2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 27. ledna 2005

ve věci C-422/02 P: Europe Chemi-Con (Deutschland) GmbH proti Radě Evropské unie a Komisi Evropských společenství (1)

(Opravný prostředek - Antidumpingová opatření - Nařízení, jímž se končí antidumpingová řízení - Zpětná účinnost - Rovné zacházení - Nediskriminace - Dovozy určitých velkých hliníkových elektrolytických kondenzátorů pocházejících z Japonska)

(2005/C 82/01)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci C-422/02 P, jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 49 Statutu ES Soudního dvora podaný dne 21. listopadu 2002, Europe Chemi-Con (Deutschland) GmbH, se sídlem v Nurembergu (Německo), (zmocněnci: K. Adamantopoulos, J. Branton a J. Gutiérrez Gisbert), přičemž další účastníci řízení jsou: Rada Evropské unie (zmocněnec: S. Marquardt, ve spolupráci s G. Berrischem) a Komise Evropských společenství (zmocněnci: T. Scharf a S. Meany), Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas (zpravodaj) a S. von Bahr, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 27. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Opravný prostředek se zamítá.

2)	Europe Chemi-Con (Deutschland) GmbH ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie v tomto stupni řízení.

3)	Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 19, 25.1.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(velkého senátu)

ze dne 15. února 2005

ve věci C-12/03 P: Komise Evropských společenství proti Tetra Laval BV (1)

(Opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Nařízení (EHS) č. 4064/89 - Rozhodnutí, kterým se prohlašuje spojení „konglomerátního“ typu za neslučitelné se společným trhem - Pákový efekt - Rozsah soudního přezkumu - Skutečnosti, jež musejí být zohledněny - Závazky týkající se způsobu chování)

(2005/C 82/02)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci C-12/03 P, jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 49 Statutu ES Soudního dvora, podaný dne 8. ledna 2003, Komise Evropských společenství (zmocněnci: M. Petite, A. Whelan a P. Hellström), přičemž druhým účastníkem řízení je Tetra Laval BV, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko) (advokáti: A. Vandecasteele, D. Waelbroeck a M. Johnsson, A. Weitbrecht a S. Völcker), Soudní dvůr (velký senát), ve složení P. Jann, předseda prvního senátu, úřadující předseda, C. W. A. Timmermans a A. Rosas (zpravodaj), předsedové senátu, C. Gulmann, J.-P. Puissochet a R. Schintgen, N. Colneric, S. von Bahr a J. N. Cunha Rodrigues, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada, vydal dne 15. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Opravný prostředek se zamítá.

2)	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 70, 22.3.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/2

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 27. ledna 2005

ve věci C-15/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 75/439/EHS - Nakládání s odpadními oleji - Přednostní zpracovávání regenerací)

(2005/C 82/03)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-15/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci: J. Grunwald a M. Konstantinidis) proti Rakouské republice (zmocněnci: E. Riedl, M. Hauer a E. Wolfslehner), podporované Finskou republikou (zmocněnkyně: T. Pynnä) a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (zmocněnec: K. Manji, ve spolupráci s M. Demetriou), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 14. ledna 2003, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), C. Gulmann, G. Arestis a J. Klučka, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada, vydal dne 27. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika tím, že nepřijala opatření nezbytná pro přednostní zpracovávání odpadních olejů regenerací, pokud to technická, hospodářská a organizační omezení umožňují, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji, ve znění směrnice Rady 87/101/EHS ze dne 22. prosince 1986.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Finská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou své náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 55, 8.3.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/2

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 13. ledna 2005

ve věci C-84/03: Komise Evropských společenství proti Španělskému království (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 93/36/EHS a 93/37/EHS - Veřejné zakázky - Postupy při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce - Rozsah působnosti - Pojem zadavatel - Dohody o spolupráci uzavírané v rámci veřejné správy - Pojem zakázky - Používání vyjednávacího řízení v případech, pro něž to směrnice nestanoví“)

(2005/C 82/04)

Jednací jazyk: španělština

Ve věci C-84/03, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 26. února 2003, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: K. Wiedner a G. Valero Jordana) proti Španělskému království (zmocněnec: S. Ortiz Vaamonde), Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Schintgen, J. Makarczyk (zpravodaj), G. Arestis a J. Klučka, soudci, generální advokátka: J. Kokott, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 13. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Španělské království tím, že nesprávně provedlo ve svém vnitrostátním právním řádu směrnici Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky a směrnici Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, a konkrétně tím, že

—

vyňalo z rozsahu působnosti Ley de Contractos de las Administraciones Públicas (zákon o zakázkách zadávaných veřejnou správou) ze dne 16. června 2000 v úplném znění schváleném Real Decreto Legislativo 2/2000 ze dne 16. června 2000 (BOE č. 148 ze dne 21. června 2000, s. 21775, dále jen „úplné znění zákona“), konkrétně v čl. 1 odst. 3 úplného znění zákona, soukromoprávní subjekty, které splňují podmínky stanovené v první, druhé a třetí odrážce čl. 1 písm. b) druhého pododstavce každé z uvedených směrnic,

—	zcela vyňalo v čl. 3 odst. 1 písm. c) úplného znění zákona z rozsahu jeho působnosti dohody o spolupráci mezi veřejnou správou a jinými veřejnoprávními subjekty, a tudíž i dohody, které zakládají veřejné zakázky ve smyslu těchto směrnic,

—	umožnilo v čl. 141 písm. a) a čl. 182 písm. a) a g) tohoto zákona používání vyjednávacího řízení ve dvou případech, pro které to uvedené směrnice nestanoví,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto směrnic.

2.	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 101, 26.4.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 27. ledna 2005

ve věci C-92/03: Komise Evropských společenství proti Portugalské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 75/439/EHS - Nakládání s odpadními oleji - Přednostní zpracovávání regenerací)

(2005/C 82/05)

Jednací jazyk: portugalština

Ve věci C-92/03, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 28. února 2003, Komise Evropských společenství (zmocněnci: A. Caeiros a M. Konstantinidis) proti Portugalské republice (zmocněnci: L. Fernandes a M. Lois), podporované Finskou republikou (zmocněnkyně: A. Guimaraes-Purokoski), Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), C. Gulmann, R. Schintgen a J. Klučka, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 27. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Portugalská republika tím, že nepřijala opatření nezbytná pro přednostní zpracovávání odpadních olejů regenerací, pokud to technická, hospodářská a organizační omezení umožňují, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji, ve znění směrnice Rady 87/101/EHS ze dne 22. prosince 1986.

2)	Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Finská republika ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 112, 10.5.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 27. ledna 2005

ve věci 188/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeitsgericht Berlin): Irmtraud Junk proti Wolfgangu Kühnelovi (1)

(Směrnice 98/59/ES - Hromadné propouštění - Projednání se zástupci zaměstnanců - Oznámení příslušnému orgánu veřejné moci - Pojem „propuštění“ - Okamžik propuštění)

(2005/C 82/06)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-188/03, jejímž předmětem je žádost Arbeitsgericht Berlin (Německo) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES směřující k získání ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi Irmtraud Junk a Wolfgangem Kühnelem, rozhodnutí o předběžné otázce, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení: C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, C. Gulmann (zpravodaj), P. Küris a G. Arestis, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 27. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Články 2 až 4 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládány v tom smyslu, že událostí s účinkem propuštění je projev vůle zaměstnavatele vypovědět pracovní smlouvu.

2.	Zaměstnavatel je oprávněn provést hromadné propouštění po ukončení projednání stanoveného v článku 2 směrnice 98/59 a po oznámení návrhu na hromadné propouštění stanoveného v článcích 3 a 4 téže směrnice.

(1) Úř. věst. C 213, 6.9.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/4

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(velkého senátu)

ze dne 1. února 2005

ve věci C-203/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Články 249 ES a 307 ES - Články 2 a 3 směrnice 76/207/EHS - Rovné zacházení pro muže a ženy - Zákaz zaměstnávání žen pracemi v podzemí v těžebním odvětví, jakož i pracemi při přetlaku a potápěčskými pracemi)

(2005/C 82/07)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-203/03, Komise Evropských společenství, (zmocněnec: N. Yerrell a H. Kreppel) proti Rakouské republice (zmocněnec: H. Dossi a E. Riedl), jejímž předmětem je žaloba na nesplnění povinností na základě článku 226 ES, Soudní dvůr (velký senát), ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans a A. Rosas, předsedové senátů, J.-P. Puissochet, R Schintgen. N. Colneric (zpravodaj), J. Malenovský, J. Klučka,U. Lõhmus a E. Levits, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 1. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika tím, že zachovala v článcích 8 a 31 Druckluft- und Taucherarbeiten-Verordnung (nařízení o pracích při přetlaku a potápěčských pracích) ze dne 25. července 1973 obecný zákaz zaměstnávání žen při přetlaku a potápěčskými pracemi, se stanovením v tomto prvním případě omezeného počtu výjimek, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2 a 3 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976, o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý z účastníků řízení ponese své vlastní náklady.

(1) Úř. věst. L 158, 5.7.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/4

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 16. prosince 2004

ve věci C-358/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Ochrana zaměstnanců - Bezpečnost a zdraví zaměstnanců - Manipulace s břemeny spojená s rizikem pro zaměstnance)

(2005/C 82/08)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-358/03, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění smluvní povinnosti podle článku 226 ES, podaná dne 19. srpna 2003, Komise Evropských společenství (zmocněnci: D. Martin a H. Kreppel) proti Rakouské republice (zmocněnec: E. Riedl), Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, N. Colneric (zpravodaj) a J. N. Cunha Rodrigues, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. prosince 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika tím, že ve spolkové zemi Korutany nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 90/269/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro ruční manipulaci s břemeny spojenou s rizikem zejména poškození páteře pro zaměstnance (čtvrtá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise Evropských společenství a Rakouská republika ponesou své náklady.

(1) Úř. věst. C 264, 1.11.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/5

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 27. ledna 2005

ve věci C-59/04: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2001/29/ES - Sbližování určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti - Neprovedení v předepsané lhůtě)

(2005/C 82/09)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-59/04, Komise Evropských společenství (zmocněnkyně: K. Banks) proti Francouzské republice (zmocněnci: G. de Bergues a A. Bodard-Hermant), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 11. února 2004, Soudní dvůr (šestý senát), ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, J.-P. Puissochet a J. Malenovský (zpravodaj), soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 27. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s čl. 5 odst. 1 a články 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 71, 20.3.2004.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/5

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 27. ledna 2005

ve věci C-125/04 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commission de Litiges Voyages): Guy Denuit, Betty Cordenier proti Transorient - Mosaïque Voyages et Culture SA (1)

(Předběžné otázky - Předložení sporu Soudnímu dvoru - Vnitrostátní soud ve smyslu článku 234 ES - Rozhodčí soud)

(2005/C 82/10)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-125/04, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím collège d'arbitrage de la Commission de Litiges Voyages (Belgie) ze dne 4. prosince 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 8. března 2004, v řízení Guy Denuit, Betty Cordenier proti Transorient - Mosaïque Voyages et Culture SA, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, N. Colneric a J.N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 27. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Soudní dvůr není příslušný rozhodnout o otázkách položených collège d'arbitrage de la Commission de Litiges Voyages.

(1) Úř. věst. C 156, 12.6.2004.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/5

Návrh na přivolení k výkonu zabavení pohledávky podaný dne 28. ledna 2005 společností Intek Company proti Komisi Evropských společenství

Věc C-1/05 SA

(2005/C 82/11)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 28. ledna 2005 návrh na přivolení k výkonu zabavení pohledávky podaný společností Intek Company, zastoupenou R. Nathanem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství.

—

Žalobce navrhuje, aby Soudní dvůr zbavil Komisi imunity s cílem zabavení pohledávky za Komisí ohledně prostředků, které Komise drží ve prospěch povinného, v daném případě CESD – Communautaire a.s.b.l., jelikož žádné právní ani skutkové tvrzení nebrání tomu, aby Komise, dlužník povinného, platně vydala prostředky, které zadržuje, ve prospěch oprávněného.

—	Žalobce navrhuje, aby náhrada nákladů řízení byla uložena žalované.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/6

Návrh na přivolení k zabavení prostředků proti Komisi Evropských společenství podaný dne 28. ledna 2005 společností Names b.v.

věc C-2/05 SA

(2005/C 82/12)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl dne 28. ledna 2005 předložen návrh na přivolení k zabavení prostředků proti Komisi Evropských společenství podaný společností Names b.v., zastoupenou R. Nathanem, avocat.

—

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr zbavil Komisi imunity, aby mohlo být s úspěchem provedeno zabavení prostředků posledně uvedené, které drží ve prospěch dlužníka, v projednávaném případě CESD - Communautaire a.s.b.l., neboť žádné skutkové ani právní argumenty nebrání tomu, aby Komise jako třetí dlužník platně neuvolnila prostředky, které dočasně drží, ve prospěch věřitele.

—	Navrhovatelka navrhuje, aby veškeré náklady byly uloženy odpůrkyni.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/6

Návrh na přivolení k zabavení prostředků proti Komisi Evropských společenství podaný dne 28. ledna 2005 Statistickou agenturou Kazašské republiky

věc C-3/05 SA

(2005/C 82/13)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl dne 28. ledna 2005 předložen návrh na přivolení k zabavení prostředků proti Komisi Evropských společenství podaný Statistickou agenturou Kazašské republiky, zastoupenou R. Nathanem, avocat.

—

—	Navrhovatelka navrhuje, aby veškeré náklady byly uloženy odpůrkyni.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Arbeidshof Brusel ze dne 23. prosince 2004 ve věci Rijksdienst voor Sociale Zekerheid proti Herbosch-Kiere NV

(Věc C-2/05)

(2005/C 82/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Arbeidshof Brusel ze dne 23. prosince 2004 ve věci Rijksdienst voor Sociale Zekerheid proti Herbosch-Kiere NV, který došel kanceláři Soudního dvora dne 5. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Arbeidshof Brusel žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je soud státu přijetí oprávněn přezkoumat nebo posoudit existenci pracovněprávního vztahu mezi podnikem, který vysílá zaměstnanou osobu a vyslanou zaměstnanou osobou s ohledem na skutečnost, že pojem „podnikem, pro nějž obvykle pracuje“ uvedený v čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení (EHS) č. 1408/71 (1) vyžaduje (podle rozhodnutí č. 128), aby během doby vyslání zůstal zachován pracovněprávní vztah?

Je soud jiného členského státu než toho, který vydal uvedené osvědčení (formulář E 101), oprávněn nevzít toto osvědčení v úvahu nebo prohlásit jej za neplatné, pokud je podle něj při posouzení předložených skutkových okolností nesporné, že mezi podnikem, který vysílá zaměstnanou osobu a vyslanou zaměstnanou osobou neexistoval během doby vyslání žádný pracovněprávní vztah?

Je příslušný orgán státu vyslání vázán rozhodnutím soudu státu přijetí, který za výše uvedených okolností nevezme v úvahu nebo prohlásí za neplatné výše uvedené osvědčení (formulář E 101)?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podané usnesením Bundesgerichtshof ze dne 11. října 2004 ve věci Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH proti dědicům zůstavitele Dietera Deppeho: 1. Ulrichu Deppemu, 2. Hanne-Rose Deppe, 3. Thomasi Deppemu, 4. Matthiasi Deppemu, 5. Christine Urban roz. Deppe (C-7/05), proti Siegfriedu Hennigsovi (C-8/05) a Harmutu Lübbemu (C-9/05)

(Věc C-7/05, C-8/05, C-9/05)

(2005/C 82/15)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Bundesgerichtshof ze dne 11. října 2004 ve věci Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH proti dědicům zesnulého Dietera Deppeho: 1. Ulrich Deppe, 2. Hanne-Rose Deppe, 3. Thomas Deppe, 4. Matthias Deppe, 5. Christine Urban roz. Deppe (C-7/05), proti Siegfriedu Hennigsovi (C-8/05) a Harmutu Lübbemu (C-9/05), které došlo kanceláři Soudního dvora dne 14. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesgerichtshof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je dodržen požadavek vyměření úhrady ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 1768/95 (1), že výše úhrady musí být „výrazně nižší“ než částka, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy, také tehdy, pokud je úhrada vyměřena paušálně jako 80 % této částky?

