16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/1

—

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh

—

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o společném rámci pro uvádění výrobků na trh

—

a návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování určitých vnitrostátních technických pravidel u výrobků zákonně uváděných na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí 3052/95/ES

1.1

Výbor je zcela přesvědčen o tom, že je důležité zajistit, aby zásada volného pohybu zboží, stanovená Smlouvou a potvrzená četnými rozsudky Soudního dvora, byla beze zbytku uplatňována a výrobky zákonně uváděné na trh v jednom členském státě tak mohly být snadno uvedeny na trh na celém území EU.

1.2

Výbor se domnívá, že nejdůležitější je zaručit jistotu, transparentnost a účinnost obchodu a odstranit zdvojení kontrol a zkoušek, zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, občanů a podniků a zajistit také aktivní a jednotné uplatňování požadavků Společenství v oblasti bezpečnosti výrobků prostřednictvím koordinace a posílení činností dozoru nad trhem.

1.3

Výbor zdůrazňuje, že volný pohyb zboží představuje základní hybnou sílu konkurenceschopnosti a hospodářského a sociálního rozvoje jednotného evropského trhu a že posílení a modernizace podmínek pro uvádění bezpečných a kvalitních výrobků na trh představuje pro spotřebitele, podniky a evropské občany důležitý základní prvek.

1.4

Výbor se domnívá, že je neodkladně nutné modernizovat a zjednodušit právní předpisy EU týkající se zboží vzhledem k:

1.5

Výbor souhlasí s iniciativou Komise na toto téma v podobě legislativního balíčku, pouze pokud se plně uskuteční:

1.6

Výbor má za to, že přednost by mělo dostat zajištění vysoké úrovně transparentnosti a jistoty při uplatňování obecných postupů v oblasti vzájemného uznávání, a to prostřednictvím:

1.7

Výbor souhlasí s hlavními zásadami návrhů, které vycházejí z pozitivních zkušeností s novým přístupem, ve spojení s globálním přístupem, k posuzování shody a které by měly být více uplatňovány v současné i budoucí legislativě Společenství a pokrývat všechna hlediska výrobků uvedených trh, zvlášť v oblasti bezpečnosti, zdraví a ochrany životního prostředí.

1.8

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce přijaly vhodná opatření a převzaly stejnou odpovědnost, aby zajistily, že dodávají na trh pouze výrobky, které jsou v souladu s právními předpisy, a to nezávisle na tom, zda jde o výrobce, pověřené zástupce nebo dovozce.

1.9

Zjišťování původu výrobků, spadající do odpovědnosti hospodářských subjektů, jež uvádějí výrobky na trh, musí umožnit jasnou identifikaci, aby požadavky Společenství mohly být účinně prováděny.

1.10

Podle Výboru je také třeba projednat problémy spojené s uváděním výrobků na trh prostřednictvím internetu, a to vzhledem k tomu, že prodej on-line ještě není zcela upraven předpisy.

1.11

Výbor se domnívá, že jsou nezbytné jasnější údaje, které by zdokonalily současný rámec nového přístupu, co se týče:

1.12

Výbor souhlasí s tím, že je nutné posílit status a význam označení CE a přiznat mu větší právní ochranu prostřednictvím jeho registrace jakožto kolektivní ochranné známky, jež veřejným orgánům umožní rychle zasahovat a zamezovat zneužívání.

1.13

Výbor potvrzuje, že v této problematice hraje podstatnou roli proces technické normalizace vzhledem k tomu, že nový přístup vychází právě z těsného propojení mezi základními právními požadavky a evropskými technickými normami, jež je nutné podporovat a zvyšovat jejich důležitost.

1.14

Evropský akreditační systém, jakožto veřejná služba obecného zájmu, na jedné straně musí zajistit celosvětové přijetí výsledků posuzování shody a vyhnout se jejich zbytečnému zdvojování, na druhé straně musí vycházet z mezinárodně uznaných standardů a jasných definic.

1.15

Ustanovení nařízení, která se týkají evropského akreditačního systému, se musí použít pro všechny akreditační orgány a jimi poskytované služby v rámci Evropského hospodářského prostoru, nezávisle na druhu činnosti posuzování shody poskytované zákazníkům.

1.16

Tato ustanovení mají zajistit:

1.17

Výbor se domnívá, že je nezbytné stanovit jasný právní základ pro organizaci Evropská spolupráce v akreditaci, jejíž role musí být upevněna a lépe vymezena. Všechny vnitrostátní akreditační orgány se musejí připojit k této organizaci v zájmu zajištění rovnocennosti, transparentnosti, věrohodnosti a účinnosti, a členské státy kromě toho musí podporovat síť této organizace.

1.18

Podle názoru Výboru by akreditační orgány měly prokázat, že se úspěšně účastní vzájemného hodnocení, neboť musí dokázat, že důvěra v ně vložená je oprávněná.

1.19

Výbor se kromě toho domnívá, že je důležité zapojit všechny zainteresované strany. Jejich zástupci by mohli být v akreditačních orgánech a toto ustanovení by mělo být nedílnou součástí nového nařízení.

1.20

Výbor se v této souvislosti domnívá, že je nutné, aby práva spotřebitelů na vnitřním trhu byla více uznávána a aby se v tomto ohledu naplánovala vhodná opatření.

1.21

Dozor nad trhem se musí týkat i výrobků obsažených ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, protože mnoho výrobků se prodává jak pro profesionální použití, tak pro použití konečným spotřebitelem. EHSV se domnívá, že současný systém pro rychlou výměnu informací RAPEX, jenž může účinně pomáhat při dozoru nad trhem, je zcela opodstatněný.

1.22

Je nezbytné, aby celní orgány v rámci evropské sítě spolupracovaly s orgány dozoru nad trhem a zajistily účinnou kontrolu výrobků před jejich uvedením do volného oběhu na evropském vnitřním trhu.

1.23

Celní orgány musí být i z tohoto důvodu vybaveny kvalifikovanými lidskými zdroji, odpovídajícími finančními prostředky a pravomocemi, aby mohly účinně dostát úkolům, které jim byly svěřeny, a musí mít k dispozici nástroje vhodné také k rychlému jednání v souvislosti se sezonními výrobky nebo výrobky, jež jsou uvedeny na trh pouze na omezenou dobu.

1.24

Výbor se závěrem domnívá, že nařízení by také mělo jasně stanovit, že opatření přijatá jako reakce na prokázanou nedostatečnou shodu mají dodržovat zásadu proporcionality.

2.1

Vnitřní trh zboží je nejen hlavním katalyzátorem růstu ve Společenství, ale má i značný vliv na schopnost Evropské unie konkurovat na světovém trhu. Jak již Výbor několikrát zdůraznil, „jedním z faktorů, které zvýšily jeho význam, je ‚globalizace‘, která je jak výzvou, tak příležitostí. Této výzvě je možné čelit pouze za předpokladu, že bude plně využito potenciálu jednotného trhu“ (2).

2.2

Volný pohyb zboží je ústředním pilířem jednotného trhu: díky uplatňování článků 28–30 Smlouvy o ES (3) byly učiněny nezbytné kroky vpřed, pokud jde o harmonizaci technických předpisů na úrovni EU za účelem odstranění technických překážek obchodu, zejména prostřednictvím směrnic „nového přístupu“ (známých také jako směrnice „označení CE“).

2.3

V uplatňování a provádění ustanovení Smlouvy se však objevily nedostatky, zvláště v oblasti neharmonizovaných výrobků, kde se zavádějí vnitrostátní technická pravidla. Vzhledem ke stále značně neuspořádanému právnímu rámci a neexistenci souvislého přístupu k dozoru nad trhem v členských státech to vede k vážným překážkám bránícím volnému obchodu, zejména pro malé a střední podniky.

2.4

Výbor měl možnost zdůraznit, že „na členských státech leží významná zodpovědnost za zajištění vhodné transpozice opatření Evropské unie do jejich národního práva a za jejich prosazování“ a jak je podstatné, „aby vznikající rámec právní úpravy na národní úrovni byl pro hospodářské subjekty, zaměstnance, spotřebitele a veškeré subjekty občanské společnosti co nejvíce obsahově vyvážený a zároveň co nejjednodušší“ (4).

2.5

Výbor důrazně podporuje cíle větší transparentnosti a účinnosti norem, posilování a modernizace podmínek pro uvádění bezpečných a kvalitních výrobků na trh, aby bylo možné zajistit:

2.6

Výbor ve svém stanovisku k tématu Strategie pro vnitřní trh – Priority 2003–2006 (5) zdůraznil, že obchod se třetími zeměmi roste rychleji než s členskými státy a že jedním z důvodů je nedostatečné uplatňování vzájemného uznávání, jehož cílem je vyvolat důvěru spotřebitelů ve výrobky vyrobené v jiném členském státě. Členské státy by měly vzájemně důvěřovat svým systémům. Nejlepšími předpoklady pro zvýšení obchodu se zbožím mezi členskými státy jsou platný právní systém, vysoká úroveň kvality a iniciativy k výchově spotřebitelů.

2.7

Výbor kromě toho ukázal, že práva spotřebitelů na vnitřním trhu nejsou dostatečně známá, a vícekrát upozornil (6), zejména v souvislosti s okrajovými zeměmi a zeměmi, které nedávno přistoupily k EU, na tento nedostatek a na způsob, jakým této neznalosti často využívají veřejné orgány na vnitrostátní a místní úrovni.

2.8

Výbor dále oznamuje, že čtyři hlavní překážky řádného fungování vnitřního trhu určené v roce 2007 Střediskem pro sledování jednotného trhu jsou:

2.9

Výbor konstatoval, že je „politováníhodné, že po mnoha letech evropské integrace nejsou právní předpisy a politika EU v několika členských státech dosud dostatečně integrovány jako politická a administrativní vrstva domácí tvorby politiky v těch oblastech, ve kterých se dané členské státy zavázaly ke společné politice a k provádění výsledků společného rozhodování“ (7).

2.10

Výbor se dále domnívá, že „efektivní a transparentní přístup k záležitostem EU na národní úrovni je nezbytný, protože 25 členských států, z nichž každý má svou vlastní kulturu a tradice v administrativní oblasti a svůj způsob řízení procesů, musí respektovat stejné acquis, což znamená podobné požadavky týkající se tvorby právních předpisů, transpozice, provádění a vymáhání práva EU“ (8).

2.11

Podle „Kokovy zprávy“ (9)„volnému pohybu zboží i nadále brání řada místních předpisů, často aplikovaných nahodile a v přímém rozporu se zásadou vzájemného uznávání“ (10).

2.12

Výbor se vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, domnívá, že pro zajištění budoucnosti evropské integrace, ochranu spotřebitelů a občanů a rozvoj evropských podniků je nanejvýš důležité:

3.1

Komise vychází z konstatování, že vnitřní trh ještě není dokončený:

3.2

Komise v zájmu vyrovnání se s těmito problémy navrhuje:

3.3

Návrh nařízení KOM(2007) 36 v konečném znění, kterým se navrhuje zrušení současného postupu výměny informací, řeší některé aspekty v neharmonizované oblasti:

3.4

Návrh rozhodnutí KOM(2007) 53 v konečném znění stanoví obecný rámec pro budoucí odvětvové právní předpisy s:

3.5

Návrh nařízení KOM(2007) 37 v konečném znění stanoví posílení požadavků na akreditaci a dozor nad trhem tak, aby výrobky, které nejsou v souladu s předpisy, mohly být snadno určeny a staženy z trhu. Hlavním cílem tohoto návrhu je zajistit volný pohyb zboží v harmonizované oblasti prostřednictvím:

4.1

Výbor je zcela přesvědčen, že volný pohyb zboží je základní hybnou silou konkurenceschopnosti a hospodářského a sociálního rozvoje jednotného evropského trhu a že posílení a modernizace podmínek pro uvádění bezpečných a kvalitních výrobků na trh představuje pro spotřebitele, podniky a evropské občany důležitý základní prvek.

4.2

Jednotný trh se zbožím přispěl v posledních padesáti letech ke stále většímu sbližování evropských ekonomik. Obchodní výměna mezi členskými státy EU-27 dnes tvoří dvě třetiny celkového obchodu Evropské unie.

4.3

Provádění ustanovení článku 28 a 30 Smlouvy o založení ES (13), proces harmonizace technických pravidel starého a nového přístupu a správné uplatňování zásady vzájemného uznávání představují základní pilíře rozvoje vnitřního obchodu v EU.

4.4

Vzhledem k problémům zaznamenaným při uplatňování a provádění ustanovení Smlouvy, neexistenci souvislého přístupu k systému dozoru nad trhem v členských státech, nedostatku subjektů posuzování shody a nedostatečné právní ochraně označení CE, nesourodosti a komplikovanosti evropských právních předpisů, jež se často kumulují a překrývají, se směsicí rozdílných postupů a zároveň s kusou znalostí práv a povinností ze strany podniků, správních orgánů a občanů je modernizace a reorganizace právních předpisů EU týkajících se zboží neodkladná.

4.5

Výbor souhlasí s iniciativou Komise, jak již ostatně několikrát ozřejmil a požadoval ve svých stanoviscích k tématu jednotného trhu (14) a podporuje předložené návrhy, pokud bude vyhověno připomínkám uvedeným v tomto stanovisku.

4.6

Výbor se domnívá, že základní parametry pro hodnocení navržených iniciativ tak, aby byly začleněny do stávajícího rámce Společenství, by měly být celkem čtyři:

4.7

Výbor se domnívá, že návrhy Komise umožňují učinit důležité kroky vpřed, protože stanoví:

4.8

Výbor zcela souhlasí s tím, že je nezbytné zlepšovat kvalitu systému akreditace oznámených subjektů a vytvořit přísnější kritéria určování a řízení těchto subjektů a dohledu nad nimi, a to pomocí právního rámce, jenž zajistí soudržnost, srovnatelnost a koordinaci decentralizovaného systému za účelem zajištění jeho věrohodnosti a posílení vzájemné důvěry.

4.9

Systém dozoru nad trhem musí s ohledem na rostoucí globalizaci především zajistit společný právní rámec pro účinné a souvislé uplatňování právních předpisů na celém území Společenství.

4.10

Je nezbytné zabránit tomu, aby se na trh dostaly výrobky, které nejsou v souladu s předpisy a jsou potenciálně nebezpečné, jak potvrzuje výroční zpráva za rok 2006 týkající se systému RAPEX, což je systém včasného varování o nebezpečných nepotravinářských výrobcích (15).

4.11

Pokud jde o označení CE, které je myšleno jako označení shody a nikoliv jako označení kvality, Výbor považuje za nezbytné obnovit důvěru v označení shody. Je třeba obnovit skutečnou hodnotu označení CE, a posílit tak možnosti stíhat jeho porušení a zajistit právní ochranu prvku, jenž představuje normativní systém, z nějž vycházejí všechny směrnice „nového přístupu“, které nyní zahrnují 20 výrobních odvětví.

4.12

Pokud jde o současný rámec právních předpisů, Výbor se domnívá, že nesourodost, překrývání se právních předpisů a právní nejistota pravděpodobně představují nejzjevnější Achillovu patu celého systému a vážně poškozují spotřebitele, podniky, občany a celou občanskou společnost.

4.13

Navrstvení právních předpisů a nedostatečný ohled na úroveň soudržnosti mezi iniciativami, které reagují na jiné cíle a politiky Unie, vedly k nadměrné byrokracii a výraznému dočasnému zatížení souvisejícímu s účinným spuštěním různých postupů. To mělo značně negativní dopad zejména na spotřebitele, malé a střední podniky a jednotlivé občany.

4.14

Výbor proto plně podporuje návrh společného referenčního rámce, který se týká uvádění výrobků na trh (16). Tento rámec by měl určit obecné definice, postupy a prvky budoucí reformy a přizpůsobení jednotlivých směrnic tak, aby bylo možné ze stávajícího rámce právních předpisů odstranit nedostatky a zbytečnou byrokratickou zátěž.

4.15

Výbor považuje za důležité připravit jako základní součást vnitřního trhu praktickou telematickou příručku pro uvádění výrobků na evropský vnitřní trh (17); tato příručka by pro uživatele shrnula jednoduchým způsobem všechny právní předpisy a postupy podle horizontálního rámce a hlavních odvětví a uvedla práva a povinnosti, způsoby přístupu, lhůty a náklady na spuštění.

5.1.1

Zásada vzájemného uznávání stanovená v článku 28 a 30 Smlouvy o založení ES představuje jeden ze stěžejních prvků volného pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu. S odstupem 50 let, vzhledem k postupnému rozšíření EU a rostoucí globalizaci trhů, je podle názoru Výboru nutné posílit úlohu a ochranu této zásady, zajistit jí větší právní jistotu a jednotné uplatňování a plně zhodnotit všechny její možnosti pro hospodářské subjekty, evropské podniky i vnitrostátní orgány.

5.1.2

Návrh Komise je pozitivním krokem tímto směrem, protože:

5.1.3

Podle Výboru však stále existují různé sporné body, které by měly být v návrhu nařízení uvedeny přesněji:

5.1.4

Dle názoru Výboru by bylo vhodné v textu výslovně připomenout právní základy Smlouvy o ES, které upravují zásadu vzájemného uznávání, a tak ukázat, že zachování údajných národních požadavků je pouze výjimečné.

5.1.5

Výbor má za to, že přednost by mělo dostat zajištění vysoké úrovně transparentnosti, právní jistoty a zjednodušení uplatňování a provádění zásady vzájemného uznávání:

5.1.6

Podle Výboru je vhodné, aby lhůty stanovené pro odvolací řízení byly co nejdelší, aby otázku vyřešil první kompetentní orgán.

5.1.7

Členské státy se musí vybavit způsobilými a vhodnými technickými strukturami za účelem rychlého předložení, včetně postupu v naléhavých případech, případných důkazů porušení zásady vzájemného uznávání ve smyslu článku 30 Smlouvy o ES, který připouští, aby členské státy přijímaly opatření rovnocenná množstevním omezením vývozu, jsou-li odůvodněna obecným zájmem nehospodářské povahy: veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví (19).

5.1.8

Kontaktní místa pro výrobky by měla zapojit mechanismy SOLVIT při předběžném pokusu o urovnání sporů a umožnit podnikům, jejichž výrobky byly zadrženy na hranicích, aby se uchýlily k tomuto mimosoudnímu postupu administrativní spolupráce mezi orgány členských států, v jejímž rámci se odpovědi udělují do deseti týdnů (20).

5.1.9

Podle Výboru je důležité, aby kontaktní místa pro výrobky aktivně zpřístupňovala praktické procedurální příručky a národní internetové stránky, jež by měly být umístěny v evropské síti a na internetové stránce EU. Účelem je shromáždění soudních výroků k předchozím vyřešeným případům, seznamu výrobků, na něž se uplatňuje zásada vzájemného uznávání a databáze otevřené pro potenciální uživatele propojené s telematickou sítí výměny údajů mezi kontaktními místy pro výrobky podle interoperabilního poskytování služeb IDABC (21).

5.1.10

Příprava a fungování těchto nástrojů nemůže být nepovinná, ale musí jít o povinnost začleněnou do návrhu. Kontaktní místa pro výrobky by měla společně s Komisí pravidelně pořádat spojené informační a školicí semináře pro hospodářské subjekty, úředníky správních a celních orgánů a spotřebitele, aby se zajistilo přiměřené porozumění právům a povinnostem stanoveným Smlouvou o ES a jejich šíření.

5.1.11

Kromě toho by bylo také třeba připravit telematickou příručku, která by umožnila zjistit stávající platné právní předpisy na celém území EU podle horizontálního dělení a dělení na důležitá odvětví.

5.1.12

Stanovení pozitivního seznamu výrobků, které by spadaly do působnosti nařízení, se nejeví jako výhodné, stejně jako není vhodné vyjmutí postupu v naléhavých případech stanovené směrnicí o obecné bezpečnosti výrobků.

5.1.13

Komise musí udržovat přímý dohled nad fungováním oznamovacích mechanismů. Musí se tedy proto stanovit povinnost členských států zasílat kopii každého oznámení a znění výroční zprávy o opatřeních přijatých podle nařízení, což by Komisi umožnilo předložit Parlamentu, Radě a EHSV – SSJT zmiňovanou zprávu.

5.2.1

Výbor souhlasí se zásadami návrhu, který vychází z pozitivních zkušeností s novým přístupem, ve spojení s globálním přístupem (22), k posuzování shody. Tyto zásady by měly být více uplatňovány v současné i budoucí legislativě Společenství a pokrývat všechna hlediska výrobků uvedených trh, zvlášť v oblasti bezpečnosti, zdraví a ochrany životního prostředí. Právní předpis musí dodržovat nejdůležitější zásadu vnitřního trhu týkající se nediskriminace mezi hospodářskými subjekty a členské státy ji musí beze zbytku provádět.

5.2.2

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby „všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce přijaly vhodná opatření a zajistily, že dodávají na trh pouze výrobky, které jsou v souladu s platnými právními předpisy“ (23), a to nezávisle na tom, zda jde o výrobce, pověřené zástupce nebo dovozce (24).

