Kodex pravidel pro doplňkovost a dělbu práce v rozvojové politice

Komise ve snaze zlepšit výkonnost politiky spolupráce Evropské unie (EU) navrhuje dobrovolný kodex pravidel pro lepší rozdělení úkolů mezi dárci z EU v rozvojových zemích. Kodex spočívá na jedenácti zásadách, jejichž cílem je snížit administrativní zátěž, využívat finanční prostředky tam, kde jsou potřeba, spojit pomoc a rozdělovat úkoly, aby byla poskytována významnější, účinnější a rychlejší pomoc.

AKT

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 28. února 2007 nazvané „Kodex pravidel EU, pokud jde o dělbu práce v oblasti rozvojové politiky“ (KOM(2007) 72 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Toto sdělení navrhuje kodex pravidel, jehož cílem je posílit doplňkovost a dělbu práce mezi dárci z EU (Unie a členské státy) v rozvojových zemích. Kodex pravidel přijala dne 15. května 2007 Rada ve složení pro obecné záležitosti a zahraniční politiku a zástupci vlád členských států shromáždění v Radě. Při té příležitosti Rada pozměnila některé body návrhu Komise, zejména přidala jedenáctou zásadu k deseti navrhovaným.

Často se stává, že mnoho dárců se soustředí na tytéž země a tatáž odvětví. V důsledku toho se přijímající země musí obtížně vyrovnávat s nadbytečnými administrativními náklady, vysokými transakčními náklady, roztříštěním politického dialogu, snížením transparentnosti a zvýšeným rizikem korupce. Některé země dárci pomoci naopak téměř zanedbávají.

Kodex pravidel stanovuje operativní zásady doplňkovosti v oblasti rozvojové spolupráce. Mezinárodně uznávaná definice doplňkovosti sice neexistuje, ale Komise ji definuje jako optimální dělbu práce mezi různé subjekty s cílem dosáhnout optimálního využití lidských a finančních zdrojů. To znamená, že každý subjekt zaměří svou spolupráci na oblasti, kde může přinést největší přidanou hodnotu s ohledem na činnost ostatních.

Kodex se zakládá na osvědčených postupech získaných v této oblasti a byl vypracován ve spolupráci s odborníky z členských států. Spočívá na zásadách obsažených v Pařížské deklaraci o účinnosti rozvojové pomoci (vlastnictví, soulad, harmonizace, řízení prostřednictvím výsledků a vzájemná odpovědnost (DE) (EN) (ES) (FR)) a na dalších cílech a hodnotách zdůrazněných v Evropském konsenzu.

Kodex navrhuje všeobecné pokyny, které stanoví zásady doplňkovosti v rozvojové pomoci. Kodex tvoří zejména jedenáct hlavních zásad:

• zaměření činností na omezený počet národních odvětví (ústředních odvětví). Dárci z EU omezí své aktivity v partnerských zemích na dvě ústřední oblasti na základě svých komparativních výhod ve shodě s vládou partnerské země a s ostatními dárci. Kromě dvou ústředních odvětví mohou dárci poskytnout rozpočtovou podporu a financovat programy týkající se občanské společnosti, výzkumu a vzdělávání;
• přesměrování ostatních činností v rámci země (v jiných než ústředních odvětvích). Pokud jde o oblasti pomoci, které nejsou v ústředních odvětvích, dárci buď zůstanou zapojeni prostřednictvím delegované spolupráce/partnerství *, přesměrují pomoc do všeobecné rozpočtové podpory nebo pomoc v těchto oblastech zodpovědným způsobem ukončí;
• v každém prioritním odvětví podporovat vytvoření dohody hlavních dárců, odpovědných za koordinaci všech dárců v odvětví, aby se snížily transakční náklady;
• podpora vytváření dohod o delegované spolupráci/partnerství, jež dávají dárci pravomoc jednat jménem ostatních dárců, pokud jde o správu finančních prostředků a dialog s partnerskou vládou o zamýšlené politice v dotčeném odvětví;
• zajištění odpovídající účasti ve strategických odvětvích. Alespoň jeden dárce z EU by měl být aktivně zapojen do každého strategického odvětví, které se považuje za významné při snižování chudoby. Nadto by v každém odvětví mělo být maximálně tři až pět aktivních dárců;
• opakování postupů dělby práce na regionální úrovni použitím zásad dělby práce v rámci země také při vlastní práci s partnerskými regionálními institucemi;
• stanovení omezeného počtu prioritních zemí pro každého dárce prostřednictvím dialogu v EU;
• přidělování adekvátní pomoci zemím ze strany dárců zanedbávaným, což jsou často nestabilní státy, jejichž stabilizace by měla pozitivní dopad na celý region;
• analýza a rozšíření celosvětových oblastí silných stránek: dárci z EU prohloubí sebehodnocení komparativních výhod, aby se mohli více specializovat;
• sledování pokroku v dalších aspektech doplňkovosti, jako je vertikální doplňkovost * a doplňkovost mezi formami a nástroji;
• posílení reforem systému pomoci: změny, které kodex navrhuje, vyžadují strukturální reformy a reformy v oblasti lidských zdrojů.

Komise se domnívá, že díky tomuto kodexu bude hrát Unie vůdčí roli v oblasti doplňkovosti a dělby práce v rámci mezinárodního procesu harmonizace a souladu (Pařížská deklarace).

Úspěšné provádění kodexu bude záviset na úloze delegací a zastoupení Komise v členských státech. Provádění kodexu by mělo být každoročně monitorováno na základě namátkových kontrol dotčených zemí, revidovaného atlasu dárců EU a na základě přípravy rozvojové zprávy EU.

Kodex pravidel je dynamický dokument, který bude posuzován a hodnocen průběžně tak, jak budou během jeho provádění a monitorování pokroku k dispozici informace.

Kontext

Podpora dělby práce v rozvojové politice EU není novým tématem. V letech 1995 a 1999 Rada přijala usnesení o doplňkovosti mezi politikou rozvojové spolupráce Společenství a politikami členských států. Následné prohlášení z listopadu 2000 o rozvojové politice bylo prvním pokusem o dosažení operativní doplňkovosti mezi Komisí a členskými státy prostřednictvím vymezení oblastí, ve kterých představuje pomoc Společenství uznanou přidanou hodnotu. Tento přístup však vyvolal politické a operativní obtíže. V roce 2004 EU rozhodla o vytvoření operativní strategie směrem k doplňkovosti, jejímž výsledkem je toto sdělení. Tento závazek se následně stal nedílnou součástí Evropského konsenzu o rozvoji a akčního plánu EU pro účinnost pomoci.

Poslední aktualizace: 27.10.2011