2)	Obsahuje čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 2605/98 (2) hodnotové určení výše úhrady za přesévání stanovené zákonem? Pokud ano: Je toto určení výrazem obecné myšlenky také pro přesévání, která se uskutečnila před vstupem nařízení (ES) č. 2605/98 v platnost?

Zahrnuje úloha dohody mezi organizacemi držitelů odrůdových práv nebo zemědělců jakožto pokynů ve smyslu čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 2605/98, že tato, je-li stanovena zákonem, bude ve svých ústředních prvcích (parametry výpočtu) převzata i tehdy, jestliže nejsou držiteli odrůdových práv při výpočtu podle zákona známy všechny potřebné parametry ležící ve sféře zemědělce, které jsou nutné pro výpočet úhrady na základě dohody, a jestliže mu v tomto ohledu nepřísluší proti zemědělci také nárok na sdělení odpovídajících skutečností?

4)	Stanoví čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 2605/98 horní hranici úhrady smluvních nebo zákonných úprav?

5)	Může být přibrána dohoda mezi profesními skupinami jakožto pokyn ve smyslu čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 2605/98, když sazba úhrady překračuje 50 % částky podle čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 2605/98?

(1) Úř. věst. L 173, s. 14.

(2) Úř. věst. L 328, s. 6.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Gerechtshof te Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Friesland Coberco Dairy Foods B.V. (jednající pod jménem Friesland Supply Point Ede) proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Noord/kantoor Groningen

(Věc C-11/05)

(2005/C 82/16)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Gerechtshof te Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Friesland Coberco Dairy Foods B.V. (jednající pod jménem Friesland Supply Point Ede) proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Noord/kantoor Groningen, který došel kanceláři Soudního dvora dne 14. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Gerechtshof te Amsterdam žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Jakým způsobem musí být vykládán text „aniž by byly nepříznivě dotčeny zásadní zájmy výrobců podobného zboží ve Společenství“ uvedený v čl. 133 písm. e) celního kodexu Společenství (1)? Může být zohledněn pouze trh pro hotové výrobky, nebo musí být rovněž zkoumána hospodářská situace ohledně surovin pro přepracování pod celním dohledem?

Pokud jde o posouzení „vytvoření nebo udržení přepracovatelských aktivit“ podle čl. 502 odst. 3 nařízení, kterým se provádí celní kodex Společenství (2), je zde dán minimální počet pracovních míst, která musejí být těmito aktivitami umožněna? Která další kritéria se rovněž použijí pro výklad uvedeného textu nařízení?

3)	Může Soudní dvůr ve světle odpovědí na první a druhou otázku zkoumat platnost závěrů výboru v řízení o předběžné otázce?

4)	V případě kladné odpovědi, jsou v projednávaném případě závěry platné, pokud jde jak o důvody, tak o uvedené hospodářské argumenty?

Pokud Soudní dvůr nemůže zkoumat platnost závěrů, jakým způsobem má být vykládán text „[p]říslušné celní orgány [...] závěry výboru zohlední“ uvedený v čl. 504 odst. 4 nařízení, kterým se provádí celní kodex Společenství (3), pokud se celní orgány (v prvním stupni) nebo vnitrostátní soudy (při odvolání) domnívají, že závěry výboru nemohou odůvodnit zamítnutí návrhu na přepracování pod celním dohledem?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1).

(2) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1).

(3) Oprava nařízení Komise (ES) č. 993/2001 ze dne 4. května 2001, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 141, s. 1).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Gerechtshof Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Anagram International Inc. proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Rotterdam

(Věc C-14/05)

(2005/C 82/17)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Gerechtshof Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Anagram International Inc. proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Rotterdam, který došel kanceláři Soudního dvora dne 19. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Gerechtshof Amsterdam žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1.	Musí být bod 3 přílohy nařízení (ES) č. 442/2000 (1) vykládán tak, že se vztahuje také na zboží popsané ve vylíčení skutkového stavu (oddíl 2 výše)?

2.	Pokud ano, je nařízení v tomto bodě platné?

3.	Pokud je nařízení neplatné nebo pokud nezahrnuje předmětné zboží, může být SCT vykládán tak, že toto zboží musí být klasifikováno jako „Výrobky pro slavnosti, karnevaly nebo jiné zábavy, včetně kouzelnických rekvizit a žertovných výrobků“ pod položkou 9505 90 00?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 442/2000 ze dne 25. února 2000 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 54, s. 33).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Gerechtshof Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Kawasaki Motors Europe N.V. proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane district Rotterdam

(Věc C-15/05)

(2005/C 82/18)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Gerechtshof Amsterdam (Nizozemsko) ze dne 28. prosince 2004 ve věci Kawasaki Motors Europe N.V. proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane district Rotterdam, který došel kanceláři Soudního dvora dne 19. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Gerechtshof Amsterdam žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je nařízení Komise (ES) č. 2518/98 (1) ze dne 23. listopadu 1998 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury platné, pokud jsou v bodě 5 přílohy zařazena nová (terénní) čtyřkolá vozidla jako vozidla, která jsou ve smyslu položky 8703 21 společného celního sazebníku navržena pro transport osob?

2)	Může být společný celní sazebník, pokud je nařízení neplatné, vykládán v tom smyslu, že sporné zboží může být zařazeno do jedné z podpoložek položky 8701 90 společného celního sazebníku?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 2518/98 ze dne 23. listopadu 1998 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 315, s. 3).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/9

Žaloba podaná dne 25. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království

(Věc C-22/05)

(2005/C 82/19)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 25. ledna 2005 žaloba směřující proti Belgickému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou G. Rozetem a N. Yerrell, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

konstatoval, že Belgické království tím, že vyloučilo osoby zaměstnané na trzích a jarmarcích z působnosti vnitrostátních předpisů provádějících směrnici Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby (1), porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 1 odst. 3 a z článku 17 této směrnice;

2.	uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Vyloučení osob zaměstnaných na trzích a jarmarcích z působnosti vnitrostátních předpisů provádějících směrnici Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby, není stanoveno v čl. 1 odst. 3 této směrnice, kde je definována její působnost. Podle tohoto ustanovení se tato směrnice totiž vztahuje na všechna odvětví činnosti, s výjimkou letecké, železniční, silniční, námořní a vnitrozemské říční a jezerní dopravy, mořského rybolovu, ostatních prací na volném moři a činností lékařů při jejich vzdělávání. Kategorie osob zaměstnaných na trzích a jarmarcích není v tomto článku uvedena a nesplňuje ani podmínky žádné z odchylek povolených článkem 17 směrnice, kterých se ostatně belgické orgány nedovolávaly. Zavedením výjimky, kterou směrnice sama nepředpokládá, Belgie tudíž nesprávně provedla uvedenou směrnici, což zakládá nesplnění povinností, které pro ni vyplývají.

(1) Úř. věst. L 307, 13.12.1993, s. 18.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/9

Žaloba podaná dne 25. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-23/05)

(2005/C 82/20)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 25. ledna 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou G. Rozetem a N. Yerrell, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

konstatoval, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne 22. června 2000, kterou se mění směrnice Rady 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, aby se její oblast působnosti rozšířila na odvětví a činnosti vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice (1), nebo v každém případě tím, že uvedené předpisy nesdělilo Komisi, porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 2 odst. 1 této směrnice;

2.	uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátní právního řádu uplynula dne 1. srpna 2003.

(1) Úř. věst. L 195, 1.8.2000, s. 41.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Landesgericht Korneuburg ze dne 13. ledna 2005 ve věci Plato Plastik Robert Frank GmbH proti CAROPACK Handels GmbH

(Věc C-26/05)

(2005/C 82/21)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Landesgericht Korneuburg (Německo) ze dne 13. ledna 2005 ve věci Plato Plastik Robert Frank GmbH proti CAROPACK Handels GmbH, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 27. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Landesgericht Korneuburg žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Hlavní otázka: „ Je výrobcem prodejních, skupinových nebo přepravních obalů, tedy výrobcem obalů ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 1994 vždy ten, kdo v rámci výkonu své pracovní činnosti nepřímo nebo přímo uvede ve spojení nebo nechá spojit zboží s výrobkem určeným k balení a vztahuje se toto také na odnosné tašky? Je tedy výrobce (dodavatel) výrobků uvedených v čl. 3 odst. 1 věta první směrnice, tedy výrobků, které mají být použity k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce a k prezentaci zboží a nevratných předmětů používaných k týmž účelům, výrobcem (dodavatelem) obalových materiálů (obalových výrobků) a nikoliv výrobcem prodejních, skupinových nebo přepravních obalů (výrobce obalů: viz odpovídající pojmy v čl. 3 odst. 11 směrnice)?“

2)	První podpůrná otázka, v případě, že bude odpovězeno na hlavní otázku kladně: „Je následkem toho výrobce odnosné tašky výrobcem obalových materiálů (obalových výrobků) a nikoliv výrobcem prodejních, skupinových nebo přepravních obalů?“

Druhá podpůrná otázka v případě, že bude odpovězeno na hlavní otázku kladně: „ Je v rozporu s právem Společenství, zvláště se zásadou rovnosti, zákazem věcně neodůvodněného omezení svobody zaměstnání a zákazem narušování hospodářské soutěže, když je v právní úpravě členského státu pod hrozbou pokuty stanoveno, že výrobce obalových materiálů, zvláště odnosných tašek, tyto musí buď vzít zpět a nebo se musí kvůli nim účastnit na systému sběru a využití, ledaže tuto povinnost převezme další stupeň odbytu a výrobci obalových materiálů o tom odevzdá právně účinné prohlášení ?“

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Hamburg ze dne 5. ledna 2005 ve věci Elfering Export GmbH proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-27/05)

(2005/C 82/22)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Finanzgericht Hamburg Německo ze dne 5. ledna 2005 ve věci Elfering Export GmbH proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 27. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Finanzgericht Hamburg žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Patří prohlášení o původu produktu ve Společenství, obsažené ve vývozním prohlášení týkajícím se produktu, za který má být poskytnuta náhrada, k údajům, které musí být poskytnuty pod hrozbou sankce podle čl. 51 odst. 2 ve spojení s čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 800/1999 (1)?

(1) Úř. věst. L 102, s. 11.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/11

Opravný prostředek podaný dne 28. ledna 2005 (fax ze dne 25. ledna 2005) Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku vydanému dne 10. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtým senátem) ve věci T-164/02, Kaul GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM: Bayer AG)

(Věc C-29/05 P)

(2005/C 82/23)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 28. ledna 2005 (fax ze dne 25. ledna 2005) opravný prostředek podaný Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), zastoupeným Alexanderem von Mühlendahl, místopředsedou Úřadu a Gregorem Schneiderem, členem Oddělení soudního řízení v oblasti průmyslového vlastnictví, proti rozsudku vydanému dne 10. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtým senátem) ve věci T-164/02, Kaul GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory). Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl Bayer AG.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil napadený rozsudek;

2.	vrátil věc Soudu za účelem rozhodnutí o dalších žalobních důvodech;

3.	uložil druhému účastníku řízení náhradu nákladů řízení o opravném prostředku.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud porušil čl. 43 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11. s.1) (dále jen „OZS“), jakož i pravidla 16 odst. 3 a 20 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1) tím, že stanoví odvolacímu senátu Úřadu povinnost ve smyslu zásady funkční kontinuity brát ohled na nová podání skutkových okolností a nové důkazní prostředky v námitkovém řízení rovněž tehdy, když účastník řízení nepředložil toto podání nebo tyto důkazní prostředky námitkovému oddělení ve lhůtě stanovené tímto oddělením. Povinnost přezkoumat materiály předložené poprvé před odvolacím senátem vyvozená Soudem ze zásady funkční kontinuity v rámci řízení inter partes není zakotvena v ustanoveních ani nařízení ani provádějícího nařízení.

Soud porušil čl. 74 odst. 2 OZS tím, že odvolací senát je povinen vzít v úvahu nová podání skutkových okolností a nové důkazní prostředky, i když pro ně platné lhůty v řízení před námitkovým oddělením mají „prekluzivní charakter“ a účastník řízení podávající námitku nepředložil ve lhůtě stanovené námitkovým oddělení odpovídající podání nebo důkazní prostředky.

3.	Soud také porušil čl. 74 odst. 2 OZS tím, že povoluje použití tohoto ustanovení v odvolacím řízení jen tehdy, jestliže nové skutkové okolnosti nebo nové důkazní prostředky byly předloženy po uplynutí lhůty k odůvodnění odvolání.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/11

Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-30/05)

(2005/C 82/24)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 28. ledna 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Claire Françoise Durande a Florence Simonetti, jako zmocněnkyněmi, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

konstatoval, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu

—	se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1) a

—

se směrnicí Komise 2001/60/ES ze dne 7. srpna 2001, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (Úř. věst. L 226, 22.8.2001, s. 5), a v každém případě tím, že o uvedených předpisech neuvědomilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto směrnic;

2.	uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnic do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 30. července 2002.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/12

Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-31/05)

(2005/C 82/25)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 28. ledna 2005 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Michaelem Shotterem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se

—	směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení („přístupová“ směrnice), Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 7;

—	směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací („autorizační“ směrnice), Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 21;

—	směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací („rámcová“ směrnice), Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33;

nebo v každém případě tím, že Komisi o takových předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 18 přístupové směrnice, z článku 18 autorizační směrnice a z článku 28 rámcové směrnice.

2.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta stanovená pro provedení směrnic do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 24. července 2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/12

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-32/05)

(2005/C 82/26)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Sarou Pardo Quintillán a Joannou Hottiaux, jako zmocněnkyněmi, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (1), a v každém případě tím, že tuto skutečnost neoznámilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 22. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/13

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království

(Věc C-33/05)

(2005/C 82/27)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba směřující proti Belgickému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Sarou Pardo Quintillán a Joannou Hottiaux, jako zmocněnkyněmi, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (1), a v každém případě tím, že tuto skutečnost neoznámilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 22. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/13

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Spojenému království

(Věc C-37/05)

(2005/C 82/28)

Jednací jazyk: angličtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba podaná proti Spojenému království Komisí Evropských společenství zastoupenou Michelem van Beekem, zmocněncem, Frédéricem Louisem, advokátem a A. Capobiancem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že tím, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska neprovedlo správně požadavky čl. 2 odst. 1 a článku 4 směrnice Rady 85/337/EHS (1) o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Rady 97/11/ES (2), nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice a ze Smlouvy;

—	uložil Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Směrnice musí být provedena do závazných ustanovení vnitrostátního práva způsobem, který splňuje požadavky jasnosti a právní jistoty. Správní pokyny nezajišťují soulad s těmito požadavky. Pouhé ujištění, že není pravděpodobné, že by v praxi došlo k porušení ustanovení směrnice Rady 85/337/EHS, není účinným provedením dané směrnice.

(1) Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 4.

(2) Úř. věst. L 73, 14.3.1997, s. 5.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/14

Žaloba podaná dne 1. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Irsku

(Věc C-38/05)

(2005/C 82/29)

Jednací jazyk: angličtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla dne 1. února 2005 předložena žaloba proti Irsku podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Barrym Dohertym, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Irsko porušilo své povinnosti vyplývající z čl. 15 odst. 4, 18 odst. 1 a článku 19i prvního a třetího pododstavce nařízení Rady (EHS) 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (1), neboť pro roky 1999 a 2000 neoznámilo údaje požadované těmito ustanoveními a

—	uložil Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Články 15 odst. 4, 18 odst. 1 a 19i nařízení 2847/93 ukládají členským státům předávat počítačovým převodem v určité lhůtě určité údaje. Tyto údaje musí mít Komise k dispozici, aby mohla řídit a rozvíjet společnou rybářskou politiku, především s ohledem na zachování, řízení a využívání živých vodních zdrojů.

Irsko neoznámilo údaje požadované výše uvedenými články za roky 1999 a 2000, a porušuje tedy své povinnosti.

(1) Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/14

Žaloba podaná dne 3. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo

(Věc C-43/05)

(2005/C 82/30)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 3. února 2005 žaloba směřující proti Spolkové republice Německo podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Denisem Martinem a Horstpeterem Kreppelem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl takto:

Spolková republika Německo tím, že do 2. prosince 2003 nepřijala (všechny) právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady (1) 2000/78 ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, popřípadě o těchto předpisech neuvědomila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni ve vnitrostátním právu vyplývají z článku 18 této směrnice. Toto zjištění se netýká ustanovení směrnice o diskriminaci na základě věku.