5.2.3

Zjišťování původu výrobků za účelem určení odpovědnosti hospodářských subjektů uvádějících výrobky na evropský trh je nezbytné pro trvalou účinnost všech příslušných požadavků Společenství, nejen pro povinnost shody „omezenou na některá kontrolní opatření“, jak navrhuje Komise (25).

5.2.4

Pokud jde o předmět a oblast působnosti rozhodnutí, Výbor se domnívá, že je nutné vyhnout se výjimkám obsaženým v tomto rozhodnutí a že společný rámec pro uvádění výrobků na trh musí být uplatněn, v souladu s návrhy týkajícími se nařízení o evropském akreditačním systému a mechanismech dozoru nad trhem uvedenými v odstavci 5.3.3, na všechny příslušné právní předpisy Společenství, a to bez výjimek jak v oblasti bezpečnosti a zdraví, tak ochrany životního prostředí. Nový rámec musí být uplatněn na všechny stávající právní předpisy v této oblasti, aniž by se čekalo na případnou celkovou revizi každé směrnice a nařízení.

5.2.5

Obecné definice stanovené v Kapitole 1 návrhu jsou pro tržní subjekty velmi důležité vzhledem k tomu, že příliš mnoho směrnic, které se vztahují na stejné výrobky, používá různé definice.

5.2.6

Výbor se domnívá, že jsou nezbytné:

5.2.7

Povinnosti hospodářských subjektů by měly být oprávněné, úměrné a zbavené nákladných byrokratických a administrativních břemen, ať už jde o zkoušky vzorků výrobků uváděných na trh a knihy stížností (čl. 7 odst. 4 druhý pododstavec), nebo o povinnost oznámení, jež se musí omezit na nebezpečné výrobky, tak jak byly definovány ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků.

5.2.7.1

Evropský akreditační systém se musí vyznačovat přiměřeností prostředků použitých orgány pro osvědčování shody, které musejí použít metody přizpůsobené malým a středním podnikům a nesériovým výrobkům nebo výrobkům v limitované sérii.

5.2.8

Výbor zdůrazňuje, že oznámené orgány musí zaručit odbornou způsobilost a účinnost v celém Evropském hospodářském prostoru v zájmu zajištění hospodářské soutěže za podmínek stejných pro všechny výrobce. Je třeba, aby vnitrostátní akreditační orgány v souladu s akreditační povinností stanovenou v nařízení v bodě 3 a následujících bodech prováděly posouzení za účelem akreditace a oznamující orgán toto posouzení přijal, čímž se předejde zbytečným a nákladným zdvojením.

5.2.9

Postupy posuzování shody by měly přednostně používat modul A interní kontroly jako preferovanou obvyklou metodu posuzování shody, vzhledem k tomu, že odpovědnost za výrobek má v každém případě výrobce nebo dovozce v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Je nicméně třeba zaručit různé možnosti výběru zjednodušených modulů, zejména pro malé a střední podniky a výrobky v limitované sérii.

5.2.10

Jádrem předpisu je označení CE určené k potvrzení shody výrobku s příslušnými požadavky. Po členských státech se požaduje, aby posílily jeho ochranu a reagovaly na nevhodné použití patřičnými a úměrnými sankcemi i tresty. Tento nový právní předpis tak jako dříve stanovuje, že shoda výrobku prokázaná označením CE nezbavuje výrobce povinnosti nahradit škodu případně způsobenou výrobkem, který se později projeví jako vadný.

5.2.11

Výbor zcela souhlasí s tím, že nedostatečná věrohodnost označení CE představuje nedostatečnou důvěru v celý systém: orgány dozoru nad trhem, výrobce, zkušební laboratoře a ověřovatele a nakonec i adekvátnost právních předpisů nového přístupu (26).

5.2.12

Nejlepší způsob, jak posílit status a význam označení CE, jak je definováno v rozhodnutí Rady 93/465/EHS (27), je nutno hledat prostřednictvím radikální reformy samotného označení:

5.2.13

Mechanismy dozoru nad trhem se zabývá odstavec 5.3.13 a následující odstavce; zde chce Výbor zdůraznit, že je důležité, aby Komise byla zapojena nejen u všech výrobků, jež jsou v souladu, ale přesto představují riziko pro bezpečnost a zdraví, ale i v případech formálního nesouladu podle článku 38 návrhu rozhodnutí.

5.2.14

Výbor potvrzuje, že v této problematice hraje podstatnou roli proces technické normalizace vzhledem k tomu, že nový přístup vychází právě z těsného propojení mezi minimálními právními požadavky a evropskými technickými normami, jež je nutné podporovat a zvyšovat jejich důležitost. Je tedy třeba, aby zainteresované normotvorné organizace byly okamžitě informovány o jakékoliv formální námitce proti harmonizovaným normám (29), aby ji řádně zohlednily při vypracovávání norem.

5.3.1

Výbor podporuje návrhy na vytvoření evropského akreditačního systému na základě důvěry a vzájemné spolupráce vzhledem k tomu, že vytváří závazná pravidla jak pro hospodářské subjekty, tak veřejné orgány. Tato pravidla mají zajistit, že všechny výrobky uvedené na trh budou dodržovat vysokou úroveň ochrany bezpečnosti a zdraví, a zaručit stejnou úroveň funkčnosti a pravidel všem evropským spotřebitelům v rámci zjednodušení a byrokratického zpružnění.

5.3.2

Evropský akreditační systém musí zajistit celosvětové přijetí výsledků posuzování shody a vyhnout se zbytečnému zdvojení posuzování. Pro zajištění mezinárodního přijetí systému musí být způsobilost posouzení pro akreditaci založena na mezinárodně uznaných standardech a definice termínů „posuzování shody“, „orgány posuzování shody“, „určení orgánu“ a „oznamování“ musí být v nařízení výslovně uvedeny.

5.3.3

Ustanovení nařízení se musí použít pro všechny akreditační orgány a jimi poskytované služby v rámci Evropského hospodářského prostoru, nezávisle na druhu činnosti posuzování shody poskytované zákazníkům, a musí zajistit:

5.3.4

Definice akreditace by měla být změněna tak, aby zahrnovala kalibraci, zkoušky, certifikaci, kontrolu a další činnosti související s posuzováním shody.

5.3.5

V zájmu jednotnosti právní úpravy v této oblasti zahrnující všechny postupy posuzování shody, včetně postupů zajištění kvality, kalibrace a hodnotících zkoušek podle ISO 43, by kromě toho neměly být umožněny výjimky a všechny akreditační orgány a jimi poskytované služby v rámci Evropského hospodářského prostoru by měly být zahrnuty do oblasti působnosti právní úpravy bez ohledu na druh posuzování shody poskytované klientům.

5.3.6

Vnitrostátní akreditační orgány by měly působit na nevýdělečném základě, jak navrhuje čl. 4.6. Je zde však nebezpečí, že současné znění bude bránit vytváření základního kapitálu, které by zajistilo pevný finanční základ pro účinné poskytování kvalitních služeb. Vnitrostátní akreditační orgány by podle názoru Výboru měly působit jako neziskové organizace v tom smyslu, že nesmějí rozdělovat zisk v souladu s tím, co bylo mezinárodně stanoveno v normě ISO/IEC 17011 (30).

5.3.7

Evropský akreditační systém by měl být považován za nejvyšší úroveň schválení v systému a nesmí tedy podléhat hospodářské soutěži jakožto veřejná služba obecného zájmu. Výbor považuje za oprávněné pravidlo, podle něhož členské státy musí mít jediný vnitrostátní akreditační orgán, jehož pravomoc, objektivita a nestrannost musí podléhat vzájemnému hodnocení (peer review), s výjimkami za jistých podmínek (31) pro menší členské státy, pokud by se chtěly obrátit na vnitrostátní akreditační orgán sousedního státu.

5.3.8

Výbor se domnívá, že je nezbytné stanovit jasný právní základ pro organizaci Evropská spolupráce v akreditaci (EA), jejíž role musí být upevněna a lépe vymezena. Všechny vnitrostátní akreditační orgány se musejí připojit k této organizaci v zájmu zajištění rovnocennosti, transparentnosti, věrohodnosti a účinnosti a členské státy musí podporovat síť této organizace.

5.3.9

Výbor se domnívá, že akreditační orgány musí být v zájmu dalšího posílení EA signatáři mnohostranných smluv (MLA) řízených EA. Mechanismy financování stanovené v nařízení by se kromě toho neměly týkat pouze EA, ale měly by být rozšířeny na kampaně na podporu akcí dozoru nad trhem a na společné odborné vzdělávání různých zúčastněných vnitrostátních správních orgánů.

5.3.10

Vzájemné hodnocení stanovené v čl. 9 odst. 1 za účelem usnadnění a zlepšení fungování vnitřního trhu a zvyšování důvěry v tento trh se musí organizovat v rámci evropského akreditačního systém a provádět podle harmonizovaných pravidel definovaných v rámci EA. Výsledky vzájemného hodnocení musí být zveřejněny a sděleny všem členským státům a Komisi.

5.3.11

Podle názoru Výboru by akreditační orgány měly prokázat, že se úspěšně účastní vzájemného hodnocení, neboť musí aktivně dokazovat, že důvěra v ně vložená je oprávněná.

5.3.12

Výbor se kromě toho domnívá, že je důležité zapojit zainteresované strany. Jejich zástupci by měli být v akreditačních orgánech a toto ustanovení by mělo být nedílnou součástí nového nařízení.

5.3.13

Výbor zdůrazňuje význam rovnocenných, soudržnějších a účinnějších mechanismů dozoru nad trhem v členských státech prostřednictvím harmonizace práva Společenství, jejíž součástí by bylo posílení přeshraniční spolupráce. Je třeba upravit ustanovení týkající se obecné bezpečnosti výrobků – směrnice 2001/95/ES – a dalších příslušných směrnic s cílem zajistit, aby zásada „zlepšení právní úpravy“ byla beze zbytku uplatněna na fungování vnitřního trhu. Dozor nad trhem se musí týkat i výrobků obsažených ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, protože mnoho výrobků se prodává jak pro profesionální použití, tak pro použití konečným spotřebitelem. Výbor se proto domnívá, že výjimka z oblasti působnosti uvedená v čl. 13 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků je neopodstatněná, protože by spíše vedla ke značnému zmatku a komplikacím pro hospodářské subjekty, než k větší soudržnosti činností dozoru nad vnitřním trhem.

5.3.14

EHSV se nicméně domnívá, že současný systém pro rychlou výměnu informací RAPEX (32), jenž může účinně pomáhat při dozoru nad trhem, je zcela opodstatněný. Je však třeba, aby ho členské státy a celní a správní orgány využívaly jednotnějším a koordinovanějším způsobem.

5.3.15

Je nezbytné, aby celní orgány v rámci evropské sítě spolupracovaly s orgány dozoru nad trhem a zajistily účinnou kontrolu výrobků, než budou uvedeny na evropský vnitřní trh, a vybavily celní orgány kvalifikovanými lidskými zdroji, finančními prostředky a odpovídajícími pravomocemi, aby účinně dostály úkolům, které jim byly svěřeny.

5.3.16

Mechanismy dozoru nad trhem a celní kontroly zejména musí mít k dispozici nástroje vhodné k rychlému jednání v souvislosti se sezonními výrobky nebo výrobky, jež jsou uvedeny na trh pouze na omezenou dobu, při příležitosti propagačního prodeje, často pod nejasnými fiktivními značkami, k čemuž státní orgány musí mít pravomoci a rychlé prostředky zásahu a dovozce ze zemí Společenství musí být zcela odpovědný za to, že tyto výrobky vyhoví základním požadavkům EU, zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

5.3.17

Výbor se závěrem domnívá, že nařízení by mělo jasně stanovit, že opatření přijatá jako reakce na prokázanou nedostatečnou shodu mají dodržovat zásadu proporcionality, nehledě na možnost použití pokynů uvedených v čl. 19 odst. 1. Výbor se domnívá, že je třeba následně upravit čl. 17.

1)

Úř. věst. C 93, 27.4.2007, Revize jednotného trhu (zpravodaj: pan Cassidy),

2)

stanovisko ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Provádění lisabonského programu Společenství: strategie pro zjednodušení právního prostředí (KOM(2005) 535 v konečném znění), Úř. věst. C 309, 16.12.2006 (zpravodaj: pan Cassidy),

3)

průzkumné stanovisko vypracované na žádost britského předsednictví k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů (zpravodaj: pan Retureau), přijato dne 28. září 2005, Úř. věst. C 24, 31.1.2006,

4)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Jak zlepšit provádění a vymáhání právních předpisů EU (zpravodaj: pan van Iersel), přijato dne 28. září 2005, Úř. věst. C 24, 31.1.2006,

5)

stanovisko ke sdělení Komise – Aktualizace a zjednodušení acquis Společenství (KOM(2003) 71 v konečném znění) (zpravodaj: pan Retureau), přijato dne 31. března 2004, Úř. věst. C 112, 30.4.2004 [není k dispozici v češtině],

6)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení (zpravodaj: pan Simpson), přijato dne 26. března 2003, Úř. věst. C 133, 6.6.2003 [není k dispozici v češtině],

7)

průzkumné stanovisko ke sdělení Komise – Zjednodušení a zlepšení právního prostředí (KOM(2001) 726 v konečném znění) (zpravodaj: pan Walker), přijato dne 21. března 2002, Úř. věst. C 125, 27.5.2002 [není k dispozici v češtině],

8)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení (zpravodaj: pan Walker), přijato dne 29. listopadu 2001, Úř. věst. C 48, 21.2.2002 [není k dispozici v češtině],

9)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení pravidel na jednotném trhu (zpravodaj: pan Vever), přijato dne 19. října 2000, Úř. věst. C 14, 16.1.2001 [není k dispozici v češtině],

10)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Priority jednotného trhu 2005–2010 (zpravodaj: pan Cassidy), přijato dne 7. dubna 2005, Úř. věst. C 255, 14.10.2005,

11)

stanovisko ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie vnitřního trhu – priority na období 2003–2006 (zpravodaj: pan Cassidy), přijato dne 16. července 2003, Úř. věst. C 234, 30.9.2003 [není k dispozici v češtině],

12)

informační zpráva k tématu Zjednodušení,

13)

informační zpráva o současném stavu koregulace a autoregulace na jednotném trhu (zpravodaj: pan Vever), přijata dne 11. ledna 2005 (CESE 1182/2004 fin).

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/14

1.1

EHSV s tímto návrhem souhlasí bez připomínek.

1.2

Jako konečný termín pro používání „doplňkových údajů“, tj. nemetrických údajů, uvádí směrnice konec roku 2009. Pokud by se tento termín měl dodržet, přinesl by dodatečné náklady všem podnikům EU, které se věnují transatlantickému obchodu.

1.3

Směrnice rovněž požaduje po Spojeném království a Irsku, aby stanovily datum ukončení výjimek pro používání pinty, míle a trojské unce.

1.4

Komise navrhuje tyto konečné termíny zrušit a nenahrazovat je novými.

1.5

Zákonnými jednotkami v EU stanoví směrnice metrické jednotky neboli jednotky SI, což je zkratka pro Système International, celosvětovou mezinárodní soustavu jednotek přijatou v roce 1960 na Generální konferenci pro váhy a míry (Conférence générale des poids et mesures – CGPM). Evropská unie jako celek sice signatářem není, ale jsou jím všechny členské státy. Vzhledem k pravidelné aktualizaci jednotek SI na základě technického pokroku navrhuje Komise přijetí katalu, jednotky katalytické aktivity v soustavě SI.

1.6

EHSV vítá tento návrh Komise jako součást procesu zjednodušení a zlepšení legislativy a pozitivně hodnotí citlivý přístup Komise k otázce uznávání významu subsidiarity pro Irsko a Spojené království.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/15

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/15

1.1

EHSV bere na vědomí uveřejnění zelené knihy o tržních nástrojích na ochranu životního prostředí, ke kterému došlo s velkým časovým zpožděním.

1.2

Souhlasí s výkladem o různých daňových a ekologických dopadech různých tržních nástrojů na ochranu životního prostředí (daně, dávky, poplatky, subvence, práva/certifikáty atd.).

1.3

EHSV konstatuje, že tržní nástroje jsou již dávno předmětem politického jednání. Nejedná se tedy již o otázku „zda“, nýbrž „jak“ využívat tržní nástroje.

1.4

Jak Komise právem konstatuje, tržní nástroje jsou dobrým způsobem, jak dospět k rentabilním řešením ochrany životního prostředí, nejsou však žádným lékem na všechno. Proto by vztah a souhra například mezi nařízeními a zákazy, právní úpravou a tržními nástroji (například daněmi, poplatky, cílenými subvencemi a systémy pro obchodování s emisemi) měly být předmětem politické diskuse a zelené knihy. Zelená kniha Komise však v tomto ohledu poskytuje příliš malé zaměření, čehož EHSV lituje.

1.5

Výbor proto Komisi vyzývá, aby využila veřejnou diskusi podnícenou zelenou knihou, a na konkrétních příkladech tak ukázala možnosti, dopady, ale i hranice různých nástrojů na ochranu životního prostředí.

2.1

Dne 28. března 2007 předložila Komise zelenou knihu o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (1), jejíž uveřejnění oznámila již v roce 2004 a která je předmětem tohoto stanoviska.

2.2

Tato zelená kniha Komise otevírá diskusi o větším využívání tržních nástrojů ve Společenství.

2.3

Komise v zelené knize odkazuje na cíle v oblasti ochrany životního prostředí, na nichž se Evropa v mezičase dohodla, mj. na novou politiku pro energetiku a klima, která podle jejího názoru „není ničím menším než novou průmyslovou revolucí, která proběhne v příštích deseti až patnácti letech“.

2.4

Komise vysvětluje, že „těchto ambiciózních cílů nelze dosáhnout bez veřejných zásahů“. Podle představ Komise by se jako nástroj na ochranu životního prostředí měly čím dál více uplatňovat tržní nástroje. Ty mají být „důležitou součástí úsilí o dosažení skutečné změny na základě změny motivace pro podniky i spotřebitele“.

2.5

Komise nicméně píše, že tržní nástroje „nejsou lékem na všechny problémy“.

2.6

Jako „tržní nástroje“ se uvádějí daně, poplatky, cílené subvence a systémy pro obchodování s emisemi.

2.7

Podle názoru Komise spočívají důvody pro používání tržních nástrojů „v jejich schopnosti napravovat selhání trhu účinně a levně. Selháním trhu se míní situace, kdy trhy buď vůbec neexistují (environmentální aktiva například mají povahu veřejných statků) nebo dostatečně nezohledňují ‚skutečné‘ nebo sociální náklady hospodářské činnosti.“.

2.8

Jako výhody se uvádějí:

2.9

Komise však rovněž objasňuje, že kromě toho, že tržní nástroje slouží k dosažení konkrétních cílů v oblasti ochrany životního prostředí, využívá je „taktéž proto, aby bylo možné předcházet narušením vnitřního trhu, která by byla způsobena odlišnými přístupy jednotlivých členských států, aby se zajistilo, že stejná odvětví po celé Evropě nesou stejnou zátěž, a aby se překonaly možné nepříznivé účinky na konkurenceschopnost v rámci EU“.

2.10

Dále upozorňuje na skutečnost, že účinky různých tržních nástrojů jsou odlišné. Kvantitativní systémy (jako jsou systémy pro obchodování s emisemi) poskytují z hlediska dosažení určitých cílů (např. emisní limity) větší záruky než nástroje založené čistě na ceně (jako jsou například daně). Nástroje založené na ceně však poskytují větší jistotu ohledně nákladů/ceny a bývá i snazší je uplatňovat.

2.11

Komise kromě toho upozorňuje na další důležitý rozdíl: daně (a také poplatky) nejsou využívány pouze potenciálně k ovlivňování chování, ale zároveň vytvářejí příjem. U systémů pro obchodování s emisemi je tomu pouze tehdy, „pokud povolenky vydražují orgány veřejné správy“.

2.12

Zelená kniha se rovněž zabývá tématem růstu a zaměstnanosti a popisuje důvody ekologické daňové reformy. Poté, co se Evropská rada na svém summitu v červnu 2006 v nové strategii udržitelného rozvoje zmínila o otázce nového daňového systému řídícího se kritérii udržitelnosti, aniž by však zacházela do detailu, Komise nyní píše: „Ekologická daňová reforma, která přenáší daňové zatížení z daní, které mají negativní vliv na prosperitu (např. daňové zatížení práce), na daně, které mají na prosperitu pozitivní vliv (např. daň z činností poškozujících životní prostředí, jako je využívání přírodních zdrojů nebo znečišťování), může být možností, z níž mají prospěch všichni zúčastnění a která řeší otázky jak životního prostředí, tak zaměstnanosti (2). Přesun daňového zatížení v dlouhodobém horizontu bude zároveň vyžadovat poměrně stálé příjmy z daňového základu v oblasti ochrany životního prostředí.“.

2.13

V dokumentu se konečně uvádějí některé příklady již zavedených tržních nástrojů (zdanění energií, euroznámka, místní systémy poplatků ke snížení dopravního přetížení center měst) a klade se řada otázek, od specifických po velmi obecné, které jsou směřovány veřejnosti za účelem podnícení diskuse ve společnosti.

