Boj proti nezákonnému obchodování s lidmi

Toto rámcové rozhodnutí má za cíl přiblížit zákony a nařízení zemí Evropské unie (EU) v oblasti policejní a soudní spolupráce ve věcech trestních souvisejících s bojem proti obchodování s lidmi. Jeho účelem je také zavést společná rámcová ustanovení na evropské úrovni pro řešení problémů, jako je trestnost, tresty a další sankce, přitěžující okolnosti, příslušnost a vydání.

AKT

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi

PŘEHLED

Od přijetí společné akce Radou v roce 1997 o opatřeních v boji proti obchodování s lidmi a pohlavnímu zneužívání dětí bylo rozvinuta řada iniciativ na vnitrostátní i na regionální úrovni. Vídeňský akční plán a závěry Evropské rady ze zasedání v Tampere požadovaly dodatečná opatření pro další regulaci určitých aspektů trestního práva a trestního práva procesního.

Navíc v prosinci 2000 na podpisové konferenci v Palermu podepsal člen Komise Antonio Vitorino jménem Společenství Úmluvu OSN proti mezinárodní organizované trestné činnosti a dva protokoly proti obchodování s lidmi a pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky.

Tímto rámcovým rozhodnutím chce Komise doplnit stávající nástroje používané v boji proti obchodování s lidmi, k nimž patří:

• francouzské iniciativy o napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu v souvislosti s pašováním přistěhovalců (směrnice 2002/90/ES a rámcové rozhodnutí 2002/946/SVV);
• STOP a akční programy Daphné;
• Evropská soudní síť;
• výměna styčných soudců.

Komise na obchodování s lidmi pohlíží jako na zločin proti dané osobě pro jejího účely vykořisťování.

Článek 1 vymezuje pojem obchodování s lidmi pro účely vykořisťování pracovní síly nebo pohlavního vykořisťování. Země EU musí trestat jakoukoli formu najímání, přepravu, předání nebo přechovávání osoby, která byla připravena o svá základní práva. Proto bude trestáno veškeré trestné chování, které zneužívá fyzickou nebo duševní zranitelnost osoby. Souhlas oběti je nepodstatný, pokud je pachatelovo chování takové povahy, že odpovídá vykořisťování podle významu tohoto rámcového rozhodnutí, to znamená, že:

• je při něm použito nátlaku, síly nebo pohrůžek včetně únosu;
• je při něm využito omylu nebo podvodu;
• je při něm zneužito moci nebo vlivu nebo je vyvíjen nátlak;
• dochází k nabízení finančních prostředků.

Navádění k obchodování s lidmi a spoluúčast nebo pokus o spáchání trestného činu bude trestné.

Sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy musí být „účinné, přiměřené a odrazující“. Stanovením trestu odnětí svobody, jehož horní hranice činí nejméně osm let, Komise umožňuje použít další již přijaté právní nástroje za účelem posílení policejní a soudní spolupráce, jako je společná akce 98/699/SVV o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní a společná akce 98/733/SVV, kterou se stanoví, že účast na zločinném spolčení je trestným činem. Trest odnětí svobody bude nařízen podle okolností, pokud:

• došlo k ohrožení života oběti;
• oběť byla obzvláště zranitelná (například kvůli věku);
• trestný čin byl spáchán v rámci činnosti zločinného spolčení, jak je vymezena ve společné akci 98/733/SVV.

Rámcové rozhodnutí kromě toho zavádí pojem trestněprávní a občanskoprávní odpovědnosti právnických osob paralelně s trestněprávní a občanskoprávní odpovědností fyzických osob. Právnické osoby budou odpovědné za trestné činy spáchané v jejich prospěch osobou jednající jednotlivě nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení.

Sankce právnických osob budou „účinné, přiměřené a odrazující“; budou zahrnovat pokuty trestní nebo jiné povahy a mohou zahrnovat i jiné sankce, například dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodních činností, zrušení rozhodnutím soudu nebo zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory.

Dětské oběti obchodování s lidmi mají nárok na zvláštní pomoc v souladu s rámcovým rozhodnutím 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení.

Proto, aby trestný čin nezůstal nepotrestán kvůli sporu o příslušnost, zavádí rozhodnutí kritéria o příslušnosti. Země EU bude mít příslušnost, pokud:

• trestný čin je spáchán na jeho území (zásada teritoriality);
• pachatel je státní příslušník (zásada aktivní právní subjektivity);
• trestný čin je spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na území této země EU.

Druhé kritérium je důležité zejména pro země, které odmítají vydávat své státní příslušníky, protože musí přijmout nezbytná opatření k trestnímu stíhání svých státních příslušníků za trestné činy spáchané mimo jejich území.

Toto rámcové rozhodnutí nahrazuje společnou akci 97/154/SVV vzhledem k boji proti obchodování s lidmi.

Toto rámcové rozhodnutí platí na Gibraltar.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 2. května 2006 založená na článku 10 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi (KOM(2006) 187 v konečném znění – nebyla zveřejněna v Úředním věstníku).

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 18. října 2005 – Boj proti obchodování s lidmi: integrovaný přístup a návrhy na akční plán (KOM(2005) 514 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku). Cílem tohoto sdělení je posilování závazku EU předcházet a bojovat proti obchodování s lidmi. Komise usiluje o další posilování závazku EU a zemí EU předcházet a bojovat proti obchodování s lidmi provozovanému za účelem vykořisťování pracovní síly nebo pohlavního vykořisťování a k ochraně, podpoře a rehabilitaci jeho obětí. Komise je přesvědčena, že účinné řešení obchodování s lidmi vyžaduje integrovaný přístup, jehož základem je dodržování lidských práv a pochopení jeho globální povahy. Tento přístup vyžaduje koordinovanou politiku, zvláště v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, vnějších vztahů, rozvojové spolupráce, zaměstnanosti, rovnosti pohlaví a zákazu diskriminace.

Poslední aktualizace: 03.03.2011