2.	Spolková republika Německo ponese náklady řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice 2000/78/ES ohledně ustanovení směrnice o diskriminaci na základě věku pro Spolkovou republiku Německo ještě neuplynula. Lhůta stanovená pro provedení ostatních ustanovení směrnice uplynula dne 2. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 303, s. 16.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/15

Žaloba podaná dne 3. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-44/05)

(2005/C 82/31)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 3. února 2005 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou E. Traversou a M. Huttunenem, zmocněnci.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Italská republika tím, že nepřijala právní s správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství (1) a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 28. září 2003.

(1) Úř. věst. L 85, 28.3.2002, s. 40.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/15

Žaloba podaná dne 7. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Španělskému království

(Věc C-47/05)

(2005/C 82/32)

Jednací jazyk: španělština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 7. února 2005 žaloba směřující proti Španělskému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Richardem Lyalem, právním poradcem, a Luisem Escobarem Guerrerem, členem právní služby Komise, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Španělské království tím, že v oblasti penzijního a životního pojištění přijalo a zachovalo v platnosti režim, v němž se daňový odpočet (článek 48 zákona 40/1998) vztahuje pouze na příspěvky zaplacené v rámci smluv uzavřených s podniky se sídlem ve Španělsku, a nikoliv na příspěvky zaplacené v rámci smluv uzavřených s podniky založenými v jiných členských státech, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 39, 43, 49 a 56 Smlouvy o založení Evropského společenství a z článků 28, 31, 36 a 40 Dohody o EHP;

2.	uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Rozdílné daňové zacházení v závislosti na tom, zda penzijní plány byly uzavřeny s podniky se sídlem ve Španělsku nebo s podniky založenými v jiných členských státech, omezuje základní svobody zaručené Smlouvou o ES (články 39, 43, 49 a 56 této Smlouvy a články 28, 31, 36 a 40 Dohody o EHP).

Požadavek na usazení v souladu s vnitrostátním právem, který ukládají penzijním fondům španělské daňové předpisy, představuje kromě diskriminace, která omezuje právo podniků založených v rámci Evropské unie nebo EHP volně poskytovat své služby osobám s bydlištěm ve Španělsku, jasnou překážku volného pohybu pracovníků a kapitálu, jakož i svobody usazování.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Landgericht Nürnberg-Fürth ze dne 28. ledna 2005 ve věci Adam Opel AG proti Autec AG, vedlejší účastník řízení podporující návrhy žalovaného: Deutscher Verband der Spielwaren-Industrie e. V.

(Věc C-48/05)

(2005/C 82/33)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Landgericht Nürnberg-Fürth (Německo) ze dne 28. ledna 2005 ve věci Adam Opel AG proti Autec AG, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 8. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Vedlejším účastníkem řízení podporujícím návrhy žalovaného je Deutscher Verband der Spielwaren-Industrie e. V..

Landgericht Nürnberg-Fürth žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách týkajících se výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS (1) ze dne 21. prosince1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o chranných známkách:

Je používání ochranné známky, která je chráněna také pro „hračky“, užíváním ochranné známky ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice o ochranných známkách, jestliže výrobce zmenšených automobilových modelů určených na hraní napodobí reálně existující model automobilu ve zmenšeném měřítku, včetně ochranné známky majitele, která se nachází na použitém vzoru a uvede tento zmenšený model do oběhu?

2.	V případě kladné odpovědi na otázku v bodě 1: Je způsob užívání ochranné známky popsaný v bodě 1 údajem o druhu nebo jakosti modelu auta ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice o ochranných známkách?

3.	V případě kladné odpovědi na otázku v bodě 2: Která kritéria jsou u případů tohoto druhu rozhodující pro umožnění posouzení, zda užívání ochranné známky odpovídá poctivým zvyklostem v obchodě nebo průmyslu?

4.	Jedná se o tento případ především tehdy, uvede-li výrobce zmenšeného modelu automobilu na obalu a na příslušenství nezbytném k užívání zmenšeného modelu označení, které je v oběhu rozpoznatelné jako jeho vlastní ochranná známka, jakož i obchodní firmu s uvedením svého sídla?

(1) Úř. věst. 1989, L 40, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/16

Opravný prostředek podaný 7. února 2005 (fax ze dne 2. února 2005) Ferriere Nord SpA proti rozsudku vydanému dne 18. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtým rozšířeným senátem) ve věci T-176/01, Ferriere Nord SpA, podporovaná Italskou republikou v. Komise Evropských společenství

(Věc C-49/05 P)

(2005/C 82/34)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen 7. února 2005 opravný prostředek podaný Ferriere Nord SpA, zastoupenou W. Viscardinim a G. Donà, avvocati, proti rozsudku vydanému dne 18. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtým rozšířeným senátem) ve věci T-176/01, Ferriere Nord SpA, podporovaná Italskou republikou v. Komise Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 18. listopadu 2004;

—

zrušil – po případném určení, že na základě článku 241 ES je bod 82 „Pokynů Společenství o státních podporám na ochranu životního prostředí“ z roku 2001, nepoužitelný - rozhodnutí Komise 2001/829/ES, ESUO (1) ze dne 28. března 2001, kterým byla státní podpora autonomního regionu Friuli-Venezia Giulia ve prospěch Ferriere Nord SpA na environmentální investici do nových válcovacích stolic na výrobu svařovaného ocelového pletiva shledána neslučitelnou se společným trhem;

—

uložil Komisi Evropských společenství na základě článku 235 a čl. 288 druhého pododstavce ES náhradu škody, kterou utrpěla Ferriere Nord SpA z důvodu protiprávnosti výše uvedeného rozhodnutí a zpoždění, s jakým bude protiprávně odmítnutá státní podpora skutečně zaplacena Ferriere Nord SpA, navýšenou o úroky a částku zohledňující revalvaci měny;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení jak v prvním stupni, tak v řízení o opravném prostředku.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud prvního stupně neprávem:

—	provedl nesprávnou kvalifikaci právního základu oznámení sporné podpory, a v důsledku toho neprávem nerozhodl, že zahájení formálního vyšetřovacího řízení dne 3. června 1999 bylo protiprávní;

—	rozhodl, že byly dodrženy procesní lhůty pro zahájení a ukončení formálního vyšetřovacího řízení;

—

vyloučil, že došlo k porušení práv přiznaných „zúčastněným stranám“, ačkoliv jim nebylo umožněno předložit svá vyjádření na základě pokynů o státních podporách na ochranu životního prostředí z roku 2001 (mezitím vstoupily v platnost, a na nich Komise založila své rozhodnutí o ukončení formálního vyšetřovacího řízení), i když veškeré šetření proběhlo na základě „pokynů Společenství o státních podporách na ochranu životního prostředí“ (2) z roku 1994;

—	vyloučil, že Komise porušila legitimní očekávání Ferriere Nord procesního charakteru, když založila své rozhodnutí na určité dokumentaci, kterou Ferriere nepředložila pouze proto, že ji Komise od ní nikdy nepožadovala;

—	rozhodl, že podpora poskytnutá Ferriere Nord nepředstavuje prováděcí opatření režimu schváleného již v roce 1992;

—	vyložil bod 82 výše uvedených pokynů z roku 2001 tak, že tento režim má protiprávní zpětnou časovou působnost, místo toho, aby jej nepoužil;

—	vyloučil, aby investice, na kterou byla poskytnuta podpora Ferriere Nord, sledovala environmentální účel;

—	odklonil se od důkazní povinnosti, na jejímž základě musí Komise a ne podnik oddělit od celkových nákladů investice část určenou na ochranu životního prostředí.

(1) Úř. věst. L 310, 28.11.2001, s. 22.

(2) Úř. věst. C 72, 10.3.1994, s. 3.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/17

Opravný prostředek podaný dne 9. února 2005 (telefax ze dne 7. února 2005) Komisí Evropských společenství proti rozsudku vydanému dne 23. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-166/98, Cantina Sociale di Dolianova a další v. Komise Evropských společenství

(Věc C-51/05 P)

(2005/C 82/35)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 9. února 2005 opravný prostředek podaný Komisí Evropských společenství, zastoupenou C. Cattabriga a L. Visaggiem, jako zmocněnci, za účelem částečného zrušení rozsudku vydaného dne 23. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-166/98, Cantina Sociale di Dolianova a další v. Komise Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23. listopadu 2004 ve věci T-166/98, Cantina Sociale di Dolianova a další v. Komise v rozsahu, v němž vyhověl žalobě na náhradu škody podané proti Komisi, a v důsledku toho,

2.	konečným rozhodnutím ve věci zamítl uvedenou žalobu jako nepřípustnou;

3.	uložil Cantina Sociale di Dolianova a dalším žalobcům v prvním stupni náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise omezuje rozsah tohoto opravného prostředku na body 129 až 150 rozsudku Soudu týkající se určení počátečního dne promlčecí lhůty uvedené v článku 46 Statutu Soudního dvora. Podle názoru Komise posouzení provedené v tomto ohledu v rozsudku, podle kterého se počáteční den této lhůty shoduje s okamžikem, kdy žalující družstva mohla zjistit, že neobdrží platbu podpory Společenství prostřednictvím záruky poskytnuté v dané době DAI ve prospěch AIMA, je výsledkem zjevně nesprávného právního posouzení.

Pro určení počátečního dne promlčecí lhůty úkonu provedeného žalujícími družstvy totiž Soud nevzal vůbec v úvahu skutečnost, že od roku 1983 nařízení (EHS) č. 2499/82 (1) objektivně způsobilo škodu výše uvedeným družstvům, a naopak se Soud zaměřil na to, jak tato družstva vnímala tyto škodlivé vlivy. Soud nepřijal za dostatečnou skutečnost, že žalobci věděli, že utrpěli škodu vyplývající z uplatnění nařízení č. 2499/82; mimoto posoudil jako nezbytný zcela subjektivní prvek, tedy vědomí žalobců o možnosti uspokojení jejich nároků pouze cestou žaloby na náhradu škody proti Komisi.

Takový přístup je v rozporu s ustálenou judikaturou Společenství, jakož i se zásadou právní jistoty.

(1) Úř. věst. L 267, 16.9.1982, s. 16 (toto nařízení pozbylo platnosti).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/17

Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Portugalské republice

(Věc C-53/05)

(2005/C 82/36)

Jednací jazyk: portugalština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 9. února 2005 žaloba směřující proti Portugalské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Pedrem Andradem a Wouterem Wilsem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	určil, že Portugalská republika tím, že z povinnosti platit autorům odměnu za veřejné půjčování vyňala všechny kategorie zařízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 5 ve spojení s článkem 1 směrnice Rady 92/100/EHS (1) ze dne 19. listopadu 1992,

—	uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Před přijetím směrnice 92/100 portugalské právo nepřiznávalo autorům právo na odměnu při půjčování děl, u nichž bylo vyčerpáno právo na rozšiřování. Nyní portugalské právo přiznává právo na odměnu, ale tím, že z jejího placení vyňalo všechny kategorie zařízení zabývajících se veřejným půjčováním ve smyslu směrnice 92/100, zbavilo články 1 a 5 uvedené směrnice obsahu a nesplnilo povinnosti, které z těchto ustanovení vyplývají.

(1) Úř. věst. L 343, s. 61.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/18

Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-55/05)

(2005/C 82/37)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 9. února 2005 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou M. Huttunenem a K. Simonssonem, jako zmocněnci, s adresou pro doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Finská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES ze dne 5. listopadu 2002, kterou se mění směrnice o námořní bezpečnosti a zabránění znečištění z lodí (1), popřípadě o těchto předpisech neuvědomila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2)	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 23. listopadu 2003.

(1) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/18

Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-57/05)

(2005/C 82/38)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 9. února 2005 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Jeanem-Paulem Keppennem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (1) a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze zmíněné směrnice.

2.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 31. července 2003.

(1) Úř. věst. L 183, 12.7.2002, s. 51.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesgerichtshof ze dne 2. prosince 2004 ve věci Siemens AG proti VIPA Gesellschaft für Visuaalisierung und Prozeßautomatisierung mbH

(Věc C-59/05)

(2005/C 82/39)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Bundesgerichtshof ze dne 2. prosince 2004 ve věci Siemens AG proti VIPA Gesellschaft für Visuaalisierung und Prozeßautomatisierung mbH, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 10. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesgerichtshof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách ohledně výkladu čl. 3a odst. 1 písm. g) směrnice Rady 84/450/EHS (1) ze dne 10. září 1984, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES (2) ze dne 6. října 1997:

Jedná se o protiprávní těžení z dobré pověsti „jiných rozlišovacích znaků“ soutěžitele ve smyslu čl. 3a odst. 1 písm.g) směrnice 84/450/EHS, když zadavatel reklamy v jeho podstatě identicky převezme v odborných kruzích známý rozlišovací znak (v tomto případě systém objednacích čísel) soutěžitele a na identické převzetí bere v reklamě zřetel.

2)	Je při přezkoumání protiprávnosti těžení z dobrého jména ve smyslu čl. 3a odst. 1 písm.g) směrnice 84/450/EHS určujícím faktorem výhoda identického převzetí pro zadavatele reklamy a spotřebitele?

(1) Úř. věst. L 250, s. 17.

(2) Úř. věst. L 290, s. 18.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/19

Žaloba podaná dne 10. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Portugalské republice

(Věc C-61/05)

(2005/C 82/40)

Jednací jazyk: portugalština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 10. února 2005 žaloba směřující proti Portugalské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Pedrem Andradem a Wouterem Wilsem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	určil, že Portugalská republika tím, že v portugalském právu vytvořila právo na pronájem ve prospěch výrobců videozáznamů, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice 92/100/EHS (1), a konkrétně z jejího čl. 2 odst. 1;

—

určil, že Portugalská republika tím, že v portugalských právních předpisech vyvolala zmatek, pokud jde o určení subjektů povinných platit umělcům odměnu, jež jim náleží za postoupení jejich práva na pronájem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice 92/100/EHS, a konkrétně z jejího článku 4 ve spojení s čl. 2 odst. 5 a 7;

—	uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Komise se domnívá, že portugalský stát porušil směrnici 92/100, protože tím, že nepřiznal výrobci prvotního záznamu filmu výlučné právo na pronájem, provedl nesprávně ustanovení čl. 2 odst. 1 této směrnice.

Kromě toho použití výrazu „výrobce“ v portugalských právních předpisech vyvolává zmatek, pokud jde o to, kdo je povinen platit umělcům odměnu, na niž mají právo, což představuje nesprávné provedení směrnice, zejména jejího čl. 2 odst. 5 a 7 ve spojení s čl. 4.

(1) Úř. věst. L 346, s. 61.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/20

Opravný prostředek podaný dne 11. února 2005 Nordspedizionieri di Danielis Livio & C. in liquidazione proti rozsudku vydanému dne 14. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-332/02 mezi Nordspedizionieri a dalšími a Komisí Evropských společenství

(Věc C-62/05 P)

(2005/C 82/41)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 11. února 2005 opravný prostředek podaný Nordspedizionieri a dalšími, zastoupenými G. Leonem, proti rozsudku vydanému dne 14. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-332/02 mezi Nordspedizionieri a dalšími a Komisí Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil napadené rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 28. června 2002 (spis REM 1401) oznámené dne 2. září 2002, kterým shledala prominutí dovozního cla neoprávněným, a naopak určil, že v projednávaném případě je prominutí oprávněné podle čl. 13 odst. 1 nařízení EHS č.1430/79 (1) na základě zvláštních okolností, za kterých žádná nedbalost nebo podvod nemohou být přisuzovány účastníkům řízení podávajícím opravný prostředek;

2.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení jak před Soudem prvního stupně, tak i před Soudním dvorem.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastníci podávající opravný prostředek, kteří jsou celními deklaranty, vydali dvě T1 tranzitní prohlášení Společenství, že náklady pocházející z Jugoslávie a určené pro Španělsko obsahují kartónové krabice. Italské celní úřady požadovaly po účastnících podávajících opravný prostředek, aby uhradili clo účtované z dotčených dvou nákladů, s tím že prohlásily, že náklady neobsahují krabice, ale cigarety.

Účastníci podávající opravný prostředek podali návrh na zahájení řízení, ve kterém byli neúspěšní, a poté požádali Komisi o prominutí cla, která jejich žádost zamítla s tím, že tvrdila, že účastníci podávající opravný prostředek nesplnili náležitosti.

