Toto nařízení má v co možná nejkratší době určit členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl a zabránit zneužívání azylového řízení.

Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států

Nařízením se stanovuje zásada, že příslušný k posouzení žádosti o azyl je jediný členský stát. Cílem je zamezit tomu, aby byli žadatelé o azyl posíláni z jedné země do druhé, ale také zamezit zneužívání systému, ke kterému dochází tím, že jediná osoba podá několik žádostí o azyl.

Jsou tak stanovena objektivní a uspořádaná kritéria, která každé žádosti o azyl umožňují určit příslušný členský stát.

Stanovená kritéria musí být uplatňována v uvedeném pořadí na základě stavu v době prvního podání žádosti o azyl u některého členského státu.

Pokud je žadatel o azyl nezletilá osoba bez doprovodu, je členským státem příslušným k posouzení žádosti ten členský stát, ve kterém oprávněně pobývá její rodinný příslušník, pokud je to v nejlepším zájmu nezletilého. V případě, že není přítomen žádný rodinný příslušník, je členským státem příslušným k posouzení žádosti ten členský stát, ve kterém nezletilý podal žádost o azyl.

Pro zletilé platí, že pokud má žadatel o azyl rodinného příslušníka, kterému je již v některém členském státě přiznáno právní postavení uprchlíka, nebo pokud se žádost této osoby posuzuje, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl za předpokladu, že si to dotčené osoby přejí.

Kromě toho žádosti o azyl podané současně nebo brzy po sobě několika rodinnými příslušníky mohou být zkoumány společně.

Členský stát, který žadateli vydal platné povolení k pobytu nebo vízum, je příslušný k posouzení žádosti o azyl. Pokud je žadatel držitelem několika povolení nebo víz, je členským státem příslušným k žádosti o azyl ten členský stát, který vydal dokument, jehož doba platnosti skončí jako poslední.

Stejná pravidla platí, pokud má žadatel o azyl jedno nebo několik povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jedno nebo několik víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci, a žadatel neopustil území členských států.

Pokud žadatel překročil nedovoleným způsobem hranice některého členského státu, je k posouzení žádosti o azyl příslušný tento členský stát. Tato příslušnost končí po 12 měsících ode dne, kdy k nedovolenému překročení hranice došlo.

Pokud žadatel o azyl žil v některém členském státě v době podání žádosti o azyl nepřetržitě nejméně pět měsíců, stává se tento členský stát příslušným k posouzení žádosti. Pokud žadatel žil po dobu nejméně pěti měsíců ve více členských státech, je k posouzení žádosti o azyl příslušný členský stát, ve kterém žil naposledy.

Pokud státní příslušník třetí země podává žádost o azyl v členském státě, ve kterém není podroben vízové povinnosti, je k posouzení žádosti příslušný členský stát, ve kterém byla žádost podána.

Pokud státní příslušník třetí země podává žádost o azyl v mezinárodní tranzitní oblasti letiště členského státu, je k posouzení žádosti příslušný tento členský stát.

Pokud nemůže být na základě stanovených kritérií určen žádný členský stát, je k posouzení žádosti o azyl příslušný první členský stát, kterému byla žádost adresována.

Na žádost jiného členského státu může každý členský stát souhlasit s tím, že posoudí žádost o azyl, ke které není příslušný, a to z humanitárních důvodů, které vyplývají zejména z rodinných nebo kulturních důvodů za předpokladu, že si to dotčené osoby přejí.

Členský stát určený jako příslušný k žádosti o azyl musí žadatele převzít a vyřídit žádost.

Pokud se členský stát, ve kterém byla podána žádost o azyl, domnívá, že k posouzení žádosti je příslušná jiná země EU, může tento členský stát požádat, aby žádost převzal. Žádost o převzetí nebo o přijetí zpět bude muset poukázat na všechny prvky umožňující dožadovanému členskému státu určit, zda je skutečně příslušný. Pokud dožadovaný stát souhlasí s převzetím dotčené osoby nebo s jejím přijetím zpět, je žadatel uvědoměn o odůvodněném rozhodnutí, jímž se oznamuje, že žádost je ve státě, ve kterém byla podána, nepřípustná, a že je zde povinnost přemístit žadatele o azyl do příslušného členského státu.

Nařízení Dublin II nahrazuje Dublinskou úmluvu z roku 1990, která stanovila kritéria týkající se země příslušné k vyřizování žádosti o azyl. Nařízení uplatňují všechny členské státy EU spolu s Norskem, Islandem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem.

Odkazy

Akt	Vstup v platnost	Lhůta pro provedení v členských státech	Úřední věstník
Nařízení (ES) č. 343/2003	17. 3. 2003	–	Úř. věst. L 50 ze dne 25. 2. 2003

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (KOM(2008) 820 v konečném znění – nebyl zveřejněn v Úředním věstníku)

Cílem tohoto návrhu na změnu nařízení Dublin II je zlepšit účinnost systému a zajistit komplexní řešení potřeb žadatelů o mezinárodní ochranu v rámci řízení o určení příslušnosti. Navíc je v souladu s Plánem politiky pro azyl cílem návrhu nalézt řešení mimořádné zátěže přijímacích kapacit a azylových systémů členských států a nedostatečné úrovně ochrany žadatelů o mezinárodní ochranu.

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o hodnocení dublinského systému (KOM(2007) 299 v konečném znění – Úř. věst. C 191 ze dne 17.8.2007) Komise uvádí, že cíle dublinského systému byly obecně splněny. Z důvodu nedostatku přesných údajů poskytnutých členskými státy Komise upřesňuje, že nemohla zhodnotit náklady systému. Dodává, že přetrvávají některé problémy týkající se jak použití, tak účinnosti daného systému.