2.14

Komise spatřuje možnosti využití tržních nástrojů i v oblasti ochrany biologické rozmanitosti.

3.1

EHSV se často vyslovoval pro optimální využívání palety politických nástrojů na ochranu životního prostředí, mezi nimiž by tržní nástroje mohly hrát důležitou roli. V tomto ohledu tedy mezi Výborem a Komisí panuje shoda.

3.2

I když Výbor souhlasí s předloženými argumenty a považuje je za správné a platné, očekával od této zelené knihy, která má dlouhou historii vzniku a jejíž zveřejnění bylo neustále odkládáno, trochu více jasnosti ohledně plánovaného využití tržních nástrojů. Dlouhé interní konzultace v Komisi byly možné i nezbytné, avšak pro proces tvorby politik neměly zatím z pohledu EHSV žádný patrný přínos.

3.3

Vzbuzuje to naopak dojem, že se politická realita někdy vyvíjí rychleji než interní konzultace.

3.4

EHSV konstatuje, že tržní nástroje na ochranu životního prostředí jsou již dávno skutečností, přestože jsou v jednotlivých členských státech využívány různě. Podle Eurostatu například průměrně necelých 7 % veškerých rozpočtových příjmů členských států EU pochází ze zdrojů, které souvisejí s životním prostředím.

3.5

Ani předmětem zelené knihy ani politické diskuse proto nemůže být případné zavedení tržních nástrojů. Otázkou není „zda“, nýbrž „jak“: v jaké míře a v jakém vztahu k zákazům, nařízením a dalším nástrojům mají být tržní nástroje využívány?

3.6

Výroky zelené knihy však nepřekračují rámec toho, co je v podnicích a v organizované společnosti již dlouho známo a diskutováno. Rovněž se vůbec neprojednává otázka, kdo má být hlavní jednající stranou. Jak je známo, EU nenese stejnou odpovědnost za veškeré možné nástroje, neboť například v daňových otázkách má jen velmi omezené pravomoci. Dále zůstává nejasné, co se má na politické úrovni odehrát po předložení této zelené knihy, zda – jak tomu obvykle bývá – bude následovat bílá kniha, či jaké důsledky mají být vyvozeny.

3.7

Největším nedostatkem zelené knihy je nejasnost v tom, jakému nástroji by měla být za určité politické situace dána přednost. Zamýšlené vymezení popř. potenciální propojení například mezi právní úpravou a tržními nástroji zůstává nejasné.

3.8

EHSV proto sice bere zelenou knihu na vědomí příznivě, nicméně konstatuje, že společenská diskuse o účinnějších nástrojích environmentální politiky by měla být vedena angažovaněji a měla by se řídit co nejkonkrétnějšími příklady, aby se jmenované ambiciózní cíle EU (např. v oblasti politiky klimatu a energetické politiky) opravdu mohly stát skutečností.

3.9

EHSV se domnívá, že by se tržní nástroje měly řídit podle zásady „znečišťovatel platí“ a poskytnout tak podněty těm, kdo aktivně chrání životní prostředí.

4.1

EHSV vždy zdůrazňoval, jak je důležité internalizovat takzvané „externí náklady“. Zde se tržní nástroje, jak uvádí sama Komise, přímo nabízejí. Nejprve je však zapotřebí jasného politického rozhodnutí o tom, v jaké výši se tyto externí náklady budou internalizovat.

4.2

„Tržní“ nástroj euroznámka, o které se píše v zelené knize, je v oblasti silniční dopravy dobrým příkladem toho, že nástroj, který je z hlediska integrování externích nákladů uznáván za vhodný, se ve skutečnosti zatím využívá jen zřídka. Komise sama uvádí, že „běžné poplatky mohou pokrývat pouze náklady na pozemní komunikace, a vylučují tedy externí náklady“. Proto jsou zapotřebí iniciativy, které by v budoucnosti prostřednictvím euroznámky integrovaly externí náklady.

4.3

EHSV žádá Komisi, Radu a Parlament, aby byly tržní nástroje na ochranu životního prostředí označovány za takové jen tehdy, stojí-li za nimi skutečný environmentální cíl, který je patrný. U zmiňované euroznámky to platí jen z části, neboť do ní externí náklady zahrnuty nejsou. U euroznámky jde v prvé řadě o to, aby náklady na pozemní komunikace nebyly hrazeny výhradně z veřejných rozpočtů, nýbrž aby se na nich uživatelé přímo podíleli. Tento přístup má přirozeně nepřímý dopad i na životní prostředí, například když uživatel kvůli zvýšení nákladů začne přemýšlet, zda má kupříkladu využívat silnice nebo raději železnici (nebo cestu vůbec neuskutečnit). Euroznámka by měla být považována za „environmentální nástroj“ až když budou integrovány (environmentální) náklady, které dosud neměly „žádný trh“ a byly opomíjeny.

4.4

Nejprve je tedy zapotřebí, aby politici vysvětlili, o co se pomocí určitého politického opatření usiluje. Diskuse o vhodném nástroji by měla proběhnout teprve po vytyčení cíle.

4.5

Ani zvýšeným využíváním tržních nástrojů se proto politika nevyhne částečně velmi obtížným a sporným rozhodnutím o definování zcela jasných (environmentálních) cílů jako jsou emisní limity atd. Právě to doposud často chybělo. Tržní nástroje nejsou kompenzací takovýchto rozhodnutí, nýbrž – jak je zřejmé i z jejich označení – nástroji k dosažení vytyčených politických cílů.

4.6

Komise musí co nejrychleji rozptýlit nejistotu, kterou po sobě zelená kniha zanechává. Musí dát jasně najevo, jak si představuje budoucí využívání různých politických nástrojů. EHSV proto Komisi doporučuje, aby již v rámci plánovaného obšírného projednávání tématu předvedla na několika praktických příkladech z různých oblastí politiky – např. z oblasti energetiky a dopravy – nejrůznější potenciální politické možnosti (s využitím nebo bez využití tržních nástrojů).

4.7

Přitom by např. mohla určitě objasnit, že se zavedením tržních nástrojů nezamýšlí vyřešit kupříkladu problém rakovinotvorných látek.

4.8

Tržní nástroje by však mohly být zajímavé např. u stále aktuálnější otázky, jak se v budoucnosti budou zakládat a stavět uhelné elektrárny bez oxidu uhličitého, pokud by již brzy měla být k dispozici nezbytná technologie. Bude pak závazně stanoveno její uplatňování jakožto „vyspělé“ technologie (tedy: pořádkové právo) nebo bude její rentabilita dosažena využitím tržních nástrojů? Takovéto otázky by v budoucnu měly být častěji předmětem společenské diskuse.

4.9

Pokud by propojení popř. vymezení právní úpravy a tržních nástrojů bylo díky znázornění odpovídajících konkrétních možností celkově jasnější, byly by možná i příslušné úvahy zelené knihy o využití tržních nástrojů pro zachování biologické rozmanitosti pochopitelnější. EHSV se tyto úvahy zatím nezdají moc přesvědčivé na to, aby se do nich vkládaly skutečné naděje na možnost účinného boje proti stále hrozícímu poklesu biologické rozmanitosti.

4.10

Výbor již ve svém stanovisku ke Dvouleté zprávě o pokroku strategie EU pro udržitelný rozvoj (3) vyzval Komisi, aby konkretizovala své velmi vágně formulované úvahy o novém systému daní založeném na ukazatelích udržitelného rozvoje. Podle Eurostatu se příjmy z daní souvisejících se životním prostředím pohybují kolem 7 %.

4.11

EHSV se domnívá, že měla být dávno zahájena diskuse o snížení daňového zatížení práce a o odpovídající kompenzaci prostředků pomocí příjmů ze zdanění činností poškozujících životní prostředí. Měla by být urychlena po předložení zelené knihy. Přitom však musí být zřejmé, jak si EU představuje příslušné změny, když má podle smluv o EU pouze minimální vliv na příslušné daňové politiky členských států.

4.12

EHSV považuje za mimořádně důležité, aby byl co nejdříve předložen slíbený přehled subvencí škodících životnímu prostředí a aby tyto subvence byly co nejrychleji zrušeny. EHSV považuje subvence škodící životnímu prostředí za značné narušení hospodářské soutěže a za zcela nepřijatelné nesprávné přidělení veřejných prostředků. Tržní nástroje na podporu ochrany životního prostředí budou účinné teprve tehdy, budou-li subvence škodící životnímu prostředí zcela odstraněny.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/19

1.1

Migrace pracovní síly v Evropě je ekonomické povahy. Je důsledkem volného pohybu pracovníků v Evropě, kde mezi členskými státy existují velké rozdíly v životní úrovni. Vysoké procento nezaměstnanosti v několika nových členských státech a poptávka po levné pracovní síle s nízkou kvalifikací v 15 původních členských státech způsobují nepřetržitý příliv žadatelů o práci.

1.2

V letech 2004 a 2007 byla dohodnuta přechodná opatření umožňující původním členským státům řídit imigraci z nových členských států. Mezi důvody, které tato opatření ospravedlňovaly, byl uváděn úmysl původních členských států zabránit situaci, kdy by příliš velký migrační tok pracovní síly způsobil napětí na trhu práce, které by mohlo vést k zaměstnávání nelegální pracovní síly.

1.3

Tato opatření vedla přesně k situaci, které měla zabránit. Ve zprávě o fungování přechodných opatření Evropská komise konstatovala, že se v důsledku omezení legální práce, aplikovaných na přistěhovalce z nových členských států, začala v praxi šířit práce nehlášená, předstíraná „samostatná“ výdělečná činnost, fiktivní poskytování služeb a subdodavatelství.

1.4

Tato paradoxní situace je zapříčiněna skutečností, že v EU-15 existuje v zemědělství velká poptávka po sezónní práci, pro kterou nelze na trhu práce nalézt dostatečný počet místních obyvatel. Tato práce zajímá dostatečné množství migrujících pracovníků z nových členských států, ale mnoho z nich ji nemůže vykonávat kvůli přechodným restriktivním opatřením. Příliv zemědělské pracovní síly je proměnlivý jak z hlediska zemí původu, tak z hlediska hostitelských zemí. Rozdíly se týkají zejména toho, zda existují přechodná opatření či nikoli, ať jsou úplná či částečná.

1.5

Za této situace je pak sezónní práce často pokryta pracovníky z neformálních kruhů. K této problematice se obtížně získávají přesné informace, neboť všechny tři zúčastněné strany mají své vlastní důvody pro to, aby informace nezveřejňovaly. Někteří zaměstnavatelé chtějí platit méně, než stanovují platné předpisy či kolektivní smlouvy, někteří pracovníci se spokojí s nižší odměnou, než k jaké je zmíněné předpisy opravňují, a někteří zprostředkovatelé jsou bez skrupulí připraveni celou záležitost zprostředkovat a vydělat na ní.

1.6

Mnozí tito zprostředkovatelé tlačí ceny dolů, ale v konečném důsledku na situaci doplácejí sami migrující pracovníci, kteří se musejí spokojit s příjmy pod hranicí sociálního minima. Dochází také k situaci, kdy zaměstnavatelé sezónních pracovníků platí zprostředkovatelům cenu odpovídající tržní ceně, ale zprostředkovatelé nezaplatí daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti ani sociální příspěvky. Navíc tito zprostředkovatelé většinou inkasují část platu migrujících pracovníků. Existují internetové stránky s telefonními čísly, a to jak ze západní, tak z východní Evropy, které nabízejí služby samostatně výdělečně činných osob, za něž není třeba platit daně ani žádné zaměstnavatelské či sociální příspěvky.

1.7

Tato situace není žádoucí, a to z několika důvodů. Výchozí zásadou musí být, že migrujícím pracovníkům se dostane ve všech ohledech stejného zacházení jako pracovníkům z řad místního obyvatelstva. Za stejnou práci stejný plat a je třeba zavést lepší podmínky pro přístup k sociálnímu zabezpečení. Tento přístup není pouze v sociálním zájmu pracovníků, ale rovněž v ekonomickém zájmu zaměstnavatelů (pro všechny rovné podmínky hospodářské soutěže) a ve finančním zájmu členských států (z daňového hlediska).

1.8

Existuje návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem. Směrnice harmonizuje postihy proti zaměstnavatelům a preventivní opatření, definuje osvědčené postupy pro uplatňování postihů proti zaměstnavatelům a podporuje výměnu těchto osvědčených postupů mezi členskými státy.

1.9

Dokud budou platit omezení pro přistěhovalce z nových členských států, EHSV doporučuje, aby se navrhovaná směrnice vztahovala rovněž na zaměstnavatele, kteří přijímají pracovníky pocházející ze zemí Unie, pro které nadále platí omezení a jejichž pobyt není legální. Výbor má také zato, že je otázkou předního významu, aby EU pozorně dohlížela nejen na transpozici směrnice do právních předpisů všech členských států, ale také na její uplatňování v praxi.

1.10

Pro potírání nehlášené práce by bylo přínosem sjednocení evropské definice pracovních vztahů, která by vyznačila jasnou hranici mezi výkonem zaměstnání (poskytováním služeb) a prováděním úkolů v rámci poměru založeného na autoritě (pracovní smlouva). Mezinárodní organizace práce (MOP) vyslovila k této otázce jasné doporučení. Samostatně výdělečně činným osobám, jejichž specializace přesahuje levnou nekvalifikovanou pracovní sílu, přiznává jasnější status ve světě práce a zaručuje pracovníkům ochranu, na kterou mají právo. EHSV vítá, že Evropská komise schválila návrh, aby sociální partneři v odvětví stavebnictví provedli průzkum (předstírané) samostatně výdělečné činnosti. Bere rovněž s povděkem na vědomí, že Komise má v úmyslu tento průzkum financovat.

1.11

Vzhledem k negativním následkům omezování legální práce by snad bylo lepší při příštích rozšířeních Evropské unie neuvažovat o přechodných opatřeních tohoto druhu. EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby zvážila možnost zrušit všechna omezení stále platná pro pracovníky z 12 zemí, které přistoupily k EU v letech 2004 a 2007. Velká většina sociálních partnerů v Evropě se k myšlence staví kladně, za předpokladu, že budou na úrovni Společenství, na vnitrostátní úrovni a také na jejich vlastní úrovni přijata konkrétní opatření k zajištění rovného zacházení s migrujícími pracovníky.

2.1

Podle Lisabonské strategie bude v budoucnu EU muset být silně konkurenceschopnou znalostní ekonomikou vycházející z trvale udržitelné produkce a spotřeby a vyznačující se silnou sociální soudržností.

2.2

EU je v současnosti obstojně konkurenceschopnou znalostní ekonomikou, vyznačuje se nedostatečně trvale udržitelnými způsoby produkce a spotřeby a stále ještě nedostatečným stupněm sociální soudržnosti.

2.3

Toto stanovisko se týká především posledně jmenovaného aspektu, sociální soudržnosti. EU věnuje značnou pozornost hospodářskému rozvoji a používání zásady trvalé udržitelnosti, zejména v produkci. Třetímu pilíři Lisabonské strategie je v politikách věnována nedostatečná pozornost, následkem čehož dochází k oslabení sociální soudržnosti spíše než k jejímu posílení.

2.4

Důsledky oslabení sociální soudržnosti jsou zřetelně vidět na trhu práce. Narůstá podíl neformálního zaměstnávání a znovu se objevuje druh pracovníka, o kterém se donedávna předpokládalo, že už dávno vymizel, a to sice nádeník.

2.5

Novodobí nádeníci nabízejí své služby na ulici, na místech, o kterých je známo, že jsou navštěvována zprostředkovateli bez skrupulí. Zaměstnavatelé je najímají na den, neplatí za ně daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti ani sociální příspěvky. Nádeníci musí odpracovat příliš velký počet hodin denně, jejich hodinová mzda je nedostatečná a nemají žádnou ochranu zaručenou pracovním právem, pokud tedy alespoň existuje.

2.6

Před několika lety měl ještě trh práce, zejména pokud jde o nekvalifikovanou práci a práci vyžadující nízkou kvalifikaci, vnitrostátní povahu. Rozšíření EU v roce 2004 vedlo k vytvoření evropského trhu práce rovněž v této specifické oblasti. Rozšíření v roce 2007 s příchodem bulharských a rumunských pracovníků přispělo ke značnému nárůstu nabídky na tomto novém trhu.

2.7

Tato tendence se výrazně prosazuje v zemědělství. Navíc mnoho osob hledajících práci v zahraničí najde první zaměstnání téměř vždy v tomto odvětví.

2.8

Vypracováním tohoto stanoviska si EHSV přeje začlenit tuto problematiku do programu EU, aby zainteresované evropské instituce mohly společně s členskými státy a sociálními partnery hledat řešení pro tento významný, tragický a bohužel stále závažnější problém.

3.1

Zemědělství je souhrnem ekonomických činností přeměňujících přírodní prostředí s cílem vyprodukovat rostliny a zvířata (1). V závislosti na produktu, způsobu produkce a úrovni prosperity jsou k tomuto cíli využívány četné rozličné postupy. Jejich škála sahá od práce vykonávané za použití jednoduchých nástrojů až po využívání velkých strojů, které ve stále větší míře nahrazují lidskou práci.

3.2

Odvětví zemědělství je pro hospodářství EU významným odvětvím. Unie disponuje 160 miliony hektarů zemědělsky využívané půdy a čítá 11 milionů zemědělských podniků, které zaměstnávají celkem 15 milionů osob. Přesto, že se ve většině případů jedná o zemědělce samotné a členy jejich rodin, přibližně milion podniků zaměstnává 6,5 milionu pracovníků. Z toho je 4,5 milionu sezónních dělníků a neznámý podíl z nich jsou osoby pracující v jiné než své zemi (2). Velký počet sezónních dělníků pochází z Polska, z Bulharska a z Rumunska.

3.3

Zemědělství je možné rozdělit na několik činností: chovatelství (živočišnou produkci) a akvakulturu (chov ryb), zahradnictví (maloobjemovou produkci rostlin s krátkým životním cyklem, jako např. zeleniny, okrasných rostlin, ovoce, huba pěstitelství (lišící se od zahradnictví tím, že se jedná o zemědělskou produkci ve větším objemu vyžadující méně pracovních sil). Komerční lesnictví není v celé EU uznáváno jako pododvětví zemědělství, ale v několika zemích je považováno za samostatné odvětví.

3.4

Zemědělství neprodukuje pouze potraviny, ale ve stále větší míře další produkty jako květiny, kožešiny, kůži, biologická paliva (bionaftu, etanol, plyn, rychle rostoucí dřeviny), enzymy, vlákna atd. Geneticky modifikované rostliny jsou také zdrojem specifických léčiv.

3.5

Z údajů Mezinárodní organizace práce (3) a nadace Eurofound (4) vyplývá, že zemědělství se nachází mezi odvětvími, která jsou pro pracovníky nejvíce nebezpečná. Celkem dochází ročně k 335 000 smrtelných úrazů. Více než polovinu z nich – 170 000 – má na svědomí zemědělství.

4.1

Vzhledem k tomu, že EU funguje v právně komplikovaných podmínkách, není možné formulovat jednoznačnou definici neformální práce. Praxe, která je v jednom členském státě přijímána jako naprosto normální (když pro nějakou oblast neexistují předpisy, není nutné dodržovat žádná ustanovení), je v jiném chápána jako podivná, nebo přímo jako přestupek právních předpisů či nařízení platných v tomto státě.

4.2

Vnitrostátní definice termínu neformální práce se v jednotlivých členských státech liší. Jedná se o činnosti, jež nejsou zahrnuty do oficiálních statistik formální ekonomiky. Přesto, že číselné údaje existují, pocházejí často z jediného a stále stejného zdroje, není vždy možné je ověřit a nejsou tedy jednoznačně spolehlivé. Zůstává nicméně nepopiratelným faktem, že neformální práce existuje ve velkém měřítku.

4.3

Téměř všechny vnitrostátní definice neformální práce se zaměřují na nerespektování daňových povinností. Rovněž se téměř ve všech definicích zmiňuje nedodržování povinností souvisejících se sociálním zabezpečením. Pokud však jde o nerespektování dalších povinností z oblasti pracovního práva (pracovní podmínky, pracovní doba, kolektivní dohody obecně závazné povahy), ve vnitrostátních definicích je o nich kupodivu sotva zmínka.

4.4

Neformální práci vykonávají neregistrovaní pracovníci. Nejedná se pouze o přistěhovalé pracovníky bez pracovního povolení a/nebo povolení k pobytu. Neformálním způsobem pracují rovněž osoby, které požadované doklady vlastní – nebo je nepotřebují, neboť jsou obyvateli země, kde k přestupku dochází. Pracovníci bez platných dokladů jsou navíc zranitelnější a mohou tedy být snadněji vykořisťováni než pracovníci s doklady. Mimo to má poslední skupina rovněž přístup k práci formálním způsobem, což pracovníci bez platných dokladů nemají.