Účastníci podávající opravný prostředek tedy podali žalobu k Soudu prvního stupně Evropských společenství na základě článku 13 nařízení EHS 1430/79, v níž tvrdili, že nemohou být podrobeni clu, protože pro tento případ existují „zvláštní okolnosti“ osvobozující Nordspedizionieri od povinnosti hradit toto clo. Tvrdí, že byli oprávněni vycházet z dokumentů (obchodních a přepravních) předložených jim řidičem nákladního vozidla v době celního prohlášení, ze kterých vyplývá, že náklady tvořily kartónové krabice.

Zvláštní situace umožňující prominutí vyplývá ze skutečnosti, že celní deklarant není schopný kontrolovat obsah nákladních vozidel, které „oprávněně“ překračují hranici mezi Itálií a Jugoslávií, a kromě toho, že v projednávaném případě se dokumentace zdála být v pořádku, takže náklady byly celně odbaveny na základě „rychlého“ celního řízení.

Účastníci podávající opravný prostředek dále poukazují na existenci dalších náležitostí článku 13 v projednávaném případě, že zde nedošlo ani k „nedbalosti“ ani k „podvodu“, v tom, že T1 prohlášení bylo sepsáno na základě informací obsažených v dopravní a obchodní dokumentaci.

Na závěr se v žalobě k Soudu prvního stupně účastníci podávající opravný prostředek podpůrně dovolávají použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení EHS 2144/87 (2), který osvobozuje od platby cla takové zboží, které bylo zabaveno a poté zkonfiskováno.

Rozsudkem ze dne 14. prosince 2004 Soud prvního stupně (pátý senát) zamítl žalobu v plném rozsahu s tím, že tvrdil, že zde nebyly žádné „zvláštní okolnosti“, a tedy ponechal stranou otázku, zda v projednávaném případě došlo či nikoliv k „nedbalosti“ nebo „podvodu“.

Opravný prostředek znovu uvádí stejná tvrzení, která byla předložena v řízení v prvním stupni, včetně skutečnosti, že v projednávaném případě došlo k porušení Bělehradské dohody o vzájemné správní pomoci mezi Itálií a Jugoslávií, která ukládá jugoslávským celním úřadům povinnost oznámit italským celním úřadům tranzit daňově citlivého zboží (jako cigarety) ve vztahu k těmto dvěma dotčeným nákladním vozidlům; třetí nákladní vozidlo bylo zastaveno a zboží zabaveno díky varování (i když pozdě) italských celních úřadů od jejich jugoslávské protistrany.

(1) Úř. věst. L 175, 12.7.1979, s. 1.

(2) Úř. věst. L 201, 22.7.1987, s. 15.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/21

Žaloba podaná dne 3. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-63/05)

(2005/C 82/42)

Jednací jazyk: řečtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 3. února 2005 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Minasem Konstantinidisem jako zmocněncem, členem právní služby; s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Řecká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší (Úř. věst. L 67, 9.3.2002, s. 14) a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 9. září 2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/21

Žaloba podaná dne 10. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-65/05)

(2005/C 82/43)

Jednací jazyk: řečtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 10. února 2005 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Marií Patakia, členkou Právní služby Komise, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

konstatoval, že Řecká republika tím, že zavedla v čl. 2 odst. 1, čl. 3 druhá část, článku 4 a článku 5 zákona č. 3037/2002 zákaz zřízení a provozování všech elektrických, elektronických a elektromechanických her, včetně technických zábavných her a všech elektronických počítačových her, na všech veřejných a soukromých místech s výjimkou heren, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28, 43 a 49 Smlouvy o ES, jakož i z článku 8 směrnice 98/34/ES (1);

—	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Komise obdržela stížnosti na legislativní zákaz zřízení a provozování všech elektrických, elektronických a elektromechanických her, včetně technických zábavných her a všech elektronických počítačových her, na všech veřejných nebo soukromých místech s výjimkou heren.

S ohledem na judikaturu Soudního dvora se Komise domnívá, že výše uvedený zákaz představuje opatření, které omezuje volný pohyb zboží, svobodu usazování a volný pohyb služeb. Kromě toho Komise upozorňuje na to, že tento zákon jí nebyl sdělen ve fázi návrhu, a sice za porušení čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, jakož i předpisů týkajících se služeb informační společnosti.

Komise se kromě toho domnívá, že uvedené důvody ochrany veřejného pořádku a obzvláště starost, že zábavné stroje nemají být přeměněny na hazardní hry, což by mohlo vytvářet sociální problém, nepředstavují dostatečné důvody pro vydání sporných zakazujících opatření, neboť dovolávaný cíl by mohl být dosažen vhodnějšími a přiměřenějšími opatřeními, která méně omezují výše uvedené svobody.

Dále neodůvodňuje dle Komise naléhavost vydání opatření, které se dovolávaly řecké orgány, absenci informování Komise o opatření, protože směrnice 98/34 stanoví naléhavé řízení.

Komise je tedy toho názoru, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 38, 43 a 49 Smlouvy o ES, jakož i z článku 8 směrnice 98/34/ES.

(1) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/22

Žaloba podaná dne 11. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo

(Věc C-67/05)

(2005/C 82/44)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 11. února 2005 žaloba směřující proti Spolkové republice Německo podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Prof. Dr. Ulrichem Wölkerem a Sarou Pardo Quintillian, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Spolková republika Německo tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (1) ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, respektive tím, že Komisi o těchto přepisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2.	uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice 2000/60/ES uplynula dne 22. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 327, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/22

Opravný prostředek podaný dne 11. února 2005 Koninklijke Coöperatie Cosun U. A. proti rozsudku vydanému dne 7. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-240/02, Koninklijke Coöperatie Cosun U. A. v. Komise Evropských společenství

(Věc C-68/05 P)

(2005/C 82/45)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 11. února 2005 opravný prostředek podaný Koninklijke Coöperatie Cosun U.A., zastoupenou M. M. Slotboomem a N. J. Helderem, advocaten, proti rozsudku vydanému dne 7. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-240/02, Koninklijke Coöperatie Cosun U. A. v. Komise Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	rozhodl věc s konečnou platností prostřednictvím zrušení napadeného rozhodnutí;

—	podpůrně vrátil věc Soudu;

uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod

Porušení práva Společenství v rozsahu, v němž Soud rozhodl, že částka vybraná z nevyvezeného cukru C není dovozním nebo vývozním clem ve smyslu článku 13 nařízení č. 1430/79.

Druhý podpůrný důvod

Soud neuznal, že částku vybranou z nevyvezeného cukru C je pro účely použití nařízení č. 1430/79 třeba považovat skutečně za dovozní clo.

Tento důvod se skládá ze tří částí:

A.	Soud přehlédl, že částku vybranou z nevyvezeného cukru C je třeba považovat za dovozní clo, neboť plní stejný účel jako clo.

B.	Soud přehlédl, že způsob stanovení částky vybírané z nevyvezeného cukru C naznačuje, že ji je třeba považovat za clo.

C.	Soud přehlédl, že způsob stanovení částky, jež má být vybrána z nevyvezeného cukru C, naznačuje, že ji je třeba považovat za clo.

Třetí podpůrný důvod

Soud porušil právo Společenství při přezkumu druhého a třetího žalobního důvodu, které Cosun podpůrně vznesl ve své žalobě.

Tento důvod se skládá ze dvou částí:

A.	Při přezkumu druhého žalobního důvodu vzneseného podpůrně Cosun v žalobě podané u Soudu prvního stupně překročil Soud rámec sporu.

B.	Soud neprávem nepřezkoumal třetí žalobní důvod podpůrně vznesený Cosun.

Čtvrtý podpůrný důvod

Porušení zásad rovnosti, právní jistoty a ekvity.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/23

Žaloba podaná dne 14. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-70/05)

(2005/C 82/46)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 14. února 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Denisem Martinem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (1), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2.	uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 2. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/23

Žaloba podaná dne 14. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-71/05)

(2005/C 82/47)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 14. února 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Mikko Huttunenem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komisí Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství (1) a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze zmíněné směrnice;

2.	uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 28. září 2003.

(1) Úř. věst. L 85, 28.3.2002, s. 40.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/24

Žaloba podaná dne 15. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-73/05)

(2005/C 82/48)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 15. února 2005 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Nicolou Yerrellem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

konstatoval, že Francouzská republika tím, že nepřijala veškeré právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí 2000/34/ES ze dne 22. června 2000 upravující směrnici 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby za účelem pokrytí odvětví a činností vyloučených z uvedené směrnice (1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES;

2.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 1. srpna 2003.

(1) Úř. věst. L 195, 1.8.2000, s. 41.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/24

Žaloba podaná dne 15. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-74/05)

(2005/C 82/49)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 15. února 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Nicola Yerrell, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA), (1) nebo nezajistilo, aby sociální partneři zavedli nezbytná opatření dohodou, a/nebo neoznámilo Komisi zmíněné předpisy, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smlouvy o ES.

2.	uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 1. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 302, 1.12.2000, s. 57.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/25

Žaloba podaná dne 17. února 2005 Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska proti Radě Evropské unie

(Věc C-77/05)

(2005/C 82/50)

Jednací jazyk: angličtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 17. února 2005 žaloba podaná proti Radě Evropské unie Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska zastoupeným Elizabeth O'Neill, zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (1);

na základě článku 233 ES stanovil, že po zrušení nařízení o Evropské pohraniční agentuře a do přijetí nové právní úpravy dané otázky zůstávají ustanovení nařízení o agentuře v platnosti, kromě ustanovení, která mají za následek vyloučení Spojeného království z účasti na uplatňování nařízení o Evropské pohraniční agentuře;

3.	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Spojenému království bylo odepřeno právo účastnit se přijímání nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (nařízení o Evropské pohraniční agentuře), přestože své přání účastnit se oznámila podle čl. 5 odst. 1 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie (Schengenský protokol) a čl. 3 odst. 1 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska. O zrušení nařízení o Evropské pohraniční agentuře usiluje na základě toho, že vyloučení Spojeného království z přijetí uvedeného nařízení má za následek porušení zásadních procesních požadavků nebo porušení Smlouvy ve smyslu čl. 230 odst. 2 ES.

Hlavním argumentem Spojeného království je skutečnost, že při jeho vyloučení z přijímání nařízení o pohraniční agentuře Rada jednala na základě nesprávného výkladu vztahu mezi článkem 5 a článkem 4 Schengenského protokolu. Podrobněji tvrdí následující:

Výklad Rady, podle kterého se právo na účast udělené článkem 5 Schengenského protokolu vztahuje pouze na opatření založená na ustanoveních Schengenského acquis, jichž se Spojené království účastní podle rozhodnutí Rady přijatého na základě článku 4, odporuje struktuře a dikci uvedených článků, samotné povaze článku 5 a prohlášení o článku 5 připojenému k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy.

Výklad Schengenského protokolu Radou není požadován pro skutečný účinek pravidla „bez újmy“ v článku 7 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska. Takový výklad není požadován ani pro zachování celistvosti schengenského acquis. Ve skutečnosti, pokud jde o zajištění acquis, nepříznivý dopad na Spojené království by byl velmi nepřiměřený.

c)	S ohledem na široký a volný pojem opatření založených na Schnegenském acquis, které Rada v praxi používá, by mechanismus článku 5 Schengenského protokolu podle výkladu Rady mohl způsobit porušení zásady právní jistoty a základních zásad upravujících užší spolupráci.

Podpůrně Spojené království tvrdí, že pokud by byl správný výklad Rady týkající se vztahu článku 4 a článku 5 Schengenského protokolu, mělo by to za následek užší pohled na zprávu o opatření založeném na schengenském acquis ve smyslu článku 5, coby opatření nevyhnutelně spojeném s acquis; nařízení o pohraniční agentuře takovým opatřením není.

(1) Úř. věst. L 349, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Amtsgericht Freiburg ze dne 14. ledna 2005 ve věci Bernd Voigt proti Regierungspräsidium Karlsruhe-Bretten

(Věc C-83/05)

(2005/C 82/51)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Amtsgericht Freiburg ze dne 14. ledna 2005 ve věci Bernd Voigt proti Regierungspräsidium Karlsruhe-Bretten, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 18. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Amtsgericht Freiburg žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Musí být směrnice 70/156/EHS (1) o schvalování typu, ve znění směrnice Rady 92/53/EHS (2) ze dne 18. 6. 1992, která byla provedena do německého práva EG-TypV (nařízení o schvalování typu ES motorových vozidel a částí motorových vozidel ze dne 9. 12. 1994, naposledy pozměněné dne 7. 2. 2004) vykládána v tom smyslu, že řidič motorového vozidla, jehož vozidlo bylo pro schvalování typu na základě schvalování typu ES registrováno jako osobní motorové vozidlo, je rovněž oprávněn provozovat vozidlo jako schválený typ motorového vozidla pro provoz po pozemních komunikacích a podléhá řidič tohoto motorového vozidla rovněž zejména předpisům o maximální rychlosti, které platí pouze pro osobní motorová vozidla?

Mohou příslušné úřady pro sledování porušování dopravních předpisů prohlásit schvalování typu, která jsou vydána dopravním úřadem podle schvalování typu ES a registrace, které jsou uděleny německými registračními orgány a založeny na těchto schvalováních typu ES, za nerozhodující při zařazení typu motorového vozidla, pokud se jedná o stanovení předpisů o maximální rychlosti, které musí řidič takového typu motorového vozidla dodržovat?

(1) Směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6.2.1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, Úř. věst. L 42, s. 1.

(2) Směrnice Rady 92/53/EHS ze dne 18.6.1992, kterou se mění směrnice 70/156/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, Úř. věst. L 225, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/26

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-90/05)

(2005/C 82/52)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 18. února 2005 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Dimitrisem Triantafyllouem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství

poté, co Lucemburskému velkovévodství umožnila podat jeho vyjádření a co vydala odůvodněné stanovisko dne 7. července 2004 a s ohledem na odpověď vlády Lucemburského velkovévodství zapsané generálním sekretariátem dne 13. října 2004 navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	uznal, že tím, že nedodrželo lhůtu šesti měsíců pro vracení DPH osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku, Lucemburské velkovévodství nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 7 čtvrtého pododstavce osmé směrnice Rady o DPH (79/1072/EHS) ze dne 6. prosince 1979 (1);

2.	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lucemburské velkovévodství, ačkoliv správně provedlo směrnici do vnitrostátní práva, v praxi nedodržuje lhůtu šesti měsíců stanovenou v čl. 7 čtvrtém pododstavci pro vracení DPH osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku. Vracení jsou totiž lucemburskou správou systematicky uskutečňována se značným zpožděním. Krom toho lucemburské předpisy nestanoví úroky z prodlení umožňující nahradit újmy způsobené tímto zpožděním.

(1) Osmá směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku, Úř. věst. L 331, 27.12.1979, s. 11.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/26

Žaloba podaná dne 21. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-92/05)

(2005/C 82/53)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 21. února 2005 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Brunem Stromskym a Bernhardem Schimou, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Komise 2003/32/ES ze dne 23. dubna 2003, kterou se zavádějí podrobné specifikace, pokud jde o požadavky stanovené ve směrnici Rady 93/42/EHS pro zdravotnické prostředky vyrobené s použitím tkání zvířecího původu (1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	podpůrně určil, že Francouzská republika tím, že neuvědomila Komisi o těchto předpisech, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z výše uvedené směrnice 2003/32/ES;

3.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 1. ledna 2004.

(1) Úř. věst. L 105, 26.4.2003, s. 18.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/28

Rozsudek Soudu prvního stupně

ze dne 26. ledna 2005

ve věci T-193/02, Laurent Piau proti Komisi Evropských společenství (1)

(Nařízení Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) upravující činnost agentů hráčů - Rozhodnutí sdružení podniků - Články 49 ES, 81 ES a 82 ES - Stížnost - Nedostatek významu pro Společenství - Zamítnutí)

(2005/C 82/54)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-193/02, Laurent Piau, s bydlištěm v Nantes (Francie), zastoupený M. Fauconnetem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: O. Beynet a A. Bouquet, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), podporované Mezinárodní fotbalovou federací (FIFA) se sídlem v Curychu (Švýcarsko), zastoupenou F. Louisem a A. Vallerym, advokáty, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 15. dubna 2002, kterým se zamítá stížnost podaná žalobcem týkající se nařízení Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) upravující činnost agentů hráčů, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci; vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 26. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobce ponese své vlastní náklady řízení a náklady řízení Komise.

