě pracovníků;

d)

dobrovolná ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků, která jsou účastníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila:

e)

systémy sociálního zabezpečení pracovníků, pokud jsou dávky financovány z příspěvků placených pracovníky na základě dobrovolnosti.

a)

určení osob, které se mohou účastnit systému sociálního zabezpečení pracovníků;

b)

stanovení povinné nebo dobrovolné povahy účasti v systému sociálního zabezpečení pracovníků;

c)

stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu trvání zaměstnání nebo členství v systému vyžadované pro získání dávek;

d)

stanovení různých pravidel, s výjimkou písmen h) a j), pro vrácení příspěvků, pokud se pracovník odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky zaručující mu odložené právo na dlouhodobé dávky;

e)

stanovení různých podmínek pro poskytování dávek nebo omezení těchto dávek na pracovníky některého pohlaví;

f)

stanovení rozdílných důchodových věků;

g)

pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a jsou vypláceny zaměstnavatelem, během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů;

h)

stanovení rozdílných úrovní dávek, s výjimkou nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám, které se liší podle pohlaví v případě příspěvkově definovaných systémů; v případě dávkově definovaných systémů financovaných shromažďováním kapitálu mohou být určité prvky nerovné, pokud nerovnost částek vyplývá z účinků použití pojistně matematických zásad, které se v době zavádění systému financování liší podle pohlaví;

i)

stanovení rozdílných úrovní příspěvků pracovníků;

j)

stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů, s výjimkou:

k)

stanovení rozdílných norem nebo norem použitelných pouze na pracovníky určitého pohlaví, s výjimkou opatření stanovených v písmenech h) a j), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na odložené dávky, když se pracovník odhlašuje ze systému.

a)

stanovení důchodového věku pro účely přiznání starobního důchodu a možné důsledky pro jiné dávky:

b)

pozůstalostní důchody, dokud právo Společenství nezavede v tomto ohledu zásadu rovného zacházení v zákonných systémech sociálního zabezpečení;

c)

použití čl. 9 odst. 1 písm. i) v souvislosti s používáním pojistně matematických zásad do 1. ledna 1999 nebo pro členské státy, které přistoupily po tomto dni, do dne, kdy se směrnice 86/378/EHS stala použitelnou na jejich území.

a)

podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti, a na všech stupních hierarchie pracovních funkcí včetně postupu v zaměstnání;

b)

přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace, včetně pracovní praxe;

c)

podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, včetně podmínek propouštění, jakož i odměňování podle článku 141 Smlouvy;

d)

členství a činnost v organizaci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů nebo v jakékoli organizaci, jejíž členové vykonávají určité povolání, včetně výhod poskytovaných těmito organizacemi.

a)

situace, na něž se vztahuje článek 141 Smlouvy, a pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví, směrnice 92/85/EHS a 96/34/ES;

b)

jakékoli občanské nebo správní řízení týkající se veřejného nebo soukromého sektoru, které poskytuje prostředky k nápravě podle vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k opatřením uvedeným v písmenu a), s výjimkou mimosoudních řízení dobrovolné povahy nebo stanovených vnitrostátními právními předpisy.

a)

aniž je dotčeno právo obětí a sdružení, organizací nebo jiných právnických osob uvedených v čl. 17 odst. 2, poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání stížností na diskriminaci;

b)

provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace;

c)

zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací;

d)

na příslušné úrovni výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty, například s budoucím Evropským institutem pro rovnost žen a mužů.

a)

byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení;

b)

byla nebo mohla být prohlášena za neplatná od samého počátku nebo aby byla změněna ustanovení individuálních nebo kolektivních smluv nebo dohod, vnitřních řádů podniků a statutů svobodných povolání a organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů nebo jakýchkoliv jiných ujednání, která odporují zásadě rovného zacházení;

c)

systémy sociálního zabezpečení pracovníků obsahující taková ustanovení nemohly být schváleny ani rozšířeny správními opatřeními.