4.5

Vedle klasické formy zaměstnaneckého poměru existuje rovněž „samostatná výdělečná činnost bez zaměstnanců“. Tyto „osoby samostatně výdělečně činné“ jsou považovány za podnikatele a jejich zaměstnavatelé za ně neplatí daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti ani sociální příspěvky. Osoby samostatně výdělečně činné si je platí samy.

4.6

Osoby samostatně výdělečně činné také nejsou chráněny předpisy pracovního práva, jako je tomu u ostatních pracovníků. Ustanovení o minimálním platu, maximální týdenní pracovní době, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se na ně nevztahují. Vzhledem ke zvýšenému riziku vážných pracovních úrazů, které je pro toto odvětví typické (viz 3.5), je tato situace nepřijatelná. Tyto osoby mohou pracovat za cenu a v podmínkách, které si samy se svým zaměstnavatelem stanovily.

4.7

Původně byli nezávislými pracovníky experti, zkušení ve své profesi, specializovaní v určité specifické činnosti. Většinou jim trvalo roky, než dosáhli úrovně kvalifikovaného a zkušeného odborníka, nutné k vykonávání nezávislé činnosti.

4.8

V současnosti, kvůli externalizaci a častějšímu využívání subdodavatelství v aktivitách, které nejsou jádrem prováděné podnikatelské činnosti, je tímto způsobem zadáváno mnohem více úkolů než pouze specializovaná činnost. Stačí zachovat úzký okruh stabilních spolupracovníků s dobrou znalostí dotyčné oblasti, provádění jednodušších úkolů je čím dál více externalizováno a zajišťováno subdodavateli. Nabídku v tomto druhu práce pokrývá značné množství nových samostatně výdělečně činných osob, které se na trhu práce objevily. Hlavní předností mnoha těchto nových samostatně výdělečně činných osob je především levná nekvalifikovaná práce.

4.9

Ve skutečnosti se jedná o formu fiktivní samostatně výdělečné činnosti, které se využívalo především koncem osmdesátých let minulého století, a jejímž cílem bylo snížit nezaměstnanost v Irsku a ve Spojeném království. Dříve existovala v britských právních předpisech řada záruk, které umožňovaly ověřit, zda osoby samostatně výdělečně činné skutečně splňovaly určité podmínky. Zejména muselo jít o zkušené experty ve specifickém oboru. Tehdejší britská vláda tato selektivní kritéria zrušila, čímž náhle umožnila mnohem většímu počtu osob zaregistrovat se jako osoby samostatně výdělečně činné, pracovat na kontinentě a přitom nepodléhat pracovnímu právu platnému v kontinentálních členských státech (5).

4.10

Dnes už se nejedná pouze o záležitost anglosaských zemí. Například mluvčí polské vlády prohlásil na konferenci o volném pohybu pracovníků, že jeho vláda vyzvala žadatele o práci, aby se zaregistrovali jako osoby samostatně výdělečně činné (6). To jim umožňuje vyhnout se všem omezením, pokud ještě nějaká taková existují, platným v ostatních členských státech, a pracovat všude. Tímto způsobem je status osoby samostatně výdělečně činné pravidelně záměrně využíván jako umělá konstrukce umožňující obejít systémy právních předpisů či pracovních podmínek v rámci subdodavatelského řetězce. Uzavírání znevýhodňujících smluv s těmito fiktivně samostatně výdělečně činnými osobami, jejichž služby bývají často nabízeny prostřednictvím pracovních agentur, umožňuje zaměstnavatelům zbavit se veškeré odpovědnosti za dodržování povinností, pokud jde o daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a v oblasti sociálního zabezpečení.

4.11

Tento jev lze rovněž pozorovat ve velkém měřítku ve stavebnictví – odvětví, o kterém bylo provedeno více studií než o zemědělství. Podobností mezi těmito dvěma odvětvími je mnoho. Mají především společné tři hlavní rizikové faktory, kterými se vyznačuje neformální práce: jde o práci intenzivní, dočasnou, vykonávanou převážně pracovníky nepatřícími k místnímu obyvatelstvu. Sociální partneři v odvětví stavebnictví již dříve na toto nebezpečí upozornili a požádali Evropskou komisi o finanční dotaci při realizaci studie zaměřené na (předstíranou) samostatně výdělečnou činnost v 18 členských státech. Komise této žádosti vyhověla a návrh studie bude do konce tohoto roku předmětem veřejné zakázky v evropském měřítku.

4.12

Neexistence evropského právního rámce pro pracovní oblast nechává volný prostor pochybnému obchodování s levnou pracovní silou. Tato skutečnost vede na evropské úrovni k závažným škodlivým postranním účinkům. Evropská komise sama dospěla ke stejnému závěru ve Zprávě o působení přechodných ustanovení stanovených ve smlouvě o přistoupení z roku 2003, kde konstatuje, že „omezení pravděpodobně povzbudila některé státní příslušníky EU-8 k tomu, aby hledali jiné způsoby výkonu ekonomické aktivity v členských státech EU-15, což se projevilo výrazně vysokým přílivem vyslaných pracovníků nebo pracovníků prohlašujících se za samostatně výdělečně činné osoby“ (7).

4.13

Ve zprávě Komise rovněž poznamenala, že „sociální partneři uznali, že migrační toky z členských států EU-8 do států EU-15 byly mírné, a patřičně zdůraznili, že je třeba zabránit narušování pracovních norem a sociálnímu dumpingu“. Upozornili rovněž na skutečnost, že se v důsledku omezení legální práce začala rozšiřovat práce nehlášená, předstíraná samostatně výdělečná činnost, fiktivní poskytování služeb a subdodavatelství. O něco dále Komise vnáší jasno do představy, podle níž nebyly migrační toky příliš silné a poznamenává, že „skutečné migrační toky v rozšířené EU mohou být větší, než jak vyplývá z údajů uvedených v této zprávě, neboť v oficiálních statistikách není plně podchycena nehlášená práce“. Komise mimoto na obecnější úrovni shledává, že omezení bránící v přístupu na trh práce mohou vést ke zvýšení podílu nehlášené práce.

4.14

Například zahradnictví v Nizozemsku, zemědělské odvětví s nejvyšším počtem pracovníků, čítalo v roce 1992 celkem 54 200 pracovních míst na plný úvazek. Téměř 87 % pracovníků bylo zaměstnaných, zatímco o něco více než 13 % z nich mělo s podnikem jiné vazby (práce na dobu přechodnou, smlouva na dobu určitou, (fiktivní) samostatně výdělečná činnost). V roce 2005 čítalo toto odvětví 59 000 pracovních míst na plný úvazek, z toho bylo 61 % zaměstnaných a 39 % pracovníků s jinými vazbami k podniku. Poznamenejme, že tato čísla se týkají pouze formální ekonomiky. Odhaduje se, že v tomto odvětví existuje 40 000 pracovních míst na plný úvazek pokrytých na jaře roku 2007 nehlášenými pracovníky (8). Zdá se však, že podíl neformální práce v zahradnictví neustále klesá od okamžiku, kdy byla zrušena restriktivní opatření pro příslušníky zemí, které přistoupily k EU v roce 2004.

5.1

Během několika posledních let se ukázalo, že zavést omezení pro přístup na trh práce je často kontraproduktivní. Může to vést k obcházení systémů právních předpisů a pracovních podmínek. Počet rumunských a bulharských žadatelů o zaměstnání nebude až do 31. prosince 2008 nijak omezován v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, na Slovensku, v České republice, ve Švédsku, Finsku, na Kypru a ve Slovinsku. Ve Finsku, na Kypru a ve Slovinsku se nicméně budou muset nechat zaregistrovat. V dalších 15 státech Unie bude jejich počet omezován (9). Žadatelé o práci z deseti členských států, které přistoupily k EU v roce 2004, stále podléhají určitým omezením. Ta se však týkají pouze omezeného počtu zemí a jsou menšího rozsahu než omezení, kterým podléhají bulharští a rumunští pracovníci (10).

5.2

Migrace pracovní síly v EU je ekonomické povahy. Je důsledkem volného pohybu pracovníků v Evropské unii, kde mezi členskými státy existují velké rozdíly v životní úrovni. Vysoké procento nezaměstnanosti v několika nových členských státech a poptávka po levné pracovní síle s nízkou kvalifikací v 15 původních členských státech způsobují nepřetržitý příliv žadatelů o práci.

5.3

Mnozí z nich nacházejí práci v zemědělském odvětví z důvodu jeho sezónního charakteru: v období sklizně je poptávka po dočasné dodatečné pracovní síle velmi velká. Riziko sociálního dumpingu je tedy v tomto odvětví vyšší než v jiných, především proto, že v několika nových členských státech se odvětví zemědělství neřídí žádnou kolektivní dohodou, a tam, kde se dohodami řídí, je běžné, že těmto zemědělským dohodám nebyla přiznána všeobecná platnost.

5.4

Sezónní práce je strukturálním prvkem evropského zemědělství. Bez přísunu flexibilní pracovní síly není možné realizovat žádnou udržitelnou a efektivní zemědělskou produkci. Sezónní práci v zemědělství vykonávají z velké části migrující pracovníci. V některých případech se vyskytují problémy, které ohrožují sociální soudržnost.

5.5

Migrující pracovníci zaměstnaní formálním způsobem bývají často finančně zajímavější než místní obyvatelé, neboť zaměstnavatel za ně nemusí platit určité příspěvky, zejména příspěvek na fondy odborné přípravy v daném odvětví a na penzijní fondy. Přistěhovalci z deseti zemí, které přistoupily k EU v roce 2004, kteří stále ještě podléhají omezením na trhu práce v některých původních státech, pracují často částečně neformálním způsobem, což jim umožňuje nevykazovat daňové správě všechny odpracované hodiny. Migrující pracovníci původem z Bulharska a z Rumunska, kteří podléhají ještě přísnějším omezením, bývají obecně velmi hojně zastoupeni v kruzích neformální práce. V těchto kruzích jim nebývají zaplaceny všechny odpracované hodiny, hodinová mzda je příliš nízká, nebo jsou nuceni uzavíráním znevýhodňujících smluv pracovat jako (předstírané) osoby samostatně výdělečně činné.

5.6

MOP vypracovala několik úmluv k problematice projednávané v tomto stanovisku. Jsou to úmluvy č. 97 (Migrace pro zaměstnanost, 1949), č. 143 (Migrující pracovníci, doplňující opatření, 1975), č. 181 (Soukromé agentury práce, 1997) a č. 184 (Bezpečnost a ochrana zdraví v zemědělství, 2001). Úmluvy č. 97 a č. 181 nebyly ratifikovány 17 členskými státy EU-27. Úmluva č. 143 nebyla ratifikována 22 státy a úmluvu č. 184 neratifikovalo 24 členských států. Ani jeden členský stát EU-27 neratifikoval celý soubor čtyř úmluv (11). MOP vyslovila v roce 2006 doporučení o pracovních vztazích (12). Jeho cílem bylo především zlepšit vnitrostátní právní předpisy ve všech zemích a stanovit společné a jasné rozlišení mezi osobami samostatně výdělečně činnými a zaměstnanci. Toto rozlišení je nutným předpokladem pro skoncování s narůstajícím počtem podvodných postupů, jejichž smyslem je zakrýt skutečnost, že pracovníci jsou zaměstnanci, tak, že jsou vydáváni za osoby samostatně výdělečně činné (13).

6.1

Výchozí zásadou musí být, že se migrujícím pracovníkům dostane ve všech bodech stejného zacházení jako pracovníkům z řad místního obyvatelstva. Za stejnou práci stejný plat a je třeba zavést lepší podmínky pro přístup k sociálnímu zabezpečení. Tento přístup není pouze v sociálním zájmu pracovníků, ale rovněž v ekonomickém zájmu zaměstnavatelů (pro všechny rovné podmínky hospodářské soutěže) a ve finančním zájmu členských států (z daňového hlediska). Tento přístup však zdaleka není uplatňován všude. Po zrušení přechodných opatření, která byla určena příslušníkům zemí, jež přistoupily k EU v roce 2004, vyjádřili nizozemští sociální partneři úmysl od 1. května 2007 spolupracovat při kontrole dodržování právních, sociálních a pracovních předpisů. Orgány veřejné správy přislíbily vypracovat doprovodnou politiku. Do dnešního dne ještě nejsou známy žádné konkrétní výsledky.

6.2

Existuje návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem (14). Směrnice harmonizuje postihy proti zaměstnavatelům a preventivní opatření, definuje osvědčené postupy při uplatňování postihů proti zaměstnavatelům a podporuje výměnu těchto osvědčených postupů mezi členskými státy.

6.3

Důvodem pro tento návrh je velký počet příslušníků třetích zemí pobývajících nelegálně v EU, podle odhadů se jedná o 4,5 až 8 milionů lidí. Tato skutečnost je původní příčinou neformální práce. Spolu se stavebnictvím, s odvětvím ubytování a stravování a úklidovými službami je zemědělství jedním ze čtyř nejvíce dotčených sektorů. Evropský parlament a Rada docházejí v návrhu k závěru, že tento typ nelegální práce „podobně jako nehlášená práce občanů EU, znamená ztráty pro veřejné finance, může vést ke snížení platů a ke zhoršení pracovních podmínek, může narušit hospodářskou soutěž mezi podniky a vede k tomu, že nehlášení pracovníci nemají zdravotní pojištění ani nárok na důchodové zabezpečení“.

6.4

Ve Zprávě o působení přechodných ustanovení stanovených ve smlouvě o přistoupení z roku 2003 (období 1. května 2003–30. dubna 2006) upozornili evropští sociální partneři na skutečnost, že „se v důsledku omezení legální práce začala rozšiřovat práce nehlášená, předstíraná samostatná výdělečná činnost, fiktivní poskytování služeb a subdodavatelství“. S ohledem na toto konstatování by bylo lépe zrušit veškerá omezení, kterým podléhají pracovníci z dvanácti zemí, jež přistoupily k Unii v letech 2004 a 2007, aby pro všechny platily rovné podmínky. Velká většina sociálních partnerů v Evropě se k myšlence staví kladně, za předpokladu, že budou na úrovni Společenství, na vnitrostátní úrovni a také na jejich vlastní úrovni přijata konkrétní opatření k zajištění rovného zacházení s migrujícími pracovníky.

6.5

Dokud budou tato omezení platit, EHSV doporučuje, aby se navrhovaná směrnice, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům nelegálních pracovníků ze třetích zemí, vztahovala rovněž na zaměstnavatele, kteří přijímají pracovníky pocházející ze zemí Unie, pro které nadále platí omezení a jejichž pobyt není legální. Výbor má také zato, že je otázkou předního významu, aby EU pozorně dohlížela nejen na transpozici směrnice do právních předpisů všech členských států, ale také na její uplatňování v praxi.

6.6

Tato směrnice rovněž umožňuje zasáhnout i přes velké rozdíly, které existují mezi jednotlivými členskými státy, pokud jde o kvalitu a intenzitu kontrol a výši pokuty. V Nizozemsku musí zaměstnavatelé, kteří přijímají nelegální pracovníky, zaplatit pokutu ve výši 6 700 EUR za pracovníka. V Belgii je tato pokuta 20 000 EUR a v Lucembursku 50 000 EUR. Existují však členské státy, ve kterých ještě nebyly vůči zaměstnavatelům nelegálních pracovníků zavedeny žádné pokuty.

6.7

Výměna osvědčených postupů je neodmyslitelnou součástí procesu, který musí vést k upevnění sociální soudržnosti. Během slyšení, které se konalo v Plovdivu (15), bylo zmíněno několik osvědčených postupů, zejména následující případy:

6.8

Situace zmíněné v několika výše uvedených případech však nejsou zcela srovnatelné se situací pracovníku z Bulharska a Rumunska, kteří hledají zaměstnání v zemích EU-15. Maďarští pracovníci, kteří v regionu Burgenland pracují, se každý večer vracejí domů, zatímco pracovníci z Bulharska a Rumunska zůstávají vzdáleni od domova po několik měsíců. V těchto situacích také dochází ke zneužívání, ale v mnohem omezenějším měřítku. Kromě toho lze projevy zneužívání v tomto případě snadno zjistit a pokutovat podle existujících opatření. Nicméně celkový dojem je takový, že v regionu Burgenland jsou pracovní podmínky sociálně přijatelné.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/25

1.1

Komise svým sdělením Zaměstnanost ve venkovských oblastech: překonání rozdílů v pracovních příležitostech (1) položila důležitý základní kámen k diskusi o stavu zaměstnanosti v zemědělství, která hraje důležitou roli při vytváření a zajištění pracovních míst ve venkovských oblastech.

1.2

Restrukturalizace v zemědělství pokračuje. Bude se týkat sto tisíců pracovníků v zemědělství, kteří přijdou o pracovní místo nebo se změní jejich životní situace. Podstatná část pracovníků v zemědělství, a sice zaměstnanců a především sezónních a migrujících pracovníků, není ve sdělení téměř vůbec zohledněna.

1.3

To je politováníhodné zejména v souvislosti s úsilím, které Komise vyvíjí u příležitosti Evropského roku mobility pracovníků (2006). Kolem 4 milionů sezónních pracovních sil a pracovníků na částečný úvazek ročně, z nichž zhruba 2 miliony jsou migrující pracovníci, svědčí o vysoké mobilitě a flexibilitě v odvětví zemědělství.

1.4

Sezónní zaměstnání, především v sektoru ovoce a zeleniny, je strukturální prvek zemědělství, bez něhož nemůže docházet k účinnému a udržitelnému obhospodařování půdy. Jelikož sezónní potřebu pracovní síly nelze vždy pokrýt místní pracovní silou, přispívají migrující pracovníci k rozvoji zemědělství v Evropě.

1.5

Výroba zdravých potravin je cenným přínosem pro naši obživu. K tomu patří také spravedlivá odměna.

1.6

I přes vysokou míru nezaměstnanosti v mnoha evropských regionech existuje poptávka po dalších sezónních pracovnících z Běloruska, Ukrajiny a jiných států. Trh práce v EU se musí rozvíjet sociálně udržitelným způsobem, tzn. každý musí mít možnost pokrýt své životní náklady prací. Další levné pracovní síly z třetích zemí tuto možnost omezují.

1.7

Cílů pro růst, které si Evropská unie vytyčila, lze dosáhnout pouze spravedlivou hospodářskou soutěží. Pracovníci v zemědělství mají mít ve všech ohledech stejné postavení nezávisle na svém původu.

1.8

Na trhu práce v zemědělství panuje vysoká mobilita. To je v souladu s cíli Komise. Mobilním pracovním silám však nesmějí vzniknout žádné nevýhody. Po politické a hospodářské integraci tedy musí dojít i k sociální integraci. Z krátkodobého hlediska spatřuje EHSV nutnost podniknout kroky v následujících oblastech:

1.9

Evropské zemědělství se vyznačuje nedostatkem transparentnosti rozsahu zaměstnanosti a sociálních standardů. Tím dochází k narušení hospodářské soutěže. Nástrojem k opětovnému dosažení spravedlivé hospodářské soutěže je certifikace podniků podle sociálních kritérií.

2.1.1

Situace v zemědělských pracích byla již často předmětem stanovisek EHSV. Diskuse o migrujících a sezónních pracovnících získává na významu nejen na evropské úrovni, ale i na úrovni mnohých členských států. Tři hlavní činitelé – zástupci zaměstnavatelů, odbory a političtí resp. administrativní představitelé – se angažují v mnoha oblastech a činnostech. Příklady jsou následující:

2.1.2

Několikrát byl vznesen požadavek na vytvoření střediska pro sledování migrujících a sezónních pracovníků. Tento požadavek však zůstal bez odezvy. Právě shromažďování a předkládání přehledných údajů o zaměstnanosti v zemědělství a jejich vyhodnocování je významným základem pro zlepšení situace pracovníků.

2.2.1

Příčinou váhavé diskuse na téma sezónních prací v zemědělství je chybějící transparentnost a nedostatečné zobrazení skutečné situace. Stále ještě nejsou k dispozici transparentní detailní údaje o rozsahu sezónních zemědělských prací.

2.2.2

V Evropské unii pracují v zemědělství přibližně 2 miliony pracovních sil jakožto zaměstnanci na plný úvazek. Kolem 4 milionů osob má nejistou práci. Část z nich je zaměstnána na částečný úvazek, jiní jsou naopak sezónní zaměstnanci na období od několika dnů až po 8 měsíců v roce. Velká část těchto sezónních pracovních sil jsou migrující pracovníci, kteří nepracují v místě svého bydliště a musejí za prací dojíždět často i přes hranice.

2.2.3

Při analýze číselných údajů o pracovnících je nezbytně nutné vymezit jasné hranice, např. pro velikost podniku, přiřazení do určitého oboru a sektoru, přičemž zvlášť důležité je vymezení vůči zahradnictví a zemědělským službám.

3.1

Stanovisko je naléhavé z nejrůznějších důvodů:

4.1

Důvody migrace pracovníků v podstatě spočívají v rozdílné životní úrovni v evropských regionech. Odliv pracovních sil ve vysílajících zemích vede dlouhodobě k nedostatku především kvalifikovaných pracovníků. Tyto regiony se proti nedostatku pracovních sil nepokoušejí bojovat zvyšováním příjmů nebo zlepšováním úrovně vzdělání, nýbrž náborem pracovníků z ještě chudších regionů, v budoucnosti stále více z regionů mimo Evropskou unii.