3.	Mezinárodní federace fotbalových asociací ponese své vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 219, 14.9.2002.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/28

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 26. ledna 2005

ve věci T-267/03: Anna Maria Roccato proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Vnitřní výběrové řízení - Nepřipuštění k ústní zkoušce - Posuzovací pravomoc výběrové komise - Dosah soudní kontroly)

(2005/C 82/55)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-267/03, Anna Maria Roccato, bývalá úřednice Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená G. Vandersandenem a L. Levim, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: H. Tserepa-Lacombe a F. Clotuche-Duvieusart, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení COM/PB/99 ze dne 24. ledna 2003 a jednak návrh na náhradu škody, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a V. Vadapalas, soudci; vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 26. ledna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý účastník řízení nese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 239, 4.10.2003.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/29

Žaloba podaná dne 20. prosince 2004 U.S. Steel Košice proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-489/04)

(2005/C 82/56)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 20. prosince 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství U.S. Steel Košice, se sídlem v Košicích (Slovenská republika), zastoupenou D. Huetingem, C. Thomasem, a E. Vermulstem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2004 o národním alokačním plánu pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů oznámeném Slovenskou republikou v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyní je slovenská společnost, která je jediným producentem v dané zemi. Žalobou se domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2004 o národním alokačním plánu pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů oznámeném Slovenskou republikou v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (1).

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/87 tím, že požaduje schválení národního alokačního plánu, ačkoli celkové množství schválených povolenek je nižší než úhrn individuálních přidělení a rezerv uvedených v daném plánu. Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje kritérium 1 a 2 přílohy III směrnice 2003/87 tím, že omezuje přidělení povolenek Slovenskou republikou na úroveň podstatně nižší než množství původně oznámené, které bylo v souladu se závazky Slovenské republiky podle Kjótského protokolu. Žalobkyně dále tvrdí, že došlo ke zneužití pravomoci Komise tím, že napadené rozhodnutí má údajně za cíl dosáhnout malého množství povolenek, což je cíl odlišný od cílů stanovených ve směrnici 2003/87 a tím, že bylo založeno na netransparentních dvoustranných jednáních, která směrnice 2003/87 nepovoluje. Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu nediskriminace tím, že Komise nesprávně zacházela se Slovenskou republikou jinak než s Německem a prvními osmi členskými státy, jejichž alokační plány obdržela a tím, že v jiných ohledech nesprávně nezacházela se Slovenskou republikou jinak než s Lotyšskem a Estonskem. Podle žalobkyně napadené rozhodnutí rovněž porušuje zásadu proporcionality tím, že zaprvé schvaluje plán, v němž celkové množství povolenek navrhovaných Slovenskem je omezeno více než je přiměřené a nezbytné a zadruhé tím, že Komise neprovedla hodnocení účinků omezení celkového množství povolenek na individuální zařízení. Konečně, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neposkytuje smysluplné nebo náležité odůvodnění.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/29

Žaloba podaná dne 21. prosince 2004 Merant GmbH proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-491/04)

(2005/C 82/57)

Jazyk, ve kterém byla sepsána žaloba: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. prosince 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu Merant GmbH, se sídlem v Ismaning (Německo), zastoupenou A. Schulzem, advokátem.

Focus Magazin Verlag GmbH, se sídlem v Mnichově (Německo), byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 18. října 2004, věc R-542/2002-2;

—

uvedl opět v platnost rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 29. dubna 2002 (rozhodnutí č. 1198/2002), tj. prohlásil přihlášku ochranné známky č. 453 720 pro následující výrobky a služby za neplatnou:

—	„Informacemi opatřené nosiče dat všech typů strojově čitelné a software, zejména digitální a analogové nosiče např. s kulturními, vědeckými a průmyslovými nebo technickými informacemi; programované pružné diskety, RCM-videokazety, kompaktní disky a chip-disky; magnetické nosiče dat ve třídě 9;

—	publikace, noviny a časopisy, knihy, plakáty, kalendáře, fotografie; psací stroje a kancelářské potřeby, a to neelektrické kancelářské potřeby, psací přístroje, kuličková pera, plnící pera, učební a instruktážní pomůcky i ve formě modelů a vývěsních tabulí ve třídě 16;

—	vydávání digitálních a analogových nosičů dat, např. s kulturními, vědeckými, sportovními, průmyslovými a technickými informacemi ve třídě 41 a služba automatické aktualizace i pro CD-ROM; služby redaktora ve třídě 42“;

—	uložil žalovanému úplnou náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Focus Magazin Verlag GmbH
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „FOCUS“ pro výrobky a služby tříd 3, 6, 7, 8, 9, 14, 15, 16, 20, 21, 24, 25, 26, 28, 29, 32, 33, 35, 36, 38, 39, 41, 42 – Přihláška č. 453 720
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Žalobkyně
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Mezinárodní obrazová ochranná známka „MICRO FOCUS“ pro výrobky a služby tříd 9, 16, 41 a 42
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Částečné vyhovění námitek
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Vyhovění odvolání Focus Magazín Verlag GmbH a zamítnutí námitek žalobkyně
Dovolávané žalobní důvody:	Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 byl nesprávně použit. Existuje nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami. Přihlášená ochranná známka převzala totožně jeden prvek starší ochranné známky a výše uvedené výrobky a služby označené ochrannými známkami jsou totožné a částečně do velké míry podobné.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/30

Žaloba podaná dne 23. prosince 2004 Jungbunzlauer E.A. a třemi dalšími proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-492/04)

(2005/C 82/58)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 23. prosince 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Jungbunzlauer AG, se sídlem v Basileji (Švýcarsko), Jungbunzlauer Ladenburg GmbH, se sídlem v Ladenburgu (Německo), Jungbunzlauer Holding AG, se sídlem v Chur (Švýcarsko) a Jungbunzlauer Austria AG, se sídlem ve Vídni, zastoupenými R. Bechtoldem, M. Karlem, U. Soltészem a C. Steinlem.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

1.	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 29. září 2004 (věc COMP/E-1/36.756 – Glukonát sodný) v plném rozsahu; podpůrně zrušil rozhodnutí vůči jednotlivým adresátům, podpůrně snížil peněžitou pokutu uloženou v rozhodnutí;

2.	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi;

3.	přibral spisy řízení T-312/01, jakož i učinil všechna ostatní procesní opatření, která se Soudu jeví být přiměřená.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím určila Komise, že se žalobkyně účastnily trvalé dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví glukonátu sodného, a tím porušily čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 dohody o EHP. V této souvislosti byly podnikům uloženy peněžité pokuty.

Žalobkyně napadají toto rozhodnutí a uvádějí, že za protiprávní jednání je odpovědná jen Jungbunzlauer Ladenburg GmbH. Jungbunzlauer Austria AG a Jungbunzlauer AG se nikdy na protiprávním jednání nepodílely a neměly žádný vliv na tržní chování nebo obchodní politiku Jungbunzlauer Ladenburg GmbH. Nenesly také odpovědnost z důvodu svého propojení s Jungbunzlauer Landenburg GmbH nebo z důvodu své příslušnosti ke skupině Jungbunzlauer z hlediska práva obchodních společností. Jungbunzlauer Holding AG je čistě holdingová společnost bez rozhodujícího vlivu na množstevní nebo cenovou politiku a tím na tržní chování ohledně glukonátu sodného společnosti Jungbunzlauer Ladenburg GmbH.

Dokonce i kdyby byly Jungbunzlauer Austria AG, Jungbunzlauer AG a Jungbunzlauer Holding AG odpovědné za protiprávní jednání, což není podle názoru žalobkyň ten případ, bylo právo Komise uložit peněžitou pokutu těmto společnostem již promlčeno.

Žalobkyně dále uplatňují, že rozhodnutí je v rozsahu, v němž se týká Jungbunzlauer Ladenburg AG, formálně a věcně vadné, neboť Komise porušila celou řadu základních zásad. Mimo jiné porušila Komise zásady presumpce neviny a řádného úředního postupu tím, že vedla druhé správní řízení, když během zahájených řízení vydala rozhodnutí ze dne 2. října 2001 týkající se stejné dohody narušující hospodářskou soutěž. Komise porušila „druhým“rozhodnutím ze dne 29. září 2004 též zásady legitimního očekávání a ne bis in idem. Nadto byla doba řízení nepřiměřeně dlouhá.

Co se týče stanovení peněžité pokuty, uplatňují žalobkyně mj., že peněžitá pokuta je nepřiměřeně vysoká a že je v rozporu s horní hranicí pokut, že Komise vychází z nesprávné doby trvání, že Jungbunzlauer Ladenburg GmbH nemá rozhodující vliv a že existují polehčující okolnosti z důvodu příliš dlouhé doby trvání řízení.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/31

Žaloba podaná dne 24. prosince 2004 Komisí Evropských společenství proti IIC Informations-Industrie Consulting GmbH

(Věc T-500/04)

(2005/C 82/59)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 24. prosince 2004 žaloba podaná proti IIC Informations-Industrie Consulting GmbH se sídlem v Königswinteru (Německo) Komisí Evropských společenství, zastoupenou G. Braunem, W. Wilsem a N. Knittlmayerem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	uložil žalované zaplatit žalobkyni , EUR spolu s úroky ve výši 4 % ode dne 1.11.1998;

2.	uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně uzavřela se žalovanou v roce 1996 dvě smlouvy, ve kterých se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční pomoc k provedení dvou transevropských kulturních projektů. Finanční pomoc měla pokrýt 50 % nákladů na projekt žalované, pokud by byly tyto náklady vynaloženy a uplatněny smluvně přípustným způsobem. Žalovaná obdržela na základě těchto smluv v roce 1997 částku v celkové výši 400 DEM (, EUR) jako zálohu na celkovou finanční pomoc.

Po ukončení projektů uplatnila žalovaná u žalobkyně údajné náklady na projekt, v jejichž výši si chtěla ponechat předem vyplacenou finanční pomoc. Žalobkyně však provedla prošetření a došla k závěru, že žalovaná má nárok pouze na finanční pomoc ve výši , DEM (, EUR) za oba projekty. Proto se žalobkyně domáhá vrácení zbývající částky ve výši , EUR (, DEM).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/32

Žaloba podaná dne 10. ledna 2005 V.I.C. Verband der Internationalen Caterer in Deutschland e.V. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-5/05)

(2005/C 82/60)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 10. ledna 2005 V.I.C. Verband der Internationlaen Caterer in Deutschland e.V., se sídlem v Berlíně, zastoupeným K. Kühnem, advokátem, žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

1.	prohlásil za neplatné výslovné odepření dopisem ze dne 11. listopadu 2004 přístupu k žádosti určené Komisi ze dne 12. května 1978 německých úřadů ohledně povolení k zavedení odchylujících se opatření;

2.	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise zamítla v napadeném dopise podle čl. 4 odst. 5 a 6 nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům (1) žádost žalobce o nahlédnutí do spisu ve věci žádosti Spolkové republiky Německo o povolení k zavedení odchylujících se zvláštních opatření podle článku 27 šesté směrnice o dani z přidané hodnoty (2).

Žalobce uplatňuje, že odepřený přístup k žádosti znamená skutečné odepření právní ochrany žalobci, jelikož zamítnutí stížnosti žalobce v hlavním řízení je založeno na požadovaném dokumentu. Žalobce dále uplatňuje, že odepřený přístup porušuje nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům.

Žalobce tvrdí, že odepření přístupu, popř. čl. 4 odst. 5 nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům porušuje článek 1 Smlouvy o EU a články 21, 207, 253 a 255 Smlouvy o ES, jelikož chybějící souhlas k šíření požadovaných dokumentů je ve značné míře neodůvodněný.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43).

(2) Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/32

Žaloba podaná dne 12. ledna 2005 DEF-TEC Defense Technology GmbH proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-6/05)

(2005/C 82/61)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 12. ledna 2005 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) DEF-TEC Defense Technology GmbH, se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo), zastoupenou H. Danielem, advokátem.

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem byla Defense Technology Corporation of America, se sídlem v Jacksonville, Florida (USA).

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ve věci R 493/2002-2 ze dne 8. listopadu 2004;

—	prohlásil za neplatné rozhodnutí námitkového oddělení OHIM č. 722/2202;

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky:	Žalobkyně
Přihlašovaná ochranná známka:	Obrazová ochranná známka „FIRST DEFENSE AEROSOL PEPPER PROJECTOR“ pro výrobky třídy 5 (farmaceutické výrobky atd.) třídy 8 (ruční nástroje a zařízení atd.) a třídy 13 (munice atd.) – přihláška ochranné známky Společenství č. 643668
Majitel namítané ochranné známky nebo označení:	Defense Technology Corporation of America
Namítaná známka nebo označení:	Národní, mezinárodní, slovní a obrazové známky „FIRST DEFENSE“
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí zápisu
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 40/94 (1). Žalobkyně napadá zjištění, podle kterého neposkytla dostatečné důkazy, aby prokázala, že přihlášení napadené známky bylo provedeno se souhlasem majitele.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/33

Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 Viasat Broadcasting UK Ltd proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-16/05)

(2005/C 82/62)

Jednací jazyk: dánština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 20. ledna 2005 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Viasat Broadcasting UK Ltd, West Drayton (Spojené království), zastoupenou Simonem Eversem Hjelmborgem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	zrušil bod 55 rozhodnutí Komise ze dne 6. října 2004 ve věci státní podpory č. N 313/2004 – Dánsko (C(2004)3632 konečné) týkající se rekapitalizace TV2/DANMARK A/S;

2.	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadené rozhodnutí se týká plánu na rekapitalizaci státem vlastněné veřejnoprávní televizní společnosti TV2/DANMARK A/S. Rekapitalizace, která zahrnuje vložení kapitálu a konverzi dluhů na vlastní kapitál, byla shledána jako nezbytná v důsledku rozhodnutí Komise ze dne 19. května 2004 (1), kterým Komise Dánsku uložila vymoci zpět státní podporu poskytnutou protiprávně TV2/DANMARK A/S, což by vedlo ke konkursu společnosti.

Podle napadeného rozhodnutí Komise nemohla vyloučit možnost, že zamýšlená rekapitalizace TV2 by mohla obsahovat prvky státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. V bodě 55 napadeného rozhodnutí však Komise shledala, že všechny prvky státní podpory, které mohou být spojeny s plánovanou rekapitalizací TV2, jsou slučitelné se společným trhem na základě čl. 86 odst. 2 ES.

Na podporu svých návrhů žalobkyně uplatňuje, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že neurčila, že plán na rekapitalizaci je neslučitelný s čl. 87 odst. 1 ES. Toto tvrzení je založeno mimo jiné na následujících skutečnostech:

—	důvodem, proč TV2/DANMARK A/S usiluje o rekapitalizaci, je požadavek na vrácení protiprávní státní podpory, takže povolení poskytnutí nové podpory (rekapitalizace) by znamenalo, že čl. 87 odst. 1 ES a rozhodnutí Komise ze dne 19. května 2004 by ztratily svůj vlastní význam;

—	rekapitalizaci, při níž vlastní kapitál dosáhne optimální struktury kapitálu, nelze považovat za slučitelnou se zásadou investora v podmínkách tržního hospodářství;

—	TV2/DANMARK A/S dosáhla v roce 2003 zisku bez státní podpory, což ukazuje, že společnost je schopna sama vytvořit požadovaný vlastní kapitál; a

—	optimální struktura kapitálu není nezbytná k tomu, aby TV2/DANMARK A/S mohla plnit své závazky veřejné služby.

Žalobkyně krom toho uplatňuje, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že shledala, že všechny prvky státní podpory, které mohou být spojeny s rekapitalizací, jsou slučitelné se společným trhem na základě čl. 86 odst. 2 ES. Toto tvrzení je založeno mimo jiné na následujících skutečnostech:

—	působnost čl. 86 odst. 2 ES je omezeno na vyrovnání čistých dodatečných nákladů spojených s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (veřejné služby), takže toto ustanovení se nevztahuje na investice státu do společností, jež mají poskytovat tyto služby;

—	investice dánského státu do TV2/DANMARK A/S (rekapitalizace) není vyrovnáním za zakoupené poskytování veřejné služby, a není tedy vyrovnáním čistých dodatečných nákladů vyplývajících ze závazků veřejné služby;

—	nezdá se, že TV2/DANMARK A/S má čisté dodatečné náklady spojené se svými závazky veřejné služby;

—	Komise nepřezkoumala definici veřejné služby, a přijala tak velmi širokou definici tohoto výrazu, na základě níž představuje celá programová nabídka TV2/DANMARK A/S veřejnou službu, což zbavuje smyslu kritérium přiměřenosti podle čl. 86 odst. 2 ES; a

—	článek 86 odst. 2 ES nemůže zakládat výjimku pro státní podporu, jež byla poskytnuta se záměrem učinit státní společnosti atraktivní při jejich prodeji státem.

Žalobkyně konečně tvrdí, že Komise měla posoudit plánovanou rekapitalizaci pouze na základě čl. 87 odst. 2, čl. 87 odst. 3 ES, zejména čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, a pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (2), a že plánovaná rekapitalizace nesplňuje podmínky pro výjimku na základě těchto ustanovení.

(1) Rozhodnutí Komise C(2004)1814 konečné ze dne 19. května 2004 ve věci C 2/2003 (ex NN 22/2002) o opatřeních přijatých Dánskem ve prospěch TV2/DANMARK.

(2) Sdělení Komise, Úř. věst. C 244 ze dne 1. října 2004, s. 2.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/34

Žaloba podaná dne 10. ledna 2005 France Télécom proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-17/05)

(2005/C 82/63)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 10. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství společností France Télécom, se sídlem v Paříži, zastoupenou Antoinem Gosset-Grainvillem a Laurentem Godfroidem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	zrušil rozhodnutí Komise č. C(2004)3061 ze dne 2. srpna 2004 o státní podpoře poskytnuté Francií France Télécom;

2.	uložil Komisi náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty dovolávané žalobkyní v projednávané věci jsou totožné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými žalobkyní ve věci T-427/04.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/34

Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 Boliden AB, Outokumpu Copper Fabrication AB a Outokumpu Copper BCZ S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-19/05)

(2005/C 82/64)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 20. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Boliden AB se sídlem ve Stokholmu (Švédsko), Outokumpu Copper Fabrication AB se sídlem ve Västerås (Švédsko) a Outokumpu Copper BCZ S.A., se sídlem v Liège (Belgie), zastoupenými C. Wetterem a O. Rislundem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	zrušil čl. 1 písm. a), b) a c) rozhodnutí Komise ze dne 3. září 2004 (věc COMP/E-1/38.069 – měděné instalatérské trubky) v rozsahu, v němž se vztahuje na období od 1. ledna 1995 do 27. srpna 1998 a období od 10. prosince 1998 do 7. října 1999;

—	změnil článek 2 napadeného rozhodnutí a snížil pokuty uložené žalobkyním;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V napadeném rozhodnutí Komise shledala, že žalobkyně společně s dalšími podniky porušily čl. 81 odst. 1 ES tím, že se účastnily dohod a jednání ve vzájemné shodě, které spočívaly ve stanovení cen a rozdělení trhu v odvětí měděných instalatérských trubek.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení při použití čl. 81 odst. 1 ES, když došla k závěru, že žalobkyně se účastnily jednoho trvajícího porušení trvajícího od 3. června 1998 do 22. března 2001. Žalobkyně dále tvrdí, že i kdyby jejich porušení bylo možné kvalifikovat jako jediné a trvající, Komise porušila zásadu proporcionality, když nezohlednila omezenou účast žalobkyň během podstatné částí délky trvání porušení. Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise nesprávně posoudila pravidla o obdobích omezení jako nepoužitelná na jejich případ, a proto neměla být uložena žádná pokuta za porušení, která byla ukončena do 22. března 1996, s ohledem na to, že vyšetřování Komise bylo zahájeno dne 22. března 2001. Konečně, tvrdí, že Komise ve vztahu k nim nesprávně použila Sdělení o shovívavosti a Pokyny o metodě určování pokut z roku 1998, neboť omezení pokuty přiznané Komisí nezohledňuje správně spolupráci ze strany žalobkyň. V témže kontextu žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení zásady rovného zacházení, neboť jim bylo ve vztahu k témuž porušení uděleno stejné snížení jako jinému účastníku daného porušení, ačkoli spolupracovaly ve větším rozsahu než daná společnost.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/35

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Outokumpu OYJ a Outokumpu Copper Products OY proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-20/05)

(2005/C 82/65)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Outokumpu OYJ, se sídlem v Espoo (Finsko) a Outokumpu Copper Products OY, se sídlem v Espoo (Finsko) zastoupenými J. Ratliffem, advokátem a F. Distefanen a J. Luostarinenem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	zrušil článek 2 rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 3. září 2004 (Věc COMP/E-1/38.069 – měděné instalační trubky) do té míry, do jaké se vztahuje k částce pokuty uložené žalobkyním;

—	snížil pokutu uloženou žalobkyním v dotyčném rozhodnutí v pravomoci Soudního dvora;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení včetně nákladů žalobkyň.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V napadeném rozhodnutí Komise shledala, že žalobkyně, mezi jinými podniky, porušily čl. 81 odst. 1 ES tím, že se podílely na souhrnu dohod a dohodnutých praktik sestávajících ze stanovování cen a rozdělování trhu v sektoru měděných instalačních trubek.

Na podporu své žaloby žalobkyně především tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když zvýšila pokutu uloženou žalobkyním o 50 % za recidivu, vycházeje ze skutečnosti, že žalobkyně už byly shledány, že se dopustily podobného porušení v případě antikorozní oceli. V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že Komise porušila článek 23 nařízení 1/2003 (1) jakožto i své pokyny k pokutám z roku 1998, porušila obecnou zásadu proporcionality a zásadu rovného zacházení a dopustila se nesprávného právního posouzení.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise se dopustila jak nesprávného právního posouzení, tak nesprávného posouzení skutkového stavu, když zvýšila pokutu uloženou žalobkyním o 50 % pro odstrašení. V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že Komise posoudila takové odstrašovací účinky nesprávně a v rozporu s článkem 23 nařízení Rady 1/2003, svými pokyny k pokutám z roku 1998 a také obecnými zásadami pokutování, trestání a proporcionality, jestliže žalobkyně se teprve staly většími než ostatní společnosti spojené s dotčeným porušením akvizicemi na úplném konci nebo dokonce po porušení. Ve stejné souvislosti žalobkyně tvrdí, že Komice pochybila tím, že vzala do úvahy pouze obrat místo celkových okolností žalobkyň.

Na závěr žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když vzala v úvahu pro účely pokutování nejen „zisk ze zpracování“ výrobců za zpracování měděného kovu na instalační trubky, ale také základní obrat v měděném kovu, který nebyl součástí žádné protiprávní spolupráce. Podle žalobkyň toto pochybení mělo za následek neúměrně vysokou pokutu.

(1) Nařízení rady (ES) 1/2003 ze dne 16. prosince 2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/36

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Halcor Metal Works S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-21/05)

(2005/C 82/66)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Halcor Metal Works S.A., se sídlem v Aténách (Řecko), zastoupenou I. S. Forresterem, barristerem, A. P. Schulzem a A. Komninosem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil čl. 1 písm. f) a čl. 2 písm. d) rozhodnutí v rozsahu, v němž je Halcor uložena pokuta;

—	podpůrně, uložil takovou nižší pokutu, již může Soud při výkonu své neomezené soudní pravomoci podle článku 229 ES považovat za přiměřenou;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybňuje pokutu, kterou jí uložila Komise rozhodnutím ze dne 3. září 2004 v řízení k uplatnění čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES ve věci Comp/E-1/38-069 týkajícím se tří samostatných porušení v odvětví měděných instalačních trubek.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé uplatňuje, že její jednání nevyvolalo potřebu uložit pokutu. Podle žalobkyně její jednání nezahrnovalo chování, jenž by mělo být pokutováno dle článku 81 Smlouvy o ES, jelikož byla vystavena tlaku ze strany ostatních příjemců rozhodnutí, a její účast na kartelu, jako vývozně a růstově orientovaného podniku, byla zdrženlivá a pasivní.

Žalobkyně rovněž uplatňuje, že základ její pokuty byl stanoven zjevně nesprávně a porušuje zásadu rovného zacházení. Žalobkyně uvádí, že i přesto že rozhodnutí viní ostatní příjemce z účasti na třech samostatných porušeních, a žalobkyně je obviněna pouze z jednoho, byla základní částka pokuty vypočtena stejným způsobem pro všechny příjemce. Žalobkyně rovněž tvrdí, že neposílila dohodu a že zeměpisný rozsah porušení v rozhodnutí nesprávně zahrnoval Řecko.

Žalobkyně dále uplatňuje, že zvýšení z důvodu trvání porušení představuje zjevně nesprávné posouzení a právní omyl.

Nakonec žalobkyně tvrdí, že pokuta jí uložená byla nepřiměřená v porovnání s pokutami uloženými ostatním příjemcům rozhodnutí a s ohledem na konkrétní okolnosti žalobkyně. Žalobkyně v tomto ohledu odkazuje na její dobrovolné ukončení účasti v jednáních v roce 1999, dva roky před tím, než Komise byla seznámena s údaji o kartelu, na krátké trvání účasti v jednáních, na svou pasivní účast a na skutečnost, že Komisi předložila kompletní dokumentaci, na jejímž základě bylo založeno oznámení o námitkách a rozhodnutí.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/37

Žaloba podaná dne 11. ledna 2005 Antonellem Violettim proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-22/05)

(2005/C 82/67)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 11. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Antonellem Violettim, s bydlištěm v Cittiglio (Itálie), a 12 dalšími úředníky, zastoupenými Ericem Boigelotem, advokátem.

Žalobci navrhují, aby Soud:

1.	nařídil předložení všech spisů týkajících se žalobců a zapečetěných Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF);

2.	nařídil předložení zprávy, která shrnuje vnitřní vyšetřování provedené vůči žalobcům;

3.	zrušil vyšetřování vedené proti žalobcům;

4.	zrušil sdělení OLAF obsahující oznámení o vyšetřování a informaci italských soudních orgánů;

5.	zrušil zprávu o vyšetřování předanou italským soudním orgánům;

6.	zrušil jakýkoliv akt následující po rozhodnutích, která byla přijata po podání této žaloby nebo jakýkoliv akt, který se k nim vztahuje;

7.	uložil Komisi Evropských společenství úhradu náhrady škody určenou ex aequo et bono na 30 000 eur pro každého žalobce, s výhradou zvýšení nebo snížení v průběhu řízení;

8.	Uložil v každém případě žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

OLAF sdělil žalobcům, že bylo zahájeno vnitřní vyšetřování týkající se použití režimu úrazového pojištění. V návaznosti na toto oznámení, požádali dotčení úředníci o poskytnutí přístupu k jejich zdravotní dokumentaci. Tento přístup jim byl odmítnut.

Žalobní důvod vychází z porušení článku 73 služebního řádu, článku 28 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, porušení Pravidel o pojištění nebezpečí pracovních úrazů a nemocí z povolání úředníků Evropských společenství, stejně jako porušení obecných právních zásad, jakými jsou zásada řádného úředního postupu, zásada rovného zacházení, jakož i porušení zásady povinnosti zohlednění zájmů úředníků a zásad, které ukládají OLAF a Komisi přijímat rozhodnutí pouze na základě právem dovolených důvodů, tedy relevantních a nestižených zjevně nesprávným právním posouzením.

Žalobci se rovněž domnívají, že nařízení 1073/1999 (1) a rozhodnutí Komise 1999/396/ES ze dne 2. června 1999 (2) jsou protiprávní a v důsledku toho se dovolávají námitky protiprávnosti ve smyslu čl. 241 Smlouvy o ES.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, s. 1).

(2) 1999/396/ES, ESUO, Euratom: Rozhodnutí Komise ze dne 2. června 1999 o podmínkách a postupech vnitřního vyšetřování pro boj proti podvodům, úplatkářství a jiné nedovolené činnosti poškozující zájmy Společenství (Úř. věst. L 149, s. 57).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/37

Žaloba podaná dne 10. ledna 2005 Ericem Gippini Fournier proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-23/05)

(2005/C 82/68)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 10. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Ericem Gippinim Fournierem, s bydlištěm v Bruselu, zastoupeným Anouk Theissen, advokátkou.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

zrušil rozhodnutí udělit žalobci v rámci hodnotícího období 2003 nula „přednostních bodů GŘ“; zamítl jeho odvolání k hodnotícímu výboru směřujícím k udělení žalobci „přednostních bodů GŘ“ (nebo „odvolacích“ bodů nebo přednostních bodů pod jakýmkoliv názvem); zamítl udělení přednostních bodů za práci v zájmu orgánu podle článku 9 všeobecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu;

2.	uložil Komisi zaplatit žalobci částku 2 500 EUR z titulu náhrady utrpěné morální újmy;

3.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, úředník Komise, který byl od 1. března 2002 do 6. října 2003 dočasně přidělen k Soudnímu dvoru v zájmu služby, uplatňuje námitku protiprávnosti proti všeobecným prováděcím ustanovením článku 45 služebního řádu z důvodu nedostatku srovnání svých zásluh se zásluhami ostatních úředníků ostatních generálních ředitelství. Rovněž uplatňuje, že většina kategorií přednostních bodů je protiprávní, neboť jsou v rozporu s článkem 45 služebního řádu a se zásadou nediskriminace.

Žalobce uvádí porušení článků 5, 25, 43 a 45 služebního řádu, čl. 2 odst. 1 druhého pododstavce všeobecných prováděcích ustanovení článku 43 služebního řádu a čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 3, 4 a 5 všeobecných prováděcích ustanovení článku 45 jednacího řádu. Žalobce rovněž uvádí porušení zásady přiměřenosti, zásady nediskriminace, zásady rovného zacházení a zásady legitimního očekávání. Žalobce konečně uvádí vadu řízení, zneužití pravomoci, nedostatek odůvodnění a oznámení různých aktů a rozhodnutí a zjevně nesprávná posouzení.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/38

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Standard Commercial Corporation, Standard Commercial Tobacco Corporation a Trans-Continental Leaf Tobacco Corporation proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-24/05)

(2005/C 82/69)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Standard Commercial Corporation, se sídlem ve Wilson, Severní Karolína (USA), Standard Commercial Tobacco Corporation se sídlem ve Wilson, Severní Karolína (USA), a Trans-Continental Leaf Tobacco Corporation, se sídlem ve Vaduz (Lichtenštejnsko), zastoupenými M. Odriozolou, M. Marañónem a A. Emchem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise Evropských Společenství ze dne 20. října 2004 ve věci COMP/C.38.238/B.2 – odvětví surového tabáku ve Španělsku, v rozsahu v jakém se vztahuje na žalobkyně;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V napadeném rozhodnutí Komise shledala, že žalobkyně, mezi jinými podniky, porušily čl. 81 odst. 1 ES uzavřením dohod nebo jednáním ve vzájemné shodě v období let 1996 – 2001, jejichž účelem bylo každý rok stanovit (průměrnou) nejvyšší dodavatelskou cenu jednotlivých druhů surového tabáku (všech úrovní kvality) a podílet se na nákupu každého druhu surového tabáku. Komise dále shledala, že na poslední tři roky (1999-2001) rovněž mezi sebou uzavřely dohodu o cenových stropech pro úrovně kvality jednotlivých druhů surového tabáku a o dalších podmínkách.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí především, že Komise nesprávně použila čl. 81 odst. 1 ES a čl. 23 odst. 2 nařízení 1/2003 (1) tím, že činí žalobkyně odpovědné za porušení, jichž se dopustily jejich dceřinné společnosti. Podle žalobkyň Komise neprokázala ani že žalobkyně měly postavení umožňující výkon rozhodujícího vlivu na dceřinné společnosti po celé období trvání porušení, ani že skutečně vykonávaly jakýkoli vliv na politiku dceřinné společnosti. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala dostatečné důvody, aby je mohla činit odpovědnými za porušení, jehož se dopustila dceřinná společnost.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení tím, že na žalobkyně použila kritéria, která uplatnila při vyloučení odpovědnosti jiných mateřských společností za dceřinné společnosti účastnící se daného porušení. To zahrnuje nezohlednění skutečnosti, že zájmy jedné z žalobkyň vůči dceřinné společnosti byly čistě finanční povahy, přestože Komise vyloučila odpovědnost jiných mateřských společností právě z tohoto důvodu.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/39

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 KM Europa Metal AG, Tréfimétaux S.A. a Europa Metalli S.p.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-25/05)

(2005/C 82/70)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství KM Europa Metal AG, se sídlem v Osnabrucku (Německo), Tréfimétaux S.A. se sídlem v Courbevoie Cedex (Francie), a Europa Metalli S.p.A., se sídlem ve Florencii (Itálie), zastoupenými R. Elderkinem, barristerem, a M. Siragusou, A. Wincklerem, G. Cesare Rizzou, T. Grafem a M. Piergiovannim, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	podstatně snížil pokutu uloženou KME;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi;

—	přijal další případná opatření, která Soudní dvůr považuje za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadají pokutu uloženou jim rozhodnutím Komise ze dne 3. září 2004 o řízení k uplatnění čl. 81 odst. 1 ES ve věci COMP/E-1/38-069, jímž shledala, že došlo ke třem různým porušením v odvětví měděných instalačních trubek.