4.2

Jednou z příčin nedostatku pracovních sil jsou přitom někdy obtížné a nezvyklé pracovní podmínky v odvětvích. Migrující pracovníci se chovají podle situace na trhu. Na volném trhu práce migrují tam, kde mají nejlepší podmínky.

4.3

U migrující práce dochází vždy k problémům:

5.1.1

EHSV vítá snahu Komise o větší zaměstnanost ve venkovských oblastech. K tomu patří i další úsilí o podporování transparentnosti v zaměstnanosti v zemědělství. Patří sem statistiky o zaměstnancích, ale i obsáhlé informování pracovníků o pracovních a životních podmínkách v příslušných zemích.

5.1.2

Dosavadní zemědělská politika se zaměřovala hlavně na kvalitativní a kvantitativní aspekty produktů. V podstatě se téměř nezohledňovalo, jak byla a je utvářena činnost pracovníků.

5.1.3

Cíle Lisabonské strategie a Göteborgské strategie je třeba více konkretizovat. Při dalším rozvoji udržitelného zemědělství se vedle hospodářského a environmentálního rozměru musí věnovat pozornost i sociálnímu rozměru.

5.1.4

Neodkladným cílem všech zúčastněných stran musí být to, aby byl evropský trh práce zbaven nerovnováhy. Toho nelze dosáhnout tím, že budou z ještě vzdálenějších regionů do Evropy přiváděny stále nové levné pracovní síly. K evropskému modelu patří především také rozvoj společného sociálního života v Evropě. K němu nepatří ghetta migrujících pracovníků se špatnými životními a bytovými podmínkami bez kulturního a sociálního zapojení do místního života.

5.1.5

Při dalším zkoumání a v přístupech k řešení problémů, které s tím souvisí, musí hrát otázka rovného postavení žen a mužů větší roli.

5.1.6

Podmínky zatím ještě nevyhovují! Od všech zúčastněných stran se vyžaduje, aby přispěly svým dílem.

5.1.7

Migrující pracovníci musí být postaveni na úroveň místních zaměstnanců. Komise k tomuto procesu musí přispět v rámci svých možností. Prvním krokem tímto směrem je formulování minimálních standardů. Tyto minimální standardy tvoří dobrý základ pro širokou diskusi o kvalitě práce.

5.2.1

EHSV vítá úsilí sociálních partnerů, aby byl v sociálním dialogu podporován rozvoj odborného vzdělávání v zemědělství a zejména vzájemně uznávány profesní zkušenosti příslušnými orgány členských států. Evropský agripas, který se právě vytváří, má za cíl usnadnit mobilitu zemědělských pracovníků v evropském prostoru. Agripas nesmí vést k tomu, aby byli zaměstnanci, kteří tento pas nemají, znevýhodněni, ale měl by být pouze podnětem pro získání tohoto transparentního osvědčení o kvalifikaci.

5.2.2

Transparentní osvědčení o kvalifikaci mohou zároveň zlepšit mobilitu a možnosti zaměstnanců pracovat a usadit se v jiných zemích. EHSV vítá iniciativy Komise na podpoření sociálních partnerů, aby byl zaveden agripas.

5.2.3

Sociální partneři budou společně s Evropskou komisí a vládami jednotlivých členských států rozvíjet a uplatňovat koncepty proti ilegálnímu zaměstnávání.

5.3.1

Sociální zabezpečení sezónních pracovníků je předmětem zvláštního zájmu. Zaměstnanci, kteří sezónní práci vykonávají několik let, nesmějí mít v otázkách sociálního zajištění horší postavení, než jiní pracovníci. K tomu především patří to, že

5.3.2

Zaměstnanci musí být informováni ve své mateřštině o zákonech, dohodách a postupech ohledně odměn a platů, o organizaci, sociálním pojištění, daních a ustanoveních o bezpečnosti práce. Zároveň musí EU respektovat úlohu odborů a zaměstnavatelů a nevydávat právní předpisy v oblastech, které spadají pod národní kolektivní dohody.

5.4.1

Migrující pracovníci mají v cílové zemi právo na důstojné ubytování. Na evropské úrovni musí být vytvořen pevný rámec pro základní standard ubytování migrujících pracovníků.

5.5.1

Již mnoho let se Výbor vyjadřuje v mnoha stanoviscích pro udržitelnou ekonomiku. Udržitelná ekonomika má nejenom ekologický rozměr, ale dotýká se také podnikových a sociálních aspektů. Dobrovolný, nestátní systém certifikace pro „spravedlivou sezónní práci“ by mohl vytvořit spravedlivější hospodářskou soutěž. Kritéria pro dobrovolnou certifikaci mohou:

Certifikace by měla:

5.6.1

V evropském zemědělství probíhá mnoho zajímavých plánů a projektů na zlepšení mobility v zemědělství a na zlepšení situace sezónních pracovníků. EHSV vyzývá Komisi, aby přijala opatření na hodnocení a šíření zkušeností s osvědčenými postupy.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/29

1.1

Národní rady pro udržitelný rozvoj (NRUR) mohou být výraznou silou na poli udržitelného rozvoje, protože mohou poskytovat nezávislé poradenství a posilovat dialog s občanskou společností a zainteresovanými stranami na téma udržitelného rozvoje.

1.2

Pohledem na NRUR v EU zjistíme, že jde o velmi rozmanité instituce. Zatímco některé členské státy rady buď vůbec nemají, nebo jejich rady nejsou aktivní, ty, které svoji činnost vykonávají, se značně liší svou působností, složením, mírou nezávislosti, dostupnými prostředky a dopadem své činnosti.

1.3

Vzhledem ke kladným zkušenostem z členských států se „silnými“ NRUR, vyzývá EHSV členské státy, aby posílily své národní rady nebo zřídily operativní a účinné rady tam, kde dosud neexistují.

1.4

EHSV doporučuje, aby NRUR:

2.1

Udržitelný rozvoj znamená, že je třeba uspokojit potřeby současné generace, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat potřeby svoje. Je to zastřešující cíl EU, kterým se řídí všechny její politiky a činnosti. Je založen na zásadách demokracie, rovnosti žen a mužů, solidarity, právního státu a dodržování základních práv, včetně svobody a rovných příležitostí pro všechny.

2.2

Udržitelný rozvoj se v roce 1992 po konferenci v Riu stal celosvětově uznávaným politickým tématem. Myšlenka poradních orgánů, jako jsou NRUR, pochází rovněž z konference v Riu. Agenda 21, která je též výsledkem konference v Riu, zmiňuje, že národní strategie udržitelného rozvoje by měla být rozvíjena prostřednictvím co nejširší možné účasti zainteresovaných stran; a v roce 2002 doporučení z Johannesburgu také vyzvala k vytvoření národních rad pro udržitelný rozvoj.

2.3

Evropská rada v Göteborgu (2001) přijala první strategii EU pro udržitelný rozvoj. V roce 2004 zahájila Komise přezkum s cílem vytvořit komplexnější a účinnější strategii a v červnu 2006 pak Rada přijala obnovenou strategii pro udržitelný rozvoj pro rozšířenou Evropu (1). Cílem této obnovené strategie je realizovat dlouhodobý závazek Evropy naplnit cíl udržitelného rozvoje.

2.4

V návaznosti na doporučení OSN a později EU začaly v devadesátých letech 20. století v řadě států vznikat institucionální struktury, jejichž hlavním cílem je zajištění efektivního provádění Agendy 21 a uplatňování principů udržitelného rozvoje v praktické rovině – NRUR. Některé vlády ustanovily meziresortní koordinační orgány (např. maďarská Komise pro udržitelný rozvoj, 1993), některé zvolily smíšené orgány, jako je finská Národní komise pro udržitelný rozvoj (1993), a jiné vytvořily rady s účastí občanské společnosti, jako jsou belgická Národní rada (1993) a kulatý stůl Spojeného království o udržitelném rozvoji (1994). Ostatní země následovaly poté; některé z dřívějších orgánů byly restrukturalizovány a některé byly nakonec zrušeny.

2.5

V obnovené strategii EU se uvádí, že „Členské státy by měly zvážit posílení nebo, v případě, že ještě neexistují, zřízení národních poradních rad pro udržitelný rozvoj s účastí mnoha subjektů, které by podnítily informovanou diskuzi, byly nápomocny při přípravě národních strategií udržitelného rozvoje a/nebo přispívaly do přezkumů pokroku na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU. Národní rady pro udržitelný rozvoj by měly zvýšit zapojení občanské společnosti do záležitostí udržitelného rozvoje a přispět k lepšímu propojení různých politik a politických úrovní, rovněž s využitím jejich sítě evropských poradních orgánů pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (EEAC)“.

2.6

V současné době jsou národní rady pro udržitelný rozvoj oficiálně zřízeny v řadě členských států: z důvodu rozdílného historického vývoje v členských státech je forma NRUR velmi rozmanitá. Ve 24 členských státech existuje určitá forma rady pro udržitelný rozvoj nebo politiku ochrany životního prostředí, z toho osm členských států má rady specificky zaměřené na udržitelný rozvoj a dalších šest má rady pro ochranu životního prostředí složené ze zainteresovaných stran nebo expertů, které jsou též aktivní v oblasti udržitelného rozvoje. Ostatní země mají vládní koordinační orgány nazývané rady, některé s účastí občanské společnosti. Některé z těchto orgánů nejsou činné. V některých zemích se silnými regiony byly navíc k celostátním radám zřízeny rady regionální. Rychlý růst NRUR ukazuje, že mají svůj potenciál a mohly by obohatit tvorbu politik i diskusi v širší společnosti.

2.7

Cílem tohoto stanoviska je prozkoumat úlohu NRUR, jejich působnost, složení, zdroje, pracovní postupy a především to, jak do svého působení zapojují občanskou společnost. Do určité míry se stanovisko snaží též identifikovat účinnost NRUR, přestože si uvědomuje, že takové hodnocení bude vždy spíše subjektivní. Hodnocení je založeno především na výzkumu provedeném sítí EEAC (2) a na závěrech dotazníkového průzkumu EHSV adresovaného několika národním kontaktním místům, NRUR a řadě organizací občanské společnosti. Kromě toho proběhlo několik pohovorů se zástupci NRUR a občanské společnosti.

3.1

Jak je patrné z následujícího přehledu NRUR, jedná se o velmi různorodé útvary:

3.2

Lze identifikovat čtyři hlavní úkoly národních rad:

3.2.1

Ne všechny rady v členských státech plní tyto čtyři úkoly. V některých případech je oblast působnosti mnohem omezenější; v jiných tyto úkoly byly stanoveny, avšak nejsou vykonávány, případně pouze částečně. To se projevuje také v tom, že některé rady se scházejí zřídka (dvakrát až třikrát ročně). Jiné se scházejí častěji a mají doplňující pracovní skupiny (pracovní skupiny skládající se z projektových týmů, které se věnují konkrétnímu projektu, se zdají být obzvlášť efektivní, spíše než statické skupiny zaměřené na jedno téma). V některých členských státech mají rady možnost přispět k tvorbě vnitrostátní strategie pro udržitelný rozvoj v raném stadiu přípravy, zatímco v jiných jsou o příspěvek požádány pozdě nebo vůbec ne. Počet zpráv se liší od nuly až po více než 10 zpráv ročně. Dobře fungující rady jsou v pravidelném kontaktu se zainteresovanými stranami a pravidelně pořádají akce pro veřejnost či akce určené odborníkům.

3.3

NRUR se liší svou velikostí a složením; počet členů sahá od 15, např. v Německu, až po 78 v Belgii, 81 ve Finsku a 90 ve Francii. Většina rad zahrnuje zástupce občanské společnosti (podniků, odborových organizací, nevládních organizací a výzkumných středisek). Jiné také sdružují zástupce různých útvarů vlády. V některých případech se vládní koordinační orgán nazývá „rada“ a může zahrnovat malý počet zainteresovaných stran. Regionální a místní orgány jsou také často zastoupeny. Několik zástupců občanské společnosti dalo najevo nespokojenost s nedostatečným zapojením občanské společnosti v radě své země a v procesech týkajících se udržitelného rozvoje obecně.

3.4

Protože rady jsou zakládány a financovány vládami, jsou na nich v tomto ohledu „závislé“. Mají-li si rady získat respekt státních orgánů i organizací občanské společnosti, musejí dosáhnout určitého stupně nezávislosti; nalezení této rovnováhy je nelehkým úkolem. Postupy výběru se liší, ale vláda jmenuje členy většinou na základě jmenování organizacemi občanské společnosti zastoupenými v radě. Dalším faktorem je personál rady; v několika zemích pocházejí zaměstnanci z útvarů vlády. To může snížit míru nezávislosti rady. Nadto některým radám předsedá člen vlády.

3.5

Rady mají k dispozici velmi rozdílné prostředky, a to jak z hlediska lidských, tak i rozpočtových zdrojů. V některých zemích, kde je sekretariát součástí určitého ministerstva, má rada k dispozici pouze jednoho administrátora, který navíc často pro radu nepracuje ani na plný úvazek. Celkový počet zaměstnanců se pohybuje od méně než 1 až po 20 osob. Největší radu má Spojené království – pracuje zde 58 zaměstnanců. Ne všechny rady mají vlastní rozpočet. Rozsah rozpočtu se pohybuje od méně než 0,1 milionu až po přibližně 1 milion eur s výjimkou rady Spojeného království, která disponuje rozpočtem 5,5 milionu eur.

3.6

Provádět hodnocení dopadu činnosti rad není jednoduché, ze získaných informací však lze učinit několik závěrů. Lze například pozorovat, že v několika zemích s radou vybavenou silným mandátem byla celá řada doporučení rady zapracována do vládních politik, zejména pokud jde o vnitrostátní strategii pro udržitelný rozvoj. Některé rady jsou zjevně v těsném kontaktu s ministerstvy a útvary vlády a jsou pravidelně konzultovány při tvorbě politik. Od jiných si vlády udržují odstup. Lze rovněž konstatovat, že některým radám se podařilo navázat kontakt s celou řadou zainteresovaných stran a širší veřejností tím, že přilákaly vysoké počty účastníků na své akce; zajistily tak výrazné zapojení občanské společnosti do procesů týkajících se udržitelného rozvoje.

3.7

NRUR mohou být výraznou silou na poli udržitelného rozvoje. Mohou poskytovat nezávislé poradenství a širokou paletu znalostí; mohou posílit dialog s občanskou společností a zainteresovanými stranami; mohou sehrát významnou úlohu v procesu monitorování dlouhodobějších cílů udržitelnosti a přispívat cenným dohledem nad případnými neúspěchy tohoto procesu.

3.8

Zatímco některé členské státy rady buď vůbec nemají, nebo jejich rady nejsou aktivní, ty, které svoji činnost vykonávají, se značně liší svou působností, složením, mírou nezávislosti, dostupnými prostředky a dopadem své činnosti. Jde o důsledek různých faktorů, jako jsou: velikost a politické uspořádání země, úloha svěřená vládou politikám pro udržitelný rozvoj, tradice zapojení občanské společnosti, existence jiných orgánů, jejichž působnost se částečně překrývá s působností rady, vůle vlády přijímat doporučení od jiného orgánu atd.

3.9

Všechny členské státy nevyužívají plně potenciál NRUR. V některých členských státech se založení rady jeví spíše jako formalita, než úsilí o získání opravdových podnětů od občanské společnosti. V řadě zemí však dobře fungující rady plní svoji úlohu a mají skutečný vliv.

3.10

Většina rad podle všeho nemá dostatečné prostředky ke splnění všech svěřených úkolů. Pro sběr dat, analýzu politik a jejich dopadu, organizaci schůzí rady a akcí pro veřejnost, což jsou činnosti nutné k přípravě náležitě podložených a úředně závazných zpráv a k jejich aktivní podpoře ve vládě a na dalších místech je zapotřebí značného množství lidských a finančních zdrojů.

3.11

V některých členských státech má podle všeho silné postavení vláda, např. pokud jde o jmenování členů rady, počet zástupců vlády v radě a výběr zaměstnanců rady. V takovém případě panuje určité nebezpečí, že v činnosti rady bude převažovat názor vlády, čímž dojde ke snížení pravděpodobnosti, že rada může významně napomoci vládě překonat krátkodobé politické zájmy a přikročit k dlouhodobějším cílům udržitelnosti.

3.12

NRUR mají smíšené zkušenosti s podporou zapojení občanské společnosti do problematiky udržitelného rozvoje. Rady v celé Evropě by mohly velmi profitovat ze vzájemného porovnání zkušeností na různých místech Evropy a identifikace osvědčených postupů.

3.13

U řady problémů týkajících se udržitelného rozvoje dochází k překrývání pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy. Většina rad má však jen omezenou možnost zaměřit se na evropské aspekty nebo mít vliv v Bruselu. Na tento problém částečně reagovaly založením sítě EEAC, jež se postupně stává významným hlasem na podporu udržitelného rozvoje v Evropě.

4.1

Vzhledem ke kladným zkušenostem z členských států se „silnými“ NRUR, vyzývá EHSV členské státy, aby posílily své národní rady nebo zřídily účinné rady, pokud dosud neexistují.

4.2

Složení, mandát a funkce národních rad se budou lišit stát od státu podle místních podmínek a politického uspořádání. EHSV členským státům doporučuje, aby věnovaly zvláštní pozornost následujícím obecným doporučením týkajícím se hlavních atributů rad.

4.2.1

Členství: národní rady mají větší autoritu a důvěryhodnost, pokud zahrnují zástupce ze všech hlavních sektorů společnosti, jichž se dotýká problematika udržitelného rozvoje. Čím širší bude členství, tím bude vyšší pravděpodobnost nalezení obecně přijatelných řešení.

4.2.2

Mandát a vize: dosažení udržitelnosti vyžaduje na tvůrcích politik, aby rozvíjeli dlouhodobý pohled a brali v úvahu potřeby budoucích generací a celé planety stejně jako okamžitá a krátkodobější politická rozhodnutí. NRUR mohou hrát významnou úlohu při formulování tohoto dlouhodobého výhledu. Aby mohly tuto úlohu hrát efektivně, musí mít členy, kteří mají představu o budoucnosti, autoritu a postavení ve společnosti a jsou schopni si vytvořit nezávislý názor a vypořádat se se současnými politikami a postupy.

4.2.3

Nezávislost: národní rady by mohly vykonávat silnější vliv na udržitelnější rozvoj, pokud by byly dostatečně nezávislé na vládě a mohly jednat o obtížných politických otázkách, u nichž může dojít k určitému střetu mezi krátkodobějšími politickými cíli a dlouhodobějšími potřebami udržitelnosti.

4.2.4

Rozsah působnosti: národní rady by měly od počátku hrát důležitou roli při přípravě strategií pro udržitelný rozvoj (a strategií s tím souvisejících) a monitorování jejich realizace v praxi. To znamená zabývat se celou řadou otázek z oblasti udržitelnosti, jako jsou změna klimatu, energetické a dopravní politiky, biologická rozmanitost, problematika venkova a zemědělství a celkové řízení hospodářství udržitelným způsobem. Národní rady budou patrně nejproduktivnější, pokud dokážou reagovat na pokyny vlády k prozkoumání specifických problémů a také pokud se samy budou věnovat oblastem, které pokládají za významné.

4.2.5

Přístup k informacím: mají-li NRUR správně fungovat, potřebují kapacity pro sběr dat ze všech relevantních zdrojů, a zejména potřebují mít dobrý přístup k vládním informacím a k procesu myšlení vlády obecně.

4.2.6

Podpora zapojení občanské společnosti do problematiky udržitelného rozvoje: jednou z významných rolí národních rad je zvyšovat informovanost veřejnosti. Národní rady mohou významně přispět svojí pomocí k tomu, aby příslušné úřady začlenily perspektivu udržitelného rozvoje do formálního a neformálního vzdělávání. Mohou podporovat a propagovat širší porozumění těmto otázkám v médiích. Vydání výroční zprávy o stavu udržitelnosti národními radami by mohlo přilákat další pozornost k tomuto tématu a posílit veřejnou diskusi.

4.2.7

Zdroje: EHSV vyzývá členské státy, aby zajistily dostatečné financování NRUR tak, aby tyto rady byly schopny plnit své úkoly a vstupovat se skutečnou přidanou hodnotou do diskusí a rozhodovacího procesu týkajícího se problematiky udržitelnosti.

4.2.8

Evropská spolupráce: Výbor vyzývá NRUR, aby spojily své zkušenosti, sdílely osvědčené postupy a udržovaly otevřený dialog mezi sebou, zejména posílením sítě EEAC. Díky tomu by měl vzniknout silný evropský hlas v zájmu udržitelného rozvoje.