V prvním žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise při stanovení základních částek jejich pokut v rozporu se zásadou proporcionality a zásadou rovného zacházení neposoudila skutečný dopad porušení na trh. Dopad kartelu na zákazníky a konečné spotřebitele byl velmi omezený z důvodu častých odchylek a pokračující hospodářské soutěže mezi producenty, absence jakékoli kontroly a systému sankcí a silné kupní síly zákazníků.

Ve druhém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že posouzení Komise závažnosti porušení bylo znehodnoceno přeceněním hospodářského dopadu porušení. Podle žalobkyň by cena surového materiálu tj. mědi, neměla být zahrnuta do výpočtu příslušné tržní hodnoty, protože porušení se týkalo pouze přidané hodnoty. Žalobkyně rovněž tvrdí, že výrobci trubek nejenže nemají žádnou kontrolu nad cenou kovu, ale navíc jsou odkázáni na surovou měď při přísném dodržování pokynů pro nákup, které obdrží od svých zákazníků.

Ve třetím žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise hrubě přecenila význam žalobkyň na trhu s měděnými instalačními trubkami v porovnání s dalšími soutěžiteli a tím stanovila počáteční částku pokuty příliš vysoko. Zejména Komise ignorovala skutečnost, že po dlouhou dobu se žalobkyně na trhu chovaly jako soutěžitelé.

Ve čtvrtém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že výpočet Komise prvku doby trvání porušení pro stanovení počáteční částky pokuty byl v rozporu se zásadou proporcionality a zásadou rovného zacházení. Zejména, že Komise při stanovení nárůstu pokuty kvůli době trvání porušení neměla zohlednit rok, během něhož byla přerušena evropská setkání a roky, během nichž byly dohody zvláště volné a neúčinné.

V pátém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila několik polehčujících okolností, zejména neprovedení dohod a krizi průmyslu měděných instalačních trubek. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí porušilo zásadu rovného zacházení tím, že protiprávně diskriminuje KME ve prospěch Outokumpu tím, že posledně jmenované udělilo kvůli spolupráci mimo rozhodnutí o shovívavosti z roku 1996 větší snížení pokuty než KME.

V šestém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že snížení podle rozhodnutí o shovívavosti z roku 1996 bylo nepřiměřené. Komise učinila uvedený závěr na základě chybných skutkových předpokladů, čímž se odklonila od své vlastní praxe i judikatury a porušila zásadu rovného zacházení.

V sedmém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise měla zohlednit jejich vážnou finanční situaci a následnou neschopnost zaplatit vysokou pokutu, způsobenou zejména tíživou pokutou, která jim již byla uložena v paralelně probíhajícím řízení ve věci Industrial Tubes (1).

(1) Věc COMP/E-1/38.240 Industrial Tubes.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/40

Žaloba podaná dne 14. ledna 2005 Carmelou Lo Giudice proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-27/05)

(2005/C 82/71)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 14. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Carmelou Lo Giudice, s bydlištěm v Strombeek-Bever (Belgie), zastoupenou Frédéricem Frabettim a Gillesem Bounéouem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	zrušil hodnotící období za rok 2003 (období od 1.1.2003 do 31.12.2003);

2.	pokud ne, aby zrušil rozhodnutí ze dne 4. května 2004 na konci posudku o vývoji služebního postupu (PVSP) žalobkyně za období od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2003;

3.	rozhodl o nákladech, výdajích a poplatcích a uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně, úřednice Komise, byla od 1. prosince 2003 do 10. května 2004 nepřítomna z důvodu nemoci. Během tohoto období Komise vypracovala její posudek o vývoji služebního postupu, aniž by se na něm žalobkyně účastnila.

Na podporu své žaloby žalobkyně jednak uplatňuje, že vytvoření informatických formulářů přímo vyplňovaných na obrazovce a ukládaných v informatickém systému vedení zaměstnanců v rámci nového systému vypracování posudku o vývoji služebního postupu, odpovídá vytvoření paralelních spisů, čímž je porušen článek 26 služebního řádu.

Žalobkyně rovněž uplatňuje, že absence jakékoli její účasti při vypracování posudku porušuje článek 43 služebního řádu, obecná prováděcí ustanovení k tomuto článku, zásady řádné správy, zákazu diskriminace a zákazu svévolného postupu. Žalobkyně se ve stejném kontextu dovolává zneužití pravomoci, nedostatku odůvodnění, porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pravidla „Patere legem quam ipse fecisti“ a porušení povinnosti péče.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/40

Žaloba podaná dne 17. ledna 2005 Ekabe International SCA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu

(Věc T-28/05)

(2005/C 82/72)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. ledna 2005 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) společností Ekabe International SCA, se sídlem v Lucemburku, zastoupenou Charlesem de Haasem, advokátem.

Puleva SA byla rovněž účastníkem řízení před čtvrtým odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil a změnil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu v rozsahu, v němž potvrdilo zamítnutí přihlášky ochranné známky OMEGA 3 č. 824 573 po podání námitek č. B 148 132;

—	uložil OHIM náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Společnost CEMA. Ochranná známka byla převedena na Primalliance a následovně na Ekabe International.
Dotyčná ochranná známka Společenství:	Obrazová ochranná známka „OMEGA 3“ pro výrobky uvedené ve třídě 29 (margarín) – přihláška č. 824 573
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Puleva SA
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní slovní ochranná známka „PULEVA-OMEGA 3“ pro výrobky uvedené ve třídě 29 (maso, ryby, drůbež a zvěřina; ovoce a zelenina konzervované, sušené a zavařené; vejce, mléko a mléčné výrobky, …)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí přihlášky ochranné známky
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/41

Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 DELTAFINA Spa proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-29/05)

(2005/C 82/73)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 20. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství DELTAFINA Spa, se sídlem v Orvietu (Itálie), zastoupenou Robertem A. Jacchiou, Antonella Terranova, Irene Picciano a Fabiem Ferrarou, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	zrušil napadené rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 20. října 2004;

2.	podpůrně částečně zrušil a změnil napadené rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 20. října 2004 a snížil v odpovídající výši pokutu uloženou Deltafina;

3.	uložil žalované náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí, které je předmětem tohoto sporu je stejné jako rozhodnutí dotčené ve věci T-24/05, Standard Commercial a další v. Komise (1). Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou obdobné jako žalobní důvody a hlavní argumenty dovolávané ve výše uvedené věci.

Žalobkyně především napadá, že žalovaná:

—	ji uznala za zodpovědnou jako účastníka, dokonce jako vedoucího podniku, za dohodu prováděnou na relevantním trhu, na kterém nepůsobila;

—	neurčila tento relevantní trh;

—	jí adresovala oznámení o námitce, které neobsahovalo žádné relevantní výhrady;

—	porušila zásadu dostatečného odůvodnění aktů ohledně prokázání alespoň nepřímé nebo potenciální újmy na obchodě;

—	chybně posoudila trvání a vážnost porušení práva, jakož i přitěžující a polehčující okolnosti;

—	chybně posoudila význam spolupráce žalobkyně a z toho vyplývající snížení pokuty, která jí měla být přiznána.

Žalobkyně rovněž uplatňuje, že pro určení výše pokuty nebyla zohledněna omezení maximální výše pokuty ani relevantní okolnosti vyplývající z hospodářského a společenského kontextu.

Nakonec žalobkyně tvrdí, že byly porušeny zásady rovného zacházení, zákazu retroaktivity při ukládání sankcí a zásada ochrany legitimního očekávání, a rovněž došlo ke zneužití pravomoci, když se Komise odchýlila od praxe ukládání pouze formálních sankcí osobám, které umožnily, podporovaly a poskytly externí pomoc, a to i přes jí prohlašovaný úmysl, že tak učiní až v budoucnosti.

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/42

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Compañía Española de Tabaco en Rama, S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-33/05)

(2005/C 82/74)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Compañía Española de Tabaco en Rama, S.A., se sídlem v Navalmoral de la Mata (Španělsko), zastoupenou Marcosem Araujou, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2004 o postupu uplatnění článku 81 Smlouvy ES [C(2004)4030konečné], označení věci COMP/C.38.238/B.2 – Surový tabák Španělsko,

2.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí napadané v tomto sporu je stejné jako rozhodnutí napadené ve věci T-24/05 Standard Comercial a jiní v. Komise (1).

Všechny argumenty se týkají zásady proporcionality. Žalobkyně především zdůrazňuje skutečnost, že prozkoumávané činnosti se uskutečňovaly v rámci obchodu ve výši 25 miliónů EUR a že uložené pokuty dosahují téměř stejné výše. CETARSA byla konkrétně překvapena pokutou rovnající se 7,5 % jejího obratu za rok 2003.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje následující žalobní důvody:

—	porušení zásady rovného zacházení, založené na uložení výše sankcí zpracovatelům a symbolických pokut výrobcům, na základě argumentů uplatnitelných na obě odvětví;

—

chybné posouzení okolností daného případu (oficiální podpora regulace odvětví prostřednictvím dohod mezi výrobci a zpracovateli, snížený rozsah dotyčných obchodů, nedostatek účinků, atd.), které by odůvodnily posouzení činností, které jsou předmětem sporu jako „závažné“ jednání namísto jednání „velmi závažného“;

—	nepřesné posouzení doby trvání činností;

—	nepřesné posouzení účasti žalobkyně na vytýkaných činnostech, tím, že bylo uskutečněno pouze na základě obchodní kvóty žalobkyně, a byly ignorovány další skutečnosti umožňující odlišné posouzení její situaci;

—	metodologie použitá Komisí pro určení základní výše podle místa uložení nepřiměřených pokut v případě malých podniků, jako je podnik žalobkyně;

—	svévolné uplatnění Comunicación de Clemencia, aniž by Komise odůvodnila toto rozdílné zacházení, jakož i porušení práva obhajoby žalobkyně.

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/42

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 World Wide Tobacco España, S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-37/05)

(2005/C 82/75)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství World Wide Tobacco España, S.A., se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupenou Miguelem Odriozolou Alénem, Marta Marañón Hermoso a Adrianem Emchem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	snížil částku pokuty uložené WWTE v článku 3 rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2004;

2.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí, které je předmětem tohoto řízení je stejné jako rozhodnutí dotčené ve věci T-24/05 Standard Commercial a další v. Komise (1).

Žalobní důvody uplatňované žalobkyní jsou obdobné jako žalobní důvody uplatňované ve výše uvedené věci (porušení zásady rovného zacházení a porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003).

Žalobkyně především tvrdí, že Komise uplatnila při výpočtu základní výše pokuty vůči žalobkyni přísnější odstrašující faktory než na jiné španělské zpracovatele. Kromě toho jednání žalobkyně není možno přičítat jejím mateřským společnostem Trans-Continental Corporation Leaf Tobacco, Standard Commercial Tobacco Corporation a Standard Commercial Corporation.

Stejně tak žalobkyně uplatňuje porušení směrnic o výpočtu pokut, jakož i zásady legitimního očekávání v rozsahu, ve kterém Komise nezohlednila polehčující okolnosti, že šlo o první případ vyšetřování odvětví surového tabáku, že žalobkyně ukončila protiprávní jednání od prvního zásahu Komise a že v letech 1996 a 1997 nebyly dohody uskutečňovány.

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/43

Žaloba podaná dne 22. ledna 2005 Agroexpansión, S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-38/05)

(2005/C 82/76)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 22. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Agroexpansión, S.A., se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupenou Jaimem Folguerou Crespem a Patricia Vidal Martínez, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

1.	prohlásil částečnou neplatnost článku 3 rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2004, a snížil výši pokuty uložené Agroexpansión;

2.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí, které je předmětem tohoto řízení je stejné jako rozhodnutí dotčené ve věci T-24/05 Standard Comercial a další v. Komise (1).

Žalobní důvody dovolávané žalobkyní jsou obdobné jako žalobní důvody dovolávané ve výše uvedené věci (porušení zásady rovného zacházení a porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003).

Žalobkyně zejména tvrdí, že Komise nesprávně zohlednila uváděný obrat skupiny podniků, v jejichž čele stojí DIMON INC. pro určení výše pokuty uložené žalobkyni. Kromě toho je AGREXPANSION členem této skupiny teprve od listopadu 1997.

Komise kromě toho nepovažovala za polehčující okolnost skutečnost, že žalobkyně ukončila svou účast na činnostech skupiny, jakmile se dozvěděla o vyšetřovacích opatřeních Komise.

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství.

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/43

Žaloba podaná dne 24. ledna 2005 Calavo Growers of California proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-53/05)

(2005/C 82/77)

Jazyk, ve kterém byla žaloba sepsána: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 24. ledna 2005 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Calavo Growers of California, zastoupenou Enriquem Armijem Chavarrim a Antoniem Castánem Pérez-Gómezem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu ze dne 8. listopadu 2004 vydané ve věci R 159/2004-1 a

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 8. března 2001 podal Luis Calvo Sanz návrh na zápis obrazové ochranné známky „CALVO“ (č. 2.127.132) pro výrobky tříd 29, 30 a 31.

Calavo Growers of California, žalobkyně v tomto řízení, podala dne 21. prosince 2001 námitku proti tomuto návrhu na zápis založenou na slovní ochranné známce Společenství „CALAVO“ (č. 102.822) zapsané pro výrobky tříd 29 a 31. Tato námitka sestává ze dvou částí. První část je tvořena formulářem ve španělštině, označujícím jazyk námitkového řízení, napadenou přihlášku, přihlašovatele a jeho zástupce, běžný účet pro zaplacení daně a předcházející ochrannou známku Společenství. Tato první část rovněž upřesňuje, že námitka je založena na „všech výrobcích a službách, pro které byla zapsána starší ochranná známka nebo pro které byla již podána přihláška“, jakož i na „starší ochranné známce a nebezpečí záměny“.

Druhá část námitky obsahuje objasnění důvodů námitky. Tato část námitky byla předložena v angličtině.

Dne 18. prosince 2003 vydalo námitkové oddělení rozhodnutí č. 2927/2003, kterým bylo částečně vyhověno námitce žalobkyně. Toto rozhodnutí nezohlednilo důvody sepsané v angličtině, jelikož nebyly přeloženy do jednacího jazyka ve lhůtě za tím účelem stanovené.

Příslušný odvolací senát vyhověl odvolání, které přihlašovatel ochranné známky podal proti tomuto rozhodnutí z toho důvodu, že námitkové oddělení nebylo příslušné k rozhodování o námitce z důvodu nepřípustnosti argumentů žalobkyně týkajících se věci samé, jelikož nebyly přeloženy do jednacího jazyka.

Na podporu svých návrhů se žalobkyně dovolává porušení čl. 42 odst. 3 a čl. 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství ve spojení s ustanovením 20 odst. 3 Reglamento de Ejecución (prováděcí nařízení).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/44

Žaloba podaná dne 25. února 2005 EDP-Energias de Portugal S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-87/05)

(2005/C 82/78)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 25. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství EDP-Energias de Portugal S.A., se sídlem v Lisabonu (Portugalsko), zastoupenou C. Botelhem Monizem, R. Garcíou-Gallardem, A. Weitbrechtem a J. Ruizem Calzadem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 9. prosince 2004 ve věci č. COMP/M.3440 EDP/GNI/GDP, kterým prohlásila za neslučitelné se společným trhem spojení, jímž Energias de Portugal SA a ENI Portugal Investment S.p.A. získaly společnou kontrolu nad Gás de Portugal SGPS S.A.;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise prohlásila za neslučitelné se společným trhem spojení, jímž žalobkyně společně s ENI Portugal Investment S.p.A. získala společnou kontrolu nad Gás de Portugal SGPS S.A., společností, jejíž činnost v plynárenském odvětví zahrnuje všechny úrovně distributorského a dodavatelského řetězce v Portugalsku.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé tvrdí, že při provádění postupu vedoucího k vydání napadeného rozhodnutí Komise porušila zásadu dobré správy a nerespektovala základní procesní náležitosti tím, že žalobkyni nezajistila dostatečný přístup k výsledkům tržního testu závazků navrhovaných stranami spojení a tím, že při vyhodnocování tržního testu neprovedla nestranné a pečlivé posouzení navrhovaných závazků.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise také porušila svoji povinnost podle článku 253 ES uvést dostatečné odůvodnění svého rozhodnutí, neboť se opírala o informace považované za důvěrné a nepřístupné žalobkyni.

Žalobkyně se rovněž dovolává skutečnosti, že plynárenský trh Portugalska je podle čl. 28 odst. 2 směrnice 2003/55 (1)„vznikající“ a těží z odchylky od uvedené směrnice až do dubna 2007. Žalobkyně je toho názoru, že posouzením účinků spojení na plynárenském trhu jako neotevřené hospodářské soutěži Komise porušila právo Portugalské vlády restrukturalizovat plynárenské odvětví během doby trvání odchylky. Dále tvrdí, že Komise nesprávně použila hodnocení podle článku 2 nařízení 4064/89 (2) tím, že měla v úmyslu vyhodnotit účinky navrhovaného spojení na konci doby trvání, o několik let později.

Dalšího porušení uvedeného článku, jakož i povinnosti uvést odůvodnění se podle žalobkyně Komise dopustila tím, že neposoudila, zda by posílení dominantního postavení žalobkyně a Gás de Portugal na energetickém a plynárenském trhu mělo významný dopad na hospodářskou soutěž.

Konečně, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení 4064/89, když i přes závazky navrhované účastníky řízení učinila závěr, že navrhovaná transakce by měla být prohlášena za neslučitelnou se společným trhem.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57).

(2) Nařízení rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 257, s. 13).

2.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 82/46

(2005/C 82/80)

Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 69, 19.3.2005

Dřívější publikace

Úř. věst. C 57, 5.3.2005

Úř. věst. C 45, 19.2.2005

Úř. věst. C 31, 5.2.2005

Úř. věst. C 19, 22.1.2005

Úř. věst. C 6, 8.1.2005

Úř. věst. C 314, 18.12.2004

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://europa.eu.int/eur-lex

CELEX: http://europa.eu.int/celex

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 82

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 48 2. dubna 2005

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Informace
	Soudní dvůr
	SOUDNÍ DVŮR
2005/C 082/1	Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 27. ledna 2005 ve věci C-422/02 P: Europe Chemi-Con (Deutschland) GmbH proti Radě Evropské unie a Komisi Evropských společenství (Opravný prostředek — Antidumpingová opatření — Nařízení, jímž se končí antidumpingová řízení — Zpětná účinnost — Rovné zacházení — Nediskriminace — Dovozy určitých velkých hliníkových elektrolytických kondenzátorů pocházejících z Japonska)	1

2005/C 082/2	Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. února 2005 ve věci C-12/03 P: Komise Evropských společenství proti Tetra Laval BV (Opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Nařízení (EHS) č. 4064/89 — Rozhodnutí, kterým se prohlašuje spojení konglomerátního typu za neslučitelné se společným trhem — Pákový efekt — Rozsah soudního přezkumu — Skutečnosti, jež musejí být zohledněny — Závazky týkající se způsobu chování)	1

2005/C 082/3	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. ledna 2005 ve věci C-15/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 75/439/EHS — Nakládání s odpadními oleji — Přednostní zpracovávání regenerací)	2

2005/C 082/4	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. ledna 2005 ve věci C-84/03: Komise Evropských společenství proti Španělskému království (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 93/36/EHS a 93/37/EHS — Veřejné zakázky — Postupy při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce — Rozsah působnosti — Pojem zadavatel — Dohody o spolupráci uzavírané v rámci veřejné správy — Pojem zakázky — Používání vyjednávacího řízení v případech, pro něž to směrnice nestanoví)	2

2005/C 082/5	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. ledna 2005 ve věci C-92/03: Komise Evropských společenství proti Portugalské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 75/439/EHS — Nakládání s odpadními oleji — Přednostní zpracovávání regenerací)	3

2005/C 082/6	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. ledna 2005 ve věci 188/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeitsgericht Berlin): Irmtraud Junk proti Wolfgangu Kühnelovi (Směrnice 98/59/ES — Hromadné propouštění — Projednání se zástupci zaměstnanců — Oznámení příslušnému orgánu veřejné moci — Pojem propuštění — Okamžik propuštění)	3

2005/C 082/7	Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. února 2005 ve věci C-203/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Články 249 ES a 307 ES — Články 2 a 3 směrnice 76/207/EHS — Rovné zacházení pro muže a ženy — Zákaz zaměstnávání žen pracemi v podzemí v těžebním odvětví, jakož i pracemi při přetlaku a potápěčskými pracemi)	4

2005/C 082/8	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. prosince 2004 ve věci C-358/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Ochrana zaměstnanců — Bezpečnost a zdraví zaměstnanců — Manipulace s břemeny spojená s rizikem pro zaměstnance)	4

2005/C 082/9	Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 27. ledna 2005 ve věci C-59/04: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2001/29/ES — Sbližování určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti — Neprovedení v předepsané lhůtě)	5

2005/C 082/0	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 27. ledna 2005 ve věci C-125/04 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commission de Litiges Voyages): Guy Denuit, Betty Cordenier proti Transorient - Mosaïque Voyages et Culture SA (Předběžné otázky — Předložení sporu Soudnímu dvoru — Vnitrostátní soud ve smyslu článku 234 ES — Rozhodčí soud)	5

2005/C 082/1	Věc C-1/05 SA: Návrh na přivolení k výkonu zabavení pohledávky podaný dne 28. ledna 2005 společností Intek Company proti Komisi Evropských společenství	5

2005/C 082/2	věc C-2/05 SA: Návrh na přivolení k zabavení prostředků proti Komisi Evropských společenství podaný dne 28. ledna 2005 společností Names b.v.	6

2005/C 082/3	věc C-3/05 SA: Návrh na přivolení k zabavení prostředků proti Komisi Evropských společenství podaný dne 28. ledna 2005 Statistickou agenturou Kazašské republiky	6

2005/C 082/4	Věc C-2/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Arbeidshof Brusel ze dne 23. prosince 2004 ve věci Rijksdienst voor Sociale Zekerheid proti Herbosch-Kiere NV	6

2005/C 082/5	Věc C-7/05, C-8/05, C-9/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podané usnesením Bundesgerichtshof ze dne 11. října 2004 ve věci Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH proti dědicům zůstavitele Dietera Deppeho: 1. Ulrichu Deppemu, 2. Hanne-Rose Deppe, 3. Thomasi Deppemu, 4. Matthiasi Deppemu, 5. Christine Urban roz. Deppe (C-7/05), proti Siegfriedu Hennigsovi (C-8/05) a Harmutu Lübbemu (C-9/05)	7

2005/C 082/6	Věc C-11/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Gerechtshof te Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Friesland Coberco Dairy Foods B.V. (jednající pod jménem Friesland Supply Point Ede) proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Noord/kantoor Groningen	8

2005/C 082/7	Věc C-14/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Gerechtshof Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Anagram International Inc. proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Rotterdam	8

2005/C 082/8	Věc C-15/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Gerechtshof Amsterdam ze dne 28. prosince 2004 ve věci Kawasaki Motors Europe N.V. proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane district Rotterdam	9

2005/C 082/9	Věc C-22/05: Žaloba podaná dne 25. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království	9

2005/C 082/0	Věc C-23/05: Žaloba podaná dne 25. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	9

2005/C 082/1	Věc C-26/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Landesgericht Korneuburg ze dne 13. ledna 2005 ve věci Plato Plastik Robert Frank GmbH proti CAROPACK Handels GmbH	10

2005/C 082/2	Věc C-27/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Hamburg ze dne 5. ledna 2005 ve věci Elfering Export GmbH proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas	10

2005/C 082/3	Věc C-29/05 P: Opravný prostředek podaný dne 28. ledna 2005 (fax ze dne 25. ledna 2005) Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku vydanému dne 10. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtým senátem) ve věci T-164/02, Kaul GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM: Bayer AG)	11

2005/C 082/4	Věc C-30/05: Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	11

2005/C 082/5	Věc C-31/05: Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	12

2005/C 082/6	Věc C-32/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	12

2005/C 082/7	Věc C-33/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království	13

2005/C 082/8	Věc C-37/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Spojenému království	13

2005/C 082/9	Věc C-38/05: Žaloba podaná dne 1. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Irsku	14

2005/C 082/0	Věc C-43/05: Žaloba podaná dne 3. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo	14

2005/C 082/1	Věc C-44/05: Žaloba podaná dne 3. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	15

2005/C 082/2	Věc C-47/05: Žaloba podaná dne 7. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Španělskému království	15

2005/C 082/3	Věc C-48/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Landgericht Nürnberg-Fürth ze dne 28. ledna 2005 ve věci Adam Opel AG proti Autec AG, vedlejší účastník řízení podporující návrhy žalovaného: Deutscher Verband der Spielwaren-Industrie e. V.	15

2005/C 082/4	Věc C-49/05 P: Opravný prostředek podaný 7. února 2005 (fax ze dne 2. února 2005) Ferriere Nord SpA proti rozsudku vydanému dne 18. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtým rozšířeným senátem) ve věci T-176/01, Ferriere Nord SpA, podporovaná Italskou republikou v. Komise Evropských společenství	16

2005/C 082/5	Věc C-51/05 P: Opravný prostředek podaný dne 9. února 2005 (telefax ze dne 7. února 2005) Komisí Evropských společenství proti rozsudku vydanému dne 23. listopadu 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-166/98, Cantina Sociale di Dolianova a další v. Komise Evropských společenství	17

2005/C 082/6	Věc C-53/05: Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Portugalské republice	17

2005/C 082/7	Věc C-55/05: Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	18

2005/C 082/8	Věc C-57/05: Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	18

2005/C 082/9	Věc C-59/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesgerichtshof ze dne 2. prosince 2004 ve věci Siemens AG proti VIPA Gesellschaft für Visuaalisierung und Prozeßautomatisierung mbH	19

2005/C 082/0	Věc C-61/05: Žaloba podaná dne 10. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Portugalské republice	19

2005/C 082/1	Věc C-62/05 P: Opravný prostředek podaný dne 11. února 2005 Nordspedizionieri di Danielis Livio & C. in liquidazione proti rozsudku vydanému dne 14. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-332/02 mezi Nordspedizionieri a dalšími a Komisí Evropských společenství	20

2005/C 082/2	Věc C-63/05: Žaloba podaná dne 3. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	21

2005/C 082/3	Věc C-65/05: Žaloba podaná dne 10. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	21

2005/C 082/4	Věc C-67/05: Žaloba podaná dne 11. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo	22

2005/C 082/5	Věc C-68/05 P: Opravný prostředek podaný dne 11. února 2005 Koninklijke Coöperatie Cosun U. A. proti rozsudku vydanému dne 7. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-240/02, Koninklijke Coöperatie Cosun U. A. v. Komise Evropských společenství	22

2005/C 082/6	Věc C-70/05: Žaloba podaná dne 14. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	23

2005/C 082/7	Věc C-71/05: Žaloba podaná dne 14. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	23

2005/C 082/8	Věc C-73/05: Žaloba podaná dne 15. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	24

2005/C 082/9	Věc C-74/05: Žaloba podaná dne 15. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	24

2005/C 082/0	Věc C-77/05: Žaloba podaná dne 17. února 2005 Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska proti Radě Evropské unie	25

2005/C 082/1	Věc C-83/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Amtsgericht Freiburg ze dne 14. ledna 2005 ve věci Bernd Voigt proti Regierungspräsidium Karlsruhe-Bretten	25

2005/C 082/2	Věc C-90/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	26

2005/C 082/3	Věc C-92/05: Žaloba podaná dne 21. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	26

	SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
2005/C 082/4	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2005 ve věci T-193/02, Laurent Piau proti Komisi Evropských společenství (Nařízení Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) upravující činnost agentů hráčů — Rozhodnutí sdružení podniků — Články 49 ES, 81 ES a 82 ES — Stížnost — Nedostatek významu pro Společenství — Zamítnutí)	28

2005/C 082/5	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2005 ve věci T-267/03: Anna Maria Roccato proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Vnitřní výběrové řízení — Nepřipuštění k ústní zkoušce — Posuzovací pravomoc výběrové komise — Dosah soudní kontroly)	28

2005/C 082/6	Věc T-489/04: Žaloba podaná dne 20. prosince 2004 U.S. Steel Košice proti Komisi Evropských společenství	29

2005/C 082/7	Věc T-491/04: Žaloba podaná dne 21. prosince 2004 Merant GmbH proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	29

2005/C 082/8	Věc T-492/04: Žaloba podaná dne 23. prosince 2004 Jungbunzlauer E.A. a třemi dalšími proti Komisi Evropských společenství	30

2005/C 082/9	Věc T-500/04: Žaloba podaná dne 24. prosince 2004 Komisí Evropských společenství proti IIC Informations-Industrie Consulting GmbH	31

2005/C 082/0	Věc T-5/05: Žaloba podaná dne 10. ledna 2005 V.I.C. Verband der Internationalen Caterer in Deutschland e.V. proti Komisi Evropských společenství	32

2005/C 082/1	Věc T-6/05: Žaloba podaná dne 12. ledna 2005 DEF-TEC Defense Technology GmbH proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	32

2005/C 082/2	Věc T-16/05: Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 Viasat Broadcasting UK Ltd proti Komisi Evropských společenství	33

2005/C 082/3	Věc T-17/05: Žaloba podaná dne 10. ledna 2005 France Télécom proti Komisi Evropských společenství	34

2005/C 082/4	Věc T-19/05: Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 Boliden AB, Outokumpu Copper Fabrication AB a Outokumpu Copper BCZ S.A. proti Komisi Evropských společenství	34

2005/C 082/5	Věc T-20/05: Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Outokumpu OYJ a Outokumpu Copper Products OY proti Komisi Evropských společenství	35

2005/C 082/6	Věc T-21/05: Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Halcor Metal Works S.A. proti Komisi Evropských společenství	36

2005/C 082/7	Věc T-22/05: Žaloba podaná dne 11. ledna 2005 Antonellem Violettim proti Komisi Evropských společenství	37

2005/C 082/8	Věc T-23/05: Žaloba podaná dne 10. ledna 2005 Ericem Gippini Fournier proti Komisi Evropských společenství	37

2005/C 082/9	Věc T-24/05: Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Standard Commercial Corporation, Standard Commercial Tobacco Corporation a Trans-Continental Leaf Tobacco Corporation proti Komisi Evropských společenství	38

2005/C 082/0	Věc T-25/05: Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 KM Europa Metal AG, Tréfimétaux S.A. a Europa Metalli S.p.A. proti Komisi Evropských společenství	39

2005/C 082/1	Věc T-27/05: Žaloba podaná dne 14. ledna 2005 Carmelou Lo Giudice proti Komisi Evropských společenství	40

2005/C 082/2	Věc T-28/05: Žaloba podaná dne 17. ledna 2005 Ekabe International SCA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu	40

2005/C 082/3	Věc T-29/05: Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 DELTAFINA Spa proti Komisi Evropských společenství	41

2005/C 082/4	Věc T-33/05: Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Compañía Española de Tabaco en Rama, S.A. proti Komisi Evropských společenství	42

2005/C 082/5	Věc T-37/05: Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 World Wide Tobacco España, S.A. proti Komisi Evropských společenství	42

2005/C 082/6	Věc T-38/05: Žaloba podaná dne 22. ledna 2005 Agroexpansión, S.A. proti Komisi Evropských společenství	43

2005/C 082/7	Věc T-53/05: Žaloba podaná dne 24. ledna 2005 Calavo Growers of California proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	43

2005/C 082/8	Věc T-87/05: Žaloba podaná dne 25. února 2005 EDP-Energias de Portugal S.A. proti Komisi Evropských společenství	44

2005/C 082/9	Výmaz věci T-131/03	45

	III Oznámení
2005/C 082/0	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 69, 19.3.2005	46