4.3

EHSV rovněž doporučuje, aby NRUR rozvíjely svoji schopnost individuálně i kolektivně jednat s evropskými institucemi o evropských otázkách politiky pro udržitelný rozvoj z hlediska občanské společnosti. EHSV (konkrétně pak Středisko pro sledování udržitelného rozvoje) by zde mohl sehrát úlohu zprostředkovatele, jenž by usnadnil silnější zapojení národních rad do problematiky udržitelnosti na evropské úrovni. EHSV by se mohl pravidelně scházet s EEAC a jejími členy k jednání o nadcházejících otázkách. Mohl by podpořit celoevropské komparativní studie na tato témata, se zvláštním zřetelem k přínosu a úloze občanské společnosti. Dále by mohl upozornit na příklady osvědčených postupů a zajistit jejich publicitu.

4.4

Výbor zdůrazňuje, že široká účast veřejnosti na problematice udržitelného rozvoje je důležitá také mimo činnosti národních rad. Vyzývá proto vlády na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, aby zapojily zástupce občanské společnosti do všech politických rozhodnutí se silným aspektem udržitelnosti. Neexistuje však žádná metodika, která by pro zapojení veřejnosti nastavila minimální standardy dobré praxe. Pro podporu procesu participace EHSV navrhuje pravidelně provádět benchmarking, případně zavést oceňování osvědčených postupů. NRUR by také měly dbát na to, aby úzce spolupracovaly s ostatními organizacemi a institucemi, které se zabývají udržitelným rozvojem v jejich členském státě, včetně hospodářských a sociálních rad tam, kde existují.

4.5

Závěrem EHSV zdůrazňuje, že práce NRUR může být přínosná pouze tehdy, pokud budou vlády ochotny naslouchat jejich radám a dbát na ně a pokud provedou konkrétní opatření pro posun politik jednotlivých států k udržitelnějšímu přístupu, včetně přidělení odpovídajících finančních prostředků.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/33

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá návrh Komise na opatření jak na mezinárodní, tak na regionální úrovni k co nejrychlejší změně dosavadních nepřijatelných demontážních postupů.

1.2

V současné době je mezinárodní odvětví demontáže lodí provozováno nejrůznějším způsoby: od bezpečných, dobře regulovaných zařízení v suchých docích po ruční demontáž na plážích s minimální ochranou zdraví, bezpečností a ochranou životního prostředí. Většina obchodních lodí v současné době končí na jedné z těchto pláží v jižní Asii. Na celém světě je závažný nedostatek demontážních zařízení, která odpovídají zásadám environmentální a sociální udržitelnosti.

1.3

Výbor má obavy, že tato situace se bude zhoršovat z důvodu nárůstu počtu lodí končících provoz, protože v několika následujících letech budou na celém světě postupně vyřazovány z provozu tankery s jednoduchým trupem; z důvodu současného objemu odhadovaných 15 milionů tun výtlaku prázdné lodi (LDT) (1); a z důvodu současného rozmachu výroby lodí. Část přebytku lodí bude v následujících letech potřeba odstranit v důsledku opatření přijatých Mezinárodní námořní organizací (IMO) a podněcovaných Evropskou unií na ochranu vlastního životního prostředí, a proto zodpovědnost za tato opatření leží jasně na EU.

1.4

Výbor konstatuje, že někteří majitelé lodí nevytváří rezervy v provozních nákladech na bezpečné a kontrolované odstranění lodí na konci jejich životnosti, ačkoliv velká skupina (2) chápe nutnost jednat a začíná provádět dobrovolná opatření.

1.5

Výbor také konstatuje, že ačkoliv existují právní předpisy v EU, které by měly zabránit lodím v poslední cestě na místa, kde by byly demontovány bez odpovídajících zařízení, těmto předpisům je snadné se vyhnout. EHSV důsledně zastává názor, naposledy v březnu 2007 ve svém stanovisku k zelené knize Směrem k budoucí námořní politice Unie (3), že členské státy by měly urychleně ratifikovat mezinárodní úmluvy o námořní bezpečnosti a ochraně životního prostředí a zajistit, aby byly náležitě prosazovány.

1.6

Uznává se, že demontáž lodí vyřazených z provozu je složitá otázka zahrnující významný přírůstek pracovních míst a zdrojů surovin, které se přesouvají do rozvojových zemí, kde je nabízena demontáž s nízkými náklady. Zároveň Výbor uznává, že strukturální chudoba a další sociální a právní problémy v některých oblastech jižní Asie jsou do velké míry spojené s neexistencí nebo neprováděním ani minimálních norem v oblasti bezpečnosti práce, minimálních pracovních norem a ochrany životního prostředí.

1.7

Měl by být vytvořen účinný mezinárodní režim pro identifikaci, kontrolu a likvidace vyřazených lodí prostřednictvím IMO. Tento režim musí mít úroveň kontroly ekvivalentní té, která je zakotvena v Basilejské úmluvě: zahrnovat všechny důležité normy Mezinárodní organizace práce (ILO); nepovolovat výjimky a zabránit tomu, aby se vyřazené lodě s nebezpečným odpadem dostávaly do zemí, které nepodepsaly úmluvu a které nemají odpovídající zařízení.

1.8

Realizace této dohody s IMO zabere několik let, proto:

1.9

EHSV intenzivně podporuje provádění osvědčených postupů při recyklaci lodí a jejich předčištění od plynů a toxických odpadů v EU. Závazek členských států, že budou takto nakládat se všemi státem vlastněných loděmi, a závazná ustanovení o lodích s ukončenou životností při prodeji těchto lodí třetím stranám jsou prvními klíčovými kroky k podpoře tohoto přístupu. Předčištění plavidel před vývozem zajistí to, že se do destinací v jižní Asii, kde je vysoká poptávka, dostane čistá sekundární ocel. Pro tento účel by měla být vypracována příručka pro předčištění.

1.10

Poskytování finanční a technické pomoci jihoasijským zemím na zlepšení jejich zařízení – aby alespoň demontáž na plážích byla nahrazena zpracováním na bezpečných molech nebo v suchých docích a byla poskytnuta větší bezpečnost a zařízení na nakládání s odtékajícími odpady – zmírní některé nejhorší problémy.

1.11

EHSV uznává, že účinná opatření v této problematice budou znamenat náklady navíc. Podporuje návrhy Komise na mechanizmy k tomu, aby se tyto náklady staly součástí normálních provozních nákladů lodní dopravy. IMO a majitelé lodí požadují především další opatření k tomu, aby každá loď měla fond na recyklaci, který by byl vytvořen buď v průběhu jejího provozu nebo jako kauce při uvedení do provozu. Různé finanční instituce jsou vhodné k tomu, aby vytvořily strukturu těchto opatření a uskutečnily je. Pokud není možné vytvořit takový fond, měla by EU přezkoumat regionální mechanizmy, jako je státní zdanění přístavů a podobně.

1.12

Design respektující recyklaci, zjištění existujících nebezpečí a nahrazování co nejvíce toxických materiálů při stavbě lodí mají v dlouhodobém horizontu pozitivní účinky a EHSV podporuje toto úsilí jak ze strany EU a IMO, tak ze strany majitelů a stavitelů lodí.

2.1

Kontextem pro vypracování tohoto stanoviska je mezinárodní lodní doprava a mezinárodní přeprava odpadů. Každý rok je demontováno 200–600 velkých lodí a ocel a ostatní suroviny z nich jsou recyklovány. Většinou se to odehrává na přílivových plážích v jihoasijských zemích za minimálního respektování bezpečnosti pracovníků nebo ochrany životního prostředí. Odhaduje se, že v příštích osmi letech se na tyto demontážní lokality dostane asi 5,5 milionů tun nebezpečného materiálu z vyřazených lodí, zejména ropné kaly, ropné látky, barvy, PVC a azbest.

2.2

Ani jedna z lokalit využívaných pro demontáž lodí na indickém subkontinentu nemá zadržovací systém, který by zabránil znečištění půdy a vody, a zpracování odpadů jen zřídkakdy splňuje alespoň minimální normy ochrany životního prostředí. Z důvodu nedostatečných bezpečnostních opatření dochází k častým nehodám a k dlouhodobým zdravotním rizikům, protože pracovníci nakládají s toxickými látkami bez odpovídající ochrany (4).

2.3

Na převod vyřazených lodí z průmyslových do rozvojových zemí se vztahuje mezinárodní právo v oblasti přepravy odpadů s tím, že vývoz plavidel obsahujících nebezpečné materiály z EU zakazuje nařízení ES o přepravě odpadů. Avšak převod na lodní makléře a změna vlajky zahaluje vlastnictví lodi a otázky zodpovědnosti a prosazení existující legislativy je tudíž obtížné a umožňuje nezodpovědným majitelům lodí, aby se vyhnuli svým povinnostem.

2.4

Součástí řešení je podpořit větší kapacitu v EU. Přestože by to byl pozitivní krok a mohly by ho udělat námořní a státem vlastněné lodi, bude se jednat pravděpodobně pouze o malé procento z odhadovaných 105 milionů LDT, které budou demontovány do roku 2020 (5).

2.5

Zelená kniha proto naléhavě hledá způsoby, kterými by se úsporně a důkladně zlepšily normy v souladu s existující evropskou a mezinárodní legislativou, jak bylo uvedeno výše.

3.1

V závěrech ze zasedání v listopadu 2006 Rada uznala, že řízení demontáže lodí šetrné k životnímu prostředí je pro Evropskou unii prioritou. Komise již nastínila své stanovisko v Zelené knize o námořní politice z června 2006 (6), podle které by budoucí námořní politika EU měla podporovat iniciativy probíhající na mezinárodní úrovni s cílem dosáhnout závazných minimálních norem pro recyklaci lodí a podpořit budování čistých recyklačních zařízení.

3.2

Tato zelená kniha předkládá čerstvé nápady s cílem posílit dialog s členskými státy a zúčastněnými stranami, a dále připravit půdu pro budoucí opatření a vítá odpovědi na řadu důležitých otázek, které poukazují na hlavní problémy.

3.3

Hlavním cílem této činnosti je ochrana životního prostředí a lidského zdraví; cílem není uměle přenést objem obchodní činnosti související s recyklací lodí zpět do EU, čímž by země v jižní Asii přišly o hlavní zdroj příjmu a nezbytné materiály. Konečným cílem je dosáhnout celosvětově udržitelných řešení.

3.4

Současná kapacita na recyklování lodí, která splňuje environmentální a bezpečnostní normy, je s to zvládnout nejvýše 2 miliony tun ročně na celém světě, což je přibližně 30 % celkové předpokládané vrakovací poptávky v běžných letech. Většina těchto zařízení – především v Číně, ale také v některých členských státech EU – nedokáže nabídnout stejné vrakovací ceny a vykazuje mnohem vyšší náklady než konkurenti v jižní Asii. Tato (a všechna ostatní) zařízení se dostanou brzy do problémů, protože do roku 2015 musí být téměř 1 300 tankerů s jednoduchým trupem vyřazeno z provozu v důsledku opatření po neštěstí tankerů Erika a Prestige  (7). Existují velké obavy, že najímání méně kvalifikovaných pracovníků pro zpracování mnohem většího objemu ještě více sníží bezpečnostní a environmentální normy. Vrchol nastane v roce 2010, kdy má být z provozu vyřazeno přibližně 800 lodí s jednoduchým trupem, takže je nutno jednat.

—

nižší nebo neprosazované regulační požadavky v otázkách odpadů, ochrany zdraví a bezpečnosti;

—

značně nižší mzdové náklady. Demontáž na plážích neumožňuje používání těžkých strojů, a proto velkou část nákladů tvoří manuální práce;

—

dodávky lodí jsou nepravidelné a různorodé. Lodě jsou převážně vyřazovány z provozu tehdy, když jsou sazby za nákladní dopravu nízké a plavidla se do velké míry liší v designu a složení;

—

trh s použitou ocelí a použitým lodním vybavením v podstatě v zemích OECD neexistuje z důvodu regulačních požadavků.

3.11.1

Pro vytvoření mnohem rozsáhlejšího obchodního loďstva jsou nutné iniciativy, které by vyvolaly změny stávajících postupů v lodní dopravě. Například, jak je uvedeno níže, systém financování, v jehož rámci by majitelé lodí a další subjekty, přispívali na bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou demontáž lodí na celém světě.

3.14.1

Vytvoření fondu pro udržitelnou demontáž lodí jako povinné součásti nového mezinárodního režimu demontáže lodí prostřednictvím IMO by také mohlo být pozitivním krokem. Precedens existuje ve stávajících fondech pro znečištění ropnými látkami v souladu s úmluvou MARPOL.

(a)

právní předpisy EU, a to především předpisy týkající se ropných tankerů s jednoduchým trupem,

(b)

zefektivnění podpor lodní dopravě s provázáním na ekologickou demontáž lodí,

(c)

vytvoření evropského systému certifikace ekologické demontáže lodí a ceny za příkladnou ekologickou recyklaci,

(d)

posílení mezinárodního výzkumu v oblasti demontáže lodí.

4.1

Velká část recyklace lodí probíhá způsobem, který odporuje mezinárodně uznávaným normám ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků a ochrany životního prostředí.

4.2

Je velmi důležité, aby EU zajistila, aby námořní bezpečnost a ochrana, kterou stanovila například pro tankery s jednoduchým trupem, nepřemístila jednoduše nebezpečí do rozvojových zemí, ale aby byla ve skutečnosti řešena úplným prováděním nařízení o přepravě odpadů, které zahrnuje Basilejskou úmluvu, včetně novely basilejského zákazu a jejích zásad.

4.3

Kromě technické a finanční pomoci pro zlepšení podmínek v zařízeních na demontáž lodí v rozvojových zemích, budou požadovány finanční prostředky na sanaci znečištěné půdy a vody a odstranění dalších škod způsobených nekontrolovaným vrakováním. Je třeba však dále zdůraznit, že typy problémů, které jsou endemické pro situaci v lokalitách v rozvojových zemích, nemohou být řešeny pouze poskytnutím samotného technologického pokroku.

4.4

EHSV podporuje zájem Komise o tuto otázku a také její přístup, který zahrnuje uskutečnění široké řady opatření. Z důvodu naléhavé potřeby zlepšení zařízení a podmínek, zvláště v Bangladéši, by měla být dána priorita rychlému postupu při určování nejúčinnějších forem pomoci, regulace a pobídek tak, aby návrhy mohly být formulovány v bílé knize a mohlo být provedeno příslušné hodnocení dopadů. Odvětví lodní dopravy také uznává potřebu zlepšit zdravotní a bezpečnostní normy v zařízeních na recyklaci lodí po celém světě (11) a staví se kladně k úloze, kterou při tom a při ovlivňování IMO může sehrát EU.

5.1

Pro zajištění jasnosti a stručnosti byly konkrétní připomínky vyplývající z práce Výboru na tomto tématu shrnuty v odstavcích o praktické činnosti a byly uvedeny v části závěry a doporučení (odstavce 1.1 až 1.12), která je v úvodu tohoto stanoviska.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/38

1.1

Změna klimatu je jednou z největších výzev, které musí svět čelit ve 21. století. Hlavní prioritou je činnost spojená s omezením těchto změn prostřednictvím snížení emisí skleníkových plynů. Je však také důležité včas naplánovat přizpůsobení se těm změnám, které se již staly nevyhnutelnými. Zelená kniha je vítaným prvním krokem Evropy v tomto směru.

1.2

EHSV doporučuje, aby jako rámec byla nyní zavedena překlenovací evropská strategie pro přizpůsobení, která by stanovila kroky, jež bude třeba učinit na evropské a vnitrostátní úrovni a jež budou muset učinit další subjekty.

1.3

EHSV se domnívá, že při vytyčení evropské strategie a národních strategií pro přizpůsobení je třeba zvážit tyto klíčové otázky:

2.1

Změna klimatu je jednou z největších výzev, které musí svět čelit ve 21. století.

2.2

Svět se dosud soustředil převážně na snahu zmírnit dopad změny klimatu omezením emisí skleníkových plynů. Nyní je však stále zřejmější, že samotné emise z minulosti způsobí v průběhu příštího století a později další značné oteplení atmosféry a moří. To bude mít silné dopady na klimatické a povětrnostní jevy a na fyzické a přírodní prostředí na celém světě. Potřebujeme se proto nyní blíže zaměřit na tyto neodvratitelné dopady globálního oteplování a změny klimatu a na to, jak se jim nejlépe přizpůsobit.

2.3

Tato činnost nesmí oslabit úsilí na omezení emisí, aby byla zmírněna další změna klimatu. Správné pochopení toho, jak obtížným by se přizpůsobení mohlo stát, by naopak mělo posílit odhodlání všech dosáhnout značného snížení emisí. Pokud umožníme další nekontrolovaný růst emisí, odsoudíme tím budoucí generace k mnohem nepříjemnějšímu a nákladnějšímu přizpůsobení.

2.4

Strategie zmírňování a přizpůsobení musí navzájem ladit a vzájemně se doplňovat. Musíme zavést věrohodné a proveditelné strategie omezení emisí skleníkových plynů na přijatelnou cílovou úroveň nebo přijatelné rozpětí v realistickém časovém horizontu. Strategie přizpůsobení pak musí nastínit, jakým způsobem se svět může nejlépe přizpůsobit nejpravděpodobnějšímu rozsahu nevyhnutelné změny klimatu, které vyplývají z těchto cílů pro zmírňování. Posouzení rizik a jejich řízení bude klíčovým nástrojem při určování stupně nutné činnosti a pořadí priorit.

2.5

Zelená kniha užitečně mapuje mnoho odvětví, která budou ovlivněna změnou klimatu, a druh problémů, které vyvstanou.

2.6

EHSV se domnívá, že nyní existují dobré důvody pro vytvoření zastřešující evropské rámcové strategie, která se bude zabývat celou škálou otázek souvisejících s přizpůsobením a nastiňovat aktivity, jež bude nutné provést na evropské a vnitrostátní úrovni a ze strany ostatních subjektů.

2.7

Tato Evropská strategie pro přizpůsobení by sama měla požadovat, aby byly do stanoveného data vytvořeny národní strategie pro přizpůsobení a následně se pravidelně předkládaly národní zprávy o jejich provádění.

2.8

Bude nutné, aby evropská strategie pro přizpůsobení měla pevný vnější rozměr určující, jak chce Evropa pomoci jiným částem světa vyrovnat se s jejich problémy s přizpůsobením.

2.9

Evropa bude potřebovat silné a nezávislé institucionální uspořádání, aby organizovala nezbytný výzkum a nezbytnou kontrolu a činila politické orgány odpovědnými za včasné provedení nezbytných opatření. Občanská společnost musí být plně zapojena do práce těchto institucí.

3.1

EHSV se domnívá, že konkrétní oblasti činnosti stanovené v zelené knize jsou všeobecně ty správné. V návaznosti na zelenou knihu EHSV doporučuje, aby Evropská unie a její členské státy nyní v rámci svých celkových strategií rozvinuly konkrétní programy a opatření týkající se všech těchto témat. Je třeba stanovit harmonogramy a plány a uvolnit odpovídající finanční zdroje.

3.2

Hlavní odpovědnost za organizování nezbytných prací k většině témat budou mít národní a místní orgány. Evropská unie by však měla mít důležitou roli při vytváření rámce a povzbuzování a podpoře vnitrostátního úsilí o přizpůsobení. Výbor zejména navrhuje, aby EU:

4.1

Ochrana pobřeží – Hladiny moří se budou zvedat v souvislosti s táním ledovců a zvyšováním teplot moří. Na některých místech bude možná nezbytné postavit nebo zpevnit fyzické bariéry, které mají chránit pozemky a sídla. Jinde může být vhodnější strategií odstranění stávajících ochranných valů a znovuvytvoření ochranných mořských mokřin spolu s přesídlením obyvatel z ohrožených nemovitostí.

4.2

Záplavy – Změna klimatu pravděpodobně povede k proměnlivějšímu průběhu počasí s delšími obdobími sucha přerušovanými občasnými intenzivnějšími srážkami, které povedou k vysokým odtokům a záplavám. Protipovodňové plány musí být aktualizovány, aby zohlednily tyto nové povětrnostní podmínky. V některých případech bude potřeba vypracovat nové programy protipovodňových prací. V jiných případech může být nutné vytvořit nebo obnovit vhodné záplavové oblasti nebo oblasti povodí, které zachytí zátopové vody. Je možné, že v těchto oblastech bude třeba omezit rozvoj a zvážit přemístění.

4.3

Vodní zdroje a nedostatek vody – Vodní zdroje v některých částech Evropy jsou již vystaveny tlaku a tyto tlaky budou pravděpodobně stále naléhavější, protože změna klimatu způsobuje delší období s nízkými úhrny dešťových srážek a suchem. Možná bude třeba učinit opatření, jejichž účelem bude do postižených oblastí přivést nové zdroje vody (např. s pomocí opatření jako je odsolování nebo doprava na velké vzdálenosti) a účinněji řídit použití vody. Je nutné posílit podněty k efektivnímu využívání vody (včetně stanovení cen vody). V nejvíce postižených oblastech možná také bude nezbytné zamezit takovým činnostem, jakými jsou intenzivní zemědělství nebo cestovní ruch. (EHSV v současnosti vypracovává zvláštní podrobnější stanovisko týkající se nedostatku vody a sucha.)

4.4

Riziko a četnost vážných požárů již rostou v oblastech jako je jih Evropy, které se oteplují a stávají suššími, a mohou se stát kritičtějšími, protože teploty i nadále vzrůstají. Bude třeba posílit a lépe koordinovat ochranná opatření a schopnosti reakce. (EHSV vypracovává zvláštní stanovisko týkající se přírodních katastrof a civilní ochrany.)

4.5

Veřejné zdraví – Změna klimatu může mít následky i pro veřejné zdraví, a to různými způsoby. Může způsobit rozsáhlé šíření přenašečů nemocí, zejména včetně přesunu mnoha nemocí, které byly dříve omezeny na tropické oblasti, severním směrem. Extrémní teploty mohou také mít přímější dopady. Je nutné sestavit plány přípravy na tyto změny.

4.6

Zemědělství – Zemědělství bude změnou klimatu ovlivněno velmi výrazně. Změny teploty a dešťových srážek ovlivní vhodnost využití půdy pro různé zemědělské účely a povedou ke značným změnám v dosažitelné kvalitě a dosažitelném objemu produkce a tedy i ve schůdnosti různých zemědělských systémů v různých částech Evropy.

4.6.1

Kontrola stavu SZP, která má proběhnout v roce 2008, by měla dát příležitost k provedení dalších změn, které podpoří zemědělce v přizpůsobování jejich zemědělských postupů změnám klimatu, které jsou nevyhnutelné.

4.6.2

Je třeba velkou měrou rozvinout zemědělský výzkum nových plodin a metod pěstování, které budou vhodnější do nově vznikajících klimatických podmínek. Podobně je třeba posoudit dopad změny klimatu na vyhlídky pro chov zvířat v různých částech Evropy a způsoby, jakými řešit šíření chorob v důsledku změny klimatu. (EHSV bude zakrátko vypracovávat zvláštní podrobnější stanovisko týkající se změny klimatu a zemědělství.)

4.7

Biologická rozmanitost – Změna klimatu způsobí velké změny ve stanovištích stromů, rostlin a zvířat po celé Evropě. V některých případech už nebudou určité druhy schopny přežít na změněném stanovišti nebo se stanou kriticky ohroženými. Některé druhy se mohou prostřednictvím přirozených procesů úspěšně přesunout na nová stanoviště. Jiné budou potřebovat pomoc s přechodem, mají-li přežít. Bude nutné aktualizovat stávající strategie a programy pro biologickou rozmanitost a vyhradit zdroje na provádění, má-li se tohoto přechodu dosáhnout bez větší ztráty druhů.

4.8

Stromy a lesy budou také do velké míry ovlivněny změnou klimatu. Některé oblasti se mohou stát méně příznivými pro některé druhy. Jiné oblasti se naopak mohou stát pro některé druhy příznivějšími. Bude proto třeba odpovídajícím způsobem přizpůsobit programy výsadby, přesazování, péče o stromy a správy lesů.

4.9

Územní plánování – Plánování městských a jiných sídel, dopravy a infrastruktury bude muset stále více zohledňovat změny teploty a průběhu počasí. Tyto úvahy je nutné začlenit do norem pro plány a do odborných postupů a školení. Tyto dopady změny klimatu bude nutné zohlednit i v individuálních programech a projektech rozvoje. Bude nutné odpovídajícím způsobem přizpůsobit metodiky posuzování dopadů.

4.10

Stavitelství – Stavitelství a stavebnictví bude výrazně ovlivněno změnou klimatu. Potřebujeme přísnější minimální předpisy týkajících se energetické účinnosti budov, lepší stavební normy atd. Občané také musí mít lepší přístup k informacím o osvědčených postupech a o metodách, materiálech a subvencích dostupných pro renovace starších budov a novou výstavbu s cílem snížit spotřebu energie a učinit je vhodnějšími pro měnící se teplotu a povětrnostní podmínky.

4.11

Rozpočet EU – EHSV doporučuje, aby se v ročním rozpočtu objevil okruh „přizpůsobení“ v těch oblastech politik, ve kterých budou nutné okamžité investice (např. energetika, výzkum, zemědělství, doprava, stavební normy, pomoc při přírodních katastrofách, ochrana biologické rozmanitosti, politika veřejného zdraví atd.). Následující finanční rámec by měl vyčlenit mnohem vyšší podíl dostupných zdrojů na programy týkající se zmírňování změny klimatu a jejímu přizpůsobování se. Členské státy by měly provést podobné změny ve svých státních rozpočtech a plánech výdajů.

4.12

Strukturální fondy – Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti a Nástroj předvstupní pomoci obsahují kritéria pro podporu projektů v oblasti životního prostředí, neobsahují však žádnou výslovnou zmínku o přizpůsobení se změně klimatu a posouzení dopadu často nejsou dostatečná (mnoho projektů v dopravě a energetice jasně škodí životnímu prostředí a klimatu). V následujícím přezkumu všech těchto programů by mělo být věnováno mnohem vyšší procento dostupných zdrojů podpůrným opatřením na zmírňování změny klimatu a na její přizpůsobování se.

4.13

Evropská investiční banka (EIB) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) by měly změnu klimatu zahrnout do svých rozpočtových procesů a do svých kritérií pro posuzování projektů a programů.

4.14

Pojišťovnictví se o změnu klimatu velmi zajímá a ohledy na změnu klimatu stále více zahrnuje do svého rozhodování o tom, proti kterým událostem je ochotné pojistit a za jakých podmínek. EU a její členské státy by měly institucionalizovat probíhající dialog s odvětvím pojišťovnictví, aby se zajistilo, že toto odvětví bude hrát plnou úlohu při pomoci podnikům a ostatním přizpůsobit se změně klimatu.

4.15

Rozvojové země – Mnoho rozvojových zemí bude čelit vážnějším problémům s přizpůsobením než Evropa a bude mít méně prostředků k jejich řešení. Některé z nejméně rozvinutých zemí přispěly k problému změny klimatu velmi málo, ale budou nejvíce postiženými a již velmi důrazně žádají o rovnost a spravedlnost při spolupráci a podpoře. Budou potřebovat podporu rozvinutých zemí, včetně lidských, technických a finančních zdrojů, s cílem pomoci jim, aby se náležitě přizpůsobily. Evropa by měla mít vedoucí úlohu jak při poskytování dodatečných zdrojů na opatření pro přizpůsobení začleněná do vlastních společných a národních programů pomoci, tak při pomoci mezinárodní finanční komunitě vyrovnat se s výzvou přizpůsobení.

4.16

Některé části světa budou mnohem méně příznivé pro lidské osídlení (a v krajních případech se mohou dokonce stát prakticky neobyvatelné) buď v důsledku zvýšení hladiny moří, nebo extrémních povětrnostních podmínek. Změna klimatu může vést k rostoucímu tlaku na zvyšující se migraci z jiných částí světa do Evropy a také k přesunům obyvatelstva v rámci Evropy. Agentury pro rozvoj a jiná příslušná ministerstva budou muset být připraveny pomoci rozvojovým zemím s včasným rozpoznáním podobných situací a pomoci s plánováním nezbytných relokačních programů.

4.17

Možné dopady změny klimatu na vnitrostátní a místní úrovni v Evropě a pravděpodobné tempo změn stále nejsou úplně pochopeny a bude třeba provádět více dalšího výzkumu a analýz, aby se zlepšily a zpřesnily předpovědi. Evropská agentura pro životní prostředí by mohla mít užitečnou úlohu koordinačního místa pro veškerý náležitý výzkum, monitorování, analýzy a prognózy v této oblasti a šiřitele nejlepších dostupných informací k subjektům přijímajícím rozhodnutí a k ostatním, kteří se zabývají podrobným prováděním strategií pro přizpůsobení. EHSV je připraven hrát svoji roli při podpoře hlubšího a rozsáhlejšího porozumění dopadům změny klimatu v různých částech Evropy a potřebným opatřením pro přizpůsobení.

4.18

Občanská společnost musí být úzce zapojena do procesu přizpůsobení se změně klimatu. Místní komunity, podniky a jiné organizace všeho druhu budou stále více ovlivněny změnou klimatu a bude je nutné zapojit do reakce na tuto změnu. Lidé a organizace všeho druhu potřebují lépe pochopit změny, které již probíhají a ke kterým pravděpodobně dojde v budoucnosti během jejich života a života jejich dětí. Potřebují také důkladněji pochopit, co pro ně bude znamenat zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Znalosti o těchto záležitostech by se měly stále více stávat hlavní součástí osnov formálního a informálního vzdělávání.

4.19

EHSV zdůrazňuje význam zapojení občanské společnosti na všech úrovních a komunikování se spotřebiteli a širokou veřejností. Plně podporuje návrh zelené knihy na odvětvové pracovní skupiny se zainteresovanými stranami v zájmu pomoci rozvoji odvětvově specifických opatření, která budou potřebná. Jedním z důležitých úkolů těchto skupin by měl být rozvoj postupů posuzování úrovní rizik a kontrola pohotovosti a připravenosti organizací a komunit reagovat na extrémní výkyvy počasí a jiné pohromy, které se mohou s postupem změny klimatu stávat vážnějšími a častějšími.

4.20

Orgány místní a regionální správy mají významnou úlohu při koordinaci a podněcování činnosti na jejich úrovni a při vzbuzování veřejné reakce a mobilizace veřejné účasti. Veřejné orgány na všech úrovních také mohou hrát klíčovou úlohu při stanovení postupu prostřednictvím plánování vlastních budov a vlastního rozvoje a prostřednictvím svých politik zadávání veřejných zakázek.

4.21

Zelená kniha navrhuje vytvoření evropské poradní skupiny pro přizpůsobení se změně klimatu, ve které by byli zástupci občanské společnosti, tvůrci politik a vědci a která by fungovala jako odborná skupiny po dobu přípravy strategie. EHSV podporuje návrh na vytvoření této skupiny.

4.22

Výbor dále navrhuje, aby EU zvážila zřízení nezávislého monitorovacího orgánu s nezávislým předsedou, který by byl pověřen pečlivým sledováním pokroku celé strategie v oblasti změny klimatu (přizpůsobení i zmírňování). Tento orgán by podával pravidelné a veřejné zprávy o pokroku a včas upozorňoval, pokud se bude zdát, že činnost zaostává za závazky, a pokud to bude situace vyžadovat. EHSV také hodlá pravidelně monitorovat pokrok v této oblasti.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/42

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá, že Evropská Komise v návrhu reformy organizace evropského trhu s vínem v zásadě navrhuje zachování specifické organizace trhu s vínem. Výbor by si býval přál, aby Evropská komise zpracovala více z jeho návrhů, které předložil ve svém stanovisku ze dne 14. prosince 2006 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Směrem k udržitelnému evropskému odvětví vína  (1).

1.2

EHSV znovu žádá, aby nejdůležitějším cílem reformy bylo zlepšení konkurenceschopnosti evropského vína a znovuzískání podílů na trhu. Komise by při tom měla při reformě a v pravidlech zahraničního obchodu více zohlednit vedoucí pozici evropského odvětví vína na celosvětovém trhu.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že víno a pěstování révy je důležitou a nedílnou součástí evropské kultury a způsobu života. Pěstování révy formuje v mnoha evropských vinařských regionech společenské a ekonomické prostředí. Výbor proto klade důraz na to, aby byly jak u cílů, tak u opatření v reformě zohledněny nejen ekonomické důsledky, nýbrž také dopad na zaměstnanost, sociální strukturu, životní prostředí – především prostřednictvím programů klučení – jakož i ochrana spotřebitelů a zdraví. To v návrhu Evropské komise není dostatečně obsaženo.

1.4

EHSV upozorňuje na to, že pěstování révy představuje v Evropské unii základ existence pro 1,5 mil. převážně malých rodinných podniků a poskytuje alespoň sezónní zaměstnání více než 2,5 mil. pracovníků. Proto Výbor dbá zejména na to, aby byla při reformě upřednostněna opatření, která budou mít pozitivní vliv na příjmy vinařů a na pracovní příležitosti v evropském vinařství.

1.5

EHSV považuje návrh Evropské komise poskytovat vinařským členským státům vnitrostátní finanční rámec za významný příspěvek k důslednější subsidiaritě a zohlednění regionálních rozdílů. Za účelem dosažení cílů reformy však musí vzniknout soubor nástrojů podpory.

1.6

EHSV považuje za nedostatečné návrhy na opatření pro informování spotřebitelů, které předložila Evropská komise. Výbor vítá návrhy na propagaci na exportních trzích, považuje ovšem za nezbytné rozšíření i na vnitřní trh.

2.1

Evropská komise navrhuje reformu organizace trhu s vínem především v následujících oblastech:

3.1

EHSV může široce podporovat cíle návrhu Evropské komise. Považuje ovšem za nutné, aby u navržených opatření byly provedeny úpravy a zlepšení.

3.2

EHSV opakuje svůj požadavek na zlepšení konkurenceschopnosti evropských výrobců vína na vnitřním trhu a na exportních trzích, na posílení postavení evropského hospodářství, podporu snahy o kvalitu a požadavek zaměřit se více na rozvoj trhu a přání spotřebitelů. Komise v předkládaném návrhu nařízení tyto požadavky dostatečně nezohledňuje.

3.3

Výbor považuje nadále za důležité upřesnění ekonomických cílů a doplnění sociálních cílů a cílů politiky zaměstnanosti. K nim patří zlepšení situace v oblasti příjmů vinařských podniků, lepší možnost rozvoje mladých vinařů, udržitelné pracovní příležitosti a odpovídající platové ohodnocení pro zaměstnance na plný úvazek a pro sezónní pracovníky.

3.4

Výbor se i nadále kriticky staví k přenášení pravomocí z Rady ministrů na Komisi, např. při schvalování nových enologických postupů, protože Komise při projednávání dvoustranných dohod nedostatečně zastupovala zájmy evropských výrobců vína.

3.5

EHSV se i nadále domnívá, že stávající finanční prostředky musí být navýšeny, aby bylo možné zohlednit přístup dvou nových výrobních zemí k EU.

3.6

Výbor opět požaduje lepší a obsáhlejší sledování trhu, aby bylo možné jako základ pro organizaci trhu s vínem získávat lepší údaje o výrobě, obchodě a spotřebě. Dosud používané celkové údaje jsou důležité, ale nedostatečné. Nezbytné jsou také aktuální informace o změnách výrobních struktur, odbytových cest a chování spotřebitelů.

3.7

EHSV souhlasí s Komisí, že nová organizace trhu s vínem by měla vstoupit v platnost co nejdříve. Za nezbytné nicméně považuje období phasing out, aby v případě potřeby bylo podnikům umožněno přizpůsobit se postupně novým rámcovým podmínkám.

3.8

EHSV vítá, že Evropská komise pozměnila svůj návrh režimu klučení. Považuje ovšem za smysluplné, aby tato opatření byla provedena v rámci regionálních, příp. vnitrostátních strukturálních programů, zabránilo se tak negativnímu dopadu ojedinělého klučení (např. úhor uprostřed vinic) a zaručilo se správné provedení.

3.9

Výbor je opakovaně proti úplné liberalizaci předpisů pro výsadbu, protože se tím ohrožují hospodářské, sociální, ekologicko-politické a krajinu chránící cíle reformy trhu s vínem.

4.1.1

EHSV vítá, že jeho požadavek na větší zohlednění regionálních rozdílů a důslednější provádění subsidiarity v odvětví vína je obecně zohledněn zavedením vnitrostátního finančního rámce. Nabídnutá podpůrná opatření však považuje za nedostatečná.

4.1.2

EHSV souhlasí s Evropskou komisí, že musí zůstat zachován důsledný a přiměřený rámec Společenství. Tento rámec má dávat členským státům pravomoc zvolit opatření pro vinařské oblasti. Přitom může být přisouzen velký význam organizacím producentů, meziodvětvovým sdružením, regulačním organizacím a jiným subjektům s příslušnými cíli.

4.1.3

EHSV se vyslovuje pro obsáhlejší katalog opatření, aby mohly být splněny cíle organizace trhu. Výbor odkazuje na svá předchozí stanoviska k reformě společné organizace trhu s vínem (2), ve kterých již požadoval mimo jiné programy na podporu kvalitních výrobků při pěstování révy, při zpracování, při uvádění vína na trh, při informování spotřebitele, dále opatření na podporu znevýhodněných oblastí, jakož i možnost přímé pomoci v závislosti na ploše.

4.1.4

EHSV opakovaně požaduje soudržná a jednotná opatření, aby tak byla dosažena co největší účinnost. Tato opatření tedy musí být začleněna do obsáhlých plánů celého výrobního řetězce, počínaje pěstováním révy, přes zpracování až k uvedení výrobku na trh. Patří sem také opatření o alternativních trzích pro rozšiřování odbytu pro všechny výrobky z vinných hroznů.

4.1.5

EHSV opakovaně důrazně požaduje zvláštní program na podporu znevýhodněných vinařských oblastí, jako např. strmých a svahových oblastí a takových oblastí, které jsou vystaveny extrémním povětrnostním podmínkám.

4.1.6

EHSV vítá, že Evropská komise ve vnitrostátních finančních rámcích významně zohlednila opatření na podporu vývozu. Dále jsou v rámci vnitřního trhu zapotřebí opatření zaměřená na informování spotřebitele o pěstování révy a především na poučení o výhodách střídmé konzumace vína a rizicích zneužití. Opakovaně požaduje a podporuje založení evropského střediska pro sledování trhu.

4.1.7

Výbor nepovažuje okamžité zrušení intervenčních opatření za proveditelné. Proto doporučuje, aby mohla být v rámci vnitrostátního finančního rámce v období phasing out 2008–2010 nabízena podpora pro destilace na výrobu lihovin a pro soukromé skladování.

4.1.8

Výbor se domnívá, že v rámci vnitrostátního finančního rámce by měla být stanovena opatření na řešení krizí založená na společné odpovědnosti výrobců. Dosud stanovená opatření (pojištění sklizně a vzájemné fondy) jsou pro zvládání konjunkturálních krizí nedostatečná. Proto by mělo být přezkoumáno, zda se dosavadní krizové destilace osvědčily a zda lze stanovit krizovou destilaci v rámci vnitrostátního finančního rámce.

4.1.9

Osvědčil se stávající zákaz úplného vylisování vinných hroznů, matoliny a vinných kalů s cílem zaručit kvalitu vinařských produktů a zamezit eventuálnímu zneužití. Zákaz by proto měl zůstat v platnosti. Členské státy by měly mít pravomoc za několik let zvýšit míru výroby určenou k destilaci.

4.1.10

EHSV bere na vědomí, že Evropská komise vypracovala návrh na rozdělení rozpočtu pro vnitrostátní finanční rámec Pro nové členské státy EU, které nemají historickou vazbu, by měl být stanoven vlastní finanční klíč, který by odpovídal podílu vinic.

4.2.1

Výbor v různých stanoviscích zdůraznil význam druhého pilíře pro budoucí rozvoj venkova, ke kterému patří také evropské vinařské oblasti. Ale i při zohlednění tohoto zásadního záměru se v rámci řešení zvláštních problémů odvětví vína vyslovuje pro to, aby se všechna opatření diskutovaná v rámci reformy trhu s vínem financovala z rozpočtu pro vinařství. Proto nesmí být rozpočet snížen ani krácením, ani přesunem prostředků.

4.3.1

Výbor považuje za nezbytně nutné vypracovat definici vína, která by byla mezinárodně uznaná. To vyžaduje také stanovení uznávaných výrobních metod. Mělo by být jasně stanoveno, že tzv. ovocná vína nejsou předmětem organizace trhu s vínem.

4.3.2

Výbor se vyslovuje pro důslednější zahrnutí enologických postupů odpovídajících normám OIV do strategické přípravy dvoustranných nebo mezinárodních obchodních smluv. Povolení jakýchkoli postupů u dovozového vína, které jsou schváleny někde na světě, je v rozporu s přísnějším uplatňováním norem OIV u evropských vín, a toto povolení by vedlo k dalšímu narušení konkurenceschopnosti. Výbor se také vyslovuje proti návrhu povolit v případě vývozu vín enologické postupy, které jsou při uvádění na vnitřní trh zakázané.

4.3.3

Výbor se vyslovuje pro seznam přípustných enologických postupů, které by byly uvedeny v příloze k tomuto nařízení, a Rada by si měla ponechat pravomoci pro aktualizaci těchto postupů a pro povolení nových postupů.

4.3.4

EHSV vítá, že Evropská komise upustila od plánovaného povolení výroby vína v Evropě z dovážených hroznových moštů nebo moštových koncentrátů nebo míšení produktů z třetích zemí s evropskými produkty.

4.3.5

EHSV žádá Evropskou komisi, aby ve svých návrzích předpisů pro výrobu zohlednila rozdílné podmínky s ohledem na lokalitu, klima a povětrnostní podmínky v rámci Evropské unie. Upozorňuje na to, že tato tematika je velmi citlivá a nesmí vést k rozdělení evropského vinařského hospodářství nebo dokonce k blokádě návrhů reformy. EHSV se připojuje k požadavku větší kontroly všech enologických postupů s cílem podpořit a zajistit kvalitu vín.

4.3.6

EHSV proto hodnotí návrhy Komise s ohledem na své dosavadní stanovisko, na analýzy, které dodala Komise, navržené liberalizace enologických postupů, uznání enologických postupů v dvoustranných smlouvách a ve světle cílů reformy, především zvýšení konkurenceschopnosti a snížení výrobních nákladů. Při zvážení pro a proti návrhu Komise se obecně vyslovuje pro to, aby byly i nadále platné stávající předpisy pro používání sacharózy a pro podporu moštového koncentrátu.

4.4.1

EHSV vítá, že Evropská komise upřesnila své návrhy na označení vín podle původu. Výbor se stejně jako Komise domnívá, že koncepce jakostních vín ve Společenství se mimo jiné zakládá na zvláštních vlastnostech vín podle zeměpisného původu. Ochrana označení původu a zeměpisných označení má vysokou prioritu. Proto by i použití označení původu či zeměpisného označení mělo být spojeno s výrobou vína ve vymezených zeměpisných oblastech.

4.4.2

EHSV vítá, že Evropská komise mezitím své návrhy objasnila a upřesnila v tom smyslu, že osvědčené systémy politiky jakosti, které se nezakládají buď zcela nebo částečně na zásadě označení původu, mohou dále existovat. Zejména zkouška kvality vína se v mnoha zemích osvědčila jak pro výrobce, tak především pro spotřebitele.

4.4.3

Nezávisle na tom přetrvává řada otázek ohledně slučitelnosti s nařízením Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002 s prováděcími předpisy k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, které se týkají popisu, označování, obchodní úpravy a ochrany některých vinařských produktů (3). EHSV proto žádá o předložení srovnávací tabulky za účelem stanovení dopadu na zeměpisná a tradiční označení.

4.5.1

EHSV hodnotí návrhy jako velmi komplexní a očekává od Evropské komise přesnou simulaci dopadů navrhovaných změn.

4.5.2

EHSV upozorňuje na to, že pravidla pro označování se změnila teprve nedávno po dlouholetých diskuzích. Vyzývá Evropskou komisi, aby vysvětlila, jaká nová hlediska jsou k dispozici, která nebyla zohledněna při právě skončené diskuzi.

4.5.3

Výbor vítá zjednodušení předpisů pro označování etiketami, pokud slouží lepšímu informování spotřebitelů. Podobné změny ovšem nesmějí vést k tomu, že stoupne nebezpečí narušení hospodářské soutěže nebo klamání spotřebitele a dojde k vlně soudních sporů. Z tohoto hlediska vyvolává zmatek i návrh Komise, aby u vín bez údaje o původu nebo bez zeměpisného označení byla nepovinně uváděna odrůda a ročník sklizně. Tento návrh lze přijmout pouze tehdy, bude-li zaveden systém kontroly a certifikace pro sledovatelnost těchto vín za účelem ochrany spotřebitele, zabránění klamání spotřebitele a zamezení nekalé hospodářské soutěže.

4.5.4

Výbor upozorňuje na to, že ve stále se rozšiřující Evropské unii roste jazyková rozmanitost, což může znesnadnit obchodování, jak je tomu nyní v případě informací o sulfidech. Proto je při označování povinnými údaji, např. přísadami, nezbytné používat obecně srozumitelné symboly.

4.6.1

EHSV vítá, že Komise upravila své návrhy na režim klučení a snížila navrhovaný rozpočet. Výbor uznává význam klučení jako nástroje organizace trhu, který má být nabídnut jako součást regionálních, příp. vnitrostátních strukturálních programů uvnitř celkového rámce Společenství s časovým omezením na 3 až 5 let. Klučení by mělo být nabízeno jako dobrovolné opatření zaměřené na odstranění vinic z ploch, které nejsou vhodné pro vinařství, a na zmírnění sociálního dopadu pro podniky, které do budoucna nejsou schopny fungovat.

4.6.2

EHSV vítá, že Komise pozměnila svůj původní časový plán liberalizace předpisů pro pěstování. Výbor nadále odmítá úplnou liberalizaci, i k pozdějšímu datu, protože se tím ohrožují hospodářské, sociální, ekologicko-politické a krajinu chránící cíle reformy trhu s vínem. Přemístění pěstování vína z tradičních vinařských oblastí do oblastí, které lze levněji obhospodařovat, nelze podpořit z důvodu celkové zodpovědnosti v oblasti zaměstnanosti, hospodářství a infrastruktury vinařských oblastí, jakož i z důvodu sociální struktury, životního prostředí a ochrany přírody.

4.6.3

Nemá-li se pokračovat v evropských předpisech pro pěstování ve spojení se zákazem nové výsadby, musí být vytvořen rámec, který by umožnil vinařským oblastem, aby mohly pokračovat nebo nově vytvářet své předpisy pro pěstování a vinařství v souladu s cíli Evropské organizace trhu vína.

4.7.1

EHSV považuje návrhy Komise za nedostačující pro znovuzískání podílu na vnitřním trhu ve srovnání s víny z třetích zemí, především z Nového světa.

4.7.2

EHSV žádá Komisi, aby ve vnitrostátním finančním rámci stanovila podporu opatření pro informování spotřebitelů a propagaci nejen na exportních trzích, ale i na vnitřním trhu. Přitom je nutné věnovat zvláštní pozornost rozsáhlé informační kampani o výhodách střídmé konzumace vína jako součásti zdravé výživy a moderního životního stylu.

4.7.3

EHSV zdůrazňuje, že informační a propagační opatření by se měla týkat všech výrobků z vinných hroznů.

4.7.4

EHSV doporučuje propojit komunikační podporu vinařských výrobků s cestovním ruchem, gastronomií a jinými výrobky z vinařských regionů.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/47

1.1

Dne 13. září 2006 přijal Evropský hospodářský a sociální výbor stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Vyhlídky na budoucnost zemědělství v oblastech se zvláštním přírodním znevýhodněním (horské, ostrovní a nejvzdálenější regiony) (1).

1.1.1

V tomto stanovisku věnuje EHSV jednu celou kapitolu (číslo 4) problematice horských regionů a zdůrazňuje mimo jiné, že je nutná

1.2

Dne 7. prosince 2006, při politickém dialogu na závěr plenárního zasedání Výboru regionů, řekl předseda Evropské komise José Manuel BARROSO, že je nakloněn myšlence vypracovat zelenou knihu o budoucnosti politik pro horské oblasti.

1.3

Proto EHSV uznal za vhodné vypracovat dodatkové stanovisko, aby mohl vyjádřit svůj postoj k zásadám, jimiž by se mělo řídit vypracování takové zelené knihy.

1.4

Všichni občané Evropy vlastně mají prospěch z mnoha veřejných a hospodářských statků i služeb poskytovaných horskými oblastmi. Patří mezi ně zejména:

1.5

Pokud by obyvatelé, kteří v horských oblastech žijí, nespravovali tyto oblasti náležitým způsobem, bylo by poskytování těchto statků a služeb ohroženo.

1.6

Dnes je třeba zhostit se nových významných úkolů, současných i budoucích, jako jsou posílení hospodářské soutěže, demografický přechod, klimatická změna atd. Tyto úkoly se týkají všech území, avšak jejich dopad na horské oblasti je ještě výraznější, a vyžaduje tedy specifická řešení.

1.7

Přitom většina nyní platných politik pro horské oblasti je zaměřena sektoriálně a je často šířena mimo ně bez náležitého přihlédnutí ke zvláštnostem těchto regionů. Veřejné politiky zaměřené na hory mají sklon k tomu, že jsou banalizovány, šířeny i na ostatní oblasti a méně se berou do úvahy jejich specifika. Evropské i národní veřejné politiky pak současně stále více sázejí na konkurenční výhody těchto oblastí, ať již jde o podporu, nebo o rozvoj.

1.8

Navzdory svému významu v evropském měřítku jsou horské oblasti v rámci evropských politik do jisté míry marginalizovány a velmi málo se uznává jejich značný potenciál pro přispění k růstu Evropy a její rozmanitosti, zejména díky jejich inovativním přístupům.

1.9

Proto se EHSV vyslovuje pro mnohem soudržnější a o hodně integrovanější politický přístup. Horské oblasti potřebují teritoriální přístup k udržitelnému rozvoji, který jde napříč politikami.

1.10

Evropská zelená kniha o budoucnosti politiky pro horské oblasti by umožnila racionalizovat a konsolidovat stávající politiky a iniciativy na evropské úrovni, čímž by je učinila účinnějšími v tomto specifickém kontextu horských oblastí. To je obzvláště třeba, pokud jde o zemědělství horských oblastí, jak se uvádí v tomto stanovisku. Ve skutečnosti představuje zemědělství ve většině evropských horských oblastí základ, na kterém se rozvíjejí další společensko-hospodářské, zemědělsko-průmyslové, turistické a jiné aktivity a od nějž se odvíjí přitažlivost jednotlivých území. Společná zemědělská politika tedy hraje zásadní úlohu a musí být integrována do bilance evropských politik v horských oblastech, kterou žádá zelená kniha.

1.11

EHSV tedy požaduje co nejrychlejší zařazení zelené knihy o budoucnosti politiky pro horské oblasti do pracovního programu Komise, aby byla upřesněna témata, jež jsou pro horské oblasti členských států Evropské unie strategicky významná, vyjasnily se úlohy různých úrovní a odvětví hospodářství i úloha jejich vzájemné koordinace, byly konsolidovány specifické statistické údaje, o něž se opírají politiky v těchto oblastech, studovala se doprovodná a podpůrná opatření, jež je třeba na těchto územích zavést v souladu se strategickými cíli, které si stanovila Evropská unie, a byly navrženy způsoby, které by umožnily dosáhnout pokroku v oblasti evropských i národních veřejných politik.

1.12

Zelená kniha o budoucnosti politiky pro horské oblasti usnadní využití konkurenčních výhod horských oblastí, čímž naváže na kritéria obnovené Lisabonské strategie i strategie z Göteborgu. Přispěje tak k cíli dosáhnout růstu a zaměstnanosti a pomůže Evropské unii stát se v příštích letech hospodářstvím založeným na znalostech, jež bude celosvětově konkurenceschopnějším. Horské oblasti mají celé Evropě mnoho co nabídnout a bylo by třeba co nejlépe využít jejich potenciálu pro inovace a růst.

1.13

Paní Danuta HÜBNEROVÁ, evropská komisařka pověřená regionální politikou, zmínila během plenárního zasedání EHSV ve dnech 11. a 12. července 2007„teritoriální agendu EU“ a na rok 2008 ohlásila zprávu o teritoriální soudržnosti, která se bude věnovat dopadu budoucích důležitých výzev na tato území a způsobům jejich řešení. EHSV požaduje, aby byla při probíhajícím vymezování politiky soudržnosti Evropské unie a při zavádění teritoriální agendy náležitým způsobem brána do úvahy územní specifika horských oblastí i ostrovních a nejvzdálenějších regionů.

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/49

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/50

—

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice Rady 76/768/EHS, 88/378/EHS, 1999/13/ES a směrnice 2000/53/ES, 2002/96/ES a 2004/42/ES za účelem jejich přizpůsobení nařízení (ES) č. … o klasifikaci, označování a balení látek a směsí a o změně směrnice 67/548/EHS a nařízení (ES) č. 1907/2006

—

a k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 648/2004 za účelem jeho přizpůsobení nařízení (ES) č. … o klasifikaci, označování a balení látek a směsí a o změně směrnice 67/548/EHS a nařízení (ES) č. 1907/2006

16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/51

A.

Evropské hospodářství je pevnou součástí hospodářství světového. Tato vazba je v jednotlivých odvětvích více či méně silná; obzvlášť výrazně se projevuje v průmyslových činnostech, jež jsou nejvíce otevřeny globalizaci. Proto musí být hospodářská a daňová politika Evropské unie (EU) vymezena rovněž ve vztahu ke světovému vývoji. Přestože toto stanovisko zkoumá dopad teritoriality daňových právních předpisů na průmyslové změny v EU, nelze tento dopad posuzovat bez přihlédnutí ke světovému vývoji.

B.

EU a všechny její členské státy jsou odpovědny za řízení hospodářské, finanční, sociální a environmentální politiky, jejichž požadavky překračují dynamiku trhu. Je tedy zapotřebí dbát na to, aby teritorialita daňových právních předpisů měla kladný dopad na průmyslové změny v evropském měřítku, které musí bezpochyby odpovídat dynamice trhu, avšak v širších souvislostech se jimi musí zabývat i výše uvedené politiky. Sama povaha lisabonského procesu je dána rovnováhou mezi jednotlivými osami (konkurenceschopnost, sociální rozměr, ochrana životního prostředí), kterou je třeba chránit, a to i ve vztahu k daňové soutěži mezi členskými státy (1).

C.

Výbor tvrdí, že daňová soutěž je jednou z realit vnitřního trhu, která může vést k narušení hospodářské soutěže. Vyžaduje stanovení pravidel k zajištění její transparentnosti a k rozpoznání škodlivého jednání (2) nebo jejího zneužívání. Jsou zde potřebné také ukazatele poskytující vhodné měřítko pro hodnocení stavu daňové soutěže. Výbor nicméně konstatuje, že zdanění není rozhodujícím faktorem investičního rozhodování v MSP. Má daleko větší váhu v nadnárodních společnostech s vyšší mobilitou.

D.

Daňová soutěž se netýká jen zdanění společností. Díky zvyšující se mobilitě finančních aktiv se tato soutěž týká i kapitálových příjmů osob a zdanění majetku.

E.

Výbor zastává názor, že vzájemná koordinace státních daňových opatření může být přínosem pro posilování funkce vnitřního trhu tím, že vylučuje jeho dysfunkce a náklady na dosažení souladu v daňové oblasti zejména v pohraničních oblastech. EHSV připomíná svá doporučení obsažená v nedávném stanovisku k programu Fiscalis 2013 (3).

F.

Skutečnost, že oblast vnitrostátních přímých daní není v členských státech koordinována, vede podle názoru EHSV k situacím, v nichž dochází k nezdanění (4), zneužívání nebo narušení funkce jednotného trhu. Dále je příčinou destabilizace, či dokonce vede k narušení celkových daňových příjmů EU.

G.

Neomezená daňová soutěž uvnitř Společenství může na jednu stranu zatížit faktory daňového základu u osob povinných k dani vyznačujících se nejnižší mobilitou, jako jsou malé podniky a služby, které nelze přemístit, a na druhou stranu změnit rozdělení daňového zatížení mezi osoby povinné k dani a spotřebitele za účelem pokrytí veřejných výdajů a sociálních transferů. Tato změna by mohla být ke škodě sociální soudržnosti.

H.

MSP a podniky služeb mají menší prostředky, jak těžit z daňové konkurence. Výbor doporučuje zavedení podpůrných služeb, vzdělávacích programů pro vedoucí pracovníky těchto podniků (stejně jako úředníků veřejné správy) a vytvoření vhodných databází, především v pohraničních a okrajových regionech Evropské unie, které by těmto podnikům pomáhaly při internacionalizaci.

I.

Výbor soudí, že boj proti daňovým únikům musí být prioritou a připomíná závěry svého nedávného stanoviska k této záležitosti (5).

J.

Přenesení daňového zatížení na nejméně mobilní výrobní faktory může způsobit nižší konkurenceschopnost uvedených podniků a jejich zaměstnanců ve vztahu k jejich zahraničním konkurentům. Růst HDP bude tímto přenesením daňového zatížení narušen, což může vést k omezení možností veřejného financování při nedostatku nových rozpočtových zdrojů.

K.

Daňová soutěž tak vede každý stát k lepšímu řízení veřejných výdajů. Výbor požaduje, aby to nebylo na úkor nabídky ani kvality veřejných služeb. Ty totiž mají zásadní význam pro zachování a zvýšení zájmu o činnosti, které vytvářejí bohatství, zaměstnanost a koneckonců i daňový základ. Daňová soutěž nesmí ohrozit financování kolektivní sociální ochrany a její rozsah.

L.

Výbor podporuje úsilí členských států o odstranění škodlivé daňové soutěže a jejich závazek týkající se zrušení řady škodlivých daňových systémů, které popisuje kodex chování přijatý roku 1997 (6), nejpozději do roku 2010. Vyzývá také Komisi k postupu směrem nastoupeným v roce 1997.

M.

Výbor rovněž podporuje politiku Komise zaměřenou na to, aby veřejné podpory, včetně selektivních daňových výhod udělených podnikům, sloužily k dosahování udržitelných cílů průmyslových změn a územního rozvoje a byly zároveň slučitelné s politikou hospodářské soutěže uvnitř EU.

N.

Výbor požaduje zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (7) s ohledem na zásady zjednodušení, rovnosti a průhlednosti daňových praktik v členských státech. To umožňuje maximálně využít potenciálu vnitřního trhu a současně zachovat rozpočtovou a daňovou suverenitu členských států a uchránit je před nebezpečími střetu s ustanoveními Smlouvy. Vzhledem k tomu, že CCCTB bude pravděpodobně zaveden na základě posílené spolupráce, přál by si Výbor, aby byl přijat co nejvyšším počtem členských států.

O.

Výbor žádá, aby mu bylo poskytnuto více informací o obsahu, podmínkách a vývoji tohoto návrhu CCCTB dříve, než znovu zváží své stanovisko k tomuto složitému a strategickému tématu, a do té doby odkazuje pouze na své průzkumné stanovisko z roku 2006, vypracované na žádost komisaře Kovácse (8).

P.

Výbor však zvažuje některé otázky související s CCCTB. Považuje za žádoucí, aby tento volitelný projekt byl přijat co nejvyšším počtem členských států (i kdyby přechodnými opatřeními) a aby členské státy po ukončení období souběžné existence používaly jediný systém daňového základu pro všechny daňové poplatníky. Dále by bylo vhodné prozkoumat, zda bude společný základ uplatňovaný na podniky působící na vnějších trzích přiřazen nadnárodnímu subjektu. Konečně by bylo vhodné zabývat se účinky takového základu na daňové sazby, kde hrozí nebezpečí dalšího rozptylu. V takovém případě by mohla být stanovena prahová sazba, která by byla umístěna těsně pod stávající průměrnou sazbu v nových členských státech.

Q.

Výbor doporučuje Komisi, aby intenzivněji sledovala daňové praktiky v určitých „útočištích“, která by usilovala o odčerpání zdanitelných zdrojů z daňových systémů členských států.

1.1

Zdanění (úroveň daňové zátěže a výše odvedené daně) je často uváděno jako jedno z kritérií pro hodnocení stupně atraktivity území jakožto sídla průmyslových, finančních a obchodních činností. Neexistuje však shoda v tom, jakou závažnost má toto kritérium ve srovnání s dalšími kritérii, např. blízkostí obchodního potenciálu, výrobními náklady, dostupností kvalifikovaného personálu, infrastrukturami a občanskou vybaveností, státní podporou atd.

1.2

Daňové systémy jsou složité a jejich vzájemné srovnání není zdaleka jednoduché. Zásadní však je, aby bylo možno posoudit, zda daňové pobídky ze strany různých orgánů dosahují vytyčených cílů, zhodnotit možný dopad každého rozhodnutí usilujícího o podporu pozitivních průmyslových změn na daném území a zkoumat je s ohledem na předpokládané náklady.

1.3

Toto stanovisko si klade za cíl upozornit na směry možného vývoje a řízení průmyslových změn, zvýšení konkurenceschopnosti v evropském rámci – v souladu s cíli lisabonského procesu – a zavedení skutečného vnitřního trhu, jenž je charakterizován zdravou a nenarušenou hospodářskou soutěží nebo soutěží alespoň „přípustnou“ (slučitelnou s pravidly vnitřního trhu.

2.1

Uvnitř EU dochází ke zvyšování této mobility z následujících důvodů:

2.2

Každý členský stát užívá všechny prvky svého daňového systému, ať již specifické či strukturální, aby tak na své území přitáhl investice a činnosti a tím rozšířil svůj potenciál zaměstnanosti a daňový základ.

Pokud jde o osoby povinné k dani (podniky i jednotlivce), hledají za hranicemi své země zlepšení své ekonomické situace; daňové odvody, jichž se týkají rozdíly mezi vnitrostátními daňovými systémy, jsou nezbytnou součástí strategických proměnných.

2.3

Tato daňová soutěž, jejímž cílem je přilákat investice, je skutečností, která existuje i uvnitř každého členského státu.

2.4

Míru její intenzity a její skutečný dopad na mobilitu výrobních činitelů a kapitálu nelze snadno postihnout. K tomuto tématu existuje mnoho studií, avšak jejich závěry se liší; shodují se jen v tom, že daňové kritérium je pouze jedním z určujících prvků lokalizace mobilních investic. O tomto bodu se pojednává níže.

2.5

Unie svým rozšířením z 15 na 27 členských států nesporně získala na rozmanitosti. Každý z nových členských států je typický svým zvláštním zeměpisným, historickým, kulturním, sociálním, politickým a hospodářským kontextem. Přináší svou specifickou průmyslovou strukturu, jakož i svou zvláštní daňovou právní